Všichni Autoři a témata

Miloš Bondy (1)

Narozen 2. 8. 1925 v Praze, zemřel 1975. PhDr., psycholog zaměřený na experimentální a teoretickou psychopatologii, emigroval do Kanady.

Jiří Foustka (1)

Syn sociologa a filozofa Břetislava Foustky. Roku 1920 získal doktorát na lékařské fakultě, od r. 1924 působil jako zubní lékař v Praze. Napsal knihu příhod ze zubařského prostředí Hrst o zubech a knihy o mototuristice. Přeložil do češtiny Utopii od Thomase Mora, překládal též Poea, Wellse, Chestertona aj. Byl přítelem Karla ČAPKA a jeho drama Dělo života mělo pozoruhodnou genezi. Foustka námět Děla života navrhl Čapkovi v polovině 30. let, ale ten ho odmítl. Později se však Čapek k námětu vrátil a zpracoval jej do dramatu Bílá nemoc. Mezitím Foustka také napsal svou verzi počátečního nápadu a publikoval ji později – s předmluvou Karla Čapka, který jako by se omlouval, že svou Bílou nemoc „pod tlakem aktuality publikoval dříve“. Foustka chtěl po vydání Bílé nemoci Čapka zpočátku žalovat za zcizení nápadu.

Vesta Sarkhosh Curtis (1)

Anglická muzeoložka, kurátorka sbírek starého Íránu.

Larissa Bonfante (1)

Profesorka klasických studií na New York University. Autorka publikací o etruské civilizaci.

Judith Swaddling (1)

Judith Swaddling je britská klasická archeolog a hlavní kurátorka etruské a předrománské Itálie v Britském muzeu. Známá je zejména prací o Etruscích a starověkých olympijských hrách.

T. Richard Blurton (1)

Kurátor Asijského oddělení Britského muzea.

Karl A Taube (1)

Americký antropolog, vysokoškolský pedagog, archeolog, publikace o středoamerickém náboženství a umění.

Juan Arias (1)

Andrzej Niedźwiedź (1)

Polský spisovatel literatury pro děti.

Hans W Kothe (1)

Hermann Muhle (1)

Pavel Suchánek (1)

Narozen 1975 v Olomouci. Mgr., Ph.D., historik a historik umění, autor prací z kulturní historie a dějin raně novověkého umění ve střední Evropě.

Jens G Rohwer (1)

Německý botanik. Publikace z oboru.

Ivan Bullock (1)

Autor příručky s návody na ruční práce a hry.

Henrietta McCallová (1)

Ramiro A Calle (1)

Španělský spisovatel a publicista, esejista, auotr cestopisů a biografií, novel, sbírek spirituálních příběhů, knih o józe, meditaci a relaxaci. Specializuje se na východní kultury.

Moore. Gareth (1)

Dr. Gareth Moore je tvůrcem internetových stránek BrainedUp.com, na nichž je možné si každý den procvičovat mozek, a autorem mnoha knih pro děti i dospělé, které obsahují nejrůznější metody procvičování myšlení a hlavolamy . Dr. Gareth Moore získal doktorát na Univerzitě Cambridge, kde se zabýval automatickým rozpoznáváním řeči.

Anna Cima (1)

Anna Cima je česká japanoložka, překladatelka a spisovatelka. Pozornost veřejnosti si vydobyla již svou prvotinou, románem Probudím se na Šibuji, který v roce 2019 získal několik ocenění. Aktuálně žije spolu se svým manželem, rovněž japanologem, Igorem Cimou v Japonsku, kde se zabývá překladem japonských autorů a studiem tamější společnosti. Anna Cima se narodila roku 1991 v Praze. Studovala gymnázium na Letné. Již v této době našla zálibu v japonské kultuře, zejména v anime, filmu a literatuře.  Vášeň pro japonskou kulturu jí pomáhaly budovat filmy Akiry Kurosawy a díla světoznámého spisovatele Huraki Murakamiho. V sedmnácti letech spolu se svou spolužačkou Japonsko navštívila a definitivně se rozhodla pro své budoucí zaměření a studium japanologie. Sama Cima tuto cestu označuje jako zásadní nejen pro své profesní zaměření, ale i literární tvorbu. Japonologii studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se seznámila se svým budoucím manželem Igorem Cimou, rovněž japanologem. V době pobytu na Karlově univerzitě oba získali stipendium ke studiu poválečné japonské literatury na japonské univerzitě. Od té doby oba žijí v Japonsku, odkud do češtiny překládají japonské autory. Cima sama se podílela například na překladu díla Kočka na cestách, kterou napsala Arikawa Hiro. Spolu s manželem pak světu zprostředkovali román Sbohem Gangsteři spisovatele Gen’ičiró Takahašiho. Kromě neskrytého zájmu o Japonsko našla Cima již v útlém věku zálibu ve psaní. Před svým debutem dokončila dva další romány, které však nikdy nespatřily světlo světa, protože podle jejích slov nebyly dost dobré. V rámci tvorby Cima své největší koníčky propojuje a snaží se českému publiku prezentovat japonskou kulturu. Anna Cima má k roku 2021 na kontě pouze jediný román, který ovšem vzbudil obrovský zájem veřejnosti. Kniha Probudím se na Šibuji v roce 2019 získala ocenění Magnesia Litera pro objev roku, Cenu Česká kniha a Cenu Jiřího Ortena. Literární ...

Róbert Vlach (1)

Robert Vlach je český internetový podnikatel, konzultant, lektor a popularizátor podnikání na volné noze. V roce 2011 obdržel ocenění Živnostník roku 2011 Moravskoslezského kraje. Vystudoval obchodní akademii, poté pracoval ve Španělsku jako vývojář webových služeb. Po návratu založil v roce 2005 internetový portál Na volné noze, kde se mohou prezentovat čeští freelanceři. Založil první evropský think tank pro nezávislé profesionály a řečnický klub Toastmasters Ostrava a stal se jeho prvním prezidentem. Dále také publikuje v českých médiích o podnikání na volné noze a vydává blog o podnikání v Česku.

Petr Ondřej Mathiola (1)

Alois Slovák (1)

Alois Slovák byl katolický kněz, jezuita, středoškolský profesor, vlastenecký kazatel se silným vztahem k Moravě, národní buditel, autor řady historických spisů s napoleonskou tematikou, iniciátor stavby Mohyly míru u obce Prace a předseda výboru pro její výstavbu. Alois Slovák se narodil Eduardu a Marii Slovákovým v Boskovicích 1. srpna 1859. Byl prvorozeným synem a postupně dostal ještě 7 bratrů. Dětství prožil v Boskovicích, kde pět let docházel do obecní školy. V roce 1870 odešel natrvalo do Brna za studiem na Slovanském c. k. gymnáziu. 5. července 1878 zde složil maturitní zkoušku a nastoupil na teologická studia bohosloveckého ústavu v Brně. Dne 10. září 1882 byl vysvěcen na kněze a do 22. června 1883 působil ve farním kostele v Ivančicích, odkud byl povolán do katedrálního chrámu sv. Petra a Pavla na Petrově. Roku 1885 začala jeho pedagogická kariéra, kdy ve svých šestadvaceti letech nastoupil jako katecheta do první městské obecné školy s českým vyučovacím jazykem Na Josefově . Jako suplent pak nastoupil na I. německém gymnáziu na Jánské ulici 22 a 21. února 1887 zde získal místo učitele římsko-katolického náboženství. Téhož roku se stal prefektem a o dva roky později regentem chlapeckého biskupského semináře na Veveří 15, avšak jeho postup v církevních hodnostech skončil v roce 1896, kdy se zřekl funkce správce bohosloveckého internátu. 1. října 1888 nastoupil na I. českou státní reálku v Brně na Křenové ulici , kde působil celých 35 let až do 8. listopadu 1923. V době působení na české reálce Slovák přednášel – do roku 1919 – nedělní exhorty v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici, které se staly známé svým buditelským, národně uvědomělým obsahem. V pozdějším období svá kázání konzultoval s filologem Jaroslavem Gregorem. Ze strany církevních úřadů na Petrově byl pro své idealisti...

Van Gool (2)

Autoři André Van Gool, Anne Marie Lefevre a Michel Loiseaux tvoří pod společným pseudonymem: Van Gool.

Dan Senor (1)

Dan Senor působí v americké organizaci Council on Foreign Relations v sekci pro Blízký východ, kde se dlouhodobě zabývá strategiemi, politickými a obchodními vztahy v daném regionu. Ve funkci poradce americké vlády pro zahraniční styky pobýval v Iráku, kde byl jedním z nejdéle působících civilních představitelů, a za své služby získal nejvyšší vyznamenání udělované Pentagonem civilistům. Senorovy analytické články se pravidelně objevují v deníku Wall Street Journal. Píše také pro listy New York Times, Washington Post, Weekly Standard a pro časopis Time. Žije v New Yorku se svou ženou a dvěma syny.

Saul Singer (1)

Saul Singer je publicistou a bývalým redaktorem úvodní stránky deníku Jerusalem Post. Je také autorem knihy Confronting Jihad: Israel's Struggle and the World After 9/11. Singer přispívá do řady různých médií, k nimž patří Wall Street Journal, Commentary, Moment, New Leader, bitterlemons a PostGlobal, mezinárodní blog deníku Washington Post. Před tím než se odstěhoval do Izraele, působil jako poradce amerického Kongresu. V současné době bydlí v Jeruzalémě se svou ženou a třemi dcerami.

Libuše Spáčilová (2)

Narozena 30.7.1956. Doc., Dr., Ph.D., germanistka, práce v oboru.

Nora Jelínková (1)

Narozena v roce 1956 v Českých Budějovicích. PhDr., historička umění, muzejní kurátorka, práce z oboru.

Blanka Lamrová (8)

Narozena 30.12.1949 v Litovli. Fotografka; dokumentární a užitá fotografie.

R. E Toresen (1)

Norská autorka knih pro děti.

Gabriel Mojay (1)

Americký publicista. Autor publikací o aromaterapii: léčbě vůní.

Josef Sladký (1)

Fridrich Moravčík (1)

Slovenský malíř, autor prací o malbě a písmu.

Milan Přadka (2)

Milan Přadka je český vysokoškolský pedagog, spisovatel a bývalý děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity . Zabývá se zejména sociální pedagogikou a pedagogikou volného času. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého. V sedmdesátých letech působil i na Katedře pedagogiky na Vysoké škole zemědělské a na Katedře pedagogiky Filozofické fakulty UJEP. V roce 1973 se habilitoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1981 byl jmenován profesorem v oboru pedagogika. V letech 1980 až 1990 působil jako děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Na Pedagogické fakultě MU působil i po roce 1990 a jako školitel vedl doktorské práce Tomáši Čechovi, Jarmile Faltýskové, Lence Gulové, Daně Knotové a Kláře Závodníkové. Kromě svého vědeckého díla je autorem dvou próz:

Hanuš Schwaiger (1)

Hanuš Schwaiger, křtěn Jan Petr Pavel , byl český malíř, grafik a pedagog. Narodil se v rodině movitého obchodníka se železem, který vlastnil krámy v Jindřichově Hradci i ve Vídni. Byl pokřtěn jako římský katolík na svátek svatých Petra a Pavla, proto dostal křestní jména těchto patronů. Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci, po zápisu na Akademii výtvarných umění v Praze jej otec povolal zpět a zaměstnal ve svém obchodě, Schwaiger brzy utekl do Vídně, kde vystudoval munumentální malířství v ateliéru profesora Hanse Makarta. Studia ukončil roku 1881 a odjel na studijní cesty. Navštívil Itálii, Německo, Holandsko a Belgii, kde se mu zalíbilo nejvíce. Byl autorem olejomaleb, pastelů, jednak portrétů, dále národopisných studií lidí a krajiny, přitahoval ho mýtus, rád maloval a kreslil pohádkové motivy a ilustroval knihy. Věnoval se také fresce . Císařským dekretem ze dne 19. září 1899 byl jmenován mimořádným profesorem technického kreslení na právě založené České vysoké škole technické v Brně. Od roku 1902 profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili například: Otakar Kubín, František Xaver Naske, František Hlavica, Václav Rabas, Rudolf Kremlička, Oldřich Blažíček, František Antonín Jelínek, Vilém Kreibich nebo Josef Tříška. Hanuš Schwaiger byl blízkým přítelem Tomáše Garrigue Masaryka. Zemřel v Bubenči u Prahy ve svém domě čp. 59 .

Jitka Pokorná (1)

Specialistka na problematiku laktačního poradenství a výživu v období těhotenství

Eva Burdová (2)

PhDr. Mgr. Eva Burdová, MBA je akreditovanou lektorkou sociálně-psychologických a speciálněpedagogických dovedností. Sama má mnoholetou pedagogickou praxi, zabývá se mentoringem, mediací a facilitací ve školství, podporou pedagogů v rámci inkluzivního vzdělávání , primární prevencí rizikového chování a v posledních letech je i pověřenou osobou k výkonu sociálně právní ochrany dětí.

Seán A Hemingway (1)

Americký archeolog, autor prací o umění starověku. Vnuk spisovatele Ernesta Hemingwaye.

Pia Guerra (1)

Kanadská výtvarnice, autorka komiksů.

Karel Pešek-Káďa (1)

Karel Pešek , řečený Káďa, byl český fotbalista a hokejista hrající především v pražské Spartě. V obou sportech působil také v československé reprezentaci. Narodil se v Olomouci, kde jeho otec provozoval malý papírenský obchod. V roce 1908 se rodina přestěhovala do Prahy, když otec získal místo účetního u nakladatele Vilímka. Bydleli v Grégrově ulici na Královských Vinohradech. Karel se starším bratrem Ladislavem od raného dětství hrál kopanou a na vinohradských sportovních pláccích zvláště Karel brzy získal pověst výborného fotbalisty. Svoji fotbalovou kariéru Karel Pešek zahájil již ve třinácti letech, kdy nastoupil za dospělé Meteoru Vinohrady. O dva roky později přestoupil do ČAFC Vinohrady, kde měl za odměnu zdarma obědy. Pro rodinu to byla velká pomoc, protože otec byl vážně nemocný a nepracoval. V té době bylo pro studenty velmi obtížné hrát fotbal, protože to školský systém neměl příliš rád. Proto bylo běžné, že si hráči na zápas lepili vousy a hráli pod přezdívkami. A tak měl Karel Pešek, který byl studentem gymnázia v Žitné ulici, sportovní přezdívku Káďa. Poté, co zazářil na fotbalovém turnaji, mu zůstala až do konce života. O jeho služby stála Viktorka Žižkov i Slavia, ale nakonec se radovala Sparta, která se domluvila s hráčovým bratrem. Stalo se tak v roce 1913 a Káďa zahájil svoji kariéru ve Spartě jako krajní záložník. Již po roce se propracoval do funkce kapitána. Káďova maminka vedla na stadionu hospodu, ve které zdarma bavil lidi začínající komik a sparťanský brankář Vlasta Burian. Záhy však vypukla válka a mnoho hráčů, včetně Kádi, narukovalo na frontu. Po válce ale nabraly věci rychlý spád a Sparta se v roce 1919 stala prvním neoficiálním mistrem ČSR. Káďa začal hrát středního záložníka a dařilo se mu jak na Spartě, tak v reprezentaci. Z té doby také pochází termín „Železná Sparta“. Tým totiž v letech 1920–1923 sehrál 50 mistrovských utkání, ani jednou ne...

Starcante (1)

Francouzský spisovatel Claude Seignolle se narodil 26. 6. 1917 ve městě Périgueux a zemřel ve 101 letech 13. července 2018. Dodnes patří mezi nejlepší francouzské autory fantasy. V dětství mu babička vyprávěla pohádky, které inspirovaly jeho budoucí zájem o temné a strašidelné příběhy, založené na legendách francouzského venkova. V mládí vzbudil jeho zájem o archeologii učitel ve škole, z níž byl Claude vyloučen pro absence. Později se přidal k French Prehistoric Society, napsal odbornou knihu o folklóru a tento svůj zájem zúročil i v prvých beletristických dílech. Dnes je znám převážně jako autor dobové fantasy a zvláště ceněných horrorů, i když do cizích jazyků je překládán relativně málo. Napsal i několik erotických či přímo pornografických děl pod pseudonymy Starcante, Jean-Robert Dumoulin a S. Claude. Z nich nejznámější Sexie byla svého času ve Francii zakázána a Seignolle se k ní nehlásil, později nicméně přiznal, že "jejího autora zná". Roku 2008 obdržel cenu Francouzské Akademie a jeho jménem je nazvána i literární cena za oblast francouzského folklóru. Podle jeho knih bylo natočeno několik filmů, např. Vampirisme , Celui qui venait d'ailleurs , Pauvre Sonia , Marie la louve , Le miroir , a televizní seriál L'histoire du samedi , v některých dokonce sám hrál.

Roman Hedvičák (1)

Narozen 11.4.1970 v Turnově. Mgr., pedagog, práce ze současnosti a historie Semilska.

Renée Wevelsiepová (1)

Narodila se v Praze. Studovala herectví,psychologii a malířství. střídavě žije v Čechách a v Německu, kde napsala se svým kolegou několik scénářů, které byly v USA zpracovány do podoby televizních seriálů. Velké úspěchy sklidila za články s psychologickou tématikou, jež vydávala ve svých časopisech a v německém magazínu Madame. V roce 2008 získala vysoké ocenění za svou literární tvorbu. Vychovala dvě děti : syna Norberta, úspěšného pražského advokáta, a dceru René, herečku, jejímž otcem je geniální hudebník Felix Slováček. Po jejich manželském rozchodu se provdala za německého multimilionáře Šíma Wevelsiepa, který roku 2015 po dlouhé nemoci zemřel. Nyní se naplno věnuje psaní příběhů s detektivní zápletkou, jak v českém, tak v německém jazyce. V Čechách knižně dosud vyšlo : Láska, sex a peníze a Cikánská magie.

Melanie Vančurová (1)

Česká manekýnka, spoluautorka publikace z prostředí modelingu.

Vlastimil Brůček (1)

Vlastimil Brůček - „Vlastík Plamínek”, narozen ve znamení Vodnáře, profesionální numerolog a věštec. Více než 15 let se zabývá poradenskou a konzultační činností v těchto oborech po celé republice, zejména v Praze a ve východních Čechách. Meteorolog, účastník mnoha výprav za tropickými bouřemi po celém světě, autor knihy „Když věštec nespí”, mnoho let působil jako TV rosnička v regionálním vysílání, bohatá zkušenost v médiích v oboru věšteckých praktik pomocí tarotových a runových karet, věštby z mořského písku, hrotové terapie a prostorové dynamiky.

Petr Dudek (1)

Původním povoláním anglista a překladatel.Začínal jako novinář v roce 1992 v Československé televizi.Později pracoval v Lidových novinách,v rozhlasové stanici Svobodná Evropa a v českém vysílání BBC.Kromě toho píše o literatuře.Jeho články a studie vyšly v českých a slovenských denících a časopisech.

Charles Auguste de Bériot (1)

Charles Auguste de Bériot byl belgický houslista a hudební skladatel. Narodil se v Lovani, kde je dnes na jeho počest po něm pojmenována ulice. V roce 1810 se přestěhoval do Paříže, kde studoval hru na housle u Jean-François Tibyho, žáka Giovanni Battistu Viottiho. Později spolupracoval se skladatelem Pierrem Baillotem, ale nepřebral všechny jeho názory a při své výuce byl silně ovlivněn Paganinim. Později sloužil jako komorní houslista u Karla X. nebo Viléma I. Nizozemského a s velkým úspěchem podnikal cesty do Londýna, Paříže a dalších velkých hudebních center tehdejší Evropy. Kromě hry na housle byl také virtuosním pianistou. Žil společně s operní zpěvačkou Marii Malibranovou, v roce 1833 spolu měli dítě, kterým byl Charles-Wilfrid de Bériot, klavírní profesor, kromě jiného učitel Maurice Ravela, Ricarda Viñese nebo Enriqua Granadose. Vzali se v roce 1836, když se Malibranové podařilo dosáhnout anulaci jejího předchozího sňatku. Při té příležitosti napsal Felix Mendelssohn-Bartholdy speciálně pro tento pár árii s doprovodem sólových houslí. Nicméně, pěvkyně zemřela v tom samém roce na následky zranění, způsobeného nešťastným pádem z koně. Po smrti své manželky Bériot bydlel v Bruselu a veřejně koncertoval pouze v malé míře. Přesto v roce 1841 odešel na turné do Německa, kde potkal Marii Huberovou, dceru vídeňského úředníka a oženil se s ní. Byla sirotkem a adoptivní dcerou prince von Dietrichštejn, biologického otce významného skladatele Sigismonda Thalberga. Marie a de Bériot se potkali v kavárně v rodném městě, Lovani. Stali se z nich přátelé a oba spolu velmi dobře hráli na klavír. V roce 1841 zemřel v Paříži ve věku 71 let Pierre Baillot, jeho dřívější učitel, a jeho učitelské místo na Pařížské konzervatoři bylo nabídnuto právě Bériotovi. Tuto nabídku odmítl, přesto se ale v roce 1843 stal vedoucím instruktorem hry na housle na Královské bruselské konzervatoři, kde založil francouzsko-belgickou školu houslové h...

Karl Kerl (1)

Conner Gorry (1)

Conner Gorry, autor turistických průvodců.

Iva Karásková (1)

Mgr., historička umění, autorka výtvarného katalogu a prací z oboru dějin architektury.

Svetozár Pantuček (1)

Přední český znalec a propagátor moderních arabských literatur maghribských zemí severní Afriky - Maroka, Alžírska, Tuniska, Libye a dále Libanonu a Sýrie - a jejich zanícený a erudovaný překladatel. Svetozár Pantůček se narodil se v Trnavě v rodině středoškolského profesora, která se v roce 1935 přestěhovala do Pardubic. Svetozár Pantůček vystudoval Filosofickou fakultu UK, obory čeština, ruština a arabština a stal se aspirantem Orientálního ústavu Československé Akademie věd. Až do 1972 působil v Orientálním ústavu jako samostatný vědecký pracovník, pak ale musel ústav opustit z politických důvodů, kvůli jeho protestům proti sovětské okupaci. Do Orientálního ústavu se vrátil až v roce 1990, kdy byl rehabilitován a stal se jeho ředitelem. Svetozár Pantůček byl také členem akademické rady Akademie věd a šéfredaktorem časopisu Nový Orient. Svetozár Pantůček je pochován v Litomyšli. Svetozár Pantůček se hlavně zaměřoval na literaturu severní Afriky, uměl nejen dobře francouzsky a arabsky, ale ovládal také tuáregštinu, berberštinu a kabylštinu. O jeho plodné práci svědčí desítky a desítky překladů, nejen velkých literárních děl, ale také pohádek. Stal se velkým popularizátorem arabské literatury a kultury. Svetozár Pantůček je autorem řady vědeckých a odborných prací s širokým ohlasem doma i ve světě: Tuniská hovorová arabština , La littérature algérienne moderne , Das Epos über den Westzug der Banu Hilal , Tunesische Literaturgeschichte , Literatury severní Afriky . Na svém kontě má také řadu překladů z arabštiny, resp. francouzštiny: Zapomenutý pahorek , Al-Džáhiz, Kniha lakomců , Sáleh at-Tajjib, Cesta na sever , Taufík al-Hakím, Lidé z jeskyně , Zakletý sultán - arabské pohádky , Džibrán Chalíl Džibrán, Blázen a jiné paraboly , Bernard Michel, Smrt dvouhlavého orla , Mořská víla a jiné arabské pohádky . Z poslední doby je to série sličně vypravených knížek překladů z arabštiny, vydanýc...

Sigmund Lehner (1)

Daṿid Feldman (1)

Britský profesor právních věd, specialista na veřejné právo, občanskou svobodu, lidská práva a trestní řízení.

Edvard Hegner (1)

Narozen 7.11.1876 v Trachtíně u Hustopečí, zemřel 23.4.1929 v Praze. Autor lidových sociálních dramat a próz, novinář, redaktor, osvětový pracovník.

E. Ettlinger (1)

Zahi Hawass (1)

Dr. Zahi Hawass bývalý generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta . Pro své časté vystupování v dokumentárních pořadech o egyptské civilizaci se stal mezinárodně známým i mimo archeologické kruhy, ačkoliv mu někteří kritici vytýkali nedostatek solidních archeologických znalostí. V létě roku 2011 pod tlakem změn v Egyptě uvedenou funkci opustil.

Lydia Kolátorová (1)

Narozena 20.4.1882 v Praze, zemřela 5.1.1960 v Podhořanech u Kralup. Sociální pracovnice, beletristka, překladatelka z angličtiny.

Douglas G Wolton (1)

Jihoafrický politik a novinář, předseda Jihoafrické komunistické strany, autor publikace o dějinách jižní Afriky.

Jan Bumba (1)

Narozen 7.9.1941 v Kremži. Ing. geodézie, pedagog, odborné práce a metodické materiály ze zeměměřičství a jeho legislativy.

Sergio Aragonés (1)

Španělský kreslíř komiksu a ilustrátor.

Peter Gold (1)

Pocházel z rodiny obchodníka, který se věnoval ochotnickému divadlu. Základní a gymnaziální vzdělání získal v Náchodě . 1949–50 studoval češtinu a divadelní vědu na FF UK, 1950–52 a 1954–55 divadelní vědu na AMU . Ve dvouleté přestávce, po vyloučení z fakulty z politických důvodů, vykonával prezenční vojenskou službu. 1956–71 pracoval jako redaktor, později vedoucí redaktor v Lidové demokracii, 1971–90 postupně jako tiskový referent, tajemník uměleckého souboru a lektor-dokumentarista v Divadle Spejbla a Hurvínka. Od roku 1990 v důchodu. Od poloviny 50. let přispíval do Lidové demokracie a Ochotnického divadla, dále do periodik Film a divadlo, Divadelní a filmové noviny, Repertoár malé scény, Dikobraz, Kmen, Nová Praha, Svět v obrazech, Týden, Lidové noviny, Tvar aj. – Od 60. let spolupracoval s Čs. rozhlasem, pro který psal pásma , původní hry , podílel se na cyklu stovky rozhlasových večerníčků se Spejblem a Hurvínkem ; a adaptoval cizí náměty . – Soubor svých písňových textů uvedl v pražském Luxoru s titulem Docela malý zvěřinec . Podílel se též na autorských text-appealech v Paravanu a ve Viole. – Čs. televize uváděla jeho pásma , hudební komedie a medailon Miloše Kirschnera . – Jeho texty pro děti vycházely také na gramodeskách (1972–82: Loupežníci v začarovaném lese, Loupežnická historie, Spejbl a Hurvínek, Honza a drak, Prsten kníže...

Jiří podpis Svoboda (1)