541–600 z 142682 Autoři
Zdenka Blechová (53)
Zdenka Blechová je úspěšnou autorkou mnoha knih, vykládacích karet a meditačních CD. Narodila se a žije v Plzni. Úspěšně podniká, je majitelkou čajovny kavárny RELAX a Antických lázní v Plzni, či nakladatelství Zděnka Blechová, ve kterém vydává své knihy, karty a CD. Od roku 2003 vydává časopis Mysteria tajemna a pořádá přednášky a semináře v rámci celé České republiky i na Slovensku. Zabývá se poradenskou činností v oblasti mezilidských vztahů, nemoci, zaměstnání a v dalších otázkách života pomocí channelingu , tarotu, numerologie a psychologie. Lidem radí do celého světa prostřednictvím Skypu. Z channelingových sdělení čerpá odpovědi na otázky a pomáhá lidem v obtížných životních situací, mimo jiné je vkládá i do svých knih. Ve svých knihách se blíže zabývá partnerskými vztahy, vztahy rodičů a dětí, otázkami zdraví i otázkami smrti.
Více od autora
Zdeněk Nejedlý (67)
Zdeněk Nejedlý byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel. Narodil se v rodině učitele a muzikanta Romana Nejedlého, významného regionálního kulturního pracovníka v Litomyšli, který se osobně znal s tehdy začínajícím spisovatelem Aloisem Jiráskem. Tato známost později ovlivnila též jeho syna Zdeňka, který již během gymnaziálních studií projevil zájem o historii a hudbu. Vystudoval historii a estetiku na filosofické fakultě české university v Praze, byl žákem profesorů historika Jaroslava Golla, estetika a muzikologa Otakara Hostinského a Tomáše Garrigua Masaryka . Soukromě studoval hudbu u Zdeňka Fibicha. Na Univerzitě Karlově se stal ordinářem hudební vědy, habilitoval se roku 1905, od roku 1909 byl mimořádným, od roku 1919 řádným profesorem. V mládí se údajně ucházel o ruku dcery Antonína Dvořáka Otilie, která jej odmítla, což poté mělo přispět k averzi Nejedlého vůči jejímu manželi Josefu Sukovi i Dvořákovi. I když se tento příběh dostal i do tvorby Josefa Škvoreckého, není podložený prameny a tak může jít o mystifikaci. Během vysokoškolského studia v letech 1900–1902 pracoval v Archivu Národního muzea v Praze. Zájem o Bedřicha Smetanu ho přivedl do Společnosti pro postavení pomníku Bedřicha Smetany , později přeměněné ve Společnost Bedřicha Smetany. Politicky byl organizován v Masarykově realistické straně. Před první světovou válkou zasáhl do sporu o smysl českých dějin . Jeho podnětné názory sice nedospěly k ucelenějšímu závěru, zasáhly však plodným způsobem do diskuse, na jejíž krajních pólech stáli historik Josef Pekař a filozof T. G. Masaryk. Nejedlý chápal, že z hlediska historika je třeba odmítnout Masarykův názor o smyslu českých dějin, ale zároveň mu přiznal kladnou hodnotu v politickém uvědomění českého národa. V roce 1917 podepsal Nejedlý Manifest českých spisovatelů. Ihne...
Více od autora
Vladimír Jiránek (36)
Vladimír Jiránek byl český karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scenárista a režisér animovaných filmů. Charakteristickou je pro něj jednoduchá linka. Mezi jeho nejznámější díla patří Bob a Bobek – králíci z klobouku. Patří mezi první absolventy přeloučského gymnázia. Od roku 1956 žil v Praze. V roce 1962 absolvoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy žurnalistiku, ale po celý život působil jako kreslíř a ilustrátor na volné noze. Mezi časopisy, se kterými spolupracoval, patří: Dikobraz, Mladý svět, Melodie, Technický magazín, Literární noviny, Živa atd. Je také autorem obrázků v počítačové hře Expedice na divnou planetu pro počítače Sinclair ZX Spectrum. Od roku 1990 se věnoval zejména politické karikatuře. Jeho kreslené vtipy na aktuální témata bylo možno vidět v Lidových novinách, Mladé frontě DNES, v Hospodářských novinách, v časopise Reflex a na internetových stránkách Neviditelného psa. Jiránkovy kresby zdobí i rodný dům Sigmunda Freuda v Příboře, stylizovaná podoba Sigmunda Freuda se totiž často objevuje v jeho kresbách jako prototyp psychiatra či psychologa. Jméno „Jiránek“ nese planetka 1997 ET1 objevená v roce 1997. Zemřel v noci z 6. na 7. listopadu 2012.
Více od autora
Umberto Eco (48)
Umberto Eco byl italský sémiolog, medievista, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století. Během své akademické kariéry napsal řadu esejů o sémiotice, středověké estetice, lingvistice a filosofii. Roku 1971, kdy se stal profesorem, byl jedním z inspirátorů prvního kurzu nového sémiologického oboru sdružujícího studium umění, hudby a zábavy, který se vyučuje na Boloňské univerzitě. V osmdesátých letech propagoval na téže univerzitě zřízení studijního programu „Komunikační vědy“. V roce 1988 založil Katedru komunikace na Univerzitě v San Marinu a Mezinárodní centrum pro sémiotická a kognitivní studia, od roku 2008 byl emeritním profesorem a prezidentem Scuola Superiore di Studi Umanistici při univerzitě v Boloni. Členem italské akademie věd v oboru etiky, historie a filosofie se stal v roce 2010. V souvislosti se svou akademickou specializací se Eco zapojil do činnosti volného avantgardního uskupení Gruppo 63 , jež sdružovalo spisovatele, básníky, kritiky a teoretiky, kteří se chtěli kriticky vyrovnat s italským neorealismem padesátých let. Zapojen do těchto literárních diskusí, v nichž chtěl svou pozici učinit co nejvíce srozumitelnou, začal v šedesátých letech publikovat své prozaické experimenty a parodie. Poté, co ve svém spise Opera aperta definoval svůj ideál literárního textu přístupného co nejširšímu spektru čtenářů, napsal svůj nejslavnější román Jméno růže. Kniha se stala mezinárodním bestsellerem, byla přeložena do více než 40 jazyků a na celém světě se jí prodalo přes 50 milionů výtisků. Dočkala se také filmové a seriálové adaptace. Následovaly romány: Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany, Pražský hřbitov a Nulté číslo, které již přes dobrou prodejnost takovéhoto úspěchu nedosáhly. Eco přednášel na univerzitách v Itálii, Ve...
Více od autora
Petra Soukupová (46)
Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři. K povídce „Na krátko“ vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Tímto scénářem absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Scénář plánovala pod stejným názvem natočit Karin Babinská, k realizaci však nedošlo. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. Litera výrazně zvýšila poptávku po knize, zatímco před jejím oceněním se prodalo kolem 2500 výtisků knihy, do konce srpna 2010 už to bylo 9776 výtisků a na začátku roku 2011 12 000 výtisků. V roce 2012 vyšla kniha Zmizet v polštině. Román Věci, na které nastal čas byl vydán v roce 2020 z již publikovaných povídek, které autorka upravila, rozšířila o zcela nové texty a vše propojila do románového příběhu. V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice. Její knihy vyšly v Bosně a Hercegovině, Albánii, Bulharsku, Chorvatsku, Itálii, Maďarsku, Makedonii, Srbsku, Polsku, Slovinsku a ve Vietnamu. Kromě toho postupně vycházejí v audiální formě ve vydavatelství OneHot BOOk. V lednu 2013 se jí a Tomáši Baldýnskému narodila dcera Marla.
Více od autora
Ngaio Marsh (33)
Ngaio Marshová byla novozélandská divadelní režisérka a spisovatelka známá především svými detektivními romány. Ngaio Marshová studovala v rodném Christchurchi na St Margaret's College a poté malířství na Canterbury College. Následně se stala herečkou u společnosti Allana Wilkieho, se kterou projezdila Nový Zéland. Od roku 1928 žila střídavě ve Spojeném království a na Novém Zélandu. Působila jako spisovatelka a divadelní režisérka, úspěšné byly její adaptace Shakespearových her. Mezinárodní proslulost získala díky 32 detektivním románům, které vydávala od roku 1934 až do své smrti. Spolu s Dorothy L. Sayersovou, Margery Allinghamovou a Agathou Christie bývá označována jako jedna ze čtyř původních Queens of Crime , britských autorek, které dominovaly tomuto žánru ve zlatém věku 20. a 30. let. Ve všech románech vystupuje policejní detektiv Alleyn, jehož manželkou je malířka Troy. Detektiv CID Roderick Alleyn si vezme malířku Agathu Troy, s níž se setkává během vyšetřování . V několika románech autorka využila své znalosti divadelního prostředí, také v rozhovorech postav jsou časté odkazy na Shakespeara. Většina příběhů se odehrává v Anglii, čtyři z nich na Novém Zélandu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ngaio Marsh na anglické Wikipedii.
Více od autora
Miloš Kratochvíl (51)
Miloš Kratochvíl je sportovní redaktor, spisovatel, televizní scenárista. Absolvoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie a pokračoval na Karlově univerzitě studiem žurnalistiky, které však nedokončil. V letech 1970–1980 byl sportovním redaktorem v časopisu Stadion, pak se stal spisovatelem „na volné noze“. Napsal řadu povídek do různých antologií, jiné z žánru sci-fi uveřejnil v povídkové knize Pavilón J. Byl velmi činným scénáristou pro Československou televizi, kde uplatnil desítky scénářů. Je autorem řady písničkových textů, básniček, fejetonů i pohádek. Psal do dětských časopisů Mateřídouška a Sluníčko.
Více od autora
Magdalena Wagnerová (53)
Magdalena Wagnerová je česká spisovatelka a redaktorka. Vystudovala FAMU, katedru filmové a televizní scenáristiky a dramaturgie, ročník prof. Ivana Osvalda. Napsala několik scénářů , rozhlasových her a pohádkových seriálů. Byla dramaturgyní mezinárodního vzpomínkového projektu Winton Train, který vyvrcholil 4. 9. 2009 na Liverpool Street Station v Londýně setkáním stoletého sira Nicholase Wintona s některými ze zachráněných židovských dětí. Od roku 1995 se věnuje převážně knižní tvorbě. V roce 2000 spolu s Ivanem Beránkem, Františkem Drtikolem a Pavlem Štefanem založila nekomerční knižní nakladatelství Havran, kde působí jako redaktorka a vydává zejména moderní evropskou prózu v edici Kamikaze. Je autorkou tří románů a mnoha pohádkových knih, za které byla nominována na cenu Magnesia Litera a Zlatá stuha. Její knihy vyšly také ve francouzštině, angličtině, němčině, španělštině, ruštině, italštině a čínštině. Je zařazena do mnoha slovníků a odborných sborníků českých spisovatelů, kteří se věnují tvorbě pro děti a mládež.
Více od autora
Ludmila Kollmannová (47)
PhDr. Ludmila Kollmannová je autorka českých učebnic pro výuku angličtiny .
Více od autora
Lenka Filipová (12)
Lenka Filipová je známá česká zpěvačka, kytaristka a skladatelka, která je široce uznávaná za svůj přínos české hudební scéně. Svou hudební kariéru zahájila v 70. letech 20. století a prosadila se v 80. letech svým výrazným hlasem a zručnou hrou na kytaru. V hudbě Filipové se často mísí prvky folku, popu a jazzu, což ukazuje její všestrannost jako umělkyně. V průběhu let vydala řadu alb, která upevnila její postavení jedné z předních osobností české hudby. Její tvorba si získala oddané fanoušky i uznání kritiky, která ji oceňuje jak za její pěvecké výkony, tak za instrumentální mistrovství.
Více od autora
Josef Nesvadba (33)
Josef Nesvadba byl český lékař a spisovatel. V období socialismu byl spolu s Ludvíkem Součkem nejvýznamnějším českým představitelem žánru vědeckofantastické literatury . Jeho tvorba pokračovala dále i po sametové revoluci v roce 1989. Narodil se do učitelské rodiny, otec byl profesorem na obchodní škole a také matka byla učitelkou. Studia začal na anglickém gymnáziu, z něhož v roce 1941 přešel na gymnázium české. Jako mnoha jiným, i Nesvadbovi zkomplikovala studia na gymnáziu nacistická okupace, maturovat mohl až po válce v roce 1945. Od 19 let využil znalost angličtiny, začal s prvními překlady. V letech 1945–1950 absolvoval lékařskou fakultu v Praze, obor psychiatrie – vedle své literární práce byl i významných psychiatrem a patřil k průkopníkům skupinové psychoterapie v Česku. Právě během studia poznal i Ludvíka Součka a oba tvůrci sci-fi se spřátelili. V letech 1949–1950 byl scenáristou v Československém státním filmu. V roce 1950 nastoupil do interny nemocnice v Teplicích, kde pracoval do roku 1952. Pak působil jako vojenský lékař u letectva a v Armádním uměleckém souboru. Od roku 1956 až do odchodu do důchodu v roce 1992 pracoval jako psychoterapeut na psychiatrickém oddělení Fakultní polikliniky v Praze. Byl evidován také jako agent StB pod krycím jménem Autor. Kromě překladů z angličtiny psal převážně divadelní hry a povídky - několik jeho povídek bylo i zfilmováno, například Blbec z Xeenemünde a Tarzanova smrt. Mnoho svých prací uveřejnil v řadě časopisů . Spolupracoval na celé řadě filmů a televizních a rozhlasových seriálů . Během života hodně cestoval, Asie , dva roky strávil v USA. V roce 1983 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Byl předsedou Sekce pro vědeckofantastickou literaturu při Svazu spisovatelů. Zastupoval Československo na několika SF kong...
Více od autora
Josef Klíma (34)
Narozen 19. 3. 1951. Novinář, spisovatel a televizní reportér. Bývalý redaktor časopisu Československý voják.
Více od autora
John Gray (37)
John Gray, americký autor knih o lidských vztazích a osobním růstu, se narodil v Houstonu roku 1951. Po střední škole nastoupil na vysokou školu svobodných umění University of St. Thomas a později na Texaskou Universitu, ale ani jednu z nich neukončil titulem. Gray žil devět let jako hinduistický mnich ve Švýcarsku a studoval s Maharishi Mahesh Yogi. Studium završil magisterským titulem od Maharishi European Research University. Později získal doktorát z psychologie na Columbia Pacific University. John Gray se oženil s autorkou Barbarou De Angelis, roku 1984 se ale rozvedli. V současné době je podruhé ženatý s Bonnie Grayovou a mají spolu 3 dcery. John Gray je celosvětově uznáván jako odborník v oblasti růstu osobnosti a vztahů mezi muži a ženami a lidské komunikace. Po více než 20 let vedl řadu seminářů na tato témata. Grayovým hlavním cílem je pomoc párům v pochopení druhého pohlaví a respektování rozdílů mezi nimi. Jeho přístup je známý specifickým humorem, laskavým přístupem a četnými příklady z praxe. Gray světově proslul především svým bestsellerem Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, kterého bylo prodáno 6 miliónů výtisků. Na svém kontě má Gray celkově přes dvacítku knih populární psychologie , přeložených do 37 jazyků, které vychází z jeho dlouholeté praxe v oboru. Ve svých knihách vysvětluje, že mezi mužskou a ženskou psychikou jsou neostranitelné vnitřní rozdíly a že harmonie mezi různými pohlavími spočívá v jejich uvědomění si a respektování, spíše než v snaze o jejich eliminaci nebo ignorování. Někteří psychologové Grayovi vyčítají přílišné zjednodušování problematiky a sklony k stereotypům. V současné době žije John Gray v severní Kalifornii se svou ženou a dcerami.
Více od autora
Irena Obermannová (42)
Irena Obermannová je česká spisovatelka, scenáristka a dramaturgyně. Narodila se v Praze. V roce 1980 maturovala na Gymnáziu Ohradní a v roce 1986 absolvovala pražskou FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Pracovala jako dramaturg ve tvůrčí skupině ČT Anny Beckové na několika diskuzních pořadech . Svou první knihu napsala až ve čtyřiatřiceti, druhá kniha Deník šílené manželky. Kniha Dopisy Kafkovi je soubor fiktivních dopisů Mileny Jesenské Franzi Kafkovi, smyšlená protiváha Kafkových Dopisů Mileně. Je rozvedená. Z manželství s hudebníkem Danielem Kohoutem má dcery Rozálii a Bereniku . V roce 2015 se stala jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture. Irena Obermannová se prohlašuje za feministku a o mužích tvrdí, že jsou "pomalí troubové", zatímco ženy jsou podle ní "určeny k jasnozřivosti".
Více od autora
Country Beat Jiřího Brabce (15)
Country Beat Jiřího Brabce byla významná československá country a folková skupina, která měla vliv zejména v 60. a 70. letech 20. století. Skupinu vedl Jiří Brabec, výrazná osobnost československé country scény. Byli známí svou fúzí tradiční country hudby s prvky českého folku, čímž vytvořili jedinečný zvuk, který rezonoval u posluchačů v jejich vlasti i mimo ni. Během své kariéry Country Beat Jiřího Brabce spolupracovali s různými umělci a přispěli k popularizaci country hudby v Československu. V žánru české country hudby zanechali trvalý odkaz a ovlivnili řadu umělců a kapel, které následovaly.
Více od autora
Zdeněk Mahler (29)
Zdeněk Mahler byl český pedagog, spisovatel, scenárista, publicista a muzikolog. Vyrůstal v rodině kováře a dělníka Karla Mahlera a Marie . Po přestěhování z Vysočiny do Úval a pak do Prahy vyrůstal ve Vysočanech, kde chodil do měšťanské školy. Poté absolvoval pražský Učitelský ústav, ale ještě musel externě složit maturitu na reálném gymnáziu v Karlíně . Dále studoval Filosofickou fakultu UK , kterou ukončil v roce 1952 doktorátem za práci „Boj Julia Fučíka za pravdu o Sovětském svazu“. V době studií pracoval v redakci studentského časopisu Předvoj a od roku 1951 také spolupracoval s Československým rozhlasem. V letech 1951–1953 pracoval jako redaktor v Československém rozhlase ve vzdělávací redakci ; v letech 1953–1955 učil marxismus-leninismus jako asistent na Akademii múzických umění v Praze; v letech 1955–1960 pracoval na ministerstvu školství ČSR jako tajemník ministra Františka Kahudy; tehdy i později byl zároveň také dramaturgem Laterny magiky a podílel se na přípravě její československé účasti na výstavě Expo 58 v Bruselu. Zúčastnil se jednání Generální konference UNESCO, která se konala v indickém Dillí od 5. listopadu do 5. prosince 1956. Od roku 1960 měl svobodné povolání – byl „na volné noze“ a jako spisovatel, scenárista, publicista a muzikolog pracoval až do své smrti. Věnoval se psaní knih, divadelních her , filmových scénářů a rozhlasových a televizních her. Od roku 1948 byl členem KSČ, v roce 1969 byl ze strany vyloučen. V době sametové revoluce koncem roku 1989 byl aktivní a účastnil se jednání a akcí především v divadelní obci, mezi studenty i jako publicista. Účastnil se tvorby zahraničních filmů, např. Amadea a Dynastie Straussů; následně se těžiště jeho tvo...
Více od autora
Václav Neumann (50)
Václav Neumann byl významný český dirigent, houslista a violista, známý především jako šéfdirigent České filharmonie, kterou zastával v letech 1968-1990. Narodil se 29. září 1920 v Praze a po celou druhou polovinu 20. století byl výraznou osobností české klasické hudební scény. Neumann byl také jedním ze zakládajících členů Smetanova kvarteta, s nímž hrál v letech 1945 až 1956.
Více od autora
V. V Štech (46)
Byl synem spisovatele a dramatika Václava Štecha. Po maturitě na pražském gymnáziu studoval v letech 1904–1910 dějiny umění , historii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studia ukončil obhajobou rigorózní práce roku 1910. Roku 1912 pokračoval ve studiu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Sorbonně v Paříži. Od roku 1904 byl členem Klubu Za starou Prahu. V letech 1910–1918 byl odborným asistentem ředitele Muzea hlavního města Prahy. Roku 1918 byl členem čs. delegace na mírové konferenci v Paříži a pak do roku 1924 působil jako ministerský tajemník na Ministerstvu školství a národní osvěty v referátu péče o současné umění. V letech 1916–1924 byl také redaktorem edice Umělecké památky nakladatelství F. Topič. V letech 1924–1930 přednášel nauku o slohu na uměleckoprůmyslové škole v Praze, roku 1927 se habilitoval jako docent. Od roku 1930 do roku 1939 působil jako mimořádný profesor dějin umění AVU. V letech 1931–1934 byl redaktorem edice Umění v obrazech. Na počátku války byl zatčen a do roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Od roku 1945 byl řádným profesorem dějin umění na AVU v Praze a profesorem ČVUT. Spolupracoval s Českým rozhlasem od počátku jeho vysílání a připravoval populárně naučné programy v Československé televizi .
Více od autora
The Prague Symphony Orchestra (36)
The Prague Symphony Orchestra , známý také pod českým názvem Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, je orchestr klasické hudby se sídlem v Praze, hlavním městě České republiky. Orchestr byl založen v roce 1934 dirigentem Rudolfem Pekárkem a etabloval se jako jeden z předních symfonických orchestrů v zemi. Původně vznikl pro potřeby Československého rozhlasu, postupem času rozšířil své aktivity o pravidelné koncertní řady, zahraniční turné a nahrávací projekty.
Více od autora
Ruth Rendell (53)
Ruth Rendellová, rozená Grasemannová, někdy tvořící též pod pseudonymem Barbara Vineová byla anglická spisovatelka, autorka detektivních románů. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, víc jak dvacet jich bylo zfilmováno. První román vydala roku 1964 pod názvem Smrt má jméno Doon . Již zde se objevil její nejslavnější detektiv Reginald Wexford, který je hlavním hrdinou zhruba třetiny jejích knih. Do detektivního žánru vnesla sociální i psychologický rozměr, zvláště do svých thrillerů a knih psaných pod jménem Vineová. V roce 1997 byla uvedena do šlechtického stavu.
Více od autora
Rüdiger Dahlke (36)
Německý lékař a terapeut v oblasti přírodního léčitelství, homeopatie a psychoterapie.
Více od autora
Oldřich Lepil (40)
doc. RNDr. Oldřich Lepil, CSC. je odborný asistent na katedře experimentální fyziky, práce z oboru. Po maturitě na gymnáziu ve Vyškově studoval učitelství na Přírodovědecké fakultě MU v Brně v letech 1951–1955. Pak v období 1955–1963 působil postupně jako učitel fyziky na jedenáctileté střední škole, dvanáctileté střední škole a střední všeobecně vzdělávací škole ve Zlíně. V roce 1963 se stal vysokoškolským učitelem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. V roce 1966 získal akademický titul RNDr., o rok později získal vědeckou hodnost kandidáta věd z teorie vyučování fyzice. V roce 1987 byl jmenován docentem pro obor didaktika fyziky. Na učebnicích středoškolské fyziky začal pracovat ještě jako středoškolský učitel, když si ho vybral do autorského kolektivu prof. Josef Fuka. Výsledkem této spolupráce byla kvalitní učebnice Fyzika pro 3. ročník SVVŠ, která vyšla celkem v 10 vydáních . Podobný osud měla učebnice Praktická cvičení z fyziky, napsaná společně s ředitelem gymnázia v Bohumíně Františkem Živným, která vyšla ztím v 16 vydáních . Je autorem či spoluatorem přibližně 40 knižních publikací, více než 250 příspěvků v didaktických časopisech, ve sbornících z konferencí a v metodických materiálech pro učitele. V pracích, které věnoval názorné výuce fyziky, má významné postavení fyzikální experiment zaměřený na aplikace elektroniky ve školní experimentální technice. Vytvořil např. pomůcku, jejímž základem byl oscilátor VKV s pracovní frekvencí 420 MHz, které odpovídá vlnová délka 72 cm. Je autorem 13 výukových krátkých filmů. Ve studiu Krátkého filmu ve Zlíně realizoval soubor 50 zhruba minutových filmů určených pro výuku elektřiny na základní škole. Byl to svého druhu první a rozsahem ojedinělý soubor velmi krátkých neozvučených filmů, pojetím připomínajících nynější počítačové aplety. Na současném pracovišti, katedře experimentální fyziky Přírodovědecké fakulty UP v...
Více od autora
Mirko Pašek (40)
Mirko Pašek, vlastním jménem Vladimír Pašek , byl český spisovatel, cestovatel, reportér, překladatel a autor dobrodružných próz především pro mládež. Narodil se v rodině krejčovského mistra Václava Paška a jeho druhé manželky Julie, rozené Zvirodské . Pokřtěn byl jako Vladimír František. Otec v roce 1899 ovdověl a v roce 1901 se znovu oženil. Z prvního manželství pocházel jeden nevlastní sourozenec, ze druhého dva. Z nich se dospělého věku dožila jen sestra Marie . V roce 1929 zakončil maturitou Československou obchodní akademii v Praze a poté pracoval jako úředník Městské spořitelny pražské. Roku 1945 se stal dramaturgem filmového odboru Ministerstva informací. V letech 1949 až 1955 pracoval v Československém státním filmu a pak se stal spisovatelem z povolání. 8. června 1946 se oženil s Věrou Boučkovou. Od roku 1931 začal publikovat reportáže a povídky v různých novinách a časopisech . Ve svém literárním díle využíval především poznatky ze svých cest, které podnikal od třicátých let 20. století do zemí severní Afriky, Blízkého a Středního východu, na Cejlon, do jižní Evropy a také do USA. Dějové zápletky jeho prvních románů z počátku 40. let 20. století byly sice milostné s lyrizujícími pasážemi, ale zároveň se v nich čtenář seznámil s řadou exotických míst . V pozdějších dílech začínají převažovat sociální motivy, zobrazování útisku chudých a zotročovaných domorodců . Román Modrý leopard, ve kterém popisuje podvody západoněmeckého týmu na mezinárodním šestidenním motocyklovém závodu, se z tohoto hlediska se jeví jako největší úlitba tehdejšímu komunistickému režimu. Svá pozdější díla pak situoval do USA koncem 19. století do období osidlování jihozápadu země a vytlačování Indiánů z tohoto území (tzv. Oklahomská trilogie tvořená romány Muž pro O...
Více od autora
Lída Holá (57)
Narozena 15. 8. 1959 v Dačicích. PhDr., překladatelka z angličtiny a ruštiny, teoreticky i prakticky se zabývá výukou češtiny pro cizince.
Více od autora
John Le Carré (34)
John le Carré, vlastním jménem David John Moore Cornwell byl britský spisovatel, který se věnoval špionážním a politickým románům. V padesátých a šedesátých letech pracoval pro MI5 a MI6. Tehdy začal psát pod svým pseudonymem. Po napsání svého třetího a zatím nejúspěšnějšího románu The Spy Who Came in from the Cold odešel z MI6 a začal se plně věnovat psaní. V lednu roku 2003 publikoval le Carré článek The United States Has Gone Mad, ve kterém ostře kritizoval válku v Iráku. V článku tvrdí "To jak se daří Bushovi a jeho vládě úspěšně přesměrovat hněv Američanů k Usáma bin Ládinovi směrem k Sadamu Husajnovi, je jeden z největších kouzelnických triků na veřejném mínění v historii." Ve svém románu Constant Gardener kritizuje aktivity farmaceutických korporací zejména v Africe a jejich dopad na tamní životní podmínky. Když jej v interview na BBC dne 5. října 2008 Mark Lawson požádal, aby vyjmenoval svá nejlepší díla, uvedl: Všechny tyto romány již byly zfilmovány. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John le Carré na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jean Plaidy (51)
Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.
Více od autora
Jan Herben (50)
Jan Herben byl český a československý politik, novinář, spisovatel a historik. Jan Herben se narodil jako jeden z pěti dětí Vavřince Herbena a jeho manželky Alžběty, rozené Slampové. Tři jejich děti se nedožily dospělého věku a zůstali jen bratři Jan a Václav. Předkové z otcovy strany přišli ze Slovenska a původně se jmenovali Hrebeňovi. Vavřinec Herben se narodil v Morkůvkách, byl muzikant, zpěvák a s Alžbětou pracovali jako námezdní síly u sedláků. Až později se Vavřinec stal správcem panského velkostatku v Čejči a hajným. Matčini rodiče Matěj a Kateřina Slampovi sloužili na faře ve Velkých Pavlovicích a později si koupili domek v Brumovicích. Jejich jediná dcera Alžběta sloužila v panském domě v Čejči. Jan studoval na brněnském gymnáziu na nynější třídě Kpt. Jaroše, kde byl žákem etnografa Františka Bartoše a historika Václava Royta . Zde v roce 1878 maturoval. Rodina z něho chtěla mít kněze, ale Herben místo toho na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v letech 1878–1883 absolvoval historii, zeměpis a češtinu. Byl žákem Václava Tomka, Jaroslava Golla, Antonína Rezka, Martina Hattaly, Jana Gebauera, Antonína Gindelyho, Josefa Emlera, Johanna Kelleho, Jana Palackého, Josefa Durdíka aj. Velký vliv na něj měl Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1892 se oženil s Bronislavou Foustkovou, příležitostnou spisovatelkou. 27. září 1899 v Praze vystoupil z římskokatolické církve a konvertoval k protestantismu. V letech 1885–1886 byl novinářem Národních listů. Julius Grégr ho však propustil za podporu odpůrců tzv. Rukopisů. Na Vánoce 1886 založil čtrnáctideník Čas, list realistů , který měl sice málo čtenářů, ale byl poměrně vlivný. V roce 1889 se Čas přeměnil na týdeník. V letech 1894–1906 byl vlastníkem Času, který dotoval z vlastních prostředků. Od roku 1895 vycházela Knihovnička Času a od roku 1896 beletristická příloha Besedy Času...
Více od autora
Jan Burian (31)
19. 3. 1929 Hlohovec klasický filolog a historik, překladatel z latiny a starověké řečtiny V letech 1948-52 vystudoval latinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak 1953-64 působil jako asistent a odborný asistent na katedře věd o antickém starověku, 1969 se stal docentem. V letech 1964-70 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu Československé akademie věd, 1970-90 vedoucím vědeckým pracovníkem Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd. Od 1991 přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde byl 1994 byl jmenován profesorem, a od 1995 také na Fakultě humanistiky Trnavské univerzity. Zabývá se dějinami antického Říma, se zvláštním zřetelem na císařské období , ale i obecnými dějinami starověku . Je autorem monografií , spoluautorem populárně naučné knihy Záhadní Etruskové , autorsky se podílel na Dějinách pravěku a starověku . Překládá antická historická díla z latiny a řečtiny, zpravidla ve spolupráci s Bohumilou Mouchovou.
Více od autora
Camille Flammarion (41)
Nicolas Camille Flammarion byl francouzský astronom, přírodovědec a spisovatel. Šlo o žáka pařížské hvězdárny, který se jako jeden z prvních zasadil svými díly o popularizaci vědy, a to nejen astronomie, ale také například meteorologie či geologie. Většina jeho děl byla záhy po francouzském vydání přeložena do češtiny, Flammarion se dokonce stal na nějaký čas jedním z nejpřekládanějších autorů do češtiny . Dvě okolnosti však zapříčinily, že na něj vědecká obec téměř zanevřela . Tou první byly jeho fantastické romány, které zpracovával podobně jako svá vědecká díla, a protože se sám nikdy nepovažoval za spisovatele, nedokázal či nechtěl přísně oddělovat své fantastické romány od vědeckých děl. Druhou okolností, jež vedla téměř k zatracení jeho jména i díla, byl jeho zájem o posmrtný život a projevy duše; tomuto vědeckému bádání se ke konci života věnoval se stejnou vervou jako bádání přírodovědeckým dříve. Byl neobyčejně nadaný od svého zrození. V pěti a půl letech uměl číst a psát, v deseti letech začal studovat latinu, v patnácti letech napsal své první dílo Cosmogonie universale, přírodopisnou studii o původu světa. Ve svých devatenácti napsal svoji první tištěnou knihu O mnohosti světů obydlených, která již dosáhla čtenářského úspěchu a byla přeložena do téměř všech evropských jazyků. Nesmírně aktivní byl nejen ve své astronomické literární tvorbě, kterou probudil zájem o astronomii i u lidových vrstev. Ve svých dvaceti letech se stal pomocným počtářem v Bureau des longitudes, o tři roky později vědeckým spolupracovníkem redakcí Cosmos, Magasin pittoresque a Siecle. Od roku 1882 ředitelem hvězdárny v Juvisy u Paříže , ve stejném roce založil „Měsíčnou revui astronomie, meteorologie a fysiky zeměkoule“. V ...
Více od autora
Anna Sedlmayerová (37)
Anna Sedlmayerová byla česká spisovatelka. Narodila se jako Anna Jungwirthová v rodině lesního ve schwarzenberských lesích Vojěcha Jungwirtha a jeho manželky Boženy , rozené Baltové. Budoucí spisovatelka vyrůstala nejprve v myslivně rodném Vraníně, odkud chodila do školy do Štěpánovic. V roce 1921 se rodina přestěhovala na samotu Holickovna Do školy a poté do gymnázia chodila v Třeboni, kde v roce 1930 maturovala. V roce 1932 se provdala a žila v Praze–Hostivaři, do Prahy se její rodiče přestěhovali v roce 1938. V roce 1946 se s manželem přestěhovala do Ústí nad Labem. Zde se stala úspěšnou spisovatelkou. Pro nesouhlas se vpádem cizích vojsk do Československa v roce 1968 byla v roce 1970 vyloučena z KSČ a nemohla publikovat. Od roku 1991 žila v jihočeském Tourově, kde zemřela. Je pohřbena na starém hřbitově v Třeboni. Od sňatku v roce 1932 žila v Hostivaři, manžel Karel byl úředník. Odsud se v roce 1946 přestěhovala do Ústí nad Labem. Po roce 1945 publikovala v denících a časopisech Práce, Květy, Tvorba, Besedy venkovské ženy, Rudé právo, Vlasta, Literární noviny, Zemědělské noviny, Jihočeská pravda . Romány Anny Sedlmayerové sloužily jako náměty rozhlasových her rozhlasového studia Ústí nad Labem , Každé jaro pampelišky , Neznámá z Labe podle románu Pomozte mi, Terezo! , Vražda bez paragrafů , Zelené pastely Román Dům na zeleném svahu zdramatizoval Vojtěch Cach a v roce 1947 hru uvedlo divadlo v Teplicích; následně byla uvedena i v Praze....
Více od autora
William Faulkner (30)
William Faulkner byl americký prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1949. Je považován za zakladatele americké jižanské literatury 20. století. William Cuthbert Faulkner pocházel ze staré jižanské rodiny. Narodil se roku 1897 v New Albany v americkém státě Mississippi jako nejstarší ze čtyř synů Murraye Charlese Faulknera. Jeho praděd, plantážník a plukovník William Clark Faulkner bojoval v americké občanské válce a proslul i jako autor tehdy populárního románu Bílá růže z Memphisu . Rodinné tradice a obrovské společenské rozdíly panující na tehdejším jihu USA se staly základem Faulknerovy umělecké inspirace. Když bylo Faulknerovi pět let, přestěhovala se zchudlá rodina do mississippského Oxfordu. Zde začal Faulkner chodit do školy a již v době základní školní docházky prohlašoval, že se stane spisovatelem. Během 1. světové války absolvoval v Kanadě letecký výcvik a v roce 1918 byl poslán s Královským letectvem do Francie, kde byl při cvičném letu raněn. Roku 1919 začal navštěvovat Mississippskou univerzitu , ale strávil zde pouze rok. William Faulkner byl od mládí vášnivým čtenářem a samoukem a velmi brzy se začal zabývat literaturou , třebaže byl nucen vykonávat mnohá jiná povolání . Jeho literární začátky jsou plodem válečných zkušeností a jsou blízké pocitům tzv. Ztracené generace. V New Orleansu se stýkal se Sherwoodem Andersonem a pod jeho vlivem začal v roce 1926 psát sv...
Více od autora
Roger Zelazny (47)
Roger Zelazny byl americký autor fantasy a science fiction literatury. Mezi jeho nejslavnější díla patří série Tajemný Amber. Jednalo se o jediné dítě Josephine Sweetové a Josepha Franka Zelazneho , jeho otec již v mládí emigroval z Polska a se svou ženou Josephine se seznámil v Chicagu. V letech 1955 — 1959 studoval na Western Reverse University v Clevelandu, kterou ukončil jako bakalář z angličtiny, poté vystudoval na Columbia University v New Yorku se specializací na alžbětinské drama, školu dokončil roku 1962 jako magistr. V letech 1962 – 1969 pracoval jako zaměstnanec zdravotní a sociální pojišťovny v Clevelandu a v Baltimore. Konečně v roce 1969 se dal na spisovatelskou dráhu jako autor na volné noze. Ve svých 38 letech se přestěhoval do Santa Fe, kde žil až do své smrti. Zemřel na selhání ledvin v důsledku rakoviny tlustého střeva. Jeho první publikovanou prací se stala povídka Passion Play roku 1962. Vrchol jeho tvorby spadá do šedesátých a sedmdesátých let 20. století, je řazen k autorům Nové vlny. Pro jeho práce je charakteristické určité zamlžení hranice mezi science fiction a fantasy. Některé jeho romány jsou založeny na mytologiích různých kultur. Například Pán světla se odehrává ve světě hinduistických božstev, Oko kočky obsahuje prvky navažského náboženství, egyptští bohové figurují v románu Creatures of Light and Darkness. Bohové, bytosti s božskou mocí a lidé, kteří se stali bohy, jsou častým tématem jeho prací. Patrně nejznámějším dílem je desetidílná série známá jako Amber. Prvních pět knih popisuje příběh amberského prince Corwina. Další pětice pokračuje líčením osudů Corwinova syna Merlina – čaroděje a počítačového experta Spoluautor Robert Sheckley
Více od autora
František Ringo Čech (34)
František Ringo Čech je český hudebník, výtvarník, spisovatel a politik, který je známý svou bohatou kariérou v českém zábavním průmyslu. Čech se narodil 9. února 1943 v Praze a poprvé se prosadil jako bubeník v 60. letech 20. století v beatové skupině Olympic, která byla jednou z prvních a nejvýznamnějších kapel československé hudební scény. Později se proslavil spoluprací s dalšími hudebními skupinami a sólovou kariérou zpěváka a skladatele.
Více od autora
Edvard Valenta (33)
Edvard Valenta byl český prozaik, básník a publicista. Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901 v rodině prostějovského zubního lékaře MUDr. Antonína Valenty. V matrice je zapsán jako Eduard, křestní jméno Edvard přijal později. Otec pocházel ze vsi Roštína u Kroměříže, matka z podnikatelské rodiny Chmelařů. V roce 1903 mu nejprve zemřel na souchotiny otec, o čtyři roky později na tutéž nemoc i matka. Spolu se sestrami se ho ujal strýc František Kovářík , v té době spolumajitel prostějovské firmy F. a J. Kovařík , politik a předválečný ministr. Edvard Valenta maturoval v roce 1918 na prostějovské reálce. Ve stejné době studoval na místním gymnáziu spolu s Valentovou sestrou Olgou Jiří Wolker; s ním Valenta redigoval 2. ročník Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Nedostatek lásky v pěstounské rodině, stejně tak jako sebevražda sedmnáctileté sestry Věry se zobrazují v jeho díle v některých autobiografických ohlasech. Na brněnskou techniku nastoupil Edvard Valenta na přání svého pěstouna Františka Kováříka, který očekával jeho angažovanost v prostějovském podniku. Vystudoval však pouze čtyři semestry a po příležitostných zaměstnáních nastoupil v roce 1920 do brněnské redakce Lidových novin. V Lidových novinách je působil v brněnské redakci i v olomoucké a pražské pobočce, nejprve jako stenograf, později redaktor a v závěru jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. Za finanční podpory Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér a také J. A. Baťu doprovázel při jeho cestě po USA v roce 1939. V roce 1940 se po zákazu novinářské činnosti stal spisovatelem z povolání. V roce 1942 se přestěhoval z Prahy do Voznice u Příbrami; zde žil nejprve ve vile, kterou měl v obci pronajatu Oldřich Nový. Ke konci války, když již žil v jiném d...
Více od autora
Deepak Chopra (40)
Deepak Chopra je Ind žijící v USA . Povoláním je lékař, známý je však více jako populární autor mnoha knih o osobním rozvoji a celostní medicíně, ale i svou propagací kontroverzní indické alternativní medicíny Ajurvédy. Během svého přednáškového turné již několikrát navštívil ČR. Narodil se v Novém Dilí. Jeho otec byl kardiolog a primář místní nemocnice, který se zaučoval v Británii, zatímco jeho matka byla spirituálně založená . Má jednoho sourozence, mladšího bratra Sanjiva, který je v současnosti profesorem medicíny a také sídlí v USA. Původně se chtěl Deepak Chopra stát hercem nebo novinářem, nakonec v místě svého rodiště vystudoval medicínu. V roce 1970 pak odcestoval na stáž do USA, kde posléze pracoval v několika nemocnicích v Bostonu a zabýval se endokrinologií a interní medicínou. Má manželku Ritu a dvě děti. Ve volném čase se věnuje meditacím a józe. V roce 1980 se podle svých slov vzdal alkoholu. Ovlivněn transcendentním léčením a znechucen množstvím medikamentů, které předepisoval pacientům, se odklonil od západní medicíny a založil spolu s filozofem Mahariši Maheš Jógi "Centrum zdraví" založené na využití Ajurvédy a později i Americkou asociaci ajurvédské medicíny. Založil také vlastní nadaci , která se orientuje na pomoc znevýhodněným skupinám a komunitám - u dětí skrz výuku hudby, umění a meditace až po předporodní podporu rodiček z nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Podporuje i výzkum celostní medicíny a výuku Ajurvédy. Vydal celkem 85 knih, které byly přeloženy do 43 světových jazyků, z nichž více než 20 se dle deníku New York Times stalo bestsellery. Píše články pro San Francisco Chronicle, Washington Post a Huffington Post. Na svém oficiálním webu publikuje články o zdravém životním stylu, má svůj youtube kanál i podcast. Pořádá také přednášková turné ...
Více od autora
Dante Alighieri (32)
Dante Alighieri byl jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie , pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za otce spisovné italštiny , kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia . Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nejvýznamnějších představitelů světové literatury. Mladý Dante navštěvoval nejdříve pravděpodobně jednu z řádových škol ve Florencii . V letech 1285–1287 pobýval na tehdy nejslavnější a nejstarobylejší evropské univerzitě v Bologni. Neskládal zde však žádné zkoušky, nezískal žádný univerzitní gradus a zdá se, že ani příliš nenavštěvoval univerzitní přednášky. Na tehdejší dobu důkladné filozofické vzdělání získal později až jako čtyřicetiletý, kdy již jako vyhnanec pobýval na univerzitě v Paříži a možná i v Padově. Dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví, především antická poezie byla jeho vzorem. Později se oženil s Gemmou z významného ghibellinského rodu Donati, se kterou byl zasnouben již ve věku jedenácti let. Gemma mu porodila minimálně čtyři děti. Dante se nejpozději roku 1295 aktivně zapojil do politického života ve Florencii, formálně byl členem cechu lékařů a lékárníků . Podle některých narážek v jeho dílech se soudí, že se v roce 1289 zúčastnil bitvy u Campaldina, ve které byli poraženi ghibellinové . Stál na straně cerchiovců...
Více od autora
Colleen McCullough (34)
Colleen McCulloughová , Austrálie – 29. ledna 2015 Norfolk) byla australská spisovatelka. Její rodiče byli James a Laura McCulloughovi. Matka pocházela z Nového Zélandu a měla maorské kořeny. McCulloughová se stala neuroložkou a pracovala v různých nemocnicích v Austrálii a Anglii. Později se dala na vědeckou dráhu a vyučovala v USA, kde žila v letech 1963–1976. Působila jako docentka na lékařské fakultě Yaleovy univerzity. Od konce 70. let žila na ostrově Norfolk. Zde poznala svého manžela Rica Robinsona. V roce 2006 byl McCulloughové udělen titul důstojník Řádu Austrálie. Stalo se tak za její zásluhy o umění, podporu národních a mezinárodních vzdělávacích programů jakož i vědeckých a dobročinných organizací. V roce 1993 ji Macquarie University v Sydney poctila titulem doktor humanitních věd. McCulloughová byla členka Newyorské akademie věd, Americké asociace pro rozvoj vědy a přesvědčená monarchistka. Zemřela na selhání ledvin. Všechny romány byly přeloženy do češtiny nebo slovenštiny. Romány s českými názvy byly přeloženy do češtiny. Colleen McCulloughová se v některých románech volně inspirovala osudy své vlastní rodiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Colleen McCullough na německé Wikipedii.
Více od autora
Aleksandr Isajevič Solženicyn (33)
Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity , po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu . Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.
Více od autora
Luděk Sobota (23)
Luděk Sobota je český herec a komik, známý svou prací v divadle, filmu a televizi. Narodil se 15. května 1943 v Praze a má za sebou bohatou kariéru v zábavním průmyslu. Ačkoli je Sobota uznáván především pro své herecké role, pustil se také do světa hudby a komediálních alb. Byl spojen se známým českým hudebníkem a komikem Ivanem Mládkem, který je známý svými humornými písněmi a vystoupeními. Společně pracovali na projektech, které spojují hudbu a komedii a oslovují široké publikum v České republice. Luděk Sobota však není primárně znám jako nahrávací umělec nebo skladatel v tradičním slova smyslu; jeho sláva a přínos jsou výrazněji spjaty s jeho vystupováním na jevišti a filmovém plátně. 6", "Ivan Mládek Uvádí Luďka Sobotu" nebo "Decentní Večer", což nemusí být mimo Českou republiku dobře zdokumentováno nebo nemusí být jeho hlavním uměleckým zaměřením.
Více od autora
Lilian Jackson Braun (35)
Lilian Jackson Braun byla americká spisovatelka známá svou lehce detektivní sérií knih Kočka, která... Knihy Kočka, která se věnuje životu bývalého novináře Jamese Qwillerana a jeho dvou siamských koček Koko a Yum Yum ve fiktivním městečku Pickax v Moose County "400 mil severně od všeho". Ačkoli se ve svých knihách nikdy formálně neuváděla, města, kraje a životní styl popsané v sérii jsou obecně uznávány jako model města Bad Axe v Michiganu, kde Braunová bydlela s manželem až do poloviny osmdesátých let. Psát začala již jako teenager, kdy posílala sportovní poezii do novin The Detroit News, dále pokračovala v psaní reklamních kopií a do roku 1978 jako editorka časopisu Good living. Mezi lety 1966 - 1968 jí vyšly knihy Kočka, která uměla číst pozpátku, Kočka, která okusovala ušák a Kočka, která zhasínala světlo. The New York Times Braunová označily v roce 1966 za "nového detektiva roku". Potom Braunová zmizela ze spisovatelské scény na dlouhých 15 let, v roce 1983 vyšla kniha Kočka, která viděla rudě a během let 1987 a 1988 vyšly další čtyři tituly. Ze série se tak opět staly bestsellery. Jako mnoho spisovatelů svého věku byla Braunová technofob a všechny své novely napsala na psacím stroji. Lilian Jackson Braunová si velmi bedlivě střežila své soukromí. Do roku 2005 se nevědělo ani její datum narození, ten uvedla při rozhovoru s The New York Times. Se svým druhým manželem Earlem Bettingerem a dvěma kočkami žila 32 let v Severní Karolína. Každá z jejích knih je věnována "Earlu Bettingerovi, manželovi, který ..." Zemřela v hospicu v Landrumu v Severní Karolíně na zápal plic. V závorce je jako první uveden rok prvního vydání v originálu, druhý rok uvádí vydání v češtině. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lilian Jackson Braun na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jiří Mucha (31)
Jiří Mucha byl český prozaik, publicista, scenárista a překladatel, syn malíře Alfonze Muchy. Jeho první manželkou byla Vítězslava Kaprálová , hudební skladatelka a výrazná umělecká osobnost, důvěrná přítelkyně skladatele Bohuslava Martinů. Jeho druhou manželkou byla skotská hudební skladatelka G. Thomsenová. V dětství žil s rodiči v cizině. V Praze začal studovat gymnázium, přitom dva roky pobýval ve Švýcarsku a Francii, dva roky ještě v Jindřichově Hradci. V roce 1934 konečně složil v Praze maturitu. Z vysokých škol si zvolil medicinu a to nejdříve v Praze, potom na Sorboně v Paříži. Po návratu domů pokračoval na Filozofické fakultě ve studiu dějin umění a orientalistiky. Studium však nedokončil. V roce 1939 se přihlásil do československé jednotky francouzské armády. Po okupaci Francie byl evakuován do Anglie, kde pracoval pro rozhlas. Po přechodu k letectvu se stal válečným zpravodajcem rozhlasové stanice BBC v severní Africe, na Středním východě, v Asii a na konci války na západní frontě. Po roce 1945 pracoval jako novinář, cestoval po Evropě, přitom vyvíjel i činnost spisovatelskou. Jako účastník západního odboje byl v roce 1951 obžalován a odsouzen na 6 let do vězení. Tam pracoval převážně jako lékař v uhelných a uranových dolech. V roce 1955 byl propuštěn na základě amnestie, později rehabilitován. Pokračoval v literární práci, pracoval i jako scenárista ve studiu na Barrandově. Svobodně pracovat a publikovat však mohl až v 80. letech. Od 60. let žil Jiří Mucha střídavě v Praze a Londýně. V roce 1989 byl zvolen předsedou českého PEN klubu.
Více od autora
Jan Zábrana (23)
Jan Zábrana byl český básník, prozaik, esejista a překladatel z ruštiny a angličtiny. Jan Zábrana se narodil v Herálci roku 1931 a v roce 1940 se s rodinou přestěhoval do Humpolce. Roku 1950 byla odsouzena jeho matka Jiřina Zábranová. Téhož roku složil maturitu na humpoleckém gymnáziu, ale nebyl vzhledem k politické perzekuci své rodiny přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, téhož roku byl odsouzen také jeho otec. Pak pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně, provozovně ve Veletržní ulici. Poté se 27. října 1954 stal překladatelem na volné noze, ovšem také se začínaly projevovat záchvaty deprese. V roce 1957 debutoval v časopise s vlastní básnickou tvorbou. Při amnestii v roce 1960 byli propuštěni Zábranovi rodiče na svobodu. V roce 1963 bylo požehnáno manželství s Marií Leskovjanovou , do kterého se narodila o rok později dcera Eva. V roce 1965 Zábrana vydal svoji první sbírku básní Utkvělé černé ikony. V roce 1969 byla vydána jeho poslední báseň za jeho života. Během normalizace mu bylo znemožněno vydávat vlastní tvorbu a mohl pouze překládat. V následujících letech upadal do stále těžších depresí. V roce 1976 Zábrana onemocněl diabetem a v roce 1984 zemřel na rakovinu. Je pohřben v Poděbradech. Od roku 1954 se věnoval literární práci jako překladatel z povolání. Zaměřil se zejména na ruskou, anglickou a americkou prózu a poezii a pro české čtenáře objevil četné pozoruhodné autory a hodnotná díla. Patří k nim např. překlad Osipa Mandelštama, či Borise Pasternaka. Především však znovuobjevil a do českého jazykového a literárního světa přivedl ojedinělé literární dílo ruského židovského autora Isaaka Babela. Babelova Rudá jízda byla do češtiny poprvé přeložena již roku 1928. Jan Zábrana však literární kvalitu díla podtrhl a umocnil svým básnickým citem a vybroušeným překladatelským řemeslem. K řa...
Více od autora
Jan Štěpánek (45)
Narozen 1870 v Písečném, zemřel 29.3.1947 v Brně. Katolický kněz, Msgre., náboženské práce.
Více od autora
Jan Marius Tomeš (18)
Jan Marius Tomeš byl básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel. Patřil do meziválečné generace básníků, která vstoupila do literatury na přelomu 30. a 40. let 20. století. Mezi jeho nejbližší přátele patřili i jeho současníci Jiří Orten, Ivan Blatný, Josef Kainar, Kamil Bednář a další. Narodil se v Olomouci, ale dětství prožil ve městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. Jeho otec byl notář a Jan Marius část mládí pobýval také v Brně, kde měl možnost vídat básníka Jiřího Mahena a seznámit se s poezií André Bretona; také se s velkým nadšením věnoval aviatice. Přispíval často do novin a časopisů té doby, z nichž některé vycházejí dodnes: Práce, Rovnost, Literární noviny, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Studentský časopis a další. Svoji první básnickou sbírku Klubko Ariadnino, 1942 publikoval za okupace. Po válce vyšly ještě dvě sbírky veršů Za..., 1946 a Ruby, 1947. Jeho abstraktní lyrika však nenašla odezvu u představitelů poválečného politicko-kulturního zaměření našeho státu a nemohla být publikována. V roce 1949 se oženil a po boku své ženy Heleny prožil celý život. Neměli žádné děti. Blízkým přítelem rodiny byl básník František Halas, který je pravidelně navštěvoval v Praze i v při letních pobytech v Kunštátě a byl inspirátorem díla J. M. Tomeše jako básníka i esejisty. Po válce vystudoval autor obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1951 do r. 1958 pracoval jako vedoucí oddělení moderního umění v Národní galerii v Praze. V roce 1952 získal titul PhDr. Od roku 1959 až do vynuceného odchodu na počátku normalizace v roce 1971 přednášel dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Byl autorem řady literárně a umělecko-historických studií, 13 zasvěcených monografií českých a 4 monografií zahraničních umělců, mnoha doprovodných textů v katalozích různých výstav a také knižních doslovů. Jeho výtvarně-teoretické komentáře k českému a s...
Více od autora
František Nechvátal (46)
František Nechvátal – 10. září 1983, Tanvald) byl český básník a překladatel, autor nejprve nábožensky meditativní a později i socialisticky orientované lyriky a básní, opěvujících smyslový život a rodnou zemi. Narodil se v rodině sezónního dělníka. Roku 1924 maturoval na učitelském ústavu v Olomouci a pak vstoupil do Československé církve. Studium na Husově evangelické fakultě z finančních důvodů nedokončil a od roku 1926 učil náboženství na různých obecných a měšťanských školách. Za svého působeni v Prostějově v letech 1929–1935 se seznámil s Bedřichem Václavkem, který jej výrazně názorově ovlivnil a přivedl jej k levicovému smýšlení. Společně s ním patřil mezi zakladatele skupiny Blok, která usilovala o socialistický realismus a za druhé světové války s ním spolupracoval v odboji. Za svého působení v Praze v letech V letech 1935–1945 se definitivně rozešel s křesťanstvím a roku 1945 se stal členem KSČ. Pracoval na ministerstvu informací a osvěty jako referent odboru pro kulturní styky se zahraničím, v letech 1948–1953 působil jako kulturní přidělenec ve Varšavě a v letech 1959–1962 v Sofii. Mezitím byl v letech 1954–1958 redaktorem literárního měsíčníku Nový život. Pak byl až do svého odchodu do důchodu roku 1965 zaměstnán v Památníku národního písemnictví. Jeho básnické dílo je značně rozsáhlé a námětově různorodé. Ve svém knižním debutu, sbírce básní s náboženskými motivy Vichřice , vycházel z mysticizmu Otokara Březiny, ale již jeho druhá sbírka Slunovrat obsahuje touhu po sociální spravedlnosti, která ve sbírce Oheň a meč vyústila až v neurčité revoluční sny. Sbírka Vedro na paletě vychází formálně z poetismu Vítězslava Nezvala. Za druhé světové války našel inspiraci v rodné Moravě a v národní písni, využíval opět náboženské symboly a převládaly u něho pesimistické nálady. Brzy po válce a v následných letech se jeho poezie dočasně obrátila k socialistickému optimismu. Báseň...
Více od autora
Eduard Martin (44)
Martin Petiška je český spisovatel, básník, dramatik a vydavatel, syn spisovatele Eduarda Petišky. Je autorem více než padesáti titulů. Celkové náklady jeho knih přesáhly hranici několika set tisíc výtisků a byly přeloženy do několika jazyků. V současné době vycházejí také jako audioknihy a elektronicky v edici vybraných spisů Martina Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení a patří k nejstahovanějším ebookům v Google books. Základní a střední školu vychodil v Brandýse nad Labem, kde také v roce 1969 maturoval. Od dětství mohl poznávat široký okruh otcových přátel a připravovat se tak na literární dráhu. Později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. srovnávací literatury spolu se studiem slovanských jazyků . Když byla katedra srovnávacích literatur z politických důvodů zrušena, přestoupil na katedru dějin a teorie divadla / prof. František Černý, prof. Miroslav Kouřil, docentka orientálního divadla Dana Kalvodová /. Studium ukončil doktorátem v roce 1976 prací "F.X.Šalda – teoretik divadla". Josef Nesvadba. Dominik Duka Tomáš Baťa ml.. Už během studií začal Petiška psát divadelní hry , psát prózu i verše . Po dostudování se věnoval jak psaní divadelních her, scénářů, tak i psaní veršů , divadelních her a próz .. Pro rozhlas vytvořil na 600 prací různých žánrů, ...
Více od autora
Boris Natanovič Strugackij (20)
Bratři Arkadij Natanovič Strugackij a Boris Natanovič Strugackij byli ruští spisovatelé, kteří se stali známí romány jako například Piknik u cesty, Poledne, 22. století, Je těžké být bohem nebo Špunt. Všechny tyto knihy se odehrávají ve 22. století ve Světě Poledne nazvaného podle povídkového sborníku. Psali i humorněji pojatá díla, například novely Pondělí začíná v sobotu a navazující Pohádka o Trojce. Kvůli svému satirickému pohledu na sovětskou byrokracii v kombinaci s pohádkovými a absurdními motivy však na sebe upoutali větší pozornost sovětských cenzorů a s cenzurou pak měli problémy i nadále. Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi - bratři Arkadij a Boris Strugačtí - byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Jejich postavy nejsou žádní velcí hrdinové. Prožívají velká dilemata, která nemusí ovlivnit pouze je, ale třeba celý národ, který si to ani neuvědomuje. Strugačtí jsou jedni ze zakladatelů moderního žánru sci-fi. Narozen roku 1925, zemřel 1991. Po absolvování desetiletky pracoval na výrobě granátů v nacisty obleženém Leningradě. Doprovázel nemocného otce přes Ladožské jezero, otec však cestou zemřel a Arkadij se dostal do dětského domova, matka v Leningradě zůstala. V roce 1943 narukoval, vystudoval pěchotní učiliště v Akťubinsku a po válce se dostal na Vysokou školu cizích jazyků, kde si vybral orientalistiku a japonštinu. V roce 1955 opustil armádu a živil se jako redaktor. V roce 1956 napsal s L. Petrovem svou první povídku Popel Bikini. Narozen roku 1933, byl tedy o 8 let mladší než bratr. Proto s matkou v obleženém Leningradě zůstal, absolvoval po válce školu s maturitou a později na Leningradské státní univerzitě fakultu fyziky a mechaniky. Studia ukončil promocí v roce 1955 a začal pracovat na Pulkovské hvězdárně v Leningradě. Když v roce 1991 bratr zemřel, v psaní pokračoval pod ps...
Více od autora
Bohumil Dobrovolný (51)
Bohumil Dobrovolný byl český konstruktér, pedagog, spisovatel a překladatel, autor mnoha strojírenských, elektrotechnických i jazykových příruček. Bohumil Dobrovolný vystudoval strojírenství na ČVUT v Praze, pracoval jako technik v několika evropských zemích, odkud si přivezl znalost jazyků, a působil jako učitel na střední průmyslové škole v Praze, nakonec jako redaktor v nakladatelstvích Hokr a Práce. Psal i romány, knihy pro děti a překládal z angličtiny. Jeho vlastní práce jsou praktické technické příručky, příručky pro konstruktéry a zlepšovatele, přehledy matematiky, fyziky a národního hospodářství, učebnice a cvičebnice jazyků i příručky jednání s lidmi a podobně. "Umění vynalézat a technicky myslit" s podtitulem "Zajímavé uvedení do světa techniky, spojené se školou zlepšovacích námětů" byl velmi dobrý úvod do studia techniky i technické a konstruktérské práce vůbec. Pro svoji stručnost a srozumitelnost byly jeho knihy velmi oblíbené a vycházely v mnoha vydáních.
Více od autora
Alena Mornštajnová (42)
Alena Mornštajnová je česká spisovatelka a překladatelka, členka PEN klubu. Narodila se v Hranicích na Moravě, ale celý život žije ve Valašském Meziříčí. Pochází z lékařské rodiny, její dědeček byl zubař, otec a mladší sestra jsou lékaři. Prožila klidné dětství. Se sestrou se o ni starala hlavně babička, ke které měla kladný vztah. Babička bydlela u jejich rodiny, později za svými vnučkami pravidelně docházela a starala se o ně. Alena Mornštajnová v rozhovoru vypověděla, že již od dětství měla kladný vztah ke knihám. Její teta, která byla učitelkou, jí poskytovala ke čtení klasickou literaturu. Dalším zdrojem knih byla pro Mornštajnovou dobře vybavená domácí knihovna. Autorka sama o sobě tvrdí, že je spíše samotářské povahy a právě čtení knih jí dává možnost zažívat dobrodružství, skrze ztotožnění se s hrdiny knihy. Spisovatelka se pokusila dostat na překladatelský a tlumočnický obor FF Univerzity Karlovy, na školu však před revolucí nebyla přijata. Rozhodla se pro roční pomaturitní studium, v rámci kterého vykonala všeobecnou státnici z anglického a ruského jazyka. Znovu se přihlásila ke studiu, opět však nebyla přijata. Rozhodla se tedy pro to, že se vdá, což zpětně hodnotí jako dobrý krok. Následně se jí narodily dvě děti. Během mateřské dovolené vystudovala dvouleté pomaturitní studium. Po skončení mateřské dovolené jí na škole, kde studovala, byla nabídnuta práce učitelky anglického jazyka. Při této práci zahájila vysokoškolské studium angličtiny, studovala překladatelství. Na vysokou školu nastoupila až po revoluci. Studium jí trvalo šest let, neboť spolu s ním jednak pracovala, jednak se starala o domácnost. Překládat začala až po dokončení školy. Spolu s překladatelskou činností stále vyučovala a vedla soukromé jazykové kurzy. V roce 2007 dostala nabídku práce na jazykové škole. Zde následně učila do roku 2013, kdy vydala svou prvotinu Slepá mapa. Pedagogickou praxi považuje za v...
Více od autora
Vlastimil Styblík (54)
Styblík, Vlastimil , český jazykovědec, pedagog, učitel českého jazyka, dlouholetý redaktor časopisu ČJL; metodik a autor řady učebnic, cvičebnic a metodických příruček pro základní školy, účastník řady kolektivních děl; kmenový autor SPN, od r.1954 výzkumný pracovník, později vedoucí oddělení českého jazyka Výzkumného ústavu pedagogického. Bibl.: Přehledná mluvnice češtiny pro ZŠ . Fortuna, Praha 1992; Komplexní jazykové rozbory . SPN, Praha 1992; Přijímací zkoušky na střední školy-český jazyk a literatura . SPN, Praha 2002.
Více od autora
Veronika Válková (47)
Veronika Válková je česká spisovatelka fantasy, které svá díla vydává pod pseudonymem Adam Andres. Pod vlastním jménem publikuje beletrii pro děti a učebnice dějepisu. Vystudovala latinu a historii na FFUK a pracuje jako profesorka dějepisu a latiny na víceletém Gymnáziu Na Pražačce. Všechny tyto knížky ilustroval Petr Kopl Veronika Válková publikovala řadu článků v časopise Pevnost, v současné době spolupracuje s časopisem Rodina a škola.
Více od autora
The Beatles (37)
The Beatles byla kultovní anglická rocková skupina, která vznikla v Liverpoolu v roce 1960. Tvořili ji John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr a je považována za jednu z nejvlivnějších kapel v historii populární hudby. Jejich zvuk, který měl kořeny ve skifflu, beatu a rokenrolu 50. let, později inovativním způsobem zahrnoval prvky klasické hudby a tradičního popu. The Beatles vedl v polovině 60. let hudební "britskou invazi" do Spojených států.
Více od autora
Robert Bryndza (41)
Robert Bryndza je britský spisovatel a scenárista žijící na Slovensku. Robert Bryndza se narodil v roce 1979 ve městě Lowestoft ve Velké Británii. Je známý jako autor detektivek, ovšem v jeho činnosti lze najít i sérii romantických komedií. Začal psát ve svých 13 letech, kdy mu rodiče k Vánocům koupili psací stroj. Vystudoval ale herectví na Guilford School of Acting v Londýně, ve kterém ale později nenašel uplatnění, a tak si vyzkoušel napsat divadelní hru s názvem Branko & Branka. Jelikož v roce 2007 uspěla na divadelním festivalu v Edinburghu, rozhodl se psaní věnovat profesionálně. Než se mu ale podařilo se svými díly prorazit, působil jako herec v Los Angeles, kde poznal svého současného manžela Jána Bryndzu, který pracoval jako vizážista u filmu. První autorovou kniha E-maily Coco Pinchardové vyšla v roce 2013; jedná se o romantickou komedii, která měla čtyři pokračování. S Jánem Bryndzou napsal satiru na život v Hollywoodu, kterou pojmenoval Mrcha Hollywood. V tomto díle čerpali ze svých zážitků z pobytu v tomto místě, zejména ze svých pracovních pozic herce a vizážisty. Později, znovu sám, sepsal ještě jeden romantický román Ten pravý a ta pravá. Přestože se svými díly s romantickým nádechem dostal do povědomí čtenářů, jeho snem bylo vydat thriller s hlavní postavou detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové. To se podařilo v roce 2016, kdy vyšel první titul Dívka v ledu. Toho se za dva roky prodaly více než 2 miliony výtisků a mimo jiné byl označen jako The Wall Street Journal nebo USA Today bestseller a práva byla prodána do dvaceti devíti jazyků. I pokračování Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu, Chladnokrevně a Smrtící tajnosti se drží na předních příčkách prodávaných knih. V těchto dílech autor často čerpá ze svých zkušeností. Například příběh knihy Noční lov je inspirován skutečností a odehrává se v místech Londýna, ve kterých autor žil přes deset let. Zajímavostí pak je, že hlavní postava sice žije ve Velké...
Více od autora
Richard Gordon (37)
Gordon Stanley Ostlere, známý pod pseudonymem Richard Gordon , byl britský lékař a spisovatel. Gordon se proslavil sérií knih z lékařského prostředí, jeho romány Doktor v domě či Doktor na moři a další byly přeloženy i do češtiny s ilustracemi Adolfa Borna. Podle jeho knih vzniklo sedm filmů a televizní seriál.
Více od autora
Pavel Štohl (63)
Pavel Štohl je český politik, ekonom a podnikatel, v letech 2014 až 2020 senátor za obvod č. 54 – Znojmo, v letech 2002 až 2011 zastupitel města Znojma, prorektor Soukromé vysoké školy ekonomické Znojmo. V letech 1981 až 1986 vystudoval obor učitelství ekonomických předmětů na Vysoké škole ekonomické v Praze a získal tak titul Ing. V roce 1993 pak získal osvědčení "daňový poradce". V letech 1986 až 1997 byl zaměstnán na Střední ekonomické škole Znojmo, později Obchodní akademii Znojmo. Od roku 1993 soukromě podniká v oblasti daňového poradenství. Od roku 1994 pak působí ve Vzdělávacím středisku Ing. Pavel Štohl. V roce 2005 spoluzakládal Soukromou vysokou školu ekonomickou Znojmo, na níž od té doby pracuje, v současnosti jako prorektor pro studijní činnost a rozvoj školy. Je autorem řady středoškolských učebnic z účetnictví a daní. Pavel Štohl je rozvedený. Do politiky se pokoušel vstoupit, když v komunálních volbách v roce 1994 a v roce 1998 kandidoval jako nestraník za ODA do Zastupitelstva města Znojma, ale ani jednou neuspěl. Zastupitelem města se stal až po komunálních volbách v roce 2002, kdy uspěl jako nestraník na kandidátce ODS. Mandát zastupitele města obhájil jak v komunálních volbách v roce 2006 , tak ve volbách v roce 2010 . V listopadu 2010 byl zvolen radním města. V červnu 2011 však rezignoval na funkci zastupitele i radního města z důvodu pracovního vytížení. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval jako nestraník za ČSSD v obvodu č. 54 – Znojmo. Se ziskem 24,72 % hlasů vyhrál první kolo a postoupil tak do kola druhého. V něm porazil v poměru hlasů 53,87 % : 46,12 % lidovce Jiřího Němce a stal se senátorem. Funkci vykonával jedno období do roku 2020, ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 již nekandidoval....
Více od autora
Pavel Kosatík (41)
Pavel Kosatík je český novinář, scenárista a spisovatel. V roce 1984 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat v agentuře DILIA jako právník specializovaný na autorské právo, po dvou letech přešel do nakladatelství Československý spisovatel . Pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakcích – Mladá fronta DNES , Reflex , Hospodářské noviny, Ikarie – 1990. Od roku 1996 je na „volné noze“. Začal jako spisovatel sci-fi, dnes je znám jako spisovatel literatury faktu, literární historik. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt . Spolupracuje s Českým rozhlasem, je jedním z pravidelných hostů pořadu Jak to vidí... Založil nakladatelství Kdo je kdo. Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat a Klubu techniků , které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Je od roku 2011 počtvrté ženatý a má čtyři děti. Za knihu Jan Masaryk: Pravdivý příběh získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta za rok 1999. Za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond za původní literaturu za rok 2000 a od Nadace Charty 77 Cenu Toma Stopparda za rok 2001. Tuto knihu také ocenili čtenáři ve vánoční anketě Lidových novin jako nejzajímavější knihu literatury faktu v roce 2000. Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. V roce 2010 se jeho soubor 16 esejů s názvem České snění umístil na 4. místě v anketě Kniha roku Lidových novin. Jeho kniha České snění byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 . Šéfredaktor časopisu Národní 3, který vydávalo SSČ AV, v. v. i.
Více od autora
Maureen Child (61)
Maureen Child (*28.9.1951 je velmi úspěšná americká autorka více než stovky současných romantických románů a novel, ale i vtipných, paranormálních romancí. Píše i pod různými pseudonymy: • jako Ann Carberry - historické romance, • jako Kathleen Kane - americké romance a westernové paranormální romance, • jako Sarah Hart - jeden skutečně velkolepý paranormální western, který je stále jejím oblíbeným, • jako Ann Carberry - viktoriánský historický román, jehož psaní si skutečně užívala, • jako Regan Hastings - paranormální romantické novely. Její spisovatelská kariéra se zrodila, když byly její děti malé. Psaní pro ni bylo nejen způsob, jak se zaměstnat, ale též cesta, jak si budovat kariéru a snad i zaměstnání v pohodlí vlastního domova během péče o děti. Maureen je známá svými skvěle napsanými a vystavěnými romanitckými novelami plnými vzrušení, záhad a humoru. První knihu prodala v roce 1990. S manželem rádi cestují, většinou okružní jízdy s jejími rodiči. Když je doma, věnuje svůj čas svým dospělým dětem. A psaním další knihy.
Více od autora
Ladislav Klíma (38)
Ladislav Klíma byl český prozaik, dramatik a básník, ale především filosof. Narodil se v Domažlicích v rodině vyučeného mlynáře, který se však místo tohoto povolání živil jako úředník v advokátní kanceláři. Klíma, od mládí zaujatý filosofií, chodil až do roku 1895 na místní gymnázium, ale v lednu toho roku byl vyloučen za hanlivý výrok o habsburské monarchii Přestoupil tedy na gymnázium do chorvatského Záhřebu, ale ani to nedokončil a roku 1904 odjel do Prahy, kde se usadil, vedl samotářský život a začal přispívat do časopisů, např. v letech 1919–21 do Tribuny a v roce 1925 do Práva lidu. Kritizoval pozitivismus a pohrdal univerzitním akademismem. Protože neměl občanské povolání, žil jednak z dědictví po příbuzných, jednak z drobných příspěvků od přátel, mezi něž patřil i básník Otokar Březina. Jeho filosofie se zakládala na solipsismu a egodeismu společně s voluntarismem a ludibrionismem . Ze světových filosofů byl ovlivněn zejména Georgem Berkeleym , Arthurem Schopenhauerem a Friedrichem Nietzschem. Od promýšlení jejich myšlenek dospěl až k přesvědčení o absolutní bezcennosti logiky, což znamenalo absolutní primát osvobozeného subjektu, jenž se tak stává svrchovaným – všemohoucím božstvem. Toto božstvo není určováno žádnou pravdou, ale naopak samo určuje, co je a co není pravda. Tímto božským subjektem se pak cítil být sám Klíma. Myslet Boha a být Bohem, to je nejvlastnější centrum Klímovy filosofie. Stav, kdy se vciťuje do pozice Boha pojmenovává egodeismus nebo deoesence . Svět pak vypadá jako nevinná hříčka jeho absolutní vůle, odtud pramení tzv. ludibrionismus, neb je známo, že si hraje (lu...
Více od autora