Všichni Autoři a témata

Kittner Vávra (1)

Nikolaj Liliev (1)

Bulharský básník, významný představitel symbolismu, překladatel a dlouholetý šéf činohry sofijského Národního divadla . U nás je jeho tvorba známa z výboru A mlčky piji zapomnění .

Martin Jíra (1)

Ing. Martin Jiránek, CSc., práce z oboru pozemního stavitelství a zdravotně nezávadných staveb, práce o protiradonových opatřeních.

Michail Vasil'jevič Fedorov (1)

Ruský profesor biologie a mikrobiologie.

Meja Mwangi (1)

Jeden z nejznámějších keňských autorů. Pracoval také jako scénárista.

Curt Agte (1)

Německý technik, metalurg, zakladatel čs. práškové metalurgie, publikace z oboru, působil v Česku.

William B Karesh (1)

Americký veterinární lékař. Zabývá se ochranou divokých zvířat.

Arthur Beiser (1)

Vysokoškolský učitel fyziky na univerzitě v New Yorku . Publikace z oboru.

Jan Kapr (2)

Jan Kapr byl český hudební skladatel, hudební režisér, publicista a pedagog. Hudbě se věnoval už od svého dětství, od 16 let svého věku, kdy utrpěl těžký úraz, se hudbě věnoval téměř výhradně. Po studiích na Pražské konzervatoři v letech 1933–1938 a 1938–1940 působil po 7 let jako hudební režisér v Československém rozhlase, poté pak 2 roky pracoval jako šéfredaktor vydavatelství Orbis. V této době byl prominentním skladatelem a protežovaným členem KSČ. V roce 1948 byl členem akčního výboru strany, který posuzoval ideologickou vhodnost provedení těch kterých skladeb. V roce 1951 obdržel Stalinovu cenu druhého stupně za hudbu k propagandistickému dokumentu režiséra Vladimíra Vlčka Nové Československo. V letech 1961 až 1972 vyučoval skladbu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně . Jako publicista od roku 1949 redigoval časopis Hudební rozhledy. V šedesátých letech výrazně proměnil svůj kompoziční styl – nechal se inspirovat skladebnými směry a proudy tzv. Nové hudby a v pozdějším díle je osobitě syntetizoval. Napsal hudebně teoretickou práci Konstanty. Po roce 1968 zaujal negativní postoj k sovětské okupaci Československa, na protest proti okupaci jednotkami Varšavské smlouvy vrátil Stalinovu cenu, jeho díla nebyla uváděna, v důsledku normalizace na počátku 70. let také nemohl dále vyučovat.

Lewis Nordan (1)

Lewis Nordan byl americký spisovatel narozený ve státě Mississippi, kde také prožil většinu svého života, na tamních univerzitách získal vzdělání a také na nich působil, V 45 letech publikoval svou první sbírku povídek, kterou se etabloval jako spisovatel píšící v tradicích amerického jihu po boku autorů jako William Faulkner , Erskine Caldwell a Flannery O'Connor. Po vzoru svého rodiště vytváří fiktivní Arrow Catcher v deltě Mississippi, proslulost získává svou knihou Hudba močálu s aspekty magického realizmu, který se stává spolu s jakousi směsí tragiky a humoru jeho jakousi „ochrannou známkou“. Mississippi opouští až před odchodem do důchodu, stěhuje se do Pittsburghu v Pennsylvanii, kde při výuce tvůrčího psaní na místní univerzitě dožívá svůj plodný život.

Jaroslav Komínek (1)

Jaroslav Komínek je český politik, od roku 2008 zastupitel Ústeckého kraje , od roku 2006 zastupitel města Chomutov, člen KSČM. V letech 1989–1993 studoval na Vojenské střední odborné škole tankové a automobilní v Nitře, do roku 2004 působil jako voják z povolání v Armádě České republiky. Po odchodu z armády vstoupil do KSČM. V roce 2006 se poprvé ujal politické funkce, byl zvolen zastupitelem města Chomutov, kterým je dodnes. Zastupitelem Ústeckého kraje byl poprvé zvolen v roce 2008 a je jím také dodnes. Od roku 2012, kdy KSČM vyhrála krajské volby v Ústeckém kraji, je radním Ústeckého kraje pro dopravu, v roce 2016 pak povýšil na funkci náměstka hejtmana Ústeckého kraje pro dopravu. Pod jeho působením se od roku 2015 podařilo vybudovat integrovaný systém Doprava Ústeckého kraje , kdy cestující mohou po celém Ústeckém kraji cestovat na jednu jízdenku vlaky, regionálními autobusy, MHD ve vybraných městech a turistickými lodními linkami po Labi. Od roku 2019 Komínek působí také jako předseda představenstva Dopravního podniku měst Chomutova a Jirkova . Příležitostně jezdí jako řidič autobusu. Jeho současnou partnerkou je Darina Kováčová, starostka města Jirkov. V krajských volbách v roce 2020 obhájil za KSČM post zastupitele Ústeckého kraje. Strana se nicméně nestala součástí nové krajské koalice a skončil tak v pozici náměstka hejtmana. V roce 2018 se Komínek dostal do sporu s firmou BusLine, která provozovala autobusovou dopravu v Ústeckém kraji. Spor vznikl poté, co Ústecký kraj odmítl přidat peníze firmě BusLine na navýšení platů řidičů nařízené vládou, protože by to bylo mohlo být nezákonné. Firma BusLine poté přestala plnit závazky, které byla povinna dle smlouvy plnit. Mělo to za následek, že některé spoje vůbec nevyjely. Ústecký kraj reagoval na vzniklou situaci unikátn...

Eva Rozkovcová (1)

Narozena 5.3.1922 v Kladně. MUDr., CSc., stomatoložka, publikace z oboru.

Jarmil Kostlán (1)

Narozen 8.11.1915 v Jarošově u Litomyšle, zemřel 22.11.1986. MUDr., DrSc., profesor stomatologie, publikace z oboru.

Miloš Hrušovský (1)

Miloš Hrušovský byl slovenský a československý účastník odboje, politik Komunistické strany Slovenska, člen Sboru pověřenců v 50. letech a poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Absolvoval gymnázium a soukromou obchodní školu v Praze. Původně působil jako bankovní úředník. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Spolu s Štefanem Bašťovanským byli od července 1942 předáky IV. ilegálního vedení KSS. 10. dubna 1943 ho zatkla slovenská policie. Později byl účastníkem Slovenského národního povstání. Po válce redigoval časopis Výstavba Slovenska. Byl předsedou Ústředního výboru slovenského Svazu protifašistických bojovníků a členem předsednictva federálního Svazu protifašistických bojovníků. Zároveň působil jako člen předsednictva slovenského i federálního Ústředního výboru Národní fronty. V letech 1955–1960 byl pověřencem spotřebního/lehkého průmyslu v 11. Sboru pověřenců a 12. Sboru pověřenců. V letech 1960–1963 zastával post místopředsedy KNV pro Středoslovenský kraj. K roku 1964 se uvádí jako náměstek předsedy Slovenské komise pro investiční výstavbu. Publikoval četné skici a fejetony. Roku 1948 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání, v roce 1949 Československý válečný kříž 1939, získal i Řád 25. února a roku 1966 Řád práce. V letech 1946–1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Počátkem roku 1968 byl zvolen členem komise Slovenské národní rady, která se zabývala z hlediska ekonomického a národohospodářského změnou postavení slovenských orgánů. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát ovšem nabyl až dodatečně v březnu 1971 v rámci jedné z doplňovacích voleb po vlnách čistek souvisejících s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do...

Jaroslav Beránek (2)

Mgr. Jaroslav Beránek byl československý basketbalista, účastník Mistrovství světa 1974 a Mistrovství Evropy 1975. Je zařazen na čestné listině mistrů sportu. V československé basketbalové lize hrál 18 sezón v letech 1969-1989 za kluby Iskra Svit, Zbrojovka Brno, RH Pardubice, VŠDS Žilina a Baník Handlová. Třikrát byl mistrem Československa, jedenkrát vicemistrem a má jedno třetí místo. V historické střelecké tabulce basketbalové ligy Československa je na 10. místě s počtem 6561 bodů. V sezóně 1982-1983 v ligovém utkání Žilina - Handlová zaznamenal 54 bodů, což byl třetí nejlepší střelecký výkon v historii československé ligy. Zúčastnil se 5 ročníků evropských klubových pohárů v basketbale, s týmem Zbrojovka Brno 4 ročníků, z toho dvakrát Poháru evropských mistrů , dvakrát Poháru vítězů pohárů . S týmem Brna získal druhé místo v Poháru vítězů pohárů 1974). S týmem Iskra Svit hrál v Poháru vítězů pohárů 1986, v 1. kole vyřadili turecký Fenerbahce Istanbul, v osmifinále byli vyřazeni od Stade Francais Paříž. Jako hráč reprezentačního družstva Československa byl účastníkem 2 světových a evropských basketbalových soutěží. Za reprezentační družstvo Československa v letech 1971-1978 hrál 118 zápasů, z toho na Mistrovství světa a Mistrovství Evropy celkem 14 zápasů, v nichž zaznamenal 103 bodů. Startoval na Mistrovství světa 1974 v Portoriku a na Mistrovství Evropy mužů - 1975 v Bělehradě

Emil F Smidak (1)

Narozen 13.8.1910 v Ostravě, žil ve Švédsku a Švýcarsku, kde zemřel v roce 2003. Profesně se věnoval těžkému průmyslu, též publikace o hudbě, výtvarném umění a filosofické úvahy.

Vladimír Půhoný (1)

Raven Argoni (1)

Narozen 21. 2. 1948 v Čejči u Hodonína. Režisér, spisovatel, fotograf, kartář, autor publikací z oblasti okultismu.

Stanislav Tajbr (1)

Ing., odborník firmy Korado na vytápění a topná tělesa.

Vasilij Terent'jevič Popov (1)

Josef Šebesta (1)

Plukovník Josef Šebesta byl legionář, důstojník československé armády a odbojář z období druhé světové války. Josef Šebesta se narodil 17. dubna 1891 v Těchonicích v klatovském okrese. Mezi lety 1903 a 19133 vystudoval gymnázium s maturitou v České Budějovice a poté obchodní kurz v Chrudimi. V letech 1912 a 1913 absolvoval školu pro důstojníky v záloze v Salzburgu. Po začátku první světové války byl mobilizován k pěšímu pluku do Jindřichova Hradce, aby v srpnu odjel na haličskou frontu. 20. listopadu 1914 padl u Krakova do zajetí. V dubnu 1918 vstoupil v Ťumeni do československého střeleckého pluku. Vzdělával se a dosáhl hodnosti podporučíka. S legiemi absolvoval sibiřskou anabázi a 8. června 1920 byl již v hodnosti poručíka odvezen z Vladivostoku přes USA do Československa. Od roku 1920 sloužil Josef Šebesta u pěšího pluku v Mostu. Již jako kapitán učil v letech 1921 - 1923 na důstojnické škole horského dělostřelectva, v roce 1926 byl krátce velitelem strážního oddílu v Praze, vzdělával se a dále hodnostně stoupal. V září 1929 byl ustanoven pobočníkem velitele 2. pěší brigády v Chomutově, od roku 1934 jako zástupce velitele praporu tamtéž. V červnu 1935 byl v hodnosti majora převelen na stejný post do Banské Bystrice. 1. 12. 1936 byl jmenován velitelem praporu Stráže obrany státu Levice a zároveň vojensko-technickým referentem u hlavního okresního politického úřadu tamtéž. V roce 1937 byl povýšen na podplukovníka. Po odstoupení pohraničí Maďarsku přesídlil do Pukance. Po rozpadu Československa v roce 1939 strávil Josef Šebesta půl roku v Peruci, kde organizoval rámcovou jednotku Obrany národa pro prostor Louny - Libochovice. Poté pracoval na Zemském úřadu pro válečné poškozence v Praze. V listopadu 1940 byl zatčen Gestapem a vyšetřován v Kladně. Byl vězněn na Pankráci a v prosinci 1941 odsouzen za velezradu ke čtyřem a půl roku vězení. Vystřídal několik věznic na území Německa. 14. dubna 1945 jej sice osvobodila předsu...

Václav Kubica (2)

Narozen 20.5.1926 v Praze. Muzikolog, hudebník, publikace o arabské hudbě.

Em Čapek (1)

Oldřich Pyšvejc (1)

Narozen 21.4.1865 v Praze, zemřel 21.12.1938 tamtéž. Nakladatel, knihkupec, antikvář, autor seznamů antikvárních knih.

G. N Whyte (1)

Andrém K. (1)

Michal Zítko (3)

Narozen 25.7.1972 v Jaroměři. Spisovatel, překladatel, redaktor.

František Polák (1)

František Polák byl hrdina I., II. i III. odboje. Po účasti v československých legiích se za první republiky živil jako komunistický advokát. V roce 1939 odešel do Polska. Dne 3. listopadu 1939 bylo v sovětském zajetí zahájeno jeho stíhání za protisovětskou činnost. Byl odsouzen k 8 letům žaláře. Dne 17. ledna 1942 byl propuštěn na základě československo-sovětské dohody o amnestii pro čs. občany. Na konci roku 1942 byl opět odsouzen za protisovětskou činnost, tentokrát k 5 letům nucených prací v gulagu. Propuštěn byl 5. prosince 1947. V září 1948 emigroval do západního Německa, kde seznámil světovou veřejnost se sovětskými tábory nucené práce. V dubnu 1951 se odstěhoval do USA. V roce 1953 žaloval SSSR a jeho satelity za nucenou práci. Výsledkem bylo, že OSN odsoudila používání nucené práce. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .

Cyril Kotyšan (1)

Narozen 11.1.1899 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Emil Cimbura (1)

Emil Jan Cimbura je český akademický malíř, grafik, textilní výtvarník, scénograf a ilustrátor. V letech 1939–1946 vystudoval Emil Cimbura v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, resp, od roku 1945 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové monumentální a dekorativní malbu u profesorů Arnošta Hofbauera, Jaroslava Bendy, Antonína Strnadela, Antonína Pospíšila. a Aloise Fišárka, u kterého byl po skončení studia dva roky asistentem. Těžiště jeho tvory tkví v oboru monumentální malby, tapiserie, tištěného textilu, skla, keramiky, mozaiky, scénografie, designu a volné a užité grafiky. Ilustroval také několik knih, především pro děti a mládež. Zúčastnil se řady vnitrostátních i zahraničních výstav a pravidelně vystavuje se Spolkem výtvarných umělců Mánes, jehož je dlouholetým členem .

Simon Tofield (1)

Studoval grafiku a animaci na De Montfortově univerzitě a v současné době pracuje v Lodýně jako výtvarník a ředitel společnosti Tandem Films.

Kumiko Kakehashi (1)

Japonská spisovatelka a novinářka.

František Fuciman (2)

Slovenský autor odborných článků z lékařství.

Zdeněk Baloun (1)

Narozen 1918, zemřel 1978. Malíř a ilustrátor, výtvarný redaktor nakladatelství Orbis a Odeon.

Jozef Čabelka (1)

Jozef Čabelka byl československý vědec a pedagog, akademik SAV, korespondent ČSAV, mikrometalurg a expert v oboru svařování. Jozef Čabelka se narodil 15. února 1910 ve městě Holíč v Záhorské nížině, na západním Slovensku. Navštěvoval Reálné gymnázium v Hodoníně, které ukončil v roce 1928. Ve stejném roce nastoupil ke studiu oboru strojního inženýrství konstrukčního směru na Vysokém učení technickém v Brně a v roce 1932 nastoupil ještě ke studiu oboru silnoproudé elektrotechniky. Studia na VUT ukončil v roce 1934 titulem Ing. Po studiích na VUT jej tamní profesoři – Rysek a Píšek – doporučili k praxi v laboratoři prof. Portevina v Paříži. Po jednom roce nastoupil na svářečskou školu ESSA – École Supérieure de Soudure Autogéne, ze které si v roce 1937 odnesl diplom Ing. ESSA . Před návratem do Československa ještě absolvoval krátké praxe ve francouzské společnosti Air Liquid a americké Babcock-Wilcox. Poté začal pracovat v Železárnách a drátovnách Bohumín, kde začal budovat oddělení pro výrobu přídavných svařovacích materiálů. Během zaměstnání mu byly umožněny studijní pobyty v ESABu v Göteborgu, Königshütte, Bismarckhütte a v závodech Krupp. Po přemístění oddělení do továrny ve Vamberku – Železárny Vamberk – vybudoval jeden z nejmodernějších provozů na výrobu obalovaných elektrod ve světě. Čabelka se stal vedoucím výroby továrny ve Vamberku, které se stala jedním z největších výrobců elektrod ve střední Evropě. V roce 1942 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1946 řádným profesorem Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě v oboru mechanické technologie. V roce 1943 založil Katedru fyzikální metalurgie na Strojní fakultě SVŠT, kterou i vedl. Za svého působení v Železárnách Vamberk přišel s vlastní metodikou stanovení svařitelnosti uhlíkových ocelí. Ta byla předmětem jeho dizertační práce, kterou úspěšně obhájil...

Ueda Akinari (1)

Vlastním jménem Ueda Sendžiró, autor prozaických žánrů jomihon, ukijozóši, básník formy tanka, kokugakuša. Používal též pseudonymy Mučó, Wajakutaró, Uzurai a Senšikindžin. Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl údajně samuraj. V dětství byl adoptován do obchodnické rodiny Ueda coby dědic jména a pokračovatel rodu. Po těžké nemoci částečně ochrnul na obou rukou. Neradostný osud jej poznamenal, věřil v nadpřirozeno, magii a vůli božstev. Od mládí se věnoval psaní básní a četl knížky gesaku stejně jako japonské i čínské klasiky. Měl hluboký zájem o „národní vědu“ kokugaku, kterou studoval u význačného učence Kató Umakiho a v níž dosáhl významného postavení. Prózu, která jej proslavila nejvíce, začal psát až ve 30 letech, velice jej přitahovaly strašidelné příběhy a vyprávění o nadpřirozených jevech. Jeho mistrovským dílem se stalo Vyprávění za měsíce a deště, inspirované čínskými motivy. Knihu dopsal v roce 1768, ale vydána byla až roku 1776. Sbírka devíti romantických, strašidelných příběhů je psána vybroušeným slohem, částečně i s použitím mluveného jazyka. Ovlivnila řadu pozdějších autorů. Povídky jsou plné nadpřirozených jevů, protagonisté se například setkávají s duchy historických osobností, v některých příbězích dochází k převtělování lidí v tvory z živočišné říše a naopak. Druhou Uedovu sbírku povídek „Harusame monogatari“ tvoří rovněž devět příběhů, ale ve srovnání s předchozí sbírkou obsahuje mnohem méně nadpřirozených prvků. Ve 37 letech přišel Ueda při požáru o domov a začal studovat medicínu, později si v Ósace otevřel lékařskou praxi a získal reputaci výborného lékaře. Třebaže ke konci života částečně oslepl, věnoval se vědeckému studiu fonologie, staré klasické literatury, čajovému obřadu a poezii....

Lucie Kracíková (1)

Lucie Kursová, dívčím příjmením Kracíková je česká archeoložka, historička architektury a publicistka. Pracuje v teplickém Regionálním muzeu, kam byla roce 2009 přijata na pozici vedoucí Archeologického oddělení. Ve své odborné praxi se zaměřuje středověkou a raně novověkou architekturu. Kursová se též podílí na archeologických průzkumech .

František Petřík (1)

Narozen 12. 4. 1857 v Doubravčicích u Českého Brodu, zemřel 18. 1. 1925 ve Vysokém Mýtě. Pedagog, práce v oboru, prozaik pro mládež.

Thierry Maitre-Allain (1)

Jaroslav Kubeček (1)

Vlastimil Vávra (4)

Narozen 28.10.1923 v Postoloprtech u Loun. RSDr., CSc., vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Práce v oboru moderních československých, sovětských a španělských dějin.

Robert Fikari (1)

Literatura o grafických technikách.

Raul Trojan (1)

Narozen 5.12.1922 v Praze. Výtvarník, autor loutkových her.

Emanuel Petlan (3)

Práce v oboru dějin knihtisku.

Platon Ivanovič Dějev (1)

Narozen 30.3.1901 v Cetynji v Černé Hoře , zemřel 1.6.1981 v Praze. Akademický malíř, překladatel z ruštiny.

Dominik Karel Čermák (1)

Narozen 2.2.1835 v Praze, zemřel 6.12.1890 tamtéž. Katolický kněz, knihovník, náboženská literatura.

Zdeněk Farkaš (1)

Slovenský historik, archeolog a muzejní pracovník.

Gerhard Fuchs (1)

Rakouský filolog, literární vědec.

Raimund Menschik (1)

Wolfgang Wolfram von Wolmar (1)

Wolfgang Wolfram von Wolmar byl důstojník SS v hodnosti SS-Hauptsturmführer. Od konce vojenské správy Protektorátu Čechy a Morava do října 1943 byl vedoucím „skupiny Tisk“ , která byla podřízena kulturně-politickému oddělení Úřadu říšského protektora. V říjnu 1943 byl jmenován vládním radou a na pozici vedoucího „skupiny Tisk“ jej nahradil Arthur Söhnel. Patřil k mimořádně vlivným okupačním úředníkům, který prostřednictvím cenzury, tlakem nařízení a také formou osobních schůzek s šéfredaktory protektorátních periodik dokázal potlačit všechny náznaky nesouhlasu s německou politikou. Jeho oddělení denně zasílalo vydavatelům novin a časopisů instrukce o tom, jakých událostí si všímat a které ignorovat. Na základě jeho návrhu mj. český tisk radikálně omezil zpravodajství ze zahraničí. Navíc tyto informace směly pocházet pouze od německé agentury DNB . Wolfram von Wolmar byl kromě své politické práce poměrně dobrým fotografem, jehož práce se objevovaly v řadě časopisů a knih. Velmi častým motivem jeho fotografií byli obyvatelé na východním bojišti poté, co tato území byla „osvobozena německou armádou od bolševismu“. Své snímky i texty většinou podepisoval šifrou WvW. Ačkoli Československo později žádalo Německo o jeho vydání, aby ho mohlo soudit za válečné zločiny, nikdy nebyl před československý soud postaven.

Fritz Kienert (1)

Německý autor knih o letectví.

Josef Beran (1)

Josef Jaroslav Beran byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969 a od roku 1965 kardinál. Byl politickým vězněm nacismu i komunismu, komunistický režim mu navíc po většinu času znemožnil spravovat diecézi. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec ve Vatikánu. Po úmrtí jej kardinál Šeper označil za druhého svatého Vojtěcha. Jako jedinému Čechovi se mu dostalo pocty být pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky ve Vatikánu s více než sto hroby. Paradoxně se tak stalo v důsledku komunistického režimu v Československu, který zakázal převoz jeho ostatků do vlasti. Transport se uskutečnil až v demokratickém zřízení během dubna 2018, kdy byly ostatky uloženy v kapli sv. Anežky České ve svatovítské katedrále. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení. Narodil se v Plzni v rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové Lindauera), při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová. Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v Římě . Po vysvěcení na kněze pokračoval ve studiu teologie . V letech 1912–1917 působil jako kaplan , dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny . Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře . V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn na Pankráci a v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde byl vězněn mimo jiné společně s páterem Richardem Henkesem . V koncentračním táboře Dachau byl prvně zařazen mezi metaře. S ostat...

Kateřina Procházková (1)

Kateřina Procházková se narodila 8.2. 1976 v Praze. Z České televize si ji můžete pamatovat jako programovou hlasatelku, z televizní stanice TV3 jako moderátorku pořadů "Lady Today" a "Seznamka".

Pavla Pečinková (3)

PhDr. Pavla Pečinková, CSc., Pracoviště Katedra dějin umění a estetiky, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Vzdělání a akademická kvalifikace 1965-1970 Střední uměleckoprůmyslová škola v Brně 1970-1975 Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 1977 doktorát z dějin a teorie výtvarného umění, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 1978-80 postgraduální studium Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, obor estetika 1980-85 interní aspirantura v Národní galerii v Praze 1988 titul kandidát věd Přehled zaměstnání 1975-80 redaktorka v nakladatelství Mladá fronta 1980-85 aspirantura v Národní galerii 1985-90 odpovědná redaktorka v nakladatelství Odeon od 1990 odborná asistentka Katedry dějin umění a estetiky VŠUP v Praze

Lucas Cranach (4)

Německý malíř.

Tomáš Bujna (1)

Slovenský architekt.

David Riesman (1)

David Riesman byl americký právník a sociolog. Celosvětovou proslulost získal díky své knize Osamělý dav z roku 1950. V knize Osamělý dav se Riesman pokusil analyzovat moderní společnost. Kriticky nahlíží především společnost konzumní. Riesman v knize rozlišuje tři typy osobnosti, které jsou charakteristické pro různé epochy dějin: Koncept má blízko k teoriím Ferdinanda Tönniese či Émila Durkheima , Riesman však přidává kritiku nejaktuálnější fáze moderní společnosti, čímž předjímá kritiku Marcuseho či Baudrillardovu.

Jana Pospíšilová (2)

Jana Rychlá, rodným jménem, které užívala během profesionální kariéry Jana Pospíšilová je bývalá česká profesionální tenistka, která na profesionálním okruhu hrála mezi lety 1986–1998. Ve své kariéře na něm nevyhrála žádný turnaj. Dvakrát si zahrála finále – ve dvouhře v roce 1988 na Southern Cross Classic v Adelaide podlehla Janě Novotné a ve čtyřhře roku 1990 spolu Leonou Láskovou prohrály na Athens Open s italsko-rakouským párem Laura Garroneová a Karin Kschwendtová. Roku 1987 vyhrála dvouhru starších dorostenek na Pardubické juniorce. V roce 1988 zvítězila s československým fedcupovým týmem v Poháru federace, po finálové výhře nad Sovětským svazem. Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v únoru 1989 na 49. místě a ve čtyřhře pak v květnu 1991 na 83. místě. Mladším bratrem je profesionální tenista Jaroslav Pospíšil . V roce 2006 se vdala za herce a moderátora Petra Rychlého. Společně mají syna Petra . Rodina žije v Kostelci u Křížků. Od roku 1996 nastupovala za následující tenisové kluby: Ve Fed Cupu odehrála za ČSSR sedm čtyřher s bilancí pět výher a dvě prohry. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jana Pospíšilová na francouzské Wikipedii.

David Maškenazy (1)

Narozen 1. 4. 1959 v Praze. PhDr., historik, knihovník a spisovatel. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor knihovnictví a vědecké informace. Pracovník knihovny Národního muzea v Praze - vedoucí oddělení zámeckých knihoven, specializace na dějiny šlechtických rodů. Publikace z oboru, též autor kuchařské knihy a sestavovatel sbírky židovských anekdot.

Eva Brabcová (1)

Celý svůj dosavadní život jsem prožila v Praze. Vypadá to, že už to tak zůstane, protože na tropickém ostrově není o Vánocích sníh ... I přes to, že veterinářkou býti jsem se pevně rozhodla po té, co mi nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání, kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry, jsem absolvovala ekonomickou školu, více než jednou jsem se vdala a na svět přivedla dvě dcery. Nesmím potkat opuštěné zvíře, protože se v tu ránu stane dalším členem naší domácnosti a to bez ohledu na to, zda se jedná o veselého psíka či silně nekomunikativní želvu. Pravidelně navštěvuji pracovní proces a po nocích pak provozuji hrátky s počítačem, výsledkem čehož jsou mé knížky a také povídky a články pro různé časopisy.