142801–142860 z 142906 Autoři
Nikolaj Michajlovič Verzilin (1)
Nikolaj Michajlovič Verzilin botanik, doktor pedagogických věd, profesor, člen korespondent sovětské Akademie pedagogických věd a spisovatel. Nikolaj Michajlovič Verzilin se narodil r. 1903 v malé vsi Safronovka, v Kurské oblasti nedaleko dnešních hranic Ruska s Ukrajinou. V roce 1919, když mu bylo pouhých 16 let, začal působit jako učitel základní školy v městečku Malaja Višera, na trati Moskva–Petrohrad v Novgorodské oblasti. Přitom ale dál pokračoval při ve svém vzdělávání. Roce 1928 dokončil studium na Leningradském zemědělském institutu a dál pokračoval ve studiu na Leningradském státním pedagogickém institutu. V následujícím roce 1929 publikoval svůj první článek, který měl za cíl přitáhnout zájem čtenářů ke studiu botaniky. Na škole kde učil zřídil výzkumnou laboratoř a pokusná políčka – koutky divoké přírody – kde mohli žáci prakticky využívat znalosti nabyté v hodinách botaniky a zoologie. Pro potřeby výuky také začal psát své první knihy, ve kterých shrnul svoje zkušenosti s výukou botaniky. Byly určeny především pedagogům: Napsal také učebnici botaniky pro žáky pátých a šestých tříd rusky Уроки ботаники в пятом классе , jejíž novum proti všem předchozím učebnicím bylo především ve spojení vědecké stránky učiva s jeho praktickou aplikací využitelnou v zemědělství. Roku 1932 získal doktorát a stal se vědeckým pracovníkem na pedagogických věd. Od r. 1952 byl členem Svazu spisovatelů SSSR. R. 1955 byl zvolen za člena Akademie pedagogických věd SSSR a od r. 1967 působil jako profesor konzultant na Leningradském pedagogickém institutu O. Herzena. Nikolaj Verzilin byl rovněž talentovaným spisovatelem knih pro mládež, ve kterých populární formou aplikoval své botanické znalosti. Debutoval během druhé světové války r. ...
Více od autora
Bohumír Čermák (1)
Bohumír František Antonín Čermák byl český architekt a uměleckoprůmyslový návrhář. Narodil se v Moravském Krumlově, rodiče se ale později přestěhovali do Brna, kde absolvoval německou reálku a architekturu na Německé vyšší státní průmyslové škole. Následně odešel do Vídně, kde pracoval v ateliéru Adalberta W. Pasdirecka-Coreno , a zároveň studoval na Vysoké škole technické a Akademii výtvarných umění. Poté se vrátil do Brna, v roce 1909 se oženil a několik let působil u Josefa Nebehostenyho, aby se po složení stavitelských zkoušek roku 1910 osamostatnil. Měl zde vlastní projekční kancelář a založil také Uměleckořemeslné dílny , obdobu Wiener Werkstätte, které však za hospodářské krize na počátku 30. let musel uzavřít. Byl členem Společenstva stavitelů v Brně, kromě projektování staveb se ale věnoval také interiérům, zahradám a uměleckoprůmyslovým předmětům. Zajímavostí je, že až do roku 1918 se hlásil k německé národnost a používal proto i německou variantu svého jména . Oženil se s Markétou, roz. Fornerovou, se kterou měl dcery Traute a Liselotte . Základním rysem Čermákovy architektury byla účelnost a krásná forma. Zpočátku tvořil v duchu monumentální architektury, nejvýznamnějšími stavbami tohoto období jsou Úrazová dělnická pojišťovna v Brně a správní budova brněnské Zbrojovky . Později byl značně ovlivněn konstruktivismem, používal kov, beton a sklo. V tomto stylu vyprojektoval např. Pavilon výstavních trhů na brněnském výstavišti včetně vyhlídkové věže. Zejména ve třicátých letech se věnoval obchodním domům, jako ředitel Technické a instalační ústředny společnosti ASO pro ni postavil ve funkcionalistickém stylu většinu jejích staveb. Konkrétně realizoval její administrativní budovu v Olomouci a obchodní domy ASO např. v Ostravě, Košicích, Praze, Š...
Více od autora
Jitka Sedlářová (1)
Narozena 1942. Historička umění, práce z oboru, katalogy k výstavám.
Více od autora
Jaroslav Veškrna (1)
Jaroslav Veškrna je bratrem kněze Vladimíra Juliána Veškrny a Karla Veškrny, otce Dagmar Havlové. Vyučil se tesařem, ale pracoval pak jako lesník v Třebíči, odtud pramení jeho láska k lesu a přírodě. Nyní žije v důchodu na Olomoucku.
Více od autora
Tomáš Morus (1)
Thomas More, v latinizované podobě Thomas Morus, počeštěně Tomáš More , byl anglický právník, politik a spisovatel. V letech 1529–1532 zastával úřad lorda kancléře krále Jindřicha VIII., jehož byl blízkým spolupracovníkem a přítelem. Je považován za nejlepšího anglického právníka a jednoho z největších evropských vzdělanců své doby. Po Jindřichově roztržce s katolickou církví se roku 1532 s králem rozešel a rezignoval na svůj úřad. Když později odmítl složit přísahu podle zákona o následnictví, byl nejprve uvězněn a posléze popraven. Katolická církev jej ctí jako svatého a mučedníka. Nejvýznamnějším Moreovým dílem je Utopie z roku 1516. Byl synem soudce Jana, navštěvoval latinskou školu a ve svých dvanácti letech se stal pážetem. Dva roky studoval na oxfordské univerzitě latinu a řečtinu, poté studoval práva na Lincoln's Inn. Stal se úspěšným právníkem, roku 1504 pak členem Parlamentu. Toužil po mnišském životě a určitou dobu žil jako konvrš v londýnské kartouze. V šestadvaceti letech se oženil s Joanou Coltovou, z jejich manželství se narodily tři dcery a syn Jan. Po šesti letech šťastného manželství však manželka umírá. Po čase se More oženil podruhé, a to s Alicí Middletonovou, která byla o sedm let starší, toto manželství zůstalo bezdětné. Roku 1504 se stal členem parlamentu. Od roku 1510 byl osm let jedním ze dvou londýnských podšerifů. Král Jindřich VIII. si Mora všiml a vyslal jej na diplomatické mise. V roce 1517, v 39 letech, nastoupil plně do královských služeb a později se stal tajemníkem a osobním poradcem krále Jindřicha VIII. Roku 1521 se stal rytířem. Byl rozhodným protivníkem Martina Luthera a pomohl Jindřichovi VIII. sepsat spis Obrana sedmi svátostí, za nějž papež krále odměnil titulem defensor fidei a který získal velký ohlas po celé Evropě. Thomas More byl prostředníkem mezi králem a lordem kancléřem Thomasem Wolseyem. Kardinál Thomas Wolsey, arc...
Více od autora
Milan Sobotík (1)
Milan Sobotík je český spisovatel, redaktor, knihovník a překladatel. Po absolvování základní a střední školy vystudoval obor knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Nejdříve pracoval jako knihovník v okrese Opava, poté ve Výzkumném a vývojovém ústavu Opava. Odtud přešel do střediska VTEI , které bylo v Domě techniky Ostrava. PhDr Sobotík získal Státní zkoušku ze španělštiny a využíval toho jako soudní překladatel. Byl i redaktorem, uveřejnil několik reportáží ze Španělska a psal rozhlasové hry pro mládež. Později se stal odborným asistentem na Filozofické fakultě Slezské univerzity v Opavě. Je ženatý od roku 1961, jeho manželkou je Eliška rozená Vaňková , mají spolu syna Romana . Mezi své zájmy uváděl filatelii. Bydlí v Opavě. K psaní sci-fi příběhů jej přivedlo osobní setkání s Ludvíkem Součkem. Byl členem sci-fi klubu SFK Ostrava a jedním z prvních členů novějšího SFK Hepterida Opava. Zúčastnil se řady Parconů. je autorem řady sci-fi povídek, které byly publikovány od roku 1978 v různých antologiích a časopisech. Mimo to je autorem jednoho sci-fi románu..
Více od autora
Jaroslav Picka (1)
Jaroslav Picka - publicista, cestovatel a fotograf je znám především jako entomolog, na svých cestách tedy sbírá brouky a jiný hmyz. Je zakladatelem mezinárodního entomologického časopisu Folia Heyrovskyana. V tomto oboru publikoval desítky vědeckých prací v mezinárodních časopisech od Madridu po Tokio. Popsal v nich několik nových druhů brouků. Napsal také celou řadu populárně naučných článků o hmyzu a rovněž historické studie o počátcích entomologického bádání v Čechách. V roce 1993 vydal Seznam brouků Československa. Jako entomolog navštívil celou řadu zemí - od severní Afriky přes Středomoří, Kavkaz, střední Asii, Srí Lanku až po Vietnam, který se stal jeho celoživotní láskou a často se sem vrací.
Více od autora
Brian Delf (11)
Britský výtvarník a ilustrátor. Pracovník uměleckého studia zaměřený na reklamy a komerční publikace.
Více od autora
Václav Ambrož (1)
Narozen 23.9.1892 v Českých Budějovicích, zemřel 29.4.1979 v Českých Budějovicích. Pedagog. Historické práce, beletrie.
Více od autora
Mick O'Hare (2)
Mick O'Hare je britský editor a spisovatel, který se pohybuje mezi Velkou Británií a Spojenými státy. V současnosti dělá editora pro New Scientist, jeden z předních bristkých týdeníků o vědě, mimo jiné se ve sloupku "The last word" zabývá otázkami a odpověďmi. Sestavil profil knihy "Does Anything Eat Wasps?", která se výborně prodávala, a následně "Why Don’t Penguins’ Feet Freeze? " a "Do Polar Bears Get Lonely? ". Mick se přidal k New Scientist v roce 1992, poté co dělal editora v magazínu Autosport. Přiležitostně pracuje jako pisatel rugbyové ligy a také edituje knihy o sportu. Má rovněž titul z geologie.
Více od autora
Jiří Čunát (2)
Vystudoval Katolickou teologickou fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogickou fakultu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Navštěvoval přednášky Michaela Marsche, Anselma Gruna a Christopha Schönborna. Učil na Základní škole ve Velkém Šenově, na Zvláštní škole v České Kamenici, v letech 1998 – 2001 byl ředitelem Školy v přírodě v Horním Prysku. V letech 2004 – 2012 je ředitelem Biskupského gymnázia Varnsdorf. Jako trvalý jáhen je inkardinován v Litoměřické diecézi. Vydal několik knih, pravidelně publikuje v tisku, vystupuje v rozhlasových pořadech. Režisér Milan Kučera o něm natočil filmový dokument „Správce farnosti“. Je spoluzakladatelem Akademie příslibu , podnětného prostředí pro mládež a Schrödingerova institutu – střediska volného času pro Šluknovský výběžek , který má pomoci řešit sociální znevýhodnění regionu. O nových metodách výuky přednášel na mnoha místech v české republice i v zahraničí . Byl autorem, spoluautorem a v některých případech realizoval projektovou výuku při letních táborech i v běžné výuce. Největší množství projektů Jiřího Čunáta je spojeno s Biskupským gymnáziem Varnsdorf a Lužickosrbským gymnáziem v Budyšíně. Většina projektů je zaměřena environmentálně a prožitkově s důrazem na základní lidské hodnoty života a křesťanské kořeny naší kultury. Projekt „Krajina za školou, co lužické domy vyprávěly“, který vedl Mgr. František Paulus a na kterém se aktivně spolupodílel byl v roce 2008 na Novoměstské radnice v Praze oceněn jako nejlepší projekt České republiky. Spielbergov...
Více od autora
Milada Nedvědová (1)
Narozena 17.12.1927 v Bělehradě , zemřela 23.4.2001 v Praze. Literární teoretička, redaktorka, překladatelka ze srbochorvatštiny.
Více od autora
Vlastimil Ježek (1)
Vlastimil Ježek je český novinář, publicista a manažer. V letech 1993 až 1999 byl generálním ředitelem Českého rozhlasu a v letech 2004 až 2008 generálním ředitelem Národní knihovny ČR. Poprvé byl ženatý se spisovatelkou Alenou Ježkovou. 23. prosince 1989 se jim narodila dcera Markéta. S druhou manželkou Martinou má dcery Kláru a Zuzanu. Maturoval na gymnáziu v Praze. Poté pracoval jako stavební dělník, tři semestry studoval stavební fakultu ČVUT v Praze a působil jako vychovatel mentálně retardovaných dětí. V roce 1990 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1990 až 1993 pracoval v redakci později zaniklého deníku Práce. V roce 1993 zvítězil v konkurzu na generálního ředitele Českého rozhlasu, kterým byl až do roku 1999. Poté byl šéfredaktorem týdeníku Naše rodina a založil produkční agenturu TICHÝ-JEŽEK. 15. září 2004 byl ministrem kultury jmenován ředitelem Národní knihovny České republiky. Z funkce byl odvolán 9. září 2008. Spolu se Zdeňkem Tichým je spoluautorem knihy Šest z šedesátých o nejvýznamnějších českých divadlech malých forem . V roce 1996 v nakladatelství Primus vydal spolu s Kamilou Moučkovou knihu Říkali jí lvice. Je také spoluautorem učebnic Československo v letech 1968 – 1989 a Rok 1989 ve východní Evropě . Často publikuje své texty například v denících Právo, MF DNES, časopisech Týden, Reflex, Lidové noviny, Strategie, Učitelské noviny aj. V březnu 2009 představil svou knihu Střepiny chobotnice aneb Národ sobě. Pod Ježkovým vedením Národní knihovna zahájila přípravu pro výstavbu nové budovy. Byl vybrán pozemek na Letenské pláni a v mezinárodní architektonické soutěží byla vybrán návrhu týmu britského architekta českého původu Jana Kaplického z ateliéru Future Systems z 355 návrhů. Budova měla být dostavěna v roce 2012 a měla poskytnout prostor asi pro 10 milionů knih vytištěných po roce 1801. V červenci 2008 ministr Václav Jehlička (KDU-...
Více od autora
Aleksandr Vasil'jevič Mišulin (1)
Historik. Autor publikací z oboru starověkých dějin.
Více od autora
Raffael (1)
Raffael Santi, známý také jako Raffaello Sanzio da Urbino nebo jen Raphael , byl italský malíř a architekt v období vrcholné renesance. Spolu s Michelangelem a Leonardem da Vinci je považován za nejvýznamnějšího výtvarného umělce té doby. Jeho dílo mělo vliv na vývoj malířství hluboko do 19. století. Základním pramenem pro Raffaelovu biografii je pojednání malíře, architekta a spisovatele Giorgo Vasariho. První vydání jeho třísvazkového díla Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů vyšlo v roce 1550 a obsahuje mj. podrobný Raffaelův životopis. Raffael se narodil v Urbinu. Jeho otec, Giovanni Santi, byl rovněž malířem na urbinském dvoře. Měl i literární ambice, jak dokazuje jeho chvalozpěv na vévodu Federica da Montefeltro. V roce 1491 zemřela Raffaelovi matka Magia z rodiny Ciarlo. O tři roky později i otec, který se ještě stačil jednou oženit a zplodit dceru. Jedenáctiletý Raffael byl svěřen do péče svého strýce Simona Ciarla. Renesanční kulturní centrum vytvořil z Urbina vévoda Federico da Montefeltro, který zde vládl v letech 1444 – 1482. Na jeho dvoře působili význační italští umělci jako Donato Bramante, rodák z blízkého Fermignana, Piero della Francesca či Paolo Uccello, prostředí dvora popsal Baldassare Castiglione. Kultivované rodinné poměry a později i atmosféra vévodského zámku, vybaveného rozsáhlou knihovnou a naplněného uměleckými předměty, přispěly k rychlému zrání mladého Raffaela. Není jisté, zda Raffaela svěřil do péče malíře Pietra Perugina v Perugii ještě jeho otec. Písemně je jeho pobyt v Peruginově dílně doložen až v roce 1496. Od Perugina Raffael převzal zejména metodu přípravy každého jednotlivého díla. Spočívala ve vypracování skic, které se od předběžného náčrtu blížily k definitivnímu tvaru. Práce na jednotlivých částech obrazu pak byly rozděleny mezi mistra a jeho pomocníky. Tuto praxi Raffael aplikoval později v Římě, kdy sám řídil velkou dílnu. Z...
Více od autora
Milada Krausová-Lesná (1)
Milada Krausová-Lesná, rozená Krausová byla česká překladatelka ze skandinávských jazyků a z angličtiny. Narodila se v rodině univerzitního profesora germanistiky Arnošta Viléma Krause. Od roku 1898 navštěvovala dívčí gymnázium Minerva a ve třetím ročníku přešla na Akademické gymnázium v Praze, kde roku 1906 maturovala. Poté začala studovat germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1910 se provdala za orientalistu Vincence Lesného a roku 1914 se jim narodil syn Ivan, pozdější lékař a publicista. Po dokončení vysokoškolského studia pracovala do roku 1956 jako lektorka dánštiny a norštiny na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1919–1920 a 1921–1922 pobývala studijně v Dánsku, roku 1928 se účastnila ibsenovských oslav v Oslu. Překladatelské činnosti se věnovala již od maturity a první překlad jí vyšel roku 1907. Překládala z dánštiny, norštiny, švédštiny a angličtiny. Kromě klasických literárních děl se věnovala i dobrodružné a detektivní literatuře, pohádkám pro děti, cestopisům, literatuře faktu i odborné literatuře a přeložila více než devadesát titulů. Velká část její překladatelské činnosti spadá do období před rokem 1945. Roku 1948 vydala společně s Bohumilem Trnkou Učebnici dánštiny se slovníkem.
Více od autora
Jaroslav Vonka (1)
Narozen 20. 10. 1932 v Praze, zemřel 17. 12. 2015. Doc., Ing., CSc., autor prací z oblasti železniční a osobní dopravy.
Více od autora
Milan Hlinomaz (1)
Narodil se roku 1959 v Praze, kde prožil i většinu života. Po absolvování středoškolského studia a dvouleté základní vojenské služby v Brně nastoupil jako pracovník fyzické ochrany archiválií do Státního ústředního archivu v Praze. Zde při zaměstnání absolvoval dvouletý archivní kurs a stal se archivářem druhého oddělení zmíněné instituce. Roku 1986 byl přijat ke studiu archivnictví a historie na Filozofické fakultě UK. Tamtéž složil v roce 1992 rigorózní zkoušku z pomocných věd historických a obhájil práci Vývoj československé státní symboliky v letech 1918-1990 . Roku 1990 přešel do Archivu Národního muzea, kde uspořádal několik písemných pozůstalostí různých osobností . V letech 1993-1995 působil jako archivář a knihovník v knihovně premonstrátského kláštera na Strahově a externě v knihovně cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě, kde byl odborným garantem převzetí a uložení restituovaného klášterního archivního fondu ze SOA Třeboň. V letech 1990-1996 byl rovněž členem heraldické komise při Parlamentu České republiky, jejíž vznik inicioval, a měl podíl na vytvoření československé a roku 1993 české státní symboliky. Od května 1996 do dubna 2009 působil jako knihovník a archivář kláštera premonstrátů v Teplé. Zde měl na starosti katalogizaci fondů a také se podílel na vydání soupisu tepelských rukopisů. Dále sepsal a vydal přehledy tepelských prvotisků a paleotypů , čímž prakticky umožnil prohlásit tepelský fond za kulturní památku. V současné době vede spisovou službu na České inspekci životního prostředí v Praze.
Více od autora
John Winterson Richards (1)
Britský podnikatel a představitel samosprávy, práce z oboru managementu a rady pro podnikání a obchod.
Více od autora
Pierre Accoce (1)
Accoce Pierre se narodil v roce 1928.Novinář a spisovatel. Novinářem od roku 1950. Editor lékařské encyklopedie Medicína od A do Z, 1970-1971.
Více od autora
Koloman Gajan (3)
Koloman Gajan byl přední československý historik, specialista na moderní politické dějiny. Narodil se jako Koloman Edelmann do rodiny ortodoxních východoslovenských Židů. V roce 1940 stihl odmaturovat, pak následovalo jeho zatčení gestapem. Byl brzy propuštěn a další léta se angažoval v odbojové činnosti. Mnohým lidem zachránil život, avšak na sklonku války byl na udání zatčen znovu. Prošel šesti koncentračními tábory, mj. Lauingenem, kde prodělal tyfus. Jeho rodiče a šest sourozenců válku nepřežilo, on sám se opakovaně zachránil díky falešné identitě pod jménem Ján Gajan. Jako upomínku si příjmení Gajan ponechal i po válce. Vstoupil do KSČ a vystudoval historii a romanistiku na FF UK, kde posléze zůstal jako vědecký pracovník. Zabýval se dějinami dělnického hnutí a mezinárodní politikou první poloviny 20. století. Ke konci 60. let jezdil přednášet do Západního Německa. Po sovětské okupaci byl ovšem ze strany vyloučen a dalších 20 let mu byla akademická dráha zapovězena. Publikoval proto pod jmény svých kolegů a živil se výukou cizích jazyků. Po roce 1989 se vrátil na filozofickou fakultu a badatelsky se zaměřil na osobnost T. G. Masaryka. Podílel se na obnově Masarykovy společnosti a byl aktivním členem pražské židovské obce.
Více od autora
Jacint Verdaguer (1)
Jacint Verdaguer i Santaló byl katalánský kněz a básník. Je pokládán za jednoho z největších katalánských básníků a nejvýznamnější postavou katalánského národního obrození . Narodil se v městečku Folgueroles, ve věku jedenácti let vstoupil do kněžského semináře. V osmnácti letech začal pracovat jako vychovatel v rodinách, v roce 1865 se poprvé zúčastnil květinových her , jakýchsi katalánských básnických soutěží. Při první účasti získal čtyři ceny, v následujícím roce dvě. V roce 1870 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1873 cestoval po Evropě a psal náboženskou a vlasteneckou poezii. Z cest se vrátil v roce 1877. V témže roce publikoval epos Atlandida , v němž vylíčil potopení Atlantidy a vznik Středozemního moře. Tímto dílem se jako básník proslavil. V roce 1878 podnikl cestu do Říma, kde o své básni hovořil s papežem Lvem XIII. V roce 1880 publikoval báseň Montserrat, v roce 1883 Ódu na Barcelonu, jedno z jeho nejoblíbenějších děl. Poté se opět vydal na cesty. V roce 1886 publikoval katalánský národní epos Canigó, pojednávající o katalánských národních hrdinech na pozadí geografických popisů Pyrenejí. Poté vykonal pouť do Jeruzaléma. Po několika problémech se v roce 1894 vzdal církevních funkcí a v roce 1902 definitivně odešel do důchodu. Téhož roku zemřel. Verdaguerovo dílo, ať již rozsáhlé epické básně či drobnější náboženská lyrika, vynikající formální jednoduchostí a výrazovou prostotou, je v Katalánsku velmi známé. Mnoho jeho kratších básní bylo zhudebněno a jsou dodnes velmi oblíbené. Verdaguer je pokládán za jednoho z největších katalánských básníků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacint Verdaguer na anglické Wikipedii.
Více od autora
Richard Tesařík (1)
Pochází z malé vesnice Moravská Chrastová nedaleko Svitav. Jeho otec Richard Tesařík starší byl významným československým generálem a hrdinou druhé světové války. Richard mladší se v mládí věnoval sportu, především atletice, nakonec však zvítězila náklonost k hudbě. Spolu se svým mladším bratrem Vladimírem a Ondřejem Hejmou založil v roce 1975 nejstarší českou reggae kapelu Yo-Yo Band, která se dodnes drží mezi nejúspěšnějšími hudebními skupinami na domácí scéně. Mezi jejich nejznámnější hity patří skladby Rybitví, Kladno, Karviná, Jó já jsem srab nebo Jedem do Afriky. Kapela získala i mnoho ocenění například Grammy v r.1994. Richard ve skupině působí jako zpěvák, perkusista a textař. Po tragickém úmrtí bratra Vladimíra převzal roli kapelníka. Kromě působení v Yo-Yo Bandu vydal i několik sólových alb. Richard Tesařík účinkovál rovněž v mnoha muzikálech, např. Tajemství, Krysař či Hamlet. Pravidelně vystupuje v divadle Kalich. Jako skvělý showman se objevil jako host i v řadě televizních zábavných pořadů. Ve svých dvaašedesáti letech se zúčastnil taneční soutěže TV Nova Bailando. Díky přátelství s režisérem Janem Hřebejkem přičichnul i k filmové branži. Poprvé se objevil v miniaturní roli Rusa Borise v PELÍŠKÁCH. Později mu stejný tvůrce nabídl o něco větší úlohu kapitána odboje v na Oscara nominované smutné komedii MUSÍME SI POMÁHAT. I v této postavě se sice objeví jen na chvíli a navíc byl nadabován Karlem Heřmánkem, ale právě jeho krátký výstup patří k vrcholům úspěšného snímku. Menší part ztělesnil také v komedii manželů Landových KVASKA. Richard Tesařík je ženatý a jeho syn Štěpán je mistrem Evropy v atletice.
Více od autora
M. E. H. N Mout (1)
Nizozemská historička. V letech 1963-1968 studovala historii na univerzitě v Amsterdamu a na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1976 působí na univerzitě v Leidenu. Zaměřuje se na evropské dějiny raného novověku, především na dějiny střední Evropy, dějiny kultury a komeniologii.
Více od autora
Josef Bartocha (1)
Narozen 21.3.1859 v Lověšicích u Přerova, zemřel 4.11.1927 v Olomouci. Klasický filolog a dialektolog, středoškolský profesor, historické práce, publicista, překladatel, literárně-vědné práce.
Více od autora
Josef Vladyka (1)
Narozen 28.8.1891 v Lovosicích, zemřel 7.8.1964 v Osově u Berouna. Původním jménem Josef Vobejda. Středoškolský profesor, literární monografie, próza, překlad z ruštiny.
Více od autora
Marta Vávrová (1)
Ing., CSc., právnička, poskytovatelka služeb v oboru správy nemovitostí, práce z oboru bydlení.
Více od autora
Jack Cope (1)
Robert Knox ″Jack″ Cope byl jihoafrický novelista, povídkář, básník a editor.
Více od autora
Vladimír Beránek (1)
Rodák z brněnského Útěchova,vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.Působil v moravském hospodářském družstevnictví a včelařství.Napsal řadu článků do odborných časopisů s včelařskou tématikou.Na toto téma napsal i pět knih
Více od autora
Thomas Michael Zottmann (1)
Dětský psychoterapeut, spisovatel, autor knih pro mládež, populárně naučných knih, rozhlasových her a televizních scénářů.
Více od autora
Giorgio Manganelli (1)
Narodil se 15.listopadu roku 1922 v Miláně. Později vyučoval anglistice na pedagogické fakultě v Římě. Představoval jednoho z nejaktivnějších členů neoavantgardní Skupiny ´63 nejen jako autor , ale i jako její teoretik a literární kritik. Je považován za čelného představitele experimentální linie italské prózy 60. - 80. let 20.století, zásluhou mimořádné analytické inteligence spojené s mimořádnou erudicí a mimořádnou lehkostí fabulační i lexikální. Zemřel 28.května roku 1990 v Římě.
Více od autora
Wolfgang Köppen (1)
Wolfgang Koeppen byl německý spisovatel. Dle literárního kritika Marcela Reicha-Ranického patří k nejvýznamnějším německým poválečným autorům. Narodil se jako nemanželské dítě, v jeho dvou letech se odstěhoval spolu s matkou z Greifswaldu ke strýci do polského Ortelsburgu, odkud se zase roku 1919 navrátil zpět do rodného Greifswaldu. Proslavil se především trilogií Tři romány . Trilogie pochází z počátku padesátých let a skládá se z románů Holubi v trávě , Skleník a Smrt v Římě . Autobiografický charakter má např. prozaické dílo Jugend .
Více od autora
Moström Jonas (1)
narozen 6. května 1973 Švédsko Švédský lékař píše detektivky jen v úterý, zbytek týdne ordinuje… Vystudoval medicínu na univerzitě v Uppsale. Už od dětství projevoval tvůrčí sklony, neomezoval se jen na jednu formu. Psal básně, písňové texty, scénáře k revuím. K završení nejvyšší tvůrčí mety – napsání vlastní knihy – přišel čas až na otcovské dovolené. V té době sloužil v nemocnici v oblasti Sundsvall, jejíž prostředí ho inspirovalo k napsání detektivky. Námět Moströma tak chytl, že využíval každou chvilku, kdy dcera usnula, a psal a psal. Nakonec tandem vyšetřovatelů inspektor Axberg a lékař Jensen vydržel autorovi na dalších sedm pokračování. Od roku 2014 píše novou sérii s novou hrdinkou – psychiatričkou Nathalií Svenssonovou, expertkou na psychopaty. Série má zatím tři díly a česky vydalo první díl nakladatelství XYZ. Jonas Moström žije se svou rodinou na kraji Stockholmu, kde pracuje jako rodinný lékař. Pouze v úterky vypíná mobil a relaxuje nad otevřeným rukopisem…
Více od autora
Benjamin Farrington (2)
Benjamin Farrington se narodil v Corku, v Irsku, v roce 1891. Vystudoval na univerzitě v Corku a na Trinity College v Dublině, přednášel na univerzitách v Belfastu, v Kapském městě , v Bristolu a od roku 1936 ve Walesu, kde byl profesorem klasických věd na univerzitě ve Swansea. Kromě překladů z latiny a dřívějších studií o jihoafrických domorodcích, jakož i výňatků z lékařských spisů Vesaliových a Boerhaaveových napsal: Věda ve starém Řecku, Věda ve starověku, Řecká a římská civilisace, Věda a politika ve starověkém světě a Hlava a ruka ve starém Řecku. Zemřel v roce 1974.
Více od autora
Jiří Malinský (1)
Narozen 1929 v Olomouci. Prof., MUDr., DrSc. Lékař, zabývá se mikroskopickými metodami. Autor prací z oboru, také autor autobiografické knihy.
Více od autora
Ludwig Kapeller (1)
Ludwig Kapeller byl populární německý autor kriminálních románů v letech 1940–1960. Používal také pseudonym Hans Nirwan.
Více od autora
Otto Sverdrup (1)
Otto Neumann Knoph Sverdrup byl norský námořník, polárník a objevitel. Spolu s Nansenem a Amundsenem patří mezi tři nejvýznamnější norské polárníky. V roce 1888 se Sverdrup a další čtyři muži zúčastnili Nansenovy grónské expedice, během které na lyžích překonali ostrov z východu na západ. Jednalo se o první zdokumentovaný přejezd Grónska v historii. V roce 1892 pomáhal Nansenovi při stavbě lodi Fram, která byla určena pro norské polární expedice. Když se Fram vydala v roce 1893 na slavnou Nansenovu expedici na sever, loď byla pod Sverdrupovým velením. Během cesty se Nansen a Johansen oddělili od posádky lodi a pokusili o postup na severní pól. Expedice trvala až do roku 1896 a Sverdrup bezpečně dovedl Fram zpět do Osla. V letech 1898–1902 se Sverdrup, opět na palubě lodi Fram, pokusil o obeplutí Grónska. Pokus se nezdařil a posádka přezimovala na Ellesmerově ostrově. V této části světa stále zůstávala bílá místa na mapě a Sverdrup pokračoval v mapování východní části Kanadského arktického souostroví, některé jím objevené ostrovy nesou jeho jméno, Sverdrupovy ostrovy. Expedice měla vědecký charakter, na palubě lodi byl kromě lékaře a kartografa též geolog, botanik a zoolog. Místo plánovaných tří zim se kvůli ledovému sevření zdrželi o jednu zimu déle. Tato Sverdrupova expedice se stala historicky nejúspěšnější polární expedicí co se týče rozlohy zmapovaného území – zmapovala 150 000 km² kanadské Arktidy. Historik vědy William Barr nazývá tuto expedici „jedním z nejpůsobivějších úspěchů, jakého kdy bylo dosaženo v polárním průzkumu“, a Peter Dawes ji považuje za „nejúspěšnější expedici v historii arktického výzkumu“. Sverdrup se později též zúčastnil dalších polárních výprav. Bylo to ve spolupráci s ruskými expedicemi v Karském moři....
Více od autora
Franta Štěpánek (1)
Narozen 1.10.1891 v Praze. Ing., práce z oborů chemie a radioamatérství, prózy, překladatel z francouzštiny a z němčiny.
Více od autora
Viktor Levonovič Israèljan (1)
Ruský diplomat, historik, autor pamětí, kromě ruštiny psal i anglicky a francouzsky.
Více od autora
Josef Tichý (3)
Narozen 12.12.1909 v Kladně, zemřel 25.5.1973 v Praze. PhDr., CSc., historik, muzejní pracovník a knihovník, věnoval se dějinám česko-polského pohraničí, česko-polských vtahů, vystudoval v Pardubicích a věnoval se též regionálním dějinám Pardubicka.
Více od autora
Josef Konstantin Miklík (1)
Narozen 21. 3. 1895 v Žopech u Holešova, zemřel 31. 12. 1966 v Riu de Janeiru. PhDr., redemptorista, teolog, filozof, překladatel a historik, zaměřený na české a církevní dějiny.
Více od autora
Aleksander Brückner (1)
Aleksander Brückner byl polský jazykovědec zabývající se slovanskými jazyky a literaturou , filolog, lexikograf a historik literatury. Patří mezi nejvýznačnější učence konce 19. století a počátku 20. století. Byl prvním, který připravil kompletní monografii historie polského jazyka a kultury. Vydal více než 1 500 titulů. Narodil se v Berežany v Haliči, tehdy v rakouském císařství do rakousko-polské rodiny, která sídlila na východě. Studoval ve Lvově u Omeliane Ohonovského, ve Vídni u France Miklošiče a v Berlíně u Vatroslava Jagiće. Nejprve vyučoval na univerzitě ve Lvově). V roce 1876 získal doktorát na vídeňské univerzitě a v roce 1878 habilitoval za studii slovanského osídlení v okolí Magdeburgu . V roce 1881 začal učit v Berlíně, kde byl dlouhodobým vedoucím katedry slovanské filologie. Byl členem mnoha učených společností, včetně Polské akademie učení v Krakově, Petrohradské akademie věd, Ševčenkovy vědecké společnosti ve Lvově a Bulharské akademie věd, stejně jako akademií v Praze a Bělehradě. Brückner psal především polsky a německy o historii slovanských jazyků a literatury, především polské, o folklóru, starověké slovanské a baltské mytologii a o historii polské a ruské literatury. Jeho nejvýznamnější díla zahrnují historii polského jazyka , několik historií polské literatury v polštině a němčině, historii ruské literatury, etymologický slovník polského jazyka , díla o slovanské a baltské mytologii, encyklopedii starého Polska, čtyřdílnou historii polské kultury . Brückner byl specialistou na starší období polské a slovanské kultury a byl objevitelem, interpretem a vydavatelem nejstaršího známého rukopisu v polštině "Svatá křížová kázání/Kazania Swietokrzyskie". Měl neporovnatelné znalosti středověké polské ...
Více od autora