142201–142260 z 143258 Autoři
Jan Vaněk (4)
Jan Vaněk byl český a československý politik a poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Československou sociální demokracii. Absolvoval studium práv na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1918 byl členem sociální demokracie. Od roku 1921 do roku 1938 pracoval jako zahraničně politický redaktor deníku Právo lidu. Za druhé světové války působil v domácím odboji. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD. Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946. Působil jako novinář a překladatel, v letech 1945–1948 byl šéfredaktorem ústředního deníku sociální demokracie Právo lidu a členem ústředního výkonného výboru i představenstva strany. Od roku 1948 pracoval v tiskovém odboru ministerstva zahraničních věcí. Byl aktivní jako překladatel. Z francouzštiny překládal díla autorů jako Honoré de Balzac nebo Guy de Maupassant, z němčiny práce Ernsta Tollera. Překládal i ze španělštiny.
Více od autora
Tiberio Faraci (1)
Italský duchovní učitel a léčitel. Tiberio Faraci je tvůrcem programu Začni sám od sebe, který aplikuje ve svých centrech v Miláně a Luganu. Osobním růstem a filantropií se zabývá od mládí a několik desítek let působí v mnoha různých organizacích, majících společného jmenovatele: pomoc lidem, kteří se octli v obtížných životních situacích. Je profesionálním léčitelem těla a duše pomocí metody rebirthing, která přináší obrodu mysli, a působí jako trenér osobního růstu, certifikovaný řadou světových organizací a uznávaný v západním světě.
Více od autora
Andy Thomas (1)
Andrew Sydney Withiel Thomas je australsko-americký strojní inženýr a kosmonaut. Ve vesmíru byl čtyřikrát, na orbitální stanici Mir strávil 140 dní. Vysokoškolské studium absolvoval v rodném městě na University of Adelaide, kde v roce 1975 získal doktorát. Zaměstnání získal v roce 1977 u společnosti Lockheed Corporation v . V roce 1989 nastoupil k Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, stát Kalifornie, kde zůstal tři roky. V letech 1992 až 1993 absolvoval výcvik budoucích kosmonautů v Houstonu, poté byl zařazen do tamní jednotky astronautů NASA. Oženil se, jeho manželkou se stala astronautka Shannon Walkerová . Má přezdívku Andy. Na oběžnou dráhu se v raketoplánu dostal čtyřikrát ve funkci letového specialisty, pracoval na orbitálních stanicích Mir i ISS, strávil ve vesmíru celkem 177 dní, 9 hodin a 14 minut. Vystoupil jednou do volného vesmíru , strávil zde 6 hodin a 21 minut. Byl 346 člověkem ve vesmíru.
Více od autora
Petr Soukup (1)
Narozen 22.2.1943 v Praze. Ing., CSc., ekonom, vysokoškolský pedagog, práce z teorie hospodářské politiky.
Více od autora
Vlasta Prokešová (1)
Narozena 8.3.1922 v Opočně. Lékárenská laborantka, prozaička, básnířka.
Více od autora
Edwin Balmer (1)
Edwin Baumer se narodil v Chicagu 26.07.1883 a studoval na Northwestern University a Harvardu. Novinář a spisovatel. Autor science fiction a mystery. Mladší bratr Williama Briggse MacHarga.
Více od autora
Joachim Scholl (1)
Německý literární kritik a publicista, původně literární redaktor.
Více od autora
Hana Mrázová (2)
Mgr., autorka materiálů o ekologické výchově, literatura pro mládež, překlady z angličtiny.
Více od autora
Irene Dische (1)
Dcera židovských uprchlíků, vědece a lékařky . Narodila se a vyrůstal ve Washingtonu Heights v New Yorku. Jako teenager utekla režimu jejího nevlastního otce Siga. Skončila v Libyi během revoluce Col Kaddáfího. Odtud odcestovala do Keni, kde pracovala pro známého paleontologa Louis Leakey. Vrátila se do Spojených států v roce 1972. Zpátky v její domovské zemi, studovala na Harvardské univerzitě, obor literatura a antropologie. Po ukončení studia pracoval jako novinářka na volné noze, publikuje v The New Yorker a The Nation. Na začátku roku 1980 do Berlína v Německu. V současnosti svůj čas rozděluje mezi Berlínem a New Yorkem. Je vdaná za právníka Nicolas Beckera, a má dvě děti, Emmu a Leonarda.
Více od autora
Syrie James (1)
Syrie James je autorkou knih a scénáristkou. Narodila se v Poughkeepsie ve státě New York, dva roky během dětství bydlela ve Francii a většinu života prožila v Kalifornii. Po úspěšné kariéře v Hollywoodu, kde prodala 19 svých scénářů a televizních inscenací, se uchýlila k dráze spisovatelky a zaznamenala úspěch hned svým prvním dílem, jímž jsou Ztracené memoáry Jane Austenové. Jak je už zřejmé, Syrie je velikou příznivkyní literatury 19.století. Jejími nejoblíbenějšími autorkami jsou Charlotte Brontëová a Jane Austenová. Kromě zmíněných memoárů J.Austenové napsala také Tajné deníky Charlotte Brontëové a Tajné zápisky Miny Harkerové. Syrie James žije se svým manželem, láskou z vysoké školy, Billem Jamesem, s nímž vychovala dva syny, Jeffa a Ryana.
Více od autora
Anne Enright (1)
Anne Teresa Enrightová je irská spisovatelka. Ve svých prózách se zaměřuje na život žen, hlásí se také k feminismu. Je rovněž známa svými silně proimigračními a multikulturalistickými postoji. V roce 2007 získala Man Bookerovu cenu za román Shledání . Vystudovala filozofii a angličtinu na Trinity College v Dublinu a tvůrčí psaní na University of East Anglia . Poté pracovala pro irskou veřejnoprávní televizi, od roku 1993 se věnuje jen literatuře. Dlouhodobě se potýká s depresí. Její sloupky vycházejí mj. v denících The Guardian, The Irish Times a The New York Times.
Více od autora
Atiq Rahimi (1)
Atík Rahímí, angl. Atiq Rahimi je francouzský spisovatel afghánského původu a filmový dokumentarista, v roce 2008 oceněný Goncourtovou cenou, nejvýznamnějším francouzským literárním oceněním. Narodil se v Kábulu do rodiny státního úředníka. Zde navštěvoval francouzské lyceum Lycee Isteqlal, poté vystudoval francouzskou literaturu na kábulské univerzitě. Po Sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979 uprchl do Pákistánu, kde žil jeden rok, a poté mu byl udělen politický azyl ve Francii. Na pařížské Sorbonně získal doktorát z literatury. Poté natočil sedm dokumentárních filmů a několik dalších komerčních snímků pro francouzskou televizi. Na konci 90. let se začal věnovat psaní a na přelomu milénia vydal svou knižní prvotinu Země a popel , která se stala bestsellerem v Evropě a Jižní Americe. Film vzniklý na základě románu, režírovaný autorem, byl v roce 2004 oceněn Prix du Regard vers l'Avenir na Filmovém festivalu v Cannes. Snímek na různých festivalech a přehlídkách získal dvacet pět cen. V listopadu 2008 obdržel prestižní literární Goncourtovu cenu za román Kámen trpělivosti . Jedná se o jeho čtvrtou knihu, ale první, která byla napsána ve francouzštině. První tři jsou psány v afghánské perštině. V roce 2002 se vrátil do rodného Afghánistánu a stal se poradcem u tamní největší mediální skupiny Moby Group, v jejímž rámci se podílí na vzniku pořadů z rodné země. Podílel se také na výchově nové generace afghánských filmařů a režisérů. Je autorem první afghánské mýdlové opery „Raz ha een Khana“ , která získala v říjnu 2008 Zvláštní cenu na udílení Drama Awards v Soulu. Má dvojí státní občanství afghánské a francouzské. Žije střídavě v Paříži a Kábulu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atiq Rahimi na anglické Wikipedii....
Více od autora
Jaroslav Hejzlar (1)
Narozen 1957, absolvent VŠZ, žije a pracuje v Praze. Do roku 1997 fotoreportér ČTK, od té doby působí jako samostatný fotograf. Je dlouholetým fotografickým spolupracovníkem mnoha periodik, vydavatelství, reklamních agentur a firem, je spoluautorem řady knižních publikací, katalogů, tématických edic a kalendářů. Profesionální práci na zakázku se snaží spojit se zábavou, koníčkem a volnou tvorbou dohromady a potápění spojené s cestováním považuje za naprosto ideální kombinaci k dosažení tohoto cíle.
Více od autora
Alena Řezníčková (1)
PhD., publicistka v oblasti životního stylu, autorka příruček o bytovém vybavení.
Více od autora
Mikkjel Fönhus (1)
Mikkjel Fønhus byl norský novinář, spisovatel a autor. S výjimkou dvou krátkých pobytů v hlavním městě, nejprve jako student a později jako novinář v norském Intelligenz-skluzu , žil celý život v Jižní Aurdal . Mikkel Arnesen Fønhus se narodil na rodinné farmě Nordre Fønhus v údolí Valdres v Sør-Aurdal , Oppland , Norsko, aby obchodník Arne Mikkelsen Fønhus a Olava Olsdatter Storsveen . Po šesti letech základní školy on byl poslán do čtyř let střední školy v Aurdalsbyen a do tří let střední školy v Oslo . On zpočátku začal studovat práva na univerzitě v Oslu . On byl ženatý s učitelem Helga Karlsgot z roku 1926, a Margrethe Frøshaug od roku 1934.
Více od autora
Petr Holán (1)
Narozen 13. 5. 1944. Ekonom, poradce a tajemník ministra financí ČSFR v 90. letech 20. století. Autor a samonakladatel série psích příběhů pro děti.
Více od autora
Tobiáš Mouřenín (1)
Narozen asi mezi lety 1560-1565 v Litomyšli , zemřel asi po roce 1625 v Německu. Básník, dramatik, překladatel, náboženský exulant a příležitostný tiskař a nakladatel.
Více od autora
Květa Kuršová (1)
Autorka rozhlasových a televizních pořadů, zejména pro děti, filmová scénáristka.
Více od autora
Zuzana Vorlíčková (1)
Narozena 1957. Výtvarnice pro loutkový a kreslený film, ilustrátorka.
Více od autora
Josef Kábrt (1)
Josef Kábrt byl český malíř, grafik, ilustrátor, animátor, režisér a scenárista animovaného filmu, spoluzakladatel studia animovaného filmu Bratři v triku. U filmu začínal po studiích na pražské Uměleckoprůmyslové škole v roce 1942 ve filmových ateliérech ve Zlíně, kde zpočátku spolupracoval na německém animovaném seriálu Fritz und Fratz. Po skončení války společně s Jiřím Trnkou zakládal Studio animovaného filmu, pozdější studio Bratři v triku. Mezi jeho nejznámější práce patří výtvarná spolupráce na snímcích Povídání o pejskovi a kočičce, Stvoření světa, režijní práce na filmech Tragédie vodníkova nebo večerníčkových seriálech O Petrovi a O klukovi z plakátu. Světově uznávaným dílem je i jeho animovaný horor podle balady K. J. Erbena Svatební košile. Mezi jeho spolupracovníky patřili, mimo jiné, například Jiří Trnka, Ota Hofman nebo Jiří Brdečka. Kromě toho také kreslil komiksy do časopisu Ahoj na sobotu a věnoval se i volné malířské tvorbě. Za film Tragédie vodníkova získal v roce 1959 cenu v Locarnu. V roce 1962 získal ceny na festivalu v Karlových Varech a v Montevideu za Železný oblouk.
Více od autora
Marina Richterová (1)
Narozena 21. 6. 1962 v Moskvě . Výtvarnice, grafička. Žije v Praze.
Více od autora
Katherine Paterson (1)
Narodila se 31. října 1932 v Číně. Paní Patersonová je autorkou 14 románů, řady naučných knih a esejí pro děti a mládež, včetně Mostu do země Terabithia a Jacob Have I Loved – obě knihy získaly prestižní ocenění Newbery Medal. Od roku 1978 se prodalo přes 5 milionů jejích knih a stále se vydávají ve více než dvanácti světových jazycích.
Více od autora
Bob Slosser (1)
Bob Slosser byl spisovatel, žurnalista a pedaog. Vystudoval Univerzitu v Maine. Poté pracoval jako pisatel a editor v několika novinách, například v The New York Times, The New York World-Telegram, The Sun a National Courier. Od roku 1984 do 1990 byl presidentem na Regent University. Též byl klíčovým vedoucím v CBN . Zemřel 13. září 2002.
Více od autora
Růžena Fikejzlová (1)
Narodila se 23.9.1900 v Bělé u Luže a zemřela 16.7.1975 v Praze. Od roku 1933 už jezdila na expedice s Jiřím Baumem. Svoje zážitky z cesty po Japonsku a Austrálii publikovala v knihách. Po návratu do Prahy se stala 19.11.1941 matkou Baumova syna Petra .
Více od autora
Orest Zilynskyj (1)
Slovenský literární vědec ukrajinského původu, literární historik a kritik, folklorista a překladatel, publikace z oboru ukrajinské literatury.
Více od autora
Henri Cartier-Bresson (1)
Henri Cartier-Bresson byl francouzský fotograf považovaný za zakladatele moderní fotožurnalistiky. Jeho přístup k zachycení „rozhodujícího okamžiku“ ovlivnil mnoho následujících generací fotografů. Tak jako Willy Ronis a Robert Doisneau se řadí k francouzskému hnutí tzv. fotografického humanismu. Henri Cartier-Bresson se narodil 22. srpna 1908 ve městě Chanteloup-en-Brie, nedaleko Paříže, jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec vlastnil textilní továrnu, matčina rodina obchodovala s bavlnou a vlastnila pozemky v Normandii, kde mladý Bresson strávil i část dětství. Později jeho rodina žila v prominentní rezidenční čtvrti v Paříži a podporovala ho v jeho zájmu o umění a fotografii. Jako malý chlapec vlastnil fotoaparát Box Brownie, používal ho k fotografování prázdninových snímků, později experimentoval s 3×4 palcovým formátem. Vystudoval École Fénelon a katolickou školu v Paříži. Postupně se u něj probouzel velký zájem o malířství, ve kterém ho podporoval jeho strýc Louis. Zasvětil ho do základů olejomalby, jeho lekce však netrvaly dlouho, protože umřel v první světové válce. V roce 1927 jako 19letý získal Bresson stipendium na soukromé umělecké škole Lhote Academy pařížského kubistického malíře a sochaře, uměleckého kritika a velkého propagátora moderního umění Andrého Lhote. Bresson také studoval malířství u portrétisty Jacquese Emile Blanche. V této době četl Dostojevského, Schopenhauera, Rimbauda, Nietzscheho, Freuda, Prousta, Hegela, Engelse, Marxe a další. André Lhote často bral své žáky do galerie Louvre a dalších pařížských galerií, aby studovali díla klasických i moderních umělců. Ačkoliv Bresson postupně začínal nesouhlasit s Lhoteho přístupem k umění, jeho precizní teoretické znalosti mu později pomohly s kompozičními a formálními problémy ve fotografii. Ve dvacátých letech minulého století přišlo surrealistické hnutí a s ním i nové pojetí v umění a také fotografii, pro Henri Cartier-Bressona byl surrealismus fascinující. ...
Více od autora
Josef Neruda (1)
Josef Neruda byl český varhaník a hudební pedagog. Josef Neruda získal základy hry na varhany v rajhradském klášteře. V mládí byl učitelským pomocníkem v Náměšti nad Oslavou a vedle svého povolání hrával v haugwitzovské kapele a také působil jako klavírní pedagog v Olomouci. V roce 1832 však přijal nabídku z Brna a nastoupil na uvolnivší se místo dómského varhaníka. Tuto funkci zastával s menšími pauzami 36 let. Josef Neruda měl deset dětí a všechny byly nesmírně talentované. Například u jeho dcery Amálie, později provdané Wickenhauserové, talentované klavíristky, studoval Leoš Janáček. Vilemína Nerudová byla geniální houslistkou, a kruh jejích příznivců v čele s princem z Walesu, pozdějším anglickým králem Eduardem VII., jí věnoval zámek v Asolu u Benátek. Ze synů vynikl zejména violoncellista František, který byl později profesorem na konzervatořích v Petrohradu a Kodani.
Více od autora
Magdaléna Frouzová (1)
Narozena 1977. Politoložka, sinoložka, televizní redaktorka, práce o postavení žen v islámských zemích.
Více od autora
Otakar Španiel (1)
Otakar Španiel byl český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU. Narodil se v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem a jeho manželky Anny, rozené Šlosárkové. Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902–1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera. Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU. Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout. Dne 20. září 1917 se v Praze oženil s vdovou Ludmilou Rudlovou, rozenou Weissovou . Manželé Španielovi měli syny Zdeňka a Ivana. Ivan Španiel bojoval ve francouzské armádě proti Němcům, padl ve čtyřiadvaceti letech, 30. listopadu 1944. Bratr Otakara Španiela, československý generál Oldřich Španiel , odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše. Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích. Na LOH 1912 v kamenosochařství a na LOH 1936 také v kamenosochařství s názvem Trofej československého olympijského výboru Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů byli jeho častým tématem sportovci . Po návratu z Paříže byl v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, ...
Více od autora
Marcela Počinková (1)
Narozena 30.3.1968 v Novém Jičíně. Zabývá se problematikou ústředního vytápění od roku 1992, kdy ukončila studium VUT v Brně, fakulty stavební ve specializaci Technická zařízení budov. Pět let pracovala jako projektantka v oboru ústředního vytápění a zdravotně technické instalace. Poté nastoupila jako odborný asistent na FAST VUT v Brně, Ústav TZB. Je spoluautorkou učebních textů Ústřední vytápění a Zdravotně technické instalace, knih Úsporný dům a Podlahové a stěnové vytápění, stropní chlazení. Ve specializace se zabývá především teplovodním velkoplošným vytápěním.
Více od autora
Lea Treuová (1)
Narozena 13.6.1954 v Boskovicích okr. Blansko. Pracuje v oboru ústředního vytápění od roku 1978, kdy zakončila studium na VUT v Brně, fakulta stavební se specializací Technická zařízení budov. Od roku 1978 do roku 1987 pracovala jako samostatný projektant specializace ÚT. Od roku 1987 působí na FAST VUT v Brně, Ústavu TZB jako odborný asistent. Zabývá se převážně oborem ústředního vytápění
Více od autora
Josef Václav Jiroušek (1)
Narozen 5.7.1935 v Jílovicích u Rychnova nad Kněžnou. Publikuje povídky o myslivosti.
Více od autora
Vlasta Rohová (1)
JUDr. Vlasta Rohová, roz. Vopalecká v roce 1932 v Praze, si vyšla do světa. Po dětství prožitém ve Vlašimi a pak studiu v Praze hned druhý den po skončení školy nastoupila do zajímavého zaměstnání, a po 38 letech pracovní činnosti a po odstranění bolestí spojených s coxarthrosou získáním endoprotézy úspěšně vkročila do důchodového věku. Seznámila se s nabídkami pro využití volného času seniorů, absolvovala mj. kursy nadace ELPIDA, kde se nadchla fenoménem internetu, navštěvovala přednášky a semináře Akademie třetího věku, stala se aktivní členkou Klubu sběratelů kuriozit s největším množstvím miniaturních skleněných figurek zvířátek , od roku 1996 se s nimi účastnila řady pořadů našich televizí, zabývá se od mládí dodnes fytoterapií – využitím bylinek pro zdraví – a také krystaloterapií, o čemž sestavila v roce 1994 publikaci KOUZELNÉ KRYSTALY. Přivýdělek k důchodu získává z honorářů za povídky do časopisů, kdy se již nevejdou do „šuplíku“. Kromě lásky k hudbě, ke knihám a aspoň někdy k plavání, osud jí připravil radost ze dvou vnuček a je pyšná na úspěchy své snachy. Mračna nad osudem naší země a národa vidí ve snaze lobbistů vybudovat v naší překrásné zemi hlubinné úložiště jaderného odpadu na tisíce let, a pro odvrácení tohoto zrůdného plánu je ochotna se obětovat a prosí všechny rozumné lidi o pomoc.
Více od autora
Karel Skalický (1)
Karel Skalický je český římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a aktivní účastník exilového boje proti komunistické totalitě. Emigroval do Říma a přednášel teologii na Lateránské univerzitě, od roku 1967 redigoval exilový časopis Studie. Od roku 1994 přednáší znovu na české akademické půdě, je profesorem a vedoucím katedry systematické teologie na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, jako děkan stál v jejím čele v letech 1996–1999. Roku 2006 mu byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv. V roce 2013 mu pak Jihočeská univerzita udělila titul emeritního profesora. V roce 2015 mu byla udělena Cena Václava Bendy.
Více od autora
Václav Blažek (1)
Narozen 23.4.1959 v Sokolově. Prof. RNDr., CSc., lingvista, vysokoškolský pedagog, specializace na historicko-srovnávací jazykovědu a etymologii, práce z jazykovědy a baltistiky. Původním vzděláním též matematik a fyzik.
Více od autora
Leoš Nebor (1)
Leoš Nebor byl český fotograf. Začal fotografovat v roce 1945. V letech 1953–1958 byl fotografem ČTK. Roku 1959 spoluzakládal časopis Mladý svět, kde jako fotograf a vedoucí fotooddělení působil do roku 1968. Poté byl fotografem a zástupcem šéfredaktora časopisu Svět v obrazech, odkud byl přinucen odejít v roce 1969. Aby se uživil, dělal fotodokumentaci stavby plynovodu. Také se věnoval vlastní tvorbě – fotografoval Prahu, zejména Malou Stranu, portréty, podařilo se mu připravit tři knihy pro zahraničí. V Čechách vystavoval až v roce 1989 na výstavě Československé fotografie v Mánesu ke 150. výročí fotografie. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit k fotoreportáži – fotografoval pro týdeník MY.
Více od autora