Všichni Autoři a témata

Judith Arlt (1)

Wolfgang Arlt (1)

Thérèse de Dillmont (1)

Vychovatelka a pedagožka, autorka knih o ručních pracích.

Macura Jaromír (1)

Narodil se v Českém Těšíně, ale trvale žije v Praze. S fotoaparátem rád křižuje svět. Nejraději m krajinářskou fotografii. Díky zákazům cestovat mohl objevovat svět až po roce 1989. Kromě Antarktidy navštívil všechny světadíly. Poznávat dosud nepoznané je stále jeho cílem. Přede mím jsou stále nové a nové výzvy. Fotografickou tvorbou se snaží přiblížit svět zejména těm, kteří nemají možnost cestovat. Vystavuje, publikuje a dělá besedy o zemích naší fantastické planety. Vydává knihy fotografií z cest v edici nazvané Skvělé dny na zeměkouli, zásadně bez reklam a sponzorských příspěvků, aby si mohl udržet svoji nezávislost.

Ludvík Poslušný (1)

Narozen 24. 8. 1913 v obci Pluhův Žďár, zemřel 9. 6. 1995 v Rychnově nad Kněžnou. Učitel, vlastivědný a tělovýchovný pracovník, autor publikací o rychnovském regionu.

Petr Chňoupek (1)

Narozen 24. 1. 1972 v Mastníku. Novinář a politik. Šéfredaktor Horáckých novin. Autor a ilustrátor knihy o dějinách obce Mastník.

Vojtěch Trubka (1)

Vojtěch Trubka sjezdil celou Evropu s cirkusem jako slavný krotitel dravé zvěře. Narodil se 14. 4. 1903 v Oseku. Rodina Trubkova bydlela ve Skočících v čísle 10 ve staré myslivně. Měli sedm dětí, Vojtěch byl druhorozeným dítětem, ale prvním synem a tak se počítalo, že převezme malé hospodářství. Od mala, tak jako v jiných chalupách té doby, musely děti pracovat, pomáhat na poli, pást dobytek a také se postarat o mladší sourozence. Vojtěcha to nebavilo, táhlo ho to do světa. Toužil poznávat svět. Ale na to bylo potřeba peněz. Otec mu je dát nemohl. Nějaké si vydělal výrobou dřeváků, které chodil prodávat na trh do Vodňan. Když nějaké ušetřil, snažil se s dělníky, kteří dělali u cirkusu, dostat do Francie. Podařilo se mu to v roce 1922. Dělal všechno, co je u cirkusu potřeba, ale každou volnou chvíli se díval, jak mistr krotitel Alfréd Court cvičil v manéži šelmy. Po čase si ho tento slavný krotitel vybral jako sluhu ke zvěři. To byl první krok k jeho vysněné práci. Píle, vytrvalost, odvaha a naslouchání rad zkušených, ho přivedla k povolání krotitele. S cirkusem projel celou Evropu, cvičil medvědy, lvy, tygry, hyeny, pumy, v jednotlivých skupinách nebo společně. Jeho vrcholným číslem bylo vystoupení smíšené skupiny tygrů, lvů, hyen, ledních medvědů, černých medvědů a dvou skvrnitých dog. Taková skupina pohromadě byla Vojtěchem Trubkou vycvičena poprvé. Dvacet pět šelem, které se v divoké přírodě nenávidí, zápasí spolu o prostor, pracovalo svorně pohromadě. Šest let s touto skupinou jezdil po Evropě a získával mnohá ocenění. Stal se uznávaným krotitelem, o něhož usilovaly všechny cirkusy a varieté. Přiznával, že být krotitelem dravé zvěře je práce zajímavá, že přízeň publika je krásná, ale jak sám říkal: „Podstoupil jsem během těch dvaceti let tolik zápasů, že dnes nemám téměř kousek zdravého místa na těle." I to patří k povolání krotitele. „Za těch dvacet let jsem prošel všechna větší evropská města, všechny země." A připomínal, že z většiny znal j...

Jiří Mikulášek (1)

Mons. Mgr. Jiří Mikulášek je český římskokatolický kněz a od roku 1992 generální vikář brněnské diecéze. Po vystudování Střední průmyslové školy elektrotechnické Brno pracoval osm let jako technik v brněnské Zbrojovce. V letech 1968 až 1973 vystudoval teologii na olomoucké pobočce Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty a v roce 1973 byl v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla vysvěcen na kněze. Poté působil jako farní vikář v Jedovnicích a jako duchovní správce v Blansku , Hovoranech a ve farnosti u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně. S účinností od 15. srpna 1992 byl jmenován generálním vikářem brněnské diecéze, jímž je dosud. Od roku 1994 je kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně a 5. dubna 2008 byl instalován jejím děkanem. V roce 2000 byl jmenován papežským prelátem.

Stanislav Langer (1)

Stanislav Langer byl český klinický psycholog a vysokoškolský učitel, autor pedagogicko-psychologických výzkumných prací i knižních publikací. Narodil se v Mnichově Hradišti. Po maturitě na gymnáziu nastoupil v roce 1945 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde studoval obor čeština – filosofie. Po ukončení studia v roce 1948 pokračoval v přípravě na doktorát filozofie – obor psychologie. Doktorát složil v roce 1951. V roce 1963 obhájil kandidaturu věd a v roce 1968 docenturu, obojí z oboru psychologie. Do zaměstnání nastoupil v roce 1949 na základní škole v Doksech. Dále vyučoval na základní škole v Semilech a na uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. V roce 1952 nastoupil jako klinický psycholog do poradny ve zdravotnictví v Hradci Králové. Odtud přešel v roce 1960 na Pedagogický institut, později Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Zde působil až do roku 1980, kdy přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Současně působil i externě na Vysokém učení technickém v pedagogickém studiu inženýrů. Během své učitelské činnosti se věnoval především výzkumné činnosti na školách i ve zdravotnictví. Na toto téma psal publikace do periodických psychologických, pedagogických i zdravotnických časopisů. Zároveň vydal i několik knižních publikací. Spolupracoval též s Vysokou školou v Drážďanech. Byl průkopníkem poradenské psychologie v republice, spoluzakladatelem první lékařsko-psychologické poradny a zakladatelem psychologické poradny na základní škole v Chlumci nad Cidlinou v 50. a 60. letech). Po odchodu do důchodu pokračoval ve výzkumné činnosti v poradnách. Provedl více než 9 000 psychologických vyšetření a zpracoval je ve svých výzkumných pojednáních. V roce 1990 obhájil velmi úspěšně doktorát věd z psychologie, ale ten mu později univerzitní komise z neznámých důvodů zamítla. Kromě činnosti...

John Henry Newman (1)

Svatý John Henry Newman byl anglikánský a katolický teolog a filozof, roku 1879 jej Lev XIII. jmenoval kardinálem. Ctihodným byl prohlášen 21. ledna 1991. Papež Benedikt XVI. jej při své návštěvě Spojeného království 19. září 2010 v Birminghamu blahořečil. Papež František jej svatořečil 13. října 2019. Jako anglikánský duchovní byl Newman představitelem reformního tzv. Oxfordského hnutí v anglikánské církvi. Jeho snahy bývají označovány též jako anglokatolicismus. Newman se proslavil svými hlubokými studiemi dějin křesťanství a katolicity církve. Ve svých 90 traktátech obhajoval katolicitu anglikánské církve. V slavném traktátu č. 90 kritizuje 39 článků anglikánské víry. Později konvertoval ke katolictví. Jeho dílo ovlivnilo spisovatele G. K. Chestertona natolik, že také přestoupil do katolické církve.

Boris Bálent (1)

Boris Bálent bol bibliograf, knihovník. Pseudonym: Cyril Todorov, Dr. Boris, C. Bálent.

Georges M Grant (1)

Frederick James Gould (1)

Narodil se v Brightonu, syn Williama Jamese Goulda a jeho manželky Julia. Vyrůstal v Londýně a ve věku sedmi let byl poslán ke studiu a zpěvu ve sboru v kapli sv. Jiří, Windsorského hradu. Poté šel do školy v Chenies v Buckinghamshire, kde se stal denním a nedělním posluchačem. Ve věku patnácti let si myslel, že slyšel hlasy v jeho hlavě, které zvolaly: "Jak úžasná je láska Boží!" Studoval teologii "v druhu zbožného vzteku". Nicméně poté, co byl v roce 1877 jmenován vedoucím učitelem ve velké škole Missendenu, začal rozvíjet pochybnosti o své vlastní náboženské víře. V roce 1879 se přestěhoval do Londýna a začal pracovat jako učitel ve veřejně financovaných školách v chudších částech východního konce. Brzy v roce 1880 se aktivně zapojil do Secularistického hnutí. On byl přeložený ze školy v Bethnal Green do Limehouse v roce 1887, poté, co jeho publikované poznámky v světském přehledu viděl jeho zaměstnavatel, Londýnská školní rada, a on byl zbaven možnosti vyučování Bible. Později požádal, aby mu bylo dovoleno pokračovat v biblickém učení, zdůraznit jeho etické, nikoli nadpřirozené prvky, ale toto bylo odmítnuto.

Karel Prach (1)

Narozen 20.10. 1953 v Plané u Mariánských lázní, Prof., RNDr., CSc., botanik a vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Pavel Chalupa (1)

Působí v oblasti prezentace umění, a to zejména v česko-francouzském kulturním okruhu. Autor výstav, katalogů a obrazových publikací.

Luboš Göbl (1)

Narozen 11.6.1952 v Pelhřimově. Novinář.

Aleksandr Tamonikov (1)

František Houska (1)

23.7.1873 – 10.8.1945 Svojí činností v kynologické oblasti působil již v období Rakousko-Uherska, hlavně pak v období boje o záchranu plemene českého fouska po první světové válce. Za největší úsilí možno považovat léta 1924 – 1945, kdy zemřel. Vynikajícími odbornými znalostmi a organizační schopností, dále nekompromisností a zkoumáním historie plemene se zařadil na přední místo své doby v záchraně plemene českého fouska. Stal se největší osobností Klubu chovatelů českých fousků. Z jeho podnětu byl v roce 1924 ustaven Spolek pro ohaře hrubosrsté – český fousek. Vyhledával a zachraňoval poslední zbytky chovného materiálu. Jméno Františka Housky je zapsáno v historických dokumentech české myslivecké organizace mezi významnými postavami, a to mezi literáty 20. století. Byl významným publicistou. Po smrti Podhajského se stal odborným redaktorem časopisu Stráž myslivosti pro loveckou kynologii. Jeho nejvýznamnějším vydáním bylo dílo OHAŘ, dále pak CHOV A VÝCVIK LOVECKÝCH PSŮ. Z jeho zachovalé korespondence víme, že psal další, mnohem rozsáhlejší vydání odborné knihy o loveckých psech, která měla být dána do tisku po skončení 2. světové války. Zemřel a profesoru Jaroslavu Svobodovi a bratrovi Františka Housky se ani po určité době nepodařilo rukopis nalézt. OHAŘ byl výsledkem jeho životních zkušeností v teoretických studiích všech známých světových kynologických děl. Zařadil se mezi naše nejpřednější odborníky své doby. Získal také mnoho cenných poznatků o původu českého fouska, značnou měrou se podílel na zdokumentování toho, že český fousek je opravdu nejstarším plemenem hrubosrstých ohařů v Evropě a také naším národním plemenem. V této práci dále pokračoval MVDr. Josef Kuhn. Houska byl zakladatelem Jihočeského loveckého klubu v Písku, který stál též při zrodu České myslivecké jednoty v roce 1923....

Edi Vesco (1)

Edi Vesco se poprvné zjevuje v únoru 1955 v městečku Arona u Laga Maggiore. Po maturitě nenachází vhodnou fakultu čar a kouzel, která by odpovídala jejímu zaměření, a proto vystuduje filozofickou fakultu. Po promoci začíná pracovat v jednom milánském nakladatelství a nechává se okouzlit vydavatelským poradenstvím. Edi, šťastně provdaná za jednoho inženýra, který je sou racionálností jejím pravým opakem, takže se potvrzuje, že protiklady se přitahují, matka třináctiletého syna a majitelka tříletého papouška, žije v Miláně v domku s čarovnou zahradou.

Richard Hulata (1)

Wolf-Dieter Wichmann (1)

Německý učitel, trenér a rozhodčí karate, publikace z oboru.

Kateřina Klášterská (1)

Lektorka angličtiny, autorka učebnice angličtiny.

Charles Pergler (1)

F. J Müller (8)

Klaus Tkotz (1)

Německý elektrotechnik.

Rudolf Mikolajek (1)

Raoul Glaber (1)

Francouzský benediktin, autor kroniky.

Ivo Procházka (1)

Narozen 27. 5. 1958 v Praze. MUDr., CSc., sexuolog . Publikace z oboru.

Karel Baxa (1)

Karel Baxa byl český politik, právník, první předseda československého ústavního soudu a dlouholetý starosta Prahy. Byl známý pro své antisemitské názory . Narodil se v Sedlčanech jako syn Jana Baxy, ředitele místní školy. Matkou Karla Baxy byla Františka Pujmanové, dcera kupce a hostinského v Humpolci. Bratr Františky Pujmanové, Jan Pujman , byl manželem Johany Nepomuceny Havlíčkové , mladší sestry Karla Havlíčka Borovského. Po ukončení akademického gymnázia v roce 1881 Karel Baxa začal studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Promován byl v roce 1887. Poté působil jako soudní úředník v Táboře, Chebu a Přimdě. Od roku 1891 byl advokátem v Praze, od roku 1896 ve vlastní advokátní kanceláři. Jako obhájce se účastnil mnoha procesů vedených proti redaktorům českého tisku, např. procesu s Omladinou v roce 1894. Od roku 1892 vydával radikální týdeník Radikální listy. Karel Baxa byl také činný v politice, v letech 1895–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu za městskou skupinu Kolín. Od roku 1903 byl rovněž poslancem Říšské rady za městskou kurii, obvod Praha-Staré Město. Nastoupil sem 26. března 1903 místo Quida Bělského. Mandát obhájil ve volbách roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, kdy byl zvolen za okrsek Čechy 001. Opětovně získal za tentýž obvod poslanecké křeslo ve volbách roku 1911. V Říšské radě setrval až do konce monarchie. V květnu 1906 se uvádí jako jeden z šesti členů poslaneckého klubu Česká národně sociální jednota na Říšské radě. Po volbách roku 1907 usedl do poslaneckého klubu Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokokových a státoprávních poslanců. Po volbách roku 1911 byl členem parlamentního Českého národně sociálního klubu. N...

Josef Brázda (1)

Narozen 14. 2. 1924 v Doubravníku, zemřel 16. 4. 2018. Středoškolský pedagog, po roce 1948 účastník třetího odboje, politický vězeň, autor vzpomínkové publikace.

Jiří Hromádko (3)

Společný pseudonym Jiřího Hromádky a Bohumila Koláře, který používali především jako autoři kresleného seriálu Modrá pětka. Pseudonym vznikl spojením konců jejich křestních jmen doplněný o jejich počáteční písmena . Kromě něj ještě používají své skautské přezdívky Nemo a Ouš .

Václav Švejcar (1)

Narozen 1924, zemřel 6.11.2006. Ing., CSc., publikace z oboru vinařství.

Erika Podlipná (1)

Erika Podlipná, rod. Gáliková, * 5. marca 1943. Po stredoškolských štúdiách bola o. i. r. 1970 – 72 správkyňou pamätnika SNP v Nemeckej pod správou Horehronského múzea v Brezne, potom pôsobila v Banskej Bystrici: 1972 – 82 a 1985 – 89 ako kultúrna referentka Okr. osvetového strediska, medzitým r. 1982 – 85 bola riaditeľkou Závodného klubu ROH Slovenka, členka redakčných rád a kultúrnych komisií odborových organizácií, od 1989 na invalidnom dôchodku. Popri publicistických príspevkoch v literárnych časopisoch bola jednou z kmeňových autoriek banskobystrického štúdia Slov. rozhlasu. R. 1993 vydala román Koláž s pod titulom Pocta Dominikovi Tatarkovi; od r. 2002 uverejňuje v pražských Slov. pohľadoch na pokračovanie druhý diel Koláže s názvom Sprítomňovanie. R. 2003 vydala memoáre Viliama Nisterenka Po vlastnej ceste, 2006 knihu Sekvencie.

Jiřina Hánová (1)

Narozena 12. 6. 1934. Sběratelka a autorka betlémů.

Barbora Buchalová (1)

James Gardner (1)

Birgit Rieger (1)

Německá grafička a ilustrátorka, autorka knih pro děti a mládež.

Therese Mohn (1)

Therese žije v malém městečku na pobřeží Norska. Když jí bylo 7, začala se učit jezdit na koni. Therese si dobře pamatuje na svou první hodinu – kůň zničehonic přešel do cvalu a ona se rozplakala. Počáteční strach ale brzo vystřídalo nadšení a láska ke koním. Když začala Therese chodit na vysokou školu, nemohla už jezdit tak jako dřív. Studovala také v Anglii a ve Francii, a tak na koně nebylo příliš mnoho času. Sen o vlastním koni proto stále zůstává snem. Od dětství Therese touží vyprávět příběhy, které jí její bujná fantazie neustále kreslí před očima. Když jí bylo 11, začala psát svůj první román – samozřejmě o koních. Nikdy ho však nedokončila. Už v té době si však vypěstovala vášeň pro čtení a psaní – když nemohla jezdit, pořád jí zůstaly aspoň knížky. Therese miluje dortíky, zmrzliny a sladkosti všeho druhu a má jedno tajemství – je přesvědčená, že všechny malé holčičky jsou přestrojené princezny.

Uta Over (1)

Německá spisovatelka, novinářka a překladatelka, zaměřená na chov a život zvířat.

František Udržal (1)

František Udržal byl český politik, meziválečný československý ministerský předseda a ministr národní obrany. Narodil se v české statkářské rodině. Jeho otec František Udržal starší byl dolnoroveňským starostou a okresním zastupitelem v holickém okrese. V letech 1883–1886 studoval na hospodářské akademii v Táboře a posléze strávil ještě dva semestry studia na zemědělské univerzitě v Halle. Po vojenské službě v rakousko-uherské armádě se stal záložním důstojníkem. Roku 1894 převzal rodinné hospodářství v Dolní Rovni na Pardubicku. Od počátku 90. let 19. století se též začal politicky angažovat na Pardubicku. Nejprve se podílel na činnosti mladočeské strany, později České strany agrární, v níž již v roce 1906 patřil mezi hlavní politiky. Ve volbách roku 1897 byl zvolen poslancem Říšské rady za všeobecnou kurii v Čechách, obvod Chrudim, Pardubice atd. Opětovně byl za stejný obvod zvolen ve volbách roku 1901. V roce 1903 se ovšem rozešel s mladočechy a nadále působil v Říšské radě coby nezávislý zákonodárce. Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil ve volbách roku 1907 konaných již podle rovného volebního práva, po zrušení kurií . V parlamentu usedl do frakce Klub českých agrárníků. Mandát obhájil ve volbách roku 1911 za stejný obvod. Během XXII. zasedání v letech 1917–1918 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918. Byl rovněž poslancem Českého zemského sněmu, podle jednoho zdroje od roku 1898, v dobových zápisech ze schůzi sněmu ale je uváděno, že nastoupil v doplňovacích volbách roku 1899. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rakovník, Křivoklát, Nové Strašecí, Louny. Mandát zde za mladočechy obhájil v řádných zemských volbách roku 1901. Rezignoval roku 1903. Zatímco Antonín Švehla jako předseda strany se orient...

Bohuš Heran (1)

Bohuš Heran, křtěný Bohumil Václav byl virtuóz na violoncello a hudební pedagog. Byl jedním z iniciátorů Kociánovy houslové soutěže a zasloužil se také o uspořádání prvního ročníku violoncellové soutěže pro mladé talenty v roce 1968, která po něm nese jeho jméno. Zemřel v 61 letech. Základy hudebního vzdělání dala Heranovi matka, zdatná amatérské klavíristka. Brzo se začal učit hrát na housle zprvu u Adolfa Dlouhého, ale hlavně u vynikajícího místního amatérského hudebníka Aloise Sychry. V devíti letech začala jeho výuka ve hře na violoncello u Jana Mazánka. Díky tomu, že v blízkém Brandýse nad Orlicí měl letní byt proslulý violoncellista Hanuš Wihan, stal se Heran v roce 1919 jeho soukromým žákem. Pod jeho vedením se Heran natolik zdokonalil, že by roku 1920 jako třináctiletý přijat na Pražskou konzervatoř, jejíž středoškolské oddělení i mistrovskou školu vystudoval do roku 1926, oba stupně u Jana Buriana. Sám o tom napsal: „Oproti ostatním spolužákům jsem postupoval tak rychle, že jsem celou Davidovu školu přehrál v rekordním čase dvou měsíců. I dále jsem postupoval velmi rychle, takže jsem do konce školního roku probral látku tří ročníků a při závěrečných zkouškách jsem postoupil rovnou do čtvrtého ročníku...Ovšem to bylo jen při těch předmětech, ve kterých jsem čtvrtý ročník dohonil. Jinak jsem postupoval se svými původními spolužáky...“ Středoškolské studium uzavřel roku 1925 provedením Saint-Saënsova Koncertu d moll s Českou filharmonií, řízenou Václavem Talichem, který tehdy na konzervatoři vyučoval a na závěr studia na mistrovské škole, jejímž žákem byl již od roku 1924, hrál Dvořákův Violoncellový koncert op. 104 opět s Českou filharmonií, tentokrát řízenou Františkem Stupkou. Poté díky stipendiu francouzské vlády, které získal jako jeden ze 20 mladých Čechoslováků, se v letech 1926-28 vzdělával na pařížské Národní konzervatoři u Gérarda Hekk...

Miroslav Lánský (1)

Narozen 14.3.1947 v Hořicích v Podkrkonoší. Zemědělský inženýr, práce z oboru ovocnářství.

Dionysios C Tsichritzis (1)

Liliana Lazar (1)

Rumunská spisovatelka pocházející z Moldávie. Dětství prožila v Iaşi, kde její otec působil jako lesník v oblasti velkých lesů Slobozia. Studovala na Univerzitě Alexandra Iona Cuza francouzskou literaturu. Po pádu režimu Nicolae Ceauşesca odjela do Francie. *** „První román Liliany Lazarové Země prokletých je skutečný literární požitek. Nemá ale nic společného s psychologizující literaturou zahleděnou do sebe. To, že Liliana Lazarová píše ve francouzštině, neznamená, že by tím byla ona sama méně rumunská... V knize Země prokletých, v níž mísí legendy a dějiny, vzdává hold své zemi a jejím tradicím.“ La Lettrine

Barbara Mertz (1)

Barbara Louise Mertz, rozená Barbara Louise Gross byla americká autorka, která psala pod pseudonymy Elizabeth Peters a Barbara Michaels. V roce 1952 získala doktorát - PhD v oboru egyptologie, kterou studovala spolu s Johnem A. Wilsonem, diplom získala ve věku 23 let. Napsala dvě knihy o starověkém Egyptě, psala i detektivní romány plné mysteriozních tajemství a napětí. Provdala se za Richarda Mertze , manželství skončilo po 19 letech rozvodem. Měli spolu dvě děti . Barbara Mertzová byla feministka, toto téma se často objevovalo v jejím díle. Získala řadu nominací a ocenění. * Beletrie psaná pod jménem Elizabeth Peters : Amelia Peabody - tato série obsahuje 20 knih. Vicky Bliss - 6 knih. Jacqueline Kirby - 4 knihy. Další knihy mimo série. * Beletrie napsaná pod jménem Barbara Michaelsová: Georgetown trilogie , House serie a dalších 25 knih. * Pod svým jménem Barbara Mertz psala odborné a populárně-naučné publikace.

Guy Chaussinand-Nogaret (1)

Francouzský historik.

Zdeněk Klingora (1)

Autor technologických příruček pro učňovské a odborné školy.

Petr Kolínský (1)

Mgr. Petr Kolínský je český scénograf, architekt, malíř, grafik, designér a pedagog. Narodil se do učitelské rodiny, v níž vyrůstal se čtyřmi dalšími dětmi. Na Divadelní fakultě Akademie múzických umění vystudoval obor scénografie a na fakultě též 16 let pedagogicky působil a zastával i funkci tajemníka katedry. Vyučuje ale i na středních školách. Je člen hodnotitelských komisí či lektorem workshopů zaměřených na vzdělávání amatérských divadelníků. Vedle toho byl 3 roky konzultantem výboru pro vzdělávání Parlamentu České republiky. Je tvůrcem scénických a kostýmních výprav, grafických návrhů a výstavních realizací či architektonických projektů pro divadelní představení a filmová natáčení. Byl spolupracovníkem režisérů Karla Smyczka , Otakara Vávry, Jitky Němcové, Věry Chytilové , Antonína Moskalyka, Jiřího Stracha, Ladislava Smočka nebo Jiřího Krejčíka. Projekčně se účastnil příprav výstav v Národním, Náprstkově či Uměleckoprůmyslovém muzeu a na Pražském hradě. Výstavy, které realizoval , jsou oceňovány pro svoji odbornou názornost a jejich významné didaktické působení. Vytvořil též grafické návrhy plakátů, log a značek, ale i hudebních nosičů. Je autorem výtvarných děl či oděvů a šperků . Jeho díla jsou součástí především soukromých sbírek. Napsal dílo „Kostým a herecká tvorba“ a je též ilustrátorem některých dílů encyklopedie „Dějiny odívání“ autorky Ludmily Kybalové. S manželkou Rut vychovávají celkem pět dětí – Terezii, Josefa, Jana, Annu a Viktorii....

Jan Sup (1)

Narozen 24. 6. 1935 ve Velké nad Veličkou, zemřel 29. 4. 2010. Doc., ing., CSc., pedagog, hudebník, kybernetik, propagátor výpočetní techniky v pedagogické praxi.

B. Marcel (1)

Marcel Kušar (1)

Chorvatský filolog.

Zdeněk Wilhelm (1)

Narozen 11.1.1956 v Moravské Třebové. Doc. MUDr., CSc., onkolog . Absolvoval LF MU v Brně, obor stomatologie i všeobecné lékařství, aspirantura z normální a patologické fyziologie , habilitoval 2006. Věnuje se problematice metabolismu za různých stavů, jak v experimentu , tak i v praktické medicíně . V oblasti neurofyziologie se věnoval regulaci dýchání na úrovni respiračních neuronů prodloužené míchy v oblasti tzv. respiračního pacemakeru i jeho ovlivnění anestezií. Dále se věnuje dynamice změn minerálů v séru a ostatních tkáních. Práce z fyziologie, interního lékařství a metabolismu iontů, též odborné překlady z němčiny, také se věnuje keramice.

Florián Dvořák (1)

Narozen 4. 5. 1876 v Táboře, zemřel 4. 6. 1945 v Brně. Středoškolský profesor, sportovec, tenista, autor prací zejména z oblasti tenisové teorie.

Karel Žák (1)

Karel Žák byl český duchovní, papežský komoří a pedagog. Karel Žák se narodil v roce 1887 v Třebíči, jeho rodiči byli obuvník Emanuel Žák a Josefa Žáková, jeho bratrem byl pedagog Rudolf Žák. Vystudoval právnickou a teologickou fakultu, studoval biskupský alumnát na Antonínské ulici v Brně a následně se stal duchovním. Po studiu v roce 1914 působil jako kooperátor v Miroslavi, roku 1919 přešel do Letovic na pozici kooperátora, v roce 1924–1930 působil jako duchovní v Novém Městě na Moravě. V roce 1934 a 1936 pak působil jako duchovní a učitel náboženství ve Znojmě. Působení na gymnáziu ve Znojmě ukončil v roce 1937 a přešel do Brna. V roce 1938 působil jako pedagog náboženství v Brně na Starém Brně. Stal se nositelem titulu Monsignore a papežským komořím, zemřel v roce 1963 v Brně. Působil také u církevního soudu.

Damien Echols (1)

V roce 1993 se Amerika rozčilovala nad případem tří teenagerů, známých jako „westmemphiská trojka". Nezletilí byli v roce 1993 zatčeni za vraždu tří osmiletých chlapců v Arkansasu. Damiena Echolse, nejstaršího z trojice, považoval soud za jakéhosi vůdce skupiny a odsoudil ho k smrti. V roce 2011 ovšem došlo ke změně rozsudku. Tři dospělí muži byli propuštěni na svobodu. Amerika se opět rozčilovala, tentokrát nad nespravedlivým soudem. Damienu Echolsovi nyní vyšla autobiografická kniha a Amerika se dojímá...tentokrát nad brilantním stylem a málem promarněným literárním talentem.

Vivienne Vella (1)

Vivienne Vellaová spolu s Angelou Blatteis jsou majitelkami úspěšného losangeleského podniku SOUPURE, který se specializuje na přípravu, prodej a rozvoz zdravých polévek. Reagovaly tak na módní vlnu čerstvých džusů, pomocí nichž lze sice prokazatelně nejefektivněji zhubnout, ale způsobují bolesti hlavy, svalovou únavu, letargii a podrážděnost. Spojily se s certifikovaným odborníkem na holistickou léčbu, který jim pomohl vyvinout jídelníček, skládající se z polévek z čerstvých neupravených potravin bohatých na vlákninu bez mléčných výrobků, GMO či konzervačních látek. Více se o autorkách můžete dozvědět na www.soupure.com.

Aleš Navrátil (1)

Aleš Navrátil je vysokoškolský pedagog , ale vychází i ze své dlouholeté výtvarné zkušenosti grafika, malíře a příležitostného sochaře.

Tina Santi Flaherty (1)

Americká spisovatelka. Autorka populárně-psychologických příruček pro ženy.

Hugh Prather (1)

Americký pastor metodistické církve, též rozhlasový a časopisecký publicista. Hugh Prather se proslavil svojí prvotinou "Notes to Myself" , která vyšla poprvé v roce 1970 v nakladatelství Real People Press. Prodalo se přes 5 milionů výtisků a byla přeložena do deseti jazyků. Společně se svojí druhou manželkou Gayle, s níž se oženil v roce 1965, napsal další knihy: "The Little Book of Letting Go" , "How to Live in the World and Still Be Happy", "I Will Never Leave You: How Couples Can Achieve The Power Of Lasting Love", "Spiritual Notes to Myself: Essential Wisdom for the 21st Century", "Shining Through: Switch on Your Life and Ground Yourself in Happiness", "Spiritual Parenting: A Guide to Understanding and Nurturing the Heart of Your Child", "Standing on My Head: Life Lessons in Contradictions", "A Book of Games: A Course in Spiritual Play", "Love and Courage", "Notes to Each Othe", "A Book for Couples", "The Quiet Answer" a "There is a Place Where You Are Not Alone". Narodil se 23. ledna 1938 v Dallasu v Texasu. Studoval na několika univerzitách . Ve svých pracích zdůrazňuje důležitost laskavosti, odpuštění a věrnosti. Hugh Prather zemřel 5. listopadu 2010 ve svém domě v Arizoně, nejspíše na infarkt.

James Le Fanu (1)

Publicista, společenský komentátor a historik vědy a medicíny.