Všichni Autoři a témata

Ludmila Menclová (1)

Jiří Vávra (1)

Vraný Josef, 9. 5. 1874 - 27. 3. 1937, č. agrární novinář a politik; statkář. Od 1906 redaktor, od 1922 šéfredaktor deníku Venkov; od 1918 člen výkonného výboru agrární strany; 1918-25 poslanec, od 1925 senátor republikánské strany, zemědělský odborník a publicista, beletrista. Používal také pseudonymy Jan Kobr, Jiří Vávra, Kateřina Romanovská, J. V. Stránecký. Redigoval tiskoviny Lidový deník a Venkov, založil týdeník Cep a beletristický časopis Rozkvět. Autor lidových románů a fejetonů .

Libor Lenža (1)

Narozen 1969 v Českém Těšíně. Astronom, řídící pracovník, publikace z oboru astronomie a kosmonautiky.

Jaroslav Blovský (1)

Konstantin Ivanovič Skrjabin (1)

Biolog.

Karel Rón (1)

Narozen 11.10.1875 ve Vysokém nad Jizerou, zemřel 13.5.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, redakční a publikační činnost z oboru fyziky.

Stanley Bradleay (1)

Ellen Potter (1)

Ellen Potter je americká autorka je děti i dospělé knih . Vyrůstala v Upper West Side, New York a studovala tvůrčí psaní na univerzitě Binghamton a nyní žije v Candor v severní části státu New York. Byla přispěvatelem Cimarron recenze, Epocha, Hudson Review, a sedmnáct.

Glenda Bendure (1)

Autorka turistických průvodců.

David Willett (1)

Hans Krijt (1)

Narozen v nizozemském Zaandamu, bydlí od roku 1948 s menšími přestávkami v Československu, kde vystudoval v roce 1955 filmovou fakultu Akademie můzických umění. Do poloviny šedesátých let pracoval jako režisér - dokumentarista v Čs. televizi, později působil jako učitel nizozemštiny a začal překládat českou, sporadicky i slovenskou beletrii do nizozemštiny.

Han Nolan (1)

Bill Wilson (1)

Pastor církve Metro World Child. Zajímá se pastorační službou dětem na okraji společnosti

Dana Holečková (1)

Dana Holečková se narodila v roce 1957 ve Slaném. Po maturitě na zdejším gymnáziu studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy - obor systematika a ekologie obratlovců - specializace savci. Tématem diplomové práce Dany Holečkové byli netopýři velcí. Pracovní zkušenosti RNDr. Dany Holečkové jsou velmi pestré; od pokladní v kině Flora v Praze, přes asistentku produkce v Československé televizi a vedoucí přírodovědného oddělení domu dětí a mládeže až k působení v Zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem. Do zoologické zahrady Dana Holečková nastupuje v roce 1984 nejprve jako zootechnik a zoolog šelem a primátů, později šelem, slonů a nosorožců. V letech 1998-2005 byla RNDr. Dana Holečková členkou ústřední komise na ochranu zvířat při Ministerstvu zemědělství a předsedou výboru pro ochranu volně žijících zvířat. Od srpna roku 1996 je Dana Holečková ředitelkou Zoologické zahrady ve Dvoře Králové a dnes také členem rady Unie českých a slovenských zoologických zahrad.

Antonín Heveroch (1)

Antonín Heveroch byl český psychiatr a neurolog. Narodil se v Minicích , dcerou pražského uzenáře a soukromníka Jana Cirkla a jeho manželky Anny rozené Staré. Zemřel bezdětný. Pohřben je na Vinohradském hřbitově v Praze, na jeho hrobě je socha ženy od sochaře a přítele Jaroslava Horejce . Do praxe vstoupil jako praktický lékař ve Všeobecné zemské nemocnici v Praze na Karlově náměstí. Odtud přešel roku 1899 na místo sekundárního lékaře do ústavu choromyslných v Kateřinkách. Téhož roku 1899 se habilitoval z psychiatrie a neurologie, roku 1906 se stal mimořádným profesorem, roku 1921 řádným profesorem na lékařské fakultě Karlovy Univerzity. V roce 1908 zřídil a vedl ústav pro epileptiky v Praze Libni v původně viniční usedlosti Malovaný lis . Roku 1919 se stal vrchním ředitelem pražského ústavu pro choromyslné. Byl mj. členem Československé akademie věd a umění, Akademie práce, Státní zdravotnické rady. Byl také místopředsedou Společnosti Národního divadla . Ve více než 100 původních pracích a článků se věnoval různorodým tématům: afázie a agnózie, jak si uvědomujeme jsoucno, o představách slov, o životním rytmu a jeho poruchách, o intuici, o ztrátě uvědomění svých citů, o vztahovačnosti a problému kauzality, o podvržených a vyzrazených myšlenkách, o obsesích, o bludu, o halucinacích u liliputů, o mrákotných stavech, o duši davu, o dětech chorobně lhavých, o dětech neposedných, o zločinech školní mládeže, o báchorkác...

Bohumil Lhotský (1)

Práce z oboru zubního lékařství.

Pavel Poláček (1)

Narozen 13.6.1938 v Praze. Ing., CSc., autor publikací o zemědělství, zahraničním obchodu, mezinárodních vztazích a Evropské unii.

Irena Laris (1)

Polská autorka knih pro děti.

Jaroslav Pasovský (1)

Jaroslav Šimánek byl profesor češtiny a francouzštiny, původně vyučoval na Obchodní akademii v Hořicích v Podkrkonoší. V Berouně od roku 1924 do roku 1950. Pod pseud. Jaroslav Pasovský vydal množství básní, povídek, novel a románů , psal i divadelní hry. Po pečlivé přípravě vydal v roce 1935 životopis K. H. Mácha. Po válce vyšel jeho vrcholný román o J. A. Komenském Bouře a duha. Pod pseudonymem Kamil Daneš od počátku 50. let psal i rozmarné verše. Společnosti se ale spíše stranil, byl samotářem.

Jack M Broughton (1)

Jolana Macková (1)

Narozena 8. 3. 1970. Zakladatelka, majitelka a principálka Divadélka Koloběžka v Nymburce. Autorka publikace pro děti. Spoluautorka vzpomínkové publikace na lidické děti.

Marie Carmichael Stopes (1)

Anglická spisovatelka, paleobotanička, bojovnice za ženská práva a průkopnice na poli kontroly porodnosti. Vlastním jménem Humphrey Verdon Roe. Jako redaktorka Birth Control News, který publikoval anatomicky explicitní rady, a jako žena, která ráda pořádala protesty u kostelů, se stala terčem protestů jak anglikánské, tak katolické církve. Její kniha Manželská láska, kterou podle svého tvzení napsala, když byla ještě panna, byla kontroverzní a vlivná. Moderní organizace nesoucí její jméno, Marie Stopes International, pracuje ve více než 40 zemích světa.

Josef Neruda (1)

Josef Neruda byl český varhaník a hudební pedagog. Josef Neruda získal základy hry na varhany v rajhradském klášteře. V mládí byl učitelským pomocníkem v Náměšti nad Oslavou a vedle svého povolání hrával v haugwitzovské kapele a také působil jako klavírní pedagog v Olomouci. V roce 1832 však přijal nabídku z Brna a nastoupil na uvolnivší se místo dómského varhaníka. Tuto funkci zastával s menšími pauzami 36 let. Josef Neruda měl deset dětí a všechny byly nesmírně talentované. Například u jeho dcery Amálie, později provdané Wickenhauserové, talentované klavíristky, studoval Leoš Janáček. Vilemína Nerudová byla geniální houslistkou, a kruh jejích příznivců v čele s princem z Walesu, pozdějším anglickým králem Eduardem VII., jí věnoval zámek v Asolu u Benátek. Ze synů vynikl zejména violoncellista František, který byl později profesorem na konzervatořích v Petrohradu a Kodani.

Magdaléna Frouzová (1)

Narozena 1977. Politoložka, sinoložka, televizní redaktorka, práce o postavení žen v islámských zemích.

Otakar Španiel (1)

Otakar Španiel byl český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU. Narodil se v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem a jeho manželky Anny, rozené Šlosárkové. Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902–1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera. Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU. Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout. Dne 20. září 1917 se v Praze oženil s vdovou Ludmilou Rudlovou, rozenou Weissovou . Manželé Španielovi měli syny Zdeňka a Ivana. Ivan Španiel bojoval ve francouzské armádě proti Němcům, padl ve čtyřiadvaceti letech, 30. listopadu 1944. Bratr Otakara Španiela, československý generál Oldřich Španiel , odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše. Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích. Na LOH 1912 v kamenosochařství a na LOH 1936 také v kamenosochařství s názvem Trofej československého olympijského výboru Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů byli jeho častým tématem sportovci . Po návratu z Paříže byl v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, ...

Marcela Počinková (1)

Narozena 30.3.1968 v Novém Jičíně. Zabývá se problematikou ústředního vytápění od roku 1992, kdy ukončila studium VUT v Brně, fakulty stavební ve specializaci Technická zařízení budov. Pět let pracovala jako projektantka v oboru ústředního vytápění a zdravotně technické instalace. Poté nastoupila jako odborný asistent na FAST VUT v Brně, Ústav TZB. Je spoluautorkou učebních textů Ústřední vytápění a Zdravotně technické instalace, knih Úsporný dům a Podlahové a stěnové vytápění, stropní chlazení. Ve specializace se zabývá především teplovodním velkoplošným vytápěním.

Lea Treuová (1)

Narozena 13.6.1954 v Boskovicích okr. Blansko. Pracuje v oboru ústředního vytápění od roku 1978, kdy zakončila studium na VUT v Brně, fakulta stavební se specializací Technická zařízení budov. Od roku 1978 do roku 1987 pracovala jako samostatný projektant specializace ÚT. Od roku 1987 působí na FAST VUT v Brně, Ústavu TZB jako odborný asistent. Zabývá se převážně oborem ústředního vytápění

Josef Václav Jiroušek (1)

Narozen 5.7.1935 v Jílovicích u Rychnova nad Kněžnou. Publikuje povídky o myslivosti.

Vlasta Rohová (1)

JUDr. Vlasta Rohová, roz. Vopalecká v roce 1932 v Praze, si vyšla do světa. Po dětství prožitém ve Vlašimi a pak studiu v Praze hned druhý den po skončení školy nastoupila do zajímavého zaměstnání, a po 38 letech pracovní činnosti a po odstranění bolestí spojených s coxarthrosou získáním endoprotézy úspěšně vkročila do důchodového věku. Seznámila se s nabídkami pro využití volného času seniorů, absolvovala mj. kursy nadace ELPIDA, kde se nadchla fenoménem internetu, navštěvovala přednášky a semináře Akademie třetího věku, stala se aktivní členkou Klubu sběratelů kuriozit s největším množstvím miniaturních skleněných figurek zvířátek , od roku 1996 se s nimi účastnila řady pořadů našich televizí, zabývá se od mládí dodnes fytoterapií – využitím bylinek pro zdraví – a také krystaloterapií, o čemž sestavila v roce 1994 publikaci KOUZELNÉ KRYSTALY. Přivýdělek k důchodu získává z honorářů za povídky do časopisů, kdy se již nevejdou do „šuplíku“. Kromě lásky k hudbě, ke knihám a aspoň někdy k plavání, osud jí připravil radost ze dvou vnuček a je pyšná na úspěchy své snachy. Mračna nad osudem naší země a národa vidí ve snaze lobbistů vybudovat v naší překrásné zemi hlubinné úložiště jaderného odpadu na tisíce let, a pro odvrácení tohoto zrůdného plánu je ochotna se obětovat a prosí všechny rozumné lidi o pomoc.

Jiří Znojemský (1)

Václav Šimr (1)

Autor knihy o stavbě slunečních hodin.

Stephen Trombley (1)

Karel Skalický (1)

Karel Skalický je český římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a aktivní účastník exilového boje proti komunistické totalitě. Emigroval do Říma a přednášel teologii na Lateránské univerzitě, od roku 1967 redigoval exilový časopis Studie. Od roku 1994 přednáší znovu na české akademické půdě, je profesorem a vedoucím katedry systematické teologie na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, jako děkan stál v jejím čele v letech 1996–1999. Roku 2006 mu byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv. V roce 2013 mu pak Jihočeská univerzita udělila titul emeritního profesora. V roce 2015 mu byla udělena Cena Václava Bendy.

Václav Blažek (1)

Narozen 23.4.1959 v Sokolově. Prof. RNDr., CSc., lingvista, vysokoškolský pedagog, specializace na historicko-srovnávací jazykovědu a etymologii, práce z jazykovědy a baltistiky. Původním vzděláním též matematik a fyzik.

Leoš Nebor (1)

Leoš Nebor byl český fotograf. Začal fotografovat v roce 1945. V letech 1953–1958 byl fotografem ČTK. Roku 1959 spoluzakládal časopis Mladý svět, kde jako fotograf a vedoucí fotooddělení působil do roku 1968. Poté byl fotografem a zástupcem šéfredaktora časopisu Svět v obrazech, odkud byl přinucen odejít v roce 1969. Aby se uživil, dělal fotodokumentaci stavby plynovodu. Také se věnoval vlastní tvorbě – fotografoval Prahu, zejména Malou Stranu, portréty, podařilo se mu připravit tři knihy pro zahraničí. V Čechách vystavoval až v roce 1989 na výstavě Československé fotografie v Mánesu ke 150. výročí fotografie. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit k fotoreportáži – fotografoval pro týdeník MY.

Louis Antoine de Bougainville (1)

Louis Antoine de Bougainville byl francouzský důstojník a mořeplavec, který jako první prozkoumal některé končiny Tichého oceánu. Louis pocházel z rodu vyšších úředníků a k námořnickému řemeslu se dostal až ve svých třiceti letech. Do té doby se s úspěchem věnoval nejrozmanitějším činnostem. Vystudoval práva a stal se skvělým obhájcem, jeho Pojednání o integrálním počtu mu vyneslo členství v londýnské Královské vědecké společnosti, intriky, souboje a galantní dobrodružství byly jeho živlem a za sedmileté války se vyznamenal jako důstojník v Kanadě při obraně Québeku. Vojenskou uniformu pak vyměnil za námořnickou a roku 1763 byl vyslán založit francouzskou kolonii na Malvínských ostrovech, která však musela být po dvou letech na nátlak Anglie a Španělska vyklizena. Předáním Malvín Španělům pověřilo ministerstvo námořnictví Bougainvilla. Ten se chopil příležitosti a přesvědčil krále Ludvíka XV., že by jeho mise měla pokračovat cestou kolem světa, která by opět pozvedla francouzskou prestiž a dala zapomenout na hořkost vojenských i diplomatických porážek. V prosinci 1766 se davy zvědavců loučily v brestském přístavu s Bougainvilleovými koráby – s pyšnou válečnou plachetnicí Boudeuse a s trojstěžníkem Etoile . Kromě oficiálního poslání královská instrukce kapitánovi ukládala prozkoumat moře i země mezi západním pobřežím Jižní Ameriky a Východní Indií a zejména objevit bájnou Jižní zemi a nalézt v jižních mořích vhodné námořní základny. Předávání Malvínských ostrovů trvalo bezmála rok, a tak skutečné dobrodružství začalo teprve v prosinci 1767, kdy obě lodi vepluly do bouřlivého Magalhãesova průlivu a pak do vod Tichého oceánu. První pevnina se objevila na obzoru 21. března. Byla to skupina nízkých ostrůvků pokrytých chudou vegetací, které nazval Bougainville „Nebezpečnými“ . Počátkem dubna vyrostla v dálce z moře vysoká hora, dominující zelenavému...

Jaromír Páv (1)

Absolvent Pedagogického institutu v Ostravě, obor jazyk český – dějepis - hudební výchova , v letech 1963-1969 učitelská praxe na základních a středních školách. Vědecká aspirantura ve Slezském ústavu ČSAV v Opavě v letech 1969-1979, v roce 1971 získal PhDr., v roce 1976 kandidátem věd na základě obhajoby vědecké práce „Národnostní problematika v Ostravské průmyslové oblasti na počátku 20. století “. Od roku 1979 působil jako odborný asistent na katedře historie Pedagogické fakulty v Ostravě s odborným zaměřením na československé dějiny 19. a 20. století, v tomto oboru se také v roce 1988 habilitoval. Do roku 1997 přednášel na katedře historie Filosofické fakulty Ostravské univerzity , externě přednášel rovněž na katedře historie FF UP v Olomouci a katedře evropských studií a politologie tamtéž. Od roku 1998 do současnosti působí jako vedoucí katedry občanské výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity . Podílel se na řešení řady výzkumných úkolů a grantů GA ČR, MV ČR, MZV ČR. Vedle řady vystoupení na domácích i zahraničních konferencích se autorsky podílel na řadě studií i monografií a publikoval desítky studií a článků ve sbornících a v časopisech, je rovněž autorem několika skript a studijních textů odborně zaměřených na problematiku meziválečných československých dějin v kontextu s dějinami evropskými a světovými.

Pavel Mik (1)

PhDr., afrikanista a orientalista, diplomat, spisovatel a překladatel. PhDr. Pavel Mikeš se narodil v roce 1960 v Českých Budějovicích. V letech 1979–1984 studoval afrikanistiku a orientalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté působil v Orientálním ústavu v Praze. Od roku 1999 pracuje jako diplomat na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a pro Evropskou unii. Současně přednáší pro různé africké a evropské instituce. Zabývá se otázkami bezpečnosti a soužití růz­ných kultur a politickou a ekonomickou integrací afrického kontinentu. Autorovy knižní publikace: Čas je dar Afriky , Etiopské bajky a pohádky , Hanzelka a Zikmund. Fotografie z Etiopie , Somálská přísloví .

J. H Plumb (1)

Britský historik, nositel titulu Sir.

Alan Forman (1)

František Skovajsa (1)

Narozen 1883 v Uherském Hradišti. PhDr., středoškolský profesor, práce z oboru zeměpisu.

Václav Podubský (1)

Narozen 3. 5. 1904 v Bělušících u Kolína, zemřel 28. 7.1970 ve Vodňanech. Ing., profesor zemědělskotechnické školy, publikace z oboru rybářství.

J Mócsy (1)

Mořic Remeš (1)

Narozen 21.7.1867 v Příboře na Moravě, zemřel 19.7.1959 v Dvorcích u Olomouce. MUDr., RNDr. h.c., lékař, geolog, paleontolog, přírodovědec. Práce v oborech, též beletrista, fejetonista a autor literárně historických článků.

Zdeněk Matyáš (1)

Narozen 8. 8. 1945 ve Vsetíně, zemřel asi 8. 4. 2001 ve Valašských Kloboukách. Akademický malíř, zaměřoval se na motivy z Valašska.

Vincenc Jelínek (1)

Narozen 19.11.1896 v Třešti, zemřel 20.8. 1962 v Brně. MVDr., profesor veterinární školy, odborník v oblasti patologické morfologie a fyziologie, práce z oboru.

R. Palme Dutt (1)

Britský politik, historik a publicista indického původu. Spoluzakladatel komunistické strany Velké Británie.

František Židek (1)

PhDr. František Žídek , doktor hudebních věd, výborný houslista, povoláním středoškolský profesor , se ve své literární tvorbě věnoval houslovému umění.

Bohuslav Maleček (1)

Narozen 14.11.1921 v Praze, zemřel 15.12.1988 v Ústí nad Labem. Výtvarný pedagog a malíř, práce z oboru výtvarné výchovy.

Barbora Dančová (5)

Ilustrátorka.

Paul Tillich (1)

Paul Johannes Tillich byl americký protestantský teolog a filosof náboženství německého původu, jeden z nejvýznamnějších evangelických theologů 20. století. Mezi svými kolegy Tillich vyniká šíří zahrnutí filosofických, religionistických, kulturních, sociologických a psychologických témat do svého teologického díla. Tillich v něm usiloval o to, aby použitím originálních termínů nově interpretoval křesťanskou zvěst s jejími pojmy a symboly, modernímu člověku 20. století většinou již nesrozumitelnými. Tillichovu theologickou pozici je možno označit jako "třetí cestu" mezi liberální theologií 19. století, která usilovala o syntézu mezi křesťanstvím a kulturou, a dialektickou teologií, reprezentovanou Karlem Barthem, která mezi soudobou kulturou a křesťanstvím přísně rozlišovala. Paul Tillich se narodil v rodině luterského faráře Johannese Tillicha. V letech 1898-1904 navštěvoval gymnázium ve městě Königsberg in der Neumark a v Berlíně. Theologii studoval v letech 1904-1909 v Berlíně, Tübingen a Halle. Během studií ho ovlivnili především biblista a systematický theolog Martin Kähler , který ho přivedl k Martinu Lutherovi , a systematický theolog Wilhelm Lütgert , který jej přivedl k filosofii německého idealismu. 1909-1919 v církevní službě; 1911-12 absolvoval učební vikariát v Nauen v Braniborsku, 1912 byl v Berlíně ordinován na duchovního. 1910 doktorem filosofie; 1912 filosofický licenciát na základě prací o F.W.J. Schellingovi; 1916 habilitace v oboru systematické theologie v Halle. Ve válečných letech 1914-1918 polním duchovním na západní frontě. Válečná zkušenost s blízkostí smrti měla pro jeho osobní život a theologické myšlení závažné důsledky. Tillich na bojištích zažil zhroucení měšťanské kultury a životního stylu 19. století s jeho idealistickou filosofií a liberální theologií. Jestliž...

Aleksandr Nikolajevič Fesik (1)

Ruský homeopat, od r. 1991 žije v České republice.

Grant Kendall (1)

Grant Kendall se po ukončení střední školy rozhodl pro studia veterinárního lékařství. Jeho láska ke koňům jej s čerstvým diplomem přivedla do Virginie, ale později do amerického státu Kentucky, jehož nekonečné prérie jsou pro chov koní jako stvořené. Autor se ve střední části Kentucky usadil a se svou rodinou tam žije dodnes. Kromě lásky ke zvířatům v sobě objevil i talent spisovatelský. Nejdříve psal krátké články, až brzy dokončil celou knížku, kterou nazval podle svého denního chleba Zvěrolékař v Kentucky. Vtipná kniha zachycuje jeho denní praxi hlavně s koňmi, ale i s majiteli zvířat.

Máté Zalka (1)

Máté Zalka byl maďarský spisovatel a revolucionář. Jeho skutečné jméno bylo Béla Frankl.

Michael Rist (1)

Německý agronom. Práce z oboru etologie, ekologického zemědělství a sociálně-ekonomické tematiky.

Vladimír Řeřucha (1)

Narozen 25. 4. 1920 v Havlíčkově Brodě, zemřel 12. 12. 2004 v Pardubicích. Teoretik umění, působil jako ředitel Východočeské galerie v Pardubicích. Autor publikací o výtvarném umění.

Antonín Klobouk (1)

Antonín Klobouk byl profesor buiatriky Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a výzkumníkem v oblasti imunologie, vyvinul vakcínu proti nakažlivé obrně prasat . Po absolvování Slovanského gymnázia v Olomouci odešel studovat veterinární medicínu do Vídně na tehdejší K. u. k. Tierärztliche Hochschule. Po promoci působil od roku 1912 v Ústavu pro výrobu očkovacích látek v Mödlingu u Vídně, kde získal cenné zkušenosti z imunologie a virologie. Po vzniku Československa se stal přednášejícím na nově vzniklé Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. V roce 1919 byl jmenován přednostou kliniky buiatricko-porodnické. Ve 30. a 40. letech se intenzivně zapojil do hledání preventivních opatření proti distomatóze. Za války dokončil vývoj vakcíny použitelné v boji proti tzv. Těšínské nemoci . V letech 1946–1949 byl rektorem brněnské Vysoké školy zvěrolékařské.

Jean-Paul Belmondo (1)

Jean-Paul Belmondo, ve Francii přezdíván Bébel , je francouzský divadelní a filmový herec. Narodil se v Neuilly-sur-Seine, západně od Paříže jako syn francouzského sochaře Paula Belmonda a malířky Madeleine Reinaud-Richard. Jeho prarodiče z otcovy strany pocházeli z Itálie. Studoval na Conservatoire National Superieur d’Art Dramatique . Na studiích se mu sice příliš nedařilo, zato v sobě objevil vášeň pro box a fotbal. Po několika menších divadelních představeních v roce 1957 debutoval v televizním filmu Pěšky, na koni a vozem . Scény, ve kterých se měl objevit, však byly z filmu vystřiženy ještě před jeho uvedením. Jeho zlomovou rolí se stala postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem Jeana-Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské nové vlny. Dále si zahrál například ve filozoficky laděném snímku režiséra Jean-Pierre Mellvilla Kněz Léon Morin nebo v kriminálním příběhu Práskač . Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Za nedodržení smlouvy u filmu Borsalino se soudil a tak se téměř 30 let neobjevil po boku Alaina Delona. Do poloviny osmdesátých let byly pro něj typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. Do roku 1986 byl jednou z hlavních kasovních francouzských hvězd. Byl známý tím, že se při riskantních filmových scénách nenechával zastupovat kaskadéry. S postupujícím věkem začal dávat přednost divadelním prknům, kde byl velmi úspěšný. Po vzoru Alaina Delona založil svoji vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména jeho babičky. V roce 1989 byl za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte oceněn Césarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání. 17. května 2011 obdržel na...

Paul Newman (1)

Paul Leonard Newman byl americký herec, režisér, automobilový závodník, filantrop, majitel týmu Newman/Haas Racing a spoluzakladatel společnosti Newman's Own, jejiž kompletní výdělek je věnován na charitu. Byl oceněný mnohými prestižními cenami, například Oscarem, Zlatým glóbem, Emmy, cenou v Cannes a Humanitární cenou Jeana Hersholta. Byl známý pro své pronikavě modré oči, sympatickou povahu a také pro svůj fešný vzhled, díky němuž je považován za jeden ze sexuálních symbolů 60. let 20. století. Newman se nejlépe zapsal do podvědomí diváků hlavními úlohami ve filmech Kočka na rozpálené plechové střeše, Hazardní hráč, Hud, Hombre, Frajer Luke, Život a doba Soudce Roye Beana,Skleněné peklo či Road to Pedition. Dále si jej diváci mohou pamatovat jako společníka Roberta Redforda ve slavných snímcích Butch Cassidy a Sundance Kid či Podraz. Ze svých osmi oscarových nominací proměnil pouze jednu a to v roce 1987, kdy získal cenu Akademie za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmu Barva peněz. Newman se narodil na předměstí Clevelandu v lednu roku 1925. Jeho otec Arthur Samuel Neumann byl Žid, syn Simona Newmana a Hannah Cohnové, emigrantů z Maďarska a Polska.. Matka Terézia Fecková byla Slovenka, rodačka z vesnice Ptičie nedaleko Humenného, praktikující křesťanskou víru . On sám jako dospělý netíhnul k žádné víře, avšak označoval se za Žida. Newman s herectvím začínal již na škole. Jeho první dochovaný divadelní výstup se konal v jeho sedmi letech na školním představení Robina Hooda. Ve svých deseti letech již vystupoval v jednom z clevelandských divadel. V roce 1943 odmaturoval ze střední školy v Shaker Heights a krátce studoval na Ohio University v malém univerzitním městečku Athens. Během druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu jako střelec a radista v Pacifiku. Původně byl zařazen do programu pro pi...

I. N Uspenskij (1)