Všichni Autoři a témata

Hana Greenfield (1)

Narozena 3. 11. 1926 v Kolíně, zemřela 27. 1. 2014 v Tel Avivu . V červnu 1942 byla s rodinou transportována do terezínského ghetta, odkud byla deportována do koncentračních táborů Osvětim a Bergen Belsen. Po válce žila v Londýně a později se přestěhovala do Izraele. Autorka vzpomínek na holocaust, práce pro Židovské nuzeum v Praze.

Jack Jackson (1)

Potápěč, vůdce expedic, spisovatel, fotograf. Práce na téma život pod vodou, potápění, adrenalinové sporty.

Stefan Dech (1)

Německý autor publikací z oboru geologie, sociologie, ekologie, informatiky, politologie; pedagog.

Dorling Kindersley (1)

Dorling Kindersley je anglické nakladatelství knih pro děti. Je známé především svými výukovými tituly. V poslední době vydává i dětská výuková CD. Bylo založeno v roce 1974 a má pobočky po celém světě. V roce 2006 koupilo BradyGames, specializující se na průvodce videoher, nebo například na karetní hry.

Adolf Langer (1)

Adolf Langer byl český klarinetista, hudební skladatel, kapelník, překladatel a publicista. V roce 1929 maturoval na reálném gymnáziu v Šumperku. Současně se vzdělával na tamější hudební škole . V letech 1929–1935 studoval hru na klarinet a klavír na Německé hudební akademii v Praze, současně navštěvoval po čtyři semestry přednášky na Právnické fakultě Karlovy univerzity . Během studií hrál ve studentském orchestru Smiling Boys Ladislava Vachulky. Od roku 1930 působil jako hudebník a kapelník několika tanečních a džezových souborů. V roce 1933 založil vlastní orchestr, s nímž vystupoval mimo jiné v rozhlase a nahrál přes 200 gramofonových desek pro společnosti Esta, His Master’s Voice a Ultraphon. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a vězněn několik měsíců v koncentračním táboře . Po válce obnovil svoji kapelnickou činnost, jíž se věnoval až do počátku 50. let, kdy postupně přestal působit jako výkonný hudebník a zaměřil se na činnost skladatelskou, hudebně pedagogickou, překladatelskou a publicistickou. V letech 1954–1956 studoval soukromě skladbu u Jaroslava Řídkého. Adolf Langer je autorem asi 60 skladeb zábavní a taneční hudby, pozornost věnoval také skladbám instruktivním. Jeho mazurka Brušperačka pro dechový orchestr byla odměněna v jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů roku 1955. Psal drobné informativní příspěvky do zahraničních časopisů. Působil v kvalifikačních komisích a v různých festivalových a soutěžních porotách, zvláště pro dechové orchestry mladých. Napsal tři školy pro akordeon a upravil pro něj přes 170 vlastních i cizích skladeb. Je spoluautor publikací Hrajeme na foukací harmoniku a Instrumentationslehre für Blasorchester . Spolupracoval také na knize Moderní instrumentace. Přeložil do němčiny kolem 310 českých vokálních kompozic, jako například kantáty, opery či písně...

František Jejkal (1)

Autor beletristické knihy.

Mode Heinz (1)

Josef Fabian (1)

Josef Fabián byl český regionální kulturní pracovník, divadelník a publicista z Valašského Meziříčí, po sametové revoluci československý politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum. Po absolvování gymnázia vystřídal řadu povolání. Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník podniku Urxovy závody Valašské Meziříčí, bytem Valašské Meziříčí. Působil jako předseda občanského sdružení Valašské Athény a porevoluční ředitel Kulturního zařízení ve Valašském Meziříčí. Byl hlavní postavou valašskomeziříčského divadla Schod, které v roce 1973 s několika přáteli zakládal a v němž působil coby scenárista , režisér a umělecký vedoucí. Ze souboru odešel koncem roku 2008. Napsal několik knih . Redigoval list Objektiv a časopis Šipinky, byl šéfredaktorem a v letech 1993-1994 i vydavatelem listu Valašské noviny, psal novinové sloupky. Získal Cenu města Valašského Meziříčí za rok 2011. V listopadu 1989 se podílel na stávce divadelníků ve Valašském Meziříčí. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990. Působil rovněž jako komunální politik . V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva Vsetína jako nezávislý kandidát. Za formaci Volba pro městokandidoval v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen.

Edgard Le Docte (1)

Překladatel francouzského, německého, anglického a španělského jazyka. Autor vícejazyčného právnického slovníku.

Manuel Tiago (1)

Vlastním jménem Álvaro Cunhal. Byl politikem a předním funkcionářem Portugalské komunistické strany a jedním z hlavních odpůrců Salazarovy diktatury. Cunhal, jehož rodina se přestěhovala do Lisabonu, se stal aktivním členem PCP roku 1931. Ve 30. letech byl předsedou komunistické mládeže a navštívil Sovětský svaz. Současně studoval právo, které dokončil licenciátem na téma legality a ilegality potratu. Coby komunista byl Cunhal od roku 1937 zatýkán, případně se skrýval. Roku 1960 se mu za pomoci druhů podařilo prchnout z vězení v pevnosti v Peniche a odejít do Moskvy a posléze do Paříže; v letech 1961—1992 byl generálním tajemníkem PCP, která za salazarovského režimu působila ilegálně a byla řízena z exilu. V koloniálních válkách podporovala Cunhalova PCP antikoloniální odboj; v roce 1968 Cunhal výslovně podpořil vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po Karafiátové revoluci se mohl vrátit do Portugalska a stát se členem parlamentu . Pod pseudonymem Manuel Tiago napsal několik historických románů, kromě toho maloval a překládal. Ke stáru trpěl zeleným zákalem a postupně slepl. Jeho pohřeb v roce 2005 byl masovou událostí. O dva roky později byl v televizní show Os Grandes Portugueses zvolen 2. největším Portugalem v dějinách ; podle mnoha historiků a pozorovatelů nemá tato show přílišnou vypovídací hodnotu. Cunhal je však dosud živým symbolem portugalské radikální levice.

Lev Pučkov (1)

František Maršík (1)

Publikace v oborech Biofyzika, Kardiovaskulární nemoci vč. kardiochirurgie, Obecná matematika, Termodynamika, Mechanika tekutin.

Ladislav Andrej (1)

František Dřevíkovský (1)

Mgr. František Dřevikovský je majitelem stejnojmenného českobudějovického hudebního nakladatelství, které vzniklo v 90. letech minulého století. Citováno z jeho webu : Jako dlouholetému hráči na klavír a klávesové nástroje se mi podařilo sestavit čtyřdílnou školu hry na klávesové nástroje Každý se může stát kouzelníkem, kde se naučíte hrát na klávesy s automatickým doprovodem na známých písních z oblasti pop music, jazzu, country i klasické hudby. Využitelné pro úplné začátečníky i pokročilé hráče. Počátkem tohoto století jsem využil mezery na trhu a začal sestavovat zpěvníky současných hitů Hity přelomu tisíciletí s melodií, textem a akordy, čímž jsem vlastně navázal na známé zpěvníčky Zpíváme s kytarou, vydávané v 60. až 80. letech minulého století. Dosud vydáno 14. dílů.

David Spark (1)

Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, CSc., hydrogeolog, vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu vodohospodářském. Narozen roku 1957. Autor prací z oboru, také autor beletrie.

Jaroslav Pinkava (1)

Jaroslav Pinkava byl český lesník, historik a spisovatel, vlastivědný pracovník Hané a čestný občan měst Jevíčka, Konice, Kroměříže a obce Jaroměřic. Pokračovatel díla Františka Václava Peřinky, četl německy, latinsky, švabach a kurent.

Tomáš Salava (1)

Ing. DrSc. Spis o elektroakustických a elektromechanických měřeních.

M. G Veselov (1)

Guan Hanqing (1)

Kuan Chan-čching byl čínský dramatik z období dynastie Jüan, nejvýznamnější představitel klasické čínské dramatické tvory ca-ťü, která se vyznačovala funkčním střídáním mluvené prózy, zpívaných veršovaných partií a recitovaných veršů. Kuan Chan-čching se narodil ve městě Ta-tu , získal zde lékařský diplom, ale odmítl spolupracovat s vládnoucími Mongoly, ačkoliv mu to zajišťovalo bohatství a slávu. V Ta-tu žil do roku 1279 a poté se přestěhoval do Chang-čou. Vynikl jako profesionální divadelní autor i jako herec. Je mu přičítáno šedesát tři divadelních her žánru ca-ťü, z nichž se dochovalo sedmnáct. Vyznačují se sevřeným syžetem a syntetickým divadelním projevem a vynikají dějovým spádem. Náměty svých her bral většinou ze starých literárních předloh, prolínají se však do nich poměry jeho doby, rozbujelá korupce i národnostní útlak za nadvlády Mongolů. Zabývají se zejména ponižujícím postavením a útiskem žen, zobrazují pletky intrikánů, proradnost boháčů, drsnost života chudých, nespravedlivou justicí, která si vynucuje doznání mučením atp. Spravedlnost v nich ale nakonec zvítězí. Přes určitou naivnost zápletek jsou jeho hry prvořadým činem ve vývoji čínského dramatu. Kromě divadelních her se dochovalo i několik jeho básní čchü, které byly hlavní formou písňových árií v jeho hrách.

Usáma Ibn-Munkiz (1)

Usáma Ibn Munkiz byl arabský emír ze severní Sýrie, válečník, politik, dvořan, spisovatel. Jeho nejznámější dílo nese titul Kitab al-I'tibar . Narodil se ve městě Šajzar poblíž Antiochie, dva roky před vpádem prvních křižáků do Sýrie, do rodiny bohatého feudála. Své mládí strávil na dvoře v Damašku, později pobýval na fátimovském dvoře v Káhiře. Za svého života vykonal několik cest, a to nejen ke svatým místům v Mekce a Medíně, ale navštívil i Bagdád a Isfahán a dokonce i pobýval jistý čas v Jeruzalémě mezi křižáky. Zemřel rok po bitvě u Hattínu, kde byli křižáci poraženi vojskem Saladina. Vše, co zažil, viděl a slyšel, zapsal na konci svého života v knize nazvané Kitab al-itibar, tedy doslova Kniha poučení se skrze exempla. Tato kniha je v arabské literatuře jedinečná tím, že se v ní autor snaží vytěžit hlubší smysl z vlastních zážitků, čímž nastavuje zrcadlo sobě a své době. V těchto svých pamětech jsou křižáci vykresleni jako opravdoví barbaři a nevěřící. „Nemají žádnou z lidských vlastností, kromě statečnosti,“ píše na jedné stránce. „Jinak jsou ovládáni divokými pudy a nečestnou ničemností.“ Usámovy Paměti obsahují také řadu příkladů hrubosti křižáckých mravů. Přesto však uznává, že jsou ochotni dobré mravy přijmout. „Mezi Franky jsou někteří, kteří přijali mravy naší země a sžili se s muslimy. Takoví jsou lepší než ti, kteří přišli nedávno ze své země.“ Nejen tyto příklady, ale i řada dalších epizod ze všedního života ukazuje, že nenávist proti křižákům nebyla nenávistí rasovou, nýbrž vznikala z kulturních a náboženských rozdílů.

Inazo Nitobé (1)

Japonský úředník, pedagog, autor publikací z oboru etiky a filozofie.

Karel Schück (4)

Autor publikací z oboru strojnictví, překladatel.

James F O'Connell (1)

Milan Hanák (1)

Publikace v oborech Inženýrské stavitelství, Městské, oblastní a dopravní plánování, Stavebnictví, Umění, architektura, kulturní dědictví, Právní vědy.

Zdeňka Illeková (1)

Autorka duchovně zaměřené literatury.

Shixi Shen (1)

Čínský spisovatel, autor knih pro děti.

Josef Mírumil Pohořelý (1)

Narozen 15. 3. 1805 v Kutné Hoře, zemřel 27. 3. 1887 tamtéž. Katolický kněz, prozaik, náboženské a didaktické spisy, překlady z němčiny.

Miroslav Bázlik (1)

Miroslav Bázlik je slovenský hudební skladatel a klavírista. Od roku 1990 působí jako pedagog na VŠMU v Bratislavě. Je autorem opery Peter a Lucia, oratórií , orchestrálních i komorních děl, elektroakustických skladeb i vokální tvorby. Podává taktéž filosofický rozbor a výklad děl zejména Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena a skladatelů z období romantismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miroslav Bázlik na slovenské Wikipedii.

Tennālirāman Katai (1)

Thomas Craig (1)

Craig Thomas získal vzdělání na univerzitě v Cardiffu, kde promoval v roce 1967. Je autorem skvělých knih, v kterých se odráží hluboký zájem o napětí a konflikty v různých oblastech světa. Žil se svou manželkou a se dvěma kočkami v Staffordshiru. Měl rád kriket a v hudbě dával přednost klasice a džezu.

Josef Slováček (1)

Narozen 1923.Práce z oboru anglistiky.

Gerhard Aders (1)

Německý historik, zabývající se hlavně letectvím. Publikace v oboru.

Václav Slanař (1)

Narozen 1959. Strojní inženýr, odborné práce u oboru technického kreslení.

Henry Enfield Roscoe (1)

Britský chemik a fyzik.

Karel Cvrk (1)

Narozen 12. 10. 1881 v Předbořicích u Milevska, zemřel 1962. Učitel, práce ze zeměpisu, vlastivědy a zpěvu, překladatel z angličtiny.

Ronald J Watkins (1)

Vystudoval dějiny a práva, autor populárně-naučných knih.

Sharyn McCrumb (1)

Sharyn McCrumbová je autorkou bestsellerů New York Times. Získala ceny Chaffin a Plattner, dvě ceny za nejlepší Apalačský román a mnoho dalších ocenění. Svoji sérii oslavovaných Apalačských balad odstartovala románem If i Ever Return, Pretty Peggy-O z roku 1990. Absolventka Severokarolínské univerzity a Virginské technické univerzity bydlí v Blue Ridge Mountains ve státě Virginia, ale jinak cestuje po Spojených státech i po světě a pořádá přednášky o svém díle.

Max Pierre Schaeffer (1)

Max Pierre Schaeffer, rodák z Essenu byl německý novinář, pracoval v řadě německých novin a byl rovněž autorem několika kriminálních románů a románů z oblasti literatury faktu. Zemřel v roce 2000 – v té době žil jako novinář a spisovatel na volné noze v Mnichově. Některé z jeho knih se dočkaly filmové adaptace. Psal také pod pseudonymem Robert Williams .

Margaret Elphinstone (1)

Skotská spisovatelka a básnířka. Vysokoškolská učitelka anglistiky. Autorka beletrie a poezie.

Friedrich Ingwersen (1)

Německý psychoterapeut. Publikace z oboru partnerských vztahů

Karin Sturm (1)

Německá sportovní novinářka.

Jiří Pistorius (2)

Jiří Pistorius byl literární historik a kritik, překladatel, editor, publicista. Bratr divadelního režiséra a dramaturga Luboše Pistoria a strýc nakladatele Vladimíra Pistoria. V letech 1945–1948 studoval bohemistiku, estetiku a srovnávací literatury na Filosofické fakultě Karlovy University, zároveň působil tamtéž jako asistent Václava Černého. Svou činností se intenzivně zapojil do poválečného literárního života: Od roku 1945 uveřejňoval kritické články a studie o české literatuře zejména ve Svobodných novinách a Kritickém měsíčníku, v němž posléze vykonával funkci tajemníka redakce. V červenci 1948 J. Pistorius odešel do Francie, kde studoval komparatistiku na pařížské universitě u Jean-Marie Carrého a slovanskou filologii se specializací na český jazyk a literaturu ve Štrasburku . Do roku 1958 působil v české sekci francouzského rozhlasu, spolupracoval též se stanicí Rádio Svobodná Evropa. Po odchodu do USA roku 1958 působil na Lafayette College v Pensylvánii a studoval francouzskou literaturu na University of Pennsylvania ve Philadelphii. V letech 1963–1968 byl mimořádným profesorem francouzské literatury na Williams College v massachusettském Williamstownu, řádnou profesuru získal roku 1968. V letech 1971–1982 vedl tamní katedru románských studií. K vydání připravil povídku F. X. Šaldy Analysa a výbor z jeho dopisů Josefu Horovi . Dále se jako editor podílel na vydávání Souboru díla F. X. Šaldy ; sám připravil k vydání svazky Studie o umění a básnících a Kritické projevy 1 . Z pozůstalosti edičně připravil též poslední svazek Vančurových Obrazů z dějin národa českého . V roce 1948 vydalo nakladatelství Melantrich jeho Bibliografii díla F. X. Šaldy, na níž pracoval už během války . V exilu vydal knihu Destin de la culture française dan...

Varlam Tichonovič Šalamov (1)

Varlam Tichonovič Šalamov , byl ruský spisovatel. V letech 1924 – 1926 pracoval jako koželuh, poté začal studovat práva. Poprvé byl zatčen roku 1929 za účast na protistalinské demonstraci, za tento čin byl odsouzen na tři roky. Celkem v lágrech na Kolymě strávil 17 let, v roce 1956 byl rehabilitován jako oběť kultu osobnosti. Ve svých dílech popisuje příběhy lidí, kteří strávili mnoho let v táborech nucených prací. Své příběhy zpracovával do krátkých povídek, které mají výraznou pointu. Na rozdíl od Solženicyna neusiluje o komplexní přístup k tematice táborů, ale zabývá se detaily a vzpomínkami. Jeho díla se šířila samizdatem, proto je velmi těžké uvést jednotlivá díla, oficiálně vyšly pouze jeho básně. Výbor z jeho prózy byl publikován v Paříži a v jiných částech světa, v Rusku teprve roku 1987. Od roku 2011 vychází sborníky povídek odpovídající původním vydáním: 2. HLAVÁČOVÁ, Anna. Čas zapečatený v Kolymských poviedkach. http://www.nostalghia.cz/webs/andrej/clanky/2006/salamov_tarkovsky.php

František S Janovský (1)

Narozen 4.6.1913 v Dolním Nemojově u Dvora Králové. Evangelický farář, náboženský spis.

Vojtěch Mrštík (1)

Narozen 14. 2. 1896 v Kolíně, zemřel 1.10.1954 v Sendražicích u Kolína. Holubářský odborník, práce z oboru.

Emil Hlobil (1)

Emil Hlobil byl český hudební skladatel a pedagog. Studoval na Pražské konzervatoři u profesorů Jaroslava Křičky a Josefa Suka . Jeho práce zahrnují opery , symfonie, koncerty, komorní skladby a smyčcové kvartety. V letech 1930–1941 vyučoval na učitelském ústavu v Praze, 1941–1957 na pražské konzervatoři a 1957–1971 vyučoval na pražské AMU. S manželkou českou malířkou Marií Hlobilovou-Mrkvičkovou měl dceru Danu Hlobilovou.

Bob Langrish (1)

Anglický fotograf koní.

Markéta Aubrechtová (1)

Ing., autorka kuchařky.

Marlon Brando (1)

Jan Šlechta-Křivoklátský (1)

Lucie Paulová (1)

Narozena 1965. Scénáristka, autorka básní .

Teresa Moorey (1)

Autorka publikací o čarodějnictví, astrologii a okultismu.

Gill Farrer-Halls (1)

Britská spisovatelka, editorka a režisérka video filmů o buddhismu, zejména tibetském buddhismu a aromaterapii.

Jaroslav Veris (1)

Jaroslav Veris byl český akademický malíř, ilustrátor, autor divadelních výprav a publikace o francouzském sochaři a malíři Bourdellovi. Jaroslav Zamazal se narodil 10. července 1900 ve Vsetíně na Valšsku v rodině tamního obvodního lékaře Josefa Zamazala. Otec pocházel z východních Čech, matka se jmenovala Žofie Nováčková Zamazalová, pocházela ze Vsetína a byla rovněž lékařkou. Bratr Jaroslava Zamazala se jmenoval Josef Zamazal a mimo jiné se také věnoval malířství. Oba sourozenci navštěvovali stejnou školu a v Praze později oba bratři studovali i na AVU. V roce 1910 se rodina Zamazalových přestěhovala do Brna a Jaroslav zde navštěvoval klasické gymnázium. V Brně navštěvoval Jaroslav malířské kurzy v ateliéru Vojtěcha Doležila. Od roku 1917 oba bratři Jaroslav i Josef Zamazalovi zahájili studium na pražské Akademii výtvarných umění v Praze . Jaroslav nejprve studoval jeden semestr ve třídě vedené akademickým malířem Janem Preislerem. Další jeden semestr strávil Jaroslav pod vedením profesora Vratislava Nechleby. V roce 1919 zahájil Jaroslav studium na speciálně zaměřené malířské škole u profesora Karla Krattnera a studoval zde až do roku 1923. Během studia Jaroslav podnikal sám krátké studijní cesty při nichž většinou navštěvoval místní muzea s díly starých mistrů. Po skončení studia na AVU ještě několikrát navštívil Vídeň a Mnichov. První cestu do Paříže podnikl Jaroslav v roce 1922 a po jejím skončení se ještě vrátil zpět do Prahy. Na delší dobu se do Paříže dostal až v roce 1924. Toho roku přesídlil do Paříže a zůstal zde trvale prakticky až do roku 1938, kdy se začalo schylovat ke druhé svět...

Jaroslav Čermák (5)

Narozen 13. 1. 1954. MUDr., CSc., hematolog .

Toman Marek (1)

Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou a Samův pád . Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů . Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu . Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek .

Joel Zadak (1)

Americký autor fotografických publikací o psech.

Ivo Mička (1)

Ivo Mička byl český novinář, spisovatel a učitel. Narodil se Ladislavu a Heleně Mičkovým. Po základní škole absolvoval tehdejší rakovnickou jedenáctiletku, kterou dokončil roku 1956. Pak studoval na pedagogické fakultě v Plzni. V roce 1963 začal spolupracovat s týdeníkem Rozvoj, když v něm vycházel jeho cestopis Deset vídeňských dnů. Později do něj pravidelně dopisoval a v lednu 1969 nastoupil jako redaktor, zodpovědný za národní výbory, školství, kulturu a zemědělství. V dubnu 1970 byl po nutném oslavném článku k 100. výročí narození V. I. Lenina z politických důvodů tehdejším vedením ONV okamžitě propuštěn. Jako učitel působil na několika školách , kromě toho pracoval nuceně jako dělník v Prunéřovské elektrárně. Na podzim roku 1989, těsně před sametovou revolucí, se vrátil do redakce Rozvoje. Od července 1990 byl vedoucím redaktorem, týdeník přejmenoval na Rakovnické noviny a stal se i jeho majitelem. Na konci roku 1990 otevřel v pronajatých prostorách, za pomoci svého přítele, akademického malíře Václava Zoubka, vlastní soukromou galerii umění Na Pražské. Politicky působil jako městský zastupitel za ODS. Roku 2002 pracoval jako dobrovolný učitel u ruských Čechů nedaleko Novorossijska v Rusku. V letech 2003 byl Centrem humanitární pomoci krajanům v zahraničí vyslán na dva měsíce k žitomirským Čechům z východní Volyně jako češtinář, kulturní a osvětový pracovník, muzikant a novinář. Byl významným kulturním činitelem Rakovnicka. Působil také jako novinář, návštěvník výstav a významných událostí, kulturní zpravodaj, jazykový korektor, textař, básník, fotograf nebo turistický průvodce. Nelze vynechat ani jeho muzikantskou kariéru, kdy působil jako jeden z trumpetistů tanečního a jazzového orchestru Merkur. Za mnohaletou spisovatelskou, publicistickou a pedagogickou činnost doma i v zahranič...

Francis Gabreski (1)

Francis Stanley Gabreski „Gabby“ byl předním americkým leteckým esem nasazeným během druhé světové války do bojů v Evropě s 28 sestřely, leteckým esem korejské války s 6,5 sestřely a významným důstojníkem Letectva Spojených států, v jehož řadách odsloužil celkem 26 let. Před válkou se začal zajímat o létání, ale málem nezískal pilotní licenci, protože dle svých instruktorů neměl pro létání vůbec žádný cit a praktickou zkouškou prošel až na poslední pokus. Po absolvování leteckého výcviku v roce březnu 1941 byl přidělen k 45. stíhací peruti, 15. stíhací skupiny na Hawaii. Zde prodělal svůj bojový křest při útoku na Pearl Harbour, kdy se mu společně podařilo s několika piloty vzlétnout po hlavním útoku, ale nepřítel již unikl. Jelikož byl původem Polák a doslechl se o polských perutích bojujících RAF a chtěl nabrat bojové zkušenosti, požádal svého velícího důstojníka o přeřazení. Bylo mu vyhověno a bojoval od ledna 1943 v řadách 315. polské stíhací perutě na strojích Supermarine Spitfire, kde nezaznamenal žádný sestřel. 27. února 1943 byl přeřazen k 56. stíhací skupině , létajíc na strojích Republic P-47 Thunderbolt pak dosáhl nad Francií a Německem 28 potvrzených sestřelů, největšího počtu vzdušných vítězství ze všech amerických letců v Evropě. Během korejské války pak dosáhl úspěchů na proudových strojích North American F-86 Sabre u 51. přepadového stíhacího křídla . Za celou svou bojovou kariéru dosáhl 34½ sestřelených nepřátelských letadel, navíc se mu jako jednomu z pouhých sedmi amerických pilotů povedlo dosáhnout statusu leteckého esa ve dvou různých válečných konfliktech. Během své kariéry velel dvěma stíhacím letkám, v dočasném měřítku pak velel šesti uskupením typu „křídlo“ a „skupina“. Celkem tedy působil 11 let jakožto velitel jednotky, 15 let jako bojový pilot. Po ukončení karié...

Martin Novotný (1)

Martin Novotný je český politik, mezi lety 2013 a 2017 poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V letech 2006–2014 byl primátorem statutárního města Olomouc, od ledna 2014 do ledna 2016 byl místopředsedou ODS. V letech 2000–2001 byl místopředsedou občanského sdružení Mladí konzervativci. Narodil se 21. ledna 1972 v Olomouci. Chodil na Základní školu Zeyerova v Olomouci, odmaturoval na Slovanském gymnáziu. Po střední škole nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, avšak studium ukončil v pátém ročníku. V roce 1998 a 1999 byl na studijním pobytu v Austrálii. Zde se zaměřoval na anglický jazyk a ekonomii. Poté vyučoval anglický jazyk, v letech 2000 - 2001 pracoval jako poradce pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, Martin Novotný je ženatý. S manželkou Martinou má dceru Alenu, z prvního manželství má dceru Ludmilu. V roce 2000 a v roce 2001 byl poradcem místopředsedy Poslanecké sněmovny. V roce 2002 byl poprvé zvolen do Zastupitelstva města Olomouce. Do roku 2006 zastával funkci náměstka primátora a v roce 2006 byl sám zvolen primátorem. V roce 2008 byl zvolen zastupitelem Zastupitelstva Olomouckého kraje. V roce 2010 byl primátorem zvolen na druhé funkční období. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Olomouckém kraji jako krajský lídr ODS a byl zvolen poslancem. Následně po zvolení poslancem oznámil, že kvůli souběhu funkcí odstupuje z postu primátora Olomouce. Na funkci olomouckého primátora pak rezignoval k 1. březnu 2014. Martin Novotný je od roku 1996 členem Občanské demokratické strany. V letech 2000–2001 byl předsedou o. s. Mladí konzervativci. V roce 2001 byl zvolen předsedou MS ODS Olomouc-město, kterým je až do současnosti. V současné době je také předsedou Oblastního sdružení ODS Olomouc. V roce 2012 byl kongresem ODS zvolen do Výkonné rady ODS. Ve volbách v roce 2013 vedl kandidátku ODS v Olomouckém kraji. Na 24. kongresu ODS 19. ledna 2014 byl ve třetím kole druhé ...