Všichni Autoři a témata

Miroslav Zavoral (1)

Miroslav Zavoral je český lékař, internista - gastroenterolog. Je jedním z hlavních organizátorů a propagátorů screeningového programu rakoviny tlustého střeva v Česku. Svůj výzkum zaměřuje také na časnou diagnostiku nádorů slinivky břišní a další onemocnění trávícího traktu. Působí v Ústřední vojenské nemocici v Praze, kde od roku 2010 zastává také funkci ředitele nemocnice. Studia na 1. lékařské fakultě v Praze ukončil v roce 1980, z vnitřního lékařství atestoval v letech 1983 a 2000, z gastroenterologie v roce 1987. V roce 2000 ukončil postgraduální studium na Vojenské lékařské akademii. Habilitoval v roce 2003 a v roce 2008 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. Nejprve působil v nemocnici v Ústí nad Labem, později v pražské Všeobecné fakultní nemocnici a od roku 1997 zastával post přednosty 2. interního oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Toto pracoviště se později změnilo na Kliniku gastroenterologie a hematologie a od roku 2005 na interní kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů. Je místopředsedou České gastroenterologické společnosti a členem řady mezinárodních odborných gastroenterologických společností. Hlavním předmětem jeho vědecké práce je výzkum možností diagnostiky a léčby časných forem rakoviny tlustého střeva, rakoviny slinivky břišní či dalších částí zažívacího ústrojí a onemocnění, které k těmto nádorům vedou. Je hlavní postavou národního programu screeningu kolorektálního karcinomu, od roku 2003 zastává funkci předsedy příslušné komise ministerstva zdravotnictví. V roce 1999 v Římě převzal ocenění Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii za organizaci osvětové kampaně prevence kolorektálního karcinomu. Je autorem více než 70 odborných publikací a podílí se na vzdělávání lékařů v oboru gastroenterologie. V polovině roku 2010 byl jmenován do funkce ředitele Ústřední vojenské nemocnice. ...

Jan Hladík (1)

Jan Hladík byl český grafik, textilní výtvarník, malíř a ilustrátor. V letech 1942–1944 studoval na Státní grafické škole v Praze u prof. Vodrážky a prof. Müllera, jeho spolužáky byli Václav Sivko, Vladimír Fuka, Mikuláš Medek. V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde si jej pak do svého ateliéru užité malby a textilního výtvarnictví vybral prof. A. Fišárek. Se studenty jeho ateliéru podnikl r. 1947 měsíční poznávací zájezd za současným francouzským a světovým uměním do Paříže a Bretaně. Studia ukončil roku 1950 diplomovou prací - kolekcí dekoračních látek zhotovených technikou filmtisku. Po komunistickém převratu 1948 byla rodina pronásledována. Jan Hladík byl povolán na vojnu do pracovního lágru PTP, rodinný majetek byl konfiskován, otec Jana Hladíka později zatčen a vězněn. Po úrazu na vojně a návratu do civilu i přes podporu prof. Fišárka těžko hledal zakázky v oboru textilní tvorby, privátně tvořil grafiky, kresby a keramiku, občas ilustroval knihy. Roku 1955 se oženil s Jenny Hršelovou a vrátil se k textilní tvorbě. Pro výstavu nově ustavené Skupiny 7 utkal první tapiserie s abstraktními motivy podle vlastních grafických předloh. Souběžně s tvorbou autorských tapiserií, které se od roku 1959 staly jeho stěžejním výtvarným projevem, tvoří grafické listy , kresby temperou a olejomalby. V roce 1960 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců a vystavoval textilní díla na trienále v Miláně, 1963 měl první samostatnou výstavu v Praze a roku 1965 byl poprvé pozván na mezinárodní bienále tapiserie v Lausanne, kam je pak vybrán ještě v letech 1967, 1969, 1977 a 1979. Stal se jedním ze zakladatelů Assotiation Pierre Pauli . Přátelství s Josefem Topolem a herci Divadla za branou jej počátkem 70. let inspirovalo k tvorbě tapiserií s divadelními scénami ...

George Soulié de Morant (1)

Francouzský diplomat a sinolog, propagátor akupunktury.

Edogava Lampo (1)

Tomáš Gescheidt (1)

Narozen 23. 4. 1950 v Banské Bystrici, žije v ČR. Elektroinženýr, práce v oboru, též publicistika o silničních závodech motocyklů.

Vincenzo Arangio-Ruiz (1)

Italský právník, vysokoškolský učitel, politik. Autor prací o římském právu.

Jennifer Worth (1)

Jennifer Worth byla britskou ošetřovatelkou a hudebnicí. Na počátku 50. let se stala zdravotní sestrou v London Hospital ve Whitechapel ve východním Londýně. Spolu s komunitou anglikánských řádových sester od St John Divine poskytovala pomoc chudým. Právě vzpomínky na toto období zaznamenané v knize Call the Midwife ji proslavily mezi širší veřejností. Kniha vyšla v roce 2002 a stala se bestsellerem stejně jako navazující díly . Na základě knižní předlohy byl natočen seriál BBC One, na jehož vzniku se J. Worth také podílela. V roce 1963 se Jennifer provdala za Philipa Wortha, z manželství vzešly dvě dcery. V 70. letech opustila ošetřovatelství a začala se věnovat výuce hry na piano a zpěvu. Jennifer Worth podlehla 31. května roku 2011 rakovině jícnu, jen krátce před dokončením seriálu BBC One Call the Midwife. Seriál se začal vysílat 15. ledna 2012 a první epizoda byla věnována památce Jennifer Worth.

Josef Kousal (1)

Narozen 15. 1. 1856 v Benešově u Semil, zemřel 24. 10. 1935 v Praze. Katolický kněz, publikace z oboru penologie a náboženství, též autor cestopisu.

Jaroslav Egert (1)

Pochází z Kacanov. Zajímám se o historii a současně se věnuji zemědělství. Je to právě tahle kombinace, která mě k napsání knihy "Historie mlýnů na Žehrovce" přivedla. Od nápadu k vlastní realizaci uběhlo hodně času, bylo třeba studovat mnoho archivních materiálů, mluvit s pamětníky, vracet se na některá místa a tok Žehrovky mnohokrát projít křížem krážem,“ přiblížil Jaroslav Egert.

Joaquim Chavarria (1)

Španělský profesor keramiky a sochařství, publikace v oboru.

Zdeněk Deyl (1)

Narozen 5.2.1902 v Třesovicích u Hradce Králové. Autor próz pro mládež.

Markéta Jablonská (1)

Narozena 1.12.1920 ve Vídni, zemřela 1.8.2001. MUDr., DrSc., doc. vnitřního lékařství. Gastroenteroložka.

Frederick Moore (1)

Americký spisovatel dobrodružných románů, zahraniční korespondent amerických a anglických novin .

Alena Lobovská (1)

Narozena 28.10.1936 v Plzni. Doc., MUDr., CSc., lékařka, práce z oboru infekčních a tropických nemocí, zejména o malárii.

František Pintera (1)

Romanopisec a básník.

Eva Weaver (1)

Eva Weaverová je spisovatelka, umělecká terapeutka a umělkyně, která se ve svém díle často zabývá otázkami historie. Jako mnoho Němců i ji trápí události 2. světové války, které ji inspirovali k napsání její první knihy - Loutkáře z ghetta. Žije v Brightonu.

Jiří Kaliba (2)

Narozen 30.9.1916 v Praze. Režisér Divadla Spejbla a Hurvínka, autor divadelních her.

Jaroslav Cerman (1)

Narozen 23.3.1881 v Lomnici n. Popelkou, zemřel 27.11.1973 v Liberci. Ing., středoškolský pedagog, práce z oboru textilní průmysl, autor pohádek, povídek a básní.

Joseph Dietzgen (1)

Německý filozof-samouk, původním povoláním koželuh, sociálně-demokratický politik a činitel I. internacionály.

Julian Bell (1)

Julian Bell je synovec slavného anglického básníka Juliana Hewarda Bella . Julian Bell, anglický malíř a spisovatel, se narodil v roce 1952 v Londýně, v rodině s výraznými uměleckými kořeny, jeho otec byl keramik a spisovatel Quentin Bell a jeho babička malířka Vanessa Bellová. Dětství prožil v Newcastlu a Leedsu, v letech 1970–1973 studoval v Oxfordu anglickou literaturu na koleji Magdalen, kde získal bakalářský titul, pokračoval ve studiu v Londýně na umělecké škole City & Guilds. Od poloviny roku 1970 se živil v podstatě jako malíř, maloval na zakázku především portréty, hospodské znaky, krajiny, nástěnné malby, knižní ilustrace a svoji práci vnímal jako přípravu na studium uměleckých škol. Po ukončení studia pokračuje ve výtvarné práci, od roku 1990 začíná psát pro přílohu Současní malíři listu The Guardian o práci jiných současných malířů, později je spolupracovníkem redaktora nakladatelství Macmillan Publisher, od roku 1993 vystavuje svá díla ve Francis Kyle Galerie. V období 1997–2008 vyučuje v Londýně na uměleckých školách, současně stihl napsat a vydat několik básní a začít pracovat na své knize Zrcadlo světa: Nová historie umění, kterou dokončil a kterou vydalo v říjnu 2007 nakladatelství Thames & Hudson.

Karel Ardelt (1)

Narozen roku 1889 v Praze, zemřel 14.2.1978 v Černošicích. Ing. arch., tenista, práce o tenise.

Suzi Malin (1)

Anglická malířka, portrétistka.

Emma Forrest (1)

Emma Forrest je britsko-americká novinářka, spisovatelka a scenáristka. Narodila se v Londýně v židovské rodině. Její matka, Judy Raines, byla také spisovatelka. Její spisovatelská kariéra začala ve 13 letech, kdy napsala článek do londýnských noviny London Evening Standard. Později dále publikovala ve Vogue, Vanity Fair, Harper’s Bazaar, Time Out, The Guardian, NME, Interview and Blackbook, kde přispěla rozhovory s celebritami jako Snoop Dogg a Brad Pitt. Napsala tři novely: Namedropper , Thin Skin , Cherries in the Snow . V červnu 2012 si vzala herce Bena Mendelsohna v Los Angeles, kde v současné době žije.

Marianne Uhl (1)

Narozena roku 1946, německá léčitelka.

Anthony Louis (1)

Anthony Louis je psychiatr s velkými klinickými zkušenostmi, který svá studia rozšířil o různé divinační systémy včetně tarotu. Je to uznávaný učitel přednášející o astrologii a divinaci.

Slavomil Daněk (2)

Slavomil Ctibor Daněk byl evangelický duchovní, teolog a vysokoškolský pedagog. Do obecné školy chodil v Lounech a maturoval na olomouckém gymnáziu. V letech 1904 – 1906 studoval teologii v Basileji, kde patřil mezi jeho učitele především Bernhard Duhm. Ten jej také jako přední reprezentant Wellhausenovy historicko-kritické školy pravděpodobně inspiroval k zaměření na studium Starého zákona. Jeho fotografie také stála na Daňkově pracovním stole. Daněk musel absolvovat jako každý český bohoslovec ve Vídni . Vídeňským starozákoníkem byl v té době Ernst Sellin. Dne 22. května 1908 vykonal S. C. Daněk zkoušku opravňující jej k vyučování na středních školách Rakousko-Uherska a stal se kandidátem evangelické teologie h.v. Vikářskou zkoušku Examen pro ministerio složil 20. října 1908 v Brně. V listopadu téhož roku se stal vikářem čáslavského faráře Františka Kozáka. Čáslavským vikářem byl mezi lety 1908 a 1909. Následujícího roku nastoupil v reformovaném sboru v podkrkonošském Libštátě a 23. dubna 1914 zde byl potvrzen jako farář. Daňkova žena popisuje velmi poutavě ve svých vzpomínkách léta strávená v Podkrkonoší, jmenuje návštěvníky fary, členy sboru i místa, kam S. C. Daněk vyrážel na návštěvy, do kazatelských stanic či vyučovat náboženství. K libštátskému sboru H. V. patřila totiž i Stará a Nová Paka, Lomnice nad Popelkou, Jičín, Turnov, Liberec a Jablonec nad Nisou. Protože v té době bylo nádraží až v Košťálově, většinu cest absolvoval Daněk na kole. V roce 1910 se S. C. Daněk rozhodl pokračovat ve studiu, tentokrát však již v Čechách, na pražské filozofické fakultě. V té době studoval u profesorů Drtiny, Čády, Masaryka, Krejčího, Peroutky. Taktéž zde přednášeli R. Dvořák , J. Bidlo, R. Růžička , J. Zubatý, F. Groh, Novák, Vysoký, Janko a jiní. Rigorózní zkoušku složil roku 1917, a...

Mojmír Stojan (1)

doc. RNDr. PhDr. Mojmír Stojan, CSc. - absolvent přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci - obor přístrojová technika, rigorózní zkouška, RNDr. - odborný asistent Ústavu přístrojové techniky ČSAV v Brně - absolvent filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně – obor vysokoškolská pedagogika, rigorózní zkouška, PhDr., CSc. - 1968 – 1990 odborný asistent na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity 1990 – 2011 docent dtto, obory: přístrojová technika, didaktické technologie, dopravní pedagogika - 1991 - 2011 vedoucí katedry didaktických technologií, spolupráce s Besipem, Ministerstvem dopravy, Centrem dopravního výzkumu - od 2012 emeritní docent pro obor pedagogika, zaměření dopravní pedagogika.

Zuzka Selecká (1)

Slovenská lidová umělkyně.

Oldřich Kučera (1)

Oldřich Kučera byl československý hokejový útočník a trenér. V roce 2010 se stal člene Síně slávy českého hokeje.

Petr Škach (1)

Sportovní publicista. Publikace se zaměřením na lední hokej.

Karel Hlubuček (1)

Narozen 1. 1. 1905 v Pardubicích, zemřel 18. 3. 1968 v Trhových Svinech. Původně zubní lékař, pracovník památkové péče v Trhových Svinech, v 50. letech odsouzen v zinscenovaném procesu a uvězněn. Autor několika novel a románů.

Martin Strouhal (1)

Martin Strouhal je český kameraman a režisér televizních dokumentů. Snaží se popularizovat osobu Jana Eskymo Welzla. Mimo Welzla realizoval další projekty s Českou televizí, iDNES TV, Českým rozhlasem, TV NOE a pořady jako Babylon, Dobré ráno, Toulavá kamera apod. Stál u zrodu projektů charity na Haiti a účastnil se první mise z České republiky do této země. Mnoho energie vložil do vzniku zábřežské televize. Martin Strouhal se zabýval námětem, scénářem, kamerou a režií. Český rozhlas

T Hardt-Pokorný (1)

Stanislav Kodym (1)

Filip Stanislav Kodym byl český lékař, přírodovědec, odborný spisovatel, novinář a politik. Napsal množství úspěšných populárně-vědeckých spisů, zejména v oblasti biologie, fyziky, chemie, zemědělství a zdravotnictví, psaných jasným a prostým slohem bez zbytečných cizích slov. V letech 1852-62 řídil Hospodářské noviny, hojně čtené na venkově a zaměřené na šíření poznatků vědy a techniky; v době Bachova absolutismu měly i kulturní a politický význam. Poté se stal redaktorem časopisu Hlas; za uveřejnění pobuřujícího článku byl r. 1868 odsouzen ke třem měsícům vězení. Zasedal jako poslanec v českém sněmu. Propagoval vzdělání širokých vrstev přísnou výchovou dětí a zakládáním opatroven a obecních knihoven. Ke konci života byl velmi oceňovaný pro své čtyřicetileté úsilí o kulturní povznesení českého národa.

Melvin L DeFleur (1)

Michael Kunczik (1)

Michael Kunczik se narodil v roce 1945 v saském Colditzu. Studoval hospodářské a sociální vědy v Kolíně nad Rýnem, kde v roce 1971 obhájil svou diplomovou práci o obyvatelstvu. Doktorát z politických věd získal taktéž v Kolíně, a to v roce 1974. O osm let později byl habilitován profesorem. Od roku 1972 do roku 1974 působil jako vědecký asistent na Výzkumném institutu sociologie na kolínské univerzitě. Od roku 1975 sedí v akademické radě Sociologického semináře bonnské univerzity. V akademickém roce 1980/81 vyučoval na Institutu pro publicistiku na univerzitě v Münsteru. Poté vystřídal několik dalších univerzitních pracovišť v Mohuči, Berlíně či Hohenheimu. Od roku 1987 je profesorem publicistiky na univerzitě Jana Gutenberga v Mohuči a je zároveň jedním z předních současných německých mediálních analytiků. Svou vědeckou dráhu započal v polovině sedmdesátých let a systematicky se věnuje tematice násilí v médiích. V osmdesátých letech k tomu přidal syntetizující práce z teorie masové komunikace a především sociologické analýzy z oblasti veřejného mínění a public relations. Publikoval více než stovku článků a studií a taktéž řadu monografií. Je členem několika mezinárodních společností pro výzkum médií a komunikace.

Antonio Ubieto Arteta (1)

Španělský historik.

Judy Brittain (1)

Alan Axelrod (1)

Americký profesor angličtiny a historie.

Jan Čabart (1)

Narozen 26.12.1900 v Hrdlořezech u Suchdola nad Lužnicí, zemřel 14.10.1964 na Zbraslavi. Výzkumník v lesnictví a myslivosti, práce z oboru.

František Kysela (2)

František Kysela byl český malíř, grafik a průmyslový a scénický výtvarník a pedagog. Jeho otec byl státní úředník, matka pečovala o sedm dětí. Později byl otec přeložen z Kouřimi do Prahy, kde František navštěvoval gymnázium. V letech 1900–1904 a 1905–1908 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Karla Vítězslava Maška, mezi lety 1904–1905 na AVU u Hanuše Schwaigera. Absolvoval studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie. Po roční vojenské službě byl zaměstnán v tiskárně. Tam se začal zajímat o typografii a výtvarnou úpravu knih. V roce 1913 se stal pedagogem UPŠ v Praze, v roce 1917 profesorem, od roku 1921 zde vedl nově založenou speciální školu pro užitou grafiku, v letech 1924–1926 a 1930–1932 působil v pozici rektora. Ve třicátých letech se věnoval převážně pedagogické práci. Na škole zavedl například studium oboru mozaikářství. Významný byl i jeho podíl na vývoji českého loutkářství. Jako pedagog VŠUP ovlivnil svým zájmem o loutkové divadlo celou řadu pedagogů a posluchačů školy. K jeho žákům mj. patřili Josef Skupa, Ladislav Sutnar, Karel Svolinský. V roce 1919 se oženil s Olgou Krausovou a v následujícím roce se mu narodil jediný syn Jiří Stanislav. František Kysela zemřel 20. února 1941 po těžkém záchvatu mozkové mrtvice. Jeho žena a syn se za druhé světové války aktivně zapojili do odboje, oba zahynuli v koncentračním táboře Osvětim. František Kysela byl nejen malířem, ale především všestranným výtvarníkem. Většina jeho prací spadá do období národního dekorativismu, v jeho stylu se mísí prvky lidového umění, art deco a secese. Spolupracoval často s architekty Pavlem Janákem a Josefem Gočárem zejména na návrzích výmalby interiérů. V interiérech tvořil pestré nástěnné malby, navrhoval ale i bytový textil, hlavně koberce a gobelíny. Příkladem jsou vila továrníka Sochora ve Dvoře Králové a vstupní hala Hořovského vily v Hodkovičkách. Navrhoval textilie, koberc...

Jutta Treiber (1)

Rakouská spisovatelka.

Nava Semel (1)

Nava Semel byla izraelská spisovatelka, dramatička a překladatelka. Nava Semel se narodila v Jafo Mimi a Jicchaku Arcimu, kteří přežili šo'a. Její dědeček z matčiny strany byl Me'ir Šapira, významný chasidský rabín, a její nejstarší bratr je zpěvák Šlomo Arci. Ona samotná vystudovala dějiny umění na Telavivské univerzitě. Provdala se za No'ama Semela, ředitele telavivského divadla Kameri. Semel publikovala celkem šestnáct knih a čtyři dramata. V centru její tvorby stojí dospívající Izraelci, kteří zápasí s izraelskou identitou a stigmaty minulosti, zejména se šo'a. Působila také v radě institutu Masu'a , jenž sídlí v kibucu Tel Jicchak a zabývá se studiem šo'a. V tomto článku byl použit překlad textu z článku נאוה סמל‎ na hebrejské Wikipedii.

Tamara Dřevikovská (1)

Narozena 1948. Česká spisovatelka a publicistka. Žije a pracuje v Praze.

Marek Krejčí (1)

Narozen 1976. Historik umění, práce z oboru.

Josef Sup (1)

Narozen 24.8.1910 v Uhelné Příbrami u Chotěboře, zemřel 16.7.1980 v Praze. PhDr., diplomat, literární kritik, překladatel z francouzštiny, spis o Africe.

Reinaldo Arenas (1)

Reinaldo Arenas byl kubánský básník, prozaik a dramatik. Arenas se narodil na venkově, v severní části kubánské provincie Oriente. Později se přestěhoval do města Holguín. V roce 1963 se přestěhoval do Havany a zapsal do školy Planification a později na Filosofické fakultě na Universidad de La Habana, kde studoval filozofii a literaturu. Následující rok začal pracovat v Národní knihovně. Získal ocenění Villaverde Cirilo od UNEAC . Jeho Halucinace získal "první Čestné uznání" v roce 1966. Pro své spisy a otevřeně homosexuální styl života se dosta do konfliktu s představiteli komunistické vlády. Opustil národní knihovnu a byl redaktorem ústavu kubánské knihy roku 1968. Od roku 1968 do roku 1974 byl novinář a redaktor literárního časopisu La Gaceta de Cuba. V roce 1973 byl poslán do vězení poté, co byl obviněn a odsouzen za "ideologické odchylky a pro publikování v zahraničí bez oficiálního souhlasu". Těsně po zatčení se pokusil o útěk, chtěl opustit Kubu a odplout od břehu na duši z automobilové pneumatiky. Pokus se nezdařil a on byl po několika týdnech zadržen v Leninově parku a uvězněn v nechvalně známé věznici a bývalé španělské koloniální pevnosti Castillo del Morro spolu s vrahy a násilníky. Ve vězení občas získával cigarety, sloužící zde jako platidlo, tím, že pomáhal některým vězňům psát dopisy pro milenky a manželky. Podařilo se mu tímto způsobem shromáždit dost papíru a pokračovat v psaní. Nicméně pokus o pašování textů z vězení byl odhalen a on byl potrestán. Bylo mu vyhrožováno smrtí, byl nucený vzdát své práce, propuštěn byl v roce 1976. V roce 1980, jako součást „exodu z přístavu Mariel“, emigroval do Spojených států. V USA onemocněl nemocí AIDS a v roce 1990 spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsal svým přátelům, že si bere život "s ohledem na svůj povážlivý zdravotní stav a strašnou citovou deprivaci způsobenou vědomím, že už nem...

Ernest Borneman (1)

Ernst Wilhelm Julius Bornemann narozen v Berlíně byl německý spisovatel zločinu, filmař, antropolog, etnomuzikolog, jazz hudebník, jazz kritik, psychoanalytik, sexuolog, a oddaný socialista. Všechny tyto různé zájmy, jak tvrdil, měly společné kořeny v jeho celoživotní neukojitelné zvědavosti. Od 1982-1986 byl prezidentem Německé společnosti pro sociálně vědeckého výzkumu sexuality. V roce 1990 mu byla udělena Magnus Hirschfeld medaili pro sexuální vědu.

Alexej Bálek (1)

Narozen 1921. Pracovník Ekonomického ústavu Československé akademie věd, práce z oboru.

Vladimír Rolko (1)

Narozen 12.10.1899 v Martině, zemřel 29.7.1971 v Jamníku. Slovenský básník, publicista, archivář a evangelický farář.

Rudo Brtáň (4)

Narodil sa 9. oktobra 1907 v Hybiach v rolnickej rodine. Zomrel 4. aprila 1998. Do ludovej skoly chodil v rodisku, zmaturoval roku 1927 na Gymnaziu v Liptovskom Mikulasi. V rokoch 1927-1932 studoval slavistiku a germanistiku na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe a Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Po skonceni vysokoskolskych studii sa stal stredoskolskym profesorom a v rokoch 1932-1944 postupne ucil na gymnaziach v Martine, Bratislave, Trnave a znova v Martine, s vynimkou rokov 1937-1938, ked bol na stipendijnych pobytoch v Polsku a Juhoslavii. Aktivne sa zucastnil v SNP. Po oslobodeni zacal pracovat na poverenictve skolstva, no od februara 1946 sa stal referentom slovenskeho oddelenia Matice slovenskej v Martine. V septembri 1949 presiel pracovat do Literarnovedneho ustavu SAV v Bratislave. V auguste 1951 sa vratil do Matice slovenskej v Martine a ako vedecky pracovnik tu posobil cele desatrocie. Roku 1961 odisiel spat do Bratislavy, do Ustavu slovenskej literatury SAV a pracoval tu ako vedecky pracovnik az do odchodu na dochodok roku 1979. Do literatury vstupil uz ako stredoskolak. Verse, preklady poezie zo slovanskych jazykov a nemciny, literarnu kritiku, state zo slovenskej literarnej historie a kulturnu publicistiku uverejnoval v roznych sudobych casopisoch od polovice 20. rokov. Knizne debutoval monografiou Poezia Ivana Krasku , v ktorej sa sustredil najma na metodiku a modernost stavby Kraskovho versa. Druhou knizne publikovanou monografiou je komparativna studia o slovanskych literaturach Barokovy slavizmus a tretou studia o prvej zbierke slovenskych prislovi Danielovo Sinapiovo-Horcickovo Neoforum latino slavonicum . V 40. rokoch badatelsky zaujem zameral na obdobie romantizmu. Vysledkom bola monografia O Bottovej Smrti Janosikovej publikovana aj s povodnym textom skladby podla zachovaneho rukopisu. Podobnym sposobom publikoval v knihe Samova Chalupkova basen Mor ho! aj tuto skladbu. Do obdobia klasicizmu sa vr...

Radka Hristova (1)

Narozena 19.5.1950 v Sofii . Dr., filoložka, učitelka turečtiny, jazykové učebnice turečtiny a překladové slovníky.

Andrej Kurimský (1)

Narozen 7.9.1933 ve Varadce u Bardejova , zemřel 29.12.1980 v Praze. Filolog, ukrajinista, dialektolog.

Jan Vašák (1)

Narozen 21.6.1946 ve Skorkove, okr.Havlíčkův Brod. Zemědělský ing., agrotechnické práce, též práce o managementu zemědělského podniku a pěstování olejnin.

Emilie Prokešová (1)

Autorka učebnic matematiky.

Carl Smith (1)

Autor se zabývá vojenskou huistorií.

Mišo Kováč-Adamov (1)

Mišo Kováč-Adamov, občianskym menom Michal Kováč, kultúrny a literárny historik, teatrológ, dramatik, sa narodil 24. mája 1930 v Zlatých Moravciach. Pseudonymy: Adamov, M. Borkov, Elena Marčáková, Elena Mariášová, K. Michalov, Mišo K. Adamov, Martin Križava. Žije a tvorí v Martine. Študoval na gymnáziu v Zlatých Moravciach , odbor slovenčina a literárna veda , knihovníctvo na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, muzeológiu na Filozofickej fakulte Univerzity J. E. Purkyňu v Brne . Pôsobil v Matici slovenskej v Martine , najskôr ako pracovník bibliografického oddelenia, riaditeľ Pamätníka slovenskej literatúry , neskôr ako pracovník Literárneho múzea . Súčasne prednášal literárnu muzeológiu na univerzite v Brne . Bol námestníkom ministra kultúry Slovenskej republiky v Bratislave , správcom Matice slovenskej v Martine , od 1993 prednáša kultúrnu históriu a staroslovienčinu v teologickom inštitúte v Badíne. Žije v Martine. Vo vedeckej práci sa sústredil na problematiku bibliografie, spracoval vyše 50 titulov rozličných súpisov literatúry, medzi nimi vzorový katalóg Filológia – Literárna veda – Krásna literatúra a Poznajme súčasnú slovenskú literatúru . Spoluzostavovateľ pamätníc Matica slovenská a Historický rok . Jeden zo zakladateľov slovenského literárneho múzejníctva, autor monografie Úvod do štúdia literárnej muzeológie . Ako teatrológ sa prezentoval monografickými prácami Bábkárska tvorba , Slovenská ochotnícka scénografia , Poznávajme dejiny ochotníckeho divadla , Gorazdov Močenok . V dramatickej tvorbe sa orientoval na rekonštruovanie ľudových hier . Deťom adresoval bábkové a činoherné predlohy Gašparko , Skúška alebo Zahraj , Čo je to čerieslo, aký je jarmok a i. Autorsky...

Jevgenij Aleksandrovič Ljackij (1)

PhDr. Jevgenij Aleksandrovič Ljackij, rusky: Евгений Александрович Ляцкий byl ruský a čskoslovenský literární vědec, literární historik a kritik, etnograf, folklorista a spisovatel. Narodil se v Carském Rusku v rodině šlechtice a vlastníka půdy a byl vzdáleným příbuzným básníka L. A. Meje . Od 16 let sbíral folklór a jezdil na výpravy do Polesí, Povolží a na Ruský Sever. V letech 1889—1893 studoval na katedře slovesnosti Historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity, kde v 90. letech 19. století vyučoval. Od konce 90. let do roku 1907 působil v Petrohradu na Institutu antropologie a etnografie Petra Velikého jako vedoucí etnograf, vedoucí oddělení etnograficého oddělení Ruského muzea Alexandra III. Vypracoval se až na pozici civilního poradce. Po VŘSR koncem roku 1917 emigroval do Finska, v roce 1920 do Švédska a nakonec v roce 1922 do Československa. Působil jako profesor ruštiny a literatury na Univerzitě Karlově v Praze a vyučoval též na Ruské svobodné univerzitě. Zemřel 7.7.1942 a je pochován na Olšanském hřbitově.

Peter Doerfler (1)

Jessica Shirvington (1)

Jessica Shirvington žije spolu s jejím manželem a dvěma dcerami v Sydney už přes deset let. A jak začala psát? Jednoho dne, místo vyzvednutí si nové knihy, začala psát svoji vlastní. První jméno, které ji napadlo bylo Violet a zbytek již následoval zcela přirozeně. Psaní knihy Violet Eden vypracovala autorka na jejích životních zkušenostech - na cestách po světě a lidí, které potkala. Sama autorka vždycky milovala dávnou historii - příběhy a historky toho nejlepšího druhu.