Všichni Autoři a témata

Steven Ford (1)

Rodným jménem: Steven Meigs Ford. Narozen 19.5.1956 ve Washingtonu, District of Columbia, USA. Známý je především svou prací režiséra a herce např. ve filmech: Když Harry potkal Sally, Černý jestřáb sestřelen nebo Transformers.

Josef Šejnost (2)

Josef Šejnost byl český akademický sochař a medailér. Narodil se v obci Těšenov u Horní Cerekve 30. května 1878. Po studiích na keramické škole v Bechyni nastoupil do továrny na keramiku v Rakovníku. Teprve když se stal finančně nezávislým, mohl v roce 1901 nastoupit na uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Stal se studentem Stanislava Suchardy a Jana Preislera. Pod Suchardovým vlivem se v roce 1911 definitivně rozhodl věnovat se výhradně drobné plastice, zejména medailérství a plaketám. 2. května 1918 se oženil s šestadvacetiletou Martou Kalinovou , která měla vzdělání a literární talent . Její společenské a kulturní styky mu pomáhaly získávat další přátele a také vedla ve francouzštině korespondenci s pařížskou mincovnou, kde byly v roce 1923 raženy návrhy Šejnostových zlatých dukátů. Šejnosta měl ateliér v Praze, později pobýval i s rodinou také na Větrném zámku. Byl aktivním členem tělovýchovného spolku Sokol, pracoval v jeho umělecké komisi a věnoval mu bez nároku na honorář některé své návrhy. Obdivoval české legionáře, některým zhotovil pamětní desky. V roce 1929 mu město Pelhřimov přenechalo parcelu, na které potom deset let budoval svůj Větrný zámek, kde mělo být také muzeum mincí. Vysněné sídlo jeho mládí na vrchu Křemešník nedalekého rodného Těšenova mu navrhl jeho přítel architekt Kamil Hilbert. Reliéfy v architektuře: Náhrobní plastika: Pamětní desky: například deska na rodném domě Bedřicha Smetany v Litomyšli, deska Karla Havlíčka Borovského v Humpolci, deska na rodném domě Maxe Švabinského v Kroměříži a řada dalších, například plaketa Babičky, Mikoláše Aleše, Jana Husa, Vojtěcha Hynaise. Trojrozměrné plastiky v architektuře i v exteriéru: Trojrozměrné miniatury: Celkem vytvořil přes 300 děl, z toho asi 200 medailí. Jeho práce vynikají klasickou realistickou plasticitou. Sběratelé si je dosud cen...

Paul Yorck von Wartenburg (1)

Německý filozof.

Said Valíulláh (1)

Bangladéšský spisovatel.

Patricia C Wrede (1)

Americká spisovatelka sci-fi a fantasy.

Lev Sergejevič Kiškin (1)

Nar. 19. března 1918, zemř. 14. března 2000, ruský bohemista.

André Rivollet (1)

Esejista, divadelní kritik, autor životopisů.

William Chesters (1)

Josef Kuchynka byl učitel, psycholog a spisovatel. Používal různé pseudonymy. Narodil se v rodině bednáře Jana Kuchyňky a Marie rozené Petříkové. Po ukončení studií byl nejdříve učitelem. Působil mj. na škole v obci Bolevec. Později byl ředitelem dětského záchytného domova v Plzni, ústavním učitelem v trestnici Plzeň-Bory a správcem školy trestnice pro muže v Plzni. Působil také jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Plzni.. Jak vyplývá z oznámení o úmrtí, byl ženat a měl děti. Jeho osobní archiv je uložen ve Státním oblastním archivu v Plzni, číslo fondu/sbírky 10315. Pod různými pseudonymy psal detektivky a dobrodružné romány. Psal též rozhlasové hry, přednášky, publikace pro školy a texty z oborů psychologie a pedopsychologie. V poválečných letech často přispíval do západočeského deníku Pravda. Dnes je jeho dílo hodnoceno jako druhořadé. V Lexikonu české literatury není heslo Josef Kuchynka uvedeno. Nakladatelství Toužimský Moravec dokázalo získat pro ilustrace nepříliš významných románů Josefa Kuchynky přední ilustrátory . Vznikly tak knihy trvalejší hodnoty.

Angela Schützler (1)

Německá autorka dívčích románů.

John Esteven (1)

Samuel Shellabarger byl americký pedagog a autor obou vědeckých prací a best-selling historické romány. On byl narozen ve Washingtonu, DC, dne 18. května 1888, ale jeho rodiče oba zemřeli, když byl dítě. Samuel byl proto vychováván svým dědečkem, Samuel Shellabarger , známý právník, který sloužil v Kongresu během americké občanské války , a jako ministr pro Portugalsko . Mladý Samuel se cestuje s jeho dědečkem později ukázal jako zlatý důl podkladů pro jeho romány.

Zdena Šafaříková (1)

Narozena roku 1916. Autorka rozhlasových her, beletristka.

Léon Denis (1)

Léon Denis byl pozoruhodný francouzský filosof, jeden z hlavních představitelů spiritismu. Přednášel po celé Evropě na mezinárodních konferencích o spiritismu a spiritualismu a podporoval myšlenku přežití duše po smrti a důsledky tohoto jevu pro lidské vztahy. Dílo: Le Pourquoi de la Vie . Christianisme et spiritisme . Après la mort . Le probleme de l'etre et de la destinée Le religiozita de l'etre et de la destinée Dans l'invisible, spiritisme et médiumnité . Le Monde invisible et la guerre . Jeanne d'Arc, médium L'au-dela et la survivance de l'etre. La grande énigme, Dieu & l'univers . Esprits et mediums: étude et pratique du spiritualisme experimental et de la médiumnité Le génie celtique et le monde invisible

Josef Stocký (1)

Narozen 20.10.1890 v Březnici u Písku, zemřel 27.10.1938 v Praze. Ing., Dr. techn., vodohospodář, práce z oboru, též beletrie, redaktor Březnické knihovničky a Březnických vzpomínek.

Marek Maksymilian Stabrowski (1)

Prof., ing., zabývá se informatikou, elektrotechnikou a numerickými metodami, publikace z oboru.

Nico Rost (1)

Nico Rost byl nizozemský spisovatel, novinář a antifašista. Známý především v Německu je jeho román Goethe v Dachau. Jako milovník německé literatury byl velkým propagátorem německo-nizozemského usmíření.

Hermor Lilia (1)

František Bíbl byl český básník a překladatel. Studoval gymnázium ve Dvoře Králové. V roce 1905 absolvoval právnickou fakultu a v letech 1906-1917 na filosofické fakultě pražské univerzity absolvoval historii a geografii. V roce 1914 složil státní zkoušku z účetnictví. Nejprve učil ve Studijním ústavu dr. E. Grégra. Poté byl soukromým učitelem řečí a překladatelem. V roce 1919 člen delegace na Versailleských mírových jednáních. Pracoval jako úředník na statistickém úřadu, trpěl poruchou páteře, žil samotářsky. V roce 1926 se oženil s Annou Thumovou z Nového Strašecí. Je pochován v rodinné hrobce Thumových v tomto městě. Zemřel 26. června 1932 v Praze-Vinohradech. Některé zdroje uvádějí datum úmrtí 25. června. Debutoval pod pseudonymem Hermor Lilia velmi ceněnou sbírkou Řádky , plnou dekadentních motivů. Pod pseudonymem Hermor Lilia vydal i další sbírky . Jeho dílo bylo zapomenuto, až v roce 1982 byl vydán výbor z jeho díla pod názvem Verše tajného básníka a v roce 1995 byla znovu vydána jeho klíčová sbírka Stíny. Přesto není mezi českou veřejností příliš známý. Kromě vlastní poezie se věnoval překladům z romantických a dekadentních básníků, především z francouzštiny a z angličtiny . Pohřben byl v Novém Strašecí.

Josef Tuzar (1)

Autor školy hry na malý buben.

František Pomajzl (1)

Ivo Posselt (1)

Tibor Kollár (1)

Autor turistických průvodců po Slovensku.

Jiří Dlabola (1)

Narozen 17.4.1922 v Peřimově u Jilemnice. RNDr., CSc., entomolog, práce z oboru.

Ľudovít Potúček (1)

Ľudovít Potúček sa narodil v Krnove . Väčšinu svojho života prežil na území Slovenskej republiky. Od svojich trinástich rokov sa začal venovať písaniu poézie pod vedením p. Ľubomíra Dobrovodského v literárnom krúžku Stylo v Topoľčanoch. Svoju tvorbu publikoval v rôznych denníkoch a na svojej stránke na Facebooku . V súčasnosti žije v Jahodnej pri Dunajskej Strede, kde aktívne tvorí. Jeho básne sú ovplyvnené básňami Ivana Kraska ako aj francúzskych básnikov Charlesa Baudelaira, Paula Verlaina a Arthura Rimbauda.

Sigrid Sauerwein-Brandau (1)

Německá spisovatelka, autorka literatury pro mládež.

Ladislav Oppl (3)

Narozen 6.7.1922. Ing., dr., vzduchotechnik, publikace z oboru.

František Tvrdek (4)

Narozen 26. 1. 1920 v Praze, zemřel 18. 2. 2009. Architekt, ředitel divadla, práce z oboru loutkového divadla.

Vincy Schwarz (8)

Vinzenz „Vincy“ Schwarz byl český redaktor a překladatel německé národnosti, popravený za antifašistickou činnost. Pocházel z rodiny šternberského drogisty, který se hlásil k německému nacionalismu. Absolvoval obchodní akademii v Olomouci a pracoval v rodinném obchodě, od roku 1925 žil v Praze. Založil literární agenturu Centrum a stal se propagátorem české kultury. Překládal do němčiny knihy Karla Čapka nebo Emila Vachka . Sestavil antologie Básníkův rok 1935-1936. 33 básníků píše na okraj dne, Věčné Čechy. Obrazy a vidiny z českých dějin v německé poezii a Čechy – tato krásná země. K jeho přátelům patřili František Bidlo, Vladislav Vančura, Pavel Eisner, Jaroslav Seifert nebo Otto Pick. Po okupaci odmítl přijmout říšskoněmecké občanství a v roce 1940 vstoupil do Církve československé husitské. Za druhé světové války se pohyboval v levicových kruzích a stál u zrodu odbojové skupiny Předvoj. Za šíření protinacistického článku ze švýcarských novin Neue Zürcher Zeitung byl v březnu 1942 se svojí manželkou Zdenou Flégrovou zatčen a v období heydrichiády byli oba uvězněni v pankrácké věznici a 30. června 1942 popraveni na Kobyliské střelnici.

Jindřich Řezbář (1)

Jindřich Řezbář byl cisterciácký mnich, autor latinsky psané Kroniky žďárského kláštera – „Cronica domus Sarensis“. Ve své kronice Jindřich Řezbář dochoval mnoho cenných informací o postupném osidlování horního Posázaví v druhé polovině 13. století a zároveň přinesl důležitá genealogická data o zakladatelích žďárského cisterciáckého kláštera „Fons Beatae Mariae Virgins“ pánech z Křižanova a také pánech z Lichtemburka, kteří se vhodnými sňatky stali jejich nástupci v držení této krajiny. Jindřich Řezbář o sobě píše v kronice, že je synem kameníka. V první polovině padesátých let, jeho otec i s rodinou přišel do Žďáru za prací na zdejším klášteře. Zde mladý Jindřich dostal od mnichů přezdívku Kameník, neb otci při práci pomáhal. Jindřichovi se život v klášteře zalíbil a tak vstoupil do řádu. Po několika letech, kdy se klášteru moc dobře nevedlo Jindřich řád opustil a zmizel ve světském světě. Do kláštera se vrací jako starý muž až v polovině devadesátých let. Zde pak pro klášter vyřezal sedadla a kostelní lavice, ač sám řezbářem nikdy nebyl a na paměť tohoto skutku chtěl, aby mu ostatní bratři začali říkat Řezbář. Jako pokus o odpuštění, za to že opustil řád, začal psát Jindřich kroniku , dílo začal i dokončil nejspíše v roce 1300. O jeho dalším životě a smrti není již nic známo. Jindřichova řezbářská práce vzala za své pravděpodobně při vypálení kláštera Husity a i jeho kronika dlouho zůstala neznámá, než byla znovu objevena v 19. století, kdy se našla v jediném rukopise a dnes je uložena ve vratislavské univerzitní knihovně.

M. A Sergejev (1)

Mike Quin (1)

Hugo Hecht (1)

Narozen 23.7.1883 v Praze, zemřel 1.2.1970 v Clevelandu . MUDr., profesor dermatologie, literatura z oboru dermatovenerologických chorob.

Peter Bednarčík (1)

Narozen 1953. MUDr., CSc., lékař . Autor prací z oblasti vojenského lékařství a magnetoterapie.

František Hlavica (1)

František Hlavica byl akademický malíř, ilustrátor a vysokoškolský profesor. František Hlavica se narodil ve Vsetíně. Jeho otec František Jan Hlavica byl řezbář a lidový muzikant. František Pocházel ze šesti sourozenců z nichž dva, Emil a Rudolf byli rovněž umělecky nadaní. Po absolvování obecné školy šel studovat Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Měl se původně stát otcovým nástupcem v řezbářské dílně. Touha po malování jej však dovedla až do Prahy na malířskou akademii. V roce 1901 složil přijímací zkoušky a nastoupil do přípravky. V roce 1902 pokračoval ve studiu v malířské speciálce prof. Hanuše Schwaigera. Během studia obdržel Hlavica několikrát první cenu na žákovských výstavách Akademie a byl představen císaři Františku Josefovi I. jako nejlepší žák. V roce 1907 ukončil úspěšně studium a nastoupil na vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník. Po návratu s vojenské služby se vydal do Itálii. Po návratu z Itálie žil střídavě v Praze a ve Vsetíně. V roce 1910 vystavoval v pražském Rudolfinu a následně obdržel stipendium na cestu do Španělska. V průběhu první světové války narukoval a převážnou část strávil na východní frontě, kde se zúčastnili bojů v zákopech. Koncem roku 1917 byl převelen do Krakova k leteckému oddílu. V roce 1918 byl jako technický důstojník poslán na italskou frontu. Byl raněn do pravé ruky a konec války strávil ve Vídni. Po válce se usadil v Brně, kde se svými bratry, patřil k vedoucím osobnostem brněnského kulturního života. Díky přátelství s Janem Masarykem procestoval Hlavica Francii a Velkou Británii. V roce 1928 byl jmenován profesorem krajinářského a figurálního kreslení na VUT v Brně. Dál jezdil na Valašsko do Nového Hrozenkova a v roce 1931 si postavil podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče chatu na "Kohútce". V roce 1938 se stal děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství na VUT v Brně. František Hlavica byl velmi plodný a namaloval mnoh...

Ernst Samhaber (1)

Německý historik, novinář a publicista. Vysokoškolský učitel. Působil také v Santiago de Chile.

Gerhard Spitzer (1)

Narozen 7. 3. 1930 ve Slezské Ostravě, zemřel v říjnu 2012. MVDr., autor učebnic pro střední školy z oboru hygieny potravin a parazitologie, články z oboru.

Sergej Nikolajevič Koževnikov (1)

Ruský vědec v oboru mechaniky, autor publikací z oboru strojírenství.

Milan Marvan (1)

Narozen 29. 7. 1932 v Kolíně, zemřel 28. 2. 2017 v Praze. Doc. RNDr., CSc., fyzik, vysokoškolský pedagog, specializace na termodynamiku a statistickou fyziku.

Josef Kalčík (1)

Narozen v únoru1904, zemřel 16.1.1980. Ing. Dr., profesor fakulty strojního inženýrství, práce z oboru, redaktor.

Franz Xaver Eder (1)

Německý fyzik se zaměřením na termodynamiku. Vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru.

Ladislav Půst (1)

Narozen roku 1922. Ing., CSc., vedoucí oddělení dynamiky soustav Ústavu termodynamiky Československé akademie věd. Práce v oboru.

A. A Ščukin (1)

Konstantin Andrejevič Ušakov (1)

Étienne Cabet (1)

Étienne Cabet byl francouzský filosof a utopický socialista. Roku 1831 byl zvolen poslancem, pro své ostré útoky na vládu byl však odsouzen a musel prchnout do Anglie. Pod vlivem Roberta Owena zde napsal knihu Voyage et aventures de lord William Carisdall en Icarie ) popisující ideální společnost, v níž volená vláda řídí veškerou ekonomickou činnost a dohlíží na sociální záležitosti, takže rodina zůstává jedinou na vládě nezávislou jednotkou. Založil také Ikarské hnutí, pojmenované podle jeho utopie a vymyslel termín komunismus. Narodil se v Dijonu, Côte-d'Or ve Francii v roce 1788. Vystudoval práva a získal pracovní pozici ve státní správě jako procureur-général na Korsice. V roce 1830 se aktivně zapojil do Červencové revoluce. Ze svého místa byl vyhozen poté co kritizoval vládní konzervatismus ve svém spise Histoire de la révolution de 1830. V roce 1831 byl zvolen za Côte d'Or do sněmovny parlamentu, kde se zapojil do frakce radikálů. Kvůli pokračujícím útokům na vládu byl v roce 1834 obžalován z velezrady. Před soudem raději zvolil útěk do Londýna, kde žádal o politický azyl. Zde se setkal s pracemi Roberta Owena a pod tímto vlivem sepsal svůj utopický román Voyage et aventures de lord William Carisdall en Icarie , v češtině vydáno jako Cesta do Ikarie . Kniha se setkala s obrovským úspěchem, který vedl k vytvoření Ikarského hnutí, jež mělo jeho ideály zrealizovat. V roce 1839 se vrátil do Francie, kde obhajoval činnost komunitaristického sociálního hnutí, pro které vytvořil termín communisme . Jeho myšlenky později ovlivnily další teoretiky socialismu a komunismu, včetně Karla Marxe a Friedricha Engelse. Mnoho z nich však ignorovalo Cabetovu náboženskou rovinu tak, jak ji popsal ve svém díle Le vrai christianisme suivant Jésus Christ. V roce 1841 začal znovu vydávat tis...

Gail Whitiker (1)

Gail Whitikerová je původem z Pembrokeshire, nyní však žije na Vancouveru Island, což je krásný ostrov na západním pobřeží Kanady. Když právě nepíše, můžete jí potkat ne dlouhých procházkách podél mnoha zdejších krásných pláží, nebo ji přistihnout při její další vášni, kterou je četba. Svůj první román napsala, když jí ještě nebylo dvacet, a dnes s láskou vzpomíná na svoji učitelku angličtiny, že jí tehdy neřekla, jak byl ve skutečnosti špatný. Do série historických románů Záhady steepwoodského opatství přispěla Neslušným návrhem.

Kate Bridges (1)

Kate je přitahována romantickými osudy odvážných mužů a žen, kteří zkrotili divoký Západ. Vyrůstala na kanadském venkově, kde se naučila pozorovat lidi, což ji láká dodnes. Hodně času také strávila četbou. Přečetla prakticky všechno, co jí přišlo pod ruku, nejraději ovšem měla beletrii a ze všeho nejvíc milovala romantické příběhy. V praktickém životě začínala jako sestra specializovaná na péči o novorozence, poté pracovala v projekční kanceláři, a když začala působit v televizní produkci, pokusila se o vlastní literární tvorbu. V současnosti žije se svým manželem v Torontu a kromě psaní historických romancí ráda cestuje a chodí do kina.

Richard W Sonnenfeldt (1)

Richard W. Sonnenfeldt se narodil roku 1923 v Berlíně židovským rodičům. Vývoj situace v Německu před vypuknutím 2. světové války přiměl jeho rodiče poslat Richarda a jeho mladšího bratra Helmuta do internátní školy v Anglii. Po napadení Anglie Německem v roce 1940 byl Richard chápán jako nepřítel a v důsledku toho poslán do vězení v Austrálii, odkud po propuštění emigroval do Indie a poté do USA, kde se roku 1941 setkal se svou rodinou . Jako americký občan a člen americké armády se roku 1945 účastnil osvobozování Německa. Díky své schopnosti mluvit plynně německy a anglicky se stal jedním z hlavních tlumočníků při stíhání nacistických válečných zločinců, nejprve v Paříži a poté v Norimberku. Po návratu do USA vystudoval elektrotechniku, podílel se na vynálezu barevné televize, zapojil se do projektů NASA pro přistání na měsíci a mimo jiné je držitelem několika patentů. Zemřel v říjnu 2009 ve věku 86 let.

Allison Leigh (1)

Nicolai Lilin (1)

Moldavský spisovatel se narodil v roce 1980 v podněsterském Benderu, který byl tehdy ještě součástí sovětského Moldavska. Od roku 2003 žije v italském Piemontu, kde si otevřel tatérské studio. Jeho první próza Sibiřská výchova , v níž prostřednictvím svého vypravěče Kolymy vzpomíná na dětství a dospívání v enklávě sibiřských kriminálníků vysídlených do Podněstří, se setkala s ohromným čtenářským zájmem, získala několik ocenění a roku 2013 byla též zfilmována . Na prvotinu navázal Lilin knihou Volný pád , ve které vylíčil své zážitky z války v Čečensku, kam byl poslán během povinné vojenské služby, i třetí prózou Dech tmy , ve které líčí další Kolymovy osudy po návratu z Čečenska. Zatím poslední autorovou knihou Příběhy na kůži tvoří šest próz spojených vypravěčovým tatérským řemeslem. Lilin pravidelně spolupracuje s deníkem la Repubblica a týdeníkem l'Espresso a roku 2011 založil v Miláně kulturní centrum Kolima Contemporary Culture - výstavy, koncerty, literární čtení.

Miroslav Sedlák (1)

Miroslav Sedlák, též Mirko Sedlák , byl český a československý politik, poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii. Po roce 1948 exilový politik. Absolvoval střední sociálně pojišťovací školu a pak nastoupil do okresní nemocenské pojišťovně v Českém Krumlově. Od roku 1929 byl župním důvěr­níkem sociálně demokratické mládeže. Ve 30. letech pak zastával na regionální úrovni četné stranické funkce. Na podzim 1938 musel po mnichovské dohodě opustit Český Krumlov a odejít do vnitrozemí. Za druhé republiky se podílel na vytvoření Národní strany práce. Byl zvolen jejím důvěrníkem, tedy krajským předsedou v župě České Budějovice. Za druhé světové války působil v odboji uvnitř organizace Národní hnutí pracující mládeže. Již v září 1939 byl zatčen a roku 1940 odsouzen na čtyři a půl roku káznice. Po vypršení trestu byl vězněn až do konce války v koncentračním táboře Flossenbürg. Po válce se vrátil do vlasti a zapojil se do veřejného života. V letech 1945–1946 byl předsedou okresní správní komise v Českém Krumlově a v období let 1945–48 působil na postu předsedy jihočes­ké organizace ČSSD, přičemž byl zároveň členem ústředního výkonného výboru strany. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za sociální demokracii do Ústavodárného Národního shromáždění. Setrval zde formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Během únorového převratu v roce 1948 patřil k části ČSSD kritické vůči KSČ, která byla ze sociálně demokratické strany vytlačena a která se stala terčem persekuce. Odešel do emigrace. Jeho cílem bylo nejprve Spojené království. V květnu 1948 se v Londýně podílel na vzniku exilové sociální demokracie. Byl členem jejího ústředního výkonného výboru. Od roku 1950 žil v USA. ČSSD zastupoval v 50. letech v Radě svobodného Československa. V letech ...

Jan Věnceslav Chmelař (1)

Narozen 1856. Práce ze zemědělství a chovatelství.

Tomáš Lenoch (1)

Narozen 2.3.1868 v Charvátech u Olomouce, zemřel 1937 v Olomouci. Agronom, práce z oboru.

Vojtěch Dvořák (1)

Narozen 23.3.1873 v Horní Moštěnici, okres Přerov, zemřel 1943 v Kroměříži. Redaktor, prozaik, rady pro hospodáře.

Zdeněk Štefek (1)

Zdeněk Štefek je český politik, stínový ministr kultury za KSČM, počítačový technik a manažer, v letech 2004 až 2008 a opět 2012 až 2020 zastupitel Středočeského kraje , v letech 2001 až 2005 předseda Komunistického svazu mládeže, člen KSČM. V letech 1989 až 1993 vystudoval obor elektrotechnická a sdělovací zařízení na Střední průmyslové škole elektrotechnické Ječná 30 na Praze 2. Následně v letech 1993 až 1997 absolvoval bakalářský obor výpočetní technika na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze . Studia pak zakončil v letech 1997 až 1999 oborem ekonomika a řízení na téže fakultě . Pracoval při studiu jako skladník elektrosoučástek, člen týmu tvořícího software pro banky, prodejce párků či zmrzlin a akvizitor či pomocník účetního. Od roku 1998 soukromě podniká ve službách v oblasti administrativní správy a službách organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob. V letech 2002 až 2003 byl zaměstnancem společnosti ACTEC, ve které zastával pozici IT technika a správce sítě. Ve stejnou dobu rovněž pracoval jako správce sítě letecké společnosti. Zdeněk Štefek je opětovně ženatý a má dva syny, trvalý pobyt má ve městě Buštěhrad na Kladensku. Angažuje se jako předseda spolku Rodiče nejen dětem. Hovoří anglicky, německy a rusky. Mezi jeho zájmy patří astronomie, elektrotechnika, počítače, hra na kytaru a příroda. Kultuře se věnoval i jako gestor klubu KSČM pro kulturu v zastupitelstvu Středočeského kraje , jako radní pro oblast kultury a památkové péče Středočeského kraje , jako místopředseda a poté předseda výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch . V rámci svých aktivit působil jako místopředseda i v Komisi Rady Asociace krajů pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch, v pracovní skupině pro přípravu dotačních titulů IROP pro kulturu či v pracovní skupině MK pro iDemus,...

Pavel Zejda (1)

Narozen 22. 8. 1979. Ing., Ph.D., stavař, projektant v oblasti sanací vlhkého zdiva a hydroizolace.

Andrzej Fonfara (4)

Knižní ilustrátor, karikaturista a animátor, ilustruje hlavně pohádky.

Karel Slezák (2)

Narozen 21.2. 1919 v Morkovicích, zemřel 1996 tamtéž. PhDr., středoškolský učitel, organizátor kulturního a společenského života, zakladatel pěveckého sdružení Cantus, autor libreta a článků s regionální tematikou.

Frederic Seaman (1)

V roce 1979 byl Frederic Seaman najat jako osobní asistent Johna Lennona a byl s ním v každodenním styku posledních dvacet měsíců jeho života. V té době žil Lennon už pátým rokem v dobrovolné izolaci v proslulém nájemním domě Dakota v New Yorku společně s Yoko a se svým čtyřletým synem Seanem. Většinu svého času v té době trávil sledováním televize, četbou knih, vařením a péčí o svého malého syna. Frederic Seaman ve své funkci osobního asistenta vykonával mimo jiné povinnosti pobočníka, řidiče, společníka a působil tímto coby spojka Lennona s okolním světem.

Roman Warszewski (1)

Polský publicista, cestovatel, věnuje se přírodní medicíně, též scénárista a autor dokumentárních pořadů.

Jan Srp (2)

Narozen 9. 3. 1888 v Praze-Královských Vinohradech, zemřel 14. 10. 1972 v Praze. Poštovní úředník, odborný spisovatel v oboru fotografie. Fotoamatér, autor fotografických příruček.

Petr Barnet (1)

Publikuje v oblastech: etopedie; speciální pedagogika.

L. L Rogger (1)