Všichni Autoři a témata

Gavin Thomas (6)

Gavin Thomas strávil většinu svého života snahou být někde jinde. Srí Lanku poprvé navštívil v roce 2001 a od té doby se sem pravidelně vrací. Navštívil také dalších asi padesát zemí celého světa, od Argentiny po Nový Zéland. Nyní pracuje jako autor cestopisů a průvodců s nadšením, které nezkalí ani různé nebezpečné situace, jež dosud na cestách prožil. Honili ho divocí sloni, postřelili ho mexičtí banditi, a navíc je nucen jíst riskantně velké množství letištní stravy. Je také autorem Rough Guide to Dubai and Oman, spoluautorem Rough Guide to Myanmar a Rough Guide to Rajasthan, Delhi and Agra, a pravidelným přispěvatelem do Rough Guide to India.

Garguláková Magda (7)

Garáž (4)

Gabrielle Roth (3)

Gabrielle Roth je divadelní režisérka, léčitelka a umělkyně vydávající vlastní hudbu. Po celém světě vyučuje své vlastní jedinečné formě západního zenu. Napsala také knihy Sweat Your Prayers a Connections: The Five Threads of Intuitive Wisdom . Žije v New Yorku. Gabrielle Roth zemřela 22. října 2012 na rakovinu plic.

Gabriela Koukalová (2)

Gabriela Soukalová je bývalá česká reprezentantka v biatlonu, celková vítězka Světového poháru v biatlonu 2015/16, dvojnásobná stříbrná medailistka ze Zimních olympijských her 2014, mistryně světa ve sprintu, stříbrná z vytrvalostního závodu a bronzová ve stíhacím závodu z Hochfilzenu 2017, světová šampionka ve smíšené štafetě a držitelka stříbrného kovu z vytrvalostního závodu v Kontiolahti 2015. Ve Světovém poháru dokázala individuálně vyhrát sedmnáct závodů, šestkrát pak stanula na nejvyšším stupni v týmových závodech. V juniorské kategorii se stala mistryní světa v závodě štafet. V roce 2017 se stala prvním biatlonistou, který vyhrál českou anketu Sportovec roku v kategorii jednotlivců, a popáté se umístila v elitní desítce nejlepších českých sportovců. Poslední závody absolvovala na jaře 2017, v další sezóně nestartovala kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům a ke sportu se nevrátila ani v následujícím ročníku. V květnu 2019 oficiálně oznámila ukončení své sportovní kariéry. Pochází ze sportovní rodiny. Její matka Gabriela Soukalová je bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, držitelka stříbrné medaile ze Zimních olympijských her 1984 v Sarajevu, otec Karel Soukal je všestranný lyžař a trenér. Má čtyři polorodé sourozence – dva bratry a dvě sestry. Její nejstarší bratr Karel Soukal je římskokatolický a řeckokatolický kněz, v roce 2016 žijící na faře v Čestlicích. V dětství navštěvovala lidovou školu umění. Odmala se věnovala klasickému lyžování, ale v 9. třídě základní školy přešla k biatlonu. Rodiče ji trénovali individuálně až do sezóny 2012–2013. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a následně i tamní vyšší odbornou školu . Věnovala se také hře na klavír a ráda zpívá. V létě 2014 naváza...

Gabriela Dubská (2)

Gabriela Dubská, rozená Finkesová byla česká knižní grafička, ilustrátorka a malířka. Graficky upravila přes 300 knížek, nejznámější grafická.úprava. - H. Ch. Andersen: Pohádky byla užita ve všech zahraničních vydáních. S motivem Makové panenky je vydáno mnoho papírenského a jiného zboží komerčního charakteru např. 12 omalovánek, zápisníčky, kalendáře, obaly na pastelky, textilie různého druhu, magnetky, razítka, magnetofon.kazety, CD, videokazety a DVD. CD s Pohádkou o ptáku Klabizňákovi vyšlo i korejsky. Japonské vydání tohoto titulu bylo zařazeno mezi nejkrásnější „bilderbuchy“ světa.

Gabriela Basařová (5)

Gabriela Basařová byla česká profesorka chemie, působící v oblasti kvasné chemie, oboru pivovarství a sladařství s vědeckou, pedagogickou a publikační činností v Česku i v zahraničí. Od roku 2012 je nositelkou státního vyznamenání Medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství. Vystudovala gymnasium, kde mezi její nejoblíbenější předměty patřila chemie a matematika. Již během studia působila v laboratořích. Pracovala ve vodárně, v lihovaru, v konzervárně a v Plzeňských pivovarech n.p. Tehdy se rozhodla dále studovat pivovarství. Po maturitě v roce 1952 absolvovala Vysokou školu chemicko- technologickou v Praze , obor kvasná chemie a technologie, zaměření sladařství a pivovarství .  V roce 1957 složila státní zkoušky a obhájila )diplomovou práci. V následujících letech své pracovní činnosti postupně získala všechny vědecké a pedagogické tituly, které se v České republice udělují. V roce 1957 obhájila diplomovou práci na téma Sledování vazby kyslíku při výrobě mladiny a získala titul Ing. chemie. V roce 1965 obdržela titul CSc. za obhájení doktorské práce Nové stabilizační metody se zřetelem na zkrácení doby ležení piva. V roce 1980 byla jmenována doktorkou technických věd za obhájení disertační práce na téma Studie racionalizace a modernizace postupů zvýšení koloidní stability piva. V roce 1981 byla jmenována profesorem kvasné chemie a bioinženýrství v oboru sladařství a pivovarství. Po absolutoriu VŠCHT nastoupila do tehdejších Plzeňských pivovarů, n. p., kde pracovala v letech 1957–1967. Vedla laboratoře i technologickou skupinu a založila výzkumné centrum, které se zabývalo možnostmi modernizace technologického postupu výroby piva Prazdroj, a to bez vlivu na jeho specifické a charakteristické vlastnosti. V roce 1967 odešla do Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v...

Gabriel Marquez (7)

G. Willow Wilson (1)

Gwendolyn Willow Wilsonová je americká spisovatelka a oceňovaná komiksová scenáristka . Za studií v Bostonu konvertovala k islámu, později žila v Egyptě a své zkušenosti popsala v autobiografii The Butterfly Mosque . Pobývá střídavě v Káhiře a Seattlu.

Friederun Reichenstetter (5)

Německá spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež.

Frederick Drimmer (4)

Americký publicista,specializující se na oblast přírodních věd a dějin lékařství.

Fred Milson (2)

Anglický autor prací o cyklistice a typech, vybavení, údržbě a opravách kol.

Fred Coster (3)

Franz Josef Degenhardt (4)

Německý právník, hudebník a spisovatel.

Franz Grothe (6)

Německý skladatel, narozen 17. září 1908 v Berlíně, Německé císařství, zemřel 12. září 1982 v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo.

Franz Grassler (3)

Autor publikací z oboru horolezectví.

Franz Carl Weiskopf (6)

Franz Carl Weiskopf , byl pražský především německy píšící spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy. Pocházel z jazykově i národnostně smíšené rodiny. Otec Josef byl Čech a Žid, zaměstnaný jako bankovní úředník, matka Friderike, rozená Feigl, byla Němka Studoval germanistiku a historii na Univerzitě Karlově, studium ukončil titulem Dr. phil. Roku 1921 se stal jedním z prvních členů Komunistické strany Československa. Aktivně vystupoval na kulturních a společenských akcích jako prostředník mezi skupinami německojazyčnou a českou. K jeho zájmům patřila německá a ruská literatura a její tvůrci v exilu, zajímal se rovněž o americkou a čínskou literaturou. V letech 1928 až 1933 žil a pracoval jako novinář a spisovatel na volné noze v Berlíně, odkud uprchl před Hitlerem. V letech 1933 až 1938 žil opět v Praze. V posledních letech první republiky redigoval Svět v obrazech, který spoluzakládal, a také protinacistický Volks-Illustrierte. Koncem r. 1938 emigroval do Paříže a v r. 1940 se mu podařilo odcestovat USA a usadit se v New Yorku, kde se živil především politickou publicistickou a psaním protifašistické literatury. Od února 1947 pracoval jako tiskový rada na čs. generálním konzulátu v New Yorku a krátce po komunistickém převratu v ČSR 1948 byl jmenován novým vyslaneckým radou na ambasádě ve Washingtonu. V prosinci téhož roku byl vybrán na funkci vyslance ve Švédsku a od května 1949 působil v této funkci ve Stockholmu. Ale už od ledna 1950 do března 1952 působil jako první velvyslanec v Čínské lidové republice. Brzy po svém odvolání z Pekingu mu byla udělena „bezplatná dovolená“ a v r. 1953 se vystěhoval do NDR.

František Zýbal (5)

Umělecké srdce Františka Zýbala se stále vracelo do rodného kraje, vinorodého, rozezpívaného Slovácka, kde pevně tkvěl svými kořeny a kde se do jeho nitra nesmazatelně vtiskly dojmy z mládí, prožitého v městečku Vnorovy u Veselí nad Moravou. Mnohé ze vzpomínek se uchovaly ve vnímavém sredci nadaného chlapce a ožilo po letech v literární tvorbě ponejvíce v drobných povídkách humoristického zabarvení. Sám autor se o svých pracích vyjádřil, že je "podává jako dokument slováckého lidového humoru a rázovitých postav, které vymírají, a klidných idylických dob, které se nevrátí". Zýbalovy humoresky nejsou však pouhými dokumenty idylických dob, neboť autor v nich ukazuje všední život prostého lidu, který v těch časech představoval často těžkou práci chudého člověka, zápas o holou existenci. Navíc pak je tu celkem věrně zachyceno ovzduší života na moravsko-slovenské vesnici před první světovou válkou a v tomto smyslu slova jde opravdu o dokument nenávratných časů a typů.

František Zillich (4)

Autor praktických příruček pro vykládání snů a věštění.

František Zacharník (6)

Divadelník, režisér, libretista, herec a zpěvák. Pocházel z rodiny, která žila a dýchala pro ochotnické divadlo. Zapálený ochotnický herec otec Josef a matka Anna přivedli k celoživotní lásce k divadlu oba své syny. Starší František později uznávaný profesionální režisér, libretista, herec a textař se narodil v Poděbradech, vystudoval VŠE a Konzervatoř v Praze.

František Xaver Vilhum (6)

Narozen 17. 10. 1906 v Plešovicích u Českého Krumlova, zemřel 13. 3. 1964 ve Višňové u Příbrami. ThDr., RNDr., etnolog,filolog a historik geografie, práce z oborů.

František Volf (6)

František Volf byl český národopisec, malíř, spisovatel a pedagog. Byl mj. spoluautorem Českého roku v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách . Po maturitě v roce 1917 byl krátce pomocným učitelem v Branné u Třeboně. V roce 1918 na něj zapůsobil Karel Kálal myšlenkou obrody slovenského národa tak silně, že pak František Volf v letech 1919–1938 žil a působil na Slovensku. Zde studoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě a pracoval jako učitel. Zároveň se zabýval také sběratelskou a etnografickou činností, zprvu na slovenském venkově, později i v Čechách a na Moravě. V roce 1924 se František Volf spřátelil s Karlem Plickou a společně začali připravovat materiál pro vydání lidových písní, poezie i prózy. Roku 1938 se František Volf trvale usídlil v Praze, kde se setkal s malířem, grafikem a ilustrátorem Jiřím Jelínkem. Díky němu se začal od roku 1942 věnovat i výtvarné činnosti: nejprve figurálnímu malířství a kresbě, později krajinářství. Byl autorem či spoluautorem řady knih především s národopisnou tematikou, zúčastnil se řady výstav kolektivních i autorských. V roce 1966 založil Malou lásenickou galerii. V roce 1977 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Konec života prožil opět v rodné Třeboni.

František Voldřich (4)

Narozen 24. 10. 1929 v Plánici u Kladna, zemřel 8. 10. 1997. Ing., DrSc., profesor pro obor teorie a konstrukce pozemních staveb.

František Vincenc Kramář - Krommer (7)

František Vincenc Kramář, známý spíše jako Franz Krommer, byl český hudební skladatel a houslista, který se narodil 27. listopadu 1759 v Kamenici nad Lipou v Čechách a zemřel 8. ledna 1831 ve Vídni. Byl významnou osobností přechodu od klasicismu k romantismu. Krommerova kariéra vzkvétala ve Vídni, kde od roku 1818 až do své smrti zastával váženou funkci dvorního hudebního ředitele .

František Václav Kříž (6)

Narozen 26.2.1900 v Šumicích u Brna, zemřel 24.12.1982 v Brně. Učitel, básník a prozaik, esejista, pedagogický publicista, spoluautor čítanek.

František Tomáš (5)

F. T. Bratránek se narodil 3. 11. 1815 v Jedovnici nedaleko Blanska. Studoval na gymnáziu v Brně a na univerzitě v Olomouci a Vídni. To už byl členem augustiánského kláštera na Starém Brně, druhem F. M. Klácela, Ř. Mendela a P. Křižkovského. Ve Vídni se seznámil s Heglovou filozofií, měl přístup do salónu Goethovy snachy Ottilie a stal se důvěrníkem jejích synů. Plodem jeho duchovních zkušeností byla řada filozoficko-estetických studií o Geothových dílech a první velké edice z Goethovy korespondence, např. se zakladatelem Národního muzea v Praze Kašparem, s hrabě Šternberkem, bratry Humboldtovými a d. Po dosažení doktorátu z filozofie se Bratránek stal asistentem profesora Ignáce J. Hanuše na univerzitě ve Lvově. V roce 1844 byl povolán do Brna na místo sesazeného Klácela. Udržoval kontakty s B. Němcovou a utopickým Česko-moravským bratrstvem. V letech 1851 - 1881 působil jako profesor německé literatury na univerzitě v Krakově. Překládal do němčiny, zejména polskou literaturu. Zemřel 2. 8. 1884 v Brně.

František Švantner (7)

František Švantner byl slovenský spisovatel – prozaik. František Švantner se narodil v rodině dělníka. Vzdělání získal ve svém rodišti, později v Podbrezové a na učitelském ústavu v Banské Bystrici. Po ukončení vzdělání pracoval jako učitel ve vícero slovenských městech , až nakonec krátce působil jako ředitel školy v Hronově. Pracoval také v místních organizacích Matice slovenské, kde byl činný v oblasti osvěty. Stal se členem Literárního odboru Umělecké besedy slovenské, vedoucím Tvořivého filmového kolektivu a také osvětovým inspektorem. Zemřel na mozkový nádor v nemocnici v Praze. Psát začal již v době svých studií na učitelském ústavu, kdy publikoval svoji první povídku v časopisu Svojeť. Ve své tvorbě čerpal hlavně z archaických mýtů a lidových balad. Velký vliv na jeho tvorbu měli Émile Zola, Victor Hugo, Charles Ferdinand Ramuz, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, ze slovenských autorů to byli hlavně Margita Figuli, Ľudo Ondrejov či Dobroslav Chrobák, nicméně studoval i dílo E. A. Poa. Ve svých dílech oslavuje přírodu a přírodní život, využívá naturalistické a lyrické prostředky, využívá prvky iracionality a fantastiky, jakož i senzualismu a erotiky. Především zkoumá hranici mezi životem a smrtí. Vykresluje také psychologické, sociální a dobové motivace jednání svých postav a dějů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Švantner na slovenské Wikipedii.

František Škoda (4)

Narozen 20. 2. 1931 v Libáni, zemřel 9. 11. 1988 tamtéž. Malíř, portrétista a krajinář , také tvůrce exlibris.

František Šita (3)

Narozen 20. 11. 1937 v Hradci Králové, zemřel 23. 9. 1998. Farmakolog, autor cestopisů, geografických a etnofarmakologických publikací a článků.

František Šebek (6)

PhDr. František Šebek se specializuje na české dějiny středověku a raného novověku se zaměřením na východní Čechy, muzeologii, okrajově numismatiku a heraldiku. Působí na FF Univerzity Pardibice. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a FF UK, titul PhDr. získal v roce 1979. Je členem redakční rady Východočeského sborníku historického ; Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií , předsedou komise pro rozvoj cestovního ruchu při Radě Města Pardubic , členem vědecké rady Univerzity Pardubice .

František Saleský (5)

Svatý František Saleský byl katolický teolog, spisovatel, mystik, biskup ženevský a Učitel církve. Jeho spisy o duchovním životě patří ke klasice francouzské mystiky i literatury 17. století a měly velký vliv na katolickou spiritualitu nové doby. Jeho svátek se slaví 24. ledna. Narodil se jako nejstarší z dvanácti dětí v savojské šlechtické rodině, studoval v Annecy a od roku 1578 v Paříži, kde se setkal s učením Jana Kalvína o predestinaci, které ho silně ovlivnilo. Vzal je s takovou vážností, že pochyboval o svém životě a dostal se do hluboké osobní krize. Roku 1587 při modlitbě náhle pochopil, že Bůh je láska a že tedy cokoli se s ním v životě stane, bude to k jeho dobru. V letech 1588–1592 vystudoval práva v italské Padově, ale přes naléhání svého otce se rozhodl stát knězem. Roku 1593 byl vysvěcen a stal se proboštem v Annecy. Na základě vlastního zážitku se snažil přesvědčovat kalvinisty v Savojsku, aby se vrátili ke katolické víře, ale protože účast na jeho kázáních se někde přísně trestala, začal používat tištěné letáky a s mnoha lidmi si dopisoval; během života napsal přes 20 tisíc dopisů. Z pověření svého biskupa odjel roku 1598 do Říma, kde složil biskupské zkoušky a roku 1599 se stal pomocným biskupem v Annecy. 1601 byl v Paříži, kde jeho kázání udělala velký dojem, a roku 1602 po smrti svého předchůdce se stal biskupem ženevským, který však vzhledem k pronásledování katolíků v Ženevě musel sídlit v Annecy. Působil nejen duchovní hloubkou, ale i neobyčejnou laskavostí a optimismem. Roku 1604 se setkal s ovdovělou Františkou Frémiot de Chantal, která s jeho pomocí založila řád Navštívení Panny Marie , rozšířený hlavně ve Francii. Roku 1609 vyšel jeho „Úvod do zbožného života“ a roku 1616 jeho hlavní teologické dílo, „Pojednání o Boží lásce“ , které dodnes patří mezi...

František Šalda (5)

Narozen 1.10.1890 v Železném Brodě. Učitel, autor pedagogických spisů.

František Ruth (6)

František Ruth byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy. Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové. V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižšém gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. . V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze . V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou , se kterou měl tři děti: syna Františka , který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv a dcery Hermínu a Hedviku . Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy příspíval do různých časopisů posvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární. Po celou dobu pedag...

František Rudolf Čebiš (3)

Znalec vinařství. Syn krejčího Františka Čebiše, sokolského pracovníka z Uhlířských Janovic. Pracoval jako prokurista velkoobchodu s vínem firmy Josef Oppelt a synovec v Praze. Vybudoval jedinečnou odbornou knihovnu, byl známým znalcem a uznávaným koštéřem. Společně s výtvarníky , básníky a spisovateli uspořádal několik publikací o víně. V letech 1923-1933 otiskl přes šedesát článků o víně a stolničení. Vydal: Causerie o víně , Brevíř o víně , Umění koštéřské . Patřil ke společnosti Kolářova stolu v pražské kavárně Slávia.

František Pinc (3)

František Pinc byl český a československý politik KSČ, po sametové revoluci krátce ministr vnitra a ministr paliv a energetiky Československé socialistické republiky. Členem KSČ se stal roku 1975. Vystudoval fakultu strojního inženýrství ČVUT Praha. Po studiích nastoupil do podniku ČKD Kompresory. Od roku 1971 pracoval v Elektrárně Tušimice I, kde působil na technických pozicích jako vedoucí dvojbloku a směnový inženýr. V roce 1977 se stal ředitelem závodu a od roku 1983 ředitelem této elektrárny. Na této pozici se uvádí i k roku 1989. V prosinci 1989 se stal ministrem vnitra v československé krátce existující první vládě Mariána Čalfy. V následné druhé vládě Mariána Čalfy zastával post ministra paliv a energetiky. Ve vládě setrval do února 1990. V živnostenském rejstříku se uvádí bytem Klášterec nad Ohří.

František Pavlíček (5)

Narozen 20. 11. 1923 v Lukově u Holešova, zemřel 29. 9. 2004 v Praze. PhDr., beletrista, televizní dramaturg, autor rozhlasových a televizních her, filmových scénářů, překladatel ze slovenštiny.

František Páta (4)

František Páta byl český pedagog, literární historik, spisovatel, překladatel, vydavatel, redaktor a knihovník popravený nacisty. František Páta se narodil 26. března 1885 v Němčicích v dnešním svitavském okrese. Po jeho narození se rodina přestěhovala do Litomyšle, kde se mu narodili ještě dva bratři Josef a Jindřich. V Litomyšli vystudoval místní gymnázium stejně jako jeho bratr Josef. Oba zde pro budoucnost ovlivnil profesor českého jazyka Jan Voborník, vydávali zde časopis. František Páta pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor moderní filologie, doktorát zde obdržel v roce 1909. Byl členem Sokola. Mezi lety 1911 a 1912 vyučoval na dívčích školách v Praze, poté tamtéž na Státní grafické škole. Od roku 1920 působil i jako knihovník české knihovny Národního muzea, dále jako překladatel a editor . Na přání Aloise Jiráska prováděl jazykové revize a úpravy jeho spisů a stejně tak Babičky Boženy Němcové. Byl spolutvůrcem Literárního atlasu československého, působil ve spolcích Český čtenář, Klub rodáků a přátel Litomyšle, Spolek českých bibliofilů. Četné literární práce věnoval Litomyšli a jeho okolí. Byl zastáncem slovanství a slovanské vzájemnosti, už od mládí udržoval s bratrem styky zejména s Lužickými Srby což se oběma stalo nakonec osudným. Nacistům, kteří plánovali asimilaci event. vysídlení Lužických Srbů byla činnost obou bratrů nepříjemná, Josef byl navíc aktivní v odbojovém Výboru revoluční inteligence Vladislava Vančury. Oba byli postupně zatčeni gestapem, vyslýcháni a v obdobní Heydrichiády popraveni na kobyliské střelnici, Josef Páta 24. června 1942, František Páta 2. července 1942. Dcera Františka Páty Zora Pátová byla dlouholetou předsedkyní Klubu rodáků a přátel Litomyšle, dcera Jarmila Vrchotová-Pátová byla operní pěvkyní a pedagožkou na AMU....

František Obrtel (5)

Narozen 31.3.1873 v Henčlově u Přerova, zemřel 13.2.1962 v Praze. Redaktor, historik selství a zemědělského družstevnictví, publikace z oboru.

František Nesvadba (4)

Narozen 4.10.1926 v Kostelanech. Ing. PhDr. CSc., práce a překlady z oboru historie.

František Mráček (6)

František Mráček absolvoval matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze v oboru teoretická fyzika a dosáhl titulu RNDr. Dále absolvoval České vysoké učení technické v Praze ve specializaci přesná mechanika a optika a stal se strojním inženýrem. Vědeckou hodnost CSc. získal za dlouholetý výzkum přenosu obrazu zobrazovacím řetězem do mozkového centra. Pomocí experimentů matematicky popsal některé závislosti při transformaci obrazu na sítnici oka, což umožnilo více pochopit přenos obrazu lidským okem. Má uděleno více než 30 patentů na vynálezy s celosvětovou prioritou. Zkonstruoval nové optické prvky, které umožnily zkvalitnění filmových, televizních, osvětlovacích a laserových systémů. Od mládí se zabýval determinovaností a svobodnou vůlí člověka a vlivem fyzikálního působení na psychiku člověka.

František Moravec (7)

Lou Fanánek Hagen, vlastním jménem František Moravec , je stavební inženýr, hudební skladatel, zpěvák a frontman skupiny Tři sestry. Vystudoval gymnázium, stavební fakultu ČVUT a mezioborově studoval i žurnalistiku na UK. Od roku 1985 je zpěvákem a frontmanem skupiny Tři sestry, po revoluci začal skládat písničky pro Těžkej Pokondr, Lucii Bílou, Maxim Turbulenc a písničky pro seriál Šmoulové. V roce 2003 se podílel na složení libreta pro muzikál Kleopatra, spolupracoval i na muzikálu Princezna Zmrzlina.

František Modráček (6)

František Modráček byl československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění, člen Československé sociálně demokratické strany dělnické, počátkem 20. let předák krátce existující Socialistické strany československého lidu pracujícího. Byl vyučeným řezbářem. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Už koncem 19. století se zapojil do anarchistického hnutí. Od roku 1893 pobýval v Praze . Zapojil se do pokrokového hnutí mládeže a byl aktérem procesu s Omladinou, v němž byl roku 1894 odsouzen. Amnestie se dočkal roku 1895. V rámci pokrokového hnutí se orientoval na dělnické hnutí a v roce 1897 přešel do sociální demokracie. Angažoval se v družstevním hnutí. Roku 1904 založil ve Vršovicích první dělnický konzumní spolek. V rámci strany kladl důraz na družstevnictví a neztotožnil se plně s teorií marxismu. Byl vzdáleně inspirován teorií marxistického revizionismu. Roku 1900 založil Sborník mládeže socialistické s cílem podnítit rozvoj mládežnických organizací paralelně se sociálně demokratickou stranou. Sjezd strany v říjnu 1900 ovšem takovou myšlenku odmítl. Byl také redaktorem revue Akademie. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 050. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Koncem první světové války patřil v rámci sociálnědemokratické strany k takzvané radikálně socialistické opozici, která kritizovala politiku Bohumíra Šmerala. Bývá řazen i k takzvané národní opozici, která akcentovala český národní a státoprávní zájem. V letech 1918-1919 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění, kde zastupoval sociální demokraty. Během funkčního období se ale se...

František Mareš (5)

František Mareš byl český fyziolog, filozof, nacionalistický politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později senátor Národního shromáždění RČS. Byl dvojnásobným rektorem Univerzity Karlovy.

František Mainuš (5)

Narozen 18. 7. 1925 ve Vršovicích u Opavy, zemřel 31. 1. 1991 v Brně. Prof., PhDr., DrSc., historik a archivář. Zabýval se hospodářskými, sociálními a moderními českými dějinami.

František Kuník (6)

Autor publikací o historii dopravních prostředků.

František Kropáč (7)

Narozen 28.3.1898 v Krásně nad Bečvou, zemřel 9.8.1966 v Praze. JUDr., romány, poezie, historický spis.

František Kozák (6)

Narozen 14. 11. 1857 v Lísku u Jimramova, zemřel 24. 2. 1926 v Praze, ThLic., ThDr.h.c., farář reformované církve / Českobratrské církve evangelické, působil ve Vanovicích , ve Velké Lhotě u Dačic , v Čáslavi ; spoluvydavatel osvětového časopisu Hus , spoluzakladatel sociálních organizací Husův asyl, Marta; otec architekta Bohumíra Kozáka , filozofa Jana B. Kozáka a architekta Ladislava Kozáka .

František Kobliha (5)

František Kobliha byl český malíř, grafik a uměnovědec, představitel druhé generace českého symbolismu. Vystudoval UMPRUM a AVU 1901–1905 u Františka Ženíška, ale jako grafik je označován za autodidakta. Od roku 1901 se jeho práce objevovaly v časopise Zlatá Praha, do povědomí vstoupil brněnskou výstavou se skupinou Sursum stal se jeho prvním předsedou. Od roku 1923 byl i členem skupiny Sdružení českých umělců grafiků Hollar, které od roku 1934 i předsedal. Vytvářel knižní a užitou grafiku. Okouzlení nocí, inspirace dílem Karla Hlaváčka, Odilona Redona, anglických prerafaelitů jej podnítilo k práci s nejjemněším dřevorytem. Měl nejraději poetické a literární náměty a svým dílem pozdního symbolismu došel až na práh artificialismu a surrealismu. Sám o svém přístupu ke grafice napsal: "Celá moje práce jest tendenční s úmyslem popisovat. Je v ní mnoho literatury, životních zážitků, intimit, traktátů, hněvu i lásky. Bůh suď, co je to za slepenec; stavět by z něho nešlo!" A oproti svým kolegům ze skupiny SURSUM se vymezil takto: "Nechtěl jsem evokovati pohádkovitost, selanku, rajské féérie a romantický optimismus slunečné chvíle dávnověku. Zůstal jsem u života syrového, útočného, nebezpečného, ale plného a odměňujícího." Kritický zájem o umění uplatnil po roce 1911 ve spolupráci s Moderní revue. Dne 31. srpna 1904 se František Kobliha oženil se svou sestřenicí Rosalií Plzákovou, která byla starší o devět let. Klidné a harmonické manželství trvalo přes 40 let, do smrti manželky Rosalie. Dcera Jana se narodila roku 1904. Vytvořil i mnoho exlibris, celkem ve šesti souborech .

František Kmoch (7)

František Kmoch byl český hudební skladatel a dirigent, proslulý svým přínosem pro žánr dechové hudby. Narodil se 1. srpna 1848 v Kolíně a již za svého života se stal jednou z nejvýraznějších osobností české hudby. Kmochovo dílo je známé zejména díky pochodům, polkám a valčíkům, které často nesly vlastenecký a folklorní charakter. Jeho skladby jsou oceňovány pro svou melodickou bohatost a rytmickou vitalitu.

František Klika (5)

František Klika byl český herec a divadelní režisér, autor dramatizace Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Narodil se v Praze, v rodině holičského pomocníka Antonína Kliky a jeho manželky Karoliny, rozené Tomíčkové . Otec byl divadelní ochotník, ale nepřál si, aby se syn stal profesionálním hercem. Když zemřel, matka s jeho bratry odjeli do Ameriky s tím, že je Karel Klika bude následovat, až dostuduje průmyslovou školu. Když mu matka lodní lístek poslala, neuposlechl, lístek prodal a začal dráhu herce. Celý život věnoval filmu a divadlu jako herec, režisér a divadelní ředitel. Významné bylo zejména jeho působení v Brně, od roku 1946 pracoval v Praze. Zemřel v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Jako herec začínal ve společnosti Rudolfa Lince . Hrál v Národním divadle v Praze a v Zemském divadle v Brně . V roce 1943 uvedl časopis Pestrý týden, že za 25 let herecké dráhy vytvořil František Klika více než 200 významných rolí. Ihned po válce převzal vedení českého divadla v Brně, které údajně opustil po neshodě s novým ředitelem E. F. Burianem. Poté se stal ředitelem Hanáckého divadla, ze kterého podle deníku Slovo národa odešel proto, že trval na nadstranickosti divadla a nechtěl vyhovět požadavkům komunistů. V letech 1946–1948 hrál v Činohře 5. května. Poté se v letech 1948–1951 stal hercem a režisérem Divadla státního filmu. Ve vlastní úpravě, hrál hlavní roli v Osudech dobrého vojáka Švejka v roce 1954 v pražské Alhambře.

František Karel Rosůlek (6)

František Karel Rosůlek byl český učitel, vlastivědný pracovník a kulturní historik. Pocházel z rodiny zámečníka. Po maturitě na Učitelském ústavu v Příbrami roku 1879 pracoval jako učitel na různých školách v pardubickém kraji. Roku 1910 se stal ředitelem na dívčí měšťanské škole v Pardubicích a tuto funkci vykonával až do roku 1924, kdy odešel do výslužby. Veřejně působil jako člen různých spolků , byl kustodem archeologické sbírky pardubického muzea a kromě vzdělávání mládeže se věnoval také kulturně-historické a vlastenecké činnosti, kterou rakouské úřady ne vždy přijímaly s pochopením. V roce 1939 mu bylo za celoživotní činnost uděleno čestné občanství Pardubic. Literárně činný byl od roku 1881, kdy začal přispívat do časopisů Paleček a Pernštýn. Dále publikoval především v Národních listech a v Národní politice, ve Zlaté Praze, v Učitelských novinách a také v místních pardubických časopisech. Pardubicím také věnoval velkou část své literární tvorby, dvoudílné Pověsti z Pardubicka a pozoruhodné vlastivědné kompendium Pardubicko-Holicko-Přeloučsko, které vycházelo v letech 1903–1926 a jehož byl redaktorem.

František Houdek (6)

Ing. František HOUDEK , vystudoval radiochemii a jadernou technologii na VŠCHT v Praze, pracuje v pražském Encyklopedickém institutu ČSAV. Dosud publikoval pouze časopisecky, nakladatelství Svoboda připravuje jeho samostatnou knižní prvotinu, nazvanou Hokus.

František Egermayer (4)

Narozen 15. 8. 1913 ve Zbůchu u Plzně, zemřel 13. 10. 1989 v Praze. RNDr., DrSc., profesor statistiky, matematik, technik, ekonom, členem mezinárodních organizací pro řízení jakosti, práce z oborů.

František Duchoň (5)

František Duchoň byl v letech 2002–2012 soudcem Ústavního soudu. Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1969, v roce 1981 zde získal i titul doktora práv a v letech 1982–1984 absolvoval postgraduální studium v oboru správní právo a státní správa. V průběhu 90. let se zúčastnil řady zahraničních odborných stáží a mezinárodních právních konferencí. V letech 1997–98 se v Radě Evropy podílel na vypracování Charty o statutu evropského soudce. Nejdříve působil jako justiční čekatel a poté od roku 1971 jako soudce na občanskoprávním úseku u Okresního soudu v Ústí nad Labem. V roce 1978 ale na svou funkci rezignoval a šel pracovat jako podnikový právník k Okresnímu ústavu národního zdraví a Okresní hygienické stanici do Jihlavy. Do justice se vrátil v roce 1991, a to jako soudce Okresního soudu v Jihlavě, kde se poté stal i místopředsedou soudu. V roce 1995 přešel k Nejvyššímu soudu, kde se stal předsedou senátu jeho občanskoprávního kolegia. Do KSČ vstoupil už za studií, vystoupil na jaře 1969. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Havlem dne 6. června 2002.

František David Skořepa (3)

Narodil se 13.6.1950 v Hradci Králové.Byl vojákem a pak pracoval u filmu,v novinách a rozhlase.Poté se stal spisovatelem a scénáristou. Po studiu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, obor teorie kultury, začal pracovat ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent kamery. Své první zkušenosti bral od takových mistrů filmového umění, jako byli režiséři Václav Vorlíček , Oldřich Lipský , Otakar Vávra , Karel Kachyňa , nebo americký režisér George Roy Hill a ruský režisér Alexej Batalov . Výčet později slavných snímků, na kterých se František D. Skořepa podílel by byl dlouhý. Nicméně práce s kamerou jej zřejmě neuspokojovala. Vystudoval filmovou a televizní katedru na Fakultě žurnalistiky UK, jejíž absolvování jej však předurčovalo spíše k tvorbě filmů dokumentárních. Doplnil si proto vzdělání na pražské FAMU, aby mohl pracovat také s „hereckým materiálem“, jak s oblibou říká. Ale osud jej zavál jinam. Pracoval jako odborný redaktor v krajských novinách a v roce 1980 nastoupil jako redaktor a režisér do Českého rozhlasu, kde pobyl deset let. Tady také vznikly jeho první pohádkové příběhy, kterým se věnuje dodnes. A to jak po stránce scénáristické, tak i režijní. V roce 1990 však Český rozhlas opouští. Údajně pro neshody s šéfredaktorem. Nastupuje tedy u švýcarské firmy COPRO jako šéf PR pro východní Evropu. Firma chtěla využít jeho znalosti české mentality pro své obchodní záměry. Vytvořil strategii pro společnosti BELDONA, WILDE a ESCOR, které se draly na území bývalých socialistických republik. Tato spolupráce však netrvala dlouho. V roce 1992 tomu bylo právě pět set let, kdy Kryštof Kolumbus údajně objevil Ameriku. František D. Skořepa, který toto výročí nosil už dlouho v paměti, chtěl právě v tomto roce plout v Kolumbových s uměleckým záměrem natočil z této...

František Chrástek (5)

František Chrástek je český umělecký a reklamní fotograf. Pro jeho volnou tvorbu jsou charakteristická zátiší, portréty či fotografie předmětů, v nichž pracuje s geometrií a detaily a blíží se tak k abstraktnímu vyjádření. Narodil se 29. června 1953 v Uherském Brodě. V letech 1973 až 1974 pracoval ve funkci asistenta kamery v Krátkém filmu Praha. Od roku 1976 do roku 1981 studoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Absolvoval katedru Umělecké fotografie u Jána Šmoka, Jaroslava Rajzíka a Pavla Štechy. Po studiích na FAMU se věnoval pedagogické činnosti, od roku 1982 do roku 1986 působil jako středoškolský učitel oboru Užitá fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. V roce 1986 přešel ke svobodnému povolání uměleckého fotografa a věnuje se profesionálně výtvarné a reklamní fotografii. Doposud uspořádal více než třicet samostatných autorských výstav doma i v zahraničí, od polské Varšavy až po japonské Tokio. Jeho tvorba je zastoupena v řadě veřejných sbírek. Je majitelem a jednatelem fotografického a grafického studia a reklamní agentury Q studio se sídlem v Uherském Brodě, kterou založil v roce 1991. Od roku 2010 působí studio v rekonstruované historické Kaunicově sýpce , kde je provozována také výstavní Q galerie.

František Čáda (6)

František Čáda byl kodikolog, právní historik a archivář. Působil v Českém zemském archivu, archivu Národního muzea a později jako profesor i děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Stal se autorem mnoha knih pojednávajících o historii práva v Česku i ve střední Evropě. Po absolvování pražského gymnázia studoval v letech 1914–1918 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, 13. března roku 1919 získal titul doktora práv. V letech 1917–1921 studoval také na Filozofické fakultě UK a zároveň na Státní škole archivních studií v Praze. Už během těchto studií se vzhledem k finanční situaci rodiny po smrti otce stal pracovníkem Českého zemského archivu, poté archivu Národního muzea a roku 1923 se na pražské právnické fakultě habilitoval pro československé právní dějiny. Roku 1926 ale Prahu opustil a stal se mimořádným, po roce 1933 řádným profesorem středoevropských právních dějin na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl aktivním členem řady vědeckých společností, např. Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, spolku Všehrd, Československé akademické společnosti Právník apod. Jako první poválečný děkan se velmi zasloužil o obnovu brněnské právnické fakulty, za statečnost během okupace obdržel Zlatý klíč Kounicových kolejí, kde byl také vězněn, a pamětní medaile za boj za svobodu a za boj proti fašismu. Po komunistickém převratu však musel z fakulty odejít, nebylo mu umožněno ani pokračovat v přednáškách dějin veřejné správy a statistiky na brněnské filozofické fakultě, a útočiště nakonec našel až v komisi pro soupis a studium rukopisů Československé akademie věd, kde spolupracoval s profesorem římského práva Miroslavem Boháčkem. V roce 1965 prozkoumal v zámecké knihovně kroměřížského zámku jednu z nejstarších liturgických knih dochovaných v českých zemích Kroměřížský sakramentář. Stať o něm napsal spolu s kolegou muzikologem profesorem Františkem Pokorným. Po...

František Ber (5)

* 15. července 1872 Stádlec u Tábor † 1. dubna 1943 Dachau František Bernard Vaněk byl český kněz, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Kněz, kazatel, redaktor a publicista František Bernard Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V letech 1902 - 1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekuován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde 1. dubna 1943 zemřel. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku \"Vlaštovky se vracejí\". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi.

František Bareš (5)

František Bareš byl český středoškolský pedagog, historik a muzejní pracovník. Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a poté vystudoval zeměpis a dějepis na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzity v Praze. V letech 1876–1908 byl profesorem na mladoboleslavském gymnáziu. Současně byl zakladatelem a správcem mladoboleslavského muzea od roku 1863. Založil „Krajinský muzejní spolek“ a měl podíl na otevření první městské muzejní expozice. Od roku 1886 byl správcem městského archivu a jednatelem Muzejního spolku v Mladé Boleslavi.

František Balát (5)

Mezi československým ornitology je asi málo tak známých postav, jakou bezesporu byl RNDr. František Balát. Bylo to nejen tím, že téměř po celý život byl ornitologem z povolání, ale predevším tím, že ornitologie byla jeho vášní, kterou Sdílel s mnoha stovkami členů Ceské společnosti ornítologické a především s kroužkovatcli. Také poslední jeho přednáška na aktivu kroužkovatelů na podzim 1991 byla ve výběru tématu bilanci celoživotní kroužkovací činnosti, určenou pro jeho dlouholeté přátele, jakoby v předtuše jejího uzavření. Vůbec poslední přednáška, o ptácích Kuby, na výroční členské schůzi Slovenské ornitologické Společnosti, 14 dní před úderem zrádně choroby, asi symboiizovala Fanovo niterně českoslovenství, které nikdy nerozlišovalo mezi ornitologií českou a slovenskou a přáteli kdekoliv. Narodil se v Hodoníně, kde také Vystudoval gymnázium. Poslední roky Války trávil již jako lesní dělník a ve společnosti dalších dvou generačních druhů, Zdenka Kuxe a Stanislava Svobody, se začal zajímat hlouběji o přírodu. Tato léta a společnost byla asi rozhodující pro jeho život. V r. 1945 odešel do Brna, kde vystudoval zoologii na přírodovědecké fakultě Masarykovy university. Po ukončení doktorátem přírodních věd 1949 absolvoval vojenskou presenční službu v posádkové hudbě v Bratislavě, kde měl možnost uplatnit svoji další vášeň, hru na housle. Po dvou letech nastoupil nakrátko do Zaměstnání V Bratislavě , pak se však stal zaměstnancem Parasitologického ústavu CSAV, dislokovaným v Brně na VŠZ u prof. J. Kratochvíla. Ten pak založil Laboratoř, pozdější Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, jehož byl dr. Balát prvým pracovníkem. V roce 1960 zde obhájil kandidátskou disertační práci o ptácích Žitného ostrova. Na tomto pracovišti, později změněném na Ústav systematické a ekologické biologie, zůstal dr. Balát až do odchodu do důchodu. Převážná většina členů ČSO je dr. Balát zná zřejmě jako autora terénního určovacího klíče a jako člověk,...