Všichni Autoři a témata

Jaroslav Komínek (1)

Jaroslav Komínek je český politik, od roku 2008 zastupitel Ústeckého kraje , od roku 2006 zastupitel města Chomutov, člen KSČM. V letech 1989–1993 studoval na Vojenské střední odborné škole tankové a automobilní v Nitře, do roku 2004 působil jako voják z povolání v Armádě České republiky. Po odchodu z armády vstoupil do KSČM. V roce 2006 se poprvé ujal politické funkce, byl zvolen zastupitelem města Chomutov, kterým je dodnes. Zastupitelem Ústeckého kraje byl poprvé zvolen v roce 2008 a je jím také dodnes. Od roku 2012, kdy KSČM vyhrála krajské volby v Ústeckém kraji, je radním Ústeckého kraje pro dopravu, v roce 2016 pak povýšil na funkci náměstka hejtmana Ústeckého kraje pro dopravu. Pod jeho působením se od roku 2015 podařilo vybudovat integrovaný systém Doprava Ústeckého kraje , kdy cestující mohou po celém Ústeckém kraji cestovat na jednu jízdenku vlaky, regionálními autobusy, MHD ve vybraných městech a turistickými lodními linkami po Labi. Od roku 2019 Komínek působí také jako předseda představenstva Dopravního podniku měst Chomutova a Jirkova . Příležitostně jezdí jako řidič autobusu. Jeho současnou partnerkou je Darina Kováčová, starostka města Jirkov. V krajských volbách v roce 2020 obhájil za KSČM post zastupitele Ústeckého kraje. Strana se nicméně nestala součástí nové krajské koalice a skončil tak v pozici náměstka hejtmana. V roce 2018 se Komínek dostal do sporu s firmou BusLine, která provozovala autobusovou dopravu v Ústeckém kraji. Spor vznikl poté, co Ústecký kraj odmítl přidat peníze firmě BusLine na navýšení platů řidičů nařízené vládou, protože by to bylo mohlo být nezákonné. Firma BusLine poté přestala plnit závazky, které byla povinna dle smlouvy plnit. Mělo to za následek, že některé spoje vůbec nevyjely. Ústecký kraj reagoval na vzniklou situaci unikátn...

Eva Rozkovcová (1)

Narozena 5.3.1922 v Kladně. MUDr., CSc., stomatoložka, publikace z oboru.

Jarmil Kostlán (1)

Narozen 8.11.1915 v Jarošově u Litomyšle, zemřel 22.11.1986. MUDr., DrSc., profesor stomatologie, publikace z oboru.

Miloš Hrušovský (1)

Miloš Hrušovský byl slovenský a československý účastník odboje, politik Komunistické strany Slovenska, člen Sboru pověřenců v 50. letech a poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Absolvoval gymnázium a soukromou obchodní školu v Praze. Původně působil jako bankovní úředník. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Spolu s Štefanem Bašťovanským byli od července 1942 předáky IV. ilegálního vedení KSS. 10. dubna 1943 ho zatkla slovenská policie. Později byl účastníkem Slovenského národního povstání. Po válce redigoval časopis Výstavba Slovenska. Byl předsedou Ústředního výboru slovenského Svazu protifašistických bojovníků a členem předsednictva federálního Svazu protifašistických bojovníků. Zároveň působil jako člen předsednictva slovenského i federálního Ústředního výboru Národní fronty. V letech 1955–1960 byl pověřencem spotřebního/lehkého průmyslu v 11. Sboru pověřenců a 12. Sboru pověřenců. V letech 1960–1963 zastával post místopředsedy KNV pro Středoslovenský kraj. K roku 1964 se uvádí jako náměstek předsedy Slovenské komise pro investiční výstavbu. Publikoval četné skici a fejetony. Roku 1948 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání, v roce 1949 Československý válečný kříž 1939, získal i Řád 25. února a roku 1966 Řád práce. V letech 1946–1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Počátkem roku 1968 byl zvolen členem komise Slovenské národní rady, která se zabývala z hlediska ekonomického a národohospodářského změnou postavení slovenských orgánů. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát ovšem nabyl až dodatečně v březnu 1971 v rámci jedné z doplňovacích voleb po vlnách čistek souvisejících s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do...

Jaroslav Beránek (2)

Mgr. Jaroslav Beránek byl československý basketbalista, účastník Mistrovství světa 1974 a Mistrovství Evropy 1975. Je zařazen na čestné listině mistrů sportu. V československé basketbalové lize hrál 18 sezón v letech 1969-1989 za kluby Iskra Svit, Zbrojovka Brno, RH Pardubice, VŠDS Žilina a Baník Handlová. Třikrát byl mistrem Československa, jedenkrát vicemistrem a má jedno třetí místo. V historické střelecké tabulce basketbalové ligy Československa je na 10. místě s počtem 6561 bodů. V sezóně 1982-1983 v ligovém utkání Žilina - Handlová zaznamenal 54 bodů, což byl třetí nejlepší střelecký výkon v historii československé ligy. Zúčastnil se 5 ročníků evropských klubových pohárů v basketbale, s týmem Zbrojovka Brno 4 ročníků, z toho dvakrát Poháru evropských mistrů , dvakrát Poháru vítězů pohárů . S týmem Brna získal druhé místo v Poháru vítězů pohárů 1974). S týmem Iskra Svit hrál v Poháru vítězů pohárů 1986, v 1. kole vyřadili turecký Fenerbahce Istanbul, v osmifinále byli vyřazeni od Stade Francais Paříž. Jako hráč reprezentačního družstva Československa byl účastníkem 2 světových a evropských basketbalových soutěží. Za reprezentační družstvo Československa v letech 1971-1978 hrál 118 zápasů, z toho na Mistrovství světa a Mistrovství Evropy celkem 14 zápasů, v nichž zaznamenal 103 bodů. Startoval na Mistrovství světa 1974 v Portoriku a na Mistrovství Evropy mužů - 1975 v Bělehradě

Emil F Smidak (1)

Narozen 13.8.1910 v Ostravě, žil ve Švédsku a Švýcarsku, kde zemřel v roce 2003. Profesně se věnoval těžkému průmyslu, též publikace o hudbě, výtvarném umění a filosofické úvahy.

Václav Jaša (1)

Václav Jaša byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Angažoval se v Československých legiích. Profesí byl řídícím učitelem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Znojmě. Po parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění. Byl do sněmovny kooptován až dodatečně roku 1921 jako jeden ze čtyř nových poslanců reprezentujících Československé legie. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zániku parlamentu roku 1939, přičemž ještě krátce předtím v prosinci 1938 přešel do nově zřízené Národní strany práce. Za druhé světové války byl za odbojovou činnost vězněn v Kaunicových kolejích a v koncentračním táboře Terezín. Po válce působil na Okresním národním výboru ve Znojmě jako osídlovací referent, referent pro otázky kulturní a sociální a referent pro církevní otázky.

Vladimír Půhoný (1)

Raven Argoni (1)

Narozen 21. 2. 1948 v Čejči u Hodonína. Režisér, spisovatel, fotograf, kartář, autor publikací z oblasti okultismu.

Stanislav Tajbr (1)

Ing., odborník firmy Korado na vytápění a topná tělesa.

Vasilij Terent'jevič Popov (1)

Josef Šebesta (1)

Plukovník Josef Šebesta byl legionář, důstojník československé armády a odbojář z období druhé světové války. Josef Šebesta se narodil 17. dubna 1891 v Těchonicích v klatovském okrese. Mezi lety 1903 a 19133 vystudoval gymnázium s maturitou v České Budějovice a poté obchodní kurz v Chrudimi. V letech 1912 a 1913 absolvoval školu pro důstojníky v záloze v Salzburgu. Po začátku první světové války byl mobilizován k pěšímu pluku do Jindřichova Hradce, aby v srpnu odjel na haličskou frontu. 20. listopadu 1914 padl u Krakova do zajetí. V dubnu 1918 vstoupil v Ťumeni do československého střeleckého pluku. Vzdělával se a dosáhl hodnosti podporučíka. S legiemi absolvoval sibiřskou anabázi a 8. června 1920 byl již v hodnosti poručíka odvezen z Vladivostoku přes USA do Československa. Od roku 1920 sloužil Josef Šebesta u pěšího pluku v Mostu. Již jako kapitán učil v letech 1921 - 1923 na důstojnické škole horského dělostřelectva, v roce 1926 byl krátce velitelem strážního oddílu v Praze, vzdělával se a dále hodnostně stoupal. V září 1929 byl ustanoven pobočníkem velitele 2. pěší brigády v Chomutově, od roku 1934 jako zástupce velitele praporu tamtéž. V červnu 1935 byl v hodnosti majora převelen na stejný post do Banské Bystrice. 1. 12. 1936 byl jmenován velitelem praporu Stráže obrany státu Levice a zároveň vojensko-technickým referentem u hlavního okresního politického úřadu tamtéž. V roce 1937 byl povýšen na podplukovníka. Po odstoupení pohraničí Maďarsku přesídlil do Pukance. Po rozpadu Československa v roce 1939 strávil Josef Šebesta půl roku v Peruci, kde organizoval rámcovou jednotku Obrany národa pro prostor Louny - Libochovice. Poté pracoval na Zemském úřadu pro válečné poškozence v Praze. V listopadu 1940 byl zatčen Gestapem a vyšetřován v Kladně. Byl vězněn na Pankráci a v prosinci 1941 odsouzen za velezradu ke čtyřem a půl roku vězení. Vystřídal několik věznic na území Německa. 14. dubna 1945 jej sice osvobodila předsu...

Václav Kubica (2)

Narozen 20.5.1926 v Praze. Muzikolog, hudebník, publikace o arabské hudbě.

Em Čapek (1)

Oldřich Pyšvejc (1)

Narozen 21.4.1865 v Praze, zemřel 21.12.1938 tamtéž. Nakladatel, knihkupec, antikvář, autor seznamů antikvárních knih.

G. N Whyte (1)

Andrém K. (1)

Michal Zítko (1)

Narozen 25.7.1972 v Jaroměři. Spisovatel, překladatel, redaktor.

František Polák (1)

František Polák byl hrdina I., II. i III. odboje. Po účasti v československých legiích se za první republiky živil jako komunistický advokát. V roce 1939 odešel do Polska. Dne 3. listopadu 1939 bylo v sovětském zajetí zahájeno jeho stíhání za protisovětskou činnost. Byl odsouzen k 8 letům žaláře. Dne 17. ledna 1942 byl propuštěn na základě československo-sovětské dohody o amnestii pro čs. občany. Na konci roku 1942 byl opět odsouzen za protisovětskou činnost, tentokrát k 5 letům nucených prací v gulagu. Propuštěn byl 5. prosince 1947. V září 1948 emigroval do západního Německa, kde seznámil světovou veřejnost se sovětskými tábory nucené práce. V dubnu 1951 se odstěhoval do USA. V roce 1953 žaloval SSSR a jeho satelity za nucenou práci. Výsledkem bylo, že OSN odsoudila používání nucené práce. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .

Oleg Grigor'jevič Drobnickij (1)

Ruský filozof.

Daniel Blackman (1)

Iveta Božoňová (5)

Slovenská autorka konverzačních příruček z angličtiny a němčiny.

Julián Apostata (1)

Flavius Claudius Julianus byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství poměrně tolerantně. Julianus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl vojenské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatónsky orientovaným myslitelem. Julianus, narozený v roce 331 v Konstantinopoli, byl synem Julia Constantia, nevlastního bratra císaře Konstantina I., a jeho druhé ženy, Basiliny. Jeho prarodiči po otci byli císař Constantius Chlorus a jeho druhá žena, Flavia Maximiana Theodora. Během zmatků po Konstantinově smrti v roce 337 se Constantius II., Julianův ariánství oddaný bratranec, nijak nesnažil zabránit masakru Julianovy rodiny , čímž chtěl docílit upevnění vlastního mocenského postavení. Mnoho členů konstantinovské dynastie pocházejících z druhého manželství Constantia Chlora a Theodory padlo tomuto běsnění za oběť. Jedinými mužskými příbuznými...

Martin Justan (1)

Sarah Newman (1)

Anglická autorka , původně vystudovala historii, zabývá se speciální pedagogikou. Kniha o výchově postižených dětí.

Nancy J Patrick (1)

Nancy J. Patrick je speciální pedagožka a psycholožka a pracuje jako odborná asistentka na Messiah College v Granthamu . Jedno z jejích tří dětí má poruchu autistického spektra. Napsala několik knih pro rodiče a vychovatele s tématem výchova dětí s PAS.

Shira Richman (1)

Shira Richman je psycholožka, která pracuje s dětmi trpícími autismem. Při své práci využívá aplikovanou behaviorální analýzu, v této metodě školí rodiče a vychovatele.

Brigitte Sindelar (1)

Prof. Dr. Brigitte Sindelar je rakouská psycholožka a psychoterapeutka, vysokoškolská pedagožka. Specializuje se na dětskou a dorostovou psychoterapii a poruchy učení. Ve Vídni provozuje "Sindelar Center", kde kromě ní pracuje celý tým specialistů.

Vladimír Gregor (1)

Narodil se 10. prosince 1916 v Olomouci. Zemřel 5. února 1986 v Ostravě. Byl docentem katedry hudební výchovy, získal titul kandidáta věd.

Alan Titchmarsch (1)

Karol Rebro (1)

Karol Rebro byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Je autorem první slovenské práce z římského práva. Vystudoval státní reálné gymnázium v Trenčíně a právnické vzdělání získal v roce 1935 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, o rok později zde byl promován doktorem práv. Po ukončení studia pokračoval ve vědeckém bádaní u profesorů Riccoboneho a Del Vecchiho v Římě. Při vědeckém působení se připravoval na výkon běžné soudní služby, pracoval u Hlavního soudu v Bratislavě a v roce 1944 složil jednotnou soudcovskou a advokátskou zkoušku. Zapojil se do Slovenského národního povstání a po skončení druhé světové války působil ve vedoucích pozicích Sboru pověřenců SNR. Přitom už od roku 1936 vyučoval římské právo a aktivně se účastnil pedagogického procesu na Slovenské univerzitě . Roku 1941 se habilitoval, roku 1944 byl jmenován mimořádným a roku 1946 řádným profesorem římského práva, v letech 1946–1947 se také stal děkanem právnické fakulty a v letech 1949–1950 byl rektorem celé univerzity. Působil také ve Slovenské akademii věd. V roce 1960 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a o devět let později doktora věd. V roce 1993 obdržel čestný doktorát Univerzity Komenského. Kromě romanistiky se profesor Rebro zabýval také právní historií obecně, podílel se např. na vydání dvoudílné učebnice Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu , zvláštní pozornost věnoval uherskému městskému právu nebo slovenským národnostním a státoprávním požadavkům v 19. a 20. století, což bylo téma práce Cesta národa. Svedectvo o boji Slovákov za národný štát . Hlavní Rebrovy práce ovšem spočívaly v oblasti římského práva, v tomto oboru napsal především první slovenskou ucelenou učebnici Rímske právo súkromné , dále Ju...

Lucien Auger (1)

Kanadský psycholog, teolog, filozof, pedagog, překladatel.

Zuzana Pešatová (1)

Publikace o sklářství, též německy.

Miloslav Hoch (1)

Narozen 7.7.1915 ve Strakonicích, zemřel 9.9.1994. PhDr., docent, vedoucí katedry plavání, práce v oboru.

František Brzák (1)

Monografii z dějin Nymburka vydal v roce 1894.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

František Jirout (1)

Středoškolský pedagog a odborný spisovatel marozen v Plátěnicích na Pardubicku. Učitel v Chlumětíně, na obecné škole v Chrudimi a od r. 1920 byl profesorem na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Vyučoval zde technologii dřeva a účetnictví. Byl členem sboru správců chrudimské Učňovské besídky, členem zdejšího Slavoje. Zemřel v Chrudimi.

Roland M Horn (1)

Novinář a spisovatel. Zabývá se výzkumem nezvyklých fenomenů, neobvyklých jevů.

Bonaventura (1)

Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.

Bohuslav Hála (1)

Narozen 12.1.1894 v Praze, zemřel 18.8.1970 v Praze. PhDr. DrSc., profesor fonetiky, práce z oboru, rozhlasová hra, překlady z francouzštiny.

Andrej Nikolajevič Tichonov (1)

Andrej Nikolajevič Tichonov byl ruský matematik a geofyzik. Proslavil se v oblastech topologie, funkcionální analýzy, geofyziky a matematické fyziky. Narodil se v roce 1906 ve městě Gžatsk nedaleko Smolensku v rodině obchodníka. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Moskvy, začátkem občanské války odešli na Ukrajinu a v roce 1919 se opět vrátili do Moskvy. V roce 1922 jako šestnáctiletý nastoupil na matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. Už jako student dosáhl pod vedením Pavla Sergejeviče Alexandrova pozoruhodných výsledků hlavně v oblasti topologie. V roce 1927 ukončil studium a zůstal na univerzitě. V roce 1939 se stal korespondentem Akademie věd SSSR a v roce 1966 i jejím řádným členem. Sehrál rozhodující úlohu při založení fakulty informatiky na Moskevské univerzitě. V letech 1970 až 1990 působil jako její první děkan. Zemřel v roce 1993 a je pochovaný na Novoděvičím hřbitově. Nejvýznamnějších výsledků dosáhl v oblastech topologie a funkcionální analýzy, dále i v některých oblastech fyziky. Je po něm pojmenovaných více matematických vět a témat. V oblasti topologie je po něm pojmenována Tichonovova věta, která říká, že součin kompaktních topologických prostorů je také kompaktní. Také je po něm pojmenována speciální třída topologických prostorů, tzv. Tichonovovy prostory. V matematické fyzice je autorem vět o jednoznačnosti u rovnice vedení tepla. Studoval také Volterrovy integrální rovnice. Je autorem metody Tichonovovy regularizace. Zabýval se také asymptotickou analýzou.

Aleksandr Andrejevič Samarskij (1)

Ruský matematik.

Hilde De Clercq (1)

Belgická autorka prací o autismu, píše převážně nizozemsky.

Dorothee Eisenreich (1)

Německá autorka odborných průvodců přírodou.

Aleksandr Nikolajevič Stepanov (1)

Ruský spisovatel.

Pavel Romanovič Barašev (1)

Ruský novinář.

František Vlček (1)

Návody k životnímu úspěchu.

Luigi Solari (1)

Italský matematik a ekonom, autor publikace o vynálezci Marconim.

Bohuslav Pavlík (1)

Narozen 14.9.1905 v Praze. RNDr., práce v oboru teoretické matematiky a základů fotografování.

Bill Mauldin (1)

Americký válečný reportér a karikaturista.

Radovan Brychta (1)

Narozen 29. 12. 1928 v Železném Brodě, zemřel 4. 5. 2008 v Jilemnici. Novinář, autor knih o severočeštích hornících.

Aleksej Fedorovič Fedorov (1)

Ruský prozaik.

Gilberte Millour (1)

Francouzská autorka děl pro děti.

Ivan Pavlů (1)

Ivan Pavlů je český archeolog specializující se na neolit, konkrétně pak na kulturu s lineární keramikou a propagaci statistických metod v archeologii . Absolvoval obor archeologie na FF Karlovy university v Praze v letech 1956–1961 prací Organizace neolitické zemědělské společnosti ve světle archeologických pramenů . Disertaci CSc. předložil v roce 1976 s titulem Problematika chronologického třídění nestratifikovaných sídlištních nálezů kultury s lineární keramikou , publikováno 1977: K metodice analýzy sídlišť s lineární keramikou. Památky archeologické LXVIII, 5–55. Disertaci zpracoval v roce 1996, práce vyšla knižně v nakladatelství Carolinum 1997: Pottery Origins , 1997, Praha: Carolinum.181 str. ISBN 80-7184-231-1. V Archeologickém ústavu AV ČR Praha pracuje od roku 1963, vedl výzkumnou základnu v Bylanech u Kutné Hory , prováděl řadu projektů zaměřených na výzkum neolitických sídlišť a jejich analýzu na základě keramiky . Publikoval je samostatně nebo ve spolupráci s dalšími autory. V současnosti pracuje na pracovišti ARÚP v Kutné Hoře. Je spoluautorem série publikací o výzkumu v Bylanech a rediguje sborníky Bylany Varia . Mezi nejvýznamnější výzkumy patří navázání na práci Bohumila Soudského v Bylanech a Miskovicích u Kutné Hory , dále je to archeologický výzkum ve Vochově . Jeho manželkou je archeoložka Irena Pavlů, se kterou má tři dcery.

Aleksander Svijaš (1)

Jaroslav Procházka (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., významný český chirurg, nositel celé řady domácích i zahraničních vyznamenání a ocenění a autor více než 300 odborných publikací, se narodil 15. 1. 1913 v Kolíně. Ve svém rodném městě studoval gymnázium. Po maturitě v roce 1932 se vydal studovat medicínu. Studia započal na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, následně však přestoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde v roce 1938 promoval. Již v první polovině 50. let operoval MUDr. J. Procházka stenózy plicnice a stenózy mitrálních chlopní, otevřené tepenné dučeje, v roce 1955 pak koarktaci aorty. O dva roky později uzavřel defekt síňového septa na uzavřeném srdci. V červenci 1958 jako druhý československý chirurg po prof. Navrátilovi uskutečnil svoji první operaci v mimotělním oběhu. Následně na otevřeném srdci prováděl celou řadu operací, jako například operace mitrálních stenóz, plastiku mitrální chlopně apod. V roce 1966 uskutečnil první implantaci mitrální a aortální umělé srdeční chlopně v Hradci Králové. Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., který je právem považován za velikána české chirurgie, zemřel v prosinci 2003 v Hradci Králové.

John R. W Stott (1)

John Robert Walmsley Stott byl britský kazatel a teolog, jeden z vůdců britského a světového evangelikálního hnutí.John Stott je autorem asi 50 knih, které vyšly ve více než 70 jazycích, včetně češtiny. Mimo to je autorem stovek projevů a klíčových teologických dokumentů uznávaných řadou evagelikálních církví.

Jan Šrůtek (1)

Narozen 23.12.1916 v Chýnově, zemřel 26.4.1980 v Písku. Publicista, spisovatel.

David Eagleman (1)

David Eagleman je neurovědec a autor populárních knih. Vede Laboratory for Perception and Action při Baylor College of Medicine, kde vede navíc také Initiative on Neuroscience and Law. Je známý zejména díky své práci v oblastech vnímání času, synesthezie a neuropráva. Po nocích píše. Jeho beletristická kniha "Suma" , je mezinárodním bestsellerem publikovaným v 27 jazycích. Jeho kniha o internetu a civilizaci, "Why the Net Matters", je dostupná jako aplikace pro iPad a jako eBook. "Wednesday is Indigo Blue" se zabývá neurologickým stavem známým jako synestezie, ve kterém se mísí vjemy z různých tělesných smyslů. Jeho nejnovější kniha, "Inkognito aneb Tajný život mozku" , se věnuje neurovědě "pod pokličkou" vědomé mysli -- jinými slovy tedy všemi aspekty neurálních funkcí ke který nemáme vědomý přístup.

Adolf Mlejnek (1)

Fotograf.