Všichni Autoři a témata

Ben H Winters (3)

Benjamin Allen H. Winters je autorem knih Sense and Sensibility and Sea Monsters, a Android Karenina. Působí jako novinář píšící pro mnoho novin a časopisů, jako autor literatury faktu, jako libretista dětských muzikálů Fairy Tale, a Uncle Pirate) atd. Napsal i román pro středně pokročilé čtenáře The Secret Life of Ms. Finkleman. Žije v Cambridgi, stát Massachusetts.

Ben Goldacre (3)

Ben Michael Goldacre, MRCPsych je britský lékař, akademik a spisovatel vědy. Roku 2012 je Wellcome výzkumný pracovník v epidemiologie na Londýnské školy hygieny a tropické medicíny . Goldacre je známý především pro jeho "špatná věda" sloupec v The Guardian , a je autorem dvou knih, špatná věda , kritika iracionality a některé druhy alternativní medicíny , a Bad Pharma , vyšetření z farmaceutického průmyslu , jeho publikování a marketingové praktiky, a jeho vztah k lékařské profesi. Goldacre často poskytuje bezplatné mluví o špatné sci-sám sebe popisuje jako "pitomec evangelisty".

Beloslav Riečan (6)

Beloslav Riečan byl slovenský matematik, pedagog a veřejný činitel. V letech 1958–1971 působil na Katedře matematiky Stavební fakulty Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Následně v letech 1972–1985 vyučoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Roku 1980 byl jmenován profesorem matematiky. V letech 1985-1989 byl profesorem na Vysoké vojenské technické škole v Liptovském Mikuláši. Po sametové revoluci se vrátil na Univerzitu Komenrského a nakrátko se stal prvním svobodně zvoleným děkanem Matematicko-fyzikální fakulty. V letech 1992–1998 byl ředitelem Matematického ústavu Slovenské akademie věd. Od roku 1998 působil jako profesor na Katedře matematiky Fakulty přírodních věd Univerzity Mateje Bela v Banské Bystrici. Ve své odborné matematické práci se věnoval zejména problematice fuzzy množin a kvantové logice. Beloslav Riečan byl vynikající hudebník; působil jako varhaník v evangelických kostelech. Byl iniciátorem vzniku mezinárodního semináře Matematika a hudba. Působil mimo jiné jako předseda Školské rady Biblické školy v Martine, předseda Slovesnké asociace Římského klubu a místopředseda Vědecké rady Slovenské národní knihovny v Martině. Podílel se na obnově Kuzmányho kruhu. Byl ženat; jeho manželka se jmenovala Eva. Byl nositelem Řádu Ľudovíta Štúra.

Bedřich Zelenka (8)

Bedřich Zelenka byl český herec, satirik, humorista, scenárista a dlouholetý televizní dramaturg a rozhlasový redaktor, bratr scenáristy a spisovatele Otto Zelenky, strýc režiséra a scenáristy Petra Zelenky. Mezi jeho nejznámější výtvory patří populární postava popleteného pana Hlustvisiháka, jež byla pro televizi, rozhlas i estrády ztvárněna Lubomírem Lipským.

Bedřich Hlaváč (2)

Narozen 26.12.1868 v Praze, zemřel 30.10.1936 tamtéž. Novinář, redaktor, autor vzpomínkových knih, fejetonista, překlady z němčiny a do němčiny, vídeňský dopisovatel pražských časopisů.

Bedřich Hála (5)

Narozen v dubnu 1927. Zemědělský a zahrádkářský redaktor.

Beatrice Tinarelli (6)

Italská grafička a ilustrátorka knížek pro děti.

Beata Gawęcka-Ajchel (7)

Polská filoložka, též autorka jazykových učebnic, zaměřená na ruštinu.

Beata Ćwikowska (3)

Polská autorka učebnic, pracovních listů a metodik výuky němčiny.

Bea Bazalová (4)

Bea Bazalová sa narodila v Novej Bani, ale spolu s manželom a dvoma synmi žije v Šahách - malebnom pohraničnom mestečku. Hoci sa tam prisťahovala, mnohí Šahania ju poznajú - učí totiž ich deti láske k slovenčine a výtvarnému umeniu. S príchodom teplých dní odchádza do dedinky Veľké Turovce, tam píše, maľuje a pestuje bylinky

Barry Miles (4)

Anglický životopisec Barry Míles byl nepřehlédnutelnou postavou „swingujícího" Londýna šedesátých let, osobně se přátelil s Beatles, Frankem Zappou, Andy Warholem i s celou řadou aktérů beatnické generace, například s Williamem Burroughsem, Allenem Ginsbergem či Charlesem Bukowským.

Barker J.D. (7)

Barbora Walterová Benešová (3)

Narozena 29. 11. 1984 v Praze. Novinářka a spisovatelka.

Barbora Vencourová (1)

Barbora Osvaldová (6)

Narozena 30.1.1950 v Praze. PhDr., novinářka, vysokoškolská pedagožka, fejetonistka, práce z oboru žurnalistiky.

Barbora Markéta Eliášová (6)

Barbora Markéta Eliášová byla česká cestovatelka, spisovatelka a učitelka. V letech 1912–1929 vykonala čtyři cesty do Japonska a také do jižní Afriky, jihovýchodní Asie a Austrálie. Jako první Češka cestovala kolem světa. Narodila se v obci Jiříkovice v domě č. 26 jako nemanželská dcera Apoleny Eliášové. Otec v matrice není uveden. Matka zemřela, když byly Barboře 4 roky. Byla pak vychovávána na obecní útraty. Místní učitel Jan Hudeček si všiml jejího nadání a povzbuzoval ji ve vzdělání. Na učitelovo doporučení odešla ve čtrnácti letech k bezdětné rodině do Brna, kde pracovala v textilní továrně. Zde třídila vlnu podle jakosti a po práci se učila německy. Pak získala místo služebné u německé herečky a její matky. Měla zde přístup k rozsáhlé knihovně a později se s herečkou a její matkou odstěhovala do Vídně, kde jí bylo umožněno chodit na kurzy angličtiny, němčiny a také základů obchodu. Odjela do Prahy, kde ve firmě na parkety Otakara Skřivana vyřizovala německou a francouzskou korespondenci. Získala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Bezdětní manželé ji podporovali v dalším vzdělávání a půjčili jí peníze na cestu do Anglie, kde si mohla zlepšit anglickou konverzaci. Při cestě navštívila s přítelkyní i Paříž a několik německých a švýcarských měst. Po návratu v roce 1904 začala angličtinu vyučovat v Praze na Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny. Roku 1911 zemřel na otravu krve její snoubenec a v říjnu také profesor Mourek. Rozhodla se vzít si neplacenou roční dovolenou na cestu do Japonska. V červenci 1912 odjela nejdříve do Moskvy a pak Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. Tři dny se pak plavila na parníku Simbirsk na japonský ostrov Honšú, kde vlakem cestovala do horského letoviska Karuizawa pod sopkou Asama nedaleko Nagana. Zde pracovala jako vyc...

Barbora Hu (6)

Narozena 23. 6. 1988. Vystudovala indologii a kulturologii, zabývá se jógou.

Barbora Englischová (5)

Narozena 24. 3. 1976. Terapeutka a koučka neurolingvistické psychologie.

Barbora Brůnová (6)

Po ukončení vysoké školy pobývala rok jako dobrovolník v Demokratické republice Kongo a věnovala se výuce výtvarné tvorby. Po návratu z Afriky učila několik let na gymnáziu či základní umělecké škole, a při učení se věnovala ilustrování knih, komiksových reporel a mnoho dalšího. Má dva syny a žiji v Litomyšli.

Barbara Hucková (6)

Narozena 16.5.1964 v Praze. Fotografka.

Bal Khabra (6)

Avery Corman (4)

Americký spisovatel.

Ava Dellaira (4)

Ava Dellaira vyrostla v Albuquerque v Novém Mexiku. Absolvovala na University of Chicago. Psaní se věnovala odmalička, ale velkým impulsem pro ni bylo získání stipendia Truman Capote Fellow a absolvování prestižního kurzu pro budoucí spisovatele Iowa Writers’ Workshop, organizovaného University of Iowa. Dopisy na konec světa jsou jejím debutovým románem. V produkci je již také celovečerní film. Ava žije v Santa Monice a aktuálně připravuje k vydání svoji druhou knihu 17 Years. Více informací o autorce nebo playlist ke knize Dopisy na konec světa najdete na avadellaira.com

Aurel Dermek (5)

Študoval v Malackách, priemyslovku v Bratislave. Pracoval v Kovoprojekte a Ústave pre vývoj a projektovanie kultúrnych stavieb. Na dôchodok si postavil v Brodskom dom, ale ho neužil. Zaoberal sa hubárstvom, zbieral, maľoval a písal o hubách, bol hubárskym poradcom. Je autorom alebo spoluautorom radu hubárskych kníh, niektoré vyšli vo viacerých vydaniach a aj v poľskom preklade. Postupne vyšli Naše huby , Hríbovité huby , Poznávajme huby , Atlas našich húb , Malý atlas húb . Ku knihe Huby lesov, polí a lúk napísal venovanie: „Túto knihu úprimne venujem všetkým svojim rodákom z Brodského, s ktorými som prežil najkrajšie roky života v čarokrásnej prírode uprostred lesov a lúk, na brehoch rieky Moravy". Svoje maľby húb uplatnil aj v publikáciách v zahraničí. Zanechal bohatú hubársku knižnicu a korešpondenciu.

Augustin Wolf (5)

Narozen 28.5.1921 v Praze, zemřel 4.2.1997. MUDr., DrSc., profesor hygieny a výživy, publikace z oboru.

Augustin Smetana (7)

Augustin Smetana byl český hegelovský filozof a exkomunikovaný kněz . Zprostředkoval českým zájemcům německou idealistickou filozofii. Aktivně se účastnil revoluce v roce 1848. Krátkou dobu působil jako redaktor listu Union a jako vychovatel. Svá díla psal německy, do češtiny byla přeložena později.

Auguste Rodin (5)

Auguste Rodin, celým jménem François Auguste René Rodin , byl jedním z největších sochařů 19. století, ústředním představitelem směru Beaux-arts. Vycházel ze studia antiky, gotiky, renesance a orientálního umění. Za základ své umělecké činnosti pokládal přírodu, z níž vycházel a zůstal jí věrný až do smrti. Lidské tělo bylo pro něj nejvhodnějším prostředkem, kterým je možné vyjádřit každý duševní stav. Rodinem začíná éra moderního sochařství. Pocházel z konzervativní úřednické rodiny. Jeho otec Jean-Baptiste byl policejní úředník. Rodiče nebyli bohatí, ale svému synovi se snažili poskytnout nejlepší vzdělání. Jako desetiletý začal brát hodiny kreslení, které mu šlo lépe než ostatní předměty. Navzdory talentu nikdy nebyl přijat na pařížskou École des Beaux-Arts, která poskytovala nejlepší akademické umělecké vzdělání. Ve věku 13 let se stal žákem École Spéciale de Dessin et de Mathématiques. V následujícím roce přechází do École des Arts décoratifs – takzvané „petite école“, tedy malé škole. Na ní se na rozdíl od akademické École des Beaux-Arts učilo spíš umělecké řemeslo a užité umění. Zde objevil hlínu a její tvárnost. Rodinné poměry jej záhy přinutily, aby si sám vydělával na živobytí. Paříž byla v té době dynamicky se rozvíjejícím městem, velkolepé přestavby, opravy domů a výstavba nových bulvárů žádaly velké množství řemeslníků. Jedním z nich byl i dekoratér Auguste Rodin. Na „velké“ umění mu zůstával čas jen po celodenní náročné práci. Rok 1862 byl pro něj zlomový. Smutek ze smrti milované sestry jej přivedl do řádu „Pères du Très Saint-Sacrement“. Tam potkal otce Pietra Juliena Eymarda, který pochopil, že z Rodina sice může být mnich, ale štěstí mu to nepřinese. Povzbuzoval jej, aby pokračoval v umělecké tvorbě. O rok později se už mladý Rodin připravoval na svůj debut na pařížském Salonu. Jeho modelem se stal dělník Bibi. Bibi byl škaredý a měl zlomený nos. Rodina však zaujal výraz jeho tváře, a tak vzn...

Auguste Debay (6)

August Gailit (4)

Georg August Gailit byl estonský prozaik. August Gailit se narodil v estonské obci Sangaste v kraji Valgamaa. Jako syn tesaře vyrůstal na farmě v Laatre . Po otci byl lotyšského původu. Od roku 1899 navštěvoval obecní školu a od roku 1905 školu ve Valze. Od roku 1907 pak studoval školu v Tartu. Mezi lety 1911 - 1914 pracoval jako žurnalista v Rize, později také v Tallinnu a Tartu. Během estonské války za nezávislost působil jako válečný zpravodaj. Od roku 1922 žil postupně v Německu, Francii a Itálii. Od roku 1923 se plně zaměřil na literaturu. Mezi lety 1932-1934 zastával funkci ředitele divadla Vanemuine v Tartu. Roku 1932 se oženil s herečkou Elvi Nanda , která o rok později porodila dceru Aili-Viktoorii. Roku 1944 emigruje do Švédska, kde zůstává až do své smrti. Zemřel roku 1960 ve švédském Örebro. August Gailit se začal věnovat literatuře již v raném věku. V devatenácti letech vydal své první dílo. Jedná se o krátkou povídku Kui päike loojub, . V roce 1917 Gailit společně s ostatními spisovateli a básníky založil literární spolek Siuru. Do tohoto spolku patřili například Friedebert Tuglas, Artur Adson, Marie Under, Johannes Semper a Henrik Visnapuu. Díla vydaná členy tohoto spolku často šokovala veřejnost svými kontroverzními náměty. Během tohoto období Gailit napsal několik novel a krátkých příběhů. Mimo jiné i sbírku povídek Saatana karussell, , satirickou sbírku Klounid ja faunid, nebo novelu Muinasmaa , která svým humorem vybočuje z Gailitovy rané pochmurné tvorby, jež je silně ovlivněna novoromantismem. Oblíbeným motivem, který se objevuje v několika jeho dílech, je opěvování estonské a severské přírody. Gailit také popisuje obyvatele těchto zemí. Ve svých dílech je zobrazuje jako tvrdě pracující lidi, kteří nedávají najevo své emoce, přesto jsou však laskaví a mají dobré srdce. Nejkrásnější popis severské krajiny podává v nov...

Astrid Desbordes (5)

Francouzská filozofka, autroka knih o filozofii náboženství a dětských knih.

Åsne Seierstad (4)

Norská novinářka, válečná zpravodajka, spisovatelka.

Ashley Elston (6)

Americká autorka románů pro mládež. Svatební a portrétní fotografka, certifikovaná krajinářka.

Asa Larssonová, (5)

Artúr Sandany (7)

Autor učebnic literární výchovy, čítanek, jazykových učebnic a slovníků.

Arthur Herzog (4)

Americký spisovatel a žurnalista.

Arnošt Reiser (4)

Narozen 5. 7. 1920 v Praze, zemřel 4. 8. 2015 v New Yorku. Český fyzikální chemik, práce z oboru.

Arnošt Paderlík (3)

Arnošt Paderlík byl český malíř, sochař, grafik a pedagog. Studoval v letech 1937–1943 uměleckoprůmyslovou školu u Františka Kysely. Záhy vstoupil do skupiny Sedm v říjnu, v roce 1943 do SVU Mánes a o dva roky později do SČUG Hollar. Od roku 1963 vyučoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho rané dílo je poznamenáno odporem k válce a nese se v expresivním duchu, po válce se vyjádření zjemňuje a hlavním tématem se stává zátiší v picassovském stylu , další pole, kde se uplatnil, byla knižní ilustrace, z nich zejména vynikla například ta k biblické Písni písní . V pozdějších letech se začal věnovat také plastice, vycházel z české barokní tradice. V letech 1939-1941 byl členem skupiny Sedm v říjnu. Zúčastnil se 28. Benátského Bienále , 4. bienále v Sao Paulu , 1. trienále India v New Delhi a 7. sochařského bienále v Middelheimu . V letech 1963-1986 vedl Ateliér figurální a monumentální malby na Akademii výtvarných umění v Praze. Poprvé vystavoval v roce 1936 s výtvarníky Mladé kultury ve Smetanově muzeu v Praze. V letech 1937–1943 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely. V roce 1938 začal pracovat v ateliéru sochaře Vincence Makovského. Na jeho popud se následujícího roku stal jeho asistentem na Baťově škole umění ve Zlíně. V roce 1939 se Arnošt Paderlík stal zakládajícím členem výtvarné skupiny Sedm v říjnu. Jejími dalšími členy byli malíři Josef Liesler, Václav Hejna, Václav Plátek, Zdeněk Seydl a sochař Jan Rafael Michálek. Na první společné výstavě v Topičově salonu v Praze vystavovali také fotograf Jan Lukas a fotografka Věra Gabrielová. Na druhé výstavě v roce 1940 ke skupině přistoupil malíř František Jiroudek. Jejím teoretikem byl Pavel Kropáček. Skupina plánovaně zanikla s třetí výstavou v roce 1941. Tvorba Sedmi v říjnu je dávána do souvislosti s reakcí na okupaci a počátek války. V dílech Arnošta Paderlíka z této...

Arnošt Inocenc Bláha (6)

Inocenc Arnošt Bláha byl český sociolog, filosof, pedagog, psycholog, politolog a kulturolog. Jednalo se o renesančního člověka, kterého doprovázelo všestranné nadání a široký rozhled v několika vědních oborech. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově v roce 1897, začal studovat teologický seminář v Hradci Králové, ale protože se stal stoupencem katolického reformního hnutí, byl z něj vyloučen. Odešel proto na filosofickou fakultu do Vídně a po roce přešel do Prahy. Studia dovršil v Sorbonně v Paříži a stal se středoškolským profesorem, který vystřídal mnoho působišť. Učil na pražském Žižkově, v Litomyšli a v Novém Městě na Moravě. V letech 1908-1909 si vzal studijní dovolenou, odjel do Francie a v Paříži se stal žákem Émila Durkheima, největší vědecké autority v sociologii 20. století, který byl průkopníkem sociologického pozitivismu. Doktorát z této vědecké disciplíny obhájil v Praze a vědeckou habilitaci pak získal v Brně, kde byl od roku 1924 řádným profesorem sociologie. Bláha jako profesor V letech 1931–1932 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Nežil jenom pedagogickou prací a vědou, zabýval se i prací literární. Na počátku století vydal dvě básnické sbírky Po cestách vítězů a Ať je země písní . Další poezii zveřejňoval v časopisech, pro které i překládal. Pro časopisy byl určen i jeho román Liduška a řada povídek. Jeho literární zdatnost byla znát i na jeho odborných dílech, i když jeho hlavní dílo Sociologie vyšlo až po jeho smrti v roce 1968. Inocenc Arnošt Bláha zemřel 25. dubna 1960 v Brně.

Arnošt Dittrich (6)

Arnošt Dittrich byl český astronom. Narodil se v rodině finančního rady Hypolita Dittricha a jeho manželky Růženy, rozené Fridrichové . Byl nejstarším z pěti dětí. Dittrich studoval matematiku a fyziku na univerzitách v Praze a Vídni. Poté 18 let vyučoval na středních školách v Jičíně, Třeboni a Praze. V roce 1920 se habilitoval na pražské univerzitě na kosmickou fyziku a začal pracovat na observatoři v Starej Ďale , kde se nejprve zabýval zkoumáním zemského magnetismu. V roce 1927 se stal ředitelem této observatoře. V roce 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na pražské univerzitě. Ve svých pracích se kromě astronomie věnoval také otázkám teorie relativity a gravitace. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnošt Dittrich na slovenské Wikipedii.

Arnold Schwarzenegger (6)

Arnold Alois Schwarzenegger je rakousko-americký sportovec, herec a republikánský politik. V letech 2003–2011 zastával úřad guvernéra Kalifornie. Je jedním z nejúspěšnějších kulturistů historie. Vyhrál nespočet soutěží v kulturistice a silovém trojboji – nejcennější jsou jeho vítězství Mr. Olympia a Mr. Universe . Jako herec hraje zejména postavy tvrdých mužů v akčních filmech, v nichž zúročuje svoji vypracovanou postavu. Díky ní byl také v Guinnessově knize rekordů označen jako nejdokonaleji vyvinutý muž na světě. Dokázal se prosadit ve filmovém průmyslu i přes to, že neměl herecké vzdělání. Jeho nejznámější filmové role jsou Terminátor a Barbar Conan. V roce 1979 spolupracoval na knihách "Arnoldovo formování postavy pro ženy" a "Arnoldova kulturistika pro muže". V roce 1985 vydal za svou kariéru nespočet publikací, mezi nimi i knihu „Encyklopedie moderní kulturistiky“. V říjnu 2003 se stal po mimořádných volbách 38. guvernérem státu Kalifornie. Mezi předky patří jeho praděd Václav Mach, který se roku 1841 narodil v obci Chocov. Jeho nemanželský syn Carl Schwarzenegger se již narodil v Rakousku a vzal si zde Cecili Hinterleitnerovou a měli spolu syna Gustava Schwarzeneggera , který byl otcem Arnolda. Jeho manželkou je Maria Shriverová , která pochází z Kennedyovské dynastie. Její matkou je Eunice Kennedy Shriver, sestra prezidenta USA Johna Fitzgeralda, ministra Roberta Francise a senátora Edwarda Moorea Kennedyho. 9. května 2011 manželé oznámili, že se rozcházejí a že budou žít odděleně. Shriverová opustí rodinné sídlo v Brentwoodu. 16. května vyšlo najevo, že má Arnold čtrnáctiletého syna se svou bývalou hospodyní Mildred Patricií Baena. Arnold Schwarzenegger je jednou z nejznámějších postav kulturistiky. Vyhrál 7 krát Mr. Olympia, která je dosud nejprestižnější soutěží v kulturistice na světě. V té době by...

Arnold D Dunchock (2)

Americký autor biografie.

Arlen Řeháčková (7)

Narozena 1964. Mgr., pedagožka, autorka učebnic, pracovních sešitů, metodických a didaktických materiálů pro výuku českého jazyka na ZŠ.

Aram Khatchaturian (4)

Aram Chačaturjan byl významný sovětský arménský skladatel a dirigent, který se proslavil svým přínosem klasické hudbě 20. století. Chačaturjan se narodil 6. června 1903 v gruzínském Tbilisi, které bylo tehdy součástí Ruského impéria, a stal se jedním z předních sovětských skladatelů vedle Dmitrije Šostakoviče a Sergeje Prokofjeva. Jeho hudba se vyznačuje pestrými harmoniemi, bohatou texturou a často obsahuje prvky arménské lidové hudby.

Araldo De Luca (4)

Italský fotograf, specializuje se na fotografie sochařských děl a šperků.

Anuše Mittenhubrová (4)

Anuše Mittenhubrová, v matrice Anna Josefa, pseudonym Jarmila Bělská, byla česká spisovatelka, překladatelka a redaktorka. Jejím otcem byl kupec Josef Mittenhuber a matkou Anna Mittenhubrová-Treybalová , svatbu měli 21. 11. 1870. Jejími sourozenci byli František Mittenhuber , Marie Antonie Mittenhubrová , Růžena Veronika Mittenhubrová , Maxmilian Josef Rudolf Mittenhuber emigroval r. 1920 do USA a Jindřich Mittenhuber . Anuše měla vadu řeči, která ji provázela celý život. Kvůli onemocnění nedokončila školní docházku. Aby dosáhla alespoň nějakého vzdělání, poslali ji rodiče do Prahy, kde bydlela u spisovatelky Ludmily Grossmanové-Brodské. Tam se setkala s Josefem Ladislavem Turnovským, který uveřejnil její povídku „Facír“ v Pražském kalendáři a dalšímu setkání došlo v roce 1899 s Eliškou Krásnohorskou, která ji pobízela k psaní. V Praze navštěvovala Ženský výrobní spolek jako mimořádná žákyně. Ke studiu se přihlásila kvůli své vadě jen do čtyř předmětů: vychovatelství, francouzština, ruština a ruční práce. Dokončila pouze ruční práce. Chtěla se stát odbornou učitelkou ručních prací, ale nedostala povolení. Od roku 1902 trvale žila u své provdané sestry Růženy v Kroměříži. Roku 1911 přijala nabídku Karla Vačlena v Mladé Boleslavi k řízení časopisu „Módní svět“, jenž vycházel jako příloha Lady. Zde také pracovala na překladech románů spisovatelky Nataly Eschstruth. To jí zabralo hodně času, takže se téměř nevěnovala vlastnímu psaní. Její první román „Domov“ přijala redaktorka Pavla Maternová , spoluzakladatelka dívčího gymnázia Minerva. Po první světové válce přispívala do nově vzniklých ženských časopisů: List paní a dívek a Hvězda. Roku 1920 se stala členkou Syndikátu českých spisovatelů. Ve stejném roce získala druhou cenu v soutěži Zemské komise pro ochranu m...

Antonio Machado (4)

Antonio Machado, plným jménem Antonio Cipriano José María y Francisco de Santa Ana Machado y Ruiz byl španělský básník, představitel takzvané Generace 98. V anketě Největší Španělé historie z roku 2007 obsadil 23. místo. Na jeho počest je pojmenována stanice metra v Madridu.

Antonín Žižkovský (4)

Autor příruček vícejazyčné konverzace.

Antonín Vranický (5)

Antonín Vranický , známý také jako Anton Wranitzky nebo Antonín Vranický , byl významný český houslista, skladatel a pedagog, který žil v období klasicismu. Narodil se 13. června 1761 v Nové Říši v habsburské monarchii a byl významnou osobností vídeňského hudebního života. Vranický studoval u významných skladatelů své doby, mimo jiné u Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Velmi si ho vážil Ludwig van Beethoven, který mu věnoval své dvě houslové sonáty op. 23 a op. 24 .

Antonín Vitovský (5)

Autor výkladových slovníků a publikací z oblasti programování a internetu.

Antonín Thein (6)

farář u Sv. Apolináře v Praze, básník homiletik, malíř a povídkář

Antonín Šturm (8)

Narozen 15.9.1887 v Lanžově. PhDr., učitel, vlastivědné práce, německá čítanka.

Antonín Roháček (6)

Antonín Roháček se narodil v malé vísce na rozhraní Podbl anicka a Českomoravské vysočiny. Po skončení devítiletky v roce 1950 se stal žákem Vojenského výcvikového střediska pro dorost v lesnictví na Valdeku v Brdech. Seznámil se zde s lesy, krásnou přírodou, lesáky a lesními dělníky největšího českého vnitrozemského lesnatého pohoří. Dobrovolně se přihlásil ke službě lesníka u Vojenských lesů na Šumavě v pramenné oblasti Blanice na Knížecím Stolci. Po absolvování lesnické školy v Písku a složení státních zkoušek pro samostatné lesní hospodáře se seznámil s významnými lesními celky ve Slavkovském a Českém lese, v Posázaví, na Českomoravské vysočině a v Jizerských a Krkonošských horách. Svoji odbornost lesníka-ekologa měl možnost uplatnit v hlavním městě Praze. Zakládal zde nové parkové lesy a veřejnou zeleň, stavěl lesní areály zdraví, lesní dětská hřiště, zookoutky, naučné stezky či Školu v lese. Podílel se na řízení pražského lesního, vodního a komunálního hospodářství, energetiky a zemědělství. Napsal řadu odborných článků a publikací s přírodní tématikou i brevířů stromů, keřů a bylin.

Antonín Pařízek (7)

Narozen 30.1.1959 v Praze. MUDr., gynekolog-porodník, práce z oboru.

Antonín Nečásek (8)

Narozen 12.6.1871 v Sobčicích u Jičína, zemřel 2.3.1938 v Praze. Novinář, prózy, hry.

Antonín Mokrejš (4)

Narozen 9. listopadu 1932 v Otaslavicích u Prostějova. Filosof, pracovník Filosofického ústavu, práce z oboru. PhDr., CSc.

Antonín Mazač (5)

Antonín Mazáč pochází ze západočeského Chodova. Tam začaly i jeho první spisovatelské krůčky, se kterými přišla i láska k americké drsné detektivní škole. První literární zkušeností byly účasti v regionálních soutěžích. Výsledkem bylo vítězství v soutěži Prvotiny, ale také spoluúčast na povídkové knize Hledá se autor bestselleru – povídky 2011 pod záštitou Konta Paraple Zdeňka Svěráka, přičíst lze také vítězství v soutěži O nejlepší detektivku roku 2012, vyhlášenou časopisem Lemurie. V současné době se věnuje především psaní románů a má pod záštitou literární soutěž ČESKÁ LUPA. V roce 2014 autorovi vyšel v nakladatelství Beletris triptych detektivních novel Noční Tep, následovala kniha Křest ohněm a po ní detektivní román Letargie . V roce 2019 žánrově odbočil hororem Tři kříže.

Antonín Matula (6)

Antonín Matula byl český spisovatel a literární teoretik, představitel ruralismu. Byl rovněž reprezentantem politického agrárnictví. Selství mu bylo ideálem a alternativou k modernímu světu. Narodil se v obci, která je dnes součástí města Kopřivnice. Studoval teologickou fakultu v Olomouci, avšak nakonec přešel na fakultu filozofickou. Od roku 1910 byl středoškolským profesorem, nejprve v Zábřehu na Moravě, posléze v Jičíně. Od roku 1919 pracoval v lidovýchovném oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1923 byl jmenován vrchním odborových radou a přednostou Svobodného učení selského. Na ministerstvu zůstal i v době protektorátu. Byl aktivním členem Agrární strany. Podílel se na její venkovské politice, k tomuto tématu sepsal i několik prací, zejm. České otázky a agrarismus a Výchova venkova k lidovládě . Byl redaktorem Občanské knihovny a členem Kola moravských spisovatelů. Publicisticky působil v agrárnických tiskovinách Brázda a Česká osvěta. Ruralismus byl nejen literárním směrem, který vyznával, ale byl i jeho významným teoretikem, v pracích jako Vesnické drama , Kořeny v moravské půdě , Filosofie venkova , Osvobození života , Hlasy země v evropských literaturách , Kruh věčnosti . Ruralistické ideje pak realizoval i ve vlastní tvorbě, v románech V začarovaném kruhu , Ohnivý vítr , Tělo, svět ďábla nebo Stráž . Dochovala se jeho korespondence s Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Jiřím Mahenem nebo Aloisem Mrštíkem. Jeho ženou byla spisovatelka Milada Dvořáková-Matulová.

Antonín Kůrka (5)

RNDr. Antonín Kůrka vystudoval biologii na PřF UK. V Národním muzeu v Praze pracuje jako kurátor sbírek bezobratlých. Zabývá se zejména arachnologií.

Antonín Křečan (6)

Antonín Křečan byl český středoškolský profesor, lektor rumunštiny a autor několika učebních materiálů z oblasti rumunistiky. Pozn.: Dle ročenky XIII. Klubu moderních filologů zemřel údajně prof. Antonín Křečan až v roce 1973. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) prijmeni.cz c)kmof.cz

Antonín Friedl (4)

Antonín Friedl byl český historik umění se specializací na středověké rukopisy, výtvarný kritik, profesor Filosofické fakulty brněnské univerzity. Antonín Friedl studoval na českém gymnáziu v Plzni, ale z existenčních důvodů musel studia přerušit. Přátelil se s grafikem Janem Konůpkem a byl členem Kruhu přátel starožitností. Seznámil se zde s tehdejším západočeským konzervátorem Památkového úřadu Zdeňkem Wirthem, který ho pozval do Prahy na místo jednatele Klubu Za starou Prahu. Místo převzal po Janu Zrzavém, se kterým se spřátelil. V Praze dokončil studia na reálném gymnáziu a od roku 1915 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Karlovy university. Po promoci roku 1919 se stal asistentem prof. Chytila a strávil další dva roky hospitací u Adolpha Goldschmidta na univerzitě v Berlíně, kde navštěvoval přednášky o předrománském a starém německém a nizozemském malířství . Roku 1926 byl na hospitaci u Pietra Toesco na univerzitě ve Florencii. V letech 1928–1932 byl odborným pracovníkem na Ministerstvu školství a národní osvěty, pověřeným soupisem bohemik v zahraničí. Roku 1933 nastoupil Friedl do Státního fotoměřičského ústavu, který se zabýval fotodokumentací památek. V letech 1939–1952 tento ústav řídil. Roku 1934 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde pak působil jako soukromý a externí docent a profesor dějin umění do roku 1970. K jeho žákům patřili Milena Zeminová-Hanavská, Alena Adlerová-Kudělková, Ivo Krsek nebo Petr Spielmann. V letech 1953–1957 byl Friedl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1916–1921 se věnoval výzkumu a záchraně památek ve svém rodném kraji . Za pobytu v Německu studoval rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu a roku 1926 vydal jednu ze svých stěžejních prací o jejíc...