Všichni Autoři a témata

Ivan Vápenka (2)

Sběratel a publicista, jehož životním krédem bylo: „Nejen mít, ale i vědět, a to vše předávat i ostatním“, od mládí prošel několika sběratelskými odvětvími. Je spoluzakladatelem Klubu sběratelů papírových platidel Numismatické společnosti čs., kdy redigoval zpravodaj Bankovka. Jako spoluautor se podílel na vydání prvního katalogu vůbec „Československá platidla 1918 – 1970“ a vrcholným dílem byla jeho monografie „Tvůrci československých platidel“, která mapovala více jak 74 autorů mincí a papírových platidel.V roce 1974 založil Klub sběratelů autogramů, kde redigoval klubový zpravodaj Autogram. Tento klub je rozšířen po celé republice a existuje dodnes.Po seznámení se spisovatelem Jaroslavem Foglarem se on stal jeho „druhým tátou“ a prožil s ním mnoho osobních a blízkých setkání, kdy ho především doprovázel na jeho besedách. Jako první z jeho příznivců uspořádal přehledy jeho děl, především kreslených seriálů. Zpracoval jeho nejvýznamnější hru Po stopách Alvareze a spoluvytvořil publikaci Rychlé šípy slaví narozeniny 1938-1988. Vydal i katalog pro foglarovské sběratele Foglarovské odznaky . Jako první objevil řadu foglarovských zajímavostí, které pak bezostyšně za své převzali jiní „foglarovci“.Je i sportovním nadšencem a životním fandou Sparty, a tak sbírá i sportovní filatelii, kdy byl členem asociace OLYMPSPORT SČF. Redigoval zpravodaj Olympsport a podařilo se mu zpracovat ucelené katalogy filatelistických materiálů o cyklistickém Závodu Míru u nás i v cizině a také katalog Sparta – Slavia ve filatelii . Vrcholem byl katalog Světových fotbalových odznaků . Se svými exponáty se účastnil řady mezinárodních výstav, kde obdržel mnohá vysoká ocenění.Po několika sběratelských proměnách dnes zakotvil u skautské filatelie. Skautem se cítil odmalička, neb jeho starší bratr jím byl. On však skautem být nemohl, neboť dětství prožíval v padesátých letech 20. století. O to víc se nyní věnuje skautské filatelii, kde...

Emil Novák (1)

Emil Novák je bývalý český snowboardista, který závodil ve snowboardcrossu v letech 2006–2015. Ve Světovém poháru debutoval v roce 2008, jeho nejlepším umístěním je 19. místo závodu v kanadském Blue Mountain v roce 2013. Pravidelně se účastnil mistrovství světa, nejlépe obsadil 16. příčku na MS 2013. Startoval také na Zimních olympijských hrách 2014, kde vypadl v osmifinále a skončil na 25. místě.

Grigorij Borisovič Adamov (1)

Grigorij Borisovič Adamov, rusky: Григорий Борисович Адамов, vlastním jménem Abram-Gerš Boruchovič Gibs, rusky: Абрам-Герш Борухович Гибс byl sovětský spisovatel žánru sci-fi, redaktor a novinář. Narodil se jako sedmé dítě v rodině dřevorubce. v 15 letech vstoupil do kroužku revoluční mládeže a místní organizace bolševiků, byl členem jejího městského výboru. Mohokrát byl zatčen. Studoval na gymnáziu, ale v předposledním ročníku byl vyloučen. Za narušoní veřejného pořádku byl roku 1906 vyslán do Archangelské gubernie, odkud utekl. Účastnil se akce na zničení soudních dokumentů o povstání na křižníku Potěmkin. Za revoluční agitaci na lodích černomořské flotily si odseděl 3 roky ve vězení. Pak pracoval jako novinář, v letech 1911—1914 redigoval sociálně demokratické noviny Jug . Po roce 1917 pracoval v Národním potravinovém komisariátu SSSR, publikoval v novinách a časopisech. Od roku 1930 byl profesionálním spisovatelem a publikoval pod pseudonymem G. Adamov . Roku 1934 začal psát díla pro děti a mládež, nejprve povídky, později novely a romány. Jeho syn Arkadij Grigorjevič Adamov je spisovatelem žánru detektivky. Jeden ze zakladatelů sov. SF. Debutoval románem Pobeditěli nědr , v němž poutavě líčí práci a nesnáze vědecké expedice, která za pomoci důmyslného stroje proniká do zemských hlubin. Nejpopulárnější byl jeho román Tajna dvuch okeanov o osudech ponorky Pionýr, jejíž vědecká práce je mařena diverzní činností japonské špionáže. Poslední román Izgnanije vladyki se zabývá projekty sovětských vědců na změnu klimatu v arktické oblasti.

Zdeněk Mysliveček (1)

Zdeněk Mysliveček byl český neurolog a psychiatr, profesor Karlovy univerzity. Narodil se v Pelhřimově jako druhé dítě tehdejšího c. k. komisaře Aloise Myslivečka a jeho ženy Marie rozené Hartmanové . Roku 1889 se rodina přestěhovala na Smíchov a od roku 1894 bydleli na Vinohradech. Starší sestra Valérie Hachla-Myslivečková byla česká designérka, šperkařka, malířka a grafička. Vystudoval medicinu na lékařské fakultě české univerzity, kde roku 1905 promoval. Působil jako neurolog a psychiatr také v cizině a v letech 1919–1930 byl profesorem neurologie a psychiatrie na nově založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1930 byl přednostou Psychiatrické kliniky a profesorem psychiatrie na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze . V roce 1957 odešel do důchodu. Mysliveček byl zastáncem čistě fyziologicky a neurologicky pojaté psychiatrie a spíše odpůrcem psychologických a psychoanalytických směrů. Byl autorem řady celostátních vysokoškolských učebnic, publikoval v oblasti neurohistologie a neuropatologie, zabýval se také léčením alkoholismu a soudní psychiatrií. Patřil mezi zakladatele české psychiatrie a jeho klinice v Kateřinské ulici říkají starší Pražané dosud "u Myslivečků".

Jaroslav Michálek (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Michálek, Ph.D., je český lékař, atestovaný pediatr, imunolog, onkolog, který se zaměřuje zejména na regenerativní medicínu s využitím kmenových buněk a buněčných terapií. V letech 1993–2011 působil na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2010 založil nestátní zdravotnické zařízení kliniku Cellthera, ve které je dosud jednatelem. Od roku 2011 je prezidentem mezinárodní organizace International Consortium for Cell Therapy and Immunotherapy. Po ukončení Gymnázia na třídě Kapitána Jaroše v Brně studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, obor všeobecné lékařství, kterou absolvoval v roce 1993. Poté nastoupil jako lékař na 1. Dětskou kliniku Fakultní nemocnice U svaté Anny v Brně, která později přešla pod Fakultní nemocnici Brno. V roce 1997 obhájil dizertační práci Infekce virem Epsteina-Barrové, cytomegalovirem a lidským herpesvirem 6 u dětí s nádorovým onemocněním a zavedení rychlé detekce virové DNA pomocí pomerázové řetězové reakce . Habilitační řízení podstoupil na téma Buněčná imunoterapie nádorů: identifikace antigen-specifických T lymfocytů a v roce 2007, tj. ve svých 39 letech, byl jmenován profesorem Masarykovy univerzity pro obor pediatrie. V letech 2000–2003 absolvoval zahraniční vědecko-výzkumný pobyt na University of Texas Southwestern Medical Center v texaském Dallasu v USA. Výzkum byl zaměřen na využití kmenových buněk při transplantaci kostní dřeně u onkologických pacientů. Výsledkem tohoto výzkumu bylo několik odborných publikací a 2 klinické studie provedené v centru klinického výzkumu nemocnice M.D.Anderson v Houstonu a v National Institute of Health, Hematology Branch, Bethesda, USA. V roce 2010 založil kliniku Cellthera jako nestátní zdravotnické zařízení se zaměřením na regenerativní medicínu, kmenové buňky, podporu imunity včetně onkologických pacientů, léčbu degenerativních onemocnění a chronických onemocnění provázených chronickým zánětem včetně deg...

Václav Kautman (1)

Narozen 25. 9. 1922 v Brně, zemřel 24. 9. 1981 v Bratislavě. Řezbář, sochař, průmyslový výtvarník, designér a pedagog.

Kate Braverman (1)

Americká spisovatelka a básnířka.

René Char (1)

René Char byl francouzský básník a člen protifašistického hnutí odporu, kde byl znám pod přezdívkou Capitaine Alexandre.

Andrej I Kalinčenko (1)

Oldřich Wenzl (1)

Oldřich Wenzl byl český básník, člen surrealistické skupiny Ra. Otec JUDr. Oldřich Wenzl st. byl mělnickým advokátem. Oldřich Wenzl vystudoval v roce 1940 gymnázium na Mělníku. Od roku 1945 pracoval jako úřední ředitelství Škodových závodů v Praze a současně studoval práva. Studium ukončil úspěšně v roce 1948. Byl zaměstnán jako úředník a právník v Mělníku, Praze a Neratovicích. Trpěl roztroušenou sklerózou a od roku 1960 do smrti byl hospitalizován, převážně v mělnické léčebně Na Podolí, kde zemřel. Většinu svých básní napsal nebo diktoval v nemocnici. Je pochován na hřbitově v Chloumku u Mělníka. Ludvík Kundera zhodnotil v roce 1963 dílo Oldřicha Wenzla, tehdy již nemocného, takto: Od šedesátých letech 20. století inscenovala jeho verše divadla malých forem a poezie: 1964 Takzvané divadlo poezie, 1967, Malé divadlo hudby Brno, 1972 Viola Praha, 1975 a 1980 Divadlo Orfeus, 1983 Malé divadlo v Ústí nad Labem, 1987 Divadlo Protoč Praha), 1987 Divadlo poezie Teplice, 1989 Divadlo hudby Olomouc, 2012 Hadivadlo Brno. Tzv. Wenzlova vila stojí, ve které Oldřich Wenzl žil, stojí v Mělníku, Radniční ulici č.p. 2. Secesní vila, kterou navrhl architekt Bohumil Hypšman, přešla sňatkem do rodiny Wenzlů. Je označena jako regionální památka. V roce 2017 se město Mělník pokusilo získat vilu v dražbě, ale neuspělo.

Lygia Fagundes Telles (1)

Lygia Fagundes Telles je brazilská spisovatelka, členka Brazilské literární akademie a také držitelka Camõesovy ceny za rok 2005. Její otec byl advokát, právník Durval de Azevedo Fagundes a její matkou byla pianistka Maria do Rosário de Azevedo . Do češtiny byly dle NK ČR přeloženy doposud následující knihy:

Marie Carmichael Stopes (1)

Anglická spisovatelka, paleobotanička, bojovnice za ženská práva a průkopnice na poli kontroly porodnosti. Vlastním jménem Humphrey Verdon Roe. Jako redaktorka Birth Control News, který publikoval anatomicky explicitní rady, a jako žena, která ráda pořádala protesty u kostelů, se stala terčem protestů jak anglikánské, tak katolické církve. Její kniha Manželská láska, kterou podle svého tvzení napsala, když byla ještě panna, byla kontroverzní a vlivná. Moderní organizace nesoucí její jméno, Marie Stopes International, pracuje ve více než 40 zemích světa.

Magdaléna Frouzová (1)

Narozena 1977. Politoložka, sinoložka, televizní redaktorka, práce o postavení žen v islámských zemích.

Otakar Španiel (1)

Otakar Španiel byl český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU. Narodil se v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem a jeho manželky Anny, rozené Šlosárkové. Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902–1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera. Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU. Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout. Dne 20. září 1917 se v Praze oženil s vdovou Ludmilou Rudlovou, rozenou Weissovou . Manželé Španielovi měli syny Zdeňka a Ivana. Ivan Španiel bojoval ve francouzské armádě proti Němcům, padl ve čtyřiadvaceti letech, 30. listopadu 1944. Bratr Otakara Španiela, československý generál Oldřich Španiel , odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše. Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích. Na LOH 1912 v kamenosochařství a na LOH 1936 také v kamenosochařství s názvem Trofej československého olympijského výboru Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů byli jeho častým tématem sportovci . Po návratu z Paříže byl v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, ...

Marcela Počinková (1)

Narozena 30.3.1968 v Novém Jičíně. Zabývá se problematikou ústředního vytápění od roku 1992, kdy ukončila studium VUT v Brně, fakulty stavební ve specializaci Technická zařízení budov. Pět let pracovala jako projektantka v oboru ústředního vytápění a zdravotně technické instalace. Poté nastoupila jako odborný asistent na FAST VUT v Brně, Ústav TZB. Je spoluautorkou učebních textů Ústřední vytápění a Zdravotně technické instalace, knih Úsporný dům a Podlahové a stěnové vytápění, stropní chlazení. Ve specializace se zabývá především teplovodním velkoplošným vytápěním.

Lea Treuová (1)

Narozena 13.6.1954 v Boskovicích okr. Blansko. Pracuje v oboru ústředního vytápění od roku 1978, kdy zakončila studium na VUT v Brně, fakulta stavební se specializací Technická zařízení budov. Od roku 1978 do roku 1987 pracovala jako samostatný projektant specializace ÚT. Od roku 1987 působí na FAST VUT v Brně, Ústavu TZB jako odborný asistent. Zabývá se převážně oborem ústředního vytápění

Josef Václav Jiroušek (1)

Narozen 5.7.1935 v Jílovicích u Rychnova nad Kněžnou. Publikuje povídky o myslivosti.

Vlasta Rohová (1)

JUDr. Vlasta Rohová, roz. Vopalecká v roce 1932 v Praze, si vyšla do světa. Po dětství prožitém ve Vlašimi a pak studiu v Praze hned druhý den po skončení školy nastoupila do zajímavého zaměstnání, a po 38 letech pracovní činnosti a po odstranění bolestí spojených s coxarthrosou získáním endoprotézy úspěšně vkročila do důchodového věku. Seznámila se s nabídkami pro využití volného času seniorů, absolvovala mj. kursy nadace ELPIDA, kde se nadchla fenoménem internetu, navštěvovala přednášky a semináře Akademie třetího věku, stala se aktivní členkou Klubu sběratelů kuriozit s největším množstvím miniaturních skleněných figurek zvířátek , od roku 1996 se s nimi účastnila řady pořadů našich televizí, zabývá se od mládí dodnes fytoterapií – využitím bylinek pro zdraví – a také krystaloterapií, o čemž sestavila v roce 1994 publikaci KOUZELNÉ KRYSTALY. Přivýdělek k důchodu získává z honorářů za povídky do časopisů, kdy se již nevejdou do „šuplíku“. Kromě lásky k hudbě, ke knihám a aspoň někdy k plavání, osud jí připravil radost ze dvou vnuček a je pyšná na úspěchy své snachy. Mračna nad osudem naší země a národa vidí ve snaze lobbistů vybudovat v naší překrásné zemi hlubinné úložiště jaderného odpadu na tisíce let, a pro odvrácení tohoto zrůdného plánu je ochotna se obětovat a prosí všechny rozumné lidi o pomoc.

Jiří Znojemský (1)

Ivan Dolejší (1)

Český vědec, doc. dr. Ivan Dolejší, CSc., se narodil se v obci Jeřice 6. prosince 1933, maturoval na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem a své vzdělání získal na Karlově univerzitě v Praze, kde absolvoval v roce 1955 a své vzdělání ještě doplnil na technice. Věnoval se hlavně problematice biochemie, ale doba socialismu mu nedovolila pracovat v oboru, takže se živil i jako řidič kamionu, výživář skotu a jiné práce. I v té době však ve své laboratoři pokračoval v onkologickém výzkumu a udržoval kontakty se světem. V roce 1968 získal stipendijní pobyt v Německu, kde mu bylo i nabídnuto místo řádného profesora. To se mu ovšem díky tehdejší vládě nepodařilo. Po listopadové revoluci byl plně rehabilitován. Zvolil si práci v ČSAV a odtud odešel v roce 1991 do důchodu a žil ve své rodné obci až do své smrti. Zemřel 30. března 1995. Za nejvyšší ocenění životního díla považoval čestné členství v Onkologickém centru při UNESCO.

Stephen Trombley (1)

Leoš Nebor (1)

Leoš Nebor byl český fotograf. Začal fotografovat v roce 1945. V letech 1953–1958 byl fotografem ČTK. Roku 1959 spoluzakládal časopis Mladý svět, kde jako fotograf a vedoucí fotooddělení působil do roku 1968. Poté byl fotografem a zástupcem šéfredaktora časopisu Svět v obrazech, odkud byl přinucen odejít v roce 1969. Aby se uživil, dělal fotodokumentaci stavby plynovodu. Také se věnoval vlastní tvorbě – fotografoval Prahu, zejména Malou Stranu, portréty, podařilo se mu připravit tři knihy pro zahraničí. V Čechách vystavoval až v roce 1989 na výstavě Československé fotografie v Mánesu ke 150. výročí fotografie. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit k fotoreportáži – fotografoval pro týdeník MY.

Ondrej Pelech (1)

Práce z oboru veterinářství a potravinářství.

Josef Roček (1)

Narozen 13.10.1887 v Praze, zemřel 30.8.1946 v Brně. MUDr., profesor hygieny, publikace z oboru.

Louis Antoine de Bougainville (1)

Louis Antoine de Bougainville byl francouzský důstojník a mořeplavec, který jako první prozkoumal některé končiny Tichého oceánu. Louis pocházel z rodu vyšších úředníků a k námořnickému řemeslu se dostal až ve svých třiceti letech. Do té doby se s úspěchem věnoval nejrozmanitějším činnostem. Vystudoval práva a stal se skvělým obhájcem, jeho Pojednání o integrálním počtu mu vyneslo členství v londýnské Královské vědecké společnosti, intriky, souboje a galantní dobrodružství byly jeho živlem a za sedmileté války se vyznamenal jako důstojník v Kanadě při obraně Québeku. Vojenskou uniformu pak vyměnil za námořnickou a roku 1763 byl vyslán založit francouzskou kolonii na Malvínských ostrovech, která však musela být po dvou letech na nátlak Anglie a Španělska vyklizena. Předáním Malvín Španělům pověřilo ministerstvo námořnictví Bougainvilla. Ten se chopil příležitosti a přesvědčil krále Ludvíka XV., že by jeho mise měla pokračovat cestou kolem světa, která by opět pozvedla francouzskou prestiž a dala zapomenout na hořkost vojenských i diplomatických porážek. V prosinci 1766 se davy zvědavců loučily v brestském přístavu s Bougainvilleovými koráby – s pyšnou válečnou plachetnicí Boudeuse a s trojstěžníkem Etoile . Kromě oficiálního poslání královská instrukce kapitánovi ukládala prozkoumat moře i země mezi západním pobřežím Jižní Ameriky a Východní Indií a zejména objevit bájnou Jižní zemi a nalézt v jižních mořích vhodné námořní základny. Předávání Malvínských ostrovů trvalo bezmála rok, a tak skutečné dobrodružství začalo teprve v prosinci 1767, kdy obě lodi vepluly do bouřlivého Magalhãesova průlivu a pak do vod Tichého oceánu. První pevnina se objevila na obzoru 21. března. Byla to skupina nízkých ostrůvků pokrytých chudou vegetací, které nazval Bougainville „Nebezpečnými“ . Počátkem dubna vyrostla v dálce z moře vysoká hora, dominující zelenavému...

Jaromír Páv (1)

Absolvent Pedagogického institutu v Ostravě, obor jazyk český – dějepis - hudební výchova , v letech 1963-1969 učitelská praxe na základních a středních školách. Vědecká aspirantura ve Slezském ústavu ČSAV v Opavě v letech 1969-1979, v roce 1971 získal PhDr., v roce 1976 kandidátem věd na základě obhajoby vědecké práce „Národnostní problematika v Ostravské průmyslové oblasti na počátku 20. století “. Od roku 1979 působil jako odborný asistent na katedře historie Pedagogické fakulty v Ostravě s odborným zaměřením na československé dějiny 19. a 20. století, v tomto oboru se také v roce 1988 habilitoval. Do roku 1997 přednášel na katedře historie Filosofické fakulty Ostravské univerzity , externě přednášel rovněž na katedře historie FF UP v Olomouci a katedře evropských studií a politologie tamtéž. Od roku 1998 do současnosti působí jako vedoucí katedry občanské výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity . Podílel se na řešení řady výzkumných úkolů a grantů GA ČR, MV ČR, MZV ČR. Vedle řady vystoupení na domácích i zahraničních konferencích se autorsky podílel na řadě studií i monografií a publikoval desítky studií a článků ve sbornících a v časopisech, je rovněž autorem několika skript a studijních textů odborně zaměřených na problematiku meziválečných československých dějin v kontextu s dějinami evropskými a světovými.

Pavel Mik (1)

PhDr., afrikanista a orientalista, diplomat, spisovatel a překladatel. PhDr. Pavel Mikeš se narodil v roce 1960 v Českých Budějovicích. V letech 1979–1984 studoval afrikanistiku a orientalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté působil v Orientálním ústavu v Praze. Od roku 1999 pracuje jako diplomat na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a pro Evropskou unii. Současně přednáší pro různé africké a evropské instituce. Zabývá se otázkami bezpečnosti a soužití růz­ných kultur a politickou a ekonomickou integrací afrického kontinentu. Autorovy knižní publikace: Čas je dar Afriky , Etiopské bajky a pohádky , Hanzelka a Zikmund. Fotografie z Etiopie , Somálská přísloví .

J. H Plumb (1)

Britský historik, nositel titulu Sir.

Alan Forman (1)

František Skovajsa (1)

Narozen 1883 v Uherském Hradišti. PhDr., středoškolský profesor, práce z oboru zeměpisu.

Václav Podubský (1)

Narozen 3. 5. 1904 v Bělušících u Kolína, zemřel 28. 7.1970 ve Vodňanech. Ing., profesor zemědělskotechnické školy, publikace z oboru rybářství.

J Mócsy (1)

Mořic Remeš (1)

Narozen 21.7.1867 v Příboře na Moravě, zemřel 19.7.1959 v Dvorcích u Olomouce. MUDr., RNDr. h.c., lékař, geolog, paleontolog, přírodovědec. Práce v oborech, též beletrista, fejetonista a autor literárně historických článků.

Zdeněk Matyáš (1)

Narozen 8. 8. 1945 ve Vsetíně, zemřel asi 8. 4. 2001 ve Valašských Kloboukách. Akademický malíř, zaměřoval se na motivy z Valašska.

R. Palme Dutt (1)

Britský politik, historik a publicista indického původu. Spoluzakladatel komunistické strany Velké Británie.

František Židek (1)

PhDr. František Žídek , doktor hudebních věd, výborný houslista, povoláním středoškolský profesor , se ve své literární tvorbě věnoval houslovému umění.

Bohuslav Maleček (1)

Narozen 14.11.1921 v Praze, zemřel 15.12.1988 v Ústí nad Labem. Výtvarný pedagog a malíř, práce z oboru výtvarné výchovy.

Barbora Dančová (5)

Ilustrátorka.

Grant Kendall (1)

Grant Kendall se po ukončení střední školy rozhodl pro studia veterinárního lékařství. Jeho láska ke koňům jej s čerstvým diplomem přivedla do Virginie, ale později do amerického státu Kentucky, jehož nekonečné prérie jsou pro chov koní jako stvořené. Autor se ve střední části Kentucky usadil a se svou rodinou tam žije dodnes. Kromě lásky ke zvířatům v sobě objevil i talent spisovatelský. Nejdříve psal krátké články, až brzy dokončil celou knížku, kterou nazval podle svého denního chleba Zvěrolékař v Kentucky. Vtipná kniha zachycuje jeho denní praxi hlavně s koňmi, ale i s majiteli zvířat.

Michael Rist (1)

Německý agronom. Práce z oboru etologie, ekologického zemědělství a sociálně-ekonomické tematiky.

Antonín Klobouk (1)

Antonín Klobouk byl profesor buiatriky Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a výzkumníkem v oblasti imunologie, vyvinul vakcínu proti nakažlivé obrně prasat . Po absolvování Slovanského gymnázia v Olomouci odešel studovat veterinární medicínu do Vídně na tehdejší K. u. k. Tierärztliche Hochschule. Po promoci působil od roku 1912 v Ústavu pro výrobu očkovacích látek v Mödlingu u Vídně, kde získal cenné zkušenosti z imunologie a virologie. Po vzniku Československa se stal přednášejícím na nově vzniklé Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. V roce 1919 byl jmenován přednostou kliniky buiatricko-porodnické. Ve 30. a 40. letech se intenzivně zapojil do hledání preventivních opatření proti distomatóze. Za války dokončil vývoj vakcíny použitelné v boji proti tzv. Těšínské nemoci . V letech 1946–1949 byl rektorem brněnské Vysoké školy zvěrolékařské.

Jean-Paul Belmondo (1)

Jean-Paul Belmondo, ve Francii přezdíván Bébel , je francouzský divadelní a filmový herec. Narodil se v Neuilly-sur-Seine, západně od Paříže jako syn francouzského sochaře Paula Belmonda a malířky Madeleine Reinaud-Richard. Jeho prarodiče z otcovy strany pocházeli z Itálie. Studoval na Conservatoire National Superieur d’Art Dramatique . Na studiích se mu sice příliš nedařilo, zato v sobě objevil vášeň pro box a fotbal. Po několika menších divadelních představeních v roce 1957 debutoval v televizním filmu Pěšky, na koni a vozem . Scény, ve kterých se měl objevit, však byly z filmu vystřiženy ještě před jeho uvedením. Jeho zlomovou rolí se stala postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem Jeana-Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské nové vlny. Dále si zahrál například ve filozoficky laděném snímku režiséra Jean-Pierre Mellvilla Kněz Léon Morin nebo v kriminálním příběhu Práskač . Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Za nedodržení smlouvy u filmu Borsalino se soudil a tak se téměř 30 let neobjevil po boku Alaina Delona. Do poloviny osmdesátých let byly pro něj typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. Do roku 1986 byl jednou z hlavních kasovních francouzských hvězd. Byl známý tím, že se při riskantních filmových scénách nenechával zastupovat kaskadéry. S postupujícím věkem začal dávat přednost divadelním prknům, kde byl velmi úspěšný. Po vzoru Alaina Delona založil svoji vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména jeho babičky. V roce 1989 byl za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte oceněn Césarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání. 17. května 2011 obdržel na...

Paul Newman (1)

Paul Leonard Newman byl americký herec, režisér, automobilový závodník, filantrop, majitel týmu Newman/Haas Racing a spoluzakladatel společnosti Newman's Own, jejiž kompletní výdělek je věnován na charitu. Byl oceněný mnohými prestižními cenami, například Oscarem, Zlatým glóbem, Emmy, cenou v Cannes a Humanitární cenou Jeana Hersholta. Byl známý pro své pronikavě modré oči, sympatickou povahu a také pro svůj fešný vzhled, díky němuž je považován za jeden ze sexuálních symbolů 60. let 20. století. Newman se nejlépe zapsal do podvědomí diváků hlavními úlohami ve filmech Kočka na rozpálené plechové střeše, Hazardní hráč, Hud, Hombre, Frajer Luke, Život a doba Soudce Roye Beana,Skleněné peklo či Road to Pedition. Dále si jej diváci mohou pamatovat jako společníka Roberta Redforda ve slavných snímcích Butch Cassidy a Sundance Kid či Podraz. Ze svých osmi oscarových nominací proměnil pouze jednu a to v roce 1987, kdy získal cenu Akademie za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmu Barva peněz. Newman se narodil na předměstí Clevelandu v lednu roku 1925. Jeho otec Arthur Samuel Neumann byl Žid, syn Simona Newmana a Hannah Cohnové, emigrantů z Maďarska a Polska.. Matka Terézia Fecková byla Slovenka, rodačka z vesnice Ptičie nedaleko Humenného, praktikující křesťanskou víru . On sám jako dospělý netíhnul k žádné víře, avšak označoval se za Žida. Newman s herectvím začínal již na škole. Jeho první dochovaný divadelní výstup se konal v jeho sedmi letech na školním představení Robina Hooda. Ve svých deseti letech již vystupoval v jednom z clevelandských divadel. V roce 1943 odmaturoval ze střední školy v Shaker Heights a krátce studoval na Ohio University v malém univerzitním městečku Athens. Během druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu jako střelec a radista v Pacifiku. Původně byl zařazen do programu pro pi...

I. N Uspenskij (1)

Zdeněk Kuna (1)

Narozen 25. 4. 1926 v Plzni, zemřel 5. 7. 2019. Prof. Ing. arch., architekt, práce z oboru architektury a její historie.

Maria-Regina Altmeyer (1)

Publikace o závěsných ozdobách z papíru.

Michael Altmeyer (1)

Publikace o závěsných ozdobách z papíru.

Nemo (2)

Kapitán Nemo je fiktivní postava z Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem, v níž je konstruktérem, kapitánem a vlastníkem supermoderní ponorky Nautilus, s níž brázdí oceány a s jejíž pomocí se jako první člověk dostal na Jižní pól. Mimo to ještě nakrátko vystupuje v románu Tajuplný ostrov, kde jej autor nechal zemřít. Jeho postava inspirovala řadu dalších spisovatelů a posléze i filmových tvůrců, v jejichž dílech vystupuje. Ačkoliv je Nemo v románu Dvacet tisíc mil pod mořem jednou z hlavních postav, není zde téměř popsán jeho předchozí život. Teprve v románu Tajuplný ostrov seznámí umírající Nemo trosečníky na ostrově se svou minulostí. Jde o indického knížete Dakkara, který byl duší povstání sipáhijů v roce 1857. Po rozdrcení povstání vybudoval s dvaceti nejvěrnějšími ponorku Nautilus, přijal bojové jméno Nemo a vyhlásil válku „pozemským tyranům“ . Jeho muži však postupně umírali a nakonec se osamělý Nemo uchýlil do přístavu na „Tajuplném ostrově“, který si tajně vybudoval. Zároveň požádal trosečníky, aby po jeho smrti Nautilus potopili, což se skutečně také stane. Postava kapitána Nema inspirovala řadu dalších tvůrců. Kromě různých zpracování či přepracování původních Verneových románů se stal i samostatnou postavou. Například český spisovatel J. M. Troska podle něj vytvořil jednu z hlavních postav svých románů , avšak Troskův kapitán Nemo nebyl bengálský hinduista, nýbrž Francouz. V americkém komiksovém seriálu a filmu Liga výjimečných tvoří s dalšími postavami skupinu viktoriánských supermanů. Seznam herců, kteří hráli kapitána Nema ve filmu nebo v televizi:...

Rudolf Kalina (1)

Narozen roku 1909, zemřel 16.4.1965 v Ivance pri Dunaji . Odborník pro šlechtění a rozmnožování drůbeže, práce v oboru.

Bohumil Ryšavý (3)

Narozen 23. 1. 1921 v Lásenici, zemřel v roce 2002. Akademik, profesor, RNDr., DrSc., vědecký pracovník, vysokoškolský pedagog, parazitolog, helmintolog a protozoolog, autor monografických publikací, vědeckých studií a vysokoškolských učebnic.

Caesarius de Heisterbach (1)

Převor cisterciáckého kláštera v Heisterbachu.

Slavomír Plicka (1)

Autor příruček z oboru ekonomiky a práva pro oblast regionální kultury.

George Marion (1)

Spisovatel, novinář, aktivista komunistické strany.

Lev Tygr (1)

Petr Pospíšil se narodil roku 1956 v rodině lékárníka a úřednice ve spořitelně. Mládí prožil jako jedináček a šprt v obci Telčice u Pardubic. Po maturitě na gymnáziu v Přelouči pracoval jako zřízenec na neurochirurgické klinice v Hradci Králové, kde u operací svítil do hlav. Poté ochutnal jeden semestr pražské VŠCHT, ale když při práci v chemických laboratořích několikrát ohrozil statiku budovy,přestoupil na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, aby později mohl chodit z práce ve 13 hodin. Po absolutoriu však v pominutí smyslů opakovaně oplodnil partnerku a aby se dětem nenafukovala bříška, opustil učitelské místo a začal postupně pracovat jako stěhovák,vychovatel,noční recepční a lisař. Posledních 18 let působí jako hasič v různých pražských podnicích, kde celkem dvakrát zasahoval. Žije b Horních Počernicích s divokou ženou Arankou a dvěma rozmazlenými pubertálními dcerami. V roce 1995 začal navštěvovat duchovní manžele Mílu a Eduarda Tomášovy, kteří významně ovlivnili jeho život. Se skupinou Pražská šunka vydal dvě autorská CD Dělej mi to jako stroj a Miluj s nasazením. Napsal zatím knihy Divočiny a Černé tajemství Karla IV.

Manfred B Hartmann (1)

Německý psycholog a léčitel. Práce z oboru pomezních vědních disciplín, především z oblasti lékařské práce s kyvadlem a virgulí a alternativních léčitelských metod.

Richard H Pitcairn (1)

Americký veterinární lékař, doktor veterinární mikrobiologie a imunologie. Specializace na holistickou veterinární medicínu, na homeopatii. Práce z oboru.

Susan Hubble Pitcairn (1)

Americká malířka, spoluautorka knihy o přírodním léčení psů a koček.

Michelle Bamberger (1)

Americká veterinářka, specializuje se na chování zvířat.

Robert Flacelière (1)

Hitorik zabývající se antickou historií a kulturou.

Otakar Kučera (3)

Otakar Kučera byl československý lékař, jedna z vůdčích osobností československé psychoanalýzy. Původně vystudoval Právnickou fakultu univerzity Karlovy a pracoval jako úředník. Projevoval silný zájem o literaturu a literární teorii a kritiku. Přátelil se s mnoha umělci a angažoval se v tehdejší pražské avantgardě. Během studia vzniku básnické tvorby narazil na psychoanalytický pojem regrese. Tento koncept ho natolik zaujal, že podstoupil vlastní psychoanalytickou zkušenost u Bohodara Dosužkova. Následně u něj vznikla silná inklinace k psychoanalytické a psychoterapeutické práci a rozhodl se vystudovat lékařskou fakultu a stát se sám psychiatrem a psychoanalytikem. Po dokončení lékařských studií působil jako primář na několika psychiatrických pracovištích a zároveň praktikoval jako psychoanalytik. V průběhu doby se z něho a Bohudara Dosužkova stali kolegové, dva hlavní tréninkoví psychoanalytici v Československu , kteří v průběhu let vychovali v undergroundovém psychoanalytickém institutu velké množství psychoanalytiků a psychoanalytických teoretiků . Udržoval korespondenci s Annou Freudovou, René Spitzem a Heinzem Kohutem a byl jejich tehdejšími teoriemi významně ovlivněn. I přes tradiční důraz na ranou dětskou zkušenost pracoval jako psychoanalytik velmi interaktivně, empaticky a s velkým respektem k analyzandovi.