Všichni Autoři a témata

Vladan Georgevitch (1)

Franz Hoffmann (1)

Středoškolský pedagog, autor učebnice fyziky. Činný v letech 1867 v Klagenfurtu a v roce 1879 v Brně.

John Maynard Keynes (3)

John Maynard Keynes, Baron Keynes byl anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge a guvernér anglické centrální banky . Byl zakladatelem keynesiánství, což je do jisté míry protipól klasické a neoklasické ekonomie. Oproti těmto teoriím dospěl mj. k pozitivnějšímu názoru na státní zásahy do hospodářství. Důsledky jeho úvah vyústily v aplikace pro řešení Velké hospodářské krize z 30. let, zejména v USA a Spojeném království, jejichž úspěch je stoupenci jeho koncepce považován za důkaz překonání principů klasické ekonomie. Je označován za jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20. století. Jeho tolerance k zadlužování státu našla mnohé oponenty. John Maynard Keynes se narodil v anglickém univerzitním městě Cambridge. Jeho matka Florence pracovala jako vedoucí úřadu na místním magistrátu. Jeho otec John Neville Keynes vyučoval na Cambridgeské univerzitě logiku a politickou ekonomii a byl jedním z představitelů logického positivismu. John Maynard studoval na Cambridgeské univerzitě matematiku a filosofii. Po dokončení studií matematiky v roce 1905 se na radu Alfreda Marshalla věnoval studiu ekonomie. V letech 1906 až 1908 pracoval ve státních službách, později v roce 1908 začal přednášet ekonomii na Královské koleji v Cambridgi. Později se opět vrátil do státních služeb a do roku 1919 zde setrval. V tomto roce také zastupoval britské ministerstvo financí na Versailleské mírové konferenci. V roce 1921 se Keynes zamiloval do ruské primabaleríny Lydie Lopokové, která byla jednou z hvězd exilového baletního souboru Ballets russes, vedeného legendárním impresáriem Sergejem Pavlovičem Ďagilevem. Jejich svatba se konala v roce 1925. V roce 1942 byl za své zásluhy králem Jiřím VI. povýšen do šlechtického stavu jako peer s titulem Baron Keynes a stal se členem Sněmovny lordů. Byl předsedou velké vzájemné pojišťov...

Franz Steigl (1)

Fritz Spannagel (1)

Hein Gorny (1)

W.A.B. Coolidge (1)

Alfred Radio-Radiid (1)

Josef Chavanne (1)

Johannes Jegerlehner (1)

Ludwig von Hörmann (1)

Herman von Schmid (1)

Ludwig Steub (1)

Německý právník a spisovatel.

Karl von Seyffertitz (1)

Carl von Seyffertitz, celým jménem Carl Maria Josef Leopold von Seyffertitz , byl rakouský politik z Vorarlberska, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Pocházel ze starého šlechtického rodu, který byl roku 1711 přijat do svazku říšské šlechty. Narodil se v Tyrolsku. Jeho otec byl hejtmanem v císařské armádě. Ve věku sedmi let přišel Carl o otce, ale i tak získal kvalitní výchovu a vzdělání. Od roku 1843 studoval na Innsbrucké univerzitě. Roku 1851 nastoupil jako praktikant do státních služeb a působil na krajském úřadu v Bregenzu, po jehož rozpuštění roku 1860 vystoupil ze státní služby. V roce 1864 byl zvolen na Vorarlberský zemský sněm za kurii obchodních komor. Byl rovněž členem zemského výboru a náměstkem zemského hejtmana. V lednu 1867 mandát na zemském sněmu obhájil. V zemském sněmu zasedal do roku 1868. Roku 1867 na sněmu navrhl zavedení tajné volby starostů, přičemž téhož roku se sám stal starostou Bregenzu. Ve funkci starosty roku 1869 prosadil založení nemocnice Valduna. Roku 1870 byl do starostenského úřadu opětovně zvolen, po několika dnech ale nečekaně z postu odstoupil. Zemský sněm ho 23. února 1867 delegoval i do Říšské rady. Na mandát ve vídeňském parlamentu rezignoval v roce 1868. Stranicky se profiloval jako německý liberál . V Říšské radě vystupoval pro zrušení konkordátu, uzavřeného roku 1855 mezi Rakouskem a Svatým stolcem. Kvůli tomu čelil značné kritice ze strany katolických konzervativců. Od roku 1860 zastával vedoucí posty v Muzejním spolku pro Vorarlbersko. Byl náměstkem předsedy spolku. Působil rovněž jako korespondent Říšského geologického ústavu a po odchodu z politiky se věnoval vědecké práci v oboru geologie, meteorologie. V roce 1870 mu město Bregenz udělilo čestné občanství. Jeho bratr Gebhard Seyffertitz byl rovněž politikem....

Henri Silberman (1)

Franz Pohl (1)

Ředitel sklárny ve městě Sklářská Poruba .

Johann Gabriel Seidl (1)

Rakuský učenec, archeolog, dramatik a prozaik.

Léon Verleye (1)

Francouzský autor publikací o špercích.

Lauran Paine (1)

Americký historik, publikuje o vojenské historii a špionáži, též westerny a dopbrodružné příběhy.

David Watkins (1)

Autor tábornickýcha turistických příruček.

Meike Dalal (1)

Autor tábornické příručky.

Miroslav Nyč (1)

Narozen 1970. Stavební ing., práce o sádrokartonu.

Egon M Binder (1)

Německý publicista, redaktor turistické literatury, též autor kutilských příruček.

Joanne O'Brien (1)

Americká astroložka.

Robert Hamerling (1)

Rakuský lyrik a autor veršovaných eposů.

William Cullen Bryant (1)

Americký romantický básník, novinář a redaktor New York Evening Post. Jedna z nejrespektovanějších osobností amerického žurnalismu 19. století; komentoval defakto každou významnou událost své doby. Jeho básně zachycují často motivy přírody, počasí a flory, ale byl také vlasteneckým básníkem popisujícím významné americké osobnosti a událost nebo indiánské legendy. Po formální stránce jsou jeho básně psány blankversem. Bryant se těšil velké oblibě a oceňovali jej třeba i Poe, Whitman nebo Emerson. Přeložil Homérovu Illias a Odysseu. Mezi jeno nejznámější básně patří: "Thanatopsis", "To a Waterfowl", "The Prairies" a básnické sbírky Poems, Lectures on Poetry nebo politická satira The Embargo.

Anne L Biwer (1)

Německá vychovatelka, zabývala se waldorfskou pedagogikou a antroposofií, též autorka knih o předpovídání budoucnosti a čtení z ruky.

Jan Vřesnický (1)

Jan Nálevka byl český spisovatel a básník, psal pod pseudonymem Jan Vřesnický. Působil jako učitel od roku 1884 v obci Bzí u Železného Brodu, a v letech 1897–1917 jako řídící učitel v obci Líšný u Malé Skály. Býval označován za posledního národního obrozence.

Charlotte Thomas (1)

Německá spisovatelka, původním povoláním soudkyně a státní návladní.

Ladislav Hochman (1)

Narozen 5. 4. 1925 v Opavě, zemřel 1995. Prof., Ing., CSc., práce z oboru rybářství a hydrobiologie.

Gregory David Roberts (1)

Gregory David Roberts rodným jménem Gregory John Peter Smith je australský spisovatel proslulý především svým románem Shantaram. Román popisuje jeho desetiletou životní etapu v Bombaji, která následuje po úspěšném útěku z vězení Pentridge Prison v Melbourne. Vyrůstal v chudých poměrech s matkou, která ho ovlivnila svou humanistickou životní filozofií. V mládí se mimo jiné věnoval bojovým technikám. Po rozvodu se svou ženou se nemohl vyrovnat se ztrátou své malé dcery a stal se závislým na heroinu. Aby si opatřil peníze na další dávky drogy, stal se v toce 1977 bankovním lupičem. Přezdívá se mu Building Society Bandit či Gentleman Bandit, vybírá si pouze finanční instituce, které mají odpovídající pojištění, loupí v obleku a ani jako lupič nezapomíná říci prosím a děkuji Věřil, že tak může trochu zmírnit hrubost svých činů, ale jak později v životě uznal, zaměstnanci mu dávali peníze, protože se ho báli. Během loupežných přepadení používal imitaci zbraně. Následný vysoký trest 23 let odnětí svobody měl podle něj souvislost s jeho politickým aktivismem z mládí. Ve vězení zažil mučení od dozorců a po necelých dvou letech utekl přes střechu a přední zeď. V roce 1980 na falešný novozélandský pas odlétl do Bombaje. V roce 1990 byl zatčen v Německu při pokusu o pašování heroinu do země. Německými úřady byl vydán do Austrálie, kde si odpykal šestiletý trest, z toho dva roky na samotce. Podle něho se mu během tohoto období opět podařilo utéci z vězení, ale rozmyslel si to a tajně se do vězení vrátil, odsedět si celou délku trestu znamenalo jistotu, že se po propuštění bude opět moci setkat se svou rodinou. Během tohoto druhého pobytu ve vězení začal psát román Shantaram. Rukopis byl dvakrát zničen vězeňskými dozorci, což představovalo celkem pět let ztracené práce. Po propuštění z vězení začal psát Shantaram potřetí. Název knihy je jméno, které mu dala matka jeho nejlepšího přítele v Indii a v maráthštině znamená Muž míru, neb...

Nigel Reece (3)

Spoluautor knížek napětí pro děti, autor příruček pro šikovné ruce.

Monica Belcourt (1)

Kanadská profesorka personálního managementu.

Philip C Wright (1)

Patricia Hagan (1)

Narozena 19.8.1939. Americká autorka romantických historických příběhů.

Ola Larsmo (1)

Ola Larsmo studoval severogermánské jazyky, literaturu, teologii a historii. Ve Švédsku velmi ceněný prozaik, esejista a kritik napsal tři knihy esejů a osm románů, z poslední doby například En glänta i skogen nebo Jag vill inte tjäna , v roce 2008 získal Bjørnsonovu cenu. Od roku 2009 předsedá švédskému PEN klubu. Žije v Uppsale.

Nick Farrell (1)

Patrick de Carolis (1)

Patrick de Carolis se narodil v Arles. Provence je jeho kraj, kraj, který dobře zná a ke kterému se rád navrací, aby zde hledal své kořeny. Povoláním je novinář, zakladatel a moderátor pořadu „Kořeny a křídla“ na francouzské televizní stanici France 3. S Bernadette Chirac napsal rovněž bestseller Conversation . V současné době je prezidentem France Télévisions.

Christina Skye (1)

Americká spisovatelka literatury pro ženy.

Pavel Michal (1)

Tvůrce dokumentárních filmů. Vystudoval Školu audiovizuální tvorby pod vedením prof. Adlera a prof. Myslíka. Absolvoval filmem Češi! z prostředí fotbalových fanoušků. Film získal řadu ocenění na českých i zahraničních amatérských festivalech. Po odmlce, během které se připravoval na svou pedagogickou činnost, natočil dokument z prostředí horolezců Tatranské kročeje, který opět obdržel řadu cen na českých amatérských festivalech a zúčastnil se i mezinárodních horolezeckých filmových festivalů. Věnuje se i tvorbě korporátních reklamních a propagačních videí. Na VŠE v Praze vyučuje základy tvorby audiovizuálních děl. Je také vedoucím mužských skupin a kruhů. Rád píše, povídá o životě a užívá si svých tří synů. Před šesti roky po svém prvním meditativním setkání se smrtí hodně změnil svůj život. Zjistil, že nepotřebuje pivo ani jointa, aby se dotkl něčeho vyššího. Postupně pochopil, že smysl života, který stále hledá, není ve věcech ani činnostech kolem něj. Že smyslem života je on sám. Začal vnímat své srdce, o kterém do té doby ani nevěděl, kde je. A začal se vypořádávat se svým největším strachem. Strachem ze své maskulinity, ze svého mužství. Začalo se narovnávat pokřivené vnímání sebe sama jako muže, pokřivené vnímání toho, kdo je vůbec muž. Začal se osamostatňovat, hledat svou vizi a naplňovat ji. Začal se učit – a ten proces stále pokračuje – jak žít život naplněně, jak se nezhroutit v těžkých chvílích a nezbláznit se radostí, když se zrovna daří. Jak žít prostě, jednoduše a obyčejně a při tom se mít stále rád.

Skvorcov (1)

Ladislava Bartošová (1)

Autorka publikace o úsporném vaření.

Leo Heyrovský (1)

Leopold Heyrovský, známý též jako Leo Heyrovský byl český právník a amatérský entomolog – koleopterolog světového jména. Byl významný jako taxonom – autor popisu nových druhů hmyzu, a to především v čeledi tesaříkovití – Cerambycidae. Narodil se jako syn Leopolda Heyrovského , profesora práv na Karlově univerzitě, a jeho ženy Kláry, roz. Hanlové z Kirchtreu. Pocházel z pěti dětí . Starší bratr Jaroslav Heyrovský se roku 1959 stal prvním českým nositelem Nobelovy ceny , sestra Klára se provdala za malíře Arnošta Hofbauera. Po skončení obecné a měšťanské školy absolvoval gymnázium a pokračoval ve studiu na pražské Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1920 pracoval krátce na ministerstvu školství. Byl více znám jako entomolog než jako právník. Na jeho počest byly pojmenovány některé druhy hmyzu, například: Alocoderus heyrovskyi Balthasar, 1935, Tropinota hirta heyrovskyi Obenberger, 1917, Schmidtiana heyrovskyi Podany, 1968 , Xixuthrus heyrovskyi Tippmann, 1946, Protaecia morio heyrovskyi Balthasar, Geotrupes heyrovskyi Balthasar, 1960,Oberea heyrovskyi Pic, 1927, Purpuricenus kaehleri f. heyrovskyi, Harpalus heyrovskyi Jedlička, 1928, Agathidium bohemicum heyrovskyi Hlisnikovsky, 1964, Arima marginata heyrovskyi Havelka, 1959 a další. Pro světovou entomologii má význam řada jeho prací, ale mezi entomology je nejznámější jeho monografie: „Tesaříkovití – Cerambycidae. Fauna ČSSR, 5.“ z roku 1955. Zemřel v Praze, kde je také pochován. Jeho sbírka hmyzu je uložena v Národním muzeu v Praze, část sbírky je ve Slezském zemském muzeu v Opavě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold Heyrovský na slovenské Wikipedii....

Richard Squires (1)

Anglický důstojník, účastník konce druhé světové války a kapitulace Německa, člen útvaru britské okupační zóny v poválečném Německu.

Jaroslav Wimmer (1)

Narozen 4.6.1931 v Praze. Autor vlastivědných příspěvků o Táborsku.

B. Bratvová (1)

Pavel Láska (1)

Studie z oboru biologie.

Štěpán Kužma (1)

Ing., publikace z oblasti ochrany rostlin.

Pierre Chaignon (1)

Francouzský jezuita, autor teologických prací.

Václav Zýka (1)

RNDr., DrSc., český geolog, geochemik, podle něho je pojmenován nerost zýkait.

Giorgio Vasta (1)

Giorgio Vasta se narodil v Palermu, posledních patnáct let žije v Turíně. Spolupracuje s řadou nakladatelství jako redaktor a editor. Připravil k vydání několik antologií, vede kurzy tvůrčího psaní . Literární dráhu zahájil roku 2007 povídkami zařazenými v antologii I persecutori , jejíž autoři při psaní vycházeli z teorií Reného Girarda, a v antologii šestnácti prozaických debutů Voi siete qui . Volba tématu jeho románové prvotiny Hmatatelný čas, jehož děj čtenáře zavádí do roku 1978, kdy italský národ přišel o svou nevinnost, Vastovi do jisté míry ztížila situaci na domácím knižním trhu, který upřednostnil bezproblémovější tituly. Přesto se román dostal mezi pětici finalistů prestižní literární ceny Premio Strega a získal dvě další ocenění . Počet kladných ohlasů navíc neustále stoupá a literární kritika jej dnes hodnotí jako jednu z nejlépe napsaných italských knih posledního desetiletí.

Inga Saffron (1)

Americká žurnalistka, která získala Pulitzerovu cenu za kritiku za rok 2014. Je vdaná za spisovatele Kena Kalfuse, s nímž má dceru Sky.

Trey Parker (1)

Trey Parker, rodným jménem Randolph Severn Parker III, je americký animátor, scenárista, režisér, producent, hudebník a herec, spoluautor televizního seriálu South Park, který vytvořil se svým kolegou a nejlepším přítelem Mattem Stonem. Svoji kariéru zahájil v roce 1992, kdy vydal svou prvotinu Ježíš vs. Frosty. Úspěchu se však dočkal až po vydání nezávislého filmu Cannibal! The Musical. Poté vydal ještě Ježíš vs. Santa, což bylo jeho poslední dílo, které vytvořil ještě sám. Odtud začíná spolupracovat se svým kamarádem ze školy, Mattem Stonem. Spolu vytvořili animovaný televizní seriál South Park, který se vysílá již více než dvacet let a získal 4 ocenění Emmy. Narodil se v Denveru ve státě Colorado jako syn Sharon Parkerové, pojišťovací makléřky a Randyho Parkera, geologa. I zde, ve jménech jeho rodičů a navíc i starší sestry, lze nálézt spojitost se seriálovou postavou Parkerova alter ega Stana Marshe. V Denveru i vyrůstal a navštěvoval zde Berklee College of Music, odkud později přestoupil na University of Colorado, kde se specializoval na hudbu. Nicméně univerzitu nedokončil. A to i přesto, že mu byl nabídnut čestný titul. Ten však odmítl a řekl, že by přijal pouze „pokud to bylo za astrofyziku.“ V roce 1992 vznikl Ježíš vs. Frosty, kde se poprvé objevily i pozdější hvězdy seriálu South Park, čtyři kluci Stan Marsh, Kyle Broflovski, Kenny McKormick a Eric Cartman. Tento počin vznikl ještě v době jeho studií na univerzitě, kde si ho všiml výkonný manažer televizní stanice Fox, Brian Graden. Ten mu a Stoneovi po zhlédnutí Cannibal! The Musical nabídl vytvořit podobnou show s názvem Time Warped, ale s podmínkou, že bude každý týden vycházet nový díl. Po dvou úvodních dílech byl však seriál zrušen. Poptávka po jejich tvorbě však neutichla a tak vznikly dva nové nápady. Jednak pokračování Ježíš vs. Frosty, krátký film nazvaný Ježíš vs. Santa, a také show o postavě pana Hankeyho, která se později objevila přímo v South Parku...

Josef Pluhař (1)

Narozen 5.3.1892 v Hořovicích, zemřel 20.10.1969 v Chicagu . PhDr., politik, emigrant po 1948, práce politické, krajanské, geografické a geomorfologické.

Emil Pitter (1)

Emil Pitter byl český scénograf, malíř, typograf a středoškolský profesor, zakladatel avantgardního uměleckého sdružení Linie a vedoucí redaktor časopisu Linie. V letech 1929–1941 byl hlavním scénografem Jihočeského národního divadla v Českých Budějovicích, pro které navrhl scénu ke 36 inscenacím. Po absolvování reálky v Českých Budějovicích studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Jana Preislera a Ladislava Šalouna. Po třech letech získal stipendium na Akademii výtvarných umění v Mnichově a poté strávil tři měsíce v Paříži. Od roku 1921 byl profesorem na Státním koedukačním učitelském ústavu v Českých Budějovicích. Byl spoluzakladatelem a prvním předsedou Sdružení jihočeských výtvarníků, které později opustil a stal se zakladatelem avantgardního sdružení Linie. Pitter skupinu zaregistroval podle vzoru nakladatelství Družstevní práce jako družstvo, které se kromě umělecké činnosti věnuje také vydávání nepolitického časopisu Linie a knižních publikací. Byl nejstarším členem Linie a také autorem programových textů sdružení. Jako profesor výtvarné výchovy byl zastáncem modernismu a autorem několika učebnic. Po Emilu Pitterovi je v Českých Budějovicích pojmenována mateřská školka a Lávka Emila Pittera . Emil Pitter byl patrně autorem názvu sdružení Linie a zakladatelem i vedoucím redaktorem jejího časopisu. Název měl být metaforou výtvarné čistoty i programové vyhraněnosti. V prvním čísle časopisu zveřejnil Pitter programovou stať ke vztahu kultury a politiky, v níž mj. uvádí: "Kultura by se měla zajisté stát činitelem politickým, ale takovým, který by rozdíly sociální, třídní a jiné odstraňoval, který by je odsunul a spojil všechny ty, jimž zájem lidský je nad zájmem politické strany, která přece jen cení hodnoty podle svého užšího zájmu a v jádře hmotného měřítka a která specialisuje kulturu podle hlediska národního, třídního i jiného." Tento záměr s...

Jakub Fojtík (1)

Autor publikace o historii nasazení vrtulníků u našich bezpečnostních útvarů.

Vladimir Osipovič Bogomolov (1)

Vladimir Osipovič Bogomolov, rusky: Владимир Осипович Богомолов, vlastním příjmením Bojtinskij , které používal o roku 1948 a poté do roku 1953 Bogomolec bol ruský spisovateľ, píšuci najmä vojnovú literatúru. Známa je najmä jeho kniha V auguste roku 1944 - vynikajúcim a autentickým spôsobom vyrozprávaný príbeh pátracej skupiny armádnej kontrarozviedky Červenej armády v zázemí frontu na pomedzí Bieloruska a Poľska počas veľkej letnej ofenzívy Červenej armády v lete 1944. Pravdepodobne inšpirované skutočnými udalosťami . Autor patril ku generácii sovietskych spisovateľov, ktorí sa priamo zúčastnili vojny a ich diela začali vychádzať najmä po XX. zjazde KSSZ - v období tzv. odmäku. Vojnu videli realisticky, neprikrášlene, odmietali obvyklú sovietsku glorifikáciu, pátos.

Vladimír Brychta (1)

Český grafik. Autor publikací z oblasti gemetrie, rýsování, typografie. Autor učebnic z oboru.

Božena Štvánová (1)

Učebnice kreslení, psáno převážně v maďarštině, publikovala ve 30. letech 20. stol..

Manfred Grosser (1)

Německý profesor tělovýchovy, bývalý sportovec a trenér. Publikace z oboru.