Všichni Autoři a témata

Ludwig Preiss (1)

Jindřich Halabala (1)

Jindřich Halabala byl český nábytkový designér, teoretik, publicista a pedagog. Proslavily ho především návrhy stylového nábytku pro brněnské UP závody v letech 1925 až 1955, kde pracoval jako hlavní designér. Díky této pozici zásadně ovlivnil vzhled meziválečných a poválečných českých domácností. Jindřich Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech do rodiny stolaře Štěpána Halabaly, jehož řemeslu se naučil v rodinné firmě mezi lety 1918 a 1920. Poté nastoupil na Státní československou odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou ukončil o dva roky později. Po škole nastoupil na praxi do Spojených UP závodů, kde se seznámil s jejich zakladatelem Janem Vaňkem. V roce 1922 zároveň začal studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se specializací na nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Studium dokončil v roce 1926. Ve stejném roce již vytvořil první návrhy nábytku a koberců. V roce 1927 byl na krátko zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze, aby v roce 1928 konečně nastoupil do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. V roce 1927 se Jindřich Halabala oženil s Pavlou Sekerkovou, se kterou měl dva syny; v roce 1929 syna Jindru a v roce 1935 syna Ivana. V roce 1930 byl přeložen do brněnské centrály Spojených UP závodů jako vedoucí ateliéru, kde až do roku 1946 pracoval na různých pozicích a zásadně se tak zasloužil o komplexní pojetí výroby, propagace a prodeje. Později se začal zajímat i o předávání svých poznatků dalším generacím a mezi lety 1951 až 1954 externě přednášel na fakultě lesnického a dřevařského inženýrství při VŠPDI v Košicích. V roce 1954 byl jmenován mimořádným profesorem a zahájil svoje dlouholeté působení na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde založil a vedl Vědeckovýzkumný ústav. Zde působil až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Hala...

Miroslav Makarius (1)

Narozen roku 1912, zemřel roku 1972. Ing., práce v oboru technologie zpracování kovů.

Jana Bočková (2)

Když nepracuje, snaží se být na horách. Básničky psala svým dětem a když odrostly, tak do šuplíku a nyní do různých výběrových almanachů.

Theodor Pištěk (1)

Narozen 25.10.1932 v Praze. Akademický malíř a kostýmní výtvarník.

Oldřich Páleníček (1)

Narozen 9.10.1941 ve Zlíně. Grafik, náměty z Podhostýnska, ilustrace a ex libris.

Giuliano Procacci (1)

Italský historik, autor prací o dějinách Itálie.

František Velišský (1)

Narozen 3. 4. 1840 v Čejkovicích a Jičina, zemřel 8. 8. 1883 v Praze. Středoškolský profesor, klasický filolog, překladatel a archeolog.

Zdeněk Kusý (1)

Tomáš Husák (2)

Tomáš Husák je český diplomat. Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci, po promoci v roce 1975 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Pragoinvest, kde pracoval až do roku 1981. Poté do roku 1989 pracoval pro československé velvyslanectví v Barmě . Poté krátce pracoval jako ředitel oddělení opět v Pragoinvestu. V letech 1990–1998 působil na několika řídicích pozicích na českých ministerstvech: nejprve jako referent a později ředitel odboru Asie na Ministerstvu zahraničního obchodu, poté jako vrchní ředitel sekce zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu , resp. Ministerstva zahraničních věcí . V tomto období byl také členem představenstva České exportní banky a pojišťovny EGAP, spolupracoval s VŠE a ČVUT, publikoval a přednášel. V letech 1998–2002 působil jako velvyslanec ČR ve Švédsku. V letech 2002–2006 pracoval na MZV ČR, nejprve jako ředitel odboru dvoustranných ekonomických vztahů , poté jako vrchní ředitel sekce ekonomické a kulturní. Také působil v řídicích výborech některých vládních agentur . V letech 2006–2011 působil jako velvyslanec a vedoucí Stálé mise ČR při Evropské úřadovně OSN v Ženevě. V letech 2014-2019 působil jako velvyslanec ČR v Jižní Koreji. Tomáš Husák je ženatý, má dvě děti.

Otakar Jelínek (2)

Otto Jelinek, po návratu do České republiky Otakar Jelínek je kanadský krasobruslař, podnikatel a politik českého původu. V srpnu 2013 se stal velvyslancem Kanady v České republice. Z republiky odešla rodina Jelinkova po roce 1948, když jim byla zestátněna továrna na korkové a hliníkové zátky. Po ročním pobytu ve Švýcarsku zvolili cestu do Kanady namísto původně zamýšlených Spojených států. Firma založená jeho otcem – The Jelinek Cork Group – patří dodnes ke špičce producentů korku. Spolu se sestrou Marií získali juniorský domácí titul v roce 1955, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley v roce 1960, zvítězili doma i na šampionátu USA v roce 1961, následně získali titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic . Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb . Byl poslancem dolní komory kanadského parlamentu a ministr pro multikulturalismus, ministr sportu , veřejných prací a financí ve vládách Briana Mulroneyho. Do České republiky se vrátil v roce 1994 jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. V roce 2005 firmu Deloitte & Touche opustil. 18. února 2010 se stal členem dozorčí rady Ostravsko-karvinských dolů. Po návratu do Čech bydlel nejprve v Praze-Nových Vokovicích, poté v Dubovém mlýně v Šáreckém údolí v Praze-Dejvicích, poblíž autobusové zastávky Korek. K zajímavostem patří, že Otto a jeho sestra Maria Jelinek mohou odvodit svůj původ z novodobého šlechtického rodu Žižků z Trocnova.

Jaroslav Pecháček (1)

Prozaik a výtvarník Otec, vyučený obuvník, pracoval jako pomocný dělník, matka byla posluhovačkou. Po ukončení měšťanky v Praze-Karlíně a neúspěšném pokusu o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval dvouletou školu obchodní. 1926–31 pracoval jako úředník v různých obchodních firmách . Při zaměstnání navštěvoval výtvarnické kurzy . Po vojenské službě již nenalezl stálé zaměstnání, krátkodobě pracoval v rozmanitých propagačních podnicích jako reklamní kreslíř a příležitostně se živil jako ilustrátor obrázkových časopisů a nedělních příloh deníků . Od roku 1937 se věnoval pouze literární a výtvarné práci. Během okupace byl totálně nasazen v závodě Elektrotechna v Karlíně, po válce byl instruktorem kreslení večerních kurzů Ústřední školy dělnické a odborové ústředny. 1950–51 byl zaměstnancem Krajského národního výboru v Pardubicích, 1952–54 národního podniku Výstavnictví, poté ve svobodném povolání. 1970 odešel do důchodu.

Otto Hora (2)

Narozen 1949. Spisovatel, publicista.

Milíč Čapek (1)

Filosof. Gymnázium navštěvoval v Hradci Králové a Vysokém Mýtě. Na FF a PřF UK vystudoval filozofii, matematiku a fyziku; 1935 PhDr. V r. 1948 se habilitoval na Carleton College , profesorem byl jmenován na Boston University 1962. Působil na Iowa University a University of Nebraska , UP v Olomouci , Carleton College a Boston University . Byl členem International Society for Logic, Methodology and Philosophy of Science aj.; zúčastnil se několika světových filozofických kongresů.

Otakar Bartoš (1)

Narozen 26.8.1928 v Lounech, zemřel 23.8.1995 v Praze. PhDr., CSc., docent polonistiky na Filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru, překládal.

Rudolf Komínek (1)

Rudolf Komínek byl český akademický malíř, restaurátor a ilustrátor. V letech 1902-1906 studoval na pražské Malířské akademii u profesora Hanuše Schwaigera. Maloval portréty a ženské akty. Ilustroval zejména knihy pro mládež, pro nakladatelství v Praze. Zabýval se restaurováním starých obrazů ve šlechtických palácích a zámcích, Restauroval rovněž obrazy v několika pražských kostelech a dalších místech. Vystavoval svá díla opakovaně v Rubešově a v Součkově galerii v Praze.

Antonín Košťál (2)

Narozen 12. 6. 1906, zemřel 12. 10. 1969 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy zeměměřičské, učebnice geodézie.

Zinovij Masinovskij (1)

RNDr., CSc., biolog, ředitel společnosti MUCOS Pharma CZ, s.r.o.

Antonín Waleczek (1)

Narozen 27. 7. 1917 v Mostech u Jablunkova, zemřel 19. 11. 1991. Doc. RNDr., práce z geologie, mineralogie a petrografie.

Lýdia Kyseľová (1)

Autorka čítanek a knih pro děti.

Richard Dreyfuss (1)

Richard Stephen Dreyfuss je americký herec, držitel Oscara za nejlepší herecký výkon ve filmu Děvče pro zábavu z roku 1977. Narodil se v židovské rodině v Brooklynu, od devíti let žil v Kalifornii a absolvoval Beverly Hills High School. Herectví se začal věnovat v komunitním centru a v sedmnácti letech debutoval v televizním seriálu Karen. Jeho prvním filmem byl Absolvent a první hlavní rolí mořský biolog Matt Hooper ve filmu Čelisti . Hrál také ve filmech Americké grafitti, Blízká setkání třetího druhu, Čí je to vlastně život?, Somrák z Beverly Hills, Opus pana Hollanda, Akce Pelikán a Dámský klub. Působí v občanském hnutí Common Cause a založil organizaci podporující občanskou výchovu na veřejných školách. Spolu s Harrym Turtledovem napsal román The Two Georges, zabývající se alternativní historií USA. Byl třikrát ženatý: poprvé se scenáristkou Jeramie Rainovou, podruhé s Janelle Laceyovou a potřetí se Světlanou Jerochinovou. Má dceru a dva syny. Od dětství trpí bipolární afektivní poruchou, bojoval také se závislostí na drogách.

Janine Amos (1)

Janine Amosová je anglicky píšící autorka dětské literatury. Žije v anglickém Bristolu a amatérsky se zabývá archeologií. Vystudovala tvůrčí psaní, které dnes vyučuje. Její knihy byly přeloženy do čtrnácti jazyků včetně češtiny.

Helga Eisele (1)

Německá lékařka, autorka publikací z oboru přírodní medicíny a péče o zdraví.

Augustin Tschinkel (1)

Narozen 3. 8. 1905 v Praze, zemřel 1. 5. 1983 v Kolíně nad Rýnem. Avantgardní umělec, výtvarník, představitel figurálního konstruktivismu, též knižní grafik.

Jiří Kořínek (1)

Jiří Kořínek byl esperantista a překladatel. Překládal především operní árie a písně , českou poezii do esperanta. Narodil se v rodině libereckého krejčovského pomocníka Rudolfa Kořínka a matky Anny, rozené Prokopové . Vyrůstal v těžkých poměrech, protože otec padl v první světové válce. Byl obchodním příručím v Liberci, od roku 1931 v textilním závodě v Brně. Za války byl totálně nasazen ve slévárně. Po válce se vrátil ke své původní profesi, nejdříve opět v Brně, v roce 1964 se přestěhoval do Ústí nad Labem, kde pracoval až do důchodu jako kontrolor kvality v závodě Textil Liberec. Jako student v roce 1922 se seznámil s esperantem, od roku 1949 začal překládat do esperanta prózu i poezii, vynikl v překladech operních árií. Jeho bibliografie zachycuje kolem 500 překladů básní a 300 původních prací, které se zachovaly rozsety po esperantských časopisech celého světa nebo v rukopisech v esperantských archívech . S manželkou Hildou, rozenou Urbanovou, měl dceru Věru. Její manžel Vlastimil Novobilský je také aktivním esperantistou. Na kongresu esperantistů Sofii v roce 1963 byly dva jeho překlady odměněny druhou cenou. Na kongresu v Tokiu v roce 1965 získal první cenu za překlad poezie. Dva týdny před smrtí byl vyznamenán titulem Zasloužilý pracovník kultury, který tehdejší stát uděloval amatérským umělcům.

Oto Košta (1)

Oto Košta je český lékař a vysokoškolský pedagog, od listopadu 2016 do února 2017 hejtman Olomouckého kraje, v letech 2016 až 2020 zastupitel Olomouckého kraje, bývalý člen hnutí ANO 2011. V letech 1976 až 1982 vystudoval všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . V 90. letech 20. století absolvoval odborné stáže ve Švýcarsku, Německu a Izraeli. Ve studiu pak pokračoval v letech 2005 až 2010, tentokrát doktorským oborem sociální lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity . Pracovní kariéru začínal v letech 1982 až 1984 jako lékař Ústavu patologie Fakultní nemocnice Hradec Králové. V roce 1984 přešel do Fakultní nemocnice Olomouc. Stal se vedoucím lékařem Závodního zdravotního střediska a oddělení zdravotní výchovy a také externím lékařem II. interní kliniky. Od roku 1992 vede soukromou lékařskou praxi jako praktický lékař pro dospělé, od roku 1995 k tomu soukromě podniká. V letech 2004 až 2005 byl předsedou představenstva akciové společnosti NAD BOTIČEM a od roku 2013 je jednatelem a společníkem se 100% majetkovou účastí ve společnosti MUDr. Oto Košta, Ph.D., praktický lékař. Za svou lékařskou kariéru napsal několik publikací a účastnil se zahraničních kurzů. Přednáší na Lékařské fakultě UP v Olomouci a na Lékařské fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Několik let byl lékařem dálkových plavců a tenistů, později ligových fotbalistů Sigmy Olomouc a 1. HFK Olomouc. Od roku 2014 je také poradcem Mezinárodního centra klinického výzkumu , které spadá pod Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Oto Košta je ženatý a má jednoho syna, žije ve městě Olomouc. Je členem Židovské obce Olomouc. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2000 kandidoval jako nestraník za ČSNS v obvodu č. 62 – Prostějov. Se ziskem 2,28 % hlasů však skončil na posledním 6. místě. Od roku 2015 spolupracoval s hnutím ANO 2011, na počátku roku 2016 do něj pak vstoupil. V krajských v...

B. Engels (1)

František Hliněnský (1)

Narozen 28. 11. 1904 ve Skutči, zemřel 19. 1. 1975 v Praze. Novinář, redaktor, knihovník.

Pavel Adam (1)

Nar. 5. 12. 1960 v Příbrami. MUDr., CSc., doc. neurologie. Zabývá se cytologií a likvorologií.

Josef Uher (1)

Josef Uher byl český učitel a spisovatel. Byl výrazným představitelem bosácké literatury. Narodil se jako nejstarší syn v rodině chudého domkáře - tkalce. Jediným rodinným majetkem byla kráva, kterou Josef chodil pást; doma též vypomáhal s prací otci. Od roku 1893 chodil pěšky do měšťanky v Tišnově. Po ukončení školy se rozhodl stát se učitelem, aby mohl uniknout z neradostných domácích poměrů. Byl přijat na Učitelský ústav v Brně. Hudbě jej tu učil Leoš Janáček, literaturu bratři Mrštíkové, výtvarnou tvorbu Max Švabinský. Během studií trpěl hladem a nedostatkem, i když si přivydělával básničkami posílaných do moravských časopisů. Po studiích, v jeho 19 letech, se u něj při vojenském cvičení poprvé projevily první příznaky tuberkulózy, chrlení krve. Začal učit na různých místech Brněnska, v říjnu 1900 Židenice, 1901-1903 Babice u Rosic, 1903 Ostrovačice, 1904 Padochov u Oslavan, 1905 Vranov u Brna. Pak onemocněl, na vlastní žádost byl dán na roční dočasný odpočinek. Byl živ jen z honorářů a malé státní podpory. Předčasně ve svých 28 letech, i přes snahu se léčit, zemřel. Pochován je v Brně. Nestačil tak rozvinout své nadání, které se projevilo v povídkové tvorbě. Povídky o vyděděncích společnosti byly ovlivněny steskem nad životem zmařeným chorobou a bídou .

Karel R Polák (1)

Narozen 30.6.1895 v Semilech. Odborný učitel, pedagogický publicista, prozaik a dramatik.

Frederick M White (1)

Václav Klimánek (1)

Narozen 18.10.1892 v Praze. Malíř, ilustrátor, knižní grafik.

Vladislav Zíka (1)

Narozen 21. 7. 1900 v Praze, zemřel 6. 10. 1971 v Žatci. Autor knih pro mládež a dospělé. Pod různými pseudonymy psal dobrodružné romány, detektivky, vědeckofantastické prózy, pohádky.

Georges Dimoš (1)

Isabel Losada (1)

Anglická spisovatelka, působí v divadle a v televizi.

Jiří Václavík (1)

Narozen 24. 10. 1973 v Opočně. Vyšetřovatel hasičského záchranného sboru v Rychnově nad Kněžnou, též regionální publicista, autor prací o historii a současnosti městyse Častolovice, příběhů z hasičského prostředí a včelařského almanachu ke 120. výročí organizace v Kostelci nad Orlicí.

Chan-Šan (1)

Chan-šan, podivínský poustevník v horách Tchien-tchaj, žil na počátku dynastie Tchang, někdy v 7. století. Zhruba o sto let později byl Chan-šan již uctíván jako buddhistický světec, zároveň však jej taoisté považovali za jednoho ze svých nesmrtelných. Jeho básně se staly populární, byly stále častěji opisovány a napodobovány a zřejmě ve druhé polovině 8. století začaly být pořádány do různých sbírek. Podle básní se Chan-šan jeví jako muž původem z rodiny císařského úředníka, jenž v mládí získal klasické konfuciánské vzdělání a snad složil i některou z nižších státních zkoušek a po určitý čas zastával nevýznamný úřad. Záhy však na úřednickou dráhu rezignoval a odešel se ženou a synem na venkov, kde žil životem prostého rolníka. Ve volných chvílích se těšil četbou svých oblíbených knih, Tao te ťingu a Knihy mistra Čuanga, a také se věnoval alchymii i různým taoistickým praktikám s cílem odhalit tajemství dlouhého života. Ani tento život jej však nedokázal uspokojit. Pronásledovalo jej pomyšlení na lidskou smrtelnost a také toužil osvobodit se od strastí pozemského života. Odešel tedy do hor Tchien-tchaj na jihu dnešní provincie Če-ťiang a stal se zde poustevníkem. O samotě v horách napsal své nejkrásnější básně, v nichž hovoří o nebezpečí i kráse hor, o tom, jak hladoví a mrzne, a přece by svůj osamělý život nevyměnil za nic na světě. Básně z Ledové hory mají zároveň symbolický význam, jsou vyjádřením cesty za pravdou v duchu čchanu. Obtížné výstupy na vrchol, kdy cesta se objevuje a zase vytrácí, sezení na skalisku, mlha a tma v roklích, oblaka a slunce nahoře na skalním útesu, to vše lze chápat jako obrazné vyjádření obtížné cesty za "probuzením", na jejímž konci náhle skrze mraky pochybností zazáří světlo poznání. Duše "probuzeného", volná jako pták, bezstarostně a bez cíle plyne po čisté obloze. Chan-šan básník byl v Číně téměř zapomenut. Jiný byl Chan-šanův osud v Japonsku, kam se jeho básně dostaly pravděpodobně na počátku dynastie Sung. Pod japonskými jmény...

Ludmila Ehrenbergerová (1)

Mgr. Ludmila Ehrenbergerová, autorka učebnic italštiny, překlady z italštiny.

Hana Hradecká (1)

Autorka romantických příběhů pro ženy.

Corentin Queffélec (1)

Pierre Bichet (1)

Vladimír Provazník (1)

Časopisecky Provazník začal publikovat až po uveřejnění své knižní prvotiny; povídky, úvahy a fejetony otiskoval v Mladé frontě, Literárním měsíčníku, Vlastě, Československém vojáku, Tvorbě, Severočeském deníku , Rudém právu, Iniciálách a Literární revui. Po 1991 se odmlčel.

Leonhard Goffine (1)

Německý katolický kněz, teolog, farář a člen řádu premonstrátů. Autor náboženských spisů.

Jan Žbánek (1)

Jan Žbánek je český malíř, ilustrátor, grafik a typograf. Po ukončení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval pod vedením profesorů Josefa Nováka a Emila Filly nastoupil v polovině 50. let do výtvarné redakce Státního nakladatelství dětské knihy , kterou nakonec i řídil. Je autorem mnoha obálek, grafických úprav ilustrací dětských knih a vystřihovánek. Upravoval také téměř dvacet pět let časopis Mateřídouška. Po odchodu do důchodu se věnuje volné tvorbě.

Karel Vojáček (1)

Karel Vojáček byl moravský lékárník, politik a starosta města Prostějova. Navštěvoval gymnázium v Olomouci, poté studoval v Praze lékárnictví. Studia si doplnil v Mnichově, Paříži a Curychu. Pracoval v prostějovské lékárně U černého orla. Zasloužil se o české národní, hospodářské a kulturní vzkříšení. Roku 1884 byl zvolen poslancem do zemského sněmu. Po volbách 1892, kdy volby vyhrála česká strana, se stal starostou města. Za jeho úřadu město vzkvétalo, byla zřízena vyšší škola a gymnázium, první obecná dívčí škola v Rejskově ulici, městská elektrárna, nový hřbitov a zvýšila se úroveň zdravotnictví. Ve své poslední vůli odkázal městu 80 000 zlatých a 1 dům. Krátce po něm zemřela i jeho manželka Karla Vojáčková, která své jmění též odkázala městu. Z jejich společného odkazu se stal základ pro financování výstavby Národního domu . Jeho jménem je nazváno náměstí před Národním domem v Prostějově, kde je jemu a jeho manželce věnován také pomník. Navrhl jej, stejně jako Národní dům, Jan Kotěra s použitím reliéfů Bohumila Kafky.

Halina Auderska (1)

Halina Auderska, scénáristka, dramatička a novinářka, se narodila 3. července 1904 v ukrajinské Oděse a zemřela 21. února 2000 v polské Varšavě. Absolvovala polskou filologii na Varšavské univerzitě a studium pedagogiky. V letech 1926-1939 pracovala jako učitelka. Během druhé světové války byla zdravotní sestrou. Za okupace se účastnila tajné výuky a byla členkou povstání ve Varšavě. V letech 1980-1989 byla poslankyní polského Sejmu . Ve čtyřicátých letech minulého století se živila jako šéfredaktorka v nakladatelství TEM. Později působila v redakci časopisu Dialog . V letech 1983-1986 byla první prezidentkou ZLP, od roku 1986 je vedena jako čestná předsedkyně této asociace. Halina Auderska získala rovněž mnohá ocenění, například v roce 1969 komandérský kříž Řádu Polonia Restituta , roku 1971 Cenu města Varšava nebo v roce 1977 Cenu ministra kultury a umění za celoživotní dílo.

Karel Petrů (1)

Karel Petrů byl tzv. asociační kapitán československé fotbalové reprezentace , a to v letech 1931–1934. Nominoval a vedl československé mužstvo i na mistrovství světa v Itálii roku 1934, kde s ním získal stříbrnou medaili.

Alexandre Kazbegi (1)

Gruzínský spisovatel a dramatik.

Daniel Čonkadze (1)

Gruzínský novelista, zajímající se o gruzínské i osetské folklórní tradice. V 50. letech 19. století se věnoval výuce osetštiny a stal se autorem rusko-osetského slovníku, který ovšem nedokončil. Některými je považován za zakladatele-otce osetské literatury. Povídka Suramská pevnost vyšla jako jeho jediná publikovaná práce na přelomu let 1859 a 1860. Zemřel na tuberkulózu a mnohé jeho práce byly zničeny příbuzenstvem jako možný zdroj infekce.

Il'ja Čavčavadze (1)

Gruzínský spisovatel, publicista a politik.

Gabriela Egemová (1)

Joseph von Eichendorff (1)

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik je dosud aktuální. Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny . Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století. Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka , který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.

Jerzy Szaniawski (1)

Jerzy Szaniawski byl polský spisovatel, dramatik a esejista.

Steen Steensen Blicher (1)

Steen Steensen Blicher byl dánský kněz, básník, prozaik a překladatel období romantismu. Proslul zejména povídkami a novelami, vypovídajícími o životě prostých lidí v Jutsku. Narodil se jako syn pastora na faře Vium nedaleko Viborgu. Vyrostl v těsném kontaktu s přírodou a rolnickým životem v centrálním Jutsku. Nejprve jej učil jeho otec a pak studoval na latinské škole v Randersu. Po jejím dokončení začal roku 1799 studovat teologii na Kodaňské univerzitě. Roku 1801 musel studium ze zdravotních důvodů přerušit a dva roky pracoval jako domácí učitel v Holgershåbu na ostrově Farsten. Roku 1803 se vrátil ke studiu, které dokončil roku 1809. Stal se učitelem na škole v Randersu, ale již roku 1810 se kvůli malému platu místa vzdal a vrátil se ke svému otci. Rovněž se oženil a se svou manželkou Ernestinou měl sedm synů a tři dcery. Následujících osm let prožil jako rolník. Jeho lovecké potulky z té doby pak měly velký význam pro jeho spisovatelskou činnost. Roku 1819 získal kněžský úřad v Thorningu a začal psát své povídky a novely. Roku 1826 se stal farářem ve Spentrupu a do roku 1829 zde vydával měsíčník Nordlyset , ve kterém publikoval své práce. Stal se velmi oblíbeným autorem. o čemž svědčí sedmisvazkové souborné vydání jeho próz a básní v letech 1832 až 1836. Roku 1836 podnikl cestu do Švédska, začal se zajímat o sociální problematiku a články s touto tematikou publikoval v tisku. Cestoval po Jutsku a v letech 1839–1844 zorganizoval první dánské lidové festivaly na kopci Himmelbjerget. Po neshodách s ostatními členy organizačního výboru byl nucen výbor opustit a byl podroben veřejné kritice. Roku 1845 se nervové zhroutil a následně se stal závislým na alkoholu. Kvůli své literární práci zanedbával svůj kněžský úřad. Byl proto roku 1847 poslán do důchodu a následující rok zemřel. Blicher je považován za jednoho z představitelů první vlny dánských romantiků a za tvůrce dáns...

Flora Tristan (1)

Flora Tristan, celým jménem Flora Célestine Thérèse Henriette Tristán y Moscoso , byla francouzská spisovatelka a publicistka peruánského původu, zabývající se emancipací žen a sociálními otázkami. Jejím vnukem byl Paul Gauguin. Byla dcerou peruánského aristokrata, sňatek jejích rodičů však nebyl ve Francii uznán za legitimní a proto neměla nárok na dědictví. Z existenčních důvodů se v sedmnácti letech provdala za rytce André Chazala, s nímž měla tři děti. V roce 1825 od manžela uprchla, cestovala a střídala různá zaměstnání. Zemřela ve věku 41 let na břišní tyfus. Ve svých knihách se zasazovala za ženskou rovnoprávnost včetně nároku na rozvod, byla odpůrkyní trestu smrti, požadovala vzdělání a zdravotní péči pro nemajetné vrstvy. Její myšlenka, že dělníci potřebují k prosazení svých zájmů jednotnou organizaci, ovlivnila zrod marxismu. Česky vyšla její kniha Toulky po Londýně . Mario Vargas Llosa popsal její životní osudy v románu Ráj je až za rohem.

Gleb Ivanovič Uspenskij (1)

Глеб Иванович Успенский studoval práva v petrohrad. a pak v moskev. universitě, avšak r. 1863 z nedostatku prostředků zanechal studií a věnoval se literatuře, kterou zabýval se již dříve. Prvotiny jeho vyšly z části souborně v knize V. J. Genkela »V budni i v prazdnik. Moskovskije nravy« . Literární sláva jeho počíná se r. 1866, kdy »Sovremenni▽ otiskl jeho črty Nravy Rastěrjannoj ulicy . Od r. 1868 otiskoval své práce skoro výhradně v »Otěčestvenných Zapiskách« a po jejich zániku byl spolupracovníkem časop. »Sěvernyj Věstni▽ a konečně »Rus. Myslį. R. 1893 duševní choroba přerušila jeho literární činnost. Z prací jeho vyšly o sobě: Očerki i razskazy ; Razoreňje ; Nabljuděnija odnogo lěnťaja ; Pro odnu staruchu ; Gluš. Provincialjnyje i stoličnyje očerki ; Iz pamjatnoj knižki. Očerki i razskazy G. Ivanova . R. 1885 vyšly jeho sebrané spisy v 8 dílech, načež záhy následovala 3. vydání Pavlenkova . Literární činnost Uspenskij: u.kého rozpadá se na dvě období. Do konce let 70tých XIX. stol. jest výhradně poután drobným lidem městským s jeho denními potřebami a starostmi o vezdejší chléb i s jeho neuvědomělou snahou po lepším životě. K těmto pracím druží se obrázky z venkovského i velkoměstského myslícího proletariátu se všemi jeho nadějemi, ideálními snahami i zklamáními, jakož i črty z jeho zahraničných cest do Francie, Londýna a do Srbska, kam r. 1876 dostal se s rus. dobrovolníky. V období druhém jeví se zástupcem rus. narodnictví a předmětem jeho tvorby stávají se v souhlase s ideami rus. společnosti skoro výhradně rozmanité stránky života lidu venkovského. Sám vystihl tato dvě období své činnosti ve vlastní autobiografii. Pro Uspenskij: u.kého drobný, často všední zjev, kolem něhož většina jde lhostejně, má vážný a všeobecný význam, zapadá do jeho duše a nedává mu pokoje, pokud nenajde výrazu v prosté, neumělé povídce, u...

Rudolf Adámek (1)

Rudolf Adámek byl český malíř, grafik a ilustrátor. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Františka Ženíška. Zpočátku se věnoval ilustracím pohádek, později vytvořil řadu ilustrací především duchovní literatury. Byl hluboce věřící a postupně se přikláněl k mysticismu; často se zabýval náměty ze života Krista. Historiky umění je často považován za předního českého symbolistu. Jeho tvorba byla blízká dílu Františka Koblihy, Jana Konůpka, Josefa Váchala, Jana Zrzavého nebo Františka Bílka. Účastnil se výstav Krasoumné jednoty a Spolku výtvarných umělců Myslbek, v roce 1909 vystavoval v Budapešti, v roce 1910 v Chicagu. V roce 1912 se připojil ke skupině Sursum. V roce 1915 vydal cyklus litografií Sen, život duše. Později ho ho ovlivnil také kubismus a poznatky ze studijních cest: v letech 1925–1930 navštívil třikrát Itálii, v roce 1931 byl v Paříži. K jeho pracím patří litografie, ex libris, dřevoryty, časopisecké ilustrace, olejomalby i vitráže. Po roce 1930 se zabýval také restaurátorstvím . Jeho dílo je zastoupeno v Národním divadle, v Památníku národního písemnictví, v Národním muzeu i v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Z roku 1932 jsou jeho fresky kolem kněžiště ve vršovickém Husově sboru.

Tim Stafford (1)

Americký autor knihy o sexuálních vztazích.

Alexandru Odobescu (1)

Rumunský spisovatel.