Všichni Autoři a témata

Zdeněk Mysliveček (1)

Zdeněk Mysliveček byl český neurolog a psychiatr, profesor Karlovy univerzity. Narodil se v Pelhřimově jako druhé dítě tehdejšího c. k. komisaře Aloise Myslivečka a jeho ženy Marie rozené Hartmanové . Roku 1889 se rodina přestěhovala na Smíchov a od roku 1894 bydleli na Vinohradech. Starší sestra Valérie Hachla-Myslivečková byla česká designérka, šperkařka, malířka a grafička. Vystudoval medicinu na lékařské fakultě české univerzity, kde roku 1905 promoval. Působil jako neurolog a psychiatr také v cizině a v letech 1919–1930 byl profesorem neurologie a psychiatrie na nově založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1930 byl přednostou Psychiatrické kliniky a profesorem psychiatrie na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze . V roce 1957 odešel do důchodu. Mysliveček byl zastáncem čistě fyziologicky a neurologicky pojaté psychiatrie a spíše odpůrcem psychologických a psychoanalytických směrů. Byl autorem řady celostátních vysokoškolských učebnic, publikoval v oblasti neurohistologie a neuropatologie, zabýval se také léčením alkoholismu a soudní psychiatrií. Patřil mezi zakladatele české psychiatrie a jeho klinice v Kateřinské ulici říkají starší Pražané dosud "u Myslivečků".

Jiří Vlček (1)

Narozen 6. 1. 1954 ve Valticích. Prof. RNDr., CSc., obor klinická a sociální farmacie na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové, proděkan fakulty.

Jaroslav Michálek (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Michálek, Ph.D., je český lékař, atestovaný pediatr, imunolog, onkolog, který se zaměřuje zejména na regenerativní medicínu s využitím kmenových buněk a buněčných terapií. V letech 1993–2011 působil na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2010 založil nestátní zdravotnické zařízení kliniku Cellthera, ve které je dosud jednatelem. Od roku 2011 je prezidentem mezinárodní organizace International Consortium for Cell Therapy and Immunotherapy. Po ukončení Gymnázia na třídě Kapitána Jaroše v Brně studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, obor všeobecné lékařství, kterou absolvoval v roce 1993. Poté nastoupil jako lékař na 1. Dětskou kliniku Fakultní nemocnice U svaté Anny v Brně, která později přešla pod Fakultní nemocnici Brno. V roce 1997 obhájil dizertační práci Infekce virem Epsteina-Barrové, cytomegalovirem a lidským herpesvirem 6 u dětí s nádorovým onemocněním a zavedení rychlé detekce virové DNA pomocí pomerázové řetězové reakce . Habilitační řízení podstoupil na téma Buněčná imunoterapie nádorů: identifikace antigen-specifických T lymfocytů a v roce 2007, tj. ve svých 39 letech, byl jmenován profesorem Masarykovy univerzity pro obor pediatrie. V letech 2000–2003 absolvoval zahraniční vědecko-výzkumný pobyt na University of Texas Southwestern Medical Center v texaském Dallasu v USA. Výzkum byl zaměřen na využití kmenových buněk při transplantaci kostní dřeně u onkologických pacientů. Výsledkem tohoto výzkumu bylo několik odborných publikací a 2 klinické studie provedené v centru klinického výzkumu nemocnice M.D.Anderson v Houstonu a v National Institute of Health, Hematology Branch, Bethesda, USA. V roce 2010 založil kliniku Cellthera jako nestátní zdravotnické zařízení se zaměřením na regenerativní medicínu, kmenové buňky, podporu imunity včetně onkologických pacientů, léčbu degenerativních onemocnění a chronických onemocnění provázených chronickým zánětem včetně deg...

Václav Kautman (1)

Narozen 25. 9. 1922 v Brně, zemřel 24. 9. 1981 v Bratislavě. Řezbář, sochař, průmyslový výtvarník, designér a pedagog.

Kate Braverman (1)

Americká spisovatelka a básnířka.

René Char (1)

René Char byl francouzský básník a člen protifašistického hnutí odporu, kde byl znám pod přezdívkou Capitaine Alexandre.

Petr Rýgr (1)

Narozen 7. 7. 1961 v Trutnově. Vydavatel, filmař, tvůrce cínových betlémů, krojovaných figurek, divadelních plakátů a majitel Rodinného výčepu v Přibyslavi . Vydavatel a redaktor periodika alternativní kultury Výčepní list. Regionální publicista.

Christine Heideklang (1)

Německá mykoložka, specializuje se na onemocnění způsobená plísněmi.

Takeo Mori (1)

Autor publikace o japonské astrologii.

Dragan Milenković (1)

Spoluautor knihy o astrologii a překladatel z angličtiny.

Alois Vanoušek (1)

Spoluautor publikací o významných osobnostech a kulturních památkách, zejména hřbitovech. Člen Klubu Za starou Prahu a spolku Svatobor.

Jan Hlavsa (1)

Narozen 10. 12. 1922 ve Vrbně nad Lesy , zemřel 2. 3. 2008. Operní pěvec.

Jiří Sochovský (1)

Narozen 3. 5. 1940 v Praze. Grafik, scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog.

Michail Grigor´jevič Bragin (1)

Ruský spisovatel, vojenský odborník, válečný dopisovatel, novinář.

Bruno Frei (1)

Rakouský publicista a spisovatel slovenského původu

Žofie Hekelová (1)

Žofie Hekelová byla česká spisovatelka. Byla manželka literáta, publicisty a vlastivědného pracovníka Františka Hekeleho . Byla členkou Moravského kola spisovatelů. Osobní fond Žofie Hekelové je uložen ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Román o tyrolském rodu Aigenů byl kritikou přijat příznivě: Podle novinové zprávy měl být v roce 1946 vydán román proletářského děvčete Josefina. V databázi NK ČR však uveden není. Spolupracovala též s rozhlasem; v roce 1943 uvedl protektorátní rozhlas její hru Bloudění, v roce 1960 vysílal Československý rozhlas pásmo cihlářských písniček .

Jiří Vítek (1)

Narozen 29.3.1927 v Brně. MUDr., CSc., asistent katedry radiologie a nukleární mediciny, stati v odborném tisku.

Barbora Mykisková (1)

Narozena 26.4.1970 ve Valaškém Meziříčí. Spoluautorka cestopisů a cestopisných reportáží.

Josef Kuthan (1)

Prof. Ing. Josef Kuthan, DrSc. je český chemik, člen New York Academy of Sciences, Spektroskopické společnosti Jana Marka Marci a Českého rybářského svazu, nositel stříbrné medaile Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor organická chemie, zde obhájil dvě disertace a získal vědecké hodnosti CSc. a DrSc. Zabýval se zde syntézou organických sloučenin, souvislostmi jejich molekulové struktury s reaktivitou, elektrochemií organických látek, molekulovou spektroskopií a kvantovou organickou chemií. Na Chemickém ústavu Friedrich-Schiller Universität Jena experimentálně studoval organické sloučeniny s luminiscenčními vlastnostmi a na Ústavu chemie Universität Freiburg i. Br. přednášel organickou elektrochemii. Je autorem a spoluautorem 250 původních vědeckých sdělení, 31 patentů i několika učebnic a odborných monografií. Byl spoluorganizátorem a přednášejícím na několika mezinárodních i vnitrostátních odborných sympoziích věnovaných heterocyklickým sloučeninám. Napsal a přeložil do češtiny několik knih a zveřejnil desítky článků v oblasti sportovního rybářství. Na Ústavu organické chemie Vysoké škole chemicko-technologické v Praze pracoval jako odborný asistent, po habilitaci jako docent a po jmenovacím řízení jako profesor. Vedl základní laboratorní cvičení v organické chemii, diplomanty a doktorandy v témže oboru. Zastával akademické funkce proděkana a prorektora. Přednášel základní kurz organické chemie a předmět Určování struktur organických látek fyzikálními metodami. Je spoluzakladatelem Chemické olympiády mládeže spolu se Stanicí mladých přírodovědců Praha-Smíchov. Web: https://organochemik4.webnode.cz/

Václav Prosek (1)

Václav Prošek byl český fotbalista, útočník. Za Československo hrál v roce 1919 na Pershingově olympiádě. Za SK Slavia Praha hrál v letech 1912-1920. Mistr ČSF 1913 a vítěz Poháru dobročinnosti 1912.

Konstantin Vladimirovič Dubrovskij (1)

Ruský spisovatel, basník, novinář, učitel, etnograf Sibiře.

Bohuslav Kachlík (1)

Narozen 1967 v Brně. Práce o československém pohraničním opevnění.

Miloslav Jedlička (1)

Pracoval 35 let u kriminální policie v Brně v oddělení vražd.Učil na policejní škole a založil internetové muzeum zločinu.I v důchodu stále sleduje kriminální případy.

Lindel Barker-Revell (1)

Australská spisovatelka, astroložka, jasnovidka.

Jesus Hernandez (1)

Španělský historik a novinář. Narozen 1966 v Barceloně, autor knih o 2. světové válce. Nejprodávanější autor knih o II.světové válce. Absolvoval studium moderních dějin a informatiky. Po absolutoriu vystřídal několik zaměstnání, včetně sportovního novináře, záhy se však vydal na kariéru spisovatele. Svoji prvotinu 100 nejlepších příběhů II.světové války vydal v roce 2004, aktuálně dokončil již svoji šestnáctou knihu z válečného prostředí, kterému se výhradně věnuje. Díky příjemnému stylu psaní, v němž se mu daří sdělovat fakta jasným a přímým novinářským jazykem, a díky hlubokým znalostem válečných událostí jsou všechna jeho díla vřele přijímána neustále rostoucím počtem čtenářů.

Hellmuth Wachtel (1)

Hellmuth Wachtel je kynolog a autor. Pracuje intenzivně na otázce genetiky od roku 1980 genetiky .

Jan Egert (1)

Narozen 19. 3. 1921 v Praze, zemřel 18. 7. 2000 tamtéž. Ing., CSc., literatura z oboru rybářství.

Stuart Chase (1)

Stuart Chase byl americký ekonom, sociální teoretik a spisovatel.

Giorgio G Bardelli (1)

Přírodovědné přednášky, studijní pobyty v muzeích, vzdělávací programy o životním prostředí.

Daniel Kamas (1)

PhDr., spoluautor publikace o historii nákladní dopravy a logistiky v České republice.

Přemysl Jagoš (1)

Prof. MVDr. Přemysl Jagoš, CSc. byl československý vysokoškolský učitel, veterinární lékař a autor odborných publikací z oboru. Zdroj: a) tiráž knihy Nemoci hospodářských zvířat b) aleph.nkp.cz

Pavol Gamčík (1)

Slovenský veterinární lékař, vysokoškolský pedagog a vědecký pracovník, odborník v oblasti reprodukce hospodářských zvířat. Zakladatel oboru andrologie a umělé inseminace v ČSR. Publikoval v oboru.

Juraj Šutta (1)

Slovenský veterinární lékař.

František Špaček (1)

František Špaček byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Tišnov-Blansko. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda Jednotného zemědělského družstva v obci Lomnička.

Jaroslav Štembera (1)

Narozen 1920. Učitel, prózy a odborné práce.

Pierre Blet (1)

Pierre Blet byl francouzský jezuitský kněz, církevní historik a profesor církevních dějin na Università Gregoriana v Římě. V roce 2008 získal za celoživotní práci cenu Francouzské akademie Grand Prix Gobert.

Ol'ga Kuzněcova (1)

Ruská lékařka, prozaička a básnířka, autorka publikací pro mládež.

Kamil Sedláček (1)

Kamil Sedláček byl český tibetolog a komparativní sinotibetský jazykovědec. Vystudoval Obchodní akademii Dr. Albína Bráfa v Třebíči, maturitní zkoušku složil v roce 1946. V roce 1952 dokončil studia financí, angličtiny a ruštiny na Vysoké škole ekonomické v Praze. Současně studoval moderní čínštinu na Jazykovém institutu a na Karlově univerzitě. Mezi lety 1952 a 1953 absolvoval povinnou vojenskou službu. Později se začal věnovat intenzivnímu studiu tibetštiny a následně i studiu sino-tibetské historické a komparativní jazykovědě a to pod dohledem dlouholetého kolegy a přítele George de Roericha. V roce 1968 získal titul CSc. v moderní Tibetologii na Orientálním ústavu ČSAV. V říjnu 1974 obhájil dvě vědecké práce na orientálním ústavu Ruské akademie věd, když mu prezidium ČSAV neumožnilo tyto práce obhájit v Československu . To byl jediný způsob, jak získat titul doktora věd v oboru sinotibetské historické a komparativní filologie. Mezi roky 1978 a 1991 Kamil Sedláček pracoval jako překladatel technických dokumentů z ruštiny, angličtiny, němčiny a mongolštiny pro důlní společnost Intergeo. V roce 1981 navštívil Mongolskou akademii věd a klášter Gandantegchinien v Ulaanbaataru z důvodu předání dvou svazků učebnice moderní tibetštiny nazvané "Tibetan Newspaper Reader" , které byl autorem a která zahrnuje texty z 1114 dokumentů, které jím byly poprvé popsány na mezinárodní úrovni . Od roku 1991 do roku 2007 působil jako soudní tlumočník z angličtiny, němčiny, ruštiny, ukrajinštiny, rumunštiny a moldavštiny na krajském soudu v Brně. 23. února 2010 obdržel Oborovou medaili Josefa Dobrovského pro významné úspěchy ve studiu Sino-tibetských jazyků. V roce 2008 vyřešil problém, který spočívá ve stanovení vztahu mezi ketštinou a čínsko-tibetskými jazyky (jazykem mluví Ketové v oblasti Sibiře, cca několik set mlu...

Prokop Hásek (1)

Narozen 13.11.1901 ve Vysokém n. Jizerou. Tajemník notářství, lidový vypravěč východních Čech, publikace úsměvných historek.

Nicolette Mout (1)

Josef Kotrlý (1)

Josef Cyril Kotrlý byl právník, politik a diplomat. Během druhé světové války působil v protiněmeckém odboji. V květnu 1945 se jako reprezentant ČSSD a člen předsednictva ilegální ČNR účastnil jednání s K. H. Frankem a také spolu-signoval "Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil". Po druhé světové válce se Josef Kotrlý stal "politicky nepohodlným" a byl "odsunut" mimo republiku na pozici generálního konzula pro Kanadu a New Foundland. Do Února 1948 působil jako diplomat v Kanadě a poté již až do konce života zůstal v emigraci. V Kanadě byl činný jako předseda Československého národního sdružení v Montrealu a spolupracovník exilového tisku. Josef Cyril Kotrlý se narodil 4. července 1903 v domě čp. 202 v Bludově . Na domě je od roku 1999 pamětní deska. Obecnou školu navštěvoval rovněž v Bludově. Tady jej významnou měrou ovlivnil zakladatel bludovské Obce Sokolské – národní nadšenec – učitel Rudolf Kordas. Reálné gymnázium v Litovli začal Kotrlý studovat od roku 1914 . Mezi jeho tehdejší spolužáky patřil Jan Čep, pozdější český spisovatel, esejista a překladatel. Spolu se svými rodiči a sourozenci byl Kotrlý již od dětství členem Sokola. Po první světové válce ve svých šestnácti letech založil Josef Kotrlý v Bludově skautský oddíl. Kromě učitele Rudolfa Kordase ovlivnil mladého Josefa Kotrlého i jeho litovelský středoškolský profesor Eugen Stoklas – proslulý loutkář. V Bludově založil Kotrlý loutkové divadlo. Na Právnické fakultě University Karlovy v Praze začal Kotrlý svoje vysokoškolská studia počínaje rokem 1922. Dvouletou vojenskou prezentační službu nastoupil Josef Cyril Kotrlý ihned po ukončení studia práv. Ještě v průběhu své vojenské služby získal doktorát práv a po návr...

Antonín Hanák (1)

Narozen 8.4.1889 v Pačlavicích u Kroměříže, zemřel 12.9.1935 ve Zlíně. MUDr., profesor fyziologie, práce z oboru.

Ivan Bajcura (1)

Narozen 21.12.1930 v Sukově, zemřel 1986. Pedagog, politicko-výchovný pracovník.

Ján Brondoš (1)

Alberto Zola (1)

Italský autor zeměpisných a přírodopisných fotografických publikací.

Hannelore Grimm (1)

Hannelore Grimmová si vůbec nedovede představit život bez koček. Chová kočky již od dětství a sdílí s těmito sametovými tlapkami domov. Dlouhá léta udržovala také vlastní chov.

Jiří Šimon (1)

Doc. PhDr. Jiří Šimon, CSc., byl český atletický trenér, dlouholetý vysokoškolský pedagog a vedoucí katedry na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Jako spisovatel je držitelem ceny nazvané Kanzelsberger cena čtenářů v soutěži Magnesia Litera z roku 2009. Narodil se v roce 1936 na zemědělském statku ve Veselé u Mnichova Hradiště, kde prožil i válečná léta a komunistický převrat v roce 1948. Rozhodnutím soudu byl v roce 1953 zemědělský statek rodině zabaven a celá rodina přestěhována do Heřmaniček u České Lípy. Na statek se mohl vrátit až v roce 2000, kdy byl státem vrácen po osmiletém restitučním sporu. Studoval na gymnáziu a potom vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, obor tělesná výchova-biologie. Na této fakultě pak působil od roku 1962 až do roku 2000 jako pedagog, přičemž v letech 1992 až 2000 vykonával funkci vedoucího katedry atletiky. Jeho studenty byla řada olympijských medailistů, mistrů světa a mistrů Evropy v různých sportech, např. Štěpánka Hilgertová, Helena Fibingerová, Jarmila Kratochvílová, Imrich Bugár, Ludvík Daněk, Jaroslav Brabec a další sportovci a trenéři. Jiří Šimon ve svém oboru vždy prosazoval spojení teorie s praxí. Byl aktivním sportovcem, nejprve členem Lokomotivy Česká Lípa a potom Slavie VŠ Praha. Kromě pedagogické činnosti na fakultě se věnoval také trenérské práci. Jeho úspěšná trenérská a metodická činnost byla zaměřena zejména na hod oštěpem. Jiří Šimon má velký podíl na tom, že se oštěpaři a oštěpařky zařadili mezi naše nejúspěšnější reprezentanty v mezinárodním měřítku. Už v 1962 si dal předsevzetí, že přispěje k vybudování české oštěpařské školy. Koncem sedmdesátých let byl Jiří Šimon tehdejším vedením atletiky pověřen, aby se pokusil zlepšit výkony v hodu oštěpem, protože hod oštěpem byl v bývalém Československu považován za nejslabší ze všech atletických disciplín. Šimon sbíral a rozšiřoval materi...

Libuše Halasová (1)

Narozena 1909, zemřela 20.5.1958 v Praze. PhDr., práce z oboru historie umění.

J. Robert Wegs (1)

Americký historik.

Robert Ladrech (1)

Americký historik.

Šárka Řeřichová (1)

Překladatelka z angličtiny.

Jan Karásek (1)

Jan Nepomuk Karásek byl vůdce loupežnické bandy, působící na pomezí Čech a Lužice. Jeho otec byl truhlářem a on sám se vedle truhlářství vyučil ještě řeznickému řemeslu. Poté, co byl omylem chycen jako dezertér a zařazen do rakouské armády, uprchl při první příležitosti za české hranice. Zde se usadil a věnoval truhlářskému řemeslu, které postupně obohatil o podnikání loupežnické. Byl chycen roku 1800 a odsouzen na doživotí. Po pokusu o útěk byl přikován železnou obručí ke své posteli, za těchto strašných podmínek brzy zemřel na následky věznění. V ústním podání obyvatel Horní Lužice a Šluknovského výběžku se z něj stal šlechetný loupežník, který bral bohatým a dával chudým, choval se přátelsky k dětem a dokonce podle pověsti trestal zloděje, kteří na tržišti okrádali prosté lidi. V Seifhennersdorfu existuje dnes Karáskovo muzeum. V Německu, kde je znám jako Johannes Karraseck nebo Karasek, o něm bylo napsáno též několik románů. Zmiňuje ho též Egon Ervín Kisch ve svém díle Pražský pitaval.

Victor Niederhoffer (1)

Americký ekonom a obchodník s cennými papíry.

Petr Miloslav Veselský (1)

Petr Miloslav Veselský byl český dějepisec, archivář a spisovatel. Jakožto první archivář uspořádal archiv v Kutné Hoře. Petr Miloslav Veselský se narodil jako první z dvanácti dětí do rodiny krejčího a ženy v domácnosti. V letech 1821 až 1824 studoval hlavní piaristické škole v Praze, kde se vzdělal v oblasti hudby a naučil se také hrát na několik hudebních nástrojů. Roku 1824 byl donucen k návratu ze studií z důvodu nečekaného úmrtí otce. V této době začal vypomáhat místnímu učiteli s výukou mladších žáků. V letech 1926 a 1927 absolvoval v Praze učitelskou přípravku. Nejprve působil jako podučitel v Ledči nad Sázavou, v třicátých letech přešel na ústav hluchoněmých do Prahy, kde vyučoval český jazyk. Ve svém oboru se stal velice uznávanou osobou, dokonce mu bylo nabídnuto pracovat ve Filadelfii či Uhrách. V roce 1841 odešel Veselský do Kutné Hory. Tam se stal, na přímluvu J. K. Tyla, ředitelem kúru. V Kutné Hoře se začal se stal také povídkářem, redaktorem almanachů a místních časopisů, příležitostným hudebníkem a ředitelem různých divadelních a zpěváckých spolků. Psal do mnoha tehdejších časopisů, jako byly Krameriovo Večerní vyražení, Květy nebo Včela . Mezi jeho přátele patřilo mnoho význačných literátů. Například šlo o Jana Karla Škodu, Karla Havlíčka Borovského nebo Josefa Kajetána Tyla. V Kutné Hoře se seznámil s Josefem Jaromírem Štětkou, pozdějším kutnohorským starostou. Štětkovi pomohl se založením kutnohorského ochotnického divadla nebo městské knihovny. Pro ochotníky překládal divadelní hry a obstarával hudební doprovod. V roce 1846 založil první kutnohorský mužský pěvecký sbor. Vzhledem ke své orientaci na historická témata byl jmenov...

Eugenio Bersani (1)

Italský autor přírodopisných a zeměpisných fotografických publikací.

Lucia Giglio (1)

Italská autorka přírodopisných a zeměpisných fotografických publikací.

Simona Tarchetti (1)

Italská autorka turistických průvodců.

Ernest Demetrovič (1)

Slovenský tělovýchovný funkcionář, autor prací z oboru, zejména o stolním tenise.

Ferdinand Janko (1)

Prozaik.

P. R. D (1)