Všichni Autoři a témata

Zdeněk Gorgoň (1)

Narozen 19. 8. 1954 v Brně. Fotograf, specializuje se na fotografování koček a domácích zvářat, podílí se fotograficky na knihách o domácích zvářatech.

Dagmar Černá (1)

Narozena 1953 v Hořicích. Ilustrátorka, profesorka kreslení, modelování a dějin umění.

Rudolf Votruba (1)

Narozen 1946. Spisy z oboru zahradnictví a pokojových rostlin.

John Verdon (1)

John Verdon, stejně jako řada jiných spisovatelů, prošel řadou nejrůznějších zaměstnání, než se stal ze čtenáře detektivek jejich spisovatelem. V současnosti žije se svou rodinou na venkově v oblasti Catskill mountains . Pokud vás jeho osoba zajímá, navštivte jej na jeho webu : http://www.johnverdon.net/

Bohumil Kulínský (1)

Bohumil Kulínský je český dirigent a skladatel známý svou prací se sbory, zejména se slavným dětským sborem Bambini di Praga, který dlouhá léta vedl. Kulínský se narodil 10. ledna 1943 v Československu. Uznání si získal svou schopností pracovat s mladými hlasy a svým přínosem pro sborovou hudbu. Pod jeho vedením dosáhl sbor Bambini di Praga mezinárodního uznání a provedl široký repertoár, který sahal od klasických až po současná díla. Kulínského kariéra byla poznamenána jak hudebními úspěchy, tak kontroverzemi; v pozdějším věku čelil právním problémům, které ovlivnily jeho pověst. Navzdory těmto problémům byla jeho dřívější práce na poli sborové hudby a jeho přínos pro kulturní scénu v České republice významné.

Shelley Klein (1)

Shelley Klein je nezávislá žurnalistka, redaktorka a spisovatelka. Mezi její dosavadní knižní práce patří studie o Charlese Dickensovi a odborné pojednání o původu příjmení v angličtině. Důkladně se zabývá zejména rolí zla ve společnosti.

Antonín Gindely (1)

Narozen 3. 9. 1829 v Praze, zemřel 24. 10. 1892 tamtéž. PhDr., historik, středoškolský pedagog, univerzitní profesor, knihovník, zemský archivář.

Helga Buchter-Weisbrodt (1)

Artur Závodský (1)

Artur Závodský byl český literární historik a teoretik, profesor dějin české literatury, divadelní vědec, kritik a publicista, též překladatel. Byl syn hostinského, vystudoval od 1923 až 1931 reálné gymnázium v Hlučíně a češtinu, filozofii a estetiku v letech 1931–1936 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Titul Doktor filozofie získal v roce 1938 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně sociologickou prací Dobrý občan moderní obce. Paul Bureau. Během studií pracoval politicky v Kostufře . Od 1936 do 1939 učil na gymnáziích v Brně a také od 1939 do 1950 v Hranicích, kde se významně podílel na organizování kulturního života . Během totálního nasazení v továrně firmy Kunz byl pro sabotáž zatčen a 1944/45 vězněn v Přerově, Brně a v koncentračních táborech ve Flossenbürgu a v Dachau. Po válce byl od 1946 do 1948 v Hranicích předsedou kulturní rady a vedoucím redaktorem týdeníku Okresního výboru KSČ Ruch. Roku 1950 se habilitoval prací František Ladislav Čelakovský a jeho umělecké dílo pro obor dějin české literatury na brněnské FF UK a počal přednášet také od 1950 do 1952 na JAMU. Na FF UK byl od roku 1952 odborným asistentem, od 1953 docentem, od 1960 profesorem. Titul Kandidát věd získal v roce 1956 prací Studie o Petru Bezručovi a Doktor věd v roce 1963 prací Gabriela Preissová. V letech od 1957 až 1961 zastával funkci proděkana pro vědeckou činnost fakulty. Roku 1963 dosáhl zřízení katedry slovanských literatur, divadelní a filmové vědy, kterou vedl až do reorganizace v roce 1973. Poté řídil oddělení divadelní a filmové vědy v rámci katedry věd o umění. Roku 1978 odešel do důchodu. Byl též vedoucím sekce pro studium dramatu v brněnské pobočce Literárněvědné společnosti při ČSAV, zastával funkce v Socialistické akademii aj. Vykonal studijní a přednáškové cesty do Německé demokratické republiky, P...

Kirsten Holst (1)

Kirsten Johanne Holst Høybye se narodila v Lemvig jako dcera policejního náčelníka a učitelky hudby. Později se stala učitelkou a spisovatelkou a provdala se za spisovatele Knuda Holsta. Je autorkou několika desítek románů, převážně pro mládež. Popularitu jí získaly také detektivky s policisty Hoyerem a Terkelsenem.

Dominique Enright (1)

Britská spisovatelka, publikace o historických osobnostech, jazykové publikace.

Markéta Nocourová (1)

Markéta Nocourová debutovala v roce 2016 románem Nahá před Bohem lásky. Původně plánovala, že půjde o její první a zároveň i poslední knihu. Proto také odjela studovat do Londýna a následně se chtěla věnovat filmové tvorbě. Po vřelém přijetí její prvotiny se však nakonec rozhodla pokračovat i na poli literárním, a tak vznikl román Hříšný polibek smrti.

Jiří Kráčmar (3)

Narozen 7. 4. 1935 ve Štěpánově, zemřel 2.10.2006. JUDr., regionální publicista, divadelní ochotník, překladatel ze slovenštiny, přispěvatel Našich novin a dalšího tisku na Olomoucku, autor publikací z oblasti zvykosloví a gastronomie.

Bedřich Hájek (1)

Bedřich Hájek byl rakouský soudce a politik české národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se 31. července 1828 v Čejkovicích na Sázavě . Jeho otec byl později nájemcem dvora, pivovaru a lihovaru v Uhersku na Novomýtsku a svého syna dal na studia. Bedřich Hájek vychodil gymnázium v Litomyšli a Německém Brodě, pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Podílel se na dění během revolučního roku 1848. Patřil mezi přátele Františka Ladislava Riegera a Franze Schmeykala. Byl posledním velitelem studentské legie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1850 nastoupil na praxi k c. k. okresnímu soudu ve Vysokém Mýtě, později k finanční prokuratuře v Praze. Od prosince 1854 byl neplacený auskultant u okresního soudu ve Vysokém Mýtě, od května 1855 aktuárem v Ústí nad Orlicí. Působil pak na soudech v Jičíně, Kolíně a Kutné Hoře. Roku 1870 se stal radou krajského soudu v Hradci Králové. V březnu 1877 byl přeložen k obchodnímu soudu v Praze, ale již od dubna 1877 působil na vrchním zemském soudu v Praze a ještě toho roku jmenován radou vrchního zemského soudu v Praze. Působil i jako poslanec Říšské rady , kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii městskou v Čechách, obvod Praha . Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Friedrich Hájek, c. k. rada vrchního zemského soudu, bytem Praha. Profiloval se jako stoupenec českého státního práva a na Říšské radě se připojil k Českému klubu . Sám patřil mezi staročechy. Roku 1894 byl povýšen do šlechtického stavu . Zemřel 16. srpna 1912 na Vinohradech v domě čp. 1163 . Některé zdro...

Josef Treml (1)

Narozen 14.3.1944 ve Strážově na Šumavě, po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v Klatovech v roce 1961 studoval FTVS UK v Praze, obor tělesná výchova - biologie. Po absolvování fakulty a roční vojenské služby v ÚVN v Praze Střešovicích následovala dlouhá "pedagogická práce tělocvikáře" na gymnáziu v Klatovech - v letech 1967 - 1992. V rámci této doby byl 13 let zástupcem ředitele. Po celou dobu zůstává jeho trvalým zájmem číslo jedna lyžařská výuka a to především dětí a mládeže. V roce 1975 založil ve Sportovním areálu Špičák lyžařskou školu, kterou zároveň i řídí . V současné době funguje lyžařská škola 31. zimní sezónu, zaměstnává 6 profesionálů a cca 80 příležitostných lyžařských učitelů. V letech 1983 a 1987 se zúčastnil v tehdejší SRN tematického zájezdu, kde malou skupinu tehdy československých lyžařských pedagogů seznamovali němečtí lektoři - účastníci celosvětového kongresu Interski s výsledky kongresů v Itálii a Kanadě. Nově nabyté poznatky, informace a metodické materiály předával ostatní lyžařské pedagogické veřejnosti formou článků a ústních sdělení. Osobně se účastnil s delegací lyžařských pedagogů kongresu v St.Antonu v Rakousku a v Nozawa Onsen v Japonsku .

O Liu (1)

Jeronym Šubrt (1)

Narozen 6. 10. 1873 v Lounech, zemřel 30. 8. 1940 tamtéž. Učitel, mykolog a numismatik, literatura o českých menšinách, publikace o Lounsku.

Rich Roll (1)

Americký vytrvalostní sportovec a propagátor zdravého životního stylu. Původním vzděláním právník.

Karel Kilberger (1)

Narozen 21.12.1924 v Černožicích nad Labem. Ilustrátor a grafik.

Petr Kříž (1)

Stavební inženýr, zaměřuje se na důlní a podzemní stavitelství.

Věra Zářecká (1)

Hans Vontobel (1)

Švýcarský bankéř a mecenáš. Vystudoval právo na univerzitě v Curychu.

Lubomír Unar (1)

Jan Vávra (1)

Jan Vávra vystudoval herectví na divadelní falkutě AMU v Praze. Do roku 1990 se živil jako herec, působil v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech, Divadle S. K. Neumanna a hrál ve fi lmech, například v Kalamitě Věry Chytilové. Zároveň s několika přáteli vydával samizdatovou revue Prostor, kam psal pod pseudonymy Hugo Pludek a Kryštof Pochybný. Po pádu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, byl šéfredaktorem týdeníku OF Fórum a komentátorem Lidových novin. Podílel se na vzniku TV NOVA, kde působil více než pět let jako šéf zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuse 7 dní. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti.

Christian Destremau (1)

Francouzský spisovatel, zaměřený na dějiny druhé světové války.

Aleksandar Tišma (1)

Aleksandar Tišma byl srbský spisovatel, autor románů. Tišma se narodil v obci Horgoš u města Kanjiža na hranicích Srbska a Maďarska. Jeho otec byl srbské národnosti, matka byla židovského původu a mluvila maďarsky. Tišma nejdříve studoval na střední škole v městě Novi Sad. Během 2. světové války studoval ekonomii s francouzským jazykem a literaturou v Budapešti. Nakonec však vystudoval germanistiku na filozofické fakultě na Bělehradské univerzitě. Mezi lety 1945–1949 se živil jako novinář, psal pro Slobodnou Vojvodinu a Borbu. Poté pracoval jako editor a redaktor Matice srbské, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. V roce 1979 se stal dopisovatelem Vojvodské akademie věd a umění a na stálého člena povýšil o pět let později. Následně se rovněž stal členem Srbské akademie věd a umění . Od roku 2002 byl taktéž členem Akademie umění v Berlíně. Tišmova práce se tematicky zaměřovala na hledání svobody lidstva a na obtíže, se kterými se lidé na své cestě životem setkávají - utrpení, násilí, pocity zděšení či viny. Jeho dílo je společně s autory Czesławem Miłoszem, Danilem Kišem a György Konrádem někdy klasifikováno jako součást typické středoevropské literatury – temné, hloubavé, přesto humanitní a provokující k přemýšlení. V politických záležitostech Tišma často veřejně podporoval srbská pro-demokratická hnutí a jednal v jejich prospěch, přesto se on sám nikdy otevřeně k žádné politické organizaci nepřipojil. V roce 1993 v rámci rostoucí národnostní hysterie v zemi jako projev nesouhlasu s režimem Slobodana Miloševiće opustil Tišma Srbsko a rozhodl se žít v dobrovolném exilu ve Francii až do roku 1996. Zemřel v roce 2003 ve svých 79 letech v městě svých studií, Novém Sadu. Tišmova práce byla přeložena do 17 jazyků. Za svou práci obdržel řadu cen, například v roce 1977 Srbskou literární cenu za nejlepší román roku za román Upotreba čoveka (česky Použití člově...

Vidiadhar Surajprasad Naipaul (1)

Sir Vidiadhar Surajprasad Naipaul, T. C., známější jako V. S. Naipaul, byl britský romanopisec hindského vyznání a indo-trinidadské etnické příslušnosti. Chaguanas, kde se Naipaul narodil, je převážně hinduistické městečko. Střední školu vystudoval v hlavním městě země Port of Spain. Do Anglie se odstěhoval roku 1950. Studoval v Oxfordu. Po studiích pracoval sedm let jako rozhlasový reportér a novinář. Jeho první čtyři romány – The Mystic Masseur , The Suffrage of Elvira , Miguel Street a A House for Mr Biswas se odehrávají na rodném Trinidadu. Na fiktivní ostrov Isabelu je umístěn román The Mimic Men . Mezi jeho další knihy patří Mr. Stone and the Knights Companion , A Flag on the Island , In a Free State , za kterou obdržel Booker Prize. K dalším jeho známým dílům patří autobiografie The Enigma of Arrival či Half a Life . V českém překladu vyšly jeho romány Dům pro pana Biswase, V ohybu řeky a Pouť. Naipaul žil v Wiltshiru v Anglii. V roce 1990 mu byl udělen královnou Alžbětou II. rytířský titul a v roce 2001 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Výběr švédské akademie vyvolal však v jeho případě množství odmítavých reakcí. Naipaul je totiž autorem dvou kontroverzních knih Among the Believers: An Islamic Journey a Beyond Belief: Islamic excursions among converted peoples , kterými si ostrou kritikou islámu znepřátelil muslimské čtenáře. Jeho ženou byla bývalá žurnalistka Nadira Naipaul. Byl potomkem politicky vlivné trinidadské rodiny Capildeo. Jeho otcem byl Seepersad Naipaul, mladší bratr Shiva Naipaul, synovec Neil Bissoondath a bratranec Vahni Capildeo....

Mychajlo Kocjubyns'kyj (1)

Alexandr Jandera (3)

Čestmír Vejdělek byl český spisovatel, publicista a redaktor. Emigroval do Německa. Publikoval též pod pseudonymem Alexandr Jandera. Jeho syn Čestmír Kopecký se stal televizním producentem a dramaturgem. Bývalý redaktor a v letech 1951 až 1967 ředitel nakladatelství Mladá fronta. V roce 1967 se stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy . Protože byl v době normalizace politicky perzekvován, z ředitelského postu musel odejít, od roku 1972 do roku 1977 pracoval v dělnických profesích . V roce 1977 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil jako spisovatel a publicista - jednalo se o vydavatele exilového časopisu Listy. Je mimo jiné autorem několika románů žánru sci-fi, z nichž patrně vůbec nejznámější a nejčtenější je román Návrat z ráje z roku 1961, který původně vyšel na pokračování v časopise Mladý svět. Z exilu pochází jedna SF povídka Květinový dar, otištěná roku 1991. Zemřel ve svých 86 letech 14. listopadu 2011 v Kolíně nad Rýnem.

Jiří Kajer (1)

Dudák, spisovatel, sběratel a národopisec - to byl Jiří Kajer. Svůj činorodý život převážně zasvětil chodskému folkloru, chodské muzika i chodským pohádkám.

André Cognat (1)

André Cognat se narodil v Lyonu 21.2.1938. V roce 1961 opustil nejen Francii, ale i civilizaci a odjel do Jižní Ameriky, kde se posléz usadil v povodí řeky Maroni mezi Indiány Wayana, přijal jméno Antecume a později se stal i náčelníkem vesnice Antecume-Pata. Je autorem autobiografické knihy Žil jsem mezi Indiány a dokumentárních filmů o životě Indiánů. Snaží se zastupovat Indiány ve střetu s civilizací, zastává názor, že je její vliv spíše negativní; pokud ji akceptují, jen minimum z nich je schopno se začlenit do moderního způsobu života a naopak většina z nich je vytržena z tradičních kořenů a v podstatě degeneruje.

Emmerson Hough (1)

Jānis Akurāters (1)

Jānis Akuraters byl lotyšský básník, spisovatel a politik. Byl jedním z iniciátorů založení nezávislého Lotyšska, byl také jedním z účastníků zakládajícího zasedání Lidové rady 17. listopadu 1918 a jedním ze spoluautorů zákona o založení Lotyšska ze dne 18. listopadu 1918. Stal se prvním oceněným Cenou vlasti v oblasti literatury . Jānis Akuraters se narodil v obci Dignāja , v rodině lesníka. Zakladatelem rodu Akuraterů byl voják napoleonské armády, který během války v roce 1812 dezertoval a nadále žil na panství Sala u města Jēkabpils. Navštěvoval základní školu v Birži, poté pokračoval v městské škole v Jēkabpilsu. Absolvoval učitelské zkoušky a pracoval jako učitel v Elkšņi , Irši , Jumurdě a Iļģuciemsu u Rigy. V roce 1903 odešel studovat do Moskvy, studoval na právnické fakultě. Během studií často navštěvoval moskevské knihovny a muzea. V roce 1904 se vrátil do Lotyšska. Svou nejznámější báseň „Ar kaujas saucieniem uz lūpām“ věnoval tragickým událostem revoluce roku 1905. Jānis Akuraters byl zatčen celkem třikrát. Leden až červen roku 1905 strávil ve vazbě. V lednu 1906 byl podruhé zatčen a vězněn až do konce června. Akuraters byl potřetí zatčen v bytě lotyšské dekadentní spisovatelky, která tvořila pod pseudonymem Zemgaliešu Biruta, kde na něj tajná policie připravila „léčku“. Zadržen byl až do začátku června 1907, kdy byl deportován do Pskovska. Odtud uprchl do Finska, ale na konci roku 1907 přešel přes Švédsko až do Norska. V Oslu napsal knihu vzpomínek ze svého dětství „Kalpa zēna vasara“. V roce 1908 se vrátil do Lotyšska. Během první světové války sloužil u Lotyšských střelců, účastnil se Vánočních bitev. V listopadu 1917 byl zvolen do představenstva Lotyšské národní rady ve Valce. V roce 1918 byl zvolen do Lidové rady. Dne 23. září 1919 bylo Akuratersem zřízeno Lotyšské národní divadlo, pracoval tehdy jako vedoucí literárního a divade...

Samo Faltan (1)

Samuel Falťan byl slovenský a československý historik, politik Komunistické strany Slovenska, v letech 1968-1969 spojenec Gustáva Husáka a zastánce federalizace Československa, na počátku normalizace místopředseda vlády ČSSR, poslanec Slovenské národní rady a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Absolvoval Vysokou školu politických a sociálních věd v Praze v roce 1951. Pracoval pak v Historickém ústavu SAV v letech 1962–1968. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady. V letech 1946-1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Zastával i funkce v celostátní komunistické straně. 31. srpna 1968 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Rezignace na tuto funkci byla přijata v červnu 1970. V roce 1966 se zapojil do politické a odborné diskuze o hodnocení Slovenského národní povstání a potažmo česko-slovenských vztahů. Debatu odstartoval Gustáv Husák, který se v 60. letech po propuštění z vězení postupně vracel do politického života. V roce 1964 vydal své paměti, v nichž rekapituloval události okolo SNP. Na knihu zareagoval v roce 1966 s odstupem dvou let český konzervativní komunista a historik Václav Král. Falťan se následně Husáka veřejně zastal. Patřil ke skupině národně orientovaných reformních slovenských komunistů, podobně jako Husák. Jádro sporu bylo v tom, zda SNP mělo i specifický slovenský národněosvobozenecký rozměr. V roce 1967 se pak účastnil debaty pořádané Ústavem dějin KSS v Bratislavě na téma česko-slovenských vztahů. Přednesl zde úvodní projev, ve kterém kritizoval ideu čechoslovakismu. Během pražského jara se jako člen odborných komisí podílel na přípravě federalizace Československa Na konferenci ve Smolenicích v březnu 1968 vystoupil s delším referátem. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl spojencem Gu...

Ester Krumbachová (1)

Ester Krumbachová byla významná česká filmařka. Ve své práci kombinovala řadu uměleckých profesí, neboť byla režisérka, dramatička, spisovatelka, scenáristka, výtvarnice, scénografka a kostýmní návrhářka. Jednalo se o výraznou představitelku tzv. České nové vlny československého filmu v 60. letech 20. století. V roce 1946 absolvovala Školu uměleckých řemesel v Brně. Začínala jako kostýmní výtvarnice v divadle v Českých Budějovicích, později v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle. V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry České nové vlny. Spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během tzv. normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat. V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také velkými depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996. „Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ ...

Jean Cernaut (1)

používal pseudonym Jean Cernaut Kléber Gilles

Nils Ahnlund (1)

Švédský historik zabývající se dějinami 17. století. Profesor na Stockholmské univerzitě a Švédské akademii.

Jovan Cvijić (1)

Jovan Cvijić byl srbský vědec, začínal studiem geografie a geologie, postupně však přesouval svůj zájem k otázkám etnologickým a sociologickým. Své práce psal v srbštině, francouzštině, němčině i angličtině. Vystudoval geografii na univerzitě v Bělehradě , kde absolvoval roku 1889. Poté studoval ještě geologii na Vídeňské univerzitě, zde získal titul roku 1893. Poté se vrátil do Bělehradu, kde byl na Filozofické fakultě Bělehradské univerzity jmenován profesorem. Později se stal rektorem školy , pod jeho vedením vzniklo pět nových fakult - lékařská, zemědělská a teologická v Bělehradě, plus filozofické fakulty ve Skopje a v Subotici. Jeho žák Jovan Erdeljanović se stal prvním profesorem na nově vzniklé katedře etnografie. Roku 1910 Cvijić založil Srbskou geografickou společnost a stal se jejím prvním prezidentem. Tuto pozici držel až do smrti. V roce 1921 byl zvolen prezidentem Srbské královské akademie věd a umění a zůstal jím rovněž až do své smrti. Již jeho vídeňská diplomová práce Das Karstphanomen, věnovaná krasovým jevům, byla přelomovou a dočkala se mnoha vydání a překladů. Jako první určil ledovcový původ 102 jezer v pohoří Stara planina, čímž výrazně posunul představy o průběhu doby ledové v Evropě. Když přesunul svůj zájem na lidi, vyslovil některé revoluční myšlenky - například, že člověk je ekologicky senzitivní bytostí a jeho životní prostředí ovlivňuje jeho psychiku . Zavedl též pojem "metastázové hnutí", aby popsal pomalé změny v lidských společnostech. Folkloristická a etnografická data, která sesbíral na Balkáně, byla často vůbec první vědecky získaná data z této oblasti. Jeho studie mj. sehrály velkou roli při určování státních hranic Jugoslávie po první světové válce, když byl vyslán srbskou vládou na Pařížskou mírovou konferenci . Za kontr...

Bohumil Smetánka (1)

Narozen 10.8.1902 v Bukovině u Čáslavi, zemřel 5.10.1942. Evangelický kněz, spolupracovník časopisu Hus. Práce o evangelické církvi a J. A. Komenském.

Jaroslav Písařík (1)

Autor publikací o pěstování rostlin.

Jan Niebauer (2)

Autor studie o dějinách bohoslužby, monografie o Lutherově manželce, editor sbírky modliteb a literárněvědných a editorských prací. Narozen 3.5.1918 v Německu. Farář Českobratrské církve evangelické.

Jiří Václav Klíma (1)

Narozen 13.3.1874 v Mnichově Hradišti, zemřel 7.4.1948 v Praze. PhDr., docent pedagogiky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oboru, redaktor sborníků a almanachů, překladatel z němčiny a angličtiny.

Vladimír Kokolia (1)

Vladimír Kokolia je český malíř a profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Kromě výtvarných aktivit je znám pro svou hudební a literární činnost, a také jako znalec kompostování a čínského tradičního taiji Vyrůstal ve Veverských Knínicích a v Brně na Lesné. V letech 1971–1975 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor Propagační grafika. Dále studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 1981 absolvoval v oboru malířství u profesora Jana Smetany. Po jednoroční vojenské službě zůstal až do roku 1992 na volné noze. V roce 1983 se oženil; s manželkou Evou mají tři děti. V 80. letech byl umělecky aktivní zejména v Brně a v Praze, vystavoval na neoficiálních místech i ve státních galeriích a vystupoval s E. Z té doby se datuje také jeho zájem o tradiční čínské taijiquan. Jeho umělecká aktivita je velmi široká, je i básníkem a textařem. V letech 1984–1997 působil jako zpěvák brněnské skupiny E, patřící svého času k absolutní špičce české alternativní a undergroundové hudby. Od roku 1992 je na AVU v Praze vedoucím pedagogem ateliéru Grafika II. V roce 2006 byl jmenován profesorem. Mnoho let se věnuje cvičení stylu Čchen tchaj-ťi čchüan, na FaVU v tomto smyslu vyučoval předmět Stání před stojanem. Je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1990. Jeho webové stránky obsahují tzv. kokopedii, informační stránku stejného formátu jako je Wikipedie. Vladimír Kokolia je tvůrcem se širokým záběrem malířských a grafických technik. Jeho tvorba je v oblasti základních forem velmi různorodá – od figurativní, přes krajiny či objekty až k ryze abstraktní. Je tomu tak proto, že pro něj nejsou specifikace tohoto druhu podstatné. Je naopak zřejmé, že pro jeho práci je mnohem důležitější vlastní sdělení, které poté provede způsobem k tomu účelu nejvhodnějším. V díle Vladimíra Kokolii dominuje snaha o průnik do podstaty světa, který ho obklopuje, s důrazem na úlohu lidského jedince v něm. A s jistoto...

Luděk Švorc (1)

Luděk Švorc byl kladenský fotograf a spisovatel. Ve svém díle se inspiroval krajem Kladenska a Křivoklátska.

Míla Kolář (1)

Narozen 2.11.1905 v Břeclavi, zemřel 20.10.1979 v Praze. Dramaturg, redaktor Práce. Autor divadelních her, beletrista, překladatel.

Josef Menšík (1)

Narozen 4.2.1910 v Lysicích u Blanska, zemřel 1985. Ing., učitel vinařské školy, publikace z oboru.

Ernst Benjamin Salomo Raupach (1)

Německý spisovatel a dramatik.

Dalibor C Faltis (1)

Narozen 19. 9. 1906 na Korčule , zemřel 21. 10. 1984 v Praze. Hudební skladatel, dramatik, prozaik a básník. Pro svou činnost literární užíval pseudonymu Dalibor C. Faltis, pro hudbu lehčího žánru pseudonymů ostatních.

Jurij Borisovič Burlakov (1)

Ruský inženýr, publicista, horolezec. Autor publikace o gruzínském horolezci.

Meg Markova (1)

Ewa Nowacka (1)

Vyštudovala Fakultu filológie na univerzite vo Varšave v roku 1958. Od roku 1962 patrila do komunistickej strany. V rokoch 1962-1991 pôsobila v poľskom rozhlase, kde získala čestný odznak výboru Rozhlasové a televízne vysielanie v roku 1975. V roku 1983 získala medzinárodnú cenu za literatúru. V 2009 získala zlatú medailu "Gloria Artis" Zomrela 29. marca 2011 roku . Napísala 31 kníh pre mládež a 8 kníh pre dospelých.

Rudolf Štorkán (1)

Narozen 15.9.1946 v Roztokách u Prahy, Grafik, ilustrátor.

Anatolij Leonidovič Koževnikov (1)

Ruský vojenský letec, účastník 2. sv. války, autor knih z leteckého prostředí.

Helen Cody Wetmore (1)

Americká autorka životopisného románu.

Madeline Lusby (1)

Autorka kynologické příručky.

Jurij Andrejevič Koval' (1)

Josef Ladra (1)

Publikace v oborech Elementární částice a fyzika vys.energií, Stavebnictví, Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Obecná matematika, Termodynamika, Teoretická fyzika.

Karel Kešner (1)

René Depestre (1)

René Depestre se narodil roku 1926 na Haiti. Podílel se na založení časopisu La Ruche, jehož zvláštní číslo, které bylo vydáno při příležitosti návštěvy Andrého Bretona v Port – au – Prince, bylo zakázáno tehdejším diktátorem Olič Leskotem. Depestre byl uvězněn. Díky roli, kterou pak po propuštění sehrál v lidovém hnutí, byl diktátor sesazen. Moci se ale ujala vojenská junta. A tak odešel mladý básník do exilu. Nejdříve žil ve Francii a po několika kratších pobytech v řadě zemí, včetně ročního pobytu v Československu v padesátých letech, prožil dvacet let na Kubě. V roce 1978 se vrátil do Francie a pracoval jako atašé při UNESCO. S tím ale v roce 1986 přestal a usadil se v jihofrancouzském městečku Lézignan – Corbieres nedaleko Narbonne. Od té doby se také věnuje výhradně literatuře. René Depestre je autorem řady knih pozie. Svou první sbírku publikoval už v devatenácti letech. Napsal ale také několik esejistických děl. Do francouzštiny přeložil významná díla kubánské literatury, hlavně pak knihy Nicoláse Guilléna. S přibývajícími roky se začal soustředit na psaní beletrie. Vydal několik románů a souborů povídek. V roce 1988 obdržel za román Hadriana ve všech mých snech cenu Renaudot. Českým čtenářům se poprvé představil v roce 2001, když u nás vyšla povídková kniha Chvalozpěv na ženu-zahradu.

Ernest Barker (1)

Britský historik a politolog, autor publikací v oboru.