Všichni Autoři a témata

Bernie Martin (1)

Německý filolog, anglista, autor publikací v oboru.

Mikkjel Fönhus (1)

Mikkjel Fønhus byl norský novinář, spisovatel a autor. S výjimkou dvou krátkých pobytů v hlavním městě, nejprve jako student a později jako novinář v norském Intelligenz-skluzu , žil celý život v Jižní Aurdal . Mikkel Arnesen Fønhus se narodil na rodinné farmě Nordre Fønhus v údolí Valdres v Sør-Aurdal , Oppland , Norsko, aby obchodník Arne Mikkelsen Fønhus a Olava Olsdatter Storsveen . Po šesti letech základní školy on byl poslán do čtyř let střední školy v Aurdalsbyen a do tří let střední školy v Oslo . On zpočátku začal studovat práva na univerzitě v Oslu . On byl ženatý s učitelem Helga Karlsgot z roku 1926, a Margrethe Frøshaug od roku 1934.

Maureen Martella (1)

Petr Holán (1)

Narozen 13. 5. 1944. Ekonom, poradce a tajemník ministra financí ČSFR v 90. letech 20. století. Autor a samonakladatel série psích příběhů pro děti.

Tobiáš Mouřenín (1)

Narozen asi mezi lety 1560-1565 v Litomyšli , zemřel asi po roce 1625 v Německu. Básník, dramatik, překladatel, náboženský exulant a příležitostný tiskař a nakladatel.

Zuzana Vorlíčková (1)

Narozena 1957. Výtvarnice pro loutkový a kreslený film, ilustrátorka.

Josef Kábrt (1)

Josef Kábrt byl český malíř, grafik, ilustrátor, animátor, režisér a scenárista animovaného filmu, spoluzakladatel studia animovaného filmu Bratři v triku. U filmu začínal po studiích na pražské Uměleckoprůmyslové škole v roce 1942 ve filmových ateliérech ve Zlíně, kde zpočátku spolupracoval na německém animovaném seriálu Fritz und Fratz. Po skončení války společně s Jiřím Trnkou zakládal Studio animovaného filmu, pozdější studio Bratři v triku. Mezi jeho nejznámější práce patří výtvarná spolupráce na snímcích Povídání o pejskovi a kočičce, Stvoření světa, režijní práce na filmech Tragédie vodníkova nebo večerníčkových seriálech O Petrovi a O klukovi z plakátu. Světově uznávaným dílem je i jeho animovaný horor podle balady K. J. Erbena Svatební košile. Mezi jeho spolupracovníky patřili, mimo jiné, například Jiří Trnka, Ota Hofman nebo Jiří Brdečka. Kromě toho také kreslil komiksy do časopisu Ahoj na sobotu a věnoval se i volné malířské tvorbě. Za film Tragédie vodníkova získal v roce 1959 cenu v Locarnu. V roce 1962 získal ceny na festivalu v Karlových Varech a v Montevideu za Železný oblouk.

Tony Seddon (1)

Spoluautor publikace o grafickém designu.

Lubomír Tichý (2)

Xavier Baumaxa, vlastním jménem Lubomír Tichý je litvínovský písničkář a kytarista. V dětství se v lidové škole umění učil na kytaru, ve čtrnácti letech založil svou první kapelu – Prach. Vystudoval pedagogiku s aprobací na češtinu a angličtinu. Než se vydal na sólovou dráhu, působil v kapelách V.M.H. a Faulnamusic. Jeho projev je založen na slovních hříčkách, parodiích na různé hudební styly a zpěváky a popkulturních odkazech. Písně jsou prokládány minimalistickou poezií ukrajinského básníka Em Rudenka. V roce 2007 se jeho píseň Presumpce neviny objevila také na sampleru 50 miniatur a v písni Odešli spolu hostoval na albu Jana Buriana Muži jsou křehcí.

P. J Wiseman (1)

Anglický archeolog, práce z oboru dějin starověkých kultur.

Adrienne Mendell (1)

Marina Richterová (1)

Narozena 21. 6. 1962 v Moskvě . Výtvarnice, grafička. Žije v Praze.

Lawrence J Crabb (1)

Katherine Paterson (1)

Narodila se 31. října 1932 v Číně. Paní Patersonová je autorkou 14 románů, řady naučných knih a esejí pro děti a mládež, včetně Mostu do země Terabithia a Jacob Have I Loved – obě knihy získaly prestižní ocenění Newbery Medal. Od roku 1978 se prodalo přes 5 milionů jejích knih a stále se vydávají ve více než dvanácti světových jazycích.

Bob Slosser (1)

Bob Slosser byl spisovatel, žurnalista a pedaog. Vystudoval Univerzitu v Maine. Poté pracoval jako pisatel a editor v několika novinách, například v The New York Times, The New York World-Telegram, The Sun a National Courier. Od roku 1984 do 1990 byl presidentem na Regent University. Též byl klíčovým vedoucím v CBN . Zemřel 13. září 2002.

Orest Zilynskyj (1)

Slovenský literární vědec ukrajinského původu, literární historik a kritik, folklorista a překladatel, publikace z oboru ukrajinské literatury.

Martin Seymour-Smith (1)

Anglický kritik, filosof, životopisec a básník.

Dmitrij Petrov (1)

Jindřich Kabát (1)

Jindřich Kabát byl český spisovatel, psycholog a vysokoškolský učitel. Mezi roky 1992 a 1994 zastával post ministra kultury České republiky. Jindřich Kabát je od roku 2000 jmenovaný soudní znalec pro obor psychologie a psychopatologie Hlavní témata: Obecná a speciální psychopatologie, sociální psychologie a životní styl, psychologie umění, sociální patologie a totalitní režimy, psychologie komunismu. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Kabát Knihy / ve sbornících: Knihy: Od roku 1977 byl ženatý, manželka Gabriela, roz. Sládková, ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství CZ, pět dětí, synové Martin , Jan a Michael , dcery Magdalena a Barbora .

Milena Cajthamlová (1)

Narozena 14.2.1963. Spisovatelka.

Nick Kyme (1)

Britský editor a autor fantasy literatury.

Ivan Svatoš (1)

Malíř a grafik, žijící a tvořící v Praze. Absolvoval Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze. Při tvorbě se soustředí zejména na veduty –městské krajiny, a to zejména z jeho rodné Prahy. Nejčastější užívanou technikou je malba olejem na plátno. Jeho díla jsou zastoupená v mnoha světových soukromých sbírkách, zejména v Německu, Japonsku, USA či Kanadě.

Anna Chałubińska (1)

Polská speciální pedagožka, drogová preventistka a chiroložka.

Don Davis (1)

Odborník na audiosystémy. Zabývá se stavbou reproduktorových skříní, akustickým testováním a měřením. Publikuje v oboru působnosti.

Jordan Vause (1)

Americký publicista.

William H Keith (1)

William H. Keith Jr. sloužil dlouhou dobu v americkém námořnictvu. Kromě psaní knih je i ilustrátorem. Používá pseudonymy: Ian Douglas, H. Jay Riker, Keith Douglass, Bill Keith, Keith William Andrews nebo Robert Cain.

Miroslav Krejčí (1)

Miroslav Krejčí byl český hudební skladatel a pedagog. První skladbičky zapsala jeho matka, když mu byly čtyři roky. Od šesti let hrál na klavír. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a přírodopis, zeměpis a hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze. Souběžně studoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka. Vyučoval na středních školách v Praze a v Litoměřicích. Od roku 1943 byl rovněž profesorem skladby na Pražské konzervatoři. V roce 1946 se stal členem České akademie věd a umění a v roce 1953 odešel do důchodu. Byl to neobyčejně plodný skladatel, který zasáhl do prakticky všech hudebních forem. Pokračoval ve stopách svého učitele Vítězslava Nováka. Jeho silnou stránku byla lyrika a ve svých skladbách často využíval polyfonní techniky. Jeho dílo bylo prováděno předními československými umělci a získalo řadu ocenění. Kromě toho zkomponoval mnoho písní, písňových cyklů a sborů. Komponoval i estrádní hudbu. Sestavoval a upravoval pásma národních písní, upravoval a připravoval k vydání díla starých českých mistrů a byl činný i publicisticky. Řada jeho děl byla ztracena.

Josef Černík (2)

Josef Černík byl český hudební skladatel a sběratel lidových písní. Dětství prožil v Bojkovicích poblíž Luhačovic. Tady se seznámil s písněmi moravských Kopaničářů, které ovlivnily celý jeho život. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti studoval na učitelských ústavech v Příboře a v Brně. Několik let učil na místních školách a v roce 1904 vstoupil na varhanní školu v Brně a pokračoval studiem skladby u Vítězslava Nováka a mistrovským kurzem pod vedením Leoše Janáčka. Učil dále ve školách na Slovácku, později se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Brně a v letech 1948–1951 i lektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Nejvýznamnější činností Černíkovou je jeho práce sběratelská. Jeho největším dílem jsou Zpěvy moravských Kopaničářů, které obsahují kolem 2000 písní zaznamenaných v oblasti Moravských Kopanic. Neomezoval se však jen na tuto oblast. Sbíral písně i na Luhačovském Zálesí, v Pobečví, na valašskoklobouckém Závrší, na Horňácku a v okolí Velké nad Veličkou. Zapisoval také slovenské písně z okolí Bratislavy, Myjavy a slovenské části Kopanic. Jako jeden z mála sběratelů lidových písní zaznamenával i písně cikánské. Jako skladatel byl silně ovlivněn svým učitelem Leošem Janáčkem. Jeho melodika i rytmy vycházejí z tradic lidových písní. Skladatelské dílo obsahuje okolo sta skladeb. Podrobný soupis díla Josefa Černíka vydal Ivo Stolařík . Nezanedbatelná je jeho činnost literární a publicistická. Napsal přes 170 odborných článků a přednesl na 50 přednášek. Tématem jeho prací byly převážně národopisné studie, ale psal i práce pedagogické zaměřené na metodiku výuky zpěvu a výchovu k hudebnosti. Rovněž připravil několik směsí lidových písní pro rozhlas. Řadou hesel o lidové písni a lidové hudbě přispěl do Pazdírkova hudebního slovníku naučného. Četné články do novin a časopisů....

Autor +++ (1)

Autor či autorka je původce díla. Slovo pochází z latinského autor, auctor, což znamená původce, tvůrce, ale původně to označovalo rozmnožovatel z latinského augere zvětšovat, množit . Autorstvím a oprávněními autora k dílu se zabývá právní odvětví zvané autorské právo, v České republice kodifikované v autorském zákoně.

Adele Elkan (1)

Německá spisovatelka.

Ivan Ouhel (1)

Narozen 18. 2. 1945 v Ostravě, zemřel 21. 2. 2021. Malíř, výtvarník, ilustrátor.

Jan Beran (1)

Jan Beran byl český a moravský fotograf a amatérský filmař. Vystudoval reálné gymnázium a výtvarnou výchovu na pedagogickém institutu v Brně. Do roku 1945 byl zaměstnán Zemském úřadě v Brně, od roku 1945 působil v Ústavu pro film a diapozitiv, dále ve Výzkumném ústavu pedagogickém, od roku 1960 na Krajském kulturně osvětovém středisku v Brně jako metodik pro výtvarné obory a lektor. Od roku 1960 byl jedním z iniciátorů a hlavních organizátorů mezinárodní filmové soutěže Brněnská 16. Jeho manželkou byla Božena Beranová. Začal fotografovat v roce 1923. V roce 1937 se stal členem Klubu fotoamatérů v Brně. Záhy se propracoval mezi přední československé amatérské tvůrčí fotografy. Publikoval ve fotografických časopisech a obesílal výstavy, fotosalóny a soutěže amatérských filmů. V roce 1949 své aktivity rozšířil do oblasti amatérského filmu, kde natočil více než 120 filmů. Soustředil se zejména na nearanžovanou, momentní exteriérovou fotografii a exteriérové portréty. V polovině šedesátých let se stal členem skupiny VOX – výrazného uměleckého sdružení dané dekády. Jejími členy byli také Miloš Budík, Antonín Hinšt, Karel Otto Hrubý, Vladimír Skoupil, Soňa Skoupilová a Josef Tichý. Společně vytvářeli výstavní soubory, např. Variace nebo Svět absurdit. Byl členem Svazu českých fotografů. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve fotografické sbírce Moravské galerie v Brně, v archivu Svazu českých fotografů v Praze a ve sbírkovém fondu historického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.

Viktor Procházka (1)

Publikace z oboru výchova dospělých a účetnictví.

Taťána Pajerová (1)

Karel Kinský (3)

Karel kníže Kinský z Vchynic a Tetova byl český šlechtic, 8. kníže z rodu Kinských a velkostatkář. Pracoval v diplomatických službách na velvyslanectví Rakousko-Uherska ve Velké Británii. Později v Paříži a Petrohradu. Jako rakousko-uherský zástupce se společně s Františkem Ferdinandem d’Este účastnil pohřbu krále Eduarda VII. Jako velký milovník koní a jezdeckého sportu od svých dvaceti let jezdil často do Anglie, kde se účastnil společenského života a měl i řadu milostných zápletek, mimo jiné s Lady Jennie Churchill, matkou Winstona Churchilla. Roku 1883 vyhrál na vlastním koni slavný závod Grand National v Liverpoolu. Po smrti svého otce v roce 1904 zdědil rozsáhlé rodové majetky, především velkostatky Choceň a Heřmanův Městec. Za první světové války splnil svoji šlechtickou povinnost a vstoupil do armády, vyhradil si však, že nebude bojovat proti Británii. Bojoval jako ordonanční důstojník na východní frontě u velitelství 1. armády, následně byl převelen na velitelsví jihozápadní fronty. Zemřel krátce po svých šedesátých prvních narozeninách v prosinci roku 1919. Jeho manželství bylo bezdětné, takže veškerý majetek i knížecí titul zdělil jeho mladší bratr Rudolf Ferdinand. Byl prvorozeným synem knížete Ferdinanda Bonaventury Kinského a jeho manželky Marie Josefy z Lichtenštejna . V roce 1895 se oženil s Alžbětou Wolf-Metternich.

František Šíma (1)

Narozen 1909. Ing., judista, publikace o judu.

Richard Wright (1)

Po uveřejnění jeho Rodného syna bylo zřejmé, že se objevila nová osobnost americké prózy a že ve vývoji afroamerické literatury došlo ke kvalitativnímu skoku. Naturalisticky vyprávěný příběh měl být výkřikem do tváře společenskému svědomí a zároveň posledním varováním. Wrightova umělecká senzitivita tu dokázala zúročit hořkost osobní i kolektivní zkušenosti s iracionálními projevy rasismu. Pod vlivem levicového myšlení, jemuž byl vystaven v chicagském Klubu Johna Reeda, začal autor v této psychické nemoci společnosti rozeznávat i její racionální jádro. Dětství a dospívání prožité v chudobě, v rozvrácené rodině a stálé atmosféře možného násilí byly logickou průpravou pro pozdější postoj sociálního a rasového protestu, ale kořenily zde také Wrightovo přirozeně existenciální cítění a nikdy nepřekonaná úzkost. Jako většina protagonistů jeho děl byl autor z pocitu ohrožení či odcizení po celý život "na útěku" - z rodného Mississippi přes Memphis, Chicago a New York až do francouzského exilu, kde žil v duševní nejistotě až do smrti. Z jeho autobiografických próz se Černý chlapec stal vrcholnou ukázkou žánru. Jeho prvotina Děti stýčka Toma už názvem měla naznačit, že její hrdinové patří k netradiční generaci černochů.

Gina Cristanini (1)

Kniha z oboru ručních prací.

Wilma Strabello Bellini (1)

Autorka publikací z oboru ručních prací.

Wilma Bellini (1)

Bedřich Šplíchal (1)

Narozen 16.5.1855 v Praze, zemřel 5.4.1929 tamtéž. Učitel, pedagogické a historické práce.

Eduard Vilkus (1)

Práce z oboru botaniky.

László Hajnal (1)

Mgr. László Hajnal, M.S., vystudoval informatiku na Charles Babbage Institute v Budapešti a religionistiku na Husitské teologické fakultě UK. Je doktorandem na katedře filozofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK, zabývá se problematikou sítí.

Reviel Netz (1)

Americký profesor starověkých řeckých dějin,židovského původu.Univerzita Stanford.

William Noel (1)

Americký kurátor rukopisů a vzácných tisků.

George Johnson (1)

George Johnson je vědeckým redaktorem New York Times, články o přírodních vědách a technologiích publikuje i v The Atlantic Monthly, Time, Slate a Wired.Za vědeckou esejistiku autor získal cenu AAAS . Gerge Johnson žije v Santa Fe.

David Storch (1)

David Storch je český ekolog a biolog zabývající se zejména makroekologií, ekologickou teorií a problematikou biodiverzity, dále evoluční ekologií a biogeografií. Studoval na Přírodovědecké fakultě UK ; v roce 1993 získal magisterský titul v oboru speciální biologie a ekologie, v roce 1998 pak Ph.D. v oboru zoologie. V roce 2006 se stal docentem v oboru zoologie, v roce 2013 profesorem ekologie na PřF UK. Kromě PřF UK vyučuje externě na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého a Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Od roku 1998 působí v Centru pro teoretická studia , společném pracovišti UK a Akademie věd, které v letech 2008–2018 také vedl. Od roku 2011 je předsedou výboru České společnosti pro ekologii a od roku 2018 členem Učené společnosti České republiky. Působil ve státní Grantové agentuře ČR a Agentuře ochrany přírody a krajiny . Přispívá do časopisů Vesmír a Fórum ochrany přírody, je editorem časopisů Ecology Letters a Global Ecology and Biogeography a pravidelně přispívá komentáři pro Český rozhlas .

Stanislav Mihulka (1)

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D. vystudoval Biologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde přednáší. Vědecky pracuje také v Botanickém ústavu AVČR v Průhonicích u Prahy. Zabývá se především ekologií a fylogenetikou rostlin, přičemž s oblibou mučí krátkověké rostliny na skřipci ekologických experimentů. Je autorem či spoluautorem několika knih, kapitol v knihách, překladů a vědeckých publikací, včetně impaktových periodik. Jeho SCI k říjnu 2006 je 192. V volném čase popularizuje vědu na internetovém portálu www.osel.cz, v časopise Vesmír, na internetovém portálu Čro Leonardo a v dalších médiích. Svou náklonnost dělí mezi přítelkyni, dceru, invazní rostliny, evoluční příběhy, internet, počítačové hry a zdivočelé gramce nad 120 bpm. Svoji nelibost zcela věnuje totalitním memům.

Eugène Pottier (2)

Eugène Edine Pottier byl francouzský socialistický revolucionář, básník a dělnický písničkář. Jeho píseň Internacionála se stala nejdůležitější písní světového dělnického hnutí, dodnes je zpívána levicovými hnutími, komunisty, socialisty i sociálními demokraty, mezi lety 1922–1944 byla také hymnou Sovětského svazu. Byl jednou z vedoucích osobností Pařížské komuny. Pottier pocházel z chudé řemeslnické rodiny; otec byl baličem a výrobcem beden. Chlapec musel pracovat od třinácti let; nejprve pomáhal otci, potom byl obchodním příručím, pomocníkem ve škole a nakonec návrhářem látek. Nedostatečné formální vzdělání si doplňoval samostudiem. Miloval písně lidového písničkáře Bérangera a podle jeho vzoru psal vlastní verše. Už v patnácti letech mu vyšla útlá sbírka básní. Vnímal z vlastní zkušenosti chudobu dělníků a jejich nerovnoprávné postavení ve společnosti. Studoval spisy utopického socialisty Charlese Fouriera a jeho vzorem byl revolucionář Louis August Blanqui. Zapojil se do revoluce v červnu 1848. V zaměstnání se postupně vypracoval na dílovedoucího v předním kreslířském salónu. Vybudoval si vlastní tiskárnu na textilie a v roce 1864 založil odborovou organizaci, která se později připojila k První internacionále. Během prusko–francouzské války se stal členem Národní gardy, v roce 1870 se zúčastnil bojů při obléhání Paříže. Aktivně se zapojil do Pařížské komuny, byl zvolen členem jejího vedení. Pracoval v komisi pro veřejné služby, podílel se na bojích Krvavého týdne. Po potlačení Komuny se musel skrývat a v červnu 1871 se mu podařilo uprchnout do Anglie. Francouzským soudem byl 17. května 1873 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Uchýlil se do Spojených států, odkud organizoval pomoc pronásledovaným komunardům. Živil se jako dělník a stal se členem socialistické dělnické strany. Po amnestii v roce 1880 se vrátil do Francie zubožený a napůl ochrnutý. Navštěvoval tehdy velmi populární goguetty, malé...

Bedřich Fritt (1)

Merryl Wyn Davies (1)

Merryl Wyn Davies byla velšská spisovatelka. Narodila se ve městě Merthyr Tydfil a studovala antropologii na University College London. Později se vrátila do Walesu, kde pracovala jako novinářka. Ve svém díle se věnovala islámu, často spolupracovala s pákistánským autorem Ziauddinem Sardarem. Sama také konvertovala k islámu.

Božena Buchtová (1)

Marie Maříková (1)

Spisovatelka, rozhlasová hlasatelka, učitelka rétoriky a komunikačních dovedností.

Jindřich Pěnčík (1)

Autor hlavolamů a testů inteligence.

A. B Prokop (1)

René Tuček (1)

Český operní barytonista. Narozen 8. ledna 1936 v Praze , zemřel 26. srpna 2017 v Mariánských Lázních.

Roman Svojanovský (1)

Ing. arch.,architekt, autor projektu rekonstrukce objektu Fabrika Svitavy.

Pavel Ryšánek (1)

Narozen 22.11.1936 v Lesonicích. Specialista v oblasti jakosti, publikace z oboru.

Suzi Gablik (1)

Narozena v New Yorku, teoretička umění, umělecká kritička a profesorka historie umění, žije ve Virginii.

Jiyu Kennett (1)

Róši Jiyu-Kennett byla dlouhá léta představenou kláštera Shasta, duchovního centra zenové školy Sótó, jenž založila v r.1969. Poté, co ji uvedl D.T.Suzuki do zenu školy Rinzai, studovala buddhistické učení v Malajsii a pak u opata chrámu Dai Hon Zan Sódžidži v Japonsku. Když dosáhla - jako první žena ze Západu - kněžské hodnosti Sei , byla jmenována představenou chrámu Unpukudži. Od r.1972 přednášela též na Kalifornském institutu transpersonální psychologie.