Všichni Autoři a témata

Henning Haslund (1)

Osa Johnson (1)

Americká cestovatelka, fotografka, dokumentaristka a autorka cestopisů.

Francis de Croisset (1)

Francouzský dramatik, libretista a prozaik belgického původu.

Bohumil Karel Vendyš (1)

Narozen 5.4.1866 v Brandýsku, zemřel 19.11.1928 v Praze. Pedagog, beletrista.

Tomáš Šimůnek (1)

Místopředseda Sdružení pro záchranu hradu Kumburku, fotograf.

Nikolaj Petrovič Stremouchov (1)

Ruský spisovatel.

Machado de Assis (1)

Joaquim Maria Machado de Assis sa narodil v Riu de Janeiro, kde strávil prakticky celý život. Napriek tomu, že nikdy neopustil rodnú Brazíliu, stal sa najvýznamnejším predstaviteľom brazílskeho realizmu a patrí medzi uznávaných autorov v rámci svetovej literatúry. Vzdelával sa prevažne ako samouk a publikovať začal ešte skôr, než dovŕšil 15 rokov. Pracoval ako novinár, prekladateľ, spisovateľ, básnik a divadelný kritik. Bol spoluzakladateľom a dlhoročným predsedom Brazílskej literárnej akadémie. Jeho tvorba, ktorá presahuje hranice jazykov, štátov i storočí, dodnes ovplyvňuje spisovateľov a umelcov v rôznych krajinách sveta.

Josef Štifter (1)

Narozen 19.3.1881 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 29.5.1960 ve Vysokém Mýtě. Kazatel Jednoty českobratrské, překladatel, redaktor.

Jan Nebeský (3)

Jan Nebeský je český divadelní režisér a pedagog. Hra Ernsta Jandla Z cizoty, kterou uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí v režii Jana Nebeského, získala v roce 2004 cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku. Jan Nebeský vystudoval v letech 1977–1982 obor režie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1983, po absolvování vojenské služby, byl angažován v hradeckém Divadle VÚ. Zde nastudoval Andrejevovu hru Ten, který dostává políčky, Shakespearovo Zkrocení zlé ženy a ve vlastní úpravě uvedl Goldoniho Sluhu dvou pánů. Od roku 1985 působí Nebeský v Praze. Stal se režisérem Divadla S. K. Neumanna, kde nastudoval například Goethovu Stellu v úpravě Jaroslava Vostrého nebo Ibsenovy Přízraky. Po krátkém, ani ne sezónu trvajícím angažmá v Divadle E. F. Buriana přijal v roce 1989 angažmá v pražském Činoherním klubu, kde setrval až do roku 1994 a režíroval např. Ibsenova Johna Gabriela Borkmana, Eurípidova Oresta v úpravě Jaroslava Vostrého či hru Sama Shepparda Pravý západ. V letech 1994–2002 byl režisérem Divadla Komedie, kde nastudoval např. Shakespearova Hamleta, hru Lenky Lagronové Terezka , Tobiášovu Martu či Ibsenova Stavitela Solnesse. Od roku 2002, po rozpuštění souboru Divadla Komedie, je Nebeský ve svobodném povolání a působí ve Studiu Hrdinů, v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí a v dalších pražských scénách . Od roku 2004 je pedagogem režie na Katedře činoherního divadla DAMU.

Jan z Wojkovicz (1)

Fráňa Kučera (1)

Fráňa Kučera byl básník, spisovatel žijící na Příbramsku, zabývající se místní hornickou tematikou. Dětství prožil v bídě se svou matkou a třemi sourozenci. Otec zemřel při práci v březohorských dolech. Byl bratrancem malíře a grafika Jaroslava Lukavského. Šel studovat na dvouletou horní školu pro důlní dozorce, kde také sepsal své první literární pokusy. Tyto první básně poté vyšly v příbramském týdeníku Naše Obrana. Po úspěšném absolvování školy začal pracovat na Březových Horách v dole Anna coby štajgr. 2. února 1928 se oženil s Annou Baierovou, se kterou měl syna Ilju. V tomto období se stal významnou postavou příbramského kulturního života. Pořádal ochotnická představení a organizoval místní literární kroužek, který se scházel pravidelně v Pražské kavárně v Pražské ulici. V roce 1928 založil edici Drůza. Zemřel 29. dubna 1929 na tuberkulózu.

Jean-Paul Crespelle (1)

Francouzský historik umění a novinář, publikace z oboru.

Josef Šíma (1)

Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.

Jan Kroča (1)

Mgr. Jan Kroča - Vzděláním historik, věnuje se geomancii a hermetismu, napsal řadu knih a článků o české krajině. Působí i jako průvodce po posvátných místech, magických horách a pramenech, iniciačních stezkách, ezoterických stavbách.

Henri Stierlin (1)

Švýcarský historik umění, fotograf a novinář narozený v Egyptě. Specialista na starověkou a islámskou architekturu a kulturu.

Arthur Lee Humphreys (1)

Autor souboru historických map a související bibliografické příručky, publikace z oblasti knihovnictví, bibliografie, historie Anglie a genealogie.

Pavla Obrazová (1)

Autorka knihy o sv. Václavovi.

Hulbert Footner (1)

William Hulbert Footner se narodil v Hamiltonu, v Kanadě, a emigroval do New Yorku, když mu bylo devatenáct. Chtěl být hercem a jeho první literární prácí proto byla divadelní hra, v níž si napsal jednu vedlejší roli pro sebe. Po několika rolích, mnoho zamítnutích, a několika negativních kritických článcích v tisku, se rozhodl stát se novinářem a spisovatel. Pracoval v Morning Albertan, kde se během roku vypracoval ze sloupkaře na pravidelného autora povídek. Rozhodne se osamostatnit a jeho články a povídky se objevují v rozličných tiskovinách po celé Americe. V roce 1905 podnikl výzkumnou výpravu do divočiny v Albertě a prozkoumal horní tok řeky Peace River. Po návratu roku 1909 se rozhodl prozkoumat ještě řeku Hay River na severozápadu, a spolu se svým společníkem celé území sjeli na lodi. Ze svých cest zasílal novinám v KAnadě i New Yorku zprávy, které mu zajistili značnou popularitu. Na základě svých zážitků napsal Footner řadu dobrodružných cestovatelských knih, včetně knihy The Huntress, kterou Hollywoodské studio upravilo do úspěšného filmu. Počátkem dvacátých let začal F. psát detektivní příběhy a získal mnoho čtenářů po celém světě. His most startling innovation at that early date was to make his investigator a woman: Madame Storey, Private Investigator is available as an ebook from eBookMall. Jeho nejoblíbenější románovou postavou byla Madame Storey – soukromý detektiv.

Zdena Fousová (1)

Narozena 1942. Zahradnice, pedagožka, publikuje v oboru.

Pascal Tanguy (1)

Spoluautor knihy o horolezectví.

Pascal Sombardier (1)

Horolezec a dobrodruh. Autor knih o lezení a horách. Například Dolomity - Z více než stovky dolomitských ferrat vybral autor Pascal Sombardier téměř padesát tras pro jejich estetickou, sportovní nebo historickou hodnotu a seřadil je podle náročnosti od vyloženě turistických ...

Emilie Pleslová-Štiková (1)

Narozena 30.7.1930 v Plzni. Archeoložka, publikace z oboru.

E. Krausová (1)

Vladimír Bittner (1)

Autor působil jako kritik a znalec české hudby. Napsal několik publikací o význačných zpěvácích, zejména z 1. republiky

Josef Čech (1)

Překladatel z a do němčiny.

Robert Beholz (1)

Pravé jméno Hans Holz. Narozen 26.12.1902 v Quedlinburgu, Německo. Autor westernů a knih o indiánech. Zemřel v říjnu 1970 ve Forest Hills, Queens County, NY, USA.

Jiří Muk (1)

Narozen 16.5.1940 v Praze. Docent katedry teorie a navrhování stavebních konstrukcí na fakultě Architektury ČVUT. Práce z oboru teoretické a stavební mechaniky, pružnosti a pevnosti, stavebních konstrukcí, statiky a výpočetní techniky.

Miloš Kadlec (1)

Narozen 22. 6. 1960 v Turnově. PhDr., historik umění a památkář, publikace z oboru.

Ian C Esslemont (1)

Kanadský spisovatel.

Magda Gregorová (3)

Magda Gregorová, ešte ako Wiltscheková, začínala ako baletka, dokonca sólistka v Slovenskom národnom divadle. Jej sľubnú kariéru však zakrátko prekazili rasové zákony. Mala však šťastie v nešťastí – pri Hlavnej pošte začala stretávať ďalšieho prepusteného, ktorému ani krstný list nepomohol – svojho budúceho manžela Martina Gregora, predtým Guttmanna.

Elena Ginanneschi (1)

Italská historička umění.

Lucia Impelluso (1)

Italská architektka, práce o architektuře a dějinách výtvarného umění.

Stefano Zuffi (1)

Italský historik umění. Práce z oboru.

Arnošt Dvořák (1)

Arnošt Dvořák byl český dramatik, divadelní režisér a překladatel. Proslul především jako autor her s historickou tematikou . Narodil se v rodině hořovického učitele na měšťanské škole Jana Dvořáka a jeho manželky Františky, rozené Mansfeldové. Po dětství v Hořovicích vystudoval gymnázium, nejprve v Příbrami; studium ukončil v Písku, kde maturoval roku 1899. Navázal studiem lékařské fakulty české university Karlo-Ferdinandovy a po úspěšném ukončení se stal vojenským lékařem. Cestoval do zahraničí, několikrát pobýval na Krymu jako host Karla Kramáře a jeho manželky Naděždy Nikolajevny. Jako válečný lékař působil za 1. světové války na různých frontách a získal vyznamenání "za statečnost před nepřítelem". Po skončení války pracoval nadále jako vojenský lékař, současně se věnoval literární tvorbě. Život Arnošta Dvořáka poznamenala tzv. "odvodová aféra". Ta započala v roce 1930, kdy byl Dvořák obviněn z úplatkářství - za úplatky měl zařizovat osvobození od vojenské prezenční služby. Byl dokonce zatčen a pravicový tisk proti němu vedl kampaň. Vina ale nebyla prokázána, zproštěn všech obvinění byl až v dubnu 1931. Krátce před smrtí, v červenci 1933, byl povýšen na plukovníka, jako doklad jeho neviny pro veřejnost. Byl označován za průkopníka tzv. davového dramatu, kde hlavní roli hrají zástupy, nikoli individuální hrdinové. Přispíval do různých deníků a časopisů, v letech 1920–1921 byl kulturním redaktorem Rudého práva. Spolu s Františkem Zavřelem založil divadelní revue Scéna, v letech 1929–1930 spoluredigoval měsíčník Nová scéna. Svou divadelní hru Mrvá a Balada o ženě vražednici přepracoval na rozhlasový triptych Marja vražednice. Byl uveden posmrtně v rozhlase v roce 1938. V roce 1968 nastudoval hru Král Václav IV. režisér Petr Adler s Jiřím Adamírou v titulní roli. Arnošt Dvořák překládal z polštiny (Stanislav Przybyszewski: ...

Milan Pišl (1)

Prof. RNDr. Milan Pišl, CSc. je český vysokoškolský učitel, profesor matematiky na elektrotechnické fakultě. Zdroj: aleph.nkp.cz

Howard L Bingham (1)

Americký fotožurnalista.

Max Wallace (1)

Australský publicista.

Li Po (1)

Li Po nebo též Li Paj patří mezi nejvýznamnější čínské básníky období Tchang. V Japonsku je znám také jako Ri Haku. Už za svého života získal značnou proslulost a byl prohlášen „nesmrtelným“. Je nazýván „nebešťan“ a „básník nadpozemského talentu“ Li Po používal zdvořilostní jméno Tchaj-paj a umělecký pseudonym Čching-lien ťü-š’ . Kvůli jeho volnému způsobu života a častému putování se o něm dochovalo jen málo přesných informací. Jejich zdrojem jsou dvě předmluvy od jeho současníků k vydání jeho básní a dopisy, které Li Po psal svým přátelům a příbuzným. Mnohé události ze svého života a putování zachytil sám Li Po ve svých básních. Narodil se roku 701 v Sujabu, dnešním Tokmaku na západních hranicích Číny, kde jeho rodina žila ve vyhnanství. O jeho rodině se ví jen velmi málo, sám Li Po se pokládal za potomka císařské dynastie Tchang. Začátkem osmého století se rodina rozhodla k návratu do Číny a v roce 705 se usadila poblíž města Čcjangmingu v provincii S'-čchuan. Li Po byl velice bystrý, mimořádně nadaný a měl skvělou paměť.V pěti letech znal základy psaní a uměl číst. Ve čtrnácti letech již psal své vlastní básně a byl zručným kaligrafem. Od patnácti let šermoval. Chtěl se stát úředníkem u císařského dvora, ale podmínkou bylo získání oficiálního vzdělání. Když dosáhl dvaceti let, vydal se do hor Min a pod vedením Mistra Východního Srázu se tu několik let věnoval studiu taoismu a cvičení bojových umění. Z tohoto období se dochovalo mnoho básní taoistického ladění. V roce 724 zamířil na jih, kde vystoupil na horu E-mej, potom se nalodil na člun a po proudu řeky Jang-c’-ťiang podnikl plavbu na východ směrem k pobřeží Východočínského moře. Brilantním stylem a ne...

Otto Muneles (1)

Otto Muneles byl český judaista, hebraista, znalec židovské mystiky, klasický filolog. Otto Gabriel Muneles pocházel ze staré pražské židovské rodiny, která je zmiňována již v pramenech z 16. století a nepodlehla ani asimilačnímu proudu 19. století. Mezi jeho předky patřil i rabín Abraham Muneles, který v letech 1839–1844 vypracoval index k talmudskému slovníku Aruch. Muneles studoval mezi léty 1904–1912 Pražské gymnázium na Staroměstském náměstí. Již během gymnaziálních let projevoval zájem o klasickou filologii a judaistiku. Navštěvoval večerní kurzy klasické filologie v čítárně Pražské knihovny a věnoval se i studiu Talmudu a Mišne Tora na pražské židovské škole „Talmud Tora“ v Jáchymově ulici, kde získal v letech 1910–1914 stipendium. Po absolvování gymnázia začal studoval klasickou filologii na pražské německé univerzitě, přičemž zůstal věrný i studiu halachické literatury na zmíněné „Talmud Tora“. Po absolvování šesti semestrů studium na univerzitě roku 1915 přerušil a odcestoval spolu s Jiřím Mordechajem Langerem do Belzu v Haliči. Pro Langera to byla již druhá cesta a svůj druhý výjezd do Belzu v doprovodu Munelese komentuje v knize „Devět bran“ takto: „Jedu tedy znovu, tentokrát již pevně odhodlán. Nejsem již tak sám, jako jsem byl na své první pouti. Tentokrát jede se mnou druh, pražské dítě stejně jako já, který se rovněž rozhodl pro chasidismus.“ Po krátkém pobytu v Belzu strávil Muneles několik let v okresním městě Rava-Ruska, kde se pod vedením svého tchána Berla Weisse věnoval systematickému studiu Talmudu, halachické a chasidské literatury. S Weissovou dcerou Barborou resp. Bejlou se oženil pravděpodobně roku 1918. Jiří Langer, byl povolán k výkonu vojenské služby, ale pro svou náboženskou svéhlavost a díky přímluvě svého bratra Františka, byl uznán neschopným. L...

Karel Hrubec (1)

Autor populárněnaučné publikace o rychlosti.

Ota Špaček (1)

Autor vodácké publikace.

Vladislav Mrzena (1)

Narozen 27.10.1946 v Praze. Ortoped, publikace z oboru.

Boris Hlaváček (1)

Narozen 23.10.1954 v Liberci. PhDr., sportovní publicista, vydavatel, grafik, básnické sbírky, sportovní příručky.

Stanislav Lankaš (1)

Aleš Launer (1)

Narozen 2. 2. 1963 v Brně. Mgr., filolog, anglista, pedagog.

Jiří Tyller (1)

Narozen 21.4.1945 v Kostelci nad Orlicí. Výtvarník, ilustrátor, režisér, autor reklamních a animovaných spotů.

Method Nečas (1)

Narozen 29.6.1878 v Petrovicích, zemřel 29.11.1948 v Brně. Středoškolský profesor, romanopisec.

Vojtěch Preissig (1)

Vojtěch Preissig – 11. června 1944 Dachau, Německo) byl český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník protirakouského i protinacistického odboje. Po skončení studia na pražském reálném gymnáziu a dokončení následného studia na pražské Uměleckoprůmyslové škole odjel Vojtěch Preissig v roce 1898 do Paříže. Tady se vyučil tiskařskému řemeslu. Do Prahy se vrátil až roku 1903 a to již jako renomovaný grafik. Ve Spojených státech amerických působil od roku 1910 v New Yorku. V roce 1916 dostal Preissig nabídku místa ve Wenthworth institutu v Bostonu a až do roku 1924 tu pracoval ve funkci vedoucího grafického uměleckého oddělení. Během první světové války byl Preissig činný v československém zahraničním odboji, politicky se angažoval od roku 1917, kdy pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku. Pro tuto odbočku vytvářel vizuální propagační kampaň . Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii. Po vstupu Spojených států do první světové války se Viktor Preissig podílel i na propagační kampani americké armády. Po skončení první světové války vytvořil Preissig soubor návrhů na československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl akceptován. Ve dvacátých letech dvacátého století se věnoval volné tvorbě jakož i knižní grafice. Po návratu do Československa pracoval ve třicátých letech dvacátého století jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti. Společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou byl v roce 1940 zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táb...

Jožka Vaňhara (1)

Narozen 18.1.1900 v Holešově. Důstojník československého letectva, beletrista.

Karel Čupr (1)

Významný matematik. Většinu života působil v Brně.

Karl Borda (1)

František Pinc (1)

František Pinc byl český a československý politik KSČ, po sametové revoluci krátce ministr vnitra a ministr paliv a energetiky Československé socialistické republiky. Členem KSČ se stal roku 1975. Vystudoval fakultu strojního inženýrství ČVUT Praha. Po studiích nastoupil do podniku ČKD Kompresory. Od roku 1971 pracoval v Elektrárně Tušimice I, kde působil na technických pozicích jako vedoucí dvojbloku a směnový inženýr. V roce 1977 se stal ředitelem závodu a od roku 1983 ředitelem této elektrárny. Na této pozici se uvádí i k roku 1989. V prosinci 1989 se stal ministrem vnitra v československé krátce existující první vládě Mariána Čalfy. V následné druhé vládě Mariána Čalfy zastával post ministra paliv a energetiky. Ve vládě setrval do února 1990. V živnostenském rejstříku se uvádí bytem Klášterec nad Ohří.

Marie Hübner (3)

Marie Hübner-Posselt byla německá spisovatelka, básnířka píšící i německým dialektem. Rodiče: Johann Posselt, malíř porcelánu a Klara Posselt-Hemrich. Sourozenci: Heinrich Posselt , Amalia Posselt a Anna Posselt . 13. února 1886 se provdala za Antona Hübnera . Měli spolu sedm dětí, ale jen tři se dožili dospělého věku: Marta Hübner, Elisabeth Hübner a Heinrich Hübner . Marie Hübner-Posselt byla výraznou osobností kulturního života v Jablonci nad Nisou. Stala se vzorem emancipované ženy. Byla dokonce jedno volební období zastupitelkou v Jablonci . Marie byla aktivní ve spolku Hausfrauenverein, v Bund der Deutschen a v dalších. Psala básně a povídky ve spisovném jazyce i v nářečí . Její divadelní hry nevyšly knižně a některé básně vyšly pouze v časopisech a novinách. Přispívala mj. do časopisů Gablonzer Tagblatt a Vokwehr, Bydlela v Jablonci nad Nisou na Podhorské ulici.

Merritt Parmelee Allen (1)

Britský spisovatel.

Erich Friesen (1)

Německá spisovatelka, autorka romantických povídek.

Vlastimil Toman (1)

Narozen 19. 2. 1930 v Třebíči, zemřel 11. 12. 2015 tamtéž. Akademický malíř, grafik, ilustrátor, básník a fotograf.

Jiří Poláček (1)

Jiří Poláček byl český fotograf. Je znám jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. Dalšími autory této série jsou Jan Malý a Ivan Lutterer. V letech 1974–1978 vystudoval na FAMU obor fotografie. Narodil se 6. června 1946. Začal fotografovat ve 12 letech. Rodiče ho, protože byl nepřizpůsobivý, nepustili do internátu filmové školy do Čimelic, vyučil se kovodělníkem a po střední škole pro pracující ilegálně překročil hranice do Rakouska a emigroval do USA v lednu 1967. Po mnoha štacích v různých městech, absolvoval v roce 1969 kurs fotožurnalistiky na UCLA v Kalifornii. V roce 1972 se vrátil před nástupem do armády zpět do Prahy. Fotografoval svůj oblíbený Smíchov a pracoval ve fotolaboratoři ČTK. V roce 1974 byl přijat na externí studium umělecké fotografie na FAMU. V roce 1975 zvětšoval fotografie pro velkou výstavu Jana Svobody v Brně, od té doby do Svobodovy smrti byli přátelé a Poláček pro Svobodu hodně zvětšoval ve své malé laboratoři na Smíchově. Panoramatický Smíchov začal Poláček po získání starého „Kodaku panoram“ z roku 1895 od Jana Svobody, ten ho získal od paní Tomanové po smrti fotografa Jiřího Tomana, který ho získal od Josefa Sudka, kterému asistoval. Panoramata fotografoval Poláček s přestávkami až do roku 2000. Soubor panoramat smíchovských ulic pocházejících z roku 1978 byl částí jeho diplomové práce na FAMU, kterou absolvoval v roce 1978. Do konce roku 1980 vyvolával jako první v ČSSR diapozitivy v Kodak procesu E 6. Od roku 1981 je na volné noze. Z počátku fotografoval hodně stavby sídlišť a výrobu jídel do knih a časopisů. Fotografie jídel a nápojů je jeho komerční prací až do teď. S kolegy fotografy z FAMU Janem Malým a Ivanem Luttererem založili v roce 1982 společnost „Czech Field Studio“ založené na skládacím plátěném ateliéru s kovovou rozkládací konstrukcí a mikrobusu VW. Od té doby portrétovali v Čechách a...

Lubomír Sottner (1)

Narozen 2. 8. 1922 v Plzni, zemřel v lednu 2013. Doc., MUDr. et RNDr., DrSc., stomatolog, biolog, genetik, zakladatel oboru stomatogenetika .

Olga Davidová (1)

Autorka kuchařských knih. Autorka fotografií v kuchařských knihách.

Marika Ambrová (1)

Slovenská autorka kuchařských knih.