Všichni Autoři a témata

Oldřich Pyšvejc (1)

Narozen 21.4.1865 v Praze, zemřel 21.12.1938 tamtéž. Nakladatel, knihkupec, antikvář, autor seznamů antikvárních knih.

G. N Whyte (1)

Andrém K. (1)

Michal Zítko (3)

Narozen 25.7.1972 v Jaroměři. Spisovatel, překladatel, redaktor.

František Polák (1)

František Polák byl hrdina I., II. i III. odboje. Po účasti v československých legiích se za první republiky živil jako komunistický advokát. V roce 1939 odešel do Polska. Dne 3. listopadu 1939 bylo v sovětském zajetí zahájeno jeho stíhání za protisovětskou činnost. Byl odsouzen k 8 letům žaláře. Dne 17. ledna 1942 byl propuštěn na základě československo-sovětské dohody o amnestii pro čs. občany. Na konci roku 1942 byl opět odsouzen za protisovětskou činnost, tentokrát k 5 letům nucených prací v gulagu. Propuštěn byl 5. prosince 1947. V září 1948 emigroval do západního Německa, kde seznámil světovou veřejnost se sovětskými tábory nucené práce. V dubnu 1951 se odstěhoval do USA. V roce 1953 žaloval SSSR a jeho satelity za nucenou práci. Výsledkem bylo, že OSN odsoudila používání nucené práce. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .

František Kretz (1)

Narozen 4.1.1859 v Blansku, zemřel 4.6.1929 v Uherském Hradišti. Učitel, etnograf, publikace z oboru.

Michal Rerych (1)

Autor dvojjazyčných překladových slovníků.

Václav Houfek (1)

1983 – 1986 : Severočeská vědecká knihovna – knihovník 1986 – dosud: Muzeum města Ústí nad Labem – historik pracuje jako kurátor historických a uměleckých sbírek od roku 1993 je vedoucím muzejní knihovny, vedoucím historického oddělení muzea a vědeckým tajemníkem muzea 1995 – dosud: externí vyučující Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem vyučuje předměty muzeologie, informační zdroje kulturního dědictví a dějiny Ústecka a vede historické semináře pro bakalářské a magisterské studium kulturně historické regionalistiky a historie na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem vyučuje předmět historická vlastivěda pro magisterské studium učitelství na Katedře politologie a filozofie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Daniil Michajlovič Proektor (1)

Historik, autor prací věnovaných světovým válkám.

Vladimir Romanovič Grib (1)

Literární historik

Ray Lawler (1)

Australský herec a dramatik.

Manfred Wekwerth (1)

Německý divadelní režisér, publikace v oboru.

François Billetdoux (1)

François Billetdoux byl francouzský dramatik a romanopisec. Jeho dcerou je Raphaële Billetdoux. V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Billetdoux na anglické Wikipedii.

Dmitrij Jur'jevič Panov (1)

Ruský matematik, autor prací z oboru.

Eva Menzelová (1)

Spoluautorka matematické příručky pro základní školy.

lois Lošťák (1)

riedmar Krautwurst (1)

Růžena Buchtelová (1)

Václav Slavík (1)

Václav Slavík, , byl český římskokatolický kněz a sídelní kanovník litoměřické kapituly. Narodil se  7. září 1886 v Liblicích, okr. Mělník, jako syn mistra kolářského a domkáře Jana Slavíka a matky Anny roz. Borecké z Přívor. Po absolvování Obecné školy v Liblicích absolvoval jeden rok Měšťanské školy v Libochovicích. V letech 1900-1908 studoval vyšší stát. Gymnasium v Mladé Boleslavi, kde také úspěšně maturoval. V letech 1908-1912 studoval Bohoslovecký seminář v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen 14. 7. 1912. Dne 1. září 1912 byl ustanoven kaplanem v  Jenišovicích u Turnova a od 1. prosince 1912 kaplanem v Železném Brodě. V roce 1919 se dobrovolně zúčastnil jako kurát I. třídy, v době maďarské invaze, válečného tažení na Slovensko. Dne 10. června 1919 byl jmenován duchovním správcem u velitelství 17. pěší brigády. 5. října téhož roku byl povýšen do hodnosti „Kapitán duchovní“ a obdržel pochvalné uznání MInisterstva národní obrany. V roce 1920 zapsán na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval v roce 1925. Dne 1. dubna 1920 byl jmenován farářem  na Pšovce u Mělníka. Tam zúčastnil se také veřejné činnosti a byl po sloučení Pšovky s Mělníkem po dvě období členem Městské rady v Mělníku za Lidovou stranu. Od 1. listopadu 1929 byl farářem v Klapém a administrátorem excurrendo v Křesíně. 7. února 1931 získal  právo domovské v obci Klapý, okres Roudnice nad Labem. V Klapém vedle činnosti v duchovní správě a ve škole, se zúčastnil také veřejného života. Za svou činnost byl postupně oceňován čestnými tituly – v roce 1938 se stal osobní děkanem av roce 1941 biskupským notářem. V roce 1930 založil v Klapém Družstvo pro rozvod elektrické energie . V obecních věcech působil jako předseda finanční komise obecní a krátkou dobu jako člen Okresního národního výboru v Roudnici nad Labem.  Vedle jiného se přičinil o postavení s...

Pavel Strnad (1)

Narozen 10. 3. 1946 v Brně. Doc. MUDr., CSc. Neurolog. Publikace z oboru.

Karel Zink (1)

Narozen 27.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1975 tamtéž. Knihkupec, nakladatel, antikvář, publikace o knižních aukcích.

Albert Demangeon (1)

Albert Demangeon je francouzský geograf, narozen v Cormeilles , v roce 1872 a zemřel v Paříži v roce 1940

Anton Hoffmann (1)

Narozen 13. 6. 1826 v Liberci, zemřel 30. 3. 1896 tamtéž. Katolický kněz, kronikář, okresní školní inspektor, autor historických publikací a seznamu litoměřických seminaristů z roku 1847.

Ludvík Kulhánek (2)

Narozen 15.7.1865 v Domažlicích, zemřel 19.12.1943 v Praze. Katecheta, náboženské práce, duchovní hry a veselohry.

Sáva Suchevič (1)

Narozen 27. 11. 1920 v Třebovli, zemřel 22. 2. 2007. PhDr., historik umění, pořadatel katalogu výstavy a sborníku vlastivědných prací, odborník v oblasti památkové péče.

Dagmar Pohunková (1)

Narozena 1929 ve Vídni . MUDr., publikace z oboru endokrinologie, sociální medicíny, lékařské etiky a veřejného zdravotnictví, též překlady z němčiny. Náboženská publicistka a redaktorka.

Karl Frielingsdorf (1)

Karl Frielingsdorf SJ, doktor bohosloví, emeritní profesor náboženské výchovy a pastorální psychologie, ředitel pastorační psychologie vzdělávání "duchovně růst".

Arthur Ernest Wilder Smith (1)

Britský profesor, organický chemik a zastánce kreacionismu.

Marek Szal (2)

Polský knižní ilustrátor a grafik.

Terezie z Lisieux (1)

Svatá Terezie z Lisieux , vlastním jménem Thérèse Martin a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "Terezička" nebo "Terezie od Ježíška", byla francouzská řeholnice nyní uctívaná jako katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve . Terezie se narodila 2. ledna 1873 v Alençon jako nejmladší z devíti dětí Louise Martina a jeho manželky Zélie, rozené Guérinové. Měla čtyři sestry: Marii , Pavlínu , Leonii a Célinu , další čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Tereziiným narozením. Terezii byla při křtu za kmotru její sestra, tehdy třináctiletá Marie. První roky svého života prožila Terezie v Alençon, po smrti Zélie Martinové se celá rodina přestěhovala do Lisieux, kde žil se svou rodinou bratr Tereziiny matky, Isidor Guérin. Terezie vyrůstala v katolické rodině. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, roku 1882, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do kláštera karmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze následovala i nejstarší ze sester Martinových, Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou. V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Byla příliš mladá, musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa. Karmelitky v Lisieux ji měly za pyšnou a domýšlivou, protože jí příliš nerozuměly, po určitou dobu vše doplňovalo až chorobn...

Zdeňka Taplová (1)

Radmila Procházková (1)

Autorka učebních materiálů a učebnic angličtiny.

Viktor Nikolajevič Beleckij (1)

Ruský historik, autor publikací z oboru dějin diplomacie a mezinárodních vztahů.

Aleksandr Moisejevič Nekrič (1)

Sovětský ruský historik, vědecký pracovník, pedagog.

František Kuska (2)

Autor prací o geodézii.

Jan Wiktor (1)

Jan Wiktor - polský spisovatel, publicista, novinář, člen parlamentu.

Harold Lamb (1)

Narozen 1. 9. 1892 Alpine , zemřel 10.4. 1962. Už za studií ho zaujala historie zejména asijských zemí. Stal se oblíbeným autorem hist. vyprávění, romanticky dobrodružných, historicky podložených.K prvním velkým Lambeovým úspěchům patřil Genghis Khan 1927 .

Jindřich Koníř (1)

Autor učebnice mluvnice a dějepisu. Činný v letech 1893-1898.

Jean-Jacques Marie (1)

Francouzský historik, specialista na SSSR.

Ivan Rektor (1)

Ivan Rektor je slovenský neurolog , od roku 1992 byl přednostou I neurologické kliniky Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Kliniku vedl do roku 2012. Zabývá se mj. tím, jak mozek vnímá hudbu. V letech 2006–2011 byl prorektorem Masarykovy univerzity pro rozvoj, od r. 2007 působí ve Středoevropském technologickém institutu – CEITEC . V říjnu 2010 se stal členem Americké neurologické asociace .

Roman Bláha (1)

Narozen 5. 8. 1908 v Mníšku u Jindřichova Hradce, zemřel 8. 8. 1987. MUDr., DrSc., profesor rentgenologie, literatura z oboru.

John Follain (1)

John Follain, bývalý dopisovatel The Sunday Times v Římě, působí toho času v Paříži. K jeho dřívějším knihám, vydaných v češtině patří: Šakal – tajné války Iljiče Ramíreze Sáncheze zvaného Carlos alias Šakal, Zoya a Město tajemství

Vilém Kudrlička (2)

Ing. Vilém Kudrlička byl český spisovatel, historik, kronikář a autor mnoha cenných textů a knih o Šumavě.

Jingzi Wu (1)

Čínský spisovatel.

Peter Havas (1)

Slovenský architekt.

Josef Heptner (1)

Narozen 1840. Literatura o Liberecku.

Iva Borisjuková (1)

Narozena 18. 8. 1943 v Dobřichovicích u Prahy. Fotografka.

Hans Strunk (1)

Eduard Elpl (1)

Eduard Elpl byl český spisovatel, autor knih pro mládež, povoláním učitel. Narodil se v rodině pololáníka v Líšni Eduarda Elpla a jeho manželky Jozefky, rozené Grünové. Byl učitelem, později řídícím učitelem v Líšni, kde setrval i po odchodu do důchodu. Dne 12. září 1901 se v Líšni oženil s Marií, rozenou Štěpánkovou . Z prvního manželství se narodila dcera Františka, provdaná Hanzlová, ze druhého synové František a Eduard, dcery Růžena a Amálie. Syn Mirek Elpl byl spisovatel a báňský inženýr. Eduard Elpl byl dlouholetým kronikářem Líšně, aktivně usiloval o založení líšeňského muzea. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Po Eduardu Elplovi a jeho synovi Mirkovi Elplovi je pojmenována ulice Elplova v Líšni.

Sandhya Pruthi (1)

Americká lékařka, zaměřená na prevenci a onemocnění prsu a zdraví žen.

Kaisen (1)

Mistr Kaisen patří mezi hlavní představitele zen-buddhistické školy Sótó v Evropě. Škola byla založena mistrem Eiheiem Dógenem ve 13. století, v Japonsku. V Evropě se rozšířila v 60. letech minulého století zásluhou mistra Dešimarua. Hlavní náplní této školy je meditace v sedě – zazen, při které se klade důraz na pozici těla, dýchání a pozornost. Mistr Kaisen – Alain Krystaszek se narodil v roce 1952 ve Francii, v Noyonu v kraji Oise. První léta dětství strávil ve svém rodném městě. Opustil ho v osmi letech, když se jeho otec rozhodl odvést jej na výchovu do své rodné vlasti, do Polska. Zde se mu ve Wroclawi dostalo přísné výchovy a represivní atmosféra komunismu tehdejší doby v něm zanechala zarmucující pocity. S tím, jak vyrůstal, stále více přemýšlel o otázkách nespravedlnosti, zloby a lidské hlouposti. Křesťanská výchova, které se mu v Polsku dostalo, když ministroval u starého biskupa, mu přinesla první odpovědi. Po svém návratu do Francie v roce 1967 se stal strážcem katedrály v Noyonu a průvodcem v muzeu J. Kalvína. Dokonce zamýšlel stát se knězem. Ale na mysli mu v té době vytanuly další otázky. Nedokázal se smířit s tím, že by mír a štěstí ducha mohly existovat jen mezi čtyřmi zdmi kostela a že by vnější svět byl naplněn jen utrpením a nevědomostí. Bez přestání pokračoval ve svém hledání, vandroval od jednoho společenství k druhému. Začal si vydělávat na živobytí jako hudebník, hrou na bicí. V té době, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byla ve Francii v plném rozkvětu východní filozofie. Unesen bojovými uměními, kterým se začal učit již v Polsku od zakavkazských učitelů, se rozhodl v roce 1972 podniknout cestu do Číny, a praktikovat tak bojová umění u samého zdroje. Jeho cesta vedla napříč Himálajemi, napříč celou komunistickou Čínou, až k malému klášteru, ztracenému v horách Wai-fang-šanu. Zde praktikoval kung-fu a meditoval pod vedením starého čínského mistra, který ho naučil mistrovství ovládání těla a ducha, stejně tak jako tradiční čínské me...

L Grossmannová-Brodská (1)

Eugen Miroslav Rutte (1)

Eugen Miroslav Rutte byl český hudební skladatel a publicista. Jako pseudonym užíval ambigram Negue Ettur. Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho studoval na Varhanické škole v Praze a zdokonaloval se ve zpěvu v pěvecké škole Františka Pivody. Svou právnickou kariéru zahájil jako advokátní koncipient v Jičíně a v letech 1881–1901 vystřídal řadu působišť až konečně v roce 1901 přišel do Prahy. Měl vynikající organizační talent a všude kam přišel, se stal centrem hudebního dění. Vytvářel a obnovoval hudební soubory, pěvecké sbory, komorní sdružení, pořádal koncerty i jiná veřejná představení. Vystupoval i jako koncertní zpěvák, komponoval hudbu pro nejrůznější společenské příležitosti včetně tanečních zábav, kabaretních vystoupení a plesů. Inklinoval spíše k zábavné hudbě a jeho parodie na operetní melodie byly velmi oblíbené. Byl činný i literárně. Publikoval nejen zprávy a posudky o hudebním dění a hudebních dílech, ale i cestopisné črty, turistické průvodce, fejetony a humoresky. Jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví. Zkomponoval celkem 269 skladeb. Podle seznamu, který sám vedl napsal: a mnoho drobných skladeb

Jaroslav Mazáč (1)

Jaroslav Mazáč byl moravský básník. Maturoval na přerovském gymnáziu r. 1952. Učil na základních a středních školách v Kojetíně a v Přerově. Mezi jeho žáky patří např. Vladimír Hučín. Jaroslav Mazáč byl členem Obce spisovatelů . Před důchodem učil na střední zemědělské technické škole v Přerově český jazyk a literaturu, ruský jazyk a dějepis. Vzhledem k tomu, že byl katolík a předseda Československé strany lidové, mu komunistická strana tehdy neumožnila učit na prestižních školách .

Jaroslav Pelan (1)

Claire Kendal (1)

Claire Kendal sa narodila v Amerike a vyštudovala v Anglicku, kde strávila celý svoj dospelý život. Kniha o Tebe je jej prvý román. Kniha bude preložená do viac než dvanástich jazykov. Claire učí anglickú literatúru a tvorivé písanie, a žije juhozápade Anglicka s rodinou. Teraz pracuje na jej ďalšom psychologickom thrilleri.

Sloboda Rudolf (1)

Rudolf Sloboda byl slovenský prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Narodilse a dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát diskutován z nejrůznějších pohledů. Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera. V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu ve nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu. Jeho život byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem. Vydal 26 knih, napsal 2 divadelní hry a 4 scénáře k filmům. Po vydání svého prvního románu roku 1965 se vrátil na Slovensko a působil jako redaktor, dramaturg a odborný pracovník. Od roku 1988 až do svého dobrovolného odchodu z tohoto světa 6. října 1...

Bohuslav Růžička (1)

RNDr. Bohuslav Růžička, CSc , geolog, práce z oboru.

Věra Kohnová (1)

Věra Kohnová byla židovská dívka deportovaná s rodinou nejprve v lednu 1942 z Plzně do koncentračního tábora Terezín a v březnu 1942 do koncentračního tábora Izbica. Věra Kohnová proslula svým deníčkem, který si psala od srpna 1941 do ledna 1942. Deník, ve kterém sledovala dětskýma očima poslední měsíce života židovských obyvatel Plzně, přestala psát jen několik dní před deportací do Terezína. Věra Kohnová je jednou z dětských obětí holokaustu. Kvůli svému věku a psaní deníku bývá přirovnávána k Anně Frankové. Věra Kohnová se narodila 26. června 1929 v Plzni, v rodině Otakara Kohna , úředníka plzeňské továrny na železné a kovové zboží Gustav Teller. Otakar Kohn pocházel z obchodnické rodiny žijící v Týně nad Vltavou. Do Plzně přišel v roce 1908 a roku 1913 se za ním přistěhoval i jeho mladší bratr Rudolf . Maminka Věry Kohnové se jmenovala Melanie. Melanie Langerová se narodila v Dobřívě u Rokycan, kde měl její otec David Langer, původně židovský učitel z Dolního Cetna u Mladé Boleslavi, obchod, trafiku a výčep. V roce 1912 se Melanie s rodiči přestěhovala do Plzně a koncem března 1923 se zde provdala za Otakara Kohna. Manželé Kohnovi měli dvě dcery. Prvorozená Hanka se narodila v lednu 1924. Věrka byla tedy o pět let mladší než její sestra a několik dní před příchodem německých vojsk do Plzně oslavila své desáté narozeniny.. Vedle strýce Rudolfa Kohna měly Hanka a Věra Kohnovy v Plzni také babičku Otýlii Langerovou, která zemřela v roce 1936. Dědečka Davida Langera, zaměstnance plzeňského velkoobchodu ovocem František Vojtěch & spol., již Věra nepoznala, protože zemřel v roce 1927. Společně s babičkou Otýlií je pohřben na židovském hřbitově v Plzni, na Rokycanské třídě. Před deportací do Terezína se rodina Kohnových navíc velmi přátelila s manžely Marií a Jaromírem Kalivodovými z Dobříva u Rokycan. Toto přátelství je opřed...

Michael Castleman (1)

Michael Castleman píše i žurnalistiku a beletrii. Jeho žurnalismus se zaměřuje na zdraví, tradiční medicínu, alternativní terapii a sexualitu. On také píše detektivní romány v San Franciscu.