142321–142380 z 143160 Autoři
Dušan Machovec (1)
Doc. PhDr., CSc.. Narodil se 12. ledna 1929 v Praze. K filosofii a hudbě směřoval již od raného mládí, k čemuž bezpochyby významně přispělo i rodinné prostředí. Jeho otec byl středoškolským profesorem, filosofii a hudbě se od mládí intensivně věnoval i jeho starší bratr Milan. Kvalitní průpravu pro vysokoškolské studium humanitních oborů a zvláště dějin filosofie mu poskytlo Klasické gymnasium v tehdejší Praze XII - Vinohradech, kde studoval v letech 1940-48. Po maturitě byl přijat na FF UK, nejprve na obory hudební věda a psychologie, během studia si změnil kombinaci oborů na filosofii a hudební vědu. Po ukončení vysokoškolského studia v r. 1952 byl jmenován asistentem katedry filosofie FF UK a o tři roky později se zde stal odborným asistentem. Roku 1960 obhájil kandidátskou disertační práci "Dvě studie o Aristotelově filosofii". Vyučoval dějiny filosofie se speciálním zaměřením na dějiny antické a římské filosofie až do počátku 80. let. Od roku 1985 pracoval v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV. Po listopadu 1989 se vrátil na Filosofickou fakultu UK, kde se v roce 1990 habilitoval jako docent pro obor dějiny filosofie. Publikoval téměř přes 200 odborných prací, většinu se zaměřením na dějiny antické filosofie.
Více od autora
Lisa Lutz (1)
Narodila se a vyrostla v Jižní Karolíně. Poté, co vychodila střední školu, se zapsala na několik vysokách škol, žádnou však nedokončila. V současné době žije v Seattlu.
Více od autora
Kajsa Ingemarsson (1)
Kajsa Ingemarssonová se narodila ve švédském městě Oxelösund, ale vyrostla ve Stockholmu. Vystudovala ruštinu, polštinu a politické vědy na univerzitě ve Stockholmu a strávila jeden rok na Puškinově institutu v Moskvě. Po návratu byla v roce 1990 kontaktována švédskou tajnou službou , která jí nabídla práci v kontrašpionáži vůči Rusku. Pro SAPO pracovala v rozmezí let 1991-1997 . Pro další působení v tajné službě by musela absolvovat policejní akademii, což odmítla. Posléze získala místo v zábavném pořadu Hassan na švédském rádiu, což posunulo její kariéru jiným směrem. Od té doby pracovala jako moderátorka, scénáristka, herečka a imitátorka ve švédském rozhlase. Na podzim 2010 vedla vlastní talk show s názvem Ingemarsson. Později začala působit jako moderátorka v televizi a přispívala do novin. Má dvě dcery, její manžel je zaměstnán ve švédském rozhlasu. V roce 2002 debutovala knihou På det fjärde ska det ske. Roku 2005 se její nový román Sny o vůni citronu stal švédským bestsellerem. Kniha se dočkala překladu mimo jiné do ruštiny, němčiny, polštiny a čínštiny. Filmová adaptace vznikla v roce 2013.
Více od autora
Eduard Schmidt (1)
Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt , byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto. Vystudoval v Praze staroměstskou reálku, vyučil se v obchodě svého otce kartáčnictví a studoval ve Švýcarsku a Německu. Od roku 1910 vystupoval jako recitátor a zpěvák v Schöblově kabaretu U Bílé labutě. Jednalo se o spolutvůrce literárního kabaretu Červená sedma. Spolupracoval se satirickými časopisy a spolu s několika karikaturisty vydával Letáky. Působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky. Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko. V letech 1920–1942 působil jako redaktor Lidových novin. V době od května 1933 do 31. prosince 1938 byl jejich šéfredaktorem.
Více od autora
Josef Flejšar (1)
Narozen 28. 5. 1922 v Novém Bydžově, zemřel 17. 5. 2010. Grafik a malíř.
Více od autora
Eduard Urx (1)
Eduard Vincenc Urx byl komunistický politik, česky a slovensky tvořící novinář, básník, literární kritik a teoretik. Patřil mezi davisty. Narodil se v domě č. p. 135 ve Velké nad Veličkou do rodiny místního hraběcího lesního Josefa Urxe a jeho manželky Idy. Jeho otec Josef pocházel ze středních Čech , a Anna, dcera Jana Bernáška, rolníka v Poštovicích v Čechách ). Rodiči jeho matky Idy byli Eduard de Cachée, vrchní stavební správce u Deutschmeistera v Horní Loučce, a Johana, dcera Antonína Jellineka, hospodářského rady v Novém Městě v Čechách. Josef a Ida uzavřeli sňatek dne 15. září 1900. Ve Velké nad Veličkou byl Eduard Urx také 9. února 1903 pokřtěn, v roce 1924 během pobytu na Smíchově však z církve římskokatolické oficiálně vystoupil a zůstal bez vyznání. V Praze 6–Střešovicích má pamětní desku . Jeho jméno nesou ulice v Karlíně, v Hradci Králové, Klášterci nad Ohří, Brně, Ostravě, Olomouci, Karviné, Práznovcích, v Prešově , v Havířově a Neratovicích . V letech 1950 až 1990 byla po něm pojmenována chemická továrna původně v Ostravě, později ve Valašském Meziříčí, nynější DEZA. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Urx na slovenské Wikipedii.
Více od autora
August Bebel (1)
Ferdinand August Bebel byl německý politik, spisovatel a marxistický filosof. Začínal jako prostý dělník. Zpočátku se angažoval v katolických dělnických spolcích a bojoval proti socialismu. Pak ho však do řad levice přivedly texty Ferdinanda Lassalla a osobní vliv Wilhelma Liebknechta. Byl zakladatelem a třetím předsedou Sociálnědemokratické strany Německa . Jako poslanec severoněmeckého parlamentu a posléze Reichstagu proslul svým odporem proti prusko-francouzské válce, obsazení Alsasko-Lotrinska i proti německé koloniální politice v Africe, kterou označoval za bestiální. Jako jeden z prvních upozorňoval na nebezpečí německého rasismu a antisemitismu . Byl též originálním feministickým autorem, ve své knize Die Frau und der Sozialismus zaútočil na institut manželství. V Berlíně je po něm dnes pojmenováno náměstí Bebelplatz.
Více od autora
Jennifer Lynch (1)
Jennifer Chambers Lynchová je americká filmová režisérka, scenáristka a producentka, dcera umělce Davida Lynche, známá jako autorka knihy The Secret Diary of Laura Palmer. Napsáním námětu a zrežírováním svého debutu Helena v krabici v roce 1993 se stala nejmladší autorkou a režisérkou v Hollywoodu. Narodila se v pensylvánské Filadelfii do rodiny umělce Davida lynche a malířky Peggy Reaveyové. Od šesti let praktikuje transcendentální meditaci. Vzdělání získala v Los Angeles a na michiganské umělecké akademii Interlochen Arts Academy. Jako teenager si zahrála malou dívku v otcově snímku Mazací hlava. Poté pracovala jako asistentka produkce na dalším otcově projektu Modrý samet . Napsala knihu The Secret Diary of Laura Palmer spojenou s televizním seriálem vytvořeným jejím otcem a Markem Frostem Městečko Twin Peaks; je také autorkou jednoho z dílů „Pátek třináctého“ . V roce 1993 debutovala jako režisérka filmem Helena v krabici, ve kterém se objevilo několik atraktivních hereček včetně Madonny. Do role Heleny obsadila Sherilyn Fennovou, jež také hrála v seriálu Twin Peaks. Snímek byl podroben protestům feministek a propadl u odborné kritiky. Stejný rok 1993 natočila pro britskou rockovou kapelu New Model Army videoklip k písni „Living in the Rose“. Druhý film přišel po dalších patnácti letech, když v roce 2008 režírovala nezávislý thriller Pod kontrolou. Následující rok 2009 natočila snímek Hisss, známý také pod názvem Nagin: The Snake Woman. V říjnu 2008 nejdříve převzala za film Pod kontrolou cenu na Festivalu de Cine de Sitges. O měsíc později se pak stala první ženou oceněnou za nejlepší režii na filmovém festivalu hororu – New York City Horror Film Festival. 21. března 2010 pak získala cenu také na International Surrealist Film Festival. V roce 2011 natáčela snímek Visibility pro Motion Picture Corporation of America. V září 1995 přivedla na svět dceru Syd...
Více od autora
Graham Moore (1)
Je absolventem Kolumbijské univerzity a získal titul v oboru dějin náboženství. Pochází z Chicaga a žije v Los Angeles.
Více od autora
Wendy Northcutt (1)
Wendy Northcutt je americká molekulární bioložka, spisovatelka a zakladatelka Darwinovy ceny. Molekulární biologii vystudovala na univerzitě v Berkeley, poté pracovala jako výzkumná pracovnice na Stanfordově univerzitě. Později se podílela na vývoji léčiv proti cukrovce a rakovině. V roce 1993 založila webové stránky www.DarwinAwards.com, které shromažďují informace o lidech, kteří se trvale vyřadili z reprodukčního procesu neuvěřitelně hloupým způsobem. Tyto příběhy sepisuje, stylisticky upravuje a taktéž se zaměřuje na odhalování příběhů se smyšleným či „vylepšeným“ obsahem. Na téma Darwinových cen jí již vyšlo několik knih a byl o tom také natočen film.
Více od autora
Jiří Bodlák (1)
Pan Jiří Bodlák studoval Lékařskou fakultu v Hradci Králové, ale celý život se věnoval práci v zemědělských laboratořích na vedoucích pozicích se zaměřením na botaniku, biochemii a chemii, neboť tyto obory nadevše miloval a proto jim zasvětil celý svůj život. Pan Bodlák svůj obor velmi miloval a své dlouholeté znalosti chtěl předávat dál. S tím však mohl začít až po roce 1989, kdy panu Bodlákovi vyšla první kniha věnující se oboru botaniky a zemědělství, jehož důležitost je často opomíjena. Autor se ve svých dílech zaměřil na mnohé blahodárné účinky, které různé aspekty přírody poskytují. Psal nejen o mnoha léčivých bylinách, ale také o stromech, které mají blahodárné fyzioterapeutické účinky a o jídlu jako takovém. Mezi jeho úspěšné knihy patří, "Příroda léčí", "Byliny v léčitelství, v kosmetice, kuchyni", nebo "Jak se léčit přírodními prostředky".
Více od autora
Roderick Thorp (1)
Roderick Thorp Mayne, Jr. byl americký autor, který se specializoval především na policejní a zločinecké prostředí. U nás jeho nejznámější knihou je „Smrtonosná past“ , která se stala předlohou pro natočení filmu „Die Hard“ s Bruce Willisem v hlavní roli. Thorp zemřel na infarkt ve městě Oxnard, ve státě Kalifornie.
Více od autora
Miroslav Kudrna (1)
PhDr. Miroslav Kudrna, teoretik umění, grafik Miroslav Kudrna studoval na Státní grafické škole v Praze a na FF UK . Od r. 1992 byl členem SČUG HOLLAR. Působil jako kurátor kolektivních a monograficky orientovaných výstav, zabýval se historicko-uměleckou a kritickou činností v oborech volného a užitého výtvarného umění se zaměřením na grafiku. Účastnil se práce na společných projektech teoretiků - byl např. vedoucím redakční rady publikace Česká grafika XX. století Autor řady grafik - na 3. bienále grafiky ve Varšavě oceněn Cenou kritiky. Výběr z publikační činnosti: Česká ilustrace 1945-1975. Budapest 1975; Současné československé exlibris. Helsinki 1986. Monografické studie a katalogy : J. Anderle, F. Bílek, A. Born, A. Brunovský, L. Čepelák, J. Lukavský, M. Houra, J. Chudomel, J. Liesler, J. Sůra, V. Tesař, J. Pešicová, B. Kršić, H. Melicharová, D. Benešová, K. Tondl a další.
Více od autora
Igor Indruch (1)
Igor Indruch je český překladatel z angličtiny, spisovatel a nakladatel. Vydal romány Děti mrtvol o osudech svých vrstevníků v období kolem sametové revoluce a Mozkodlab: Fifíkovská variace , postmoderní parafráze knihy Výchova dívek v Čechách Michala Viewegha. V roce 2020 založil nakladatelství Igor Indruch, v němž působí jako vydavatel a editor. V témže roce jako první svazek edice Everlife vydal společně s nakladatelstvím A VIRTÙ RESEARCH & TECHNOLOGIES knihu Michala Egera Egiho milý deníček. Žije ve Valašském Meziříčí, má tři děti, pracuje jako technický překladatel na volné noze. 1991–4 Victoria Publishing, 1994–6 Votobia
Více od autora
Jaromír Pelčík (1)
Český lékař. MUDr., publikace o akupresuře a další přírodní léčbě.
Více od autora
Karen Hamaker-Zondag (1)
Holandská astroložka, která při své práci využívá znalosti dalších oborů . V Holandsku vede astrologickou školu a také školu jungovské psychologie. Přispívá do různých zahraničních časopisů. V roce 1998 obdržela cenu Regulus Award for Education v Atlantě.
Více od autora
Thondup (1)
Narodil se v Tibetu a byl vyškolen v klášteře Dodrupčen. V roce 1958 uprchl do Indie a v roce 1980 přesídlil do USA, kde působí jako hostující učitel na Hardvardské univerzitě. Je mezinárodně uznávaným autorem.
Více od autora
Ladislav Pros (1)
Narozen 9. 10. 1920 v Praze. Grafik, ilustrátor, zejména minerálů a nerostů.
Více od autora
Antonín Altmann (1)
Narozen 22.11.1921 v Praze, zemřel v září 1986. PhDr., učitel, odborný asistent biologie na Pedagogické fakultě University Karlovy, práce z oboru.
Více od autora
Marta Munzarová (2)
Narozena 17.1.1941 v Brně. Prof. MUDr., CSc. Studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ukončila v roce 1963. Po promoci pracovala jako lékařka na lůžkových interních odděleních v Třinci, ve Fakultní nemocnici v Olomouci a také v Brně. Působila též jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu pediatrickém na oddělení zaměřeném na léčbu nádorů u dětí a v Ústavu klinické a experimentální onkologie. V roce 1992 založila Ústav lékařské etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který vedla do roku 2006.
Více od autora
Ivan Martin (1)
Ivan Martin Jirous, zvaný též Magor, byl básník, výtvarný kritik a teoretik, jeden z významných představitelů literárního a hudebního undergroundu. Ivan Martin Jirous vystudoval dějiny umění. Od roku 1969 byl uměleckým vedoucím hudební skupiny The Plastic People of the Universe, rovněž organizoval hnutí českého undergroundu. Byl jedním ze zakladatelů samizdatové revue V okno. Za negativní postoje a kritiku vládnoucího režimu, za „hanobení národa“ a za „pohoršující vulgární texty“ byl Ivan Martin Jirous v letech 1973–89 několikrát soudně trestán. Ve vězení strávil celkem přes osm let. Jeho díla mohla vycházet pouze v samizdatu. Básník Ivan Martin Jirous zemřel doma v Praze dne 10. listopadu 2011, ve věku 67 let.
Více od autora
Pavel Poucha (1)
Pavel Poucha, byl český orientalista, mongolista, zakladatel české tocharistiky. Narodil se ve Vídni, v rodině krejčovského dělníka Františka Pouchy. V roce 1912 se rodina vrátila do Čech. Roku 1924 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvoval v letech 1924–1929, jako obory si vybral studium germánské a slovanské literatury a srovnávací lingvistiku. Na doktora filosofie byl promován 28. června 1929. Během studia navštěvoval přednášky orientálních jazyků, např. sanskrtu, hindštiny, bengálštiny, hebrejštiny, turečtiny či perštiny. Již před promocí pracoval jako výpomocný učitel němčiny. V roce 1931 byl jmenován středoškolským profesorem a do roku 1947 vyučoval češtinu a němčinu na pražských gymnáziích. Současně se věnoval orientalistice a zveřejnil své první práce. Počátkem září 1931 se oženil s Máničkou Voženílkovou. V té době byl profesorem gymnázia v Praze XI. Koncem Protektorátu obdržel protektorátní vyznamenání, tzv. Protektorátní orlici. Roku 1948 předložil habilitační práci. Od 1947 byl pracovníkem Orientálního ústavu, kde se vypracoval na vedoucího indologického oddělení a náměstka ředitele. V letech 1950-57 byl též externím vyučující na Filozofické fakultě UK, vyučoval i na Škole orientálních jazyků, kterou i řídil. V tomto období byl vysílán jako odborník do zahraničí. V srpnu až prosinci 1955 byl jako pracovník Orientálního ústavu vyslán na stáž do Mongolska. V roce 1957 odjel na roční pobyt do Číny a Mongolska. Zdroje uvádějí bez podrobností, že v roce 1957 byl z funkcí z politických důvodů odvolán. Nadále se věnoval vědecké práci. V roce 1970 odešel do důchodu, ale publikoval až do své smrti. V roce 1908 určili němečtí vědci Emil Sieg a Wilhelm Siegling tocharštinu, kterou byly psány rukopisy z 2. poloviny 1. tisíciletí n. l. nalézané v Turkestánu jako indoevropský jazyk. Pavel Poucha se věnoval ...
Více od autora
Michael Novak (1)
Michael Novak byl americký katolický filozof slovenského původu, novinář, spisovatel a diplomat. Byl autorem více než 25 knih, v nichž se zabýval filozofickými a teologickými, ale i ekonomickými tématy. Jeho nejznámějším dílem je kniha Duch demokratického kapitalismu z roku 1982. V letech 1981–1982 Novak pracoval jako americký diplomatický zástupce v Radě pro lidská práva OSN. Čtyři roky poté pak vedl americkou delegaci při jednání KBSE. V roce 1994 obdržel Templetonovu cenu. Byl ženatý, měl tři děti a čtyři vnoučata. Jeho rodina měla zajímavý původ – ze strany otce byl potomkem slovenských přistěhovalců a matka byla již z „klasické“ slovensko-americké rodiny z oblasti východního pobřeží. Již ve velmi útlém věku jeho směřování bylo jasně přimočaré – vstoupil do Kongregace sv. Kříže a podstoupil kněžskou formaci nejdříve se studiem filosofie ve Stonehill College a následně pak v Římě, kde vystudoval teologii na Papežské gregoriánské univerzitě. Několik měsíců po jeho kněžském svěcení v roce 1960 u něj ale došlo k zásadnímu zlomu, kněžskou službu opustil, a o několik let později byl i laicizován. Po opuštění kněžského stavu vystudoval obor dějiny a filosofie náboženství na Harvardské univerzitě a od počátku šedesátých let se živil jako žurnalista. Stal se dopisovatelem časopisů Commonweal a National Catholic Reporter a pak následně pracoval jako zahraniční dopisovatel magazínu Time informující z Říma o průběhu jednání druhého vatikánského koncilu. Později pak pracoval převážně jako editor pro periodika Commonweal a Christian Century, dále pak jako náboženský editor v National Review a jako redaktor časopisu First Things a pak mnohem později i jako šéfredaktor Crisis Magazine. Od druhé poloviny šedesátých let se začal aktivně zapojovat také do politického života. V roce 1968 pomáhal v kampaních Eugenovi McCarthymu a Robertu F. Kennedymu. Psal ...
Více od autora
Vasilij Vasil'jevič Sokolov (1)
Sovietsky a ruský filozof, odborník v histórii zahraničnej filozofie. Doktor filozofie , profesor. Čestný profesor Moskovskej štátnej univerzity . Riadny člen Akadémie prírodných vied. Študoval históriu na MIFLI v rokoch 1936-1939, a od roku 1939 na Filozofickej fakulte. Vyštudoval Moskovskú štátnu univerzitu Filozofickú fakultu v roku 1943. Účastník Veľkej vlasteneckej vojny. V novembri 1941 sa zúčastnil bojov v Moskve, v júli - auguste 1942, sa podieľal na odrazení tankového útoku na Voronežskej fronte. Rád "Červenej zástavy" medaila "Za chrabrosť" a v roku 1985 - Rád Vlasteneckej vojny. Profesor na Katedre dejín zahraničné filozofie Filozofickej fakulty Moskovskej štátnej univerzity. Čestný vedec z RSFSR. Čestný diplom prezidenta Ruskej federácie .
Více od autora
Jack De Craft (1)
První povídku publikoval v roce 1983, debutový román pak v roce 1986. Je také publicistou, píše články do odborných časopisů o počítačích, zastával funkci šéfredaktora časopisu Fantastyka. Jeho nejznámějším dílem jsou knižní cykly o Arivaldovi z pobřeží a Mordimeru Madderinovi. Inkvizitor Mordimer je znám i u nás díky souboru Sluga Bozy . V dohledné době nás patrně čeká trojice pokračování Kladiva na čarodějnice, Meč andělů, Lovci duší. Známe také několik kratších prací, vyšly v antologii Maladie a v časopise Nemesis a samozřejmě i v časopise IKARIE. Pod pseudonymem Jack de Craft vyšel česky i román Conan a královna smrt.
Více od autora
Dakh Hunter (1)
Jenny Nowak se narodila 28. 6.1955 v Jihlavě, ve městě proslulém gotickou historií, stříbrnými doly a tajemnými podzemními chodbami. Tam bydlela do patnácti let, kdy odešla na střední školu do Třebíče , aby vystudovala návrhářství obuvi. Během studií se naučila jezdit na koni a zjistila, že jí to přináší nepoměrně větší uspokojení než kreslení bot. Proto u svého oboru a u kreslicího prkna setrvala po maturitě jen chvíli a brzy se přestěhovala do Napajedel jako ošetřovatelka koní, anglických plnokrevníků, v tamním hřebčíně. Vdala se a v roce 1977 se jí narodila dcera Katrin Protože se ,,životem kovboje" byl tím pádem konec, Jenny se vrátila do Jihlavy a nastoupila v místní zoologické zahradě jako chovatelka exotických zvířat. Do široké škály jejích svěřenců patřili medvědi, vlci, levharti, lvi, tygři, pumy, ale také antilopy, poníci, mývali, potkani... Po pár letech se odstěhovala do západních Čech, do vsi blízko Domažlic, kde se živila jako dojička v kravíně. To už měla vlastního koně, huculského hřebce jménem Grak, a služební byt, což byly dostatečné důvody pro tak radikální rozhodnutí. Po krávách ošetřovala bažanty v bažantnici a přesídlila kousek dál, do Horšovského Týna, do zříceniny kdysi prý zvané skleněný zámek. Kromě bažantů se starala o jestřába a o divoké prase, co uvízlo v železech a přišlo o jednu nohu. Teprve když začal skleněný zámek zoufale chátrat a v kuchyni v zimě mrzlo, vzdala tuhle ztracenou vartu a podruhé se vrátila do Jihlavy i do zoo. Po dalších bezmála deseti letech u zvířat se seznámila s básníkem Václavem Moravcem, vzala si ho a odstěhovala se s ním do Prahy. Prvních pár měsíců v hlavním městě se živila zametáním nádvoří Pražského hradu a čekala, až se uvolní místo v zoologické zahradě. K...
Více od autora
Stephani Perry (1)
Autorka je známá pod zkratkou svého jména jako S. D. Perry a je dcerou spisovatele Steva Perryho. Perry píše především knihy, které se volně inspirují filmy jako Resident Evil nebo Star Trek. Žije v Portlandu se svým manželem, dvěma dětmi a dvěma psy.
Více od autora
Jeremy Fielder (1)
Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity filosofii a religionistiku . Pracoval jako pomocný vychovatel v Diagnostickém ústavu pro mládež a jako pracovní terapeut dlouhodobě duševně nemocných v občanském sdružení Práh. Zajímá se o cizí jazyky, počítačovou grafiku, magii a okultismus, chov více i méně exotických zvířat, šachy. Žije v Brně. Debutoval v roce 1993 v Rodokapsu povídkou Noc útěku , od té doby publikuje povídky v Ikarii i dalších časopisech. Je autorem sbírky povídek Deus Miseratur a pod pseudonymem J. A. Poloni, resp. Jeremy Fielder románů Conan a nefritový amulet , Cimmeřan a Ohňodárce a Conan – Třetí krok do hlubin . Píše také poezii . Poslední zmíněná kniha, Conan – Třetí krok do hlubin, vyšla autorovi v říjnu 2008 ve druhém, upraveném vydání, tentokrát již pod vlastním jménem Jaroslav A. Polák. Z anotace nakladatelství Brokilon: Jedno z nejtemnějších Conanových dobrodružství, inspirované nejen tvorbou R. E. Howarda, ale i dílem Lovecraftovým, se vrací na náš trh v zrevidované podobě – autor znovu prošel a opravil celý text, doplnil mnohé scény a jako dárek čtenářům vložil do textu novou kapitolu. Okultista, spisovatel, terapeut, Kojot. Píše od roku 1993. Jeho tvorba zahrnuje horor, fantasy a fantaskní literaturu; v současné době píše také filosofující eseje na různá témata. Publikoval v časopisech Ikarie a Fantázia , v antologii 2004: Český horor a v několika sbornících vítězných povídek soutěže Ježíšku, já chci plamenomet . Je spoluautorem dvou knih o Conanovi, k nimž se raději nehlásí, a autorem knihy Conan – Třetí krok do hlubin , ke které se hlásí a jejíž druhé doplněné a revidované vydání vyšlo v roce 2008. V současné době své texty publikuje na svém weblogu www.kojot.name Kromě studia evropské magické tradice se zajímá také o psychologii, filosofii,...
Více od autora
A. R. R. R Roberts (1)
Anglický literární historik, spisovatel, autor sci-fi a parodií. Pod pseudonymem Robertski Brothers napsal parodii McAtrix Recesed na film Matrix, pod pseudonymem Don Brine parodii Va Dinci Cod na Kód da Vinci, pod pseudonymem A.R.R.R. Roberts parodie Silmámilion a Hoblit na Tolkienovy knihy Silmarilion a Hobit.
Více od autora
Zdeněk Vašíček (2)
Zdeněk Vašíček byl český filosof, esejista, historik, archivář, archeolog, disident a prvosignatář Charty 77. Rodinné kořeny vycházely z Kyjova, kde měl jeho otec Květoslav Vašíček na náměstí železářství. Jeho mladší bratr byl Pavel Vašíček. V roce 1957 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory filosofie a historie. Po ukončení školy nastoupil do kroměřížského archivu, kde působil v letech 1957–1959. Následovaly pracovní zkušenosti v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově a v Moravském zemském muzeu v Brně . V letech 1966–1968 absolvoval postgraduální studium muzeologie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, doktorát složil na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci roku 1970. V roce 1966 se stal členem KSČ, roku 1970 byl ovšem vyloučen. V letech 1972–1973 byl vězněn za trestný čin podvracení republiky, poté byl podmínečně propuštěn. Byl iniciátorem pozdravného dopisu československých politických vězňů Světovému mírovému kongresu v Moskvě v říjnu 1973 a spolu s Janem Tesařem hlavním organizátorem jeho ilegálního odeslání na Západ. Dopis byl na kongresu zveřejněn západními delegáty. Od propuštění z vězení až do své emigrace v roce 1981 byl zaměstnán na pozici dělníka. Jako jeden z prvních podepsal dokument Charta 77. V zahraničí žil v několika zemích, postupně přednášel na univerzitách v Římě, Cambridgi, Bochumi a Paříži, po sametové revoluci působil také na domácích vysokých školách v Brně a Praze. V letech 1998–2005 byl členem oborové rady Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro dějiny české literatury a teorii literatury. Je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2000, Ceny F. X. Šaldy a Ceny Ferdinanda Dobrotivého za rok 2006. Publikoval v češtině, francouzštině, angličtině a italštině, některé stati vydával v samizdatu. Publikace o archeologii vydával ve spolupráci s Jaroslavem Malinou a pod jeho...
Více od autora
Josef Kollmann (1)
Narozen 27. 6. 1920 v Trenčíně , zemřel 17. 6. 2007 v Praze. PhDr., archivář, editor souborů dokumentů k českým dějinám.
Více od autora
Josef Vach (1)
Josef Váchal byl českým malířem, grafikem, ilustrátorem, sochařem a řezbářem, konečně také spisovatelem a básníkem. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Váchal se narodil do nemanželské rodiny, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše. Z dětství si odnesl záporný vztah k měšťanskému prostředí. V roce 1902 se vyučil knihvazačem a pracoval pak v Bělé pod Bezdězem. Roku 1905 studoval malbu u Aloise Kalvody a Rudolfa Béma, následujícího roku se na soukromé škole věnoval grafice. V roce 1910 Váchal spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Váchal byl na počátku 20. století v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války silně zasáhla do tvorby zejména nedlouho po válce. Váchal se zaměřoval zejména na grafické práce, využívající primitivistické vyjádření životních postojů autora. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy. Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století. Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do izolace a Váchalovo dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Váchalův život v zapomnění nezvrátila ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968. Váchal byl oceněn titulem národní umělec a krátce potom umírá. Rozsah a význam jeho díla mohl být znovuobje...
Více od autora
Václav Horák (1)
Bedřich Fučík byl literární kritik a historik, editor a překladatel. Vedle Alberta Vyskočila, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého patřil k významným představitelům literární kritiky orientované katolickým směrem. Šlo o pozici stavící se odmítavě k avantgardnímu umění, jež s sebou neslo spolu s idejí proletářské revoluce i tvarovou destrukci.
Více od autora
Menandros (1)
Menandros, řecky Μένανδρος, byl antický řecký dramatik, nejznámější z autorů Nové attické komedie. Narodil se v zámožné rodině a jeho otec Diopeithés je podle některých totožný s athénským generálem a guvernérem Chersonésu stejného jména. Byl přítelem a možná i žákem Theofrastovým a jeho blízkým přítelem byl athénský diktátor Démétrios z Faléru. Byl také chráněncem makedonského generála Ptolemaia Sótéra, který ho zval ke svému dvoru, což Menandros odmítl. Žil ve své vile v Pireu a podle jedné zprávy se utopil při koupání. Menandros napsal přes sto komedií a v každoroční soutěži při athénském festivalu Lénaia osmkrát zvítězil. Velmi populární byl také ve Římě, kde na něj někteří autoři navazovali , jiní od něj přebírali celé pasáže včetně zápletky. Ještě v 11. století měli prý v Konstantinopoli rukopisy 23 jeho her. Ty se však asi ve středověku ztratily. Zlom nastal v roce 1905, kdy se v egyptské Káhiře při stavbě kanalizace našly pozůstatky knihovny antického advokáta Dioskora, žijícího ve 3. století, a s nimi fragment Menandrovy komedie Perikeiromené a značná část komedie Epitrepontes . Další objev přišel v roce 1958, kdy se znovu v Egyptě našla další Menandrova hra, tentokrát kompletní. Byl to Dyskolos. Světu ji představil profesor Ženevské univerzity Victor Martin. Jinak je známo množství zlomků a sbírka slavných citátů, které se hojně užívaly.
Více od autora
Lubomír Přibyl (1)
Lubomír Přibyl je český malíř a grafik. V letech 1952–1957 absolvoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara, kde vyučovali prof. Zdeněk Balaš, Karel Müller a Karel Tondl. Roku 1957 složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze , ale akademická výuka ho neuspokojovala a po roce studia byl pro nezájem vyloučen. Mezi jeho spolužáky patřili tvůrci českého informelu, kteří ho ovlivnili ve volbě netradičních výtvarných materiálů. Roku 1959 se seznámil s Jiřím Kolářem a Bělou Kolářovou. Následující dva roky pracoval v propagačním oddělení továrny ČKD Přístroje ve Vysočanech, kde se seznámil s Vladimírem Boudníkem a Josefem Hamplem. Poprvé vystavoval roku 1959 s V. Boudníkem v závodní jídelně ČKD a v témže roce samostatně v divadle Rokoko. Během zaměstnání v továrně měl možnost navštívit režimem přísně střeženou zkušebnu v Běchovicích, vybavenou generátory vysokého napětí. Lubomír Přibyl se pak začal hlouběji zabývat světelnými fenomény, fyzikálními a geometrickými zákony a technikou. Roku 1961 se spolu s V. Boudníkem, J. Istlerem a R. Fremundem zúčastnil bienále v Lublani, kde si jeho grafický list z cyklu Mythy vybrala k vydání International Graphic Arts Society v New Yorku. V Praze Přibyla navštěvovali zahraniční galeristé z Paříže, Baden-Badenu a nizozemského Curaçao a zvali ho k výstavám. Roku 1963 se stal členem SČUG Hollar. Od roku 1964 se účastnil výstav Pratt Graphic Center v New Yorku. Na Bienále v Lublani získal roku 1963 ocenění a z Bienále 1965 jeho grafický list zakoupila Knihovna Kongresu ve Washingtonu. Koncem roku 1964 se uskutečnila Přibylova souborná výstava v Galerii Fronta v Praze. V letech 1966–1968 ho v Praze zastupovala Galerie Platýz a v Německu Klaus Staeck, který vydal několik jeho grafických listů a vystavil Přibylovy práce v galeriích v Mannheimu a Heidelbergu. V Paříži vystavovaly jeho práce Galerie Lambert a Galerie Arnaud, v USA od šedesátých let Ja...
Více od autora