Všichni Autoři a témata

Thomas Childers (1)

Americký historik a vysokoškolský pedagog zaměřený zejména na německé dějiny 20. století.

Mark Kurlansky (1)

Americký spisovatel a novinář.

Otto Táborský (1)

Dramatik.

Wolfgang Beinert (1)

Wolfgang Beinert je německý katolický kněz, bývalý středoškolský učitel a novinář.

Vadim Dmitrijevič Ochotnikov (1)

Technik. Jeho SF povídky a črty pro mládež čerpají z oboru automatizace a elektrotechniky. Dovedl vždy najít zajímavý technický problém nebo vědeckou záhadu, která mladého čtenáře upoutá. Autor ji na základě vědeckých a technických poznatků přesně vysvětlil. Napsal jen jednu větší prózu Dorogi vglub o pronikání člověka do hlubin zemské kůry. Výb. bibl.: Na grani vozmožnogo , V mire iskanij , Istorija odnogo vzryva , Nasledniki laboranta Siňavina .

Trevanian (1)

Rodney Whitaker byl americký spisovatel, který psal pod pseudonymy Trevanian a také Nicolas Seare a Benat LeCagot. Americký spisovatel, který začal dobývat, a pak na dlouho okupovat, žebříček bestsellerů na počátku 70. let, vydal pod jménem Trevanian všeho všudy sedm románů a vyzkoušel si na nich různé „pokleslé“ žánry. Narodil se ve státě New York v chudé rodině. Vystudova drama na University of Washington, během čehož napsal a režírovak tříaktovou divadelní hru Eve of the Bursting, která byla jeho magisterským dílem. Pokračoval doktorátem v oboru komunikace a film na Northwestern University. Vyučoval na Dana College v Blair v Nebrasce, kde předseda komunikační divizi. Během korejské války sloužil u amerického námořnictva. Později obdržel stipendium pro studium v Anglii. Když napsal první dvě novely, byl vedoucím katedry radia, televize a filmu na University of Texas, kde vyučoval řadu let. Oženil se s bývalou Dianou Brandon, s níž měl 4 děti . Pět let žili na baskickém venkově. Zemřel 14.12.2005 v anglickém Somersetu a zanechal po sobě manželku a odrostlé děti. „Bylo pro mě daleko zajímavější střídat žánry, ale chápu, že je to těžké pro čtenáře. Musím počítat s tím, že čtenáři, kteří mají rádi špionážnější román, asi nesáhnou po romanci, a některé své fanoušky zkrátka ztratím. Nicméně hodně čtenářů mi zůstalo věrných. Šlo mi vždycky jen o to trefit se přesně do daného žánru, ale dostat do příběhu také nějaký důležitý společensko-politický aspekt, nějaké existenciální poselství. Takže vždycky čtenářům trochu kážu, ale tak, aby o tom nevěděli a nehodili mi to na hlavu.“

Sergej Petrovič Varšavskij (1)

Ruský sovětský spisovatel, autor historických a literárních děl, též sběratel uměleckých litografií.

Josef Václav Šmejkal (1)

Jiří Sedlák (2)

Jiří Sedlák byl český a československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, později za KSČM. Ve volbách roku 1990 byl zvolen do Sněmovny lidu jako bezpartijní za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Slib složil až dodatečně v červenci 1990. Po postupném rozvolňování se KSČM rozpadla na samostatnou stranu na Slovensku a v českých zemích. V roce 1991 proto Sedlák přešel do poslaneckého klubu KSČM. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.

Tomáš Šílený (2)

Narozen 28. 8. 1856 v Kolenci u České Třebové, zemřel 8. 4. 1945 v Brně. Středoškolský profesor, publikace z oboru pedagogiky, antiky, estetiky a těsnopisu.

Zdeněk Vlach (1)

Narozen 21.3.1942 v Praze, zemřel 1998 v Praze. Grafik, filmové plakáty, propagační grafika a knižní ilustrace.

Gottlieb Leinz (1)

Německý historik umění.

Václav Postránecký (1)

Václav Postránecký byl český herec, režisér a divadelní pedagog. Byl dlouholetým členem Činohry Národního divadla, ztvárnil celou řadu filmových a televizních rolí, např. v komedii S tebou mě baví svět. Věnoval se také dabingu a vyučoval na FAMU. V letech 2005 až 2011 byl prezidentem Herecké asociace. Herectví se věnoval ochotnicky již od svého dětství, byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, jako dítě si zahrál i v několika starších českých filmech. Vyučil se zámečníkem. Na divadle působil od počátku 60. let 20. století. Již v roce 1956 se objevil v dětské roli na scéně Tylova divadla. V sezóně 1959/1960 byl jevištním technikem v divadle F. X. Šaldy v Liberci, poté byl angažován jako herecký elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odtud pak přešel do brněnského Státního divadla, kde působil v letech 1962 až 1969. V roce 1968 byl jakožto vítěz soutěže Divadelních novin na studijním pobytu ve Velké Británii, v letech 1969 až 1978 působil v činoherním souboru Městských divadel pražských. Od začátku roku 1979 byl členem činohry Národního divadla v Praze. Od 90. let také působil jako funkcionář Herecké asociace, jež uděluje Ceny Thálie, v letech 2005–2011 byl jejím prezidentem. Sám již také v roce 1995 Cenu Thálie získal, a to za roli Podkolatova v inscenaci Gogolova Revizora. Jednalo se i o úspěšného rozhlasového, televizního a filmového herce. Účinkoval zhruba ve 170 filmech a zejména televizních filmech. Zahrál si jednu z hlavních postav v divácky velmi úspěšném a dnes již i svým způsobem legendárním filmu S tebou mě baví svět z roku 1983. Ztvárnil také např. milovníka života a krásných žen ve filmu Konto separato, dědečka ve snímku Jak se krotí krokodýli či vinaře v komediálních filmech Bobule a 2Bobule. Účinkoval v seriálech Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto nebo Četnické humoresky a dalších, celkem asi 40 seriálech. Poslední hlavní úlohu v seriálu Krejzovi už kvůli ...

Nick Leeson (1)

Nicholas Leeson je bývalý obchodník s cennými papíry, jehož spekulace vedly k pádu nejstarší britské investiční banky Barings Bank. Leeson byl jedním z obchodníků banky Barings. Po několika úspěšných obchodech se mu přestalo dařit, ale stále rostoucí ztráty se mu podařilo před vedením banky utajit. Poté, co nevyšel ani jeho poslední plán na záchranu a jím vytvořené dluhy přesáhly jmění banky, uprchl. Banka vyhlásila bankrot 26. února 1995. Později byl dopaden, odsouzen a odpykal si čtyřletý trest. O svých obchodech napsal úspěšnou knihu.

Edward E Rosenbaum (1)

Dr. Edward E. Rosenbaum se narodil a vzdělání získal v Omaze stát Nebraska, kde navštěvoval Creightonskou univerzitu a lékařskou fakultu Nebraské univerzity.

Karel Skála (1)

Narozen 28.1.1863 v Horažďovicích, zemřel 30.6.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, jazykovědné práce.

Afrikan Aleksejevič Stenin (1)

Ukrajinský, rusky píšící autor publikace o období druhé světové války.

Pavel A. F Zelinka (1)

Narozen 8.1.1867 v Dolních Štěpanicích, zemřel 23.11.1935 v Praze. Bratrský kazatel, náboženské spisy.

Marie Marečková (1)

Marie Marečková je česká univerzitní profesorka, odbornice na slovenské dějiny, právní historii a latinský jazyk. Přednáší na katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Spolupracuje také s jinými institucemi v České republice i zahraničí. V letech 1959–64 vystudovala dějepis a češtinu na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získala titul promovaná historička – učitelka dějepisu a češtiny pro střední školy. Roku 1971 ukončila postgraduální studium získáním titulu PhDr. V následujících letech pokračovala ve vědecké práci, za což jí byly postupně uděleny tituly CSc. , docent , DrSc. . 5. září 1996 ji prezident Slovenské republiky jmenoval řádnou profesorkou. Tématem jejích prací byl zejména život ve východoslovenských městech v 17. století. Od roku 1970 přednáší na Masarykově resp. Purkyňově univerzitě v Brně. V současnosti vyučuje rovněž na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Aktivně se účastní mezinárodních vědeckých konferencí v ČR i v zahraničí. Je řešitelkou a spoluřešitelkou mezinárodních grantů Historického ústavu Slovenské akademie věd, zaměřených na problematiku každodenního života v novověku. Spolupracuje na dlouhodobém výzkumném záměru Pedagogické fakulty MU Brno Škola a zdraví pro 21. století a na dalších projektech. Je členkou komise Slovenské akademie věd pro udělování titulu DrSc. Marie Marečková se zabývá zejména výzkumem středoevropských měst na základě analýzy sociálně ekonomické struktury a každodenního života měšťanstva v raném novověku. Na toto téma publikovala přes 60 odborných studií a 5 monografií. Dále se věnuje dějinám historiografie a historického vědomí, didaktikou dějepisu a českými právními a ústavními dějinami. Samostatně vydala např....

Taida Nováková (1)

Slovenská germanistka, překladatelka, tlumočnice, lingvistka, autorka prací z oboru.

Vlasta Prachatická (1)

Vlasta Prachatická je česká portrétní sochařka, čestná členka britské Society of Portrait Sculptors. Po válce strávila rok na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích, kde byl jejím učitelem Myslbekův žák prof. Jaroslav Plichta. Poté studovala v letech 1946–1951 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Otakara Španiela. Její absolventský Portrét maminky, vystavený roku 1951, zakoupila Národní galerie. Roku 1952 získala byt v Praze 7, Nad Královskou oborou 23, který zčásti využila jako ateliér. Roku 1953 se provdala za sochaře Stanislava Kolíbala. Jejich dcera Markéta Prachatická, nar. 1953, je výtvarnice, syn Pavel Kolíbal, nar. 1956, je architekt. Roku 1957 se zúčastnila společné výstavy v Alšově síni, kterou připravil historik umění František Matouš. V 60. letech byla členkou skupiny UB 12 a vystavovala na všech společných výstavách až do roku 1965. Členové UB 12 většinou vystudovali na VŠUP, kde panovala svobodnější tvůrčí atmosféra než na Akademii a jejich zájem o moderní umění ovlivnil i Vlastu Prachatickou. Roku 1967 byla přizvána k výstavě pěti sochařů ve Špálově galerii a zastupovala Československo na sochařském bienále v Middelheimu v Belgii. Zvítězila v soutěži na portrét Jana Masaryka pro vstupní halu Ministerstva zahraničních věcí, ale po srpnové okupaci již k osazení busty nedošlo. Roku 1968 doprovázela Stanislava Kolíbala na jeho studijním pobytu ve Vence. Díky Kolíbalovu stipendiu Deutscher Akademischer Austauschdienst pobývala v letech 1988-1989 v Berlíně a roku 1992 s podporou Calderovy nadace strávila půl roku ve Francii v Saché. Od roku 2006 je čestnou členkou britské Society of Portrait Sculptors. Vlasta Prachatická žije a pracuje v Praze. Již od dob studií se věnuje sochařskému portrétu. Zprvu portrétovala známé osoby ze svého okolí - matku, otce, své přítelkyně, Daisy Mrázkovou. Vycházela z klasických princi...

Jaroslava Hyršlová (1)

Narozena 22.1.1962. Ing. ekonomie, odborné práce z podnikového účetnictví.

Bodo Rödel (1)

Německý učitel aikido.

Eva Smrčinová (1)

Narozena 19.1.1948 v Praze. Malířka, ilustrátorka, autorka leporela pro děti.

Belinda Hollyer (1)

Autorka, editorka a vydavatelka beletrie a populárně-naučné literatury pro děti i dospělé, původem z Nového Zélandu, působí ve Velké Británii.

Jennifer Justice (1)

John Paton (1)

Sissi Flegel (1)

Německá učitelka a autorka knih pro děti.

Philippe Salembier (8)

Belgický ilustrátor dětských knih.

Alison Porter (1)

Hermann Fay (1)

Německý ilustrátor přírodovědných publikací.

Michael Collins (1)

Narodil sa ako Dennis Lynds v roku 1924 v St.Louis. Vyrastal v New Yorku. Vyštudoval chémiu na Hofstra College a žurnalistiku na Syracuse University. Bojoval v 2.svetovej vojne. Po nej sa stal chemikom a pod rôznymi pseudonymmi písal do rôznych časopisov. Jeho najznámejšou tvorbou je niekoľko kníh o Troch pátračoch.

Alice Walker (1)

Alice Malsenior Walkerová je afroamerická spisovatelka a feministka, která v roce 1983 získala Pulitzerovu cenu za knihu Barva nachu . Alice Walkerová se narodila v Eatontonu, ve Spojených státech. Její rodina má nejen africké, ale i indiánské , skotské a irské předky. Když ji bylo osm, hrála si doma se svými bratry, kteří jí omylem trefili do oka kuličkovou pistolí. Rodiče se ji snažili ošetřit doma, ale její zranění se jen zhoršilo. Po několika dnech ji konečně vzali k lékaři, bohužel pozdě. Oslepla na jedno oko. Časem ranka zvápenatěla a přeměnila se v bílou jizvu. Walkerová nenáviděla to, jak vypadá, i to, jak se jí ostatní posmívali. Po střední škole odešla na Spelmanovu univerzitu v Atlantě a studium dokončila v roce 1965 na univerzitě Sarah Lawrence College v Yonkers, ve státě New York. Jako studentka prvního ročníku strávila léto na studijním výměnném pobytu v Ugandě. Alice Walkerová je autorkou románů, povídek, esejí a básní. Zaměřuje se na problémy Afroameričanů, zejména žen, a vystupuje proti rasismu, sexismu a násilí. Ve svých knihách se také soustředí na roli černošských žen ve společnosti a v dějinách. Walkerová je díky svým nekonvenčním a ne vždy populárním názorům respektovanou osobou mezi stoupenci liberální politiky. Netají se svojí bisexualitou a sympatizuje s lidmi všech orientací, etnik a ras. Svou první sbírku básní napsala již jako posluchačka Sarah Lawrence College. Od psaní si trochu odpočinula, když pracovala ve státě Mississippi jako aktivistka hnutí za občanská práva v USA. Ve své kariéře spisovatelky dále pokračovala psaním pro časopis Ms. Magazine. Článek, který napsala v roce 1975, měl významný vliv na to, že se veřejnost znovu začala zajímat o tvorbu Zory Neal Hurstonové. Vedle povídek a básní, na...

Ruggero Marino (1)

Ruggero Marino je novinář a spisovatel. Více než třicet let pracoval v římském deníku Il Tempo, a to jako zvláštní dopisovatel , vedoucí redaktor a vedoucí kulturní rubriky. Napsal dvě knihy poezie, Minime e massime a L´inferno in paradiso . Získal více než deset novinářských cen. Za svou první knihu zabívající se nejznámějším mořeplavcem světa, Cristoforo Colombo e il papa tradito , získal Premio Scanno. Se svými čtenáři, příznivci i odpůrci se setkává i na svých webových stránkách www.ruggeromarino,it, jeho e-mailová adresa je info@ruggerofmarino.it.

Jaroslav Doubek (1)

Jaroslav Doubek byl československý rychlobruslař a cyklista. Rychlobruslařských závodů se účastnil již v roce 1943, o čtyři roky později vyhrál juniorské československé mistrovství. Jako cyklista, především dráhový, působil v pražském klubu ÚDA. Rychlobruslení se začal více věnovat v první polovině 50. let. Roku 1953 zvítězil na Světových univerzitních hrách a v roce 1955 debutoval na Mistrovství Evropy i světa . Zúčastnil se Zimních olympijských her 1956 . Na československých šampionátech získal jedno druhé a jedno třetí místo. Sportovní kariéru ukončil v roce 1961, nicméně v letech 1964 a 1968 se ještě zúčastnil několika závodů. Zemřel 22. července 2017 ve věku 86 let.

Maria Neuman (1)

Zpěvačka, kytaristka a skladatelka. Autorka příruček o stylu a módě.

Dmitrij Aleksandrovič Jemec (1)

Ruský filolog, autor fantasy.

Richard Blandford (1)

Autor komiksových adaptací románů.

Eugen Sopko (2)

Ilustrátora a spisovatel. Výtvarné umění studoval v Bratislavě a v Mnichově. Od konce 60. let až do své smrti žil a působil v Německu.

Tomáš Vávra (1)

Autor publikacez oboru elektrotechniky.

Hildburg Thiemeyer (2)

Německá autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Lynn ten Kate (1)

Magdaléna Micková (1)

Spoluautorka učebnic hry na housle.

Amadeus Wolfgang Mozart (1)

Nicolas Bouvier (1)

Nicolas Bouvier byl švýcarský cestovatel, spisovatel píšící francouzsky, novinář a fotograf. Narodil se jako nejmladší dítě v rodině univerzitně vzdělaného knihovníka Auguste Bouviera a jeho ženy Antoinette. Jeho dědečkem z matčiny strany byl švýcarský hudebník a skladatel Pierre Maurice. Otec byl specialista na literaturu, zabývající se třicetiletou válkou a jeho syn byl od mládí fascinován mapami cizích zemí a jejich barvami a snil o tom, že je navštíví. První vzdělání získal na soukromé náboženské škole Brechbühl v Ženevě a pak na Collège Calvin. Prázdniny trávil na zámku des Coinsins, jehož majitelem byl dědeček z otcovy strany Bernard Bouvier. Tam také hodně četl a začal se zajímat o historii. Auguste Bouvier často cestoval a podporoval tento zájem i u svého syna. První samostatnou cestu do Burgundska uskutečnil mladý Nicolas ve svých 17 letech. Po návratu se zapsal na studia středověké historie, sanskrtu a práva na Univerzitě v Ženevě. Po ukončení studií byl celý jeho další život neodmyslitelně spjatý s cestováním. V roce 1948 byl vyslán na reportáž do Finska pro deník Tribune de Genève a pak v roce 1950 cestoval po alžírské Sahaře pro Le Courrier. Následovala řada dlouhých cestovatelských výprav, které uskutečnil sám, nebo v doprovodu svého přítele, švýcarského malíře Thierry Verneta. Byl zastáncem „pomalého cestování“, k němuž řekl, že při cestování „ze všeho nejhorší je spěch; je třeba nechat věci přijít k sobě, nechat je na sebe působit“. Zážitky z cest literárně zpracoval ve svých cestopisech; některé z nich doprovodil kresbami Thierry Vernet. První cestovatelskou výpravu podnikl v roce 1951 spolu s Thierry Vernetem a Jacquesem Choisy. Cestovali z Benátek do Istanbulu a z této cesty vznikla útlá knížka Douze gravures de Thierry Vernet. Trois textes de Nicolas Bouvier. V roce 1953 se vydal s Thierry Vernetem autem Fiat Topolino přes Balkán a Írán do Pákistánu. První polovinu této cesty zachytil v...

Ludwig Mies van der Rohe (2)

Ludwig Mies van der Rohe, narozený jako Maria Ludwig Michael Mies , byl německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, tuto funkci převzal od Hannese Meyera . Ještě před ním byl ředitelem Bauhausu Walter Gropius . Později se Mies ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology , technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval tzv. druhou chicagskou školu. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltou nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Mies, stejně jako mnoho jeho současníků, usiloval o vytvoření nového architektonického stylu, který by ztělesňoval moderní, poválečnou dobu právě tak, jako ztělesněním své doby byla například architektura antická nebo gotická. Stál u vzniku architektonického stylu, který se vyznačoval maximální čistotou a jednoduchostí a ovlivnil celé dvacáté století. Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastou...

Jarmila Vrchotová-Pátová (2)

Narodila se v Praze. Pocházela z rodinného prostředí, které kultuře všestranně přálo. Její otec František Páta, známý slavista, překladatel a spisovatel, byl za okupace 2. 7. 1942 popraven nacisty. Vystudovala zpěv na konzervatoři a hudební pedagogiku na Univerzitě Karlově. Patřila k našim nejvýznamnějším pěvkyním, koncertovala doma i v zahraničí, nahrávala gramofonové desky a CD pro Supraphon, Panton a Eternu. Ceněny jsou například její interpretace děl Janáčkových, Dvořákových, Foerstrových, Martinů a lužickosrbské vokální tvorby. Pedagogickou činností se zabývala na fakultě UK a na AMU, kde také několik let vedla katedru zpěvu a operní režie. S velkým uznáním na ni vzpomíná řada významných pěvců, působících na domácích i zahraničních scénách . Napsala celou řadu statí a knih pedagogických, například po roce 1989 opakovaně vydávanou Didaktiku zpěvu pro sólisty, sborové pěvce a budoucí pěvecké pedagogy. Byla roky předsedkyní federální komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru teorie hudební výchovy. Zabývala se dále činností lektorskou a recenzentskou, odbornými přednáškami na krajské a celostátní úrovni, referáty na mezinárodních pěvecko-pedagogických konferencích atd.

Oberpfalcer František (1)

Eliška Knotová (1)

Narozena 18. 3. 1929 v Praze. Redaktorka, spoluautorka knihy pohádek, kompilátorka.

Ladislav Kruta (1)

Paolo Risso (1)

Bettie B Youngs (1)

Bettie B. Youngsová, doktorka filosofie a pedagogiky, je celosvětově uznávanou lektorkou a poradkyní. Žije v Del Mar v Kalifornii. Její práce a výzkum v oblasti problémů pozitivního přístupu k životu doma i v zaměstnání zdokonalily život tisíců lidí a získaly jí pověst jednoho z nejuznávanějších mluvčích moderní reformy na tomto poli v USA. Je však známá i za hranicemi své vlasti; její zkušenosti už téměř dvě desetiletí pronikají do více než šedesáti zemí světa. Získala si mezinárodní uznání za svou práci s dětmi i dospělými: osvětluje účinky stresu na zdraví, vztah životních postojů a úspěchu, roli sebeúcty a její vliv na úspěch, vrcholný výkon a vitalitu, stadia růstu a vývoje ve vztahu ke smyslu a cíli života. Doktorka Youngs byla kdysi zvolena učitelem roku. Působila jako profesorka a výkonná ředitelka nadace Phoenix ED Foundation. Pracovala ve výboru zplnomocněnců Drake university a je poradkyní společnosti Fortune a četných organizací a asociací. Založila společnost Bettie Youngs & Associates a je předsedkyní Instruction & Professional Development, Inc., která se specializuje na poradenství pro firmy, které po celém světě uzavírají kontrakty v oblasti obchodu, průmyslu a vzdělávání. Doktorka Youngs je autorkou patnácti knih, vydaných v devětadvaceti jazycích.

František Pavlík (1)

František Pavlík byl moravský truhlářský dělník, člen brněnského Sokola, oběť demonstrace za zřízení druhé univerzity v Brně vyučující v češtině. Jeho pohřeb se stal národní manifestací, které se podle dobových odhadů účastnilo až 80 tisíc lidí Narodil se v Ořechově nedaleko Brna, vyučil se stolařským dělníkem. Byl členem cvičenecké jednoty Sokol Brno II a sympatizoval s českými národními myšlenkami. V říjnu roku 1905 se František Pavlík zúčastnil série demonstrací za zřízení česky vyučující univerzity v Brně, tak jak toho bylo v předešlých letech dosaženo v Praze. Dav byl shromážděn před Besedním domem, kde byl Pavlík v tlačenici před Besedním domem smrtelně poraněn bodákem na pušce jednoho z příslušníků 49 c. k. pěšího pluku, který pomáhal rakouské policii dostat dav pod kontrolu. Byl převezen do městské Zemské nemocnice, kde svým zraněním podlehl. Na místě před Besedním domem byla ještě několik dnů po činu patrná krev, lidé sem začali přinášet květiny. Pohřbu Františka Pavlíka v Brně a smutečního průvodu na Ústřední hřbitov do Štýřic se účastnily desetitisíce lidí, uvádí se, že až 80 tisíc. Pietní obřad sloužil P. Tomáš Eduard Šilinger, nad hrobem zemřelého promluvil za Sokoly brněnský župní činitel a politik Ladislav Pluhař. Celá událost se obešla bez bezpečnostních incidentů, byla však výraznou manifestací ve snaze o českou, respektive moravskou, národní emancipaci vůči většinově německy mluvícímu brněnskému prostředí. Rakouskými úřady nebyl případ nikdy došetřen a vojín, na jehož bodáku byla nalezena krev, nebyl nijak potrestán. V souvislosti s odvody mužů v říjnu 1905 k nástupu základní vojenské služby byl rodině Františka Pavlíka posmrtně doručen jeho povolávací rozkaz. Jeho krajané z Ořechova tak přijeli k odvodu do Brna odění v černé se smutečně ozdobeným vozem a velkou podobiznou Pavlíka v sokolském kroji. Po vzniku samostatného Československa byla Františku Pavlíkovi odhalena na zdi Besedního d...

Boža Čvančarová (1)

Narozena 1.4.1907 v Praze. Redaktorka, memoáry z pobytu v Argentině.

Maxmilián Skála (1)

Maxmilián Skála. Autor publikací o transformátorech.

Hyman Fagan (1)

Autor knih a článků o anglické historii. Též komunistický politik.

D. J McIntosh (1)

D.J. McIntosh e bývalou editorkou bulletinu kanadských spisovatelů detektivní literatury Fingerprints. Většinu svého času věnuje indiánským rezervacím na pobřeží Huronského a Torontského jezera, kde se oddává dvěma zálibám: hudbě a dějinám starověké Mezopotámie. Pracuje pro Reportéry bez hranic a Výbor na ochranu novinářů.

Jan Taišl (3)

Narozen 23. dubna 1906 v Plzni. Docent katedry matematiky (). Předmětem jeho zájmu byla především matematická analýza, zvláště pak elementární aritmetika a algebra.

Jerome Preisler (1)

Spisovatel, spoluator knih z týmu Toma Clancyho.

Ludmila Menclová (1)