142321–142380 z 142576 Autoři
Dagmar Gábová (1)
Narozena 1974. Sociální pracovnice sdružení Naděje v Rožnově pod Radhoštěm. Spoluautorka "Průvodce nejen po Valašském království".
Více od autora
Elizabeth Taylor (1)
Elizabeth Rosemond Taylorová, zvaná též Liz Taylorová, nepřechýleně Elizabeth Taylor byla americká herečka a vývojářka voňavek a parfémů, jedna z velkých hollywoodských hvězd stříbrného plátna 20. století, dvojnásobná držitelka ceny Americké filmové akademie Oscar, která se stala jedním z filmových sex-symbolů své doby. Mezi její nejznámější filmové role patří dvoudílný velkofilm Kleopatra z roku 1963, kde si zahrála společně s Rexem Harrisonem a svým pozdějším manželem Richardem Burtonem, či snímek Zkrocení zlé ženy natočený na motivy stejnojmenné divadelní hry Williama Shakespeara. Za umělecky nejhodnotnější jsou považovány její snímky Telefon Butterfield 8 z roku 1960 a Kdo se bojí Virginie Woolfové? z roku 1966, za něž byla oceněna Oscarem. Úspěšně vyvinula řadu parfémů a voňavek. Stala se první celebritou, která uvedla na trh značku parfému. Liz Taylorová byla jednou z prvních osobností, které se účastnily akcí HIV / AIDS. V roce 1985 spoluzakládala Americkou nadaci pro výzkum AIDS a v roce 1991 založila Nadaci Elizabeth Taylor AIDS. Během kariéry Liz Taylorové byl její osobní život předmětem neustálé mediální pozornosti. Byla vdaná osmkrát za sedm mužů, dvakrát za Richarda Burtona, shromáždila jednu z nejdražších soukromých sbírek šperků na světě. Po mnoha letech zdravotních potíží zemřela na srdeční selhání v roce 2011, ve věku 79 let. Oba její rodiče byli rodilými Američany, trvale však žili v Londýně. Narodila se na předměstí Londýna 27. února 1932. Do školy pro nejmenší začala chodit ještě v Anglii, ale když v roce 1939 rodina Taylorových uprchla z Evropy, Liz i její starší bratr Howard pokračovali ve školní docházce v Kalifornii. Zde si Francis otevřel galerii s obrazy. Od útlého dětství se učila tancovat. Již ve věku devíti let se poprvé objevila ve filmu. V roce 1943 uzavřela svoji první smlouvu se společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, kde se stala dětskou ...
Více od autora
Václav Payer z Lokte (1)
Václav Payer z Lokte , latinsky Wenceslaus Payer de Cubito, byl středověký český lékař a balneolog. V České republice je znám především jako pokrokový lékař a autor latinského spisu o karlovarské léčbě a využití karlovarských vod, nazvaného Tractatus de Termis Caroli Quarti Imperatoris. Tento spis byl vydán v roce 1522 a v roce 1984 byl prvně přeložen do češtiny pod názvem Pojednání o Karlových Varech z r. 1522. Václav Payer studoval medicínu nejprve v Lipsku. Protože výuka medicíny na německých univerzitách byla tehdy na velmi nízké úrovni , často absolventi pokračovali na zahraničních univerzitách, nejčastěji v Itálii. Též Václav Payer v roce 1519 odešel do Itálie, nejenom však pro pokračování ve studiu medicíny na boloňské univerzitě, ale také proto, aby poznal různé místní teplé lázně a mohl porovnat jejich účinnost s účinností karlovarského Vřídla. Chtěl vše podrobně popsat a postarat se o jeho účinnější využití. Na univerzitě v Boloni získal doktorát medicíny. Titul doktora byl tehdy nejvyšší akademickou hodností, která vynášela stavovské povýšení . Doklady o promoci v Itálii byly uznávány i v Německu a doktor Václav Payer od roku 1521 vyučoval na lipské lékařské fakultě. V létě roku 1520 navštívil řadu italských lázní. Poznatky z těchto cest zpracoval ve spisu Pojednání o Karlových Varech z r. 1522. V prosinci 1521 napsal též německý výtah tohoto Pojednání a věnoval jej vrchnímu důlnímu a mincmistrovi v Jáchymově, neboť dobře znal poměry tamějších horníků a věděl o jejich častém plicním onemocnění. Téhož roku napsal latinské Pojednaní o moru, ze kterého rovněž vytvořil výtah v němčině a vydal jej v roce 1530. Z roku 1526 existuje dochovaná Prayerova podoba na dvou stříbrných medailích, které dal odlít hrabě Štěpán Šlik ve své mincovně. Autorem podobizny je Matthias Schilling. Prayerovy medaile pop...
Více od autora
Josef Lederer (1)
Josef Lederer byl český básník, literární historik a exulant. Od roku 1935 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, rok poté přešel na pařížskou univerzitu, v roce 1939 pak odešel do Anglie, kde konečně studia uzavřel na Velšské univerzitě ve Swansea. Doktorát si pak udělal v roce 1951 na univerzitě v Londýně. Od roku 1943 pracoval jako hlasatel a redaktor českého vysílání rozhlasové stanice BBC. Po válce se do Československa již nevrátil a dožil v Británii, kde vyučoval angličtinu, anglickou literaturu a češtinu, mj. na severolondýnské polytechnice. V 50. letech rovněž spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. První básně publikoval ještě v Československu, roku 1937 ve Studentském časopise, a to pod pseudonymem Jiří Klan, jehož pak užíval často i v emigraci. Tam své verše publikoval zejména v exilových periodikách, jako v pařížském Svědectví nebo londýnských Rozmluvách. První básnickou sbírku publikoval až roku 1973, pod názvem Sopka islandská a jiné verše. Vydalo jí české exilové nakladatelství v Kolíně nad Rýnem. Druhá sbírka českých veršů, nazvaná Elegie, vyšla v Londýně roku 1986. Krom toho publikoval anglicky řadu literárněvědných studií, zejména s tématem anglického renesančního a barokní písemnictví. Byl zejména uznávaným znalcem díla anglického básníka Johna Donna.
Více od autora
Wolfgang Welsch (1)
Wolfgang Welsch je německý filosof a jeden z nejvýznamnějších německojazyčných teoretiků postmoderny. Ve 20 letech započal svá studia archeologie, dějiny umění, filosofie a psychologie na universitách v Mnichově a Würzburgu. Studium úspěšně zakončil ve Würzburgu v roce 1974 disertační prací na téma princip frotáže Maxe Ernsta. O osm let později zveřejnil svůj habilitační spis Aisthesis. V letech 1988 až 1993 vyučoval na bamberské universitě. Poté přijal místo na magdeburské universitě a zde zůstal do roku 1998. Od zimního semestru 1998/99 působí jako profesor teoretické filosofie na universitě v Jeně. Jako hostující profesor přednášel v roce 1987 na erlangenské universitě a v roce 1987/88 na Svobodné univerzitě v Berlíně. Zimní semestry 1992/93 a 1994/95 přednášel na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Stanfordově univerzitě. V roce 1998 byl činný také na Emory University v Atlantě, státě Georgie a v roce 2000/01 na Stanford Humanities Center. Roku 1992 obdržel společně s Gianni Vattimem cenu Maxe Plancka za Výzkum. Těžiště jeho bádání jsou v epistemologii a antropologii, filosofické estetice a teorii umění, kulturní filosofii a filosofii současnosti. V roce 2011 se stal členem Kolegia Friedricha Nietzscheho ve Výmaru. Ve své přednáškové činnosti se věnuje především tématu "Člověk a svět – druhá strana antropického způsobu myšlení moderny". Žije v Berlíně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wolfgang Welsh na německé Wikipedii.
Více od autora
Jan Rataj (1)
Jan Rataj byl rakouský a český zemědělec a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, jeden ze zakladatelů České agrární strany. Absolvoval nižší reálku v Písku, vyšší reálku absolvoval roku 1874 v Linci . Profesně potom působil jako rolník v rodné Vráži. V letech 1880–1883 byl starostou této obce . Byl předsedou hospodářského spolku v Písku. Koncem století se uvádí jako člen okresní školní rady a člen okresního zastupitelstva v Písku . Zasedal v kuratoriu lesnického učiliště v Písku. Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v kurii venkovských obcí do Českého zemského sněmu. Politicky patřil tehdy k mladočeské straně. Roku 1889 ovšem založil spolu s Alfonsem Ferdinandem Šťastným a s rolníkem Junem Selskou jednotu, později Sdružení českých zemědělců, které se ještě před koncem století vyvinulo v samostatnou Českou agrární stranu. Mandát v zemském sněmu obhájil ve volbách v roce 1895 a uvádí se již jako agrárník. Za ně zde byl opětovně zvolen i ve volbách v roce 1901. Zasedal v české sekci zemské zemědělské rady a byl i členem zemské železniční rady. Zasedal i v Říšské radě , kam usedl 20. října 1898 místo Jana Vašatého za kurii venkovských obcí, obvod Písek, Strakonice atd. Mandát obhájil za stejný obvod i ve volbách roku 1901. Zvolen byl rovněž ve volbách roku 1907, konaných již podle všeobecného, rovného volebního práva, kdy byl zvolen v obvodu Čechy 067. Zasedal pak v poslaneckém Klubu českých agrárníků. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1911. Na Říšské radě zastával od roku 1901 funkci historicky prvního předsedy samostatného poslaneckého Klubu ...
Více od autora
Wolfe Lowenthal (1)
Narodil se v Pittsburghu a studium thaj-ťi-čchüan zahájil u proferora Čeng Man-čchinga v New Yorku v roce 1967. Pracoval jako sazeč, byl scénáristou a mírovým aktivistou. V současné době žije, studuje a vyučuje ve své škole Long River Tai Chi Circle v New Yorku.
Více od autora
Miroslav Jodl (1)
Někdejší vědecký pracovník Filozofického ústavu ČSAV, známý autor knihy Teorie elity a problém elity, signatář Charty 77. Miroslav Jodl vystudoval filozofii a český jazyk na Filozofické fakultě UK. Za druhé světové války byl totálně nasazen a tato zkušenost vyústila v dlouhodobou vážnou chorobu. Ta mu znemožnila pracovat jako středoškolský profesor, jak původně zamýšlel a přiměla ho začít se realizovat v oblasti vědecké a literární publicistiky. Pracoval jako redaktor v nakladatelství Naše vojsko, na konci 50. let odešel do Filozofického ústavu ČSAV. V odobí husákovské normalizace byl za svou činnost vyhodnocen totalitním režimem jako „nepřítel“ a ztratil práci. Nakonec jej zaměstnala jedna pražská tiskárna jako korektora vysázených textů. Přesto se ani po roce 1989 nestal militantním antikomunistou a své myšlenky, které byly charakteristické smyslem pro spravedlnost a hledáním koncepce člověka a demokratického politického systému vyjadřoval v poznámkách a studiích, které vycházely od roku 1990 pod souhrnným názvem „Myšlenky a otázky“.
Více od autora
Jaroslava Václavková (1)
Narozena 26.6.1905 v Brně, zemřela 1.11.1978 v Kralupech nad Vltavou. PhDr., literární historička, publikace z oboru, překladatelka z němčiny.
Více od autora
Valerìj Ševčuk (1)
Valerij Oleksandrovyč Ševčuk je současný ukrajinský prozaik. Narodil se v Žytomyru na Volyni, vystudoval historii v Kyjevě, kde také pracoval jako archivář. Těžiště jeho tvorby tvoří jednak psychologizující romány ze současného prostředí , jednak díla navazující na literaturu Kyjevské Rusi; z nichž nejznámější je román На полі смиренному; toto dílo bylo zatím jako jediné přeloženo do češtiny pod titulem Příbytek pokory aneb Nový synaxář kyjevský sepsaný hříšným Simeonem, mnichem svatého kláštera Pečerského. V něm se autor inspiroval tzv. Kyjevopečerským paterikem ze 13. století a prostřednictvím postavy mnicha Simeona vypráví ve dvanácti kapitolách o dvanácti dávných řeholnících, současnících letopisce Nestora , přičemž osoba vypravěčova se děje rovněž účastní a je pojítkem jeho jednotlivých epizod. Dějištěm je kyjevský jeskynní klášter, dnes známý jako Kyjevskopečerská lávra. Literární teoretička Daniela Hodrová spatřuje v románu příbuznost s Ecovým dílem Jméno růže.
Více od autora
Jonathan Luxmoore (1)
Novinář zabývající se církevní problematikou ve východní Evropě, dopisovatel listů The Tablet, National Catholic Register, Catholic International, Catholic News Service a Ecumenical News International.
Více od autora
Jolanta Babiuch-Luxmoore (1)
Přednášející na Institutu sociologie Varšavské univerzity a předsedkyně Tranpsarency International v Polsku.
Více od autora
Vlasta Vrázová (1)
Vlasta Adéla Vrázová byla Čechoameričanka, dcera cestovatele Enriqua Stanka Vráze, která se angažovala v krajanském hnutí ve Spojených státech amerických, kde organizovala humanitární a materiální pomoc pro Československo, kromě toho byla i vydavatelka časopisů pro emigranty ve Spojených státech amerických a exilovou aktivistkou. Po druhé světové válce přivezla do Československa finanční a materiální pomoc American Relief for Czechoslovakia, za což byla v roce 1945 vyznamenána jako jedna z mála žen Řádem Bílého lva. Byla předsedkyní Československé národní rady americké. Významně přispěla k vytvoření Společnosti pro vědy a umění . Narodila se v Chicagu a vyrostla ve čtvrti Česká Kalifornie, South Lawndale, Chicago. Jejím otcem byl Enrique Stanko Vráz , cestovatel narozený českým rodičům v Bulharsku. Její matka se rovněž jmenovala Vlasta Vrázová . Její dědeček z matčiny strany August Geringer byl vydavatelem českého deníku Svornost, který vycházel ve Spojených státech amerických od roku 1875. Bratr Vítěslav, používající anglicky znějící jméno Victor, v letech 1932 a 1933 vyučoval v Praze na Univerzitě Karově, později získal doktorát na Northwestern University v městě Evanston , kde následně přednášel ekonomii a obchod a zde 23. srpna 1939 zemřel. Během první světové války rodina intenzivně podporovala zahraniční akce Tomáše Garrigue Masaryka. Od roku 1919 do roku 1939 žila v Praze, kde z počátku pomáhala svému otci, který zde vyučoval až do své smrti roku 1932. Během druhé světové války se vrátila se svou matkou do Washingtonu D.C., kde pomáhala české exilové vládě. V roce 1945 se vrátila do Prahy jako ředitelka American Relief for Czechoslovakia. Řídila distribuci pomoci v hodnotě 4 milionů USD - potravin, léků, oblečení a další podpory. V roce 1946 obdržela Řád Bílého lva za významnou podporu poválečné obnovy Českoslo...
Více od autora
Ješajahu Leibowitz (1)
Ješa'jahu Leibowitz byl izraelský filozof a vědec, známý svými otevřenými, často kontroverzními názory na židovství, etiku, náboženství a politické otázky. Ješa'jahu Leibowitz se narodil v Rize v roce 1903. V domě svých rodičů získal tradiční židovskou výchovu. V roce 1920 se rodina přestěhovala do Berlína. Mezi lety 1919 až 1924 studoval chemii a filozofii na Humboldtově univerzitě v Berlíně, kde byl pak v letech 1926 až 1930 asistentem biochemika Karla Neuberga. Od roku 1929 studoval medicínu na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Heidelbergu. Doktorem medicíny se stal na univerzitě v Basileji roku 1934. Následujícího roku vycestoval do mandátní Palestiny a usadil se v Jeruzalémě. Oženil se s Gretou Winter, pocházející z Bonnu, s níž měl šest dětí. Jeho syn Elija Leibowitz byl předsedou astrofyzikálního oddělení Telavivské univerzity a dlouholetý předseda Wiseovy observatoře. Další syn, Uri, byl profesorem medicíny v Univerzitním lékařském centru Hadasa. Dcera Jiska byla prokurátorkou. Jeho sestra Nechama Leibowitz byla světoznámou biblistkou. Ješa'jahu Leibowitz byl aktivní do posledního dne. Zemřel ve spánku 18. srpna 1994 . Od roku 1936 Leibowitz přednášel na fakultě matematiky a přírodních věd na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Roku 1941 se stal profesorem biochemie a od roku 1952 byl řádným profesorem organické chemie a neurofyziologie. Jeho odborným zájmem byla zejména oblast cukrů a enzymů. Na Hebrejské univerzitě přednášel po dobu téměř šesti desetiletí biochemii, neurofyziologii, filozofii a dějiny vědy. Jeho náboženská filozofie spočívá na jednoznačné tezi, že judaismus se vyjadřuje naplňováním micvot a ve snášení „jha micvot“, nikoli ve věroučných zásadách a dogmatech, ve kterých se ani po mnoha generacích nedospělo ke všeobecné shodě. „Víra není vědění o Bohu , nýbrž to, že jsem si vědo...
Více od autora
Jiří Jurok (1)
PhDr. Jiří Jurok, CSc., historik, pracovník Okresního vlastivědného muzea Nový Jičín, člen zastupitelstva města Příbor.
Více od autora
Jaromír Kopecký (1)
Jaromír Kopecký byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Chotěboř-Chrudim. V Národním shromáždění zasedal do konce jeho funkčního období, tedy do voleb v roce 1960.
Více od autora
Jiří Kyrášek (1)
Narozen 29.9.1929 v Praze, zemřel 19.11.1978 v Praze. PaedDr., CSc., docent pedagogické psychologie, práce a překlady z oboru.
Více od autora
Job (1)
Jób je biblická postava, vzor a prototyp trpícího spravedlivého. Jób je hlavní postavou stejnojmenné starozákonní knihy Jób, jež je v rámci Tanachu zařazena mezi Spisy. Jméno se vykládá jako „Pronásledovaný“ či „Vystavený nepřátelství“. Kniha Jób začíná představením Jóbova charakteru – popisuje ho jako spravedlivého a bohabojného člověka, kterému Bůh žehná. Nicméně Satan pomluví jeho bezúhonnost a Bůh, aby vyzkoušel jeho věrnost, vydá Joba do Satanových rukou. Výsledkem je osobní tragédie, která pro Joba představuje ztrátu dětí, bohatství a zdraví. Hlavní část textu sestává z přímé řeči Jóba a jeho tří přátel, kteří místo slov útěchy začínají nahlas předkládat své domněnky ohledně toho, proč Bůh dopustil, aby Jóba postihlo takové neštěstí. Kniha končí Božím vstupem do nekončící debaty a změnou Jóbova údělu, neboť právě on, na rozdíl od svých rádoby přátel, v Božích očích obstál. Bůh Jóba za jeho věrnost a stálost odměnil nejen tím, že mu dal větší bohatství, než měl dříve, ale dopřál mu, aby se mu znovu narodilo sedm synů a tři dcery. Poté, co Bůh změnil Jóbovi úděl, žil Jób ještě 140 let. Jób se v průběhu dějin stal synonymem pro každého spravedlivého, který nezaslouženě trpí, a jeho jméno začalo figurovat i ve známém úsloví „Jobova zpráva“ či „Jobova zvěst“, jež obecně označuje špatnou zprávu. Na druhé straně je však Jób i synonymem pro člověka, který v bolesti a utrpení zůstává stálý a dokáže své utrpení s pokorou přijmout. O velmi trpělivém člověku se proto říká, že je „trpělivý jak Job“. Jób je v islámském náboženství vnímán jako prorok. O rodovém původu Jóba kniha Jób mlčí. Udává pouze, že žil „v zemi Úsu“. Nicméně Septuaginta ve svém apokryfním dodatku upřesňuje, že tato země se nacházela při hranicích Edómu a Arábie. Prorok Jeremjáš v knize Pláč pak rovnou uvádí, že v zemi Úsu bydlí dcera edómská neboli potomci Ezaua, kteří se rodově spříznili s potomky Chorejce Seíra, jehož vnuk se...
Více od autora
Mordechai Gichon (1)
Emeritní profesor archeologie v Tel Avivu. Narozen v Berlíně, od r. 1943 žije v Izraeli.
Více od autora
Jita Splítková (1)
Autorka JITA Splítková – literátka, výtvarnice, fotografka. Vyšly ji knihy: Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí. Spolupracovala s celou řadou tištěných i elektronických časopisů a novin. Od roku 1997 sama vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, umění a vědu. V současné době píše několik blogů. Její práce je zaměřená na popularizaci vědy, fiktivní historii a sci-fi. Své knihy si sama ilustruje.
Více od autora
Josef Kalvoda (1)
Josef Kalvoda byl profesor dějin a politických věd, publicista, poradce federálního ministerstva školství Spojených států amerických, předseda Křesťansko demokratického hnutí v exilu. Josef Kalvoda se narodil 15. ledna 1923 v Malči u Chotěboře ve východních Čechách. V roce 1937 vystudoval nižší stupeň gymnázia, ale z rozhodnutí otce gymnaziální studia ukončil. Posléze vypomáhal při správě rodinného hospodářství a navštěvoval Odbornou školu hospodářskou v Nasavrkách, kterou úspěšně ukončil v roce 1940. V roce 1936 vstoupil do Sdružení katolické mládeže. Po konci 2. světové války vstoupil do Československé strany lidové. Jako její člen vystupoval jednoznačně protikomunisticky, byl proti plánům na kolektivizaci vesnic a nesouhlasil s politikou vedení strany v čele s Janem Šrámkem. Již v roce 1947 byl vyšetřován StB. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Když byl propuštěn z vazby a měl vyčkávat na začátek procesu, zvolil raději emigraci do Německa. V letech 1949–1951 pobýval v Norsku. Roku 1951 vycestoval do USA. Po příjezdu do USA pracoval jako ošetřovatel či dělník a cestoval po celé zemi. Tam se také rozešel s exilovou lidovou stranou a založil Křesťansko demokratického hnutí v exilu . Roku 1956 získal americké občanství a bakalářský titul z politologie a historie na Hunter College of the City University of New York, posléze na Columbia University of New York titul M.A v oboru politologie. Celé studium studoval při zaměstnání. Roku 1960 vstoupil do americké republikánské strany. Aktivně podporoval prezidentské kampaně Barryho Goldwatera a obě kampaně Ronalda Reagana, jejichž názory na komunismus nejvíce odpovídaly těm jeho. V roce 1980 byl členem výboru Scholars for Reagan and Bush. V roce 1960 získal titul Ph.D. na Columbia University of New York a dále působil jako vysokoškolský pedagog. V roce 1968 při uvolnění politických pom...
Více od autora
Jana Beránková (1)
Mgr. Jana Beránková Odborná asistentka na katedře gymnastiky UK FTVS vyučuje základní gymnastiku, účelovou gymnastiku, kondiční programy a aerobik. Od roku 1997 působí jako instruktorka aerobiku, zaměřuje se především na step aerobik, dance aerobik a jumping. Již několik let se věnuje tvorbě choreografií pro soutěže pořádané ČSAE kategorie funk/ hip hop. Je první Češkou propagující závodní formu rope skipping . Mezi její další aktivity patří spolupráce s Českou obcí sokolskou. V roce 2006 zrealizovala projekt hromadné step aerobikové skladby pro 842 cvičenců, která byla předvedena na XIV. všesokolském sletu v Praze na Strahově. Jana Beránková rovněž působí jako ilustrátorka metodických materiálů a tak zúročuje své mnohaleté výtvarné vzdělání. Obrázky si sama připravila i pro tuto knihu.
Více od autora
Hildegarde Hoyt Swift (1)
Hildegarde Hoyt Swiftová byla americká spisovatelka knih pro děti a mládež. Proslavila se především svým literárním zpracováním života černošské abolicionistky a filantropky Harriet Tubmanové The Railroad to Freedom . Hildegarde Hoyt Swiftová se narodila roku 1890 v Clintonu ve státě New York. Vystudovala střední školu v Auburnu a pak prestižní newyorskou univerzitu The New School for Social Research. Zde se pak stala profesorkou dětské literatury. Později žila ve dřevěném srubu v Adirondack Parku nebo ve starém domě na Long Islandu. Její práce s dětmi v New York City's Union Settlement jí inspirovala k psaní dětských knih a dvakrát za ně získala cenu Newbery Honor, jednu z nejprestižnějších cen za dětskou literaturu ve Spojených státech, Roku 1930 za příběh o stavbě železnice Little Blacknose a roku 1933 za své nejslavnější dílo The Railroad to Freedom .
Více od autora
Ulrike Skorsetz (1)
Německá historička, autorka prací z oboru, spoluautorka publikace o prezidentech USA.
Více od autora
Edvard Grieg (1)
Edvard Grieg byl proslulý norský skladatel a klavírista, který je považován za jednoho z předních skladatelů romantické éry. Grieg se narodil 15. června 1843 v norském Bergenu a již od útlého věku projevoval silný zájem o hudbu. V patnácti letech byl poslán na lipskou konzervatoř v Německu, aby získal formální hudební vzdělání. Během své kariéry se Grieg inspiroval norskou lidovou hudbou, která výrazně ovlivnila jeho skladatelský styl.
Více od autora
Kevin Krisciunas (1)
Počítačový programátor a astronom Spojeného astronomického střediska,Havajského ústředí infračerveného teleskopu Spojeného království a teleskopu Jamese Clarka Maxwella, které jsou oba umístěny na vrcholu sopky Mauna Kea.Je autorem knihy Světová astronomická centra
Více od autora
Ivan Michajlovič Steblin-Kamenskij (1)
Ruský jazykovědec, syn ruského filologa M. I. Steblin-Kamenského.
Více od autora
Jacques Verges (1)
Narodil se v Ubon Ratchathani v Siamu, vyrůstal na ostrově Réunion. Jacques Vergès je syn Raymonda Vergèse, francouzského diplomata a vietnamské matky. V roce 1942, s otcovým povzbuzení, odplul do Liverpoolu, aby se stal součástí francouzských sil pod vedením Charlese de Gaulle, a podílel se na protinacistickém odboji. Po válce na univerzitě v Paříži studoval právo. Jeho bratr Paul Vergès se stal vůdcem komunistické strany a poslanec Evropského parlamentu. On sám se v roce 1949 stal prezidentem AEC , kde se setkal Pol Potem . V roce 1950 na žádost svých komunistických poradců odešel na čtyři roky do Prahy. Po návratu do Francie se Vergès stal advokátem a rychle získal věhlas za svou ochotu přijmout kontroverzní případy. Během boje v Alžíru obhajoval mnoho obviněných z terorismu francouzskou vládou. Byl zastánce alžírské nezávislosti a ozbrojeného boje proti Francii. Přirovnával to k francouzskému ozbrojenému odporu k nacistické německé okupaci v roce 1940. Vergès stal celonárodně známou postavou pro jeho obranu podezřelé anti-francouzské partyzánky Djamily Bouhired z Alžírska,která byla obviněna z terorismu. Později se s ní oženil. V letech 1970 - 78 se bez vysvětlení ztratil z veřejnosti. Opustil svou slavnou ženu, zpřetrhal všechny vazby. Jeho pobyt během těchto let zůstal záhadou. Mnoho jeho blízkých spolupracovníků tehdy předpokládalo, že byl v Kambodži s Rudými Khmery. Stejně tak tam byla tvrzení, že byl spatřen v Paříži i v arabských zemích ve společnosti palestinských osvobozeneckých skupin. Jacques Vergès je tedy francouzsko-vietnamský právník, který si od roku 1950 nepřetržitě získává slávu. Především je známý jako právník dlouhého řetězce známých klientů. Mezi jeho klienty patří jak levicoví tak i pravicoví teroristé, váleční zločinci a bojovníci, včetně popírače holocaustu Rogera Garaudy, nacistického válečného zločince Klause Barbie a mezinárodní teroristky Ilich Ramírez Sánchez alias Carlos Jackal. V roce 2002 se nabídl , že bude zastupovat bývalého ...
Více od autora
Milan Sládek (1)
Milan Sládek je slovenský herec – mim, choreograf, režisér a divadelní pedagog. Jeho mezinárodně nejznámější pantomimickou postavou se stal Kefka. Po absolvování řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, studoval herectví . V roce 1959 s E. Žlábkem založil v Praze pantomimický soubor, který od roku 1961 až do zákazu v roce 1968 působil v Bratislavě; uvedl např. inscenace Hadrář, Postřehy, Únos do ticha, Komedie o Tobiášovi. V letech 1968 – 1990 působil v SRN. V emigraci založil v Kolíně nad Rýnem Theater Kefka , kde rozvíjel vlastní divadelní poetiku. V roce 1992 založil organizaci Divadlo Aréna, od roku 1997 do roku 2003 byl jejím ředitelem. V roce 2000 mu prezident Slovenské republiky Rudolf Schuster propůjčil slovenské státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra III. třídy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Sládek na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Milan Šára (1)
Narozen 29.10.1932 v Praze. Promovaný filolog, učebnice češtiny pro cizince.
Více od autora
Iosif Moisejevič Tronskij (1)
Narozen v roce1897 v Odesse. Zemřel 3. listopadu 1970 v Leningrad - ruský a sovětský klasický filolog, indoevropský učenec, největší odborník na starověkou literaturu. Doktor filologie, profesor.
Více od autora
Josef Šváb-Malostranský (1)
Josef Šváb-Malostranský byl český herec, kabaretiér, prozaik, dramatik, písničkář, režisér a scenárista. Stál u zrodu českého filmu a stal se prvním českým filmovým hercem . Josef Šváb-Malostranský se učil pekařem, později měl v Mostecké ulici na Malé Straně papírnictví, vydával lidové písničky a kuplety. Už tehdy si začal vymýšlet vtipné veršíky, scénky a kuplety, s nimiž vystupoval jako lidový zpěvák a ochotník. V 80. letech byl typickým představitelem českého lidového humoru a stal se mezi lidmi velmi oblíbený. Působil i v Malostranské besedě. Přispíval do humoristických časopisů Švanda dudák, Kopřivy, Humor, Dobrá kopa. Své kuplety zdarma posílal i českým krajanům do Ameriky a Austrálie. Společně s Heřmanem Zeffim měl významné místo ve vývoji českého klasického kabaretu. V letech 1885–1916 byl členem Švandova divadla. Přátelil se s významnými osobnostmi, nejvíce si rozuměl s Ignátem Herrmannem, znal se s Janem Nerudou a Svatoplukem Čechem. Rád vždy zdůrazňoval, že na Jubilejní výstavě 1891 byl prvním Čechem, který promluvil a zazpíval do Edisonova fonografu. Když hledal Jan Kříženecký herce do svých prvních filmů, Šváb se mu sám přihlásil a stal se společně s Ferdinandem Gýrou prvním českým hercem ve filmech Dostaveníčko ve mlýnici a Výstavní párkař a lepič plakátů. Oba filmy natočili v areálu Pražského výstaviště. Kromě těchto groteskních výstupů natočil v téže době i film Smích a pláč, který je vynikajícím sólovým dílkem, v němž předváděl svoji tvář na přechodu od smíchu k pláči. K filmu se pak dostal až těsně před 1. světovou válkou, kdy nová společnost Lucernafilm natočila jako svoji premiéru film podle Švábovy divadelní hry Zlaté srdéčko. Šlo o repertoárovou hru Švandova divadla a on sám si v ní zahrál se značným divadelním přehráváním roli sluhy France. Po skončení dráhy u divadla se stal knihkupcem a vydavatelem kupletů a divadelních her. Již od roku 1911 vyd...
Více od autora
Alfred Einstein (1)
Alfred Einstein byl německo-americký muzikolog a hudební kritik. Je znám zejména díky editaci první největší revizi Köchelova seznamu, která byla vydána v roce 1936. Köchelův seznam je souborný katalog skladeb Wolfganga Amadea Mozarta. Podle některých zdrojů byl vzdáleným příbuzným Alberta Einsteina. Einstein se narodil v Mnichově. Zpočátku studoval práva, avšak rychle zjistil, že jeho hlavním zájmem je hudba. Ve svém studiu na Mnichovské univerzitě, kde získal svůj doktorát, se věnoval především instrumentální hudbě období pozdní renesance a raného baroka, zejména pak hudbou pro violu da gamba. V roce 1918 se stal prvním editorem Zeitschrift für Musikwissenschaft a o něco později se stal hudebním kritikem pro deník Münchner Post a v roce 1927 se stal hudebním kritikem pro Berliner Tageblatt. V této době se také přátelil s hudebním skladatelem Heinrichem Kasparem Schmidem v Mnichově a Augšpurku. V roce 1933, kdy se v Německu chopil moci Adolf Hitler, opustil Německo. Odcestoval nejprve do Londýna, poté do Itálie a nakonec, v roce 1939, do Spojených států, kde přednášel na několika univerzitách včetně Smith College, Kolumbijské univerzity, Princetonské univerzity, Michiganské univerzity, či Hartt School of Music v Hartfordu ve státě Connecticut ad. Einstein se nezabýval pouze bádáním a psaním odborných esejů na určitá témata, ale psal také populární historické spisy o hudbě, včetně Short History of Music , či Greatness in Music . Zvláště díky své hluboké znalosti díla W. A. Mozarta, publikoval významnou a rozsáhlou revizi Köchelova seznamu Mozartových skladeb . Tato práce je zřejmě nejznámějším počinem Alfreda Einsteina. Einstein publikoval také comprehensive, třísvazkový soubor The Italian Madrigal o této italské světské hudební formě, což byl zároveň první detailní rozbor tohoto tématu. Jeho kniha Mozart: His Character, His Work z roku je významná studie Mozarta. Jeden z pramenů ...
Více od autora
Joseph Leeming (1)
Americký spisovatel, vydavatel, publicista, autor knih o hrách. Zpočátku působil v lodním průmyslu, cestoval. Religionista, specializace na východní náboženství.
Více od autora
Jan Kotrč (2)
Jan Kotrč byl český šachista, šachový skladatel a publicista, tvůrce českého prvního odborného šachového listu Šach-Mat roku 1884 a Českých listů šachových roku 1896 . Roku 1882 se kolem něj vytvořila šachová společnost , která se scházela v Jedličkově kavárně v Praze. Roku 1899 založil první šachovou rubriku v českém denním tisku , kterou vedl do roku 1900. Věnoval se také kompozičnímu šachu podle zásad české školy úlohové. Roku 1903 se Kotrč odstěhoval do Vídně, kde žil celých dalších čtyřicet let jako ředitel tiskárny. Ve dvacátých a třicátých letech zde vydával zajímavý časopis Arbeiter Schachzeitung, který je dnes bibliografickou raritou.
Více od autora