Všichni Autoři a témata

Nick Kyme (1)

Britský editor a autor fantasy literatury.

Louise Marley (1)

Americká autorka fantastiky, narozena 15. 8. 1952 v kalifornském Rossu, vystudovala zpěv a mezi její oblíbené činnosti patří vedle hudby a zpěvu rovněž jóga a trénink skotského teriéra, ráda vaří zdravá jídla a dovede si užít i kvalitního vína. Jejím literárním debutem byl úvodní svazek trilogie Singers of Nevya: Sing the Light , Sing the Warmth a Receive the Gift , science fantasy odehrávající se na planetě Nevya, kam léto zavítá pouze jednou za pět let, zem je tedy neustále zmrzlá, což zabraňuje těžbě kovů a tím i rozvoji technologií. Obyvatelé planety jsou tak odkázáni na nadání Pěvců, kteří jsou díky svým mimosmyslovým schopnostem – telepatii a telekinezi – jedinými zdroji světla a tepla. V románu The Glass Harmonica jsou skrze čas zvláštním způsobem propojeny dvě dívky – sirotek žijící v chudobě Londýna roku 1761, kde se živí hudbou hranou na sklenice naplněné vodou, a zázračné dítě slavící nebývalé úspěchy hraním na skleněnou harmoniku v budoucnosti roku 2018. Jejich spojení přirozeně není dílem pouhé náhody. Hrdinka románu Terrorists of Irustan se na prosbu přítelkyně odhodlá k aktu vzdoru, jenž se neslučuje s léčitelskou přísahou. Protest za práva žen má však pro obyvatele planety Irustan nečekaně mnohem hlubší důsledky, než by se mohlo zprvu zdát. Životem v přepychu zhýčkaná hrdinka románu The Maquisarde neví nic o chudobou stiženém okolním světě, dokud není její rodina zabita teroristy. Zármutek a touha po pomstě jí záhy otevřou oči a přinutí prohlédnout síť lží, která ji dosud obklopovala. Nalezne v sobě sílu postavit se na odpor, i kdyby to mělo znamenat dát se na cestu násilí. V románu The Child Goddess jsou na planetě určené jako zdroj surovin objeveni potomci vesmírných trosečníků, což vede k přerušení příprav na těžbu. Na ledem sevřenou planetu Nevya se vrátila v dosud posledním, zcela samostatném románu Singer in the Snow , jde o příběh velmi silné nositelky pěveckého talentu, jinak však zcela ...

Mark Kurlansky (1)

Americký spisovatel a novinář.

Otto Táborský (1)

Dramatik.

Trevanian (1)

Rodney Whitaker byl americký spisovatel, který psal pod pseudonymy Trevanian a také Nicolas Seare a Benat LeCagot. Americký spisovatel, který začal dobývat, a pak na dlouho okupovat, žebříček bestsellerů na počátku 70. let, vydal pod jménem Trevanian všeho všudy sedm románů a vyzkoušel si na nich různé „pokleslé“ žánry. Narodil se ve státě New York v chudé rodině. Vystudova drama na University of Washington, během čehož napsal a režírovak tříaktovou divadelní hru Eve of the Bursting, která byla jeho magisterským dílem. Pokračoval doktorátem v oboru komunikace a film na Northwestern University. Vyučoval na Dana College v Blair v Nebrasce, kde předseda komunikační divizi. Během korejské války sloužil u amerického námořnictva. Později obdržel stipendium pro studium v Anglii. Když napsal první dvě novely, byl vedoucím katedry radia, televize a filmu na University of Texas, kde vyučoval řadu let. Oženil se s bývalou Dianou Brandon, s níž měl 4 děti . Pět let žili na baskickém venkově. Zemřel 14.12.2005 v anglickém Somersetu a zanechal po sobě manželku a odrostlé děti. „Bylo pro mě daleko zajímavější střídat žánry, ale chápu, že je to těžké pro čtenáře. Musím počítat s tím, že čtenáři, kteří mají rádi špionážnější román, asi nesáhnou po romanci, a některé své fanoušky zkrátka ztratím. Nicméně hodně čtenářů mi zůstalo věrných. Šlo mi vždycky jen o to trefit se přesně do daného žánru, ale dostat do příběhu také nějaký důležitý společensko-politický aspekt, nějaké existenciální poselství. Takže vždycky čtenářům trochu kážu, ale tak, aby o tom nevěděli a nehodili mi to na hlavu.“

Sergej Petrovič Varšavskij (1)

Ruský sovětský spisovatel, autor historických a literárních děl, též sběratel uměleckých litografií.

Josef Václav Šmejkal (1)

Zdeněk Vlach (1)

Narozen 21.3.1942 v Praze, zemřel 1998 v Praze. Grafik, filmové plakáty, propagační grafika a knižní ilustrace.

Gottlieb Leinz (1)

Německý historik umění.

Albert Lamorisse (1)

Francouzský režisér, básník a spisovatel Albert Lamorisse se narodil 13. ledna 1922 v Paříži. Původně fotograf a kameraman se později začal věnovat filmové režii. Miloval fantazii, bajky a pohádky pro děti, takže jeho filmová tvorba byla těmito aspekty výrazně ovlivněna. V roce 1950 debutoval snímkem BIM, který natočil podle dětské knížky "Bim, malý oslík", kterou vydal společně s básníkem Jacquesem Prévertem. Na svůj debut navázal o dva roky později úspěšným středometrážním snímkem o přátelství malého chlapce a koně BÍLÁ HŘÍVA, který získal cenu Zlatá palma na festivalu v Cannes a cenu Jeana Viga. Největšího úspěch zaznamenal v roce 1956 poetickým snímkem ČERVENÝ BALÓNEK, který je ověnčen několika cenami: ocenění v Cannes, cenu Louise Delluca, cenu BAFTA a zlatou sošku Oscara za scénář. S úspěchem se potkaly i jeho dva celovečerní filmy oceněné v Benátkách i Cannes. Jeho celovečerním debutem byl snímek LET BALÓNEM , ve kterém popisuje fantastické příhody pařížského profesora a jeho vnuka, kteří letí balónem nad Francií. O pět let později přišel s druhým celovečerním snímkem FIFI PÍRKO, příběh malého zlodějíčka, který v sobě objevil schopnost létat. Neméně významná byla jeho tvorba dokumentárních filmů. V roce 1967 natočil dokument VERSAILLES oceněný Zlatou palmou. V Lamorissově tvorbě se opakovaně objevuje motiv létání, které velice miloval a nakonec se mu stalo osudným. V červnu 1970 při natáčení filmu LE VENT DES AMOUREUX v Iránu tragicky zahynul při pádu helikoptéry. Zůstali po něm manželka Sabine a dvě děti, syn Pascal a dcera Sabine. Lamorisseho manželka v roce 1978 dokončila podle autentických režisérových poznámek film LE VENT DES AMOUREUX, který získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší celovečerní dokumentární film.

Václav Postránecký (1)

Václav Postránecký byl český herec, režisér a divadelní pedagog. Byl dlouholetým členem Činohry Národního divadla, ztvárnil celou řadu filmových a televizních rolí, např. v komedii S tebou mě baví svět. Věnoval se také dabingu a vyučoval na FAMU. V letech 2005 až 2011 byl prezidentem Herecké asociace. Herectví se věnoval ochotnicky již od svého dětství, byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, jako dítě si zahrál i v několika starších českých filmech. Vyučil se zámečníkem. Na divadle působil od počátku 60. let 20. století. Již v roce 1956 se objevil v dětské roli na scéně Tylova divadla. V sezóně 1959/1960 byl jevištním technikem v divadle F. X. Šaldy v Liberci, poté byl angažován jako herecký elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odtud pak přešel do brněnského Státního divadla, kde působil v letech 1962 až 1969. V roce 1968 byl jakožto vítěz soutěže Divadelních novin na studijním pobytu ve Velké Británii, v letech 1969 až 1978 působil v činoherním souboru Městských divadel pražských. Od začátku roku 1979 byl členem činohry Národního divadla v Praze. Od 90. let také působil jako funkcionář Herecké asociace, jež uděluje Ceny Thálie, v letech 2005–2011 byl jejím prezidentem. Sám již také v roce 1995 Cenu Thálie získal, a to za roli Podkolatova v inscenaci Gogolova Revizora. Jednalo se i o úspěšného rozhlasového, televizního a filmového herce. Účinkoval zhruba ve 170 filmech a zejména televizních filmech. Zahrál si jednu z hlavních postav v divácky velmi úspěšném a dnes již i svým způsobem legendárním filmu S tebou mě baví svět z roku 1983. Ztvárnil také např. milovníka života a krásných žen ve filmu Konto separato, dědečka ve snímku Jak se krotí krokodýli či vinaře v komediálních filmech Bobule a 2Bobule. Účinkoval v seriálech Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto nebo Četnické humoresky a dalších, celkem asi 40 seriálech. Poslední hlavní úlohu v seriálu Krejzovi už kvůli ...

Nick Leeson (1)

Nicholas Leeson je bývalý obchodník s cennými papíry, jehož spekulace vedly k pádu nejstarší britské investiční banky Barings Bank. Leeson byl jedním z obchodníků banky Barings. Po několika úspěšných obchodech se mu přestalo dařit, ale stále rostoucí ztráty se mu podařilo před vedením banky utajit. Poté, co nevyšel ani jeho poslední plán na záchranu a jím vytvořené dluhy přesáhly jmění banky, uprchl. Banka vyhlásila bankrot 26. února 1995. Později byl dopaden, odsouzen a odpykal si čtyřletý trest. O svých obchodech napsal úspěšnou knihu.

Edward E Rosenbaum (1)

Dr. Edward E. Rosenbaum se narodil a vzdělání získal v Omaze stát Nebraska, kde navštěvoval Creightonskou univerzitu a lékařskou fakultu Nebraské univerzity.

Ivan Pavlovič Juvačev (1)

Ruský revolucionář, vojenský důstojník. Otec spisovatele D. I. Charmse .

P. K Krasnov (1)

Karel Skála (1)

Narozen 28.1.1863 v Horažďovicích, zemřel 30.6.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, jazykovědné práce.

Pavel A. F Zelinka (1)

Narozen 8.1.1867 v Dolních Štěpanicích, zemřel 23.11.1935 v Praze. Bratrský kazatel, náboženské spisy.

Marie Marečková (1)

Marie Marečková je česká univerzitní profesorka, odbornice na slovenské dějiny, právní historii a latinský jazyk. Přednáší na katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Spolupracuje také s jinými institucemi v České republice i zahraničí. V letech 1959–64 vystudovala dějepis a češtinu na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získala titul promovaná historička – učitelka dějepisu a češtiny pro střední školy. Roku 1971 ukončila postgraduální studium získáním titulu PhDr. V následujících letech pokračovala ve vědecké práci, za což jí byly postupně uděleny tituly CSc. , docent , DrSc. . 5. září 1996 ji prezident Slovenské republiky jmenoval řádnou profesorkou. Tématem jejích prací byl zejména život ve východoslovenských městech v 17. století. Od roku 1970 přednáší na Masarykově resp. Purkyňově univerzitě v Brně. V současnosti vyučuje rovněž na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Aktivně se účastní mezinárodních vědeckých konferencí v ČR i v zahraničí. Je řešitelkou a spoluřešitelkou mezinárodních grantů Historického ústavu Slovenské akademie věd, zaměřených na problematiku každodenního života v novověku. Spolupracuje na dlouhodobém výzkumném záměru Pedagogické fakulty MU Brno Škola a zdraví pro 21. století a na dalších projektech. Je členkou komise Slovenské akademie věd pro udělování titulu DrSc. Marie Marečková se zabývá zejména výzkumem středoevropských měst na základě analýzy sociálně ekonomické struktury a každodenního života měšťanstva v raném novověku. Na toto téma publikovala přes 60 odborných studií a 5 monografií. Dále se věnuje dějinám historiografie a historického vědomí, didaktikou dějepisu a českými právními a ústavními dějinami. Samostatně vydala např....

Taida Nováková (1)

Slovenská germanistka, překladatelka, tlumočnice, lingvistka, autorka prací z oboru.

Vlasta Prachatická (1)

Vlasta Prachatická je česká portrétní sochařka, čestná členka britské Society of Portrait Sculptors. Po válce strávila rok na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích, kde byl jejím učitelem Myslbekův žák prof. Jaroslav Plichta. Poté studovala v letech 1946–1951 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Otakara Španiela. Její absolventský Portrét maminky, vystavený roku 1951, zakoupila Národní galerie. Roku 1952 získala byt v Praze 7, Nad Královskou oborou 23, který zčásti využila jako ateliér. Roku 1953 se provdala za sochaře Stanislava Kolíbala. Jejich dcera Markéta Prachatická, nar. 1953, je výtvarnice, syn Pavel Kolíbal, nar. 1956, je architekt. Roku 1957 se zúčastnila společné výstavy v Alšově síni, kterou připravil historik umění František Matouš. V 60. letech byla členkou skupiny UB 12 a vystavovala na všech společných výstavách až do roku 1965. Členové UB 12 většinou vystudovali na VŠUP, kde panovala svobodnější tvůrčí atmosféra než na Akademii a jejich zájem o moderní umění ovlivnil i Vlastu Prachatickou. Roku 1967 byla přizvána k výstavě pěti sochařů ve Špálově galerii a zastupovala Československo na sochařském bienále v Middelheimu v Belgii. Zvítězila v soutěži na portrét Jana Masaryka pro vstupní halu Ministerstva zahraničních věcí, ale po srpnové okupaci již k osazení busty nedošlo. Roku 1968 doprovázela Stanislava Kolíbala na jeho studijním pobytu ve Vence. Díky Kolíbalovu stipendiu Deutscher Akademischer Austauschdienst pobývala v letech 1988-1989 v Berlíně a roku 1992 s podporou Calderovy nadace strávila půl roku ve Francii v Saché. Od roku 2006 je čestnou členkou britské Society of Portrait Sculptors. Vlasta Prachatická žije a pracuje v Praze. Již od dob studií se věnuje sochařskému portrétu. Zprvu portrétovala známé osoby ze svého okolí - matku, otce, své přítelkyně, Daisy Mrázkovou. Vycházela z klasických princi...

Bronislav Kračmar (1)

Narozen 16.7.1957 v Ostravě. Doc. PaedDr., CSc., sportovní pedagog . Příručky provozování sportů zejména v přírodě.

Eva Smrčinová (1)

Narozena 19.1.1948 v Praze. Malířka, ilustrátorka, autorka leporela pro děti.

Belinda Hollyer (1)

Autorka, editorka a vydavatelka beletrie a populárně-naučné literatury pro děti i dospělé, původem z Nového Zélandu, působí ve Velké Británii.

Jennifer Justice (1)

John Paton (1)

Sissi Flegel (1)

Německá učitelka a autorka knih pro děti.

Philippe Salembier (8)

Belgický ilustrátor dětských knih.

Alison Porter (1)

Hermann Fay (1)

Německý ilustrátor přírodovědných publikací.

Michael Collins (1)

Narodil sa ako Dennis Lynds v roku 1924 v St.Louis. Vyrastal v New Yorku. Vyštudoval chémiu na Hofstra College a žurnalistiku na Syracuse University. Bojoval v 2.svetovej vojne. Po nej sa stal chemikom a pod rôznymi pseudonymmi písal do rôznych časopisov. Jeho najznámejšou tvorbou je niekoľko kníh o Troch pátračoch.

Ruggero Marino (1)

Ruggero Marino je novinář a spisovatel. Více než třicet let pracoval v římském deníku Il Tempo, a to jako zvláštní dopisovatel , vedoucí redaktor a vedoucí kulturní rubriky. Napsal dvě knihy poezie, Minime e massime a L´inferno in paradiso . Získal více než deset novinářských cen. Za svou první knihu zabívající se nejznámějším mořeplavcem světa, Cristoforo Colombo e il papa tradito , získal Premio Scanno. Se svými čtenáři, příznivci i odpůrci se setkává i na svých webových stránkách www.ruggeromarino,it, jeho e-mailová adresa je info@ruggerofmarino.it.

Jaroslav Doubek (1)

Jaroslav Doubek byl československý rychlobruslař a cyklista. Rychlobruslařských závodů se účastnil již v roce 1943, o čtyři roky později vyhrál juniorské československé mistrovství. Jako cyklista, především dráhový, působil v pražském klubu ÚDA. Rychlobruslení se začal více věnovat v první polovině 50. let. Roku 1953 zvítězil na Světových univerzitních hrách a v roce 1955 debutoval na Mistrovství Evropy i světa . Zúčastnil se Zimních olympijských her 1956 . Na československých šampionátech získal jedno druhé a jedno třetí místo. Sportovní kariéru ukončil v roce 1961, nicméně v letech 1964 a 1968 se ještě zúčastnil několika závodů. Zemřel 22. července 2017 ve věku 86 let.

Maria Neuman (1)

Zpěvačka, kytaristka a skladatelka. Autorka příruček o stylu a módě.

Dmitrij Aleksandrovič Jemec (1)

Ruský filolog, autor fantasy.

Richard Blandford (1)

Autor komiksových adaptací románů.

Eugen Sopko (2)

Ilustrátora a spisovatel. Výtvarné umění studoval v Bratislavě a v Mnichově. Od konce 60. let až do své smrti žil a působil v Německu.

Vladimír Horecký (1)

Slovenský fotograf, ilustrační fotografie kuchařských knih.

Tomáš Vávra (1)

Autor publikacez oboru elektrotechniky.

Hildburg Thiemeyer (1)

Německá autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Lynn ten Kate (1)

Josef Ladislav Micka (1)

Narozen 15.8.1903 v Praze, zemřel 2.9.1993. PhDr., profesor houslové hry na Akademii múzických umění, publikace z oboru.

Amadeus Wolfgang Mozart (1)

Bedřich Nosek (1)

Bedřich Nosek absolvoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory české dějiny a archivnictví, později i hebraistiku. V letech 1968 až 1991 působil jako samostatný odborný a vědecký pracovník Státního židovského muzea v Praze. Navíc byl v letech 1969 až 1982 externím učitelem moderní hebrejštiny na Státní jazykové škole v Praze, poté, v letech 1982 až 1985, byl externím učitelem na Katedře věd o zemích Asie a Afriky Filosofické fakulty UK v Praze. Od roku 1991 až do současnosti působí na Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializuje zejména na Talmud a rabínskou literaturu. Navíc je od tohoto roku úředním překladatelem z hebrejštiny do češtiny a naopak a je externím učitelem moderní hebrejštiny .

Ludwig Mies van der Rohe (2)

Ludwig Mies van der Rohe, narozený jako Maria Ludwig Michael Mies , byl německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, tuto funkci převzal od Hannese Meyera . Ještě před ním byl ředitelem Bauhausu Walter Gropius . Později se Mies ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology , technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval tzv. druhou chicagskou školu. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltou nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Mies, stejně jako mnoho jeho současníků, usiloval o vytvoření nového architektonického stylu, který by ztělesňoval moderní, poválečnou dobu právě tak, jako ztělesněním své doby byla například architektura antická nebo gotická. Stál u vzniku architektonického stylu, který se vyznačoval maximální čistotou a jednoduchostí a ovlivnil celé dvacáté století. Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastou...

Jarmila Vrchotová-Pátová (2)

Narodila se v Praze. Pocházela z rodinného prostředí, které kultuře všestranně přálo. Její otec František Páta, známý slavista, překladatel a spisovatel, byl za okupace 2. 7. 1942 popraven nacisty. Vystudovala zpěv na konzervatoři a hudební pedagogiku na Univerzitě Karlově. Patřila k našim nejvýznamnějším pěvkyním, koncertovala doma i v zahraničí, nahrávala gramofonové desky a CD pro Supraphon, Panton a Eternu. Ceněny jsou například její interpretace děl Janáčkových, Dvořákových, Foerstrových, Martinů a lužickosrbské vokální tvorby. Pedagogickou činností se zabývala na fakultě UK a na AMU, kde také několik let vedla katedru zpěvu a operní režie. S velkým uznáním na ni vzpomíná řada významných pěvců, působících na domácích i zahraničních scénách . Napsala celou řadu statí a knih pedagogických, například po roce 1989 opakovaně vydávanou Didaktiku zpěvu pro sólisty, sborové pěvce a budoucí pěvecké pedagogy. Byla roky předsedkyní federální komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru teorie hudební výchovy. Zabývala se dále činností lektorskou a recenzentskou, odbornými přednáškami na krajské a celostátní úrovni, referáty na mezinárodních pěvecko-pedagogických konferencích atd.

Oberpfalcer František (1)

Eliška Knotová (1)

Narozena 18. 3. 1929 v Praze. Redaktorka, spoluautorka knihy pohádek, kompilátorka.

Ladislav Kruta (1)

Paolo Risso (1)

Bettie B Youngs (1)

Bettie B. Youngsová, doktorka filosofie a pedagogiky, je celosvětově uznávanou lektorkou a poradkyní. Žije v Del Mar v Kalifornii. Její práce a výzkum v oblasti problémů pozitivního přístupu k životu doma i v zaměstnání zdokonalily život tisíců lidí a získaly jí pověst jednoho z nejuznávanějších mluvčích moderní reformy na tomto poli v USA. Je však známá i za hranicemi své vlasti; její zkušenosti už téměř dvě desetiletí pronikají do více než šedesáti zemí světa. Získala si mezinárodní uznání za svou práci s dětmi i dospělými: osvětluje účinky stresu na zdraví, vztah životních postojů a úspěchu, roli sebeúcty a její vliv na úspěch, vrcholný výkon a vitalitu, stadia růstu a vývoje ve vztahu ke smyslu a cíli života. Doktorka Youngs byla kdysi zvolena učitelem roku. Působila jako profesorka a výkonná ředitelka nadace Phoenix ED Foundation. Pracovala ve výboru zplnomocněnců Drake university a je poradkyní společnosti Fortune a četných organizací a asociací. Založila společnost Bettie Youngs & Associates a je předsedkyní Instruction & Professional Development, Inc., která se specializuje na poradenství pro firmy, které po celém světě uzavírají kontrakty v oblasti obchodu, průmyslu a vzdělávání. Doktorka Youngs je autorkou patnácti knih, vydaných v devětadvaceti jazycích.

František Pavlík (1)

František Pavlík byl moravský truhlářský dělník, člen brněnského Sokola, oběť demonstrace za zřízení druhé univerzity v Brně vyučující v češtině. Jeho pohřeb se stal národní manifestací, které se podle dobových odhadů účastnilo až 80 tisíc lidí Narodil se v Ořechově nedaleko Brna, vyučil se stolařským dělníkem. Byl členem cvičenecké jednoty Sokol Brno II a sympatizoval s českými národními myšlenkami. V říjnu roku 1905 se František Pavlík zúčastnil série demonstrací za zřízení česky vyučující univerzity v Brně, tak jak toho bylo v předešlých letech dosaženo v Praze. Dav byl shromážděn před Besedním domem, kde byl Pavlík v tlačenici před Besedním domem smrtelně poraněn bodákem na pušce jednoho z příslušníků 49 c. k. pěšího pluku, který pomáhal rakouské policii dostat dav pod kontrolu. Byl převezen do městské Zemské nemocnice, kde svým zraněním podlehl. Na místě před Besedním domem byla ještě několik dnů po činu patrná krev, lidé sem začali přinášet květiny. Pohřbu Františka Pavlíka v Brně a smutečního průvodu na Ústřední hřbitov do Štýřic se účastnily desetitisíce lidí, uvádí se, že až 80 tisíc. Pietní obřad sloužil P. Tomáš Eduard Šilinger, nad hrobem zemřelého promluvil za Sokoly brněnský župní činitel a politik Ladislav Pluhař. Celá událost se obešla bez bezpečnostních incidentů, byla však výraznou manifestací ve snaze o českou, respektive moravskou, národní emancipaci vůči většinově německy mluvícímu brněnskému prostředí. Rakouskými úřady nebyl případ nikdy došetřen a vojín, na jehož bodáku byla nalezena krev, nebyl nijak potrestán. V souvislosti s odvody mužů v říjnu 1905 k nástupu základní vojenské služby byl rodině Františka Pavlíka posmrtně doručen jeho povolávací rozkaz. Jeho krajané z Ořechova tak přijeli k odvodu do Brna odění v černé se smutečně ozdobeným vozem a velkou podobiznou Pavlíka v sokolském kroji. Po vzniku samostatného Československa byla Františku Pavlíkovi odhalena na zdi Besedního d...

Boža Čvančarová (1)

Narozena 1.4.1907 v Praze. Redaktorka, memoáry z pobytu v Argentině.

Maxmilián Skála (1)

Maxmilián Skála. Autor publikací o transformátorech.

Hyman Fagan (1)

Autor knih a článků o anglické historii. Též komunistický politik.

Jan Taišl (1)

Narozen 23. dubna 1906 v Plzni. Docent katedry matematiky (). Předmětem jeho zájmu byla především matematická analýza, zvláště pak elementární aritmetika a algebra.

Ludmila Menclová (1)

Jiří Vávra (1)

Vraný Josef, 9. 5. 1874 - 27. 3. 1937, č. agrární novinář a politik; statkář. Od 1906 redaktor, od 1922 šéfredaktor deníku Venkov; od 1918 člen výkonného výboru agrární strany; 1918-25 poslanec, od 1925 senátor republikánské strany, zemědělský odborník a publicista, beletrista. Používal také pseudonymy Jan Kobr, Jiří Vávra, Kateřina Romanovská, J. V. Stránecký. Redigoval tiskoviny Lidový deník a Venkov, založil týdeník Cep a beletristický časopis Rozkvět. Autor lidových románů a fejetonů .

Libor Lenža (1)

Narozen 1969 v Českém Těšíně. Astronom, řídící pracovník, publikace z oboru astronomie a kosmonautiky.

Jaroslav Blovský (1)

Karel Rón (1)

Narozen 11.10.1875 ve Vysokém nad Jizerou, zemřel 13.5.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, redakční a publikační činnost z oboru fyziky.