Všichni Autoři a témata

Rudolf Bystrický (1)

Narozen 20.1.1908 v Marikové u Povážské Bystrice , zemřel 13.12.2001 v Ženevě . JUDr., DrSc., profesor mezinárodního práva soukromého, literatura z oboru.

Antonín Kosík (1)

Narozen v r. 1952 v Praze. RNDr., spisovatel a filosof, vystudovaný matematik působící ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR, pedagog na Katedře softwarového inženýrství na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Publikuje v mezinárodní internetové revue vulgo.net, též autor publikace z oblasti kulinářství .

W. Kirk MacNulty (1)

Americký svobodný zednář žijící v Anglii, autor publikací o svobodných zednářích.

Susanne Beermann-Hagel (1)

Německá odbornice PC, lektorka v oboru informačních technologií, organizačního managementu a techniky učení, poradkyně v oboru nakladatelské činnosti, propagátorka výukové metody sugestopedie.

Gerd Kaiser (1)

Gerd Kaiser je německý historik, který se zaměřuje zejména na druhou světovou válku a vojenskou historii a politiku. V letech 1951–1956 studoval historii na moskevské Lomonosovově univerzitě. Po ukončení svých studií působil do roku 1968 v armádě Německé demokratické republiky, do roku 1990 by spolupracovníkem východoněmecké televize. Od roku 1990 pracuje na volné noze. Do češtiny byla přeložena jeho kniha o masakru v Katyni Katyň: Státní zločin - státní tajemství.

Richard Rybolt (1)

Richard Rybolt, po celý život úspešný záhradkár a staviteľ nehnuteľností, dnes aktívny bojovník za prekonanie depresie a mocný spojenec skľúčenosti. Pomáhal pri zakladaní podporných skupín, náučných seminárov a liečebných sietí, osobne vyučoval a spriatelil tých, ktorí trpeli podobným spôsobom ako on. Vyrozprával svoj príbeh o uzdravení a inšpiroval ľudí prostredníctvom rôznych vysielaní v rádiách, televíznych šou aj naživo pred publikom. Autor knihy Nijaké stoličky sa nevyrábajú na krátke stretnutia žije s manželkou na malej farme v štáte New York.

Pavel Hungr (1)

Narozen 29. 10. 1941 v Brně. Doc., JUDr. CSc, vysokoškolský pedagog, zabývá se otázkami právní teorie a filozofie práva, publikuje též beletrii.

Don Piper (1)

Don Piper je spoluautorem bestsellerů 90 minut v nebi a Každodenní zbožnost, inspirovaná 90 minutami v nebi. Již dvacetpět let působí jako duchovní v baptistické církvi a je mezinárodně uznávaným kazatelem a moderátorem náboženských shromáždění a meditací. Ve světě je znám jako "pastor naděje".

Pavel Verner (1)

Czech classical oboist, born 1934 in Prague - died 2021. He was solo oboe player of the Prague Symphonics and artistic director of the chamber ensemble Verner Collegium. In addition he has consistently pursued his career in solo and chamber performance, appearing with the Philharmonic Quintet, Prague Philharmonia, Sebastian Orchestra, ensemble Ars Rediviva of Prague and in particular, Musica da camera Praga. Father of Pavel Verner Jr. and Petr Verner

Radoslav Procházka (1)

Radoslav Procházka je slovenský politik, vysokoškolský pedagog a advokát. V parlamentních volbách 2010 a 2012 získal mandát poslance NR SR za KDH. V prezidentských volbách 2014 se ucházel o úřad prezidenta, jako nezávislý občanský kandidát. Se ziskem 21,2 % odevzdaných hlasů se umístil na třetím místě za vítězem prvního kola Robertem Ficem a druhým Andrejem Kiskou. Na jaře téhož roku založil novou středo-pravicovou stranu s názvem #SIEŤ. Od září 2014 je jejím předsedou a také volebním lídrem pro parlamentní volby 2016. V parlamentních volbách 2010 byl zvolen poslancem NR SR na kandidátce KDH a stal se předsedou Ústavněprávního výboru. V předčasných volbách 2012 byl opětovně zvolen, v roce 2013 však poslanecký klub KDH opustil, a stal se nezávislým poslancem. Rozhodnutí kandidovat na post prezidenta SR oznámil v červnu 2013. Do ledna 2014 sesbíral 40 000 občanských podpisů a jeho kandidatura byla potvrzená. V průběhu kampaně se vyprofiloval jako jeden ze čtyř nejsilnějších kandidátů . V prvním kole volby pro Procházku hlasovalo 403 548 voličů, což bylo 21,24% všech odevzdaných hlasů. Celkově tak oslovil 9,15% všech oprávněných voličů na Slovensku. Skončil tak na třetím místě a nepostoupil do druhého kola. Nadprůměrný volební zisk však zaznamenal v okresech Dolný Kubín, Námestovo, Tvrdošín, Levoča a Prešov, kde i přes celkový neúspěch zvítězil. Radoslav Procházka využil svou veřejnou podporu a dne 27. března, tedy den před druhým kolem prezidentských voleb, oznámil založení nové strany #SIEŤ. Během následujících týdnů sesbíral v petiční akci více než 20 000 podpisů, ačkoliv k registraci strany je dostačující počet podpisů poloviční. Žádost o registraci byla podána 26. května téhož roku. Ministerstvo vnitra oficiálně zaregistrovalo stranu dne 12. června 2014. Spoluzakladateli strany jsou Miroslav Beblavý a Andrej Hrnčiar , kteří stejně jako Procházka, se na jaře 2014 vzdali svý...

Marek Káčer (1)

Slovenský Mgr., práce z teorie práva a mezinárodního práva.

Jaromír Štěpán (1)

Narozen 21.11.1918, zemřel r. 1989. JUDr. CSc., práce z oboru.

Krátký (signovaný lept) (1)

Nancy Farmer (1)

Americká autorka knih pro děti a mládež, narozena 9. 7. 1941 v arizonském Phoenixu pod jménem Nancy Forsythe Coeová, vyrůstala v Yumě na americko-mexickém pohraničí, v roce 1963 dokončila bakalářské studium a zapsala se do služeb mírových sborů, do roku 1965 sloužila v Indii, poté ještě dva roky na různých místech než se v roce 1967 vrátila do USA zpět ke studiu. V roce 1971 jí znovu zlákalo cestování, nakonec se na krátký čas usadila ve východoafrickém Mozambiku, kde pracovala jako chemik a entomolog, po dvou letech se přestěhovala do Zimbabwe a tam strávila celých třináct let jako laboratorní technik a entomolog, později jako nezávislý vědec a spisovatel. Během pobytu v Zimbabwe se vdala za Harolda Farmera, dnes žije spolu s rodinou v kalifornském Menlo Parku. Jako autorka na sebe poprvé upozornila noveletou The Mirror a to hned vítězstvím v soutěži Spisovatelé budoucnosti L. Rona Hubbarda. Svou první knihu, dětský příběh o domorodé dívce, vydala ještě za pobytu v Zimbabwe pod názvem Lorelei: The Story of a Bad Cat . V tamním nakladatelství se poprvé objevily rovněž knihy The Ear, the Eye, and the Arm a Tapiwa‚s Uncle či bohatě ilustrovaná publikace Tsitsi‘s Skirt . To už se však Farmerová vrátila do rodných Spojených států, kde v letech 1991–92 pracovala jako laboratorní technik na univerzitě v kalifornském Palo Alto, aby se od roku 1992 již profesionálně věnovala pouze psaní. Román The Ear, the Eye, and the Arm vzbudil po svém vydání v upravené podobě z roku 1994 vlnu nadšení a přinesl autorce řadu prestižních cen. Jde o netradiční fantasy ze Zimbabwe roku 2194, kdy se trojice doposud pečlivě chráněných dětí mocného generála Matsiky vydává za dobrodružstvím zcela nepřipravena na nebezpečí okolního světa. Ještě předtím však v USA vyšel román Do You Know Me , jenž prvky fantastiky postrádá. Farmerová se v něm vrátila k postavám z románu Tapiwa‚s Uncle . Jde o příběh školačky Tapiwy či spíše jejíh...

Egon Erwin Kish (1)

Alfred Ressel (1)

Alfréd Ressel byl československý odbojář, generálmajor ve výslužbě. Od roku 1940 příslušník československých jednotek ve Francii, Anglii a poté příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR. V letech 1929 až 1933 a v roce 1939 byl topografem-fotogrammetrem ve Vojenském zeměpisném ústavu. Jeho válečná anabáze začala útěkem z Němci okupované Prahy v roce 1940. Důstojníkem dělostřelectva z povolání byl Alfréd Ressel od roku 1919. Mezi léty 1919 až 1934 prošel v prvorepublikové československé armádě řadou velitelských funkcí. V roce 1934 ukončil studia na pražské Válečné škole, jejíž absolvování mu umožnilo působit v různých funkcích na Hlavním štábu československé branné moci. Spolu se svou rodinou odešel Alfréd Ressel v roce 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Tady vykonával funkci náčelníka štábu dělostřelectva 1. československé divize. Po napadení Francie hitlerovským Německem odjel Alfréd Ressel do Velké Británie. Tady působil ve funkci vedoucího studijní skupiny ofenzivního oddělení zpravodajského odboru československého Ministerstva národní obrany v Londýně. Od roku 1943 pracoval ve Štábu pro vybudování branné moci při MNO. Na vlastní žádost byl Alfréd Ressel v listopadu 1944 převelen do Sovětského svazu jako posila velitelského sboru československých jednotek v SSSR. Nejprve mu byla svěřena funkce zástupce velitele dělostřelectva 1. československého armádního sboru v SSSR. Od 2. února 1945 se Alfréd Ressel stal velitelem dělostřelectva 1. československého armádního sboru v SSSR. Do osvobozeného Československa se Alfréd Ressel vrátil v hodnosti plukovníka generálního štábu. Po skončení druhé světové války se významnou měrou podílel na budování nové poválečné československé armády. Poté, co absolvoval v Moskvě Nejvyšší vojenskou akademii Klimenta Jefremoviče Vorošilova, byl povýšen do h...

Ivan Dérer (1)

Ivan Dérer byl slovenský právník, publicista, československý politik a předseda Československé sociálně demokratické strany dělnické na Slovensku. Předkové přišli na Slovensko z Německa. Pocházel z právnické rodiny, jeho otec Jozef byl advokátem v Malackách. Matka Jela Štefanovičová pocházela ze slavného vlasteneckého rodu Štefanovičů a Paulíny–Tóthů. Měli pěr dcer a tři syny, kterým snažili zajistit dobré vzdělání. Synové Jozef a Ladislav se stali lékaři. Ivan vystudoval gymnázium v Prešpurku a zapsal se na studium práva na právnické akademii. V roce 1903 se pokusil založit s dalšími vlasteneckými přáteli Slovenský vzdělávací spolek, ale ministerstvo vnitra z politických důvodů jeho stanovy neschválilo. Od roku 1903 pokračoval ve studiu na univerzitě v Budapešt a svá studia dokončil v roce 1907. Praxi vykonával v kanceláři svého otce v Bratislavě. Advokátskou zkoušku složil v roce 1909. Od roku 1910 působil jako advokát v Bratislavě. Už během studií začal publikovat články v mnoha slovenských novinách. V letech 1912–1914 byl jedním z redaktorů týdeníku Národný hlásnik. V den vypuknutí první světové války vyšel v novinách jeho článek s titulkem „Hyeny chcú vojnu”, což mělo za následek jeho zatčení a po skončení trestu musel narukovat do armády. V první světové válce byl zraněn při bitvě u Ivangorodu v Rusku a do konce války žil jako cenzor ve Vídni, zároveň se však v jeho bytě potkávali budoucí představitelé samostatného Československa. Před vznikem Československa nebyl sociálním demokratem. Byl tvrdým kritikem maďarského režimu v tehdejších Uhrách. V říjnu 1918 byl jedním z autorů a signatářů Martinské deklarace. Jako člen Slovenské národní rady přivezl tento dokument do Prahy, kde byl jmenován na Revolučního národního shromáždění. Po celý život zdůrazňoval svou příslušnost ke skupině hlasistů, slovenským stoupencům T. G. Masaryka. Byl stoupenec čechoslovakismu a kritizoval tzv. ľuďácký separatismus ...

Valér Fábry (1)

Narozen 28.5.1910 v Budapešti, zemřel 1999. JUDr., DrSc., profesor zemědělského družstevního práva, literatura z oboru.

Ivan Ivanovič Udal'cov (1)

Pavel Kuchynka (1)

Pavel Kuchynka je český lékař-oftalmolog, specializující se na přední oční segment, vysokoškolský pedagog a v letech 1991–2017 přednosta Oční kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. V roce 1971 absolvoval Lékařskou fakultu v Hradci Králové Univerzity Karlovy. Po roční vojenské službě nastoupil na královéhradeckou radiologickou kliniku. V roce 1974 změnil obor a rovněž jako jeho otec zahájil dráhu oftalmologa. Nastoupil na Oční kliniku LFH UK a FNKV, na které se stal v roce 1991 přednostou. Roku 1992 zřídil v Československu první oční tkáňovou banku, Mezinárodní oční banku Praha, na níž působil jako ředitel. Ordinoval také v soukromém zařízení Oční centrum Praha. V roce 1981 složil atestaci II. stupně. Roku 1984 obhájil kandidátskou práci na téma histopatologie předního očního segmentu a poté se v roce 1991 habilitoval na 3. LF UK. Roku 1994 byl na Univerzitě Karlově jmenován profesorem v oboru očního lékařství. Přednáší na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zaměřuje se především na přední segment oka, operativu šedého zákalu, rohovky a refrakčních vad. K roku 2007 byl jediným zvoleným českým očním lékařem ve výborech oftalmologických organizacích – American Academy of Ophthalmology a European Society of Cataract and Refractive Surgery. Stal se také členem České oftalmologické společnosti, České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie , České lékařské akademie, Council of European Society of Ophthalmology, International Society of Refractive Surgery, Council of European Association of Tissue Banks, European Community University Professors of Ophthalmology, American Society of Cataract and Refractive Surgery a dalších organizacích.

Ladislav Dolejší (1)

Pplk.JUDr., práce o vojenské policii.

František Zoulík (1)

František Zoulík byl český právník a vysokoškolský pedagog. Zabýval se soukromým právem. Vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V 60. letech 20. století působil v justici, nejprve jakou soudní čekatel a posléze jako soudce. V době normalizace z justice odešel a měl zakázáno odborně publikovat. Živil se jako podnikový právník. Počátkem 90. let 20. století přešel na právnickou fakultu, kde se v relativně pozdním věku habilitoval, posléze byl jmenován profesorem a byl zde členem akademické rady. Kromě výuky na právnické fakultě učil rovněž na Vysoké škole ekonomické v Praze a vedle toho také působil na ministerstvu spravedlnosti, kde připravil koncepci moderního soudnictví České republiky. Připravil rovněž řadu zákonů týkajících se civilistiky. V roce 1992 byl členem odborné komise pro přípravu Ústavy České republiky pro samostatnou Českou republiku, kde napsal články o moci soudní. Je autorem zákona o konkursu a vyrovnání a pracoval na principech insolvenčního řízení. Věnoval se též advokacii pod číslem advokáta ČAK 01937. Byl členem redakční rady Bulletinu advokacie, kde psal odborné články věnující se soukromému právu v evropském kontextu a napsal desítky odborných statí. Uskutečnil pokus o rekodifikaci soukromého práva po rozpadu ČSFR pod gescí ministerstva spravedlnosti. Výsledek jeho práce, koncepce nového civilního kodexu, byl zveřejněn v roce 1996, ale ministerstvem spravedlnosti byl odmítnut. Při vzniku Vysoké školy CEVRO Institut se podílel na utváření profilu právních předmětů soukromého práva a od roku 2006 byl členem její Katedry soukromého práva. V roce 2009 byl jmenován vedoucí katedry, kterou vedl až do své smrti. Od roku 2010 byl garantem bakalářského oboru Právní specializace – Právo v obchodních vztazích a navazujícího magisterského oboru Soukromoprávní studia – Obchodněprávní vztahy a byl členem akademické rady VŠ CEVRO Institutu. Skupina studentů z těch mnoha, kteří měli tu ...

Talcott Parsons (1)

Talcott Parsons byl americký sociolog, čelný představitel strukturálního funkcionalismu. Největšími teoretickými přínosy Parsonse jsou formulace „vzorových proměnných“ , AGIL paradigmatu a individuálního aktu. Parsons působil na Harvardově univerzitě v letech 1927–1973, poměrně dlouho ale v podřadné funkci asistenta, protože jeho šéfem byl Pitirim Sorokin, se kterým se nesnášel. Jakožto hlavní postava Harvardského oddělení sociálních vztahů – předchůdce oddělení sociologie, dal vzniknout generálnímu teoretickému systému pro analýzu společnosti, která byla později nazývána strukturálním funkcionalismem. Byl typickým interdisciplinárním vědcem, věnoval se matematice, medicíně, ekonomii, psychologii a samozřejmě sociologii. Jeho syn Charles Parsons je známou postavou v oboru filozofie matematiky. Parsons patřil k obhájcům „velké teorie“, pokusu spojit veškeré sociální vědy překlenujícím teoretickým rámcem. Jeho rané dílo „The Structure of Social Action“ shrnuje myšlenky jeho velkých předchůdců, zejména Maxe Webera, Vilfreda Pareta a Émilia Durkheima. Pokouší se o jejich propojení v jedinou „teorii jednání“ založenou na předpokladu, že lidské jednání je dobrovolné, úmyslné a má symbolický rozměr. Později byl Parsons zapleten do široké škály oborů a suboborů – od sociologie v medicíně po antropologii, dynamiku malých skupin, mezirasové vztahy, ekonomii a výchovu – ke kterým i sám přispěl. Parsonsův metodický postup je předem zformulován a poté „aplikován“. Odpovídá analyticko – funkcionálnímu pohledu na svět, ale rovněž analyticko – funkcionálnímu pohledu na tvorbu vědeckých poznatků. Otázkou je, jak Parsons došel k právě takovéto představě vědeckého postupu. Určitou roli zde hrála analogie s Darwinovou evoluční teorií, určitou roli vědecké „tradice“ a analytická paradigmata uplatňovaná v sociologii v důsledku všeobecné „exaktizac...

H. E Fincke (1)

Sarah Kaminsky (1)

Francouzská spisovatelka, scenáristka a herečka narozená v Alžírsku.

Lubor Nedbal (1)

V letech 1985-1990 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně historii-bohemistiku. Od roku 2002 pracuje jako archivář ve Státním okresním archivu v Hodoníně. Zabývá se regionální historií, dějinami 20. století a obdobím 1. a 2. světové války.

Tichý Luboš (1)

Roger Faligot (1)

Je novinář a spisovatel. Od roku 1977, napsal sám nebo se spoluautory , více než třicet knih o soudobých dějinách začínající s irským odporem, pravidelně aktualizovány a publikovány od té doby. Vícejazyčně. Také se specializuje na francouzskou inteligencí, zahraniční a zejména na Dálném východě. Vydává řadu referenčních děl, jako jsou Naisho. Průzkum srdce japonské tajné služby a světové dějiny inteligence. To se stává v roce 2007 fejetonista Rue89. Od roku 1993 do roku 2000, byl předsedou asociace novinářů a zemí Keltské Británie.

Jeremy Flack (1)

Jeremy Flack patří k současné špičce leteckých fotografů ve Velké Británii. Žije ve Swindonu, kde společně s manželkou Julií vede agenturu Aviation Photographs International, která dodává letecké fotografie do novin, časopisů i knih. Je autorem několika fotografických publikací a pravidelným přispěvatelem mnoha specializovaných časopisů.

Jill Brady (1)

Otakar Zeman (1)

Narozen 25.5.1929 v Praze, zemřel 10.2.2001. Docent na katedře geotechniky Stavební fakulty ČVUT v Praze.Publikace v oboru.

Aleksej Aleksejevič Bogdanov (1)

Ruský a sovětský geolog, profesor dějin geologiea regionální geologie.

Ivo Vodička (1)

Narozen 15. února 1962, absolvoval Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem v oboru český jazyk a literatura, občanská nauka v roce 1986. Je učitelem; v současné době učí na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb v Litoměřicích. Od studentských let se věnuje vazbě knih, ke které se dostal přes vlastní literární a výtvarnou činnost; od roku 1985 píše autorské knihy a ilustruje je, zabývá se typografií, konkretistickou poezií, kolážemi, vytváří objekty z papíru a knižní objekty. Zaměřuje se hlavně na netradiční pojetí knihy, experimenty s texty a materiály na pomezí literatury a výtvarného umění; takto vydává tvorbu svou, svých přátel i texty klasické. Od roku 1985 se zúčastnil mnoha kolektivních i samostatných výstav knižní vazby, knižních objektů i volné typografické tvorby u nás i v zahraničí, největší výstavu svých prací uspořádal v galerii zámku Duchcov v roce 2005. Jako kytarista prošel několika hudebními tělesy a pro svou potřebu zkonstruoval několik jazzových elektrických kytar a ukulelí, na které hraje ve swingovém bandu. Povolání učitele leváka, otce dvou synů leváků a dlouhodobých grafických aktivit zúročil v pracích o problematice leváctví, zejména metodice psaní a kreslení leváků, o které vydal knihu Nechte leváky drápat, Portál, 2008. V současné době pracuje na rozsáhlejší publikaci o levácích s pracovním názvem Být levákem, z níž jsou na těchto webových stránkách uvedeny ukázky také.

Chris Lavers (1)

Chris Lavers vystudoval paleontologii, geologii a biologii. V současné době působí na universitě v Nottinghamu, kde se zabývá problematikou evoluce, ekologie a metabolismu obratlovců. Je konzultantem řady organizací, zabývajících se ochranou přírody, jako například Britisch Nature či Royal Society for the Protection of Birds. Je autorem řady odborných článků a studií, jeho kniha Why Elephants Have Big Ears již byla přeložena do několika jazyků.

Helmar Frank (1)

Helmar Frank byl československý vědec německé národnosti, pracující zejména v oblasti fyziky a technologie polovodičů, mezi jejichž zakladatele v Československu patřil. Publikoval 165 původních prací, byl autorem nebo spoluautorem 12 knih vydaných v češtině, němčině, angličtině, ruštině. Helmar Frank se narodil v Brně 10. května 1919 rodičům německé národnosti a československé občanské příslušnosti. Jeho otec Edmund Frank měl stavební firmu v Mohelnici na Moravě, a tak malý Helmar vychodil německou obecnou školu tam, a následně v létech 1930 až 1938 osmileté německé Státní reálné gymnasium v Olomouci. Po maturitě v roce 1938 byl přijat na přírodovědeckou fakultu Německé univerzity v Praze. Při studiu univerzity na ní pracoval jako pomocný vědecký pracovník . Po promoci na doktora přírodních věd zůstal na této univerzitě a přednášel v létech 1943–1945 jako přednáškový asistent profesora Bernharda Guddena. Ještě jako student sepsal učebnici základů fyziky, která vyšla v roce 1944. Rok 1945 znamenal pro něj jako pro velkou většinu českých Němců pohromu. Příbuzní byli odsunuti do poválečného Německa, on byl zadržen v novém Československu jako část poválečných reparací . V létech 1945–1950 pracoval jako civilní smluvní zaměstnanec Vojenské správy v Praze, 1950–1968 jako výzkumný a vědecký pracovník podniku Tesla Elektronik, později přejmenovaného na VÚPEF a následně na VÚST v Praze. Současně přednášel na ČVUT a Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1968 se habilitoval jako docent na Katedře inženýrství pevných látek Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, v roce 1972 se stal vedoucím katedry a v roce 1983 profesorem . V léte...

Ladislav Gruncl (1)

Autor publikací z oblasti elektrotechniky.

Karina Vartanian (1)

Sestavovatelka knihy ruských pohádek.

Matthew Bunson (1)

Americký historik, římskokatolický teolog, autor a spoluautor encyklopedií.

Belinda Hadden (1)

Britská autorka, publikuje články o cestování, módě a životním stylu.

Amanda Christie (1)

Autorka romantických a milostných příběhů.

Roman Franta (1)

Roman Franta je český malíř, docent Akademie výtvarných umění v Praze, Art & Design Institut „Roman Franta rozehrál složitou, mnohovrstevnatou a vnitřně strukturovanou hru o malbě jako iluzi - a tak si vlastně otevřel možnost užívat oněch malířských prostředků, které podrobil svému zkoumání. Jistě se mu tedy jako další kvalita objevila i ryzí radost z malby, ba dokonce z krásné malby, kterou tak učinil opět ještě jednou legitimní v kontextu současného umění.“ Jiří Valoch, umělec a teoretik umění Roman Franta, 1962, je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze a San Francisco Art Institute 1993-1994. Od konce 90. let je nepřehlédnutelnou malířskou osobností s bohatým rejstříkem formálního i obsahového sdělení. Do širšího diváckého povědomí vstoupil sérií hmyzích obrazů, za kterou byl v r. 1997 nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého a o rok dříve obdržel 1. cenu za malbu v Evropské soutěži SBC v Londýně. Frantova živelná mnohovrstevnatá malba se pohybuje od realistického iluzivního ztvárnění přes geometrickou abstrakci až po ležérní anti-estetický projev. Svou malbou reflektuje dění kolem sebe. Současnou společnost i své osobní prožitky komentuje s hravě ironickým odstupem v nezvykle provokativních souvislostech. Roman Franta do svých obrazů přenesl svobodu projevu, odvahu, experiment i klasické postupy. Je svérázným a nezaměnitelným autorem současné umělecké scény. Nadále si buduje svou vlastní cestu a vytváří si uměleckou identitu. Frantova tvorba logicky dospěla od společenství brouků ke společenství lidskému, od brouka asociujícího člověka, k lidskému jedinci. Je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie, Hluboká n./Vltavou, Muzeum umění, Olomouc, GASK, Galerie Klatovy/Klenová, Městská galerie Kubus, Hannover, Swiss Bank Coorporation Foundation, Londýn… Vystavuje doma i v zahraničí. ] ] „Roman Frant...

Petr Morávek (1)

Narozen 30. 9. 1936, zemřel 26. 8. 2020. RNDr., geolog, odborník na ložiska zlata.

26.5.2020B (1)

Patrick Swayze (1)

Patrick Wayne Swayze byl americký filmový herec a taneční hvězda v Hollywoodu 80. a 90. let 20. století a v začátku 21. století. Jeho matka Patricia Swayze byla profesionální tanečnice v texaském Houstonu, později choreografka a taneční pedagožka v Hollywoodu. Otec Jessie Wayne Swayze byl zprvu rodeový kovboj, pak se stal kresličem stavebních výkresů. Zemřel předčasně v 57 letech. První baletní průpravu získal Patrick Swayze v dětství v taneční škole své matky Patricie Swayze. Tanec posléze studoval i na baletních školách v New Yorku. Profesionálně tančit začal v zájezdovém divadle Disney on Parade, nicméně tak jako mnoho jiných amerických herců a tanečníků posléze pracoval na newyorské Broadwayi. Později začal vystupovat v amerických televizních seriálech. Mezi americké herecké hvězdy jej vynesl právě film Hříšný tanec z roku 1987. V roce 1975 se oženil s tanečnicí, později herečkou a režisérkou Lisou Niemi , se kterou žil až do své smrti. V roce 2008 mu byla diagnostikována rakovina slinivky břišní. Následně podstoupil chemoterapii a nové terapeutické postupy. Zemřel 14. září 2009 v losangelském rodinném sídle. Patrick Swayze byl v letech své slávy jedním z nejúspěšnějších filmových herců a tanečníků ve Spojených státech. Českým filmovým divákům je Patrick Swayze patrně ponejvíce znám ze snímku Hříšný tanec a z filmu Duch .

Lisa Niemi (1)

Narodila se jménem Lisa Anne Haapaniemi 26. května 1956 v Houstonu rodičům finského původu. Svůj životní úspěch si přivodila dost nechtě, když ve svých 15 letech začala chodit na kurs baletu – k matce Patricka Swayzeho! Ten si severské krásky samozřejmě všiml a za 5 let se slavila svatba. Vydržela s ním neuvěřitelných 34 let. Po svatbě se pár živil do konce sedmdesátých let výukou tance v New Yorku, než se přestěhovali dál na západ. K výuce tance si pak přibrali ještě natáčení filmů, stavařinu a chov koní. Lisa vždy věděla, že se chce stát herečkou, takže absolvovala hereckou školu a v závěsu za úspěšným manželem si splnila svůj sen. Od roku 1985 žili na farmě u Los Angeles, kde chovali psy, arabské hřebce a býky na rodeo. V interview v roce 2008 Patrick potvrdil, že ho Lisa inspirovala při psaní jeho hitu z roku 1987 „She's Like the Wind". Niemi je nejen herečkou, ale i autorkou, producentkou a režisérkou. Jejím největším dílem je film POSLEDNÍ TANEC, v kterém s Patrickem hrála a režírovala jej na základě jejich hry , kterou napsali před 18 lety. Ta byla velice úspěšná a získala šest cen Drama Critics Awards. Film i hra byla o tanečních zkušenostech získaných v New Yorku, nicméně film zdaleka nebyl tak úspěšný jako hra. Před Patrickovou smrtí režírovala epizodu seriálu THE BEAST - MY BROTHER'S KEEPER, která se vysílala v dubnu 2009.

Niall Stokes (1)

Editor irského časopisu Hot Press , zaměřený na irskou hudbu, zejména na hudební skupinu U2.

Heinrich Hunke (1)

Německý ekonom.

Innocenc Mueller (1)

Gina Ogden (1)

Americká sexuoložka.

Bhakti Vikáša Svamí (1)

Bhakti Vikáša Svámí se narodil britským rodičům v Anglii v roce 1957 a k ISKCONu se připojil roku 1975, kdy byl také zasvěcen jako Ilápati dás Jeho Božskou Milostí A.Č. Bhaktivédántou Svámím Prabhupádou, zakladatelem-áčarjou ISKCONu . V letech 1977-1979 působil Ilápáti dás v Indii, kde většinu času cestoval po Západním Bengálsku a distribuoval knihy Sríly Prabhupády. Následujících deset let strávil jako průkopník v kázání v Bangladéši, Barmě, Thajsku a Malajsii. V roce 1989 mu byl udělen řád sannjás a dostal jméno Bhakti Vikáša Svámí. Znovu si za své působiště zvolil Indii. Od té doby neustále cestuje po celé Indii a přednáší o vědomí Krišny v angličtině, hindštině a bengálštině. Bhakti Vikáša Svámí káže také v jiných částech světa a pokračuje v psaní knih a článků do časopisů. Jeho knihy byly přeloženy do více než patnácti jazyků.

Bláha (1)

PhDr. Ľuboš Blaha, PhD., je filozof, politológ a sociálny kritik. Aktuálne aj poslanec Národnej rady Slovenskej republiky za stranu SMER-SD a predseda výboru Národnej rady Slovenskej republiky pre európske záležitosti. Pôsobí na Ústave politických vied SAV. Je autorom viacerých vedeckých monografií; najznámejšou je jeho kniha Späť k Marxovi? , za ktorú získal aj rôzne prestížne ocenenia, napr. Cenu Literárneho fondu v roku 2010 či Cenu prezidenta Slovenskej republiky za prínos k rozvoju filozofických vied v roku 2011. Opakovane je kritizovaný pre internetový trolling a šírenie ľavicového extrémizmu, zla a nenávisti na sociálnych sieťach.

Vojtěch Dolejší (1)

Vojtěch Dolejší byl český komunistický novinář, šéfredaktor Práce, Rudého práva, Tvorby, Květů, předseda Svazu novinářů.

Adrian Buzo (1)

Adrian Buzo pusobil v polovině sedmdesátých let v Pchjongjangu jako australský diplomat. Tamní pobyt podnítil jeho zájem o problematiku severokorejské spoločnosti a politiky tak, že v nasledujících letech s pomocí dvou univerzitních ústavu napsal a obhájil na toto téma doktorskou disertaci. Spolupracoval s australským Ministerstvem zahraničních věcí a obchodu a v letech 1991-92 byl vedoucím ministerského projektu "Korea k roku 2000 a co z toho vyplývá pro Aurtálii". Měl přístup k materiálum Australského archivu a udržoval kontakt s mnoha vědci a vládními pracovníky v Korejské republice.

Milan Begovič (1)

Milan Begović byl chorvatský spisovatel a dramaturg. Milan Begović navštěvoval základní školu v rodném městě Vrlika a gymnázium ve Splitu . Pokračoval studiem slavistiky a romanistiky na Filosofické fakultě Univerzitě v Záhřebu a Vídni . Kromě toho působil i jako pomocný učitel ve Splitu a Zadaru. V roce 1909 začal jako elév v hamburském divadle Deutsches Schauspielhaus a o rok později zde pracoval jako dramaturg. Mimo to působil na tamní Divadelní akademii. Od roku 1912 byl Begović dramaturgem a režisérem v divadle Neue Wiener Bühne ve Vídni a od roku 1913 v divadle Srpsko narodno pozorište v Novém Sadu. Během první světové války žil ve Vídni, poté od roku 1920 v Záhřebu. Podnikl řadu cest po Evropě. V roce 1927 se stal ředitelem divadla Drama, od roku 1929 byl přeložen na gymnázium a v roce 1932 odešel na penzi. Od roku 1936 byl členem-korespondentem akademie. Po smrti byl pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj. Milan Begović se zabýval všemi druhy literární činnosti, ale jeho největší láskou bylo divadlo. Na Západě byl známý jako dramatik a jeho hry byly uváděny i na zahraničních scénách. Západní vliv v jeho tvorbě je patrný . V jeho dílech věnujících se psychologické problematice je patrný vliv Sigmunda Freuda. Begović používal pseudonymy Tugomir Cetinski, Xeres de la Maraja nebo Stanko Dušić. Do srbochorvatštiny přeložil nesčetně dramat světové literatury. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Begović na německé Wikipedii.

B Rozanov (1)

Zdenka Suledrová (1)

Narozena 22.3.1926 ve Zvoleněvsi. Rozhlasová pracovnice, dramatička, prozaička.

Nikolaj Kallinikovič Gudzij (1)

Ruský a ukrajinský literární historik.

Vojtěch Tomášek (1)

Historik a antropolog, zabývá se moderními církevními dějinami.

Cezar&apos Solodar' (1)

César je francouzské filmové ocenění, které od roku 1976 uděluje Filmová umělecká akademie . Hlavním cílem udělování je zviditelnění nejlepších francouzských filmů v očích diváků, ale i distributorů a přispět tak na jejich podporu. Další snahou je pravdivě zobrazovat francouzskou filmovou tvorbu a propagovat evropské filmy v rámci světové konkurence. První předávání Césarů, jehož prezidentem byl Jean Gabin, se uskutečnilo 3. dubna 1976. Dvacet pět bronzových sošek, z nichž každá váží 3 kg, je uděleno každý rok na přelomu února a března. Trofej převzala jméno César po svém sochařském tvůrci, kterým byl César Baldaccini. Hlavním aktérem ve výběru a oceňování francouzské filmové produkce uvedené do kin od 1. ledna do 31. prosince je Filmová umělecká akademie. Tato instituce, založená v roce 1975 z iniciativy George Cravenna, má více než 3 400 členů z řad filmových profesionálů. César je francouzskou obdobou americké filmové ceny Oscar. Televizní přenos od roku 1994 zajišťuje stanice Canal+. Ceremoniál v roce 2021 proběhl v pařížské Olympii. Nejvyšší počet sedmi Césarů z třinácti nominací získalo komediální drama Adieu les cons režiséra Alberta Dupontela, který si sošku také odnesl. 45. ročník udílení Césarů se uskutečnil 28. února 2020. Cenu za nejlepší film obdržela adaptace Hugových Bídníků, režírovaná Ladji Lyem. Roman Polański proměnil ve vítězství i pátou nominaci v kategorii nejlepšího režiséra. Na protest vůči jeho ocenění opustilo v průběhu večera sál několik hereček včetně Adèle Haenelové. Ve Spojených státech obviněný Polański ze znásilnění nezletilé v roce 1977, již před ceremoniálem avizoval svou nepřítomnost během večera. Jeho kritici považovali za nemorální aplaudovat takto obviněnému umělci. Producent Polańského snímku Žaluji!, oceněného třemi Césary, odvolal celý štáb před vlastním předáváním sošek na protest proti výroku ministra kultury Francka Riestera, že „cena pro Polańského b...

Samojlovič (1)

Rudolf Lazarjevič Samojlovič byl ruský a sovětský polární badatel, geograf, geolog, profesor a doktor věd. Proslavil se jako velitel výpravy ledoborce Krasin, která zachránila trosečníky ze vzducholodi Italia. Byl zatčen a popraven v období stalinských čistek.