Výpis všech autorů

Samuel Vokurka

Narozen 6. 2. 1972 v Písku. Doc. MUDr., Ph.D., lékař, zaměřený hematologii, onkologii a problematiku postižení dutiny ústní. Věnoval se též historii a regionalistice.

Rudolf Václav Vokáč

Narozen 10.4.1896 ve Zbirohu, zemřel 13.5.1972 v Praze. Odborný učitel pro zpracování dřeva, publikace z oboru, cestopis.

René Vokřínek

Mgr., učitel matematiky a fyziky, učebnice matematiky.

Rastislav Váhala

Rastislav Váhala byl český právník, účastník československého protinacistického odboje. Rastislav Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve Valašském Meziříčí gymnázium. Vysokoškolský diplom získal na Právnické fakultě UK v Praze. Během povinného vojenského výcviku absolvoval důstojnickou školu v Opavě, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva v záloze. V roce 1939 byl zapsán do seznamu advokátů, kancelář spolu s otcem měl na Národní třídě, žil v Praze na Spořilově. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti. Jeho otec JUDr. František Váhala byl popraven 3. 7. 1942 v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách. Od léta roku 1944 byl styčným důstojníkem Vojtěcha Luži, vojenského velitele Rady tří, pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno Kozák. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností gestapem odešel v říjnu 1944 zpět na Moravu. Váhala díky statečnosti zatčeného Františka Jiříkovského nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území protektorátu. Avala-Modrý kruh byl do prosince 1944 začleněn do Radí tří, když došlo z důvodu dalšího zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů. Od ledna 1945 se skrýval nedaleko Mánesa v Praze, neboť ho hledalo gestapo. V dubnu 1945 se stal vojenským poradcem Zpravodajské brigády. Získal díky přesunu vysílačky Anna výsadku Platinum-Pewter přímý kontakt s londýnskou exilovou vládou. Dne 5. května 1945 byl pověřen Českou národní radou funkcí vojenského zmocněnce v kasárnách Jiřího z Poděbrad. Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen. Po komunistickém puči byl v letech 1948 až 1949 jedním z obhájců generála Heliodora Píky v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou...

Radko Vyhlíd

Radko Vyhlíd je český spisovatel detektivních příběhů, občanským povoláním kontrolní pracovník. Své první prozaické práce začal psát až roku 1959 jako rozhlasové hádanky pro detektivy amatéry. Dále publikoval povídky v různých časopisech , kterých napsal několik stovek. Svou první knihu vydal roku 1968. Vyznačuje se velkým smyslem pro pointu, což se projevuje i v jeho humorně laděných povídkách bez detektivní zápletky.

Radim Valenčík

Radim Valenčík je český vysokoškolský učitel, ekonom a politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČM. Pochází z Brna, žije v Praze. V letech 1972–1977 vystudoval matematiku na Oděské státní univerzitě. Pracoval pak jako vysokoškolský pedagog. V roce 1984 dosáhl titulu kandidát věd v Ústavu pro filozofii a sociologii. V období let 1977–1988 vyučoval filozofii na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zde získal roku 1987 titul docenta. V letech 1988–1990 byl vědecký pracovníkem Československé akademie věd v jejím pracovišti v Ústí nad Labem. Po sametové revoluci se politicky angažoval. V letech 1991–1992 byl poradcem předsedy KSČM Jiřího Svobody. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V letech 1993–1995 pracoval jako redaktor deníku Špígl. V roce 1997 vstoupil do ČSSD. Při vstupu do strany čelil kritice, že jako člen Lidových milicí zasahoval v roce 1989 proti demonstrantům na Václavském náměstí v Praze. Toto obvinění se ovšem nepotvrdilo, třebaže byl před rokem 1989 členem KSČ i Lidových milicí, ovšem pouze řadovým členem. V období let 1995–1999 vyučoval na Bankovní akademii v Praze. V roce 1996 založil elektronický časopis Marathon, který se specializuje na společenské vědy. Od roku 2006 je řešitelem projektu Grantové agentury České republiky Investování do sociálního kapitálu a efektivnost. K roku 2012 se uvádí jako proděkan Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní. Na této škole učí od roku 1999 jako vedoucí katedry ekonomie a zahraničních vztahů. V roce 1998 zde založil tradici pořádání konferencí na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání. Zaměřuje se na mikroekonomii a teorie her. Je autorem nebo spoluautorem několika knih a učebnic: Lidé, ještě máte rozum , Lidský kapitál a kapi...

Přemysl Vanke

Přemysl Vanke je český malíř, grafik a ilustrátor. Původně moravský rod drobné úřednické šlechty se v 17. století usadil v Jižních Čechách se sídlem v Ostrolovském Újezdě. Narodil se do rodiny umělecky založeného odborného učitele měšťanských škol a propagátora skautingu v Opavě Václava Jana Vankeho a Marie Dominiky, roz. Tiché v Opavě-Kateřinkách, dětství prožil v Opavě, kde byl také členem a později vedoucím tamního 2. skautského oddílu. Po absolvování obecné školy studoval v letech 1934-1938 České reálné gymnasium v Opavě, maturitu složil po záboru pohraničí v Táboře. V roce 1939 absolvoval jako skautský vedoucí Českou Lesní školu na Sázavě, vedenou zemským náčelníkem Junáka MUDr. Josefem "Akelou" Cyvínem . Myšlenkám skautingu zůstal věrný po celý život, po obnovení Junáka v roce 1989 se podílel na rozvoji estetické výchovy mládeže v jeho kulturní skupině. Od mládí se zabýval sportem, hrou na klavír, kresbou a malbou. V roce 1940 byl zapsán na Umělecko-průmyslovou školu v Praze . Studoval v ateliérech profesorů Františka Kysely a Josefa Nováka. V roce 1959 se oženil s Alenou, roz. Šáchovou z Petrovic u Sedlčan, svatebním svědkem byl jeho spolužák Jiří John. Syn PhDr. Ondřej Vanke, LL.M, MBA, věrný rodinné skautské tradici, se narodil v roce 1961 v Praze. Přemysl Vanke se v Praze hojně stýkal s názorově blízkým, o generaci starším Prof. Josefem Charvátem, s nímž se znal již z předválečného skautingu a který byl jeho sousedem z Ostrovní ulice. V 70. letech rodina zakoupila letní chatu v Bělčicích u Blatné, okolní kraj se stal umělcovou vděčnou inspirací pro krajinářskou tvorbu a podnětem k celoživotnímu přátelství s básníkem a spisovatelem Ladislavem Stehlíkem. Umělecky i lidsky měl blízko ke svým spolužákům a spolupracovníkům, s nimiž ho pojilo celoživotní přátelství, ...

Petra Vondrová

Mgr., Ph.D., pedagožka, publikace a články z oboru výtvarné výchovy.

Petr Vorel

Petr Vorel je český historik, děkan Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Po absolvování gymnázia v Přelouči vystudoval v letech 1981–1986 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Po studiu pracoval jako historik a numismatik Východočeského muzea v Pardubicích, od počátku nového milénia působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, kde zastával nejprve post vedoucího katedry historických věd, později proděkana pro vědu a výzkum a od roku 2007 děkana. Externě přednášel též na FF UK a po několik let stál v čele Sdružení historiků České republiky. Vedle toho vede redakci časopisu Theatrum historiae a Východočeského sborníku historického a je členem několika dalších redakčních či vědeckých rad. Odborně se zabývá převážně českými dějinami raného novověku, dějinami měst a šlechty, a zejména pak historií peněžnictví. V tomto směru působí i jako soudní znalec. Byl iniciátorem a realizátorem výstavy Tisíciletá tradice české měny od X. do XXI. století uspořádané Českým centrem v New Yorku. V roce 2000 obdržel za svou knihu Páni z Pernštejna Cenu Egona Erwina Kische.

Petr Vavřín

Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc. je vysokoškolský profesor, rektor v letech 1994–2000 a současný emeritní rektor Vysokého učení technického v Brně . V roce 1960 absolvoval Fakultu elektrotechniky Českého vysokého učení technického v Praze, obor řídící technika. O čtrnáct let později habilitoval na VUT, kde byl také jmenován v roce 1991 profesorem Technické kybernetiky. Od roku 1961 pracuje na Ústavu automatizace Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT, v letech 1992–2005 tento ústav také vedl. V letech 1991–1994 byl prorektorem VUT pro zahraniční styky VUT, kde se mimo jiné zasadil o vybudování Českého technologického parku v kampusu Pod Palackého vrchem. Obdržel zlatou medaili Masarykovy univerzity a také medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za organizátorskou a koncepční práci ve prospěch českého vysokého šškolství.

Pavol Valachovič

Doc. PhDr. Pavol Valachovič, CSc. sa narodil v r. 1951 v Lozorne. Stredoškolské štúdium absolvoval na Strednej všeobecnovzdelávacej škole na Vazovovej 38 v Bratislave . V r. 1969 začal študovať odbor dejepis - latinčina na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, štúdium ukončil v r. 1974 na Filozofickej fakulte Univerzity J. E. Purkyněho v Brne. Po skončení školy sa stal asistentom na Katedre všeobecných dejín a archeológie FiF UK v Bratislave, v r. 1975 začal internú ašpirantúru v odbore všeobecné dejiny, špecializácia dejiny staroveku. Kandidátsku dizertačnú prácu Hospodárske a sociálne problémy miest v Panónii v 4. - 5. storočí n. l. obhájil v r. 1981. V tom istom roku získal aj titul PhDr. V r. 1979 - 1983 pracoval v Historickom ústave Slovenského národného múzea, kde sa venoval dejinám slovenského múzejníctva a vojenským dejinám. Od r. 1983 pôsobí na FiF UK ako odborný asistent, od r. 1996 ako docent pre staroveké dejiny. Pedagogická činnosť Prednáša dejiny staroveku , vedie špeciálne kurzy Civilizácia starovekého Grécka a Ríma, Úvod do muzeológie) vedie semináre , vedie historický proseminár. Vedecko-výskumná činnosť Vo vedecko-výskumnej činnosti sa zameriava na dejiny rímskeho cisárstva, špeciálne na posledné dve storočia jeho vývoja. V rokoch 2004 - 2006 viedol grantovú úlohu VEGA 01/1213/04 \"Regionálne dejiny Trnavského kraja\", v rokoch 2006 - 2007 je spoluriešiteľom grantovej úlohy VEGA 01/444/06 \"Medzi antikou a stredovekom\" .

Pavel Vežinov

Vl. jm. Gugov Nikola Delčev. Vystudoval filozofii, redaktor. V literárním debutu Ulica bez pavaž popisoval život v rodné Sofii. Problematice současnosti zůstal věrný ve většině svých děl. Mezi SF lze řadit novely Barierata, Belijat gušter , ve kterých se zabývá morálkou lidí budoucnosti, kteří nejsou schopni žít ve společnosti, která je obklopuje. Obě novely jsou varováním před podobným vývojem lidské společnosti. Do žánru SF jsou také řazeny povídková sbírka Sinite peperudi , románová vesmírná opera Gibelta na Ajaks a Neverojatni istorii . V. je i autorem próz pro mládež a cestopisů; za svou tvorbu získal řadu státních cen. Č. a s. vydal V. ještě dalších šest děl nepatřících do oblasti SF, ale tematicky spjatých s 2. světovou válkou a budováním socialismu v Bulharsku. In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction

Pavel Vašák

Narozen 10. 7. 1953 v Lounech, zemřel 29. 6. 2010. RNDr., ornitolog, práce z oboru.

Pavel Vašák

Pavel Vašák byl český literární teoretik, textolog a editor děl Karla Hynka Máchy. Přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 2001–2005 byl jejím děkanem. Maturoval v roce 1957 na jedenáctiletce v Havlíčkově Brodě. Poté vystudoval matematiku a matematickou statistiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1963. Již na fakultě se zaměřil na matematickou lingvistiku. Po škole a vojně krátce pracoval ve Státním výzkumném ústavu pro komplexní mechanizaci a automatizaci průmyslu skla a jemné keramiky, načež se stal vědeckým pracovníkem v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, kde nastoupil do oddělení matematické lingvistiky. V letech 1968–1969 byl na vědecké stáži na Štrasburské univerzitě ve Francii. Po návratu byl přijat do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1976 získal titul kandidát věd. V roce 1979 si udělal doktorát. V letech 1993–1995 byl hostujícím profesorem českého jazyka a české literatury na Univerzitě Paříž IV. V roce 1995 se stal docentem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve stejném roce začal učit na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde se stal proděkanem a později děkanem. V roce 2005 odešel do důchodu.

Oldřich Vinař

Narozen 9. 12. 1925 v Brně. Doc. MUDr., DrSc., psychiatr, zaměřen na psychofarmakologii, též autor katalogů výtvarných výstav . Manželka je lékařka, stejně jako dvě dcery, třetí dcera je farmaceutka.

Oldřich Veselý

Oldřich Veselý byl významný český hudebník, skladatel a zpěvák, známý svým významným přínosem pro českou rockovou scénu. Narodil se 15. února 1948 a zemřel 20. listopadu 2017. Veselý byl klíčovým členem progresivní rockové skupiny Progres 2, která byla v 70. a 80. letech 20. století jednou z nejvlivnějších skupin v bývalém Československu. Jeho hudební kariéra trvala několik desetiletí, během nichž projevil svůj talent nejen jako interpret, ale také jako skladatel.

Monika Valentová

Narozena 1985 v Olomouci. Novinářka, autorka povídek, leporel pro děti a divadelní hry.

Monika Valentová

Monika Valentová je česká moderátorka a aromaterapeutka. Narodila se v Praze. Od 3 do 7 let žila s rodiči v Nigérii, kde pracoval její otec. Maturovala na Akademickém gymnáziu Štěpánská. Poté vystudovala bakalářský obor žurnalistika a masová komunikace se specializací televizní a filmová žurnalistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Již během studia začala pracovat ve sdělovacích prostředcích. Působila jako reportérka v rádiích Bonton, City a Evropa 2. V posledně jmenovaném rádiu strávila sedm let, připravovala a hlásila zde zprávy, moderovala publicistické bloky a zpracovávala filmové rubriky. Na TV Prima uváděla talk show Sauna, magazín Prima jízda, filmový týdeník Kinorevue aneb Dotkněte se hvězd a klipový pořad S.O.S. Od srpna 2004 moderovala Snídani s Novou. Do roku 2003 psala pro časopis Cinema. V roce 2011 moderovala pořad na Metropol TV, o rok později na TV Pětka pořad Supermáma. Od roku 2015 uvádí rubriku v pořadu Gondíci s. r. o. na TV Prima. Dále moderuje různé společenské a sportovní akce a věnuje se aromaterapii. V roce 2002 se provdala za moderátora Martina Veselovského, se kterým má dvě dcery – Rozálii a Viktorii.

Miroslav Vyskot

Miroslav Vyskot byl český a československý vědec, vysokoškolský učitel, odborník na lesní kultury, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Absolvoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně . Specializoval se na biologii, pěstění a ekosystémy lesů. Dlouhodobě vedl výzkum pralesních rezervací v Československu. V letech 1961–1963 byl děkanem Lesnické fakulty VŠZ,, následně v letech 1963-1970 zastával post rektora Vysoké školy zemědělské v Brně. K roku 1968 se zmiňuje coby vysokoškolský učitel z volebního obvodu Třešť. Je také zmiňován i jako člen korespondent ČSAV. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.

Miroslav Vlček

Narozen 1962 v Ostravě. Redaktor, autor textů k publikacím z Ostravska, též příležitostný fotograf.

Miroslav Vavrda

Miroslav Vaněk

Miroslav Vaněk je český historik, zabývající se českými moderními dějinami a jeden z prvních průkopníků české orální historie. Od roku 2017 je ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Miroslav Vaněk se narodil 11. března 1961 v Teplicích. Po střední škole nastoupil na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni obor učitelství pro první stupeň ZŠ a v roce 1985 po úspěšném absolvování obdržel titul Mgr. Profesi učitele na ZŠ se věnoval v letech 1986-1990, následně až do r. 1992 pracoval jako středoškolský profesor na pražském gymnáziu. Během své učitelské kariéry získal na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni titul PaedDr. a v roce 1992 tamtéž úspěšně dokončil druhé magisterské studium v oboru historie – český jazyk. V témže roce nastoupil na pozici odborného a posléze vědeckého a výzkumného pracovníka Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v Praze , kde se v roce 2000 stal vedoucím nově vzniklého Centra orální historie. V této funkci setrval až do roku 2017, kdy byl jmenován ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V roce 2000 rovněž získal na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci titul Ph.D. , o sedm let později se stává docentem a v roce 2010 byl jmenován profesorem v oboru historie se zaměřením na české a československé dějiny . Zároveň působí také jako vysokoškolský pedagog na Pracovišti orální historie – soudobé dějiny FHS UK a v letech 2008-2017 byl také jeho vedoucím. Mezi jeho další úspěchy patří založení a vedení České asociace orální historie , jejíž je od r. 2013 čestným předsedou. V roce 2008 byl jmenován do čela nově zřízeného Českého národního komitétu orální historie při AV ČR. Práce Miroslava Vaňka má ohlas rovněž v zahraničí, kde si vybudoval jméno známého a respektovaného historika v odborných mezinárodních kruzích: nejprve v ...

Miroslav Valenz

Středoškolský učitel češtiny a dějepisu, spoluautor učebnic literatury.

Miluše Voborníková

Miloslav Vlk

Narozen 6.7.1948 v Praze. PhDr., historik umění, práce z oboru..

Miloslav Vlk

Miloslav kardinál Vlk byl český katolický klerik a teolog, který mezi lety 1991 a 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a primas český, v letech 1990 až 1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo znělo „Aby všichni jedno byli“. Kardinálem byl kreován dne 26. listopadu 1994. Od roku 1991 do roku 2010 byl z titulu pražského arcibiskupa primasem českým, což je čestný titul vyjadřující přednostní postavení mezi biskupy římskokatolické církve v Čechách. Krom toho byl i předsedou nejprve Československé a později České biskupské konference , tuto funkci v roce 2000 převzal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V letech 1993 až 2001 byl Miloslav Vlk prezidentem Rady evropských biskupských konferencí. Od roku 1994 byl moderátorem setkání Hnutí Fokoláre. V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve a částečně v neoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracoval na obnově zdevastovaných církevních struktur a vedl boj za navrácení církevního majetku, o který totalitní režim církev připravil. Ve funkci arcibiskupa řešil například kauzu krize Katolické teologické fakulty UK, v době jeho působení jednal Vatikán s českou církví také o řešení tajně vysvěcených kněží a biskupů, z nichž někteří byli či jsou ženatí. Miloslav Vlk se narodil jako nemanželské dítě. V prvních letech života jej vychovávali kromě matky také prarodiče. Jeho matka se vdala, když mu bylo šest let. I poté mu však zůstalo její příjmení za svobodna, což u něj spolu s matčiným citovým chladem vzbuzovalo pocit, že v rodině není zcela přijat. Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako pomocný dělník ve slévárně, následně nastoupil na základní vojenskou službu. V letech 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerz...

Miloš Voldřich

Narozen 7.3.1911 v Praze, zemřel 7.11.1967 tamtéž. MUDr., DrSc., docent stomatologie, publikace z oboru.

Miloš Vavruška

Narozen 25. 8. 1924 v Kutné Hoře, zemřel 20. 4. 2003 v Praze. Herec.

Miloš Vacík

Miloš Vacík byl český básník, publicista a redaktor. Po maturitě v roce 1941 pracoval jako úředník. V roce 1944 byl pro svou odbojovou činnost zatčen a až do konce války vězněn v Praze, v Terezíně, Gollnowu a v Hamburku. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor bohemistika, filozofie a estetika. Poté pracoval jako nakladatelský a časopisecký redaktor. V letech 1958-1968 byl vedoucím kulturní rubriky Rudého práva, pak v roce 1969 přešel do časopisu Svět práce, odkud byl v roce 1970 z politických důvodů propuštěn. Až do svého odchodu do důchodu v roce 1979 se živil lektorováním rukopisů pro pražská nakladatelství a příležitostnými pracemi . V letech 1990-1994 zastával funkci předsedy redakční rady časopisu Nové knihy, kde pracoval též jako redaktor. Je otcem mj. Miloše Vacíka ml., který je známým hudebníkem a výtvarníkem, a Alexandry Pflimpflové, roz. Vacíkové, novinářky, nakladatelské redaktorky a překladatelky z francouzské literatury.

Milan Vacek

Matematik. Autor vysokoškolských učebnic z oboru.

Matthias Vogt

Německý historik, autor příruček všeobecných znalostí.

Matěj Vitouch

Narozen 2. 3. 1998. Student, lektor, věnuje se přípravě studentů na testy obecných studijních předpokladů společnosti SCIO a testy studijních předpokladů Masarykovy univerzity v rámci doučování, lektor skupinové výuky OSP pro Odula.eu. Autor učebnice Obecné studijní předpoklady a elektronické publikace Excelujte v TSP, spoluautor podkladů pro videokurzy s Markem Valáškem a Petrem Fitzou. Autor článků o testech OSP i TSP pro server Oscio.cz.

Martina Vankúšová

Martin Vlach

Martin Vlach je fyzik, popularizátor vědy a historie, proděkan Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Vystudoval MFF UK, obor Učitelství pro střední školy/Matematika-fyzika, absolvoval v roce 2004. Titul Ph.D. získal tamtéž v roce 2009 v oboru Fyzika/Obecné otázky fyziky. V roce 2018 se na MFF UK habilitoval docentem. Od 6. prosince 2012 zastával funkci proděkana pro PRopagaci MFF UK v kolegiu děkana prof. Jana Kratochvíla, od února 2022 je prorektorem Univerzity Karlovy. Vědecká práce doc. Martina Vlacha se zaměřuje především na problematiku fázových přechodů ve slitinách na bázi hořčíku a hliníku, na vliv vodíku na defekty krystalové mříže a na elektrické, mechanické a tepelné vlastnosti kovů. Jako autor a spoluautor se podílel na 78 vědeckých publikacích, z toho 56 zaznamenaných v mezinárodní databázi Web of Science. Martin Vlach byl řešitelem několika grantů GAČR, působí také jako hodnotitel v programu na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA agentury TAČR. V rámci své práce na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy se podílí na experimentální složce výuky základního bakalářského kurzu fyziky na MFF UK a také na popularizaci fyziky mezi studenty středních škol. Kromě těchto činností vyučoval na gymnáziu Na Vítězné pláni v Praze. V rámci mezifakultních dohod působil jako demonstrátor fyzikálních experimentů pro Přírodovědeckou fakultu UK a FJFI ČVUT. Je členem odborné komise soutěže České hlavičky a členem správní rady projektu Elixír do škol. Martin Vlach spolupracoval na scénáři vzdělávacího seriálu a stejnojmenné knize České televize Rande s Fyzikou, dále na scénářích k pořadům Zprávičky/Víte proč?, byl vedoucí organizačního výboru FilmFestu MFF UK a FotoFestu MFF UK a také vedoucí projektu Záchrana a zpřístupnění rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze, který obdržel řadu prestižních národních (např. Patrimonium ...

Marta Vágnerová

PhDr. Marta Vágnerová, Ph.D. vyučuje na Jihočeské univerzitě. Přehled publikační činnosti: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/rj/publ-vagnerova.phtml

Markéta Vítková

Markéta Vítková je česká spisovatelka a ilustrátorka. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové, obor biologie a výtvarná výchova a Zahradnickou fakultu v Lednici na Moravě Mendelovy univerzity v Brně. Pracovala ve státní správě v oblasti ochrany životního prostředí a později v oblasti památkové péče. Učila na základní škole přírodopis, zeměpis, občanskou nauku a výtvarnou výchovu. V současné době se věnuje psaní a ilustrování knih pro dětské čtenáře. Pro školky, školy, družiny a knihovny pořádá zážitkové semináře s cílem poodhalit dětem, jaké to je být nevidomý. Rovněž připravuje besedy o dinosaurech a o tom, jak vzniká kniha. Žije v Sedlčanech na Příbramsku a má tři děti.

Marie Vitochová

Narozena 194, zemřela 2007. Historička, práce z oboru, též publikace o Praze.

Maria Venturi

Patří mezi populární italské autorky ženské literatury a její díla dokážou rozplakat nejednu citlivou čtenářku či televizní divačku. I u nás má mnoho obdivovatelů, a to především díky televizním seriálům natočeným podle jejich románů, k nimž například patří "Vítězství lásky", "Srdce v bouři", "Žena ve stínu", "Svět se přece nezboří", "Okouzlení" nebo "Tam kde vychází slunce". Maria Venturi pracovala jako ředitelka časopisů Novella 2000 a Anna, nyní je aktivní novinářkou a autorkou televizních scénářů. Spolupracuje s populárními italskými časopisy Oggi, Bella a Messaggero.

M Vlk

Lubomír Vondráček

Narozen 20. 3. 1936 v České Lípě, zemřel 26. 12. 2014. JUDr., MUDr., univerzitní pedagog; chirurg, právník, specializace v oblasti zdravotnického práva.

Lubomír Vašina

Narozen 22.8. 1948 v Brně. Doc., PhDr., CSc., psycholog, neuropsycholog, odborné práce z oboru psychosomatiky a psychoterapie.

Lope Félix de Vega Carpio

Lenka Velebová

Autorka knihy o konstruování oděvních střihů.

Klausbernd Vollmar

Německý spisovatel, filozof, lingvista, editor časopisů, psycholog. Zabývá se sny.

Klára Vlasáková

Narozena v roce 1990. Dramaturgyně a publicistka. Autorsky spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem pro které píše hry a dramatizované četby na pokračování. Též autorka textů pro děti a mládež.

Klára Vítková Rulíková

Narozena 7. 1. 1967 v Praze. Mgr., absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, zakladatelka Klubu dvojčat a vícerčat, autorka publikací z oblasti rodinné výchovy a péče o děti.

Karl Vocelka

Karl Vocelka je česko-rakouský historik a profesor rakouských dějin na Vídeňské univerzitě. Specializuje se především na dějiny raného novověku.

Karel Vondráček

Narozen 20.12.1897 v Praze, zemřel 19.3.1965 v Brně. RNDr., profesor zoologie, publikace z oboru.

Karel Vacek

Karel Vacek byl významný český hudební skladatel a dirigent, který se proslavil především jako autor žánru lehké a lidové hudby. Narodil se 6. prosince 1902 v Chotěboři a stal se vlivnou osobností české hudební scény. V jeho díle se často projevovalo hluboké porozumění pro české hudební tradice a do svých skladeb uměl vnést pocit národní hrdosti a nostalgie.

Josef Vlček

Narozen 16.9.1923 v Jarcové u Valašského Meziříčí, zemřel 1987. PhDr., CSc., docent katedry ruského jazyka, publikace z oboru.

Josef Vlček

Narozen 8.1.1951 v Praze. Hudební publicista a redaktor, práce o moderní hudbě a rocku.

Josef Veselý

Narozen 12.4.1911 v Tržku u Svitav, zemřel 18.5.1994. Paed.dr., CSc., pracovník katedry ruského jazyka, pedagogické práce.

Josef Velenovský

Josef Velenovský byl český botanik, mykolog a filosof, profesor Univerzity Karlovy. V letech 1878–1883 vystudoval na Karlově univerzitě botaniku a filosofii. Byl žákem Ladislava Čelakovského, navštěvoval i botanické přednášky Moritze Willkomma. Velmi cenná je Velenovského latinsky psaná květena Bulharska Flora Bulgarica . Velenovský publikoval také díla z oborů morfologie rostlin, mykologie, bryologie a paleobotaniky. Významná je jeho Srovnávací morfologie rostlin . V r.1885 se na UK habilitoval, 1892 byl jmenován mimořádným a 1898 řádným profesorem botaniky . Významných badatelských výsledků dosáhl zejména v oblasti mykologie a srovnávací morfologie rostlin. V Praze založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu. Svéráznými úvahami, především ve spisu Přírodní filosofie, zasáhl i do filozofie, kde chtěl navázat na Marešovu kritiku pozitivismu, naturalismu a na jeho úvahy metodologické. Při tom se dostal pod vliv krajního spiritualismu, okultismu. Karel Vorovka ho označil za „magického idealistu“ . Základními kategoriemi V. přírodní filozofie jsou hmota, duch, éter. Hmota je všude v prostoru spojena éterem s duchem, duch je pojítkem všeho, a proto duchovní svět je tím pravým světem . Proti evolučnímu názoru kladl asi dvacet nových principů, např. princip organické harmonie . Ve V. příspěvcích o otázkách společenských, kulturních a politických je zřejmý jeho politický konzervatismus a odpor vůči domácí „realistické tradici“....

Josef Valenta

Narozen 29. 7. 1954 v Brandýse nad Labem. Doc., PhDr., CSc., činný na katedře pedagogiky FF UK a katedře výchovné dramatiky DAMU, vysokoškolský pedagog, divadelní teoretik a praktik. Práce z oboru psychologie dramatické výchovy, scénologie každodenního chování, vzdělávání dospělých, didaktiky osobnosti a sociální pedagogiky.

John Viescas

Programátor, databázový specialista.

Joan Vaccaro

Španělský autor prací o přírodních katastrofách a ekologických problémech.

Jiřina Vydrová

Narozena 8. 1. 1910 v Plzni, zemřela 17. 12. 1993 v Praze. PhDr., historička umění, práce v oboru.

Jiří Vysloužil

PhDr. Jiří Vysloužil, DrSc., narodil se r. 1924 v Košicích, zemřel v prosinci 2015. Studoval hudební vědu, historii a filozofii na FF Masarykovy univerzity v Brně. Působil na Janáčkově akademii v Brně, od roku 1961 na FF UJEP v Brně jako vedoucí katedry věd o umění. Předmětem jeho vědeckých prací byly především dějiny hudby, etnomuzikologie, lexikografie, teorie a historiografie hudební vědy. Knižně vydal monografii Leoš Janáček o lidové písni a lidové hudbě , Richard Wagner o hudbě a umění , Ludvík Kundera - profil umělce, pedagoga a vědce , Hudebníci 20. století Alois Hába, život a dílo .

Jiří Votava

Doc. MUDr. Jiří Votava, CSc. působil jakopřednosta Kliniky rehabilitačního lékařství, 1LF a VFN, původní odbornost neurolog, nástavbová "fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace" Po maturitě v letech 1959-1965 studoval Fakultu všeobecného lékařství. Pak nastoupil jako aspirant na Fyziologickém ústavu fakulty a současně začal pracovat na Neurologické klinice -- s pacienty a v EMG laboratoři. 1969-1970 studijní pobyt v Neurofyziologické laboratoři ve Washingtonu. Po návratu měl z politických důvodů měl problém získat místo, koncem 1971 nastoupil na rehabilitační oddělení Neurologické kliniky FVL, spolupracoval na výzkumu v oblasti neurologické rehabilitace s prof. Pfeifferem. Po získání kvalifikace rehabilitačního lékaře organizoval v letech 1979-92 kurzy manipulační terapie a účastnil se výuky . Od r. 1979 přešel na Rehabilitační oddělení, později Kliniku rehabilitačního lékařství 1.LF, kde je od r. 1992 přednostou. Z odborných témat se zabýval rehabilitací dospělých osob i dětí se zdravotním postižením, rehabilitací osob po poranění mozku, využití jógy v rehabilitaci, využitím technických pomůcek v rehabilitaci, zavedením studia ergoterapie. Od r. 1980 spolupracuje s organizacemi osob se zdravotním postižením, od r.1988 spolupracuje s mezinárodní organizací Rehabilitation International, kde je od r. 1991 národním tajemníkem, od r. 2000 členem výkonného výboru. Podílel se na organizaci národních abilympiád i mezinárodní abilympiády v Praze. Spoluautor 12 knižních publikací.

Jiří Vogel

Doc. ThDr. Jiří Vogel, ThD., proděkan Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, prošel zajímavou životní cestou - od strojírenského technologa a konstruktéra po husitského faráře a vysokoškolského učitele. Sám o sobě říká, že na faráře se nikdy moc necítil, protože je spíše introvert, ale pokud vnímá, že studenti jsou s ním naladěni na stejné vlně a mají upřímný zájem o teologické studium, jeho plachost mizí a cítí se šťasten. Církev československá husitská mu nabízí prostor pro svobodu svědomí, a proto v ní našel domov.