Všichni Autoři a témata

Henry Cloud (16)

Henry Cloud je klinický psycholog s bohatými zkušenostmi v soukromé praxi.

Helen Fields (17)

Britská právnička, zaměřena na trestní a rodinné právo, spisovatelka, ředitelka mediální společnosti.

Hanáčková Pavla (23)

Günter Hofé (9)

17. März 1914 in Berlin; † 27. Dezember 1988 pracoval jako bankovní úředník, za války sloužil ve Wehrmachtu a stal se členem NSDAP, zúčastnil se i ofenzívy v Ardénách. Po válce pracoval jako učitel, spisovatel, šefredaktor, byl i vězněn pro podezdření ze špionáře, napsal válečnou trilogii

Greg Iles (12)

Narození: 8. dubna 1960 60 let, Stuttgart, Německo Patří k americkým autorům napínavých thrillerů, jejichž díla se pravidelně objevují v první desítce titulů na žebříčcích bestsellerů listu New York Times.Absolvent mississippské univerzity se několik let živil jako muzikant ve skupině Frankly Scarlet. Po úspěchu své první knihy se začal profesionálně věnovat psaní příběhů. Žije s manželkou a dvěma dětmi v Natchezu v Mississippi.

George Martin (20)

Britský hudební skladatel, producent a hudebník.

Geoff Johns (18)

Americký autor komiksů.

Gabriele d'Annunzio (17)

Gabriele d'Annunzio byl italský básník, spisovatel a válečný hrdina. Sehrál velmi kontroverzní roli v počáteční fázi italského fašismu coby jeden z jeho myšlenkových původců a přítel Mussoliniho. Gabriele d'Annunzio byl dalmátského původu. Narodil se v Pescaře jako syn bohatého statkáře a tehdejšího starosty jménem Francesco Rapagnetta. Ve věku 13 let byl adoptován strýcem Antoniem D'Annunzio a převzal jeho příjmení. Sám se ale po celý další život podepisoval „d'Annunzio“, což napovídalo neexistujícímu šlechtickému titulu. Gabrielův talent byl rychle rozpoznán, byl proto poslán do školy v Pratu. Na této škole vydal první básnickou sbírku nazvanou Primo Vere . Básně této sbírky byly inspirovány Carduccim, zejména jeho Ódami barbarskými, řada básní byly násilné imitace Guerriniho. V roce 1881 vstoupil na římskou univerzitu La sapienza, kde se stal členem různých literárních sdružení včetně organizace Cronaca Bizantina a kde psal články a recenze do místního tisku. Publikoval básnické sbírky Canto novo a L'intermezzo di rime a povídkové sbírky Terra vergine , Il libro delle vergini a časopisecky větší část povídek, které byly později publikovány knižně ve sbírce San Pantaleone . Mezitím časopis Angela Sommarugy přestal existovat kvůli skandálu a skupinka mladých literátů kolem něj, do níž Annunzio patřil, se rozptýlila. D'Annunzio se stal žurnalistou, psal pro časopis...

František Stavinoha (12)

* 10. 7. 1928, Zašová † 8. 4. 2006, Kladno – Švermov Prozaik, publicista, horník Narodil se jako poslední ze sedmi dětí valašského pasekáře. Po absolvování měšťanské školy ve Valašském Meziříčí se učil pekařem a knihařem, později byl zaměstnán v různých manuálních profesích . Roku 1950 byl odsouzen za pobuřování k pětiměsíčnímu trestu vězení, který vykonával v jáchymovských dolech; v témže roce byl povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u Pomocného technického praporu na dole Zápotocký v Kladně a dole Gottwald v Libušíně. V roce 1953 podepsal pětiletý úvazek práce v hornictví, na jehož základě byl z vojenské služby propuštěn. Od té doby žil v Kladně. Pracoval v místních dolech, nejprve jako horník, později signalista a těžmistr, od roku 1975 ze zdravotních důvodů v povrchovém provozu; do důchodu odešel v roce 1983. V letech 1994–1998 byl v Kladně členem městského zastupitelstva; 2003 mu zde bylo udělěno čestné občanství. V 60. letech publikoval soudničky v časopisech Kladenská záře, Čs. horník a energetik a Svoboda; po roce 1973 přispíval články, fejetony a povídkami do periodik: Dikobraz, Práce, Rudé právo, Mladá fronta, Květy, Čs. voják, Tvorba, Kmen, Mladý svět, Literární měsíčník, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Roháč aj.; v 90. letech otiskoval povídky a fejetony v sobotních přílohách Občanského deníku, Práva lidu, Venkova, Rudého Práva a Práva, v Novém dikobrazu, Vlastě, Kladenských novinách, Haló novinách aj. Od 80. let spolupracoval s Československou televizí: podle vlastních námětů napsal scénáře k inscenacím a filmům Pravda neroste na višni , Hvězdy nad Syslím údolím , Pohled z hlubin , Kolotoč a devět vnuků ...

František Soukup (15)

František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post ministra spravedlnosti. Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany. Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí . Od roku 1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval...

František Kotlaba (8)

František Kotlaba byl český přírodovědec, mykolog, ochránce přírody a botanik. Po studiu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a pedagogickém působení pracoval od roku 1957 jako vědecký pracovník Národního muzea v Praze a v letech 1962–1990 Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích. Zabýval se taxonomií, ekologií a chorologií hub, propagaci mykologie a ochrany přírody. Byl členem redakční rady odborného časopisu Mykologické listy a autorem mnoha odborných i populárních článků. Popsal řadu nových druhů hub, především ve spolupráci se svým kolegou Zdeňkem Pouzarem.

Frank Hecker (15)

Německý biolog a fotograf.

Francesco Petrarca (9)

Francesco Petrarca byl italský spisovatel a básník. Společně se svým vrstevníkem a přítelem Boccacciem je považován za jednoho z prvních autorů renesanční literatury. Bývá označován za největšího humanistu a nejvlivnějšího italského lyrického básníka. Tvořil v latině i v italštině a jeho nejproslulejším dílem je italsky psaný Zpěvník, popisující v 366 básních zejména platonickou lásku k idealizované Lauře. Petrarcova latinská tvorba zahrnuje smyšlený dialog básníka se svatým Augustinem známý jako Mé tajemství, filosofický traktát O lécích proti štěstí a neštěstí nebo polemické spisy proti lékařům či aristotelikům. Svým dílem navazoval jak na Vergilia, Ovidia, Cicerona, Senecu, svatého Augustina a další antické autory, tak na pozdně středověkého Danta Alighieriho. Také Petrarcův život je předmětem zájmu, zejména jeho kontakty s jinými učenci a spisovateli té doby, obsáhlá korespondence, politická a diplomatická činnost a také vztah k přírodě. Sám Petrarca se ke svému životu vracel ve svých básních, vzpomínkových textech a úvahách, a tím vnímání své osoby značně ovlivnil. Vzhledem ke své zálibě v cestování bývá někdy Petrarca označován za prvního turistu. Obzvláštní pozornost je věnována jeho popisu výstupu na Mont Ventoux. Petrarca tuto horu pravděpodobně skutečně zlezl v dubnu 1336. Podle dobových pramenů však byly výlety na vrchol hory v Petrarcově době běžnou záležitostí, a jeho důležitost tedy spočívá spíše ve skutečnosti, že o své cestě a prožitku podal literární zprávu. Čeština připouští skloňování jména jak se zachováním písmena -c- , tak v podobě vytvořené v souladu s výslovnosti, tedy -k- . V titulech knih i v odborné literatuře se lze setkat s oběma variantami. Francesco Petrarca se narodil roku 1304 v toskánském městě Arezzo. Jeho otec, florentský právník Ser Pietro di Parenzo byl z rodného města v...

Evžen Škňouřil (9)

Ing. Evžen Škňouřil , lodní kapitán, numismatik, autor publikací o lodích a lodní dopravě.

Eva Hošnová (19)

Narozena 26.6.1951 v Praze. PhDr., CSc., filoložka, práce z oboru českého jazyka.

Eva Horáková (11)

Eva Horáková je učitelka s dlouholetou praxí, matka dvou dětí. Vydala několik knížek prvního čtení v edici První čtení, to nic není nakladatelství Portál: Zvířátka, Pohádkový svět a Svět hraček a her.

Eugène Sue (17)

Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...

Erazim Kohák (15)

Erazim Kohák byl český filozof a publicista, zabývající se často ekologickými tématy. V letech 1948–1989 žil v exilu. Rodiče za války patřili k nekomunistickému odboji a byli vězněni gestapem. Po válce byl Kohák členem 118. skautského oddílu, kde získal přezdívku Jezevec. Kohákův otec spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, a tak rodina po únoru 1948 emigrovala. Strávili půldruhého roku po uprchlických táborech, než mohli vstoupit do USA, kde zastávali dělnické profese. Kohák při zaměstnání absolvoval první cyklus vysokoškolského studia filozofie a religionistiky na Colgate University ve státě New York . Díky Danforthovu stipendiu mohl pokračovat ve studiu na filozofické a teologické fakultě Yale University v New Haven, kde dosáhl titulů magistra v roce 1957 a doktora v roce 1958, a to v oborech filozofie a religionistiky. Téhož roku nastoupil na akademickou dráhu jako asistent a o rok později jako odborný asistent na Gustavus Adolphus College ve státě Minnesota. Mezitím působil rovněž jako evangelický farář v Kasotě a spoluvedl skautský oddíl, do nějž chodily jeho dcery. Za rok nastoupil na katedru filozofie FF Boston University ve státě Massachusetts, kde byl roku 1970 habilitován jako docent a roku 1977 získal titul profesora. Oženil se s Američankou a měli tři dcery; po rozpadu manželství v roce 1976 odešel do státu New Hampshire, kde si postavil na lesní mýtině dům. Dne 31. ledna roku 1999 se v Křižlicích podruhé oženil, jeho nová manželka se jmenovala Dorothy. Do Československa mohl na krátkou dobu zavítat až v roce 1969. Ihned po sametové revoluci přicestoval do vlasti, učil střídavě na Karlově univerzitě a na Boston University . V roce 1995 se vrátil natrvalo do České republiky, aby zde působil jako profesor filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze a jako publicista. Od roku 2006 pracoval v Centru globálních studií Filosofického ústavu A...

Emily Rodda (18)

Emily Rodda, vlastním jménem Jennifer June Rowe je proslulá australská spisovatelka. Pracovala dlouho jako knižní redaktorka a vydavatelka. Od roku 1994 se plně věnuje psaní. Vydala zatím pět desítek knih pro děti různého věku a píše také detektivky pro dospělé - pod svým pravým jménem Jennifer Roweová.. Její příběhy jsou plné nejen dobrodružství a vtipu, ale i smutku, bolesti a těžkého rozhodování. Její prvotina Něco zvláštního se stala v Austrálii nejlepší dětskou knihou roku. Později získala toto ocenění ještě čtyřikrát. \"Žádná postava z mých knih přesně nepopisuje nikoho, koho znám, ale vychází z jeho zkušeností. Pozoruji lidi, poznávám je a naslouchám jim, a když přemýšlím o nové postavě, vybavují se mi zpětně tyto poznatky,\" prozradila autorka. Emily Roddaová vyrůstala v Sydney se svými dvěma bratry a v roce 1973 promovala na University of Sydney. Je vdaná a má čtyři děti, pro které vymýšlela své první příběhy..

Émilie Beaumont (10)

Francouzská autorka dětských knížek. Od roku 1992 je ředitelkou nakladatelské společnosti Éditions Beaumont, která se zaměřuje na vzdělávací knihy pro nejmenší děti.

Edwin Palmer Hoyt (15)

Edwin Palmer Hoyt byl americký spisovatel, který se specializoval na vojenskou historii. Do roku 1958 pracoval Hoyt ve sdělovacích prostředcích, poté produkoval faktografická díla.

Edgar Collins (15)

Zdeněk Vojtěch Peukert byl český spisovatel detektivních a dobrodružných knih, většinou publikovaných pod pseudonymy. Pracoval jako novinář a byl také československým reprezentantem a později trenérem v pistolových sportovních disciplínách. Psal detektivní a dobrodružnou literaturu pod mnoha pseudonymy . Pod vlastním jménem psal pohádky, romány a novely pro mládež. V některých svých knihách se vydával pod vlastním jménem za jejich překladatele.

Denisa Prošková (16)

Denisa Prošková je novinářka a spisovatelka. V roce 2003 získala s textem Titulovaná blbost cenu v soutěži Evropský fejeton. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové vystudovala obor atelier knižní ilustrace a grafiky. Po narození dětí se shodou okolností a náhod dostala k novinařině. Přestože tento \"přestup\" brala jako \"provizorium\" věnuje se jí do dnes. S odstupem bere tuto zkušenost jako velmi obohacující a pro svůj osobnostní rozvoj důležitou. Přesně podle hesla: věci, které se na začátku mohou jevit jako prohra se ukáží jak výhra a naopak. Když děti odrostly, vrací se zpět k ilustrátorské činnosti a zkušenosti z novinařiny využívá i při samostatné literární tvorbě. Denisa nevypadá jako typická Češka. Její portugalský pradědeček jedné bezbožné noci koncem 19. století svedl svou třináctiletou africkou otrokyni. Vzniklý potomek v dospělosti úspěšně zatloukl otrocký status matky a oženil se s Egypťankou z lepší rodiny. Jejich potomek se shodou neuvěřitelných náhod spojil s Denisinou středoevropskou matku. Ta si ovšem věnem přinesla genetickou infuzi babičky ze švýcarského Lugana.

Chris McNab (15)

Dr., britský spisovatel a editor zaměřený na vojenskou historii a technologie 20. století, projektový manager a konzultant.

Charles Vildrac (14)

Francouzský spisovatel a básník. Narodil se v Paříži, první básně napsal jako teenager v roce 1890. Roku 1901 publikoval Le Verlibrisme. Byl členem l'Abbaye de Créteil, kterou založil spolu s G. Duhamelem.

Caitlin Crews (23)

Americká spisovatelka. Autorka románů.

C. J Sansom (11)

Christopher John \"C. J.\" Sansom je anglický romanopisec a autor detektivek. Narodil se v roce 1952 a vystudoval universitu v Birminghamu, kde získal titul bakaláře svobodných umění a doktora historie . Jak si z námětů, které si pro své napínavé romány vybírá, snadno domyslíme, C. J. Sansom je vášnivým milovníkem dějin – a navíc i právníkem. Vystudoval historii na univerzitě v Birminghamu a po několika letech praxe přidal ještě vzdělání advokáta. Jedenáct let působil jako právník, ale protože ho nepřestávalo lákat psaní, rozhodl se na rok odejít ze zaměstnání a pokusit se prorazit jako spisovatel. A proč si zvolil právě období anglické reformace? „Období vlády Tudorovců bylo jedním z nejdramatičtějších úseků v dějinách Anglie. Jindřich VIII. se rozešel s Římem, prohlásil se hlavou anglikánské církve a náboženské rozpory se mnohdy staly záminkou k bezohlednému boji o vliv a majetek. Napadlo mě, že například kolem rušení klášterů se nepochybně odehrávaly dramatické mocenské konflikty, a protože podobné téma ještě nikdo přede mnou nevyužil, rozhodl jsem se ho zpracovat po svém.“

Bronislav Ždánský (21)

Ing. Autor publikací z oboru automechaniky a automobilismu.

Bohuslav Záborský (14)

Narozen 25.5.1854 v Cerhenicích, zemřel 12.1.1912 v Brandýse nad Labem. Středoškolský profesor, práce v oboru dějin antického Říma, překladatel z latiny, autor popularizační zoologické práce pro děti. Pod vlastním jménem publikoval překlady z latiny a publikace o dějinách antiky, pod pseudonymem popularizační práce z biologie.

Bohuslav Šnajder (10)

1969-1970 roční cesta kolem světa od roku 1970 vystřídal řadu povolání, např. dělník, novinář, námořník, překladatel, spisovatel, čerpač, podnikatel, scénárista, včetně pobytu v Africe , a jihovýchodní Asii, stipendií na USIA a Smithsonian ve Washingtonu a Guggenheimovy nadace v New Yorku v letech 1986-1987, od r. 1992 práce pro TV jako scénárista a později jako spoluproducent Spolupráce s denním tiskem, odborné články z oboru historie a sociální psychologie, s rozhlasem a televizí – v roce 1992 autorský dokument Sarajevo 1992, v roce 1994 dokumentární film o první světové válce a tři dokumenty – společně s J.Krausovou – Rusko v mlze a v roce 1995 tři dokumenty o vztazích Čechů a Němců, pod názvem Stýkání a potýkání, dále seriály Peníze, Amsterdam východu, Neznámé Slovensko a V českém zájmu ad.

Bohumír Fiala (12)

Bohumír Fiala byl český resp. moravský lékař a spisovatel. Narodil se 6. srpna 1915 v haličské Białe jako syn četníka. V roce 1934 odmaturoval na gymnáziu v Banské Bystrici. Poté studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl až do října 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Studium dokončil roku 1945. Poté působil v nemocnici ve Znojmě, posléze jako závodní lékař v Dubňanech u Hodonína. V letech 1971-78 pracoval společně se svojí manželkou Boženou, také lékařkou, v rehabilitačním ústavu v Chuchelné. Literárně tvořit začal kolem roku 1955. Napsal 20 knih a mnoho povídek pro moravská periodika. Zaměřil se na knihy pro děti a mládež, často s náměty z českých dějin. Byl rovněž autorem několika cestopisů z bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie a Slovenska. Vydal i několik zdravotnických publikací. Zemřel dne 27. 6. 1979 v nemocnici v Ostravě-Zábřehu. Napínavý příběh z doby okupace. Hrdina příběhu Frantík Záviš zachrání svou rozvahou dva uprchlíky z koncentračního tábora, statečně podrží tajemství, kterého se dopátrá, a na konci války upozorní partyzány na úmysl Němců zničit některé objekty ve městě. Cestopis ze Sovětského svazu. Popisuje Kyjev, Oděsu, Krym, Batumi, Suchumi a Soči. Příběh třináctiletého chlapce, jemuž zemřela maminka. Otcův záměr znovu se oženit uvádí jej do trýznivých duševních stavů. Nakonec však všechno dopadne dobře. Otec i synovým přičiněním pozná pravou povahu své vyvolené. Uvědomí si, že synovi bude lépe, když se ožení s jeho učitelkou, laskavostí i podobou připomínající jeho matku. Hrdinou knihy je chlapec, který pomáhá o prázdninách při vykopávkách u Mikulčic a ve své fantazii se přenáší do Velkomoravské říše, kde prožívá nejnapínavější dobrodružství. Příběh mladého lovce z Krušných hor, odehrávající se kolem roku 1700 před naším letopočtem, na počátku doby bronzové. Autor také seznamuje čtenáře s výsle...

Beverly Barton (18)

Americká spisovatelka pochází z Alabamy, její rodiče zde žili na farmě. Vdala se velmi mladá, s manželem, který sloužil ve vojenském námořnictvu, procestovala kus světa. Má dvě děti. První knihou se představila v roce 1989, do dnešní doby jich napsala na padesát. Její doménou jsou procítěné romantické příběhy.

Bernhard Schlink (17)

Bernhard Schlink je německý spisovatel. V roce 1988 se stal soudcem ústavního soudu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a dnes je profesorem historie práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Narodil se jako syn profesora teologie. Studoval právo na univerzitě v Heidelbergu a na Svobodné univerzitě v Berlíně. Ve světovou známost vešel díky svému dílu Předčítač , který byl přeložen do více než padesáti jazyků.

Belva Plain (13)

Belva Plain, rodným jménem Belva Offenberg byla americká spisovatelka, jejíž díla se řadila mezi ženskou mainstreamovou fikci. Narodila se v New Yorku, kde i vyrůstala, a patří do třetí generace amerických židovských imigrantů z Německa. Vystudovala historii na Barnard College, Columbia University, kde roku 1939 zdárně odpromovala. Žila v Short Hills ve městě Millburn v New Jersey. Jejím manželem byl po více než čtyřicet let Irving Plain, který zemřel roku 1982. Než se stala spisovatelkou, psala krátké příběhy do časopisů. Svůj první příběh prodala v 25 letech do časopisu Cosmopolitan a později přispívala do řady ženských časopisů. První román Evergreen vydala roku 1978. Po čtyřicet jedna týdnů se držel v čele žebříčků bestsellerů deníku The New York Times a na jeho motivy byl natočen televizní seriál. V době její smrti bylo jejích více než 20 románů vydáno ve 22 jazycích a prodáno v počtu 30 milionů výtisků. Dvacet z jejích románů se objevilo v žebříčků bestsellerů deníku The New York Times. Nevlastnila počítač a všechna svá díla napsala ručně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belva Plain na anglické Wikipedii.

Becky Albertalli (15)

Becky Albertalli je americká autorka Young Adult literatury. Je známá díky svému debutu Simon vs. the Homo Sapiens Agenda , který získal Cenu Williama C. Morrise jako nejlepší debut roku 2015 napsaný pro mládež. Podle knihy byl natočen film Já, Simon . Její další knihy jsou The Upside of Unrequited , Leah on the Offbeat a What If It's Us, kterou napsala spolu s Adamem Silverou. Albertalli uvedla, že k práci spisovatelky ji inspirovala australská autorka Jaclyn Moriarty. Ve spolupráci s Adamem Silverou: Se svou sestrou Caroline vyrůstala v Atlantě, kde nyní žije se svým manželem Brianem a syny Owenem a Henrym. Albertalli navštěvovala vysokou školu v Connecticutu, kde se zaměřovala na obor psychologie, poté se přestěhovala do Washingtonu, D.C., kde získala doktorát z klinické psychologie. Pracovala jako psycholožka až do roku 2012, kdy se jí narodil první syn, a následně se rozhodla zkusit napsat knihu. Albertalli byla vychována v reformní židovské domácnosti. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Becky Albertalli na anglické Wikipedii.

Barrington Barber (16)

Americký malíř, pedagog výtvarné výchovy, autor příruček pro výtvarníky.

Arthur Bloch (10)

Antonín Jedlička (10)

Antonín Jedlička vystupující také pod uměleckým pseudonymem Strýček Jedlička byl český herec, bavič, recesista, komik a humorista, imitátor a zvláštní dětský herecký idol. Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí, jeho první dětská role byl Skokánek v Lišce Bystroušce v Národním divadle. Později následovaly dětské role ve Vinohradském divadle. Jako "strýček" začal v roce 1948 s divadélkem strýčka Jedličky. Jednalo se o hravého a tvořivého člověka, který uměl nejen zpívat, ale také napodobovat tisíce různých zvuků pocházejících jak z přírody, tak i mimo ni. Mnozí lidé ani netuší, že právě Antonín Jedlička natočil snad tisíce různých zvuků, pazvuků a ruchů v mnoha českých filmech a rozhlasových pořadech – jeden příklad za všechny ostatní: hrozné mlaskání legendární masožravé byliny Adély ve filmu Adéla ještě nevečeřela je právě hlas Antonína Jedličky. V roce 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem, byl nositelem Řádu dětského úsměvu a laureátem Haškovy Lipnice. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Ally Blake (18)

Narodila se v malém městečku v Queenslandu v Austrálii. Odmalička velmi ráda tančila a tak není divu, že při studiu na University of Queensland se stala členkou roztleskávaček fotbalového týmu. Dokonce tančila před 50 tisíci diváků a vystupovala v televizi. Svou první knížku vydala v roce 2003, která o rok později byla navržena na cenu o nejlepší romanci.Na otázku, kde bere inspiraci pro své knížky, sama říká: „O knížce přemýšlím stejně, jako bych pekla náš oblíbený čokoládový dort. Znám základní ingredience a nasypu je do mísy tak, jak mi zrovna přijdou pod ruku. Po upečení ho dám na chvíli do lednice a pak na něj rozetřu sladkou čokoládovou polevu. A s knížkami je to stejné: základní linie příběhu a pak všechny ty drobnosti, které si zjišťuju o hlavních hrdinech a jejich cestách… Dort se dá také sníst bez polevy, ale pokud ji přidáte, pak je jeho chuť mnohem bohatší, lahodnější a stravitelnější. A také báječnou inspirací je mé okolí. Jsem připravena kdekoli a kdykoli si zapsat sebemenší myšlenku, která mě napadne, poslouchám konverzace lidí okolo mě, zamýšlím se nad slovy romantických písní a hlavně hodně cestuji.“

Albert Kutal (11)

Albert Kutal byl český historik umění a vysokoškolský pedagog. Albert Kutal absolvoval 1. české státní gymnázium v Brně a v letech 1923–1928 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně . V letech 1926–28 a po vojenské službě znovu v letech 1931–1945 pracoval v obrazárně Zemského muzea v Brně, do roku 1942 jako přednosta. Ve 40. letech přednášel na Škole umění ve Zlíně. V závěru války byl totálně nasazen, ale později s pomocí svých kolegů a restaurátorky Hedviky Böhmové, která byla za války jako osoba německé národnosti požádána, aby převzala řízení muzea, postupně ukryl a zachránil nejcennější obrazy ze sbírek v Brně, Kroměříži a Vizovicích. V letech 1945–1948 byl zemským muzejním radou a správcem galerie při Zemském muzeu v Brně. Roku 1929 obhájil doktorát z filosofie na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1937 se habilitoval. Od roku 1939 působil jako soukromý docent, 1945–1951 převzal řízení Semináře dějin umění na Filozofické fakultě MU Brno po prof. Eugenu Dostálovi. Roku 1948 byl jmenován profesorem dějin umění na Masarykově univerzitě a v letech 1950–1961 vedl Katedru dějin umění. Roku 1963 získal titul DrSc. Jako profesor Semináře dějin umění působil na FF MU do roku 1971. Přednášel dějiny umění také na univerzitách v Rakousku , Belgii , Bonnu a Paříži. Albert Kutal je spolu s Václavem Richterem považován za tvůrce tzv. Brněnské školy dějin umění. Byl teoretikem Skupiny výtvarných umělců v Brně, kde k jeho přátelům patřili malíři Antonín Procházka a Jaroslav Král. Svými výtvarnými kritikami přispíval do časopisu Index. V tomto časopise také publikoval články, které se zabývaly širší koncepcí galerie jako výstavního prostoru i odborného pracoviště. Jako pracovník a později i přednosta obrazárny Zemského muzea se Kutal zasloužil o významné rozšíření jejího fondu moderního umění. V roce 1961 byla ...

Alan MacDonald (16)

Britský žurnalista a publicista.

Zdeněk Tomášek (16)

Publikace z oboru fotografie, překlad z němčiny.

Zdeněk Rosenbaum (13)

Zdeněk Rosenbaum je český novinář, redaktor a spisovatel, mj. žánru science fiction. Publikoval i poezii. V žánru science fiction je pro něj typický vážný náhled na smysl další existence lidstva. Prvky sci-fi slouží často jako alegorie .

Willy Breinholst (11)

Dánský spisovatel a scenárista.

Vlasta Váňová-Čtvrtková (9)

Narozena 27.2.1917 ve Vídni , zemřela 21.11.1968 v Praze. Básnířka, beletristka, též knihy a hry pro děri.

Vladimír Preclík (6)

Vladimír Preclík byl český sochař, malíř, řezbář a spisovatel, vysokoškolský pedagog, předseda uměleckého spolku Mánes. Během svého života vytvořil přes 800 soch a napsal dvanáct knih. Na zámku v Bechyni je otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka se stálou expozicí jeho děl. Stálá expozice jeho prací je i v jeho rodném Hradci Králové. V tamější katedrále sv. Ducha je umístěna Preclíkova busta čtvrtého římského papeže sv. Klimenta. Narodil se v Hradci Králové. Studoval na Vyšší škole sochařsko-kamenické v Hořicích a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ateliér prof. Josefa Wagnera. Než vstoupil na umělecké školy, učil se řemeslo řezbářské v Hradci Králové. Vystavoval od roku 1958 a uspořádal více než 80 samostatných výstav doma i v cizině. Získal řadu ocenění a uznání. V roce 1967 byl vybrán mezinárodní jury mezi největších 50 sochařů světa. V témž roce byl jeho více než čtyřmetrový dřevěný Strom života vystaven mezi uměleckými díly na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu, kde se vedle sebe octla jména Preclík a Picasso. Je zastoupen ve všech krajských galeriích v České republice i ve významných muzeích v zahraničí . Jeho první manželkou byla akademická sochařka a malířka Zdena Fibichová, jejímž dědečkem byl hudební skladatel Zdeněk Fibich. Na svých dalších plastikách pracoval zejména ve svém novém atelieru v Braníku v Praze 4, kde rovněž převážně bydlel až do předčasného úmrtí Zdeny Fibichové. V 60. letech 20. století byl spoluzakladatelem a organizátorem proslulých Mezinárodních sochařských sympozií v Hořicích, obnovených po vnucené normalizační přestávce počátkem 90. let, která přivedla do Čech evropské i světové sochaře. Jako jeden z prvních podepsal v roce 1989 petici kulturních a dal...

Vladimír Nálevka (13)

Vladimír Nálevka byl český historik, odborník na moderní světové dějiny. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde po absolvování také vyučoval. Jelikož v době normalizace půjčoval studentům samizdatovou literaturu a pořádal bytové semináře, byl přesunut do knihovnického střediska. Po roce 1989 působil v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty v Praze, v letech 1993–2000 jako ředitel, poté v pozici vedoucího Semináře nejnovějších dějin. Přednášel i na Fakultě sociálních věd a hostoval na univerzitách ve Španělsku, v Argentině a v Kanadě. Mimoto spolupracoval s Českým rozhlasem a Českou televizí, v jejichž pořadech často vystupoval, a byl jedním ze zakladatelů Klubu autorů literatury faktu. Specializoval se na nejnovější mezinárodněpolitické dějiny a zabýval se též vývojem v Latinské Americe, mj. ve spolupráci se Střediskem iberoamerických studií FF UK. Moderním dějinám Nálevka věnoval i popularizační činnost a jeho učební a přehledové publikace představují zdroj informací pro studenty i laickou veřejnost. Stál u zrodu ročenky Dvacáté století a byl členem několika vědeckých kolegií. V roce 1998 byl oceněn pamětní medailí Univerzity Karlovy a za knihu Fidel Castro. Podzim diktátora získal Cenu Egona Erwina Kische, udělovanou autorům literatury faktu.

Vladimir Megre (16)

Vladimir Nikolajevič Puzakov alias Vladimir Megre se narodil 23. července roku 1950 v SSSR v ukrajinské vísce Kuzdniči, po otci má běloruské občanství. Předtím nikdy nepublikoval. Dříve - proslulý podnikatel, prezident Meziregionální asociace podnikatelů Sibiře. V roce 1994-95 organizoval na své náklady dvě velké obchodní expedice na lodích po řece Ob trasou Novosibirsk – Salechard – Novosibirsk. O jeho první expedici \"Kupecká karavana\" se hodně psalo v novinách na Sibiři, v Chantymansijském a Jamaloněněckém národnostním okruhu. Po dlouhou dobu bylo pro přátele a příbuzné záhadou, co donutilo podnikatele s desetiletou praxí utratit shromážděný kapitál a k tomu zastavit majetek na přípravu expedicí, které nejenže neměly žádný zisk, ale ani se nevyplatily. V jeho knihách se otevírá tajemství intuitivního hledání. On přivezl z expedice to, co nelze ocenit v peněžním ekvivalentu. V řadě centrálních novin zveřejnil senzační materiály, které měly velké čtenářské ohlasy a komentáře vědců. Sám autor sdělil následující: Nejsem spisovatel, nemám literární zkušenosti a omlouvám se čtenářům za styl mého psaní. Mé knihy nepatří do řady publicistiky, fantastiky nebo dobrodružné literatury, nehledě na neobvyklost a neskutečnost toho, co se stalo. Jejich žánr se mi nepodařilo určit.

Vladimír Just (12)

Vladimír Just je český teatrolog a literární a divadelní kritik. Spolu se svým bratrem Jiřím napsal také několik divadelních her. Jako divadelní kritik se zabýval tvorbou Vlasty Buriana. Před listopadem 1989 vystupoval jako herec a spoluautor se svým bratrem Jiřím v autorském divadle malých forem. V té době se věnoval, mimo jiné, též publikační činnosti – např. tematice Osvobozeného divadla nebo Vlasta Burian. V současnosti člen katedry divadelní vědy FF UK v Praze, do roku 2010 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue. Pravidelně přispívá např. do časopisů Divadelní noviny, Lidové noviny, do poloviny ledna 2012 kriticky hodnotil umělecká díla v pořadu Kritický klub Jana Rejžka na rozhlasové stanici Český rozhlas 6. Ve svých příspěvcích se kromě divadelní kritiky zabývá nezávislostí veřejnoprávní televize, problematikou odsunu Němců, česko-německými vztahy nebo uspořádáním NP Šumava, kde hájí stanovisko respektování bezzásahových zón. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem.

Vladimír Janovic (13)

Vladimír Janovic, původním jménem Vladimír Pičman , je český spisovatel-básník, překladatel, redaktor a pedagog, původním vzděláním matematik. Po maturitě na benešovském gymnáziu vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde absolvoval v roce 1958. Poté krátce působil jako učitel na střední i vysoké škole. V letech 1961 až 1962 pracoval jako redaktor brněnského rozhlasu. Od roku 1962 byl střídavě redaktorem různých literárních periodik a nakladatelství nebo žil jako umělec ve svobodném povolání. Od roku 1990 pracoval jako středoškolský učitel angličtiny a italštiny. Od roku 1965 žije trvale v Praze. Překládá z italštiny.

Vladimír Antonín (8)

Narozen 4.7. 1955 v Brně. RNDr., CSc. Mykolog, práce a překlady z oboru.

Vítězslava Klimtová (14)

Vítězslava Klimtová byla česká malířka, ilustrátorka, grafička a spisovatelka. Vítězslava Klimtová se narodila v Praze, ale dětství prožila v severních Čechách. Maturovala zde na Střední uměleckoprůmyslové škole bižuterní v Jablonci nad Nisou a pak pokračovala v externím studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou pod vedením textilní výtvarnice Ludmily Kybalové a malíře Jaroslava Nušla ukončila roku 1976. Poté se po dlouhou řadu let živila drobnou užitou a propagační grafikou a knižními a časopiseckými ilustracemi. V časopisech publikovala i své fejetony. Od roku 1968 spolupracovala s nakladatelstvím Práce a od roku 1982 s nakladatelstvím Panorama. Je autorkou pohádkových leporel, omalovánek, kalendářů, kuchařek, pohlednic a lexikonů pohádkových bytostí. Vyniká v akvarelu a v posledních letech se věnuje také olejomalbě. Vytvořila také více než sedm stovek loutek, které vystavuje v tzv. Pohádkových zemích .

Václav Tajovský (14)

Architekt, publikace z oboru.

Václav Renč (14)

Václav Renč byl český básník, dramatik a překladatel, představitel spirituálního proudu české literatury. Po maturitě začal studovat Filozofickou fakultu UK v Praze, kterou absolvoval v roce 1936. Již při studiích redigoval spolu s Františkem Halasem časopis Rozhledy po literatuře. Po ukončení vysoké školy pracoval na několika místech jako redaktor , později jako nakladatelský redaktor. V té době spolu s dalšími katolickými spisovateli kritizoval Masaryka a další představitele liberální politiky. V roce 1938 napsal nekrolog Karla Čapka, v němž jej označil za nepřítele číslo tři českého národa a jeho katolicko-křesťanského vědomí. V letech 1945–1948 byl dramaturgem olomouckého divadla. Od roku 1947 působil v roli dramaturga ještě v Zemském divadle v Brně. Po roce 1948 byl, jako ostatně celá katolická skupina, v nemilosti režimu. Roku 1951 byl zatčen a o rok později ve vykonstruovaném procesu s katolickou inteligencí odsouzen na 25 let vězení. Propuštěn byl až v květnu 1962 a rehabilitován až roku 1990. Část svého života prožil ve Fryštáku, kde se usadil se svou ženou Alenou, rozenou Sedlákovou. Ve Fryštáku má pamětní desku umístěnu u vchodu do Městské knihovny na místním penzionu. Při jeho pohřbu v Brně, podle vzpomínek účastníků, nad hrobem promluvil i básníkův přítel z vězení, litoměřický kněz Josef Helikar. Roku 1998 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy. Jeho dcera Zuzana Nováková se stala spisovatelkou, syn Ivan Renč se stal režisérem a spisovatelem, syn Jan Václav Renč byl hudební skladatel, hudebník a textař . Mezi jeho vnuky patří například režisér a herec Filip Renč, skladatel a hudebník Dominik Renč, fotograf Benedikt Renč, režisér a výtvarník Adam Renč, scénografka a výtvarnice Kristina Karmazínová nebo spisovatelky a překladatelky Ester a Luisa Novákovy. Kromě vlastní tvorby př...

Václav Kliment Klicpera (17)

Václav Kliment Klicpera byl český spisovatel a dramatik. Byl druhým dítětem krejčovského cechmistra Václava Klicpery z Chlumce nad Cidlinou a jeho manželky Anny, rozené Krenčíkové . Učil se krejčovství, vyučil se řeznictví. Roku 1808 zanechal řemesla a studoval na gymnasiu v Praze; roku 1813 začal studovat filosofii. Necelé dva roky studoval medicínu a přestoupil na humanitní studia, kde roku 1819 získal aprobaci pro humanitní obory gymnázií. Starší bratr František uvedl Václava do společnosti vlasteneckých studentů. Od roku 1813 se stal členem ochotnické družiny, která obnovila divadelní představení v češtině, hraná ve Stavovském divadle. Zde se také seznámil s ochotnickou herečkou Annou Švamberkovou , která se později stala jeho ženou. Sám byl jako herec úspěšný a v době pražského pobytu napsal přes 20 divadelních her. Jako první byla na jevišti Stavovského divadla v Praze uvedena 25. března 1816 jeho rytířská hra „Blaník“. Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové. Mezi jeho žáky patřili Karel Jaromír Erben, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl. Spolu s manželkou Annou se aktivně zúčastnil společenského života a jeho zásluhou se z Hradce Králové stalo druhé centrum české kultury po Praze. U královéhradeckého nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila vydal velkou část svého díla. V Hradci Králové žil do roku 1846. Roku 1846 odešel do Prahy vyučovat na Akademické gymnázium. Mezi jeho žáky patřili Josef Václav Frič, Vítězslav Hálek, Jan Neruda nebo Albín Bráf. Aktivně se zúčastnil revolučního roku 1848 byl jmenován členem Národního výboru a zvolen tribunem studentské kohorty, byl zvolen zemským poslancem za Chlumec a Hradec Králové. Vydávání sebraných spisů Václava Klimenta Klicpery bylo v důsledku revolučních událostí roku 1848 přerušeno a došlo k němu znovu až v letech 1862–1863. Roku 1850 se stal šk...

Václav Bárta (10)

Český kulturní pracovník . Narodil se 28. září 1937 v Hromnicích u Plzně . Otec Václav Bárta alias Noid .

Tom Hodgkinson (11)

Tom Hodgkinson je britský spisovatel, šéfredaktor časopisu The Idler a autor knih How to be Idle , How to be Free a The Idle Parent . Píše pro nejrůznější noviny a časopisy; přispívá zejména do rodičovského sloupku deníku Daily Telegraph. Žije se svou rodinou na farmě v hrabství Devon na jihozápadě Anglie. Ve svých článcích a knihách propaguje svou filozofii lenosti, zahálčení a nicnedělání. Podle Toma Hodgkinsona být líný znamená být zodpovědný vůči vlastnímu životu. Rozhovor s Tomem Hodgkinsonem spolu s dvacaterem jeho "evangelia" vyšel v časopisu Reflex v čísle z 25. února 2010. Tom Hodgkinson a výtvarník Gavin Pretor-Pinney založili v roce 1998 společnost "Green Bohemia" na dovoz absintu z České republiky.

Timothy Zahn (17)

Timothy Zahn je americký spisovatel science fiction, jeho nejznámějším dílem je trojice románů o velkoadmirálu Thrawnovi, odehrávající se ve vesmíru Star Wars několik let po Návratu Jediho. Narodil se v Chicagu v roce 1951. Na Michiganské státní univerzitě získal v roce 1973 bakalářský titul z fyziky. Další akademický titul – magisterský – získal opět z fyziky v roce 1975 na University of Illinois. V témže roce se začal věnovat psaní science fiction. Je ženatý, jeho manželka Anna s ním žije v Oregonu. Roku 1984 získal Cenu Hugo za novelu Kaskádový bod.

The Mamas & The Papas (17)

The Mamas & The Papas byla významná americká folkrocková vokální skupina, která vznikla v roce 1965 v Los Angeles. Jejími členy byli John Phillips, Michelle Phillips, Cass Elliot a Denny Doherty. Jsou všeobecně známí svými bohatými harmoniemi a prolínáním folkového hnutí se zvuky vznikající psychedelické rockové scény. Jejich hudba často odrážela kontrakulturu 60. let a stali se jedním ze symbolů dobové "květinové síly".

The Alan Parsons Project (19)

The Alan Parsons Project byla britská progresivní rocková skupina, kterou v roce 1975 založili zvukový inženýr a hudební producent Alan Parsons a skladatel, hudebník a manažer Eric Woolfson. Skupina byla známá svými koncepčními alby, na kterých se místo stálé sestavy kapely střídali hudebníci a zpěváci. Alan Parsons si již předtím vybudoval úspěšnou kariéru v hudebním průmyslu díky své inženýrské práci na významných albech, jako je "Abbey Road" skupiny The Beatles a "The Dark Side of the Moon" skupiny Pink Floyd. The Alan Parsons Project Debutové album "Tales of Mystery and Imagination" čerpalo inspiraci z děl Edgara Allana Poea a udávalo tón tematickému a často orchestrálnímu přístupu kapely k tvorbě alb.