Všichni Autoři a témata

Martin Kolouch (1)

Odborník v oblasti velkokuchyňské techniky.

Michael Azerrad (1)

Michael Azerrad je americký spisovatel, novinář a muzikant. Vyrůstal v New York City a studoval na Columbia College. Po ukončení studií Azerrad bubnoval v kapele a věnoval se psaní článků. Pro časopis Rolling Stone napsal mezi lety 1987 až 1993 velké množství článků. Popularitu si získal především sepsáním knihy o grungeové skupině Nirvana s názvem Nirvana: Come as You Are. Z jeho další tvorby vyniká např. Our Band Could Be Your Life.

Alfred Birnbaum (1)

Překladatel a vydavatel soudobé japonské fikce.

Riku Kanmei (1)

Sai Baba (1)

Sri Sathya Sai Baba se narodil 23.listopadu 1926 při východu slunce v Puttaparthi, vesnici ve státě Andhra Pradesh jako Ratnakara Sathya-Narayan Raju. Rodina Raju, ve které se narodil byla známá svou zbožností. Jeho narození předcházela tajemná znamení. Těsně před jeho zrodem, tambura , která visela na zdi v domě, v noci sama od sebe brnkala melodie a maddala , udával jemně rytmus. Dítě dostalo jméno Sathya-Narayan, bylo velmi krásné, čemuž se není co divit, protože už od narození mělo všechny jogické duševní síli, které provázejí zrod božského vtělení, Avatara. Už ve věku 3 let měl velké soucítění s lidským utrpením. Nutil svou rodinu, aby dali najíst každému žebrákovi, který u nich zaklepal na dveře. Nejedl nic, co byť vzdáleně přišlo do styku s nevegetariánskou potravou a vyhýbal se místům, kde byla mučena nebo zabíjena zvířata. Vždy mluvil pravdu. Již jako batole měl jedinečnou schopnost získávat odnikud a z ničeho ovoce, květiny, cukroví, pouhým pohybem ruky. Byl moudřejší než učitelé a mohl nahlížet do minulosti i budoucnosti. V 10 letech založil Badžanovou skupinu, některé badžany zdramatizoval a zmínil se tam o Sai Babovi ze Shirdi. Uměl krásně zpívat, hrát i tancovat. Tamariškový strom v Puttaparthi, přání vyplňující strom. Na kterém Sai Baba nechal narůst nejrůznější ovoce. Manga, pomeranče, fíky atd. Ve 13ti letech ho uštkl velký černý škorpión, byl v bezvědomí. Sathya se za 2 dny vzpamatoval, ale začal se chovat zvláštním způsobem. Mlčel, někdy zpíval či recitoval verše, vysvětloval starobylé indické moudrosti, nejedl. Rodiče si mysleli, že ho posedl zlý duch, tak ho vzali na léčení k zaklínači. Léčba byla velmi bolestivá, bylo to mučení. Sathya však prošel vším aniž by dal na sobě znát jakýkoliv pocit bolesti. Proč musel projít touto "léčbou" vysvě...

Dr. Albert von Ruville (1)

Paul Webster (1)

Narozen ve Velké Británii, novinář, hlasatel a autor životopisu Saint-Exupéryho.

Miloš Parma (1)

Narozen 24.11.1916. Dr., vedoucí redaktor právnické redakce nakladatelství Orbis v Praze. Práce v oboru.

Vlasta Bergmanová (1)

Narozena 1959. Ing. textilní výroby, vysokoškolská pedagožka, práce z oboru.

Miroslav Koloc (1)

Přední máchovský badatel. Také publikoval v Revolver Revue č. 32/1996 článek o Máchově cestě do Krkonoš v roce 1833 a o způsobu, jakým postupoval při kreslení hradů , v č. 42/2000 článek o reálném krajinném předobraze Máchova Máje a v č. 52/2003 text o máchovských motivech.

Magdalena Křesťanová (1)

Narozena 3. 8. 1943 v Ostravě. Doc., oděvní výtvarnice, malířka, kreslířka, ilustrátorka.

Josef Kuchynka (4)

Byl učitel, psycholog a spisovatel. Vedl sešitovou edici dobrodružných románů Polnice. Používal řadu pseudonymů, např. William E. Western, Jiří Meduna, William Chesters. Psal detektivky, dobrodružné romány, publikace pro školy i odbornou literaturu. Spolu s autorem Václav Havránek https://www.databazeknih.cz/autori/vaclav-havranek-64580 napsali knihy pod pseudonymem Harry W. Harmattan.

Paul Wright (2)

Malíř, ilustrátor, editor, věnuje se kreslenému filmu a televizní tvorbě, specializuje se na oceánografii.

Zoila Portuondo Guerro (1)

Nick McCarty (1)

Britský spisovatel, žije střídavě ve Francii a v Anglii.

Michel de Ghelderode (1)

Michel de Ghelderode byl francouzsky píšící belgický prozaik, dramatik a esejista vlámského původu. Jeho literární význam tkví v expresionistickém dramatu. Napsal přes 50 divadelních her burleskního až fraškovitého charakteru s filosofickým jádrem, jimiž ovlivnil vznik moderního antidramatu. Nejznámější jsou Smrt doktora Fausta nebo Balada o velikém kostlivci , Sir Halewyn. Miloval horory. Silnými výtvarnými inspiracemi mu byly obrazy Pietera Bruegela st. a Hieronyma Bosche.

Lesley Chamberlain (1)

Britská novinářka, zahraniční korespondentka v Moskvě a spisovatelka. Autorka cestopisů, krátkých povídek a literatury faktu se zaměřením na Německo a Rusko.

Robb J. D (1)

Nora Roberts se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: „Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu.\" Vdala se mladá a usadila se v Keedysville v Marylandu. Krátce pracovala jako právní sekretářka. „Uměla jsem psát rychle, ale neuměla jsem hláskovat. Byla jsem nejhorší právní sekretářka vůbec,“ říká dnes. Když se jí narodili synové, zůstala doma a zkusila každé řemeslo, které se nahodilo. Vánice v únoru 1979 ji přinutila najít jiné východisko. Zůstala doma zasněžená se svými syny. Mladšímu byly tři roky, staršímu šest let. Neměla tehdy žádnou možnost poslat je do školky. Během vánice vytáhla tužku a zápisník a začala psát jeden z příběhů. Tehdy začala její kariéra spisovatelky. Několik jejích rukopisů však bylo zamítnuto, ale později přeci jen uspěla. Její první kniha, Irský plnokrevník , vyšel v nakladatelství Silhouette v roce 1981. Se svým druhým manželem Brucem Wilderem se seznámila, když ho najala, aby jí postavil domácí knihovnu. V červenci 1985 se vzali. Od té doby rozšířili svůj dům, hodně cestovali po světě a otevřeli spolu knihkupectví. Během svého života byla Nora vždycky obklopená jen muži. Nejen že byla nejmladší ze všech svých sourozenců, ale byla dokonce jediná holka. A právě život strávený mezi muži dal Noře docela dobrý pohled na mužskou mysl, který dnes její čtenáři tolik obdivují. V roce 2007 se 4 její knihy dočkaly filmového zpracování. Nora je členem několika spisovatelských skupiny a vyhrála nespočetné ceny od jejích kolegů a nakladatelského průmyslu....

Henning Haslund (1)

Osa Johnson (1)

Americká cestovatelka, fotografka, dokumentaristka a autorka cestopisů.

Francis de Croisset (1)

Francouzský dramatik, libretista a prozaik belgického původu.

Bohumil Karel Vendyš (1)

Narozen 5.4.1866 v Brandýsku, zemřel 19.11.1928 v Praze. Pedagog, beletrista.

Nikolaj Petrovič Stremouchov (1)

Ruský spisovatel.

Machado de Assis (1)

Joaquim Maria Machado de Assis sa narodil v Riu de Janeiro, kde strávil prakticky celý život. Napriek tomu, že nikdy neopustil rodnú Brazíliu, stal sa najvýznamnejším predstaviteľom brazílskeho realizmu a patrí medzi uznávaných autorov v rámci svetovej literatúry. Vzdelával sa prevažne ako samouk a publikovať začal ešte skôr, než dovŕšil 15 rokov. Pracoval ako novinár, prekladateľ, spisovateľ, básnik a divadelný kritik. Bol spoluzakladateľom a dlhoročným predsedom Brazílskej literárnej akadémie. Jeho tvorba, ktorá presahuje hranice jazykov, štátov i storočí, dodnes ovplyvňuje spisovateľov a umelcov v rôznych krajinách sveta.

Josef Štifter (1)

Narozen 19.3.1881 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 29.5.1960 ve Vysokém Mýtě. Kazatel Jednoty českobratrské, překladatel, redaktor.

Cyril Kotyšan (1)

Narozen 11.1.1899 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Emil Cimbura (3)

Emil Jan Cimbura je český akademický malíř, grafik, textilní výtvarník, scénograf a ilustrátor. V letech 1939–1946 vystudoval Emil Cimbura v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, resp, od roku 1945 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové monumentální a dekorativní malbu u profesorů Arnošta Hofbauera, Jaroslava Bendy, Antonína Strnadela, Antonína Pospíšila. a Aloise Fišárka, u kterého byl po skončení studia dva roky asistentem. Těžiště jeho tvory tkví v oboru monumentální malby, tapiserie, tištěného textilu, skla, keramiky, mozaiky, scénografie, designu a volné a užité grafiky. Ilustroval také několik knih, především pro děti a mládež. Zúčastnil se řady vnitrostátních i zahraničních výstav a pravidelně vystavuje se Spolkem výtvarných umělců Mánes, jehož je dlouholetým členem .

Antonín Gindely (1)

Narozen 3. 9. 1829 v Praze, zemřel 24. 10. 1892 tamtéž. PhDr., historik, středoškolský pedagog, univerzitní profesor, knihovník, zemský archivář.

Helga Buchter-Weisbrodt (1)

Artur Závodský (1)

Artur Závodský byl český literární historik a teoretik, profesor dějin české literatury, divadelní vědec, kritik a publicista, též překladatel. Byl syn hostinského, vystudoval od 1923 až 1931 reálné gymnázium v Hlučíně a češtinu, filozofii a estetiku v letech 1931–1936 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Titul Doktor filozofie získal v roce 1938 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně sociologickou prací Dobrý občan moderní obce. Paul Bureau. Během studií pracoval politicky v Kostufře . Od 1936 do 1939 učil na gymnáziích v Brně a také od 1939 do 1950 v Hranicích, kde se významně podílel na organizování kulturního života . Během totálního nasazení v továrně firmy Kunz byl pro sabotáž zatčen a 1944/45 vězněn v Přerově, Brně a v koncentračních táborech ve Flossenbürgu a v Dachau. Po válce byl od 1946 do 1948 v Hranicích předsedou kulturní rady a vedoucím redaktorem týdeníku Okresního výboru KSČ Ruch. Roku 1950 se habilitoval prací František Ladislav Čelakovský a jeho umělecké dílo pro obor dějin české literatury na brněnské FF UK a počal přednášet také od 1950 do 1952 na JAMU. Na FF UK byl od roku 1952 odborným asistentem, od 1953 docentem, od 1960 profesorem. Titul Kandidát věd získal v roce 1956 prací Studie o Petru Bezručovi a Doktor věd v roce 1963 prací Gabriela Preissová. V letech od 1957 až 1961 zastával funkci proděkana pro vědeckou činnost fakulty. Roku 1963 dosáhl zřízení katedry slovanských literatur, divadelní a filmové vědy, kterou vedl až do reorganizace v roce 1973. Poté řídil oddělení divadelní a filmové vědy v rámci katedry věd o umění. Roku 1978 odešel do důchodu. Byl též vedoucím sekce pro studium dramatu v brněnské pobočce Literárněvědné společnosti při ČSAV, zastával funkce v Socialistické akademii aj. Vykonal studijní a přednáškové cesty do Německé demokratické republiky, P...

Kirsten Holst (1)

Kirsten Johanne Holst Høybye se narodila v Lemvig jako dcera policejního náčelníka a učitelky hudby. Později se stala učitelkou a spisovatelkou a provdala se za spisovatele Knuda Holsta. Je autorkou několika desítek románů, převážně pro mládež. Popularitu jí získaly také detektivky s policisty Hoyerem a Terkelsenem.

Dominique Enright (1)

Britská spisovatelka, publikace o historických osobnostech, jazykové publikace.

Markéta Nocourová (1)

Markéta Nocourová debutovala v roce 2016 románem Nahá před Bohem lásky. Původně plánovala, že půjde o její první a zároveň i poslední knihu. Proto také odjela studovat do Londýna a následně se chtěla věnovat filmové tvorbě. Po vřelém přijetí její prvotiny se však nakonec rozhodla pokračovat i na poli literárním, a tak vznikl román Hříšný polibek smrti.

Jiří Kráčmar (3)

Narozen 7. 4. 1935 ve Štěpánově, zemřel 2.10.2006. JUDr., regionální publicista, divadelní ochotník, překladatel ze slovenštiny, přispěvatel Našich novin a dalšího tisku na Olomoucku, autor publikací z oblasti zvykosloví a gastronomie.

Bedřich Hájek (1)

Bedřich Hájek byl rakouský soudce a politik české národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se 31. července 1828 v Čejkovicích na Sázavě . Jeho otec byl později nájemcem dvora, pivovaru a lihovaru v Uhersku na Novomýtsku a svého syna dal na studia. Bedřich Hájek vychodil gymnázium v Litomyšli a Německém Brodě, pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Podílel se na dění během revolučního roku 1848. Patřil mezi přátele Františka Ladislava Riegera a Franze Schmeykala. Byl posledním velitelem studentské legie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1850 nastoupil na praxi k c. k. okresnímu soudu ve Vysokém Mýtě, později k finanční prokuratuře v Praze. Od prosince 1854 byl neplacený auskultant u okresního soudu ve Vysokém Mýtě, od května 1855 aktuárem v Ústí nad Orlicí. Působil pak na soudech v Jičíně, Kolíně a Kutné Hoře. Roku 1870 se stal radou krajského soudu v Hradci Králové. V březnu 1877 byl přeložen k obchodnímu soudu v Praze, ale již od dubna 1877 působil na vrchním zemském soudu v Praze a ještě toho roku jmenován radou vrchního zemského soudu v Praze. Působil i jako poslanec Říšské rady , kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii městskou v Čechách, obvod Praha . Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Friedrich Hájek, c. k. rada vrchního zemského soudu, bytem Praha. Profiloval se jako stoupenec českého státního práva a na Říšské radě se připojil k Českému klubu . Sám patřil mezi staročechy. Roku 1894 byl povýšen do šlechtického stavu . Zemřel 16. srpna 1912 na Vinohradech v domě čp. 1163 . Některé zdro...

Josef Treml (1)

Narozen 14.3.1944 ve Strážově na Šumavě, po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v Klatovech v roce 1961 studoval FTVS UK v Praze, obor tělesná výchova - biologie. Po absolvování fakulty a roční vojenské služby v ÚVN v Praze Střešovicích následovala dlouhá "pedagogická práce tělocvikáře" na gymnáziu v Klatovech - v letech 1967 - 1992. V rámci této doby byl 13 let zástupcem ředitele. Po celou dobu zůstává jeho trvalým zájmem číslo jedna lyžařská výuka a to především dětí a mládeže. V roce 1975 založil ve Sportovním areálu Špičák lyžařskou školu, kterou zároveň i řídí . V současné době funguje lyžařská škola 31. zimní sezónu, zaměstnává 6 profesionálů a cca 80 příležitostných lyžařských učitelů. V letech 1983 a 1987 se zúčastnil v tehdejší SRN tematického zájezdu, kde malou skupinu tehdy československých lyžařských pedagogů seznamovali němečtí lektoři - účastníci celosvětového kongresu Interski s výsledky kongresů v Itálii a Kanadě. Nově nabyté poznatky, informace a metodické materiály předával ostatní lyžařské pedagogické veřejnosti formou článků a ústních sdělení. Osobně se účastnil s delegací lyžařských pedagogů kongresu v St.Antonu v Rakousku a v Nozawa Onsen v Japonsku .

O Liu (1)

Jeronym Šubrt (1)

Narozen 6. 10. 1873 v Lounech, zemřel 30. 8. 1940 tamtéž. Učitel, mykolog a numismatik, literatura o českých menšinách, publikace o Lounsku.

Rich Roll (1)

Americký vytrvalostní sportovec a propagátor zdravého životního stylu. Původním vzděláním právník.

Karel Kilberger (1)

Narozen 21.12.1924 v Černožicích nad Labem. Ilustrátor a grafik.

Petr Kříž (1)

Stavební inženýr, zaměřuje se na důlní a podzemní stavitelství.

Věra Zářecká (1)

Hans Vontobel (1)

Švýcarský bankéř a mecenáš. Vystudoval právo na univerzitě v Curychu.

Lubomír Unar (1)

Jan Vávra (1)

Jan Vávra vystudoval herectví na divadelní falkutě AMU v Praze. Do roku 1990 se živil jako herec, působil v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech, Divadle S. K. Neumanna a hrál ve fi lmech, například v Kalamitě Věry Chytilové. Zároveň s několika přáteli vydával samizdatovou revue Prostor, kam psal pod pseudonymy Hugo Pludek a Kryštof Pochybný. Po pádu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, byl šéfredaktorem týdeníku OF Fórum a komentátorem Lidových novin. Podílel se na vzniku TV NOVA, kde působil více než pět let jako šéf zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuse 7 dní. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti.

Christian Destremau (1)

Francouzský spisovatel, zaměřený na dějiny druhé světové války.

Aleksandar Tišma (1)

Aleksandar Tišma byl srbský spisovatel, autor románů. Tišma se narodil v obci Horgoš u města Kanjiža na hranicích Srbska a Maďarska. Jeho otec byl srbské národnosti, matka byla židovského původu a mluvila maďarsky. Tišma nejdříve studoval na střední škole v městě Novi Sad. Během 2. světové války studoval ekonomii s francouzským jazykem a literaturou v Budapešti. Nakonec však vystudoval germanistiku na filozofické fakultě na Bělehradské univerzitě. Mezi lety 1945–1949 se živil jako novinář, psal pro Slobodnou Vojvodinu a Borbu. Poté pracoval jako editor a redaktor Matice srbské, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. V roce 1979 se stal dopisovatelem Vojvodské akademie věd a umění a na stálého člena povýšil o pět let později. Následně se rovněž stal členem Srbské akademie věd a umění . Od roku 2002 byl taktéž členem Akademie umění v Berlíně. Tišmova práce se tematicky zaměřovala na hledání svobody lidstva a na obtíže, se kterými se lidé na své cestě životem setkávají - utrpení, násilí, pocity zděšení či viny. Jeho dílo je společně s autory Czesławem Miłoszem, Danilem Kišem a György Konrádem někdy klasifikováno jako součást typické středoevropské literatury – temné, hloubavé, přesto humanitní a provokující k přemýšlení. V politických záležitostech Tišma často veřejně podporoval srbská pro-demokratická hnutí a jednal v jejich prospěch, přesto se on sám nikdy otevřeně k žádné politické organizaci nepřipojil. V roce 1993 v rámci rostoucí národnostní hysterie v zemi jako projev nesouhlasu s režimem Slobodana Miloševiće opustil Tišma Srbsko a rozhodl se žít v dobrovolném exilu ve Francii až do roku 1996. Zemřel v roce 2003 ve svých 79 letech v městě svých studií, Novém Sadu. Tišmova práce byla přeložena do 17 jazyků. Za svou práci obdržel řadu cen, například v roce 1977 Srbskou literární cenu za nejlepší román roku za román Upotreba čoveka (česky Použití člově...

Vidiadhar Surajprasad Naipaul (1)

Sir Vidiadhar Surajprasad Naipaul, T. C., známější jako V. S. Naipaul, byl britský romanopisec hindského vyznání a indo-trinidadské etnické příslušnosti. Chaguanas, kde se Naipaul narodil, je převážně hinduistické městečko. Střední školu vystudoval v hlavním městě země Port of Spain. Do Anglie se odstěhoval roku 1950. Studoval v Oxfordu. Po studiích pracoval sedm let jako rozhlasový reportér a novinář. Jeho první čtyři romány – The Mystic Masseur , The Suffrage of Elvira , Miguel Street a A House for Mr Biswas se odehrávají na rodném Trinidadu. Na fiktivní ostrov Isabelu je umístěn román The Mimic Men . Mezi jeho další knihy patří Mr. Stone and the Knights Companion , A Flag on the Island , In a Free State , za kterou obdržel Booker Prize. K dalším jeho známým dílům patří autobiografie The Enigma of Arrival či Half a Life . V českém překladu vyšly jeho romány Dům pro pana Biswase, V ohybu řeky a Pouť. Naipaul žil v Wiltshiru v Anglii. V roce 1990 mu byl udělen královnou Alžbětou II. rytířský titul a v roce 2001 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Výběr švédské akademie vyvolal však v jeho případě množství odmítavých reakcí. Naipaul je totiž autorem dvou kontroverzních knih Among the Believers: An Islamic Journey a Beyond Belief: Islamic excursions among converted peoples , kterými si ostrou kritikou islámu znepřátelil muslimské čtenáře. Jeho ženou byla bývalá žurnalistka Nadira Naipaul. Byl potomkem politicky vlivné trinidadské rodiny Capildeo. Jeho otcem byl Seepersad Naipaul, mladší bratr Shiva Naipaul, synovec Neil Bissoondath a bratranec Vahni Capildeo....

Mychajlo Kocjubyns'kyj (1)

Alexandr Jandera (3)

Čestmír Vejdělek byl český spisovatel, publicista a redaktor. Emigroval do Německa. Publikoval též pod pseudonymem Alexandr Jandera. Jeho syn Čestmír Kopecký se stal televizním producentem a dramaturgem. Bývalý redaktor a v letech 1951 až 1967 ředitel nakladatelství Mladá fronta. V roce 1967 se stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy . Protože byl v době normalizace politicky perzekvován, z ředitelského postu musel odejít, od roku 1972 do roku 1977 pracoval v dělnických profesích . V roce 1977 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil jako spisovatel a publicista - jednalo se o vydavatele exilového časopisu Listy. Je mimo jiné autorem několika románů žánru sci-fi, z nichž patrně vůbec nejznámější a nejčtenější je román Návrat z ráje z roku 1961, který původně vyšel na pokračování v časopise Mladý svět. Z exilu pochází jedna SF povídka Květinový dar, otištěná roku 1991. Zemřel ve svých 86 letech 14. listopadu 2011 v Kolíně nad Rýnem.

Jiří Kajer (1)

Dudák, spisovatel, sběratel a národopisec - to byl Jiří Kajer. Svůj činorodý život převážně zasvětil chodskému folkloru, chodské muzika i chodským pohádkám.

André Cognat (1)

André Cognat se narodil v Lyonu 21.2.1938. V roce 1961 opustil nejen Francii, ale i civilizaci a odjel do Jižní Ameriky, kde se posléz usadil v povodí řeky Maroni mezi Indiány Wayana, přijal jméno Antecume a později se stal i náčelníkem vesnice Antecume-Pata. Je autorem autobiografické knihy Žil jsem mezi Indiány a dokumentárních filmů o životě Indiánů. Snaží se zastupovat Indiány ve střetu s civilizací, zastává názor, že je její vliv spíše negativní; pokud ji akceptují, jen minimum z nich je schopno se začlenit do moderního způsobu života a naopak většina z nich je vytržena z tradičních kořenů a v podstatě degeneruje.

Emmerson Hough (1)

Jānis Akurāters (1)

Jānis Akuraters byl lotyšský básník, spisovatel a politik. Byl jedním z iniciátorů založení nezávislého Lotyšska, byl také jedním z účastníků zakládajícího zasedání Lidové rady 17. listopadu 1918 a jedním ze spoluautorů zákona o založení Lotyšska ze dne 18. listopadu 1918. Stal se prvním oceněným Cenou vlasti v oblasti literatury . Jānis Akuraters se narodil v obci Dignāja , v rodině lesníka. Zakladatelem rodu Akuraterů byl voják napoleonské armády, který během války v roce 1812 dezertoval a nadále žil na panství Sala u města Jēkabpils. Navštěvoval základní školu v Birži, poté pokračoval v městské škole v Jēkabpilsu. Absolvoval učitelské zkoušky a pracoval jako učitel v Elkšņi , Irši , Jumurdě a Iļģuciemsu u Rigy. V roce 1903 odešel studovat do Moskvy, studoval na právnické fakultě. Během studií často navštěvoval moskevské knihovny a muzea. V roce 1904 se vrátil do Lotyšska. Svou nejznámější báseň „Ar kaujas saucieniem uz lūpām“ věnoval tragickým událostem revoluce roku 1905. Jānis Akuraters byl zatčen celkem třikrát. Leden až červen roku 1905 strávil ve vazbě. V lednu 1906 byl podruhé zatčen a vězněn až do konce června. Akuraters byl potřetí zatčen v bytě lotyšské dekadentní spisovatelky, která tvořila pod pseudonymem Zemgaliešu Biruta, kde na něj tajná policie připravila „léčku“. Zadržen byl až do začátku června 1907, kdy byl deportován do Pskovska. Odtud uprchl do Finska, ale na konci roku 1907 přešel přes Švédsko až do Norska. V Oslu napsal knihu vzpomínek ze svého dětství „Kalpa zēna vasara“. V roce 1908 se vrátil do Lotyšska. Během první světové války sloužil u Lotyšských střelců, účastnil se Vánočních bitev. V listopadu 1917 byl zvolen do představenstva Lotyšské národní rady ve Valce. V roce 1918 byl zvolen do Lidové rady. Dne 23. září 1919 bylo Akuratersem zřízeno Lotyšské národní divadlo, pracoval tehdy jako vedoucí literárního a divade...

Samo Faltan (1)

Samuel Falťan byl slovenský a československý historik, politik Komunistické strany Slovenska, v letech 1968-1969 spojenec Gustáva Husáka a zastánce federalizace Československa, na počátku normalizace místopředseda vlády ČSSR, poslanec Slovenské národní rady a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Absolvoval Vysokou školu politických a sociálních věd v Praze v roce 1951. Pracoval pak v Historickém ústavu SAV v letech 1962–1968. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady. V letech 1946-1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Zastával i funkce v celostátní komunistické straně. 31. srpna 1968 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Rezignace na tuto funkci byla přijata v červnu 1970. V roce 1966 se zapojil do politické a odborné diskuze o hodnocení Slovenského národní povstání a potažmo česko-slovenských vztahů. Debatu odstartoval Gustáv Husák, který se v 60. letech po propuštění z vězení postupně vracel do politického života. V roce 1964 vydal své paměti, v nichž rekapituloval události okolo SNP. Na knihu zareagoval v roce 1966 s odstupem dvou let český konzervativní komunista a historik Václav Král. Falťan se následně Husáka veřejně zastal. Patřil ke skupině národně orientovaných reformních slovenských komunistů, podobně jako Husák. Jádro sporu bylo v tom, zda SNP mělo i specifický slovenský národněosvobozenecký rozměr. V roce 1967 se pak účastnil debaty pořádané Ústavem dějin KSS v Bratislavě na téma česko-slovenských vztahů. Přednesl zde úvodní projev, ve kterém kritizoval ideu čechoslovakismu. Během pražského jara se jako člen odborných komisí podílel na přípravě federalizace Československa Na konferenci ve Smolenicích v březnu 1968 vystoupil s delším referátem. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl spojencem Gu...

Ester Krumbachová (1)

Ester Krumbachová byla významná česká filmařka. Ve své práci kombinovala řadu uměleckých profesí, neboť byla režisérka, dramatička, spisovatelka, scenáristka, výtvarnice, scénografka a kostýmní návrhářka. Jednalo se o výraznou představitelku tzv. České nové vlny československého filmu v 60. letech 20. století. V roce 1946 absolvovala Školu uměleckých řemesel v Brně. Začínala jako kostýmní výtvarnice v divadle v Českých Budějovicích, později v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle. V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry České nové vlny. Spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během tzv. normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat. V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také velkými depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996. „Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ ...

Jean Cernaut (1)

používal pseudonym Jean Cernaut Kléber Gilles

Nils Ahnlund (1)

Švédský historik zabývající se dějinami 17. století. Profesor na Stockholmské univerzitě a Švédské akademii.

Jovan Cvijić (1)

Jovan Cvijić byl srbský vědec, začínal studiem geografie a geologie, postupně však přesouval svůj zájem k otázkám etnologickým a sociologickým. Své práce psal v srbštině, francouzštině, němčině i angličtině. Vystudoval geografii na univerzitě v Bělehradě , kde absolvoval roku 1889. Poté studoval ještě geologii na Vídeňské univerzitě, zde získal titul roku 1893. Poté se vrátil do Bělehradu, kde byl na Filozofické fakultě Bělehradské univerzity jmenován profesorem. Později se stal rektorem školy , pod jeho vedením vzniklo pět nových fakult - lékařská, zemědělská a teologická v Bělehradě, plus filozofické fakulty ve Skopje a v Subotici. Jeho žák Jovan Erdeljanović se stal prvním profesorem na nově vzniklé katedře etnografie. Roku 1910 Cvijić založil Srbskou geografickou společnost a stal se jejím prvním prezidentem. Tuto pozici držel až do smrti. V roce 1921 byl zvolen prezidentem Srbské královské akademie věd a umění a zůstal jím rovněž až do své smrti. Již jeho vídeňská diplomová práce Das Karstphanomen, věnovaná krasovým jevům, byla přelomovou a dočkala se mnoha vydání a překladů. Jako první určil ledovcový původ 102 jezer v pohoří Stara planina, čímž výrazně posunul představy o průběhu doby ledové v Evropě. Když přesunul svůj zájem na lidi, vyslovil některé revoluční myšlenky - například, že člověk je ekologicky senzitivní bytostí a jeho životní prostředí ovlivňuje jeho psychiku . Zavedl též pojem "metastázové hnutí", aby popsal pomalé změny v lidských společnostech. Folkloristická a etnografická data, která sesbíral na Balkáně, byla často vůbec první vědecky získaná data z této oblasti. Jeho studie mj. sehrály velkou roli při určování státních hranic Jugoslávie po první světové válce, když byl vyslán srbskou vládou na Pařížskou mírovou konferenci . Za kontr...

Bohumil Smetánka (1)

Narozen 10.8.1902 v Bukovině u Čáslavi, zemřel 5.10.1942. Evangelický kněz, spolupracovník časopisu Hus. Práce o evangelické církvi a J. A. Komenském.