Všichni Autoři a témata

Eva Svobodová (5)

Narozena 19. 11. 1952 v Třeboni. Mgr., vysokoškolská pedagožka, odborné práce z primární pedagogiky, též autorka knih pro děti a mládež.

Eva Stodůlková (4)

Narozena 18. 4. 1949 v Praze. Středoškolská pedagožka, obor pedagogika, psychologie, práce z oboru.

Eva Sládková (3)

Autorka sbírky citátů.

Eva Šamánková (6)

Narozena 19.5.1923 v Praze, zemřela 26.5.1996 v Bruselu . PhDr., práce v oboru dějin české architektury, turistické příručky.

Eva Richtárová (5)

Ing., autorka jazykových slovníků a příruček, též autorka publikací o zdraví a zdravém životním stylu.

Eva Pekárková (10)

Doc. Ing., CSc. - Publikace o pěstování zeleniny.

Eva Paulerová (6)

Eva Neumannová (5)

Eva Neumannová, roz. Švaňková je česká historička umění, galerijní pracovnice a kurátorka výstav zaměřená na výtvarné umění 20. století a kresbu. Po absolvování oboru polygrafie na Střední průmyslové škole grafické v Praze studovala v letech 1974–1979 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku . Absolvovala roku 1979 diplomovou prací Jan Smetana, tvorba 40. let V letech 1980–1981 byla odbornou pracovnicí pro umělecké řemeslo na SÚPPOP Středočeského kraje. Od roku 1985 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, 1985–1990 jako odborná pracovnice Oddělení regionálních galerií, 1990–2000 jako samostatná odborná pracovnice Sbírky grafiky a kresby, 2001–2004 jako vedoucí odboru registru sbírek. Je členkou ICOM. Roku 2004 byla kvestorkou Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli, v letech 2004–2008 vedoucí odborného oddělení Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, od roku 2009 kurátorkou Galerie umění v Karlových Varech. Od roku 2016 je kurátorkou Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jako členka nákupních komisí působila v Galerii a muzeu v Klatovech , od roku 1995 v GMU v Hradci Králové , Galerii v Novém Městě na Moravě , GVU v Havlíčkově Brodě, od roku 2004 v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Byla členkou poroty Mezinárodního bienále kresby v Plzni , Grafika roku a Ceny Vladimíra Boudníka .

Eva Michorová (4)

Eva Michorová se narodila 30. 12. 1964 v Kladně. Vystudovala kladenské gymnázium a fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Pracovala v časopisu Dikobraz, přispívala do časopisů Podvobraz, Květy, Vaše příběhy. Doposud publikovala šest dívčích románů: Čekání na prince , Bára ze zámku , Kdo mi dá růži? , Nikoho se nepros! , Samá voda a Tak co, holky, co si počnete? . S MUDr. Martou Brtníkovou napsala knížku o výchově k rodičovství Přinesl nás čáp, asi . Mimoto vydala knihu o hazardu Hříchy velkých hráčů a podílela se na knížce skutečných kriminálních příběhů A teď padáme, rejžo . Žije v Kyšicích na Kladensku s manželem, dvěma dětmi ? šestnáctiletou Nelou a dvanáctiletým Zdeňkem a psem Káčou.

Eva Mazurová (4)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Eva Križanová (4)

Významná pracovníčka Slovenského pamiatkového ústavu, podieľala sa na mnohých záchranných výskumoch, autorka odborných publikácií o pamiatkach.

Eva Křístková (3)

Česká překladatelka z angličtiny.

Eva Kotulová (2)

Překladatelka z angličtiny, francouzštiny a němčiny. V překladech se zaměřuje na prózu a literaturu faktu. Působí i jako editorka, vydala např. publikaci Kalendář aneb kniha o věčnosti a času , sestavila knihu detektivní literatury pro mládež Muži s dýmkou či Slovo má spravedlnost .

Eva Kislingerová (6)

Eva Kislingerová je česká profesorka ekonomie, vysokoškolská pedagožka a politička, v letech 2014 až 2018 zastupitelka a náměstkyně primátorky hlavního města Prahy pro finance a rozpočet, nestranička za hnutí ANO 2011 a neúspěšná kandidátka do Senátu za Prahu 10 v senátních volbách 2016. Po studiích na střední škole pracovala v letech 1970 až 1976 na odboru obchodní politiky národního podniku Benzina a v letech 1976 až 1982 na útvaru rozborů a statistiky Generálního ředitelství pivovarů a sladoven. V roce 1982 absolvovala Fakultu výrobně-ekonomickou Vysoké školy ekonomické v Praze . Následně v letech 1982 až 1991 působila jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky. V roce 1989 získala na VŠE v Praze titul kandidáta věd . V roce 2005 absolvovala program celoživotního vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci.  Roku 1991 nastoupila jako odborná asistentka na Katedru podnikové ekonomiky VŠE v Praze, roku 1994 zde byla jmenována docentkou a v roce 2002 byla jmenována prezidentem republiky profesorkou v oboru podniková ekonomika a management. Mezi roky 2003 a 2014 také Katedru podnikové ekonomiky vedla, dále byla členkou vědecké rady a proděkankou pro provoz a rozvoj Fakulty podnikohospodářské VŠE. V současnosti působí na Katedře strategie Fakulty podnikohospodářské VŠE, do níž se Katedra podnikové ekonomiky transformovala. Předmětem výzkumu jsou témata hodnoty podniku, měření a řízení, manažerské finance, restrukturalizace a insolvence. Od března 2019 také pracuje na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Přednáší předměty Manažerská ekonomika a Oceňování podniku. Mimo to ja aktivně zapojena do výzkumu na fakultě v rámci projektu TA ČR Systém prevence kurzového rizika a zabývá se rovněž oběhovým hospodářstvím V 90. letech 20. století byla členkou statutárních orgánů několika společností: členka představenstva akciové společnosti Evrobanka (1991–19...

Eva Jančovičová (7)

Učitelka, spoluautorka matematických učebnic.

Eva Bernasová (3)

Autorka publikací z oboru technologie materiálů.

Eva Bavorová (5)

Spisovatelka, autorka kreslených příběhů pro děti do časopisu Sluníčko.

Eugen Vencovský (5)

Narozen 9.4.1908 v Prostějově, zemřel 6.1.1999 v Plzni. MUDr., DrSc., profesor, přednosta psychiatrické kliniky v Plzni. Práce v oboru.

Eugen Ionescu (5)

Francouzský dramatik, básník a esejista rumunského původu, psal rumunsky i francouzsky.

Ethel Lilian Voynich (4)

Ethel Lilian Voynichová byla v Irsku narozená spisovatelka a hudební skladatelka, dcera anglického matematika George Boolea, manželka V. M. Voyniche, polského literátora a bibliofila, dočasného majitele tzv. Voynichova manuskriptu. Po přestěhování do Anglie začala intenzivně pracovat pro „Spolek přátel ruské svobody“. Její nejznámějším dílem je Střeček , které popisuje období Itálie, nacházející se pod nadvládou Rakouska. Příběh je o muži jménem Arthur Burton a o jeho nemilosrdném osudu. Díla Jack Raymond, Olive Latham a An Interrupted Friendship jsou pokračováním Střečka.

Etgar Keret (6)

Etgar Keret je izraelský spisovatel. Stěžejní část jeho díla tvoří povídky, věnuje se však také psaní scénářů, poezie, divadelních her a komiksů. Keret se narodil Efrajimu a Orně Keretovým, kteří přežili šo'a. Spolu se svou manželkou, herečkou Širou Gefenovou, bydlí v Tel Avivu. Keretovy knihy dosáhly velkého úspěchu a mnohé z nich se staly bestsellery v Izraeli i zahraničí. Svým dílem se Keret řadí mezi generaci mladých izraelských spisovatelů , kteří začali působit v polovině 90. let 20. století. Roku 1992 vydal svou první knihu Potrubí , jíž se však v době vydání téměř nedostalo pozornosti. Až po úspěchu povídky Stesky po Kissingerovi se začalo prodávat také Potrubí, jež vyšlo znovu v aktualizovaném vydání. Inspirováni tímto úspěchem vydali mnozí mladí autoři své sbírky povídek, v nichž je zřetelný Keretův vliv, ovšem jen málokteří z nich dosáhli takového úspěchu jako on. Keret sám vydal svá další díla, mj. komiks ve spolupráci s ilustrátory Rutu Modanovou a Asafem Chanukou. Keret patří mezi nejpřekládanější autory píšící hebrejsky. Jeho povídky i knihy se dočkaly překladu do angličtiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny i češtiny. O jeho významu svědčí také to, že roku 2010 obdržel francouzský Řád umění a literatury Keret je také autorem několika filmových scénářů , za něž byl několikrát oceněn. Od roku 1995 přednáší na katedře filmu na Telavivské univerzitě a dnes přednáší také na Ben Gurionově univerzitě v Negevu. Některé Keretovy básně zhudebnili hudebníci jako Evjatar Banaj nebo Eran Cur. Styl Etgara Kereta je často charakterizován jako postmoderní, absurdní a humoristické. Je plná květnatých frází, klišé, známých symbolů a imitace popkultury, kterou ironizuje, a to vše se většinou pojí se slangem a hovorovým jazykem. Postmoderní charakter se projevuje také zpochybňováním hranice mezi vysokou...

Estrid Ott (3)

Erwin Strittmatter (3)

Erwin Strittmatter byl srbsko-německý spisovatel, německy píšící. Je jedním z nejslavnějších spisovatelů NDR. Strittmatterova díla byla přeložena do téměř 40 jazyků.

Erwin Rommel (2)

Erwin Johannes Eugen Rommel , známý též jako Pouštní liška , byl německý voják a vojevůdce, polní maršál považovaný za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války. Hodnosti generál polní maršál dosáhl jakožto nejmladší ze všech generálů nacistického Německa. Do německé armády vstoupil v roce 1910 a bojoval v první světové válce, během níž byl povýšen na kapitána. Později se proslavil jako velitel 7. tankové divize během tažení Francií ve druhé světové válce, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících spojeneckému vylodění v Normandii. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl nucen kvůli stykům s atentátníky spáchat sebevraždu. Jeho obraz visí na Stěně největších tankových velitelů amerického Pattonova muzea jezdectva a tankových vojsk, která má symbolizovat pět nejlepších tankových velitelů historie: Mošeho Peleda, George Pattona, Creightona Abramse, Israela Tala a Erwina Rommela. Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu an der Brenz jako druhý syn ředitele gymnázia v Aalen Erwina Rommela a dcery významného württenberského politika Helene von Luz. Měl tři sourozence: Gerharda, Helene a Karla. Podle vlastních údajů prožil obzvlášť příjemné dětství, když si každý den mohl hrát v rozlehlé rodinné zahradě. Mladý Rommel se chtěl stát leteckým inženýrem , ale otec ho postavil před jednoznačnou volbu: buď se stane po jeho vzoru učitelem, anebo důstojníkem. Po ukončení studia na reálném gymnáziu ve Schwäbisch Gmündu v roce 1910 nastoupil jako kadet k místnímu 6. württemberskému pěšímu pluku König Wilhelm I. č. 124 ve Weingartenu. Po třech měsících byl povýšen na desátníka a po dalších šesti na četaře. V březnu 1911 ...

Ernst Schneider (3)

Lékař, odborník na přírodní medicínu.

Ernesto Che Guevara (4)

Ernesto Guevara , běžně přezdívaný Che Guevara nebo el Che, byl marxistický revolucionář a vůdce kubánských gueril. Původně vystudoval v Argentině lékařství. Otec, architekt Ernesto Guevara Lynch, byl irského a španělského původu, matka Celia de la Serna y Llosa pocházela ze španělské rodiny. Ze zdravotního důvodu, kterým bylo těžké astma, nechodil do běžné školy. Učila ho jeho matka a pěstovala v něm lásku ke knihám. Byla to ona, která v něm probudila náklonnost ke komunismu a levici prostřednictvím knih Marxe a Engelse. Dětství bez školního kolektivu se odrazilo v jeho uzavřenosti a introverzi. Rodinné zázemí jeho raného dětství nemělo daleko k ideálnímu: rodinu neprovázely žádné konflikty či rozepře. Na střední školu nastoupil v roce 1941, o studium projevoval malý zájem, více ho zajímal tělocvik. Hrál ragby, kde se projevily jeho vůdcovské sklony a taky odhodlání a cílevědomost. Ve studiu samotném byl však nadprůměrným. Lékařskou fakultu studoval na Univerzitě v Buenos Aires a v červenci 1953 ji dokončil bez větších problémů. Do Castrových jednotek narukoval právě jako lékař, brzy se však vypracoval až na Castrovu pravou ruku. Castro, který původně neměl ke komunismu vztah, se pod působením svého přítele Guevary postupně stal radikálním marxistou. Slovo che je rozšířeno v Argentině a Bolívii a používá se jako oslovení, případně jako ekvivalent zvolání „hej“ nebo „hele“. Guevara si svou přezdívku získal právě pro časté používání zmíněného slova, které jeho kubánským soudruhům muselo připadat jako pozoruhodný prvek jeho mluvy. Ernesto byl velkým čtenářem a diskutérem, a přesto, že měl jisté politické povědomí, stranil se zapojení do politiky až do věku hodně nad 20 let. V roce 1944 se Guevarova rodina přestěhovala do Buenos Aires. Měli vážné finanční problémy. V roce 1946 ukončil svá středoškolská studia a začal pracovat. Současně se přihlásil na lékařskou fakult...

Erika Jarkovská (6)

Erika Jarkovská sa narodila 23. januára 1965 v Martine. Detstvo a mladosť prežila v Turčeku pri Kremnici a študentské časy na Strednej chemickej škole v Banskej Štiavnici. V súčasnosti pracuje a býva s rodinou vo Zvolene. Erika sa v mladosti prejavovala skôr výtvarne a hudobne. S písanou tvorbou začala na strednej škole , do rozsiahlejšieho diela sa pustila ako 18-ročná, ale potom sa na dlhé roky odmlčala po akejkoľvek umeleckej stránke kvôli materským a pracovným povinnostiam. K intenzívnemu písaniu sa vrátila v roku 2011, keď sa pustila do prepracovania románu Bojovníci dúhy, dovtedy uverejnenom na stránke Mámtalentu . Odvtedy sa viac rozpísala a stvorila celú trilógiu Bojovníkov dúhy, jeden novodobejší román o osude indiánskej ženy zo začiatku 20. storočia, spoločenský román zo súčasného Slovenska a neustále pracuje na ďalších, zväčša inšpirovaných skutočným životom Indiánov a kolonizátorov USA, no zo svojej spisovateľskej budúcnosti nevyníma ani iné spoločenské témy.

Erich von Manstein (5)

Erich von Manstein, rodným jménem Fritz Erich von Lewinski, byl německý polní maršál, považovaný za jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války. Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské vojenské rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařským dekretem. Mansteinova výchova byla naprosto vojenská, což ho částečně připravilo pro budoucí kariéru. V roce 1900 začal studovat na císařské kadetní škole v Berlíně-Lichterfelde. Tam mu byly vštěpovány základní vědomosti, znalosti a způsoby chování pruského důstojníka, poslušnost. Po jejím dokončení v roce 1906 vstoupil jako praporčík ke 3. pěšímu gardovému pluku, kde v té době sloužili i Paul von Hindenburg a Kurt von Schleicher. Také započal studium na válečné akademii v Berlíně, které však musel přerušit kvůli vypuknutí první světové války a již se k němu nikdy nevrátil. Ačkoli neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, již jako pobočník prokázal, jak velké měl vojenské nadání. Zúčastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu. Po uzdravení nastoupil ke generálnímu štábu. V červenci 1918 se na západě zúčastnil jarní ofenzívy. Kapitulace, pád císařství a následné vyhlášení republiky pro něj byly obrovským šokem. Od této doby se stal apolitickým vojákem a o politiku se nezajímal. V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loeschovou , kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti . V armádě zůstal i po první světové válce. Roku 1922 byl povýšen na velitele praporu. Roku 1927 byl povýšen na majora a začal působit v generálním štáb...

Erica David (5)

Americká spisovatelka, autorka komiksů.

Enrico Marini (6)

Narozen 1969 ve Švýcarsku. Autor komiksů.

Emma Chastain (4)

Americká spisovatelka.

Emily Dickinson (5)

Emily Dickinsonová byla americká básnířka 19. století, avšak povahou poezie a svým osobním apelem byla roku 1930 označena britským básníkem a kritikem za „nejsoučasnější, nejživější z básníků“. Celé její dílo s výjimkou 13 básní bylo objeveno a vydáno až po její smrti. Teprve ve 20. století začaly vycházet její básně v původním, neupraveném znění. Narodila se a zemřela v Amherstu ve státě Massachusetts. Přestože její rodina zaujímala významné místo ve společnosti, Emily žila a tvořila v samotě. Po sedmi letech studia na amherstské Akademii pokračovala Dickinsonová v Mount Holyoke Seminary. V dívčím semináři strávila pouhý rok a poté se vrátila zpět do rodného města, které pak už prakticky neopustila. Později dokonce nevycházela ani ze svého pokoje. Obyvatelé Amherstu ji považovali za výstředního blázna kvůli její zálibě v nošení bílých šatů, neochotě vítat hosty apod. Většinu přátelství udržovala pouze písemnou formou. Emily Dickinsonová byla velmi plodná autorka. Její tvorba čítá asi 1800 básní, z nichž téměř všechny byly vydány až po její smrti. Básnířka sama souhlasila se zveřejněním pouze sedmi básní. Všechny byly vydány anonymně a pozměněny nakladateli, aby odpovídaly tehdejším básnickým normám. Její básně ignorovaly tehdejší básnické zvyklosti například tím, že používaly poloviční rým, byly krátké a málokdy obsahovaly název. Interpunkce a psaní velkých písmen jsou další znaky, jimiž se básně Emily Dickinsonové lišily od ostatních. Hlavními tématy jejích básní jsou smrt a nesmrtelnost, jež také dopodrobna rozebírala ve svých dopisech přátelům. Je s podivem, že básně objevila její mladší sestra Lavinia, až po její smrti v roce 1886. Je totiž velmi pravděpodobné, že mnoho autorčiných známých o jejím psaní vědělo. V roce 1890 vydali její přátelé Thomas Wentworth Higginson a Mabel Loomis Toddová první básnickou sbírku Emily Dickinsonové, která ale také nezůstala beze změn. První kompletní a...

Emil Svoboda (5)

Emil Svoboda byl český fotbalový útočník, reprezentant Československa a trenér. Vystudoval strojní inženýrství na ČVUT. Začínal v SK Písek. V československé lize hrál za Škodu/ZVIL Plzeň , po sestupu Plzně z ligy hrál za vysokoškolský tým Slávia Bratislava VŠ . V roce 1954 přestoupil do Sparty Praha , s níž získal jeden titul mistra republiky . V I. lize odehrál 225 utkání a dal 92 gólů. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1955–1957 pět zápasů a dvakrát startoval v reprezentačním B-mužstvu. V sedmdesátých letech vedl na Kypru jako trenér Apoel Nicosia a Olympiakos Nicosia.

Emil Posledník (5)

Malíř, spisovatel pro mládež.

Emanuel Rhoidis (3)

Emanuel Kopecký (2)

Narozen 22.5.1902 v Praze, zemřel 9.1.1985 tamtéž. JUDr., koncertní a operní pěvec, hudební kritik, publikace z oboru zpěvu.

Emanuel Bozděch (6)

Emanuel Bozděch byl český dramatik, překladatel, kritik a novinář. Proslul svými historickými dramaty Z doby kotillonů, Baron Goertz aj., ve své době velmi populárními. V letech 1869–76 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, odkud odešel po neshodách s režisérem J. J. Kolárem. Pak pracoval jako divadelní referent v německých novinách Prager Tagblatt a Politik. Byl uzavřené povahy, měl málo přátel, v posledních letech trpěl depresemi a chronickou nemocí. 10. února 1889 beze stopy zmizel; z výsledků vyšetřování a dodatečně zjištěných informací vyplynulo, že s největší pravděpodobností téhož večera spáchal sebevraždu skokem do rozbouřené Vltavy. Jeho dětství bylo krušné. Otec, obchodník s kroupami v pražské Dušní ulici, ztratil většinu majetku během revoluce 1848. Emanuel navštěvoval německou piaristickou obecnou školu a novoměstské gymnázium, poté vystudoval práva a filozofii v Praze. Po promoci pracoval jako vychovatel v rodině Adlerfeldů ve Skřivanech. V roce 1869 se stal dramaturgem Prozatímního divadla , jehož režisérem byl Josef Jiří Kolár, známý svou pánovitostí a nesnášenlivostí. Mezi oběma umělci propukl nepříjemný spor, který měl někdy komické rysy , ale jinak šlo ze strany Kolára, kterého Bozděch do jisté míry svým talentem zastiňoval, spíš o urážky a nepodložená obviňování z plagiátorství. V roce 1876 se nedohodl s divadelním družstvem na platu a Prozatímní divadlo opustil přechod do konkurenčního německého deníku Politik. ...

Ellen Miles (4)

Ellen Marie Wiseman (6)

Americká spisovatelka.

Elizabeth Sherrill (4)

Americká spisovatelka a publicistka.

Elizabeth Rolls (5)

se narodila v Kentu, ale už v patnácti měsících se přestěhovala do Austrálie, do města Melbourne. Několik měsíců strávila na ostrově Nová Guinea, kde byl její otec zaměstnán ve státních službách. Elizabeth několik let vyučovala hudbu, pak ale odešla na univerzitu do Nového Walesu. Když dokončila svoji doktorskou práci, uvědomila si, že psát romantické příběhy ji baví víc než cokoli jiného. Rozhodla se proto zůstat mu věrná. V současné době žije v Melbourne se svým manželem, dvěma malými syny, dvěma psy a dvěma kocoury.

Elizabeth Nickles (3)

Spisovatelka.

Elizabeth Duke (7)

je rodilá Australanka. Vyrostla v předhůří Adelaide v jižní Austrálii, ale od svatby s manželem Johnem žije v Melbourne. Vystudovala knihovnictví a řadu let pracovala v knihovnách. Nyní ale jako knihovnice působí jen jeden den v týdnu, a to v lékařské knihovně, takže má čas věnovat se své největší zálibě - psaní. Ráda listuje ve svých knížkách a cestuje s manželem po Austrálii a v zahraničí. Jejich dvě již dospělé děti vstoupily do svazku manželského. Elizabeth vyšlo v češtině už sedm knížek, na další se můžete těšit…

Elizabeth Briggsová, (4)

Elizabeth Briggs (6)

Americká autorka literatury pro mládež, fantasy romancí.

Elizabeth Berg (5)

Elizabeth Bergová je populární americká autorka příběhů o citových problémech současného světa. Během osmi let napsala osm románů, které se staly bestsellery, okouzlily čtenáře i kritiku a některé z nich získaly různá prestižní ocenění. Vystudovala zdravotní školu a než se začala plně venovat psaní, pracovala jako ošetřovatelka. Má dvě dospělé dcery a žije ve stáítě Massachusetts, Pokoj k pronajnutí je její první román, který vychází v českém jazyce.

Elizabeth Bensonová (2)

Eliza Orzeszkowa (6)

Eliza Orzeszkowa byla polská spisovatelka období polského realismu a pozitivismu. Jejím nejvýznamnějším dílem je pozitivistický román Nad Němnem, který zobrazuje vesnickou společnost 19. století. 6. června roku 1841 se v Milkowszczyzně narodila Eliza Pawłowska – mladší dcera advokáta Benedykta Pawłowského a Franciszky z Kamieńskich, jeho druhé ženy. Otec se velmi zajímal o kulturní dění a doma shromáždil cennou galerii obrazů a knihovnu čítající několik tisíc svazků. Zemřel v době, kdy Eliza měla tři roky. Rodinný statek byl prodán a jeho obyvatelé se přestěhovali do Grodna, kde se zabydleli v přízemním domě v ulici Brygidzké. Elizu vychovávaly pouze ženy: matka, která jí říkala Lisa, babička Kamieńská, nazývající ji Ziunií, její o tři roky starší sestra Klementyna a také opatrovnice Michalina Kobylińská. Eliza začala velmi rychle projevovat literární talent, hodně četla a psala povídky. V roce 1852 jedenáctiletá Eliza, ve společnosti babičky, odjela na studia do Varšavy. V létech 1852–1857 se vzdělávala v sakramentském penzionátu. V roce 1855 zde poznala Marii Wasiłowskou, později Marii Konopnickou. Společný zájem o literaturu upevnil jejich přátelství na celý život. Obě přítelkyně velmi rády četly a recitovaly poezii, zvláště zakázaná díla Adama Mickiewicze. Elizin a Mariin talent velmi oceňoval jejich učitel Ignacy Kowalewski. V květnu roku 1857 se Eliza vrátila do Milkowszczyzny. Ráda navštěvovala plesy. Na jednom z nich poznala Piotra Orzeszka, vzdáleného bratrance jejího otčíma, jenž byl starší o šestnáct let. Jako mládenec prohýřil většinu svého majetku na zábavy, a tak manželství s jedinou dědičkou Milkowszczyzny bylo dobrou příležitostí jak zbohatnout. Několik dní po plesu přišel do domu Widackých požádat o ruku mladé slečny Elizy. Vlivem přemlouvání despotické matky bylo požádání o ruku přijato. 21. ledna 1858 ve...

Elisabeth Heresch (5)

Rakouská slavistka a romanistka, žurnalistka, autorka prací z oboru ruských dějin a kultury.

Eliphas Lévi (7)

Eliphas Lévi, vlastním jménem Alphonse Louis Constant, byl francouzský okultista, autor knih na stejné téma. Eliphas byl synem obuvníka z Paříže. Začal studovat na římskokatolického kněze, avšak kvůli tomu, že se zamiloval, tak nedostudoval. Roku 1854 Lévi navštívil Anglii, kde se seznámil s Edwardem Bulwer-Lyttonem, který se zabýval rosekruciánským řádem a který měl na Léviho později vliv. Asi nejznámější prací, kterou Eliphas Lévi napsal, je Dogme et Rituel de la Haute Magie , která se zabývá výkladem podstaty rituální magie a vysvětlením magického dogmatu. Zde se poprvé také objevilo známé vyobrazení Baphometa, bytostí s lidským tělem, křídly a hlavou kozla. Satanisté obecně považují Léviho Bafometa za zpodobnění ďábla, ovšem Lévi zamýšlel zpodobnit bizarní stvoření spíše jako hermetickou šifru poskládanou ze symbolů a atributů jako skryté sdělení, zvířecí atributy značí spjatost s hmotou a tělesnými pudy, duchovního osvícení zde symbolizuje hořící pochodeň, gesta odkazují na Smaragdovou desku atp., k tomu mu jako vzor posloužila postava na reliéfu, kterou nalezl Hammer-Purgstall údajně na místě bývalé templářské komendy, ale to, že se jednalo o padělek, Lévi nevěděl. Lévi byl také velkým zastáncem a propagátorem tarotu, svého Bafometa pak umístil na tarotovou kartu ďábla, tím patrně určil i jeho další osud. Britský okultista Aleister Crowley, který se narodil ve stejný rok, kdy Levi zemřel, se považoval za jeho inkarnaci. "Eliphas Lévi", pseudonym, pod kterým publikoval své knihy, vznikl převedením rodného jména "Alphonse Louis" do hebrejštiny. Abbé Constant se narodil jako syn chudého ševce v Paříži. Navštěvoval katolickou školu pro chudé děti, které vykazovaly velké nadání pro náboženství. V 15 letech se začal zaučovat za kněze nastoupením na seminář sv. Nicolase du Chardonneta, kde se kromě jiného naučil i hebrejský jazyk. Mistr tohoto semináře, Abbé Frère-Colonna, učil mladého Louise, že lidst...

Elin Ferner (4)

Švédská autorka knih pro děti.

Elfriede Pausewang (4)

Autorka publikací z oboru didaktických her pro děti.

Eleonóra Kovácsová (7)

Elena Favilli (3)

Italská vydavatelka, novinářka a publicistka.

Eleanor Corvin (6)

Narozena 1992. Blogerka, autorka povídek a fantasy románu.

Ela Švabinská (3)

Ela Švabinská, rozená Vejrychová, psána též Weirychová byla první manželka malíře Maxe Švabinského, autorka vzpomínkových knih. Narodila se v rodině zaměstnance rakouských drah Rudolfa Weirycha a jeho manželky Josefy Vejrychové-Dapeciové. Pokřtěna byla Elisabeth Anna. Měla bratry Karla a Rudolfa. Rodina měla blízký vztah k umění. Matka byla literárně nadaná, psala drobné prózy z venkovského prostředí. Bratr Rudolf Vejrych byl akademický malíř, bratr Karel Vejrych byl hudebně nadaný. V roce 1895 se na Národopisné výstavě v Praze setkala s Maxem Švabinským, svatbu měli 2. června 1900 v Litomyšli. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu manželství byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou , manželkou bratra Emy Rudolfa Vejrycha. Po rozchodu žila Ela Švabinská ve vilce, kterou jí Švabinský pořídil, a v Kozlově. Za německé okupace se aktivně zúčastnila odboje. V roce 1943 byla zatčena a následně vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück až do konce války. Podle vzpomínek adoptivní dcery Švabinského Zuzany měla s bývalým manželem přátelský vztah i po návratu z koncentračního tábora, kdy jí pomáhal s redakcí knihy vzpomínek. Max Švabinský portrétoval Elu opakovaně, na individuálních i skupinových portrétech. Mezi známá zobrazení patří: Reprodukce obrazů Chudý kraj a Kulatý portrét byly též vytištěny jako poštovní známky. Ela Švabinská je autorkou memoárových knih:

Eilía Dillon (7)

Edward H Sims (3)

Edward Sims se narodil v Orangeburgu v Jižní Karolíně. Vystudoval Wofford College v roce 1943. Byl v US Army Air Forces během druhé světové války, kde získal hodnost nadporučíka a šest medaile jako stíhací pilot.

Eduardo Acín (2)

Španělský autor a editor populárně-naučných publikací, zaměřuje se na popularizaci vědy, filozofie a historie. Též autor publikací pro děti.

Èduard Nikolajevič Uspenskij (3)

Eduard Nikolajevič Uspenskij, rusky: Эдуард Николаевич Успенский byl ruský sovětský spisovatel, dramatik, scénárista a autor dětských knih.