Všichni Autoři a témata

Jiří Spěváček (11)

Jiří Spěváček byl český historik specializující se především na dějiny vlády Lucemburků v českých zemích. Vystudoval historii a klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1947 působil v Státním historickém ústavu a od roku 1952 jako vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV. Kromě historie se věnoval diplomatice a vydávání edic historických dokumentů k českým dějinám. V 80. letech spolupracoval s ČST jako odborný poradce k televizním inscenacím o Václavu IV. a Zikmundu Lucemburském.

Jiří Mikulčák (23)

RNDr. Jiří Mikulčák, CSc. Narodil se 19. 4. 1923 v Kyjově a zemřel 13.října 2011 Byl profesí matematik, ale byl také znalcem a milovníkem slováckého folkloru. Jeho rodina měla úzké vazby na Moravu, rod Mikulčáků pocházel ze Stupavy. Na obecnou školu začal docházet v Kyjově, reálné gymnazium absolvoval v Ostravě, kam se rodina přestěhovala. Po válce a totálním nasazení nastoupil v r. 1945 ke studiu na Matematicko-fyzikální fakultu KU v Praze. Po skončení studia od r. 1948 působil jako profesor matematiky na gymnáziu v Jeseníku a na Vojenské škole Jana Žižky v Moravské Třebové. Po sedmi letech přechází do Prahy, kde tehdy žili jeho rodiče a sestry. V druhé polovině padesátých let pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém a od r. 1961 až do ochodu do penze byl odborným asistentem na Katedře didaktiky matematiky na výše zmíněné fakultě KU v Praze. Během tohoto období se zabýval zejména pedagogickými aspekty středoškolského studia matematiky a vydal řadu publikací. Byly mezi nimi např. z posledních let Matematické, fyzikální a chemické tabulky nebo rozsáhlý soubor prací na téma Nástin dějin vyučování v matematice. Zasloužil se také o popularizaci matematiky přednáškami, semináři a svého času známým pořadem Ćeské televize Matematika převážně vážně. Za svou vynikající činnost v tomto oboru obdržel řadu ocenění a vyznamenání. Jeho celoživotním zájmem byla historie, které se původně chtěl i profesně věnovat. Sledoval dějiny politické i kulturní . K jeho koníčkům patřila mj. turistika a samozřejmě intenzivní zájem o folklor. Do Slováckého krúžku v Praze začal docházet již koncem války, zejména pak po r. 1945 zde velmi aktivně působil jako zpěvák a tanečník. Platným členem krúžku byl i jeho otec, v padesátých letech jednatel a člen výboru. Jura se i při učitelském působení mimo Prahu folkloru pilně věnoval. Jeho vztah k folkloru b yl živý a věci znalý. Po založení časopisu Vědomosť přispíval do něj řadou článků zejména týkajících s...

Jiří Jelínek (33)

Český právní teoretik a vysokoškolský učitel v oblasti trestního práva. Je vedoucím katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a současně také vedoucím katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorem publikací obsahujících poznámky k zákonům s výběrem judikatury, vysokoškolských učebnic trestního práva hmotného i procesního, jakož i odborných monografií a článků v tomto právním oboru. V roce 2006 se zapojil do odborné diskuse v rámci rekodifikace českého trestního práva hmotného.

J. R Ward (30)

J. R. Ward je oblíbenou autorkou erotických paranormálních romancí, které se umisťují mezi bestsellery v New York Times a USA Today. Psaní bylo jejím koníčkem od útlého mládí a před nástupem na univerzitu se pokoušela publikovat svůj první román. Studovala historii a historii umění se zaměřením na středověk. Poté přešla na studium práv na Albany Law School, kde získala titul. Po studiích začala pracovat v centru lékařské péče v Bostonu a mnoho let strávila ve vedoucích pozicích lékařských středisek. V roce 2001 se vdala za Johna Nevilleho Blakemorea, který ji přesvědčil, aby se pokusila svou tvorbu publikovat. V následujícím roce vychází první román Leaping Hearts. Až později se začala věnovat paranormálním romancím, které úspěšně vydává pod pseudonymem J. R. Ward. Za román From the First obdržela cenu RITA a za Lover Awakened cenu Romatic Times. Ocenění 2011 - Romantic Times - Milenka pout zbavená 2007 - Romantic Times - Nespoutaný milenec 2006 - Romantic Times - Probuzený milenec http://www.rtbookreviews.com/rt-awards/nominees-and-winners

Holly Black (38)

Holly Blacková se narodila 10. listopadu 1971. Je to americká spisovatelka a editorka. Její nejznámější prací je patrně Kronika rodu Spiderwicků, která se stala velmi oblíbenou u dětí napříč státy, mj. i díky kresbám ilustrátora Tonyho DiTerlizzi. Žije s manželem v městečku Amherts v americkém státě Massachusetts. Kronika rodu Spiderwicků byla zfilmována, celovečerní rodinný snímek spatřil světlo světa v roce 2008. Kniha byla též předělána do formátu videohry. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Holly Black na anglické Wikipedii.

Guido Knopp (23)

Guido Knopp je německý novinář, publicista, historik, zabývající se studiem moderních dějin . Guido Knopp se narodil v Treyse, Hesensku, avšak od dvou let věku vyrůstal v bavorském Aschaffenburgu, kam se rodina tehdy přestěhovala. Jeho rodina je z otcovy strany původem z Horního Slezska, z matčiny strany z Horního Hesenska. Po maturitě na gymnáziu studoval historii, politiku a žurnalistiku ve Frankfurtu nad Mohanem, Amsterdamu a Würzburgu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guido Knopp na německé Wikipedii.

Géza Včelička (28)

Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička , byl český levicový novinář, reportér, spisovatel , cestovatel, trampský organizátor a malíř. Géza Včelička byl druhým synem sklepníka Eduarda Včeličky a švadleny Marie, rozené Plassové . Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Ladislava . Ten se v roce 1919 utopil. Rodina se často stěhovala, trvale se zabydlel až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě. Na přání otce se vyučil číšníkem a pracoval v různých kavárnách. Po absolvování jednoroční obchodní školy pracoval 6 let jako praktikant a skladník v továrně na kovové zboží. V roce 1926 onemocněl plicní chorobou a po léčbě v sanatoriu se dále živil jen příležitostnou prací a jako redaktor. Géza Včelička se aktivně zapsal do historie předválečného trampského hnutí, kde patřil k levicovému křídlu. Zájem o jeho názory vzrostl až v době platnosti tzv. Kubátova zákona . Stejně jako trampové soustředění kolem Boba Hurikána i trampové levicového křídla Gézy Včeličky organizovali nezávisle protesty proti této vyhlášce. Mnohem více trampských osad tehdy vyjadřovalo podporu Včeličkovu křídlu. Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Je velmi pravděpodobné, že přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek k trampingu. V letech 1928 cestoval do Bulharska a ...

František Kábele (22)

František Kábele byl český speciální pedagog – logoped, somatoped. Patří k zakladatelským osobnostem české a československé somatopedie a logopedie. Celý život se věnoval postiženým dětem i dospělým a pomáhal jim. Narodil se v rodině drobného zemědělce v Radčicích, které jsou dnes částí města Skutče v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Od roku 1928 studoval na Učitelském ústavu v Litomyšli. Po jeho absolvování odešel na Podkarpatskou Rus, kde přijal místo učitele. Po dvou letech získal místo s definitivou v Proseči u Skutče, kde pracoval až do konce 2. světové války. Jeho profesní vývoj ovlivnila účast na logopedickém kurzu v Košumberku v roce 1944. Po skončení války se v roce 1946 přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat na škole pro nedoslýchavé jako tělocvikář. Současně se přihlásil ke studiu speciální pedagogiky na Pedagogicé fakultě Univerzity Karlovy. Toto studium zakončil v roce 1952 státní rigorózní zkouškou a udělením doktorátu. Od roku 1953 působil jako ředitel základní školy při II. ortopedické klinice Fakultní nemocnice v Motole, při jejímž vzniku dva roky předtím spolu s přednostou kliniky prof. MUDr. Otakarem Hněvkovským stál. Škola se stala vzorem pro další vznikající nemocniční školy. Od roku 1952 působil jako externista v Ústavu pro defektologii Univerzity Karlovy, z něhož se později stala katedra speciální pedagogiky. V roce 1956 se tam stal odborným asistentem. Současně pracoval i v Logopedickém ústavu hlavního města Prahy, kde pečoval především o mládež po mozkové obrně. Roku 1963 získal František Kábele docenturu, když obhájil práci o problematice dětí s mozkovou obrnou a s ní souvisejícími vadami řeči a hybnosti. V roce 1968 mu byla udělena vědecká hodnost kandidát věd a roku 1972 byl jmenován profesorem. V roce 1973 se stal po profesoru Miloši Sovákovi vedoucím Katedry speciální pedagogiky UK, načež byl z této funkce pro takzvanou kádrovou nezpůsobilost roku 1...

Ferdinand Peroutka (25)

Ferdinand Peroutka byl český spisovatel, dramatik a publicista. Bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české předválečné demokratické žurnalistiky. Je autorem díla Budování státu, pojednávajícího o vzniku a prvních letech Československa. Studoval gymnázium v Praze, odkud však před maturitou v roce 1913 odešel a započal svoji novinářskou kariéru příležitostnými příspěvky do Herbenova časopisu Čas. Po komunistickém únorovém převratu roku 1948 odešel do exilu. Narodil se 6. února 1895 v Praze čp. 668-II jako syn Emanuela Peroutky, úředníka klubu cukrovarníků v Praze, a jeho manželky Leontiny roz. Kopfové původem z Obory na Jičínsku. Jeho rodiče uzavřeli sňatek 10. dubna 1894 v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Ferdinand byl jejich první potomek; později se jim narodil ještě syn Karel a dcera Ludmila . V letech 1919–1924 působil jako redaktor novin Tribuna, později od roku 1924 do roku 1939 jako šéfredaktor revue Přítomnost. Jeho činnost byla podporována prezidentem republiky T.G. Masarykem, který též pod různými šiframi často do časopisu přispíval. V letech 1924–1939 byl Peroutka také politickým komentátorem Lidových novin. Byl členem kruhu tzv. Pátečníků, což byla skupina intelektuálů, kteří se scházeli v Čapkově vile a někdy i u prezidenta Masaryka, zejména v prostředí Lánského zámku. Jako novinář se ve svých politických komentářích věnoval širokému rozsahu témat vnitřní i mezinárodní politiky. Patřil k výrazným kritikům nacismu a komunismu, jejichž ideologie považoval za zhoubné. Z těchto důvodů byl už během první republiky často napadán jak komunisty, tak ze strany krajně pravicových kruhů. Opakovaně kritizoval Adolfa Hitlera za jeho lži a falešné sliby. V článku Češi, Němci a židé, který vyšel v Přítomnosti 22. února 1939 v období druhé republiky, Peroutka napsal: Podle odborníka na dějiny médií 1...

Elton John (27)

Elton John je uznávaný britský zpěvák, skladatel, klavírista a příležitostný herec, který má za sebou rozsáhlou a vlivnou kariéru v hudebním průmyslu. Narodil se jako Reginald Kenneth Dwight 25. března 1947 v Pinneru v anglickém Middlesexu a na počátku své kariéry přijal umělecké jméno Elton John . V roce 1967 navázal spolupráci s textařem Berniem Taupinem poté, co oba odpověděli na inzerát hledající autory písní. Toto partnerství se ukázalo jako jedno z nejúspěšnějších v hudební historii.

Carl Gustav Jung (30)

Carl Gustav Jung byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem Franzem Riklinem významně přepracovali Bleulerem používaný asociační test, rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých komplexů v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální imaginace a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál přeludů, halucinací a snů pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní. V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s Freudem charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1...

Bill Willingham (27)

William Willingham se narodil ve Fort Belvoir, Virginia. Spisovatel žánru sci-fi a ilustrátor komiksů. Autor románu Down the Mysterly River , série Fables a několika povídek. Především se však zaměřuje na komiksové příběhy, kterých má za sebou několik desítek jako autor i ilustrátor.

Annette Broadrick (29)

Americká spisovatelka, autorka romancí, milostných románů.

Anna Todd (32)

Anna Todd je autorka známé série 'After'. Je jí 25 let a žije spolu se svým manželem v Texasu. 'After' publikovala na veřejnou síť Wattpad, kde jí četly miliony lidí po celém světě. Tato série je založena na kapele One Direction. První kapitolu Afteru napsala v roce 2013. Stalo se to velice populární díky faktu že v tom má hlavní roli Harry Styles, což přilákalo spoustu mladých čtenářů. V květnu 2014 'After' získal knižní podobu díky Gallery Books a bude podle toho i Film díky UTA.

Albert Einstein (20)

Albert Einstein byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity , myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoelektrického jevu , vysvětlení Brownova pohybu a snad nejvíce obecná teorie relativity , která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice , diskusi o interpretaci kvantové mechaniky . S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za „vysvětlení fotoelektrického jevu a za zásluhy o teoretickou fyziku“. Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembersku, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein , obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline rozená Kochová . Albert navštěvov...

Vlasta Rejtharová (26)

Autorka francouzsko-českých slovníků, příručky francouzštiny pro vědecké pracovníky a příručky psané angličtiny.

Václav Štech (35)

Václav Štech byl český učitel, divadelní ředitel, spisovatel, dramatik a novinář. Věnoval se hlavně divadlu. Narodil se sice v Kladně, ale protože mu otec brzy zemřel, matka se s ním odstěhovala do Slaného. Vystudoval piaristické gymnasium ve Slaném a Praze, poté studia pedagogická. Roku 1879 se stal učitelem ve Slaném, od roku 1894 v Praze. Na Žižkově byl správcem obecní školy až do roku 1905, kdy odešel předčasně do důchodu. Hodně cestoval Evropou, své zážitky zpracoval v cestopisných črtách. Měl organizační vlohy, byl jednatelem v Sokole, Besedě, založil ve Slaném kulturní podniky, např. spolek spisovatelů beletrie Máj, kde otevřel kancelář pro ochranu autorských práv a smluv. Založil i stejnojmenné nakladatelství. Revidoval místní knihovnu, vedl ochotnický spolek. Stal se ředitelem divadla Lidové divadlo Uranie , byl tajemníkem a po F. A. Šubrtovi později i druhým ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech . V letech 1920–1925 byl ředitelem Národního divadla v Brně. Po návratu do Prahy se stal viceprezidentem správní rady pojišťovny Slávie, provozoval natolik výnosnou nakladatelskou činnost, že si v Libiši u Mělníka mohl časem postavit letní domek se zahradou. Od roku 1884 byl ženatý s Aničkou Mrzílkovou, ta však zemřela při porodu syna . V roce 1888 se oženil podruhé, s Marií Brejchovou měl pět dětí, manželství bylo velice šťastné. Jeho syn Václav Vilém Štech byl i díky televizi známým kunsthistorikem Prahy. Svou literární dráhu začal humoreskami, pokračoval novelami a romány. Napsal řadu dramat pro divadlo, některé z nich byly uvedeny i v Národním divadle v Praze. Ze své odborné práce učitele čerpal pro napsání řady školních výchovných vzdělávacích příruček. Přispíval do časopisů Květy, Osvěta, Zlatá Praha. Zemřel roku 1947 v Praze, pochován je v rodinném hrobě ve Slaném....

Svatopluk Káš (23)

Svatopluk Káš byl český lékař-neurolog, spisovatel, publicista a humorista. Byl synem zakladatele hudebního sdružení Kocourkovští učitelé Josefa Káše. Byl znám především svou zálibou v medicínském humoru.

Stephanie Laurens (36)

Australanka Theonne Ann De Kretser používá pseudnym Stephanie Laurens, což jsou jména jejích dvou dcer. Narodila se na Cejlonu , tehdejší britské kolonii. Je nejprodávanější australskou spisovatelkou píšící romance. Když jí bylo pět, rodina se odstěhovala do Melbourne v Austrálii. Po dokončení univerzity získala doktorát z biochemie. Poté se s manželem přestěhovala do Londýna ve Velké Británii. Tam oba začali pracovat jako vědci v Kentu. Žili v oblasti obklopené historií. Jejich vlastní domek byl postaven v 16. století, zatímco vedle byly chráněné zříceniny římské vily a poblíž hrad ze 14. století. Po čtyřech letech strávených v Anglii se s manželem vrátili zpět do Austrálie, kde pokračovala v práci v oblasti onkologického výzkumu. Jednou večer si uvědomila, že už doma nemá žádný ze svých oblíbených romantických románů, který by si mohla přečíst. Po letech přemýšlení o psaní svého vlastního románu, začala po nocích a o víkendech po několik příštích měsíců psát. Jejím první román Tangled Reins vyšel v roce 1992. Po dosažení úspěchu se svými romány, Theonne \"odešla\" z vědeckého výzkumu a stala se spisovatelkou na plný úvazek. Její romány jsou především historické romance z vladařské éry. Theonne s manželem a dvěmi dcerami, Stephanií a Lauren, nyní žijí v Melbourne.

Štěpánka Sekaninová (33)

Televizní reportérka, producentka pořadů pro děti a nakladatelská redaktorka, též autorka publikací pro děti.

Robert Rohál (28)

Narodil jsem se v roce 1959, odmalička žiju v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně jsem pracoval skoro deset let v kultuře. Od roku 1990 působím jako novinář – nejdřív ve Zlíně, pak v Praze, pak zase ve Zlíně a od roku 2007 v redakci regionálního čtrnáctideníku Holešovsko. Během posledních dvanácti let mi vyšla – povětšinou u pražského nakladatelství Petrklíč – řada knih, které jsou vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách. Jenomže vedle písmenek mě baví i obrázky… Fotografuji přibližně od roku 2002 – tehdy to ale byly fotky pro noviny, zkrátka reportáž – ale byl to přesně ten moment, co se stalo fotografování mojí největší vášní. Faktem je, že nejraději fotím lidi a že mne už pár let drží černobílá fotografie. Od roku 2005 jsem jednak vybavil svými fotografiemi několik veřejných interiérů, jednak jsem se zúčastnil několika kolektivních i samostatných výstav – a to nejen v Holešově, ale také v Praze, Brně, na hradě Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a na několika dalších místech – a snad to ještě nekončí...

Radka Srněnská (24)

Narozena 1974 ve Slopném. Nakladatelská redaktorka a autorka publikací z oblasti regionální turistiky. Dříve pracovala v kartografickém vydavatelství.

Pecháčková Ivana (44)

Niccolò Machiavelli (19)

Niccolò Machiavelli byl italský politik, filozof, diplomat, spisovatel, historik, vojenský teoretik a polyhistor žijící v období renesance. Často je označován za zakladatele politologie. Ve svých spisech formuloval politicko-mocenský ideál a prostředky k vytvoření silného, jednotného státu v čele s osvíceným vladařem. Pocházel z notářské, ne příliš zámožné florentské rodiny. Jeho otec Bernardo byl právníkem, se svou ženou Bartolomeou měl kromě Niccola ještě syna Totta a dcery Primaveru a Ginevru. Niccolovi se dostalo humanitního vzdělání a jeho myšlení formovala díla antických klasiků, především Aristotela, Cicerona a Tita Livia. Roku 1498, po pádu Savonarolova režimu, byl Machiavelli 19. června jmenován do funkce kancléře florentské republiky. Dalších třináct let vedl druhou kancelář sekretariátu, která se zabývala správou zahraničněpolitických a vojenských záležitostí. Jako skvělý diplomat a schopný úředník se zúčastnil mnoha jednání i zahraničních misí. Machiavelli byl čtyřikrát ve Francii, ve Švýcarsku a v Německu, plnil poslání i k papežskému dvoru Julia II. a byl jmenován komisařem pro válku proti Pise. Při těchto příležitostech pořizoval podrobné záznamy z jednání a zpracoval řadu dokumentů obsahujících analýzy politické situace v příslušných zemích jako Zpráva o německých záležitostech nebo Popis německých záležitostí . Byly také podkladem pro jeho pozdější díla. V roce 1500 se stal poprvé otcem a rok poté se oženil s Mariettou, dcerou Bartolomea Corsiniho. Ta Niccolovi porodila nakonec šest dětí a podle manželových dopisů k ní Niccolò nikdy neztratil náklonnost, ačkoliv jí byl mnohokrát nevěrný. Po politickém převratu se v roce 1512 do Florencie vrátili Medicejové. Ti v roce 1513 dali Machiavelliho kvůli podezření ze spiknutí proti nim zatknout, vyslýchat a mučit. Byl zbaven všech funkcí a odsouzen k vyhnanství...

Milan Hlavačka (23)

Milan Hlavačka je český historik specializující se zejména na politické, sociální a hospodářské dějiny habsburské monarchie a českých zemí a také na dějiny dopravy. Po absolvování gymnázia v Hořovicích vystudoval v letech 1974–1979 obor historie-germanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1982 získal tamtéž titul PhDr. a roku 1985 obhájil disertační práci na Ústavu československých a světových dějin Československé akademie věd a obdržel titul CSc. V ČSAV pracoval do roku 1991, kdy přešel na katedru československých dějin FF UK, na níž se roku 1995 habilitoval v oboru české dějiny. Roku 2006 byl prezidentem jmenován profesorem českých dějin. Od roku 2007 pak působil na FF UK jako ředitel Ústavu českých dějin. Od roku 1999 taktéž zároveň pracuje v Historickém ústavu Akademie věd České republiky, kde stojí v čele oddělení dějin 19. století.

Michio Kushi (17)

Mičio Kuši byl japonský odborník na makrobiotiku, který pomohl její popularizaci v USA na počátku 50. let 20. století. V mládí studoval mezinárodní právo a zajímal se o vytvoření celosvětového parlamentu pro uchování míru ve světě. Po svém setkání se slavným profesorem orientální medicíny a filosofie Jukikazuem Sakurazawou, na Západě známým jako George Ohsawa, zasvětil svůj život propagaci a výuce tradičního taoistického systému rovnováhy principů jin a jang. Na počátku padesátých let se přestěhoval do USA. Přednášel po celé Americe, západní Evropě i na Dálném východě. Je autorem mnoha knih, například Akupunktura – staré a nové způsoby, Přírodní zemědělství, Původ a léčení nemocí, Kniha o makrobiotice – umění žít zdravě, šťastně a svobodně, Strava pro předcházení nádorům, Do-in – cvičení pro tělesný i duchovní rozvoj člověka a mnoho dalších. Zemřel na rakovinu slinivky.

Michail Jur'jevič Lermontov (28)

Ruský básník, prozaik a dramatik.

Mária Ďuríčková (33)

Mária Ďuríčková byla slovenská spisovatelka, překladatelka, scenáristka a autorka literatury pro děti a mládež. Narodila se 29. září 1919 ve Zvolenské Slatině v rolnické rodině a vzdělání získala ve Zvolenské Slatině, Zvoleně a na učitelském ústavu v Lučenci, později pokračovala ve studiu při zaměstnání na pedagogické fakultě v Bratislavě, ale studium nedokončila. Pracovala jako učitelka např. v obcích Horný Tisovník, Omastiná a pak v Bratislavě. V roce 1951 byla šéfredaktorkou časopisu Družba, v roce 1952 se stala šéfredaktorkou časopisu Zornička. Od roku 1954 byla redaktorkou nakladatelství Mladé letá a v letech 1969–1970 šéfredaktorkou obnoveného časopisu Slniečko. Od roku 1971 se plně věnovala literární tvorbě. Svá první díla začala publikovat v různých časopisech a její první knižní debut vyšel v roce 1954. Její tvorba se zaměřovala výhradně na díla pro děti a mládež. Ve svých dílech dokázala citlivě zachytit životní zážitky dospívající mládeže, její citové kolize a konflikty, často používala žákovský slang, ale také dokázala klást velký důraz na charakter postav. Nechává otevřenou hranici mezi reálným a fantastickým, které se navzájem prolíná. Kromě vlastní tvorby se věnovala také sestavováním sborníků a výběrů, ve kterých často sahala po lidových námětech a lidové slovesnosti. Také se věnovala překladům z ruštiny, češtiny a němčiny . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mária Ďuríčková na slovenské Wikipedii.

Laura Kneidl (17)

Laura Kneidl píše romány o každodenních výzvách, fantastických světech a lásce. Vystudovala knihovnictví a informační management ve Stuttgartu. Inspirována svými oblíbenými knihami, začala pracovat na svém prvním románu v roce 2009. Po dlouhém pobytu ve Skotsku nyní žije v Lipsku, kde její byt připomíná knihovnu. Je na Instagramu a ráda si vyměňuje názory se svými čtenáři.

Kristýna Sněgoňová (26)

Narozena roku 1986. Mgr., socioložka, autorka fantasy a sci-fi povídek a novel.

Karel Weinfurter (26)

Karel Weinfurter byl překladatel, spisovatel a mystik. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická . Vedl spolek praktické mystiky Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byl mezi prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil. Narodil se jako jedináček v rodině vojáka c. a k. rakousko-uherské armády Karla Weinfurtera a jeho manželky Antonie, rozené Jiránkové. Otec brzy po jeho narození odešel k civilnímu zaměstnavateli. Roku 1880 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se otec živil jako obchodník. Od učitele náboženství na reálce v Ječné ulici se Karel dozvěděl o spiritismu. S kamarády se pak pokoušel podle různých návodů spatřit duchy, ale též získat schopnosti média, což se mu údajně podařilo . Tento zájem jej natolik pohltil, že kvůli němu musel opustit školu a na nějaký čas skončil dokonce v psychiatrickém ústavu. Roku 1890 se ve spiritistickém kroužku seznámil s baronem Adolfem Franzem Leonhardim a vídeňským rodákem Gustavem Meyerem, známějším dnes pod pozdějším literárním jménem Gustav Meyrink. Společně s několika dalšími osobami založili teosofickou lóži U modré hvězdy, v níž se věnovali studiu teosofické, ale též zednářské a rosekruciánské literatury a také naukám indické filozofie. K dispozici zde měli už i první spisy mystiků, jimž však v oné době ještě málo rozuměli. Do společnosti je zasvěcovala význačná osobnost evropské teosofie a okultismu vůbec – Friedrich Eckstein z Vídně. Skrze něj se pak dostali k německému učiteli křesťanské mystiky Mailänderovi, jehož přijali za duch...

Jules Amédée Barbey d'Aurevilly (26)

Pocházel z normandské šlechtické rodiny. Studoval na Collège Stanislas v Paříži a v letech 1829-1833 práva v Caen. Po prvotních sympatiích s republikány přešel ke krajně pravicovému monarchismu a katolicismu. Během studií v Paříži se seznámil s básníkem Mauricem de Guérin. Od roku 1833 se usadil v Paříži a psal kritiky do royalistických novin. Francouzský spisovatel, básník, žurnalista a kritik. Jeho dílo je spolu s dílem Augusta Villiers de l'Isle Adam považováno za spojovací článek mezi romantismem na jedné straně a dekadencí a symbolismem na straně druhé. Jeho romány a povídky jsou často situovány do rodné Normandie. Popisuje stav společnosti za revoluce a po ní a kritizuje i úpadek mravů kněží a šlechty. Ačkoli se sám označoval za nepřítele naturalismu, jeho práce jsou realismem a naturalismem zásadně ovlivněny. Dalším paradoxem jeho díla je, že - ač katolík a royalista - byl konzervativními kruhy odmítán a některá jeho díla byla na církevním seznamu zakázaných knih. Ve svých kritických soudech a názorech uplatňoval nejpřísnější kritéria a často se uchyloval až k nesnášenlivým útokům . V raném období byl také teoretikem dandysmu a napsal esej o G. Brummellovi.

Josef Prchal (27)

Josef Prchal byl český a československý politik Komunistické strany Československa, předseda Českého svazu spotřebních družstev, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. K roku 1971 a 1976 se profesně uvádí jako předseda Lidového spotřebního družstva Jednota. Později v 80. letech byl předsedou Českého svazu spotřebních družstev v Praze. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 . Ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981. Ve volbách roku 1986 byl zvolen do České národní rady za Jihomoravský kraj. Zasedal zde do své smrti v březnu 1989.

Josef Klima (18)

Josef Klíma je český investigativní novinář, spisovatel a televizní reportér. Vystudoval Gymnázium Oty Pavla v Radotíně a Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Spoluzakládal týdeník Reflex, v letech 1990-1992 byl jeho šéfreportérem, spoluzakládal také české televizní investigativní pořady Na vlastní oči, Soukromá dramata a v letech 2014–2018 moderoval pořad Očima Josefa Klímy. V červenci roku 2018 bylo oznámeno, že přechází na Televizi Seznam. Natočil více než 400 televizních reportáží. 12 let psal sloupky do Lidových novin - rubrika s názvem Poslední slovo. Je nositelem novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky a Ceny Jana Beneše . Získal 5 ocenění TýTý za osobnost televizní publicistiky, jedno jako absolutní vítěz. Vydal CD Na vlastní uši , koncertuje s triem Na vlastní uši band a Kristýnu .

Josef Ehm (21)

Josef Ehm byl významný český fotograf uměleckých památek, pedagog a redaktor. V letech 1934–1946 učil na Státní grafické škole v Praze. Roku 1939 se zúčastnil výstavy Uměleckopúrůmyslového muzea v Praze Století české fotografie. Mezi léty 1939 a 1941 redigoval s Jaromírem Funkem časopis Fotografický obzor. Kromě toho přispíval svými fotografiemi do novin a časopisů , které vycházely opakované i v cizojazyčných verzích. Ilustroval také beletrii v Praze. Josef Ehm zůstal do konce své dlouholeté praxe vyznavačem černobílé fotografie, i když fotgrafoval i barevně. Ve druhé polovině 60. let nároky na fotodokumentaci ve sbírkových institucích vzrostly tak, že zaměstnávaly vlastní fotografy, takže s Ehmem ukončily spolupráci. "Papírové" zvětšeniny jeho fotografií se dodnes dochovaly na evidenčních kartách předmětů Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národní galerie v Praze, Národního muzea či ve fototé...

Jorge Amado (23)

Jorge Leal Amado de Faria byl brazilský spisovatel. Narodil se jako syn majitele kakaové plantáže na farmě Ferradas v okresu Itabuna v brazilském státě Bahia. Když měl jeden rok, rodina se kvůli epidemii neštovic přestěhovala do nedalekého města Ilheus, kde trávil celé dětství. Jezuitskou školu a gymnázium studoval ve městě Salvador. Během studia začal psát a vstoupil do literárních kruhů. Pomáhal zakládat Akademii rebelů. Jeho první román Země karnevalu vyšel roku 1931. V roce 1933 se oženil, ve stejném roce vyšel jeho druhý román Kakao . Roku 1935 ukončil úspěšně studium práv na vysoké škole v Rio de Janeiro. Jako aktivní člen Brazilské komunistické strany byl donucen roku 1941 emigrovat do Argentiny a pak do Uruguaye. Zpět se vrátil roku 1944. V tomtéž roce se rozvedl. Roku 1945 kandidoval úspěšně na brazilského Národního shromáždění za komunistickou stranu. Navrhl dodnes platný zákon o náboženské svobodě. V tomtéž roce se podruhé oženil. Jeho žena Zélia Gattai byla dcerou italských přistěhovalců. Roku 1947 byla Brazilská komunistická strana zakázána a Amado byl nucen s celou rodinou emigrovat. Od 1950 do 1952 žil v Československu, kde se narodila jeho dcera Paloma. Amado zemřel 6. srpna 2001 v Salvadoru . Jeho popel byl uložen na zahradě jeho domu na ulici Alagoinhas v den jeho nedožitých 89. narozenin. Dostal titul člena čestné legie v Argentině, Chile, Španělsku, Francii, Portugalsku a Venezuele. Byl doktorem honoris causa na univerzitách v Brazílii, Portugalsku, Itálii, Izraeli a Francii. Amado napsal více jak 30 románů a divadelních her. Některé byly zfilmovány. V jeho románech je silný sociální náboj, např. popisoval boje o půdu, vykořisťování dělníků, pracujících na kakaových plantážích, všudypřítomnou chudobu a politickou moc, líčil Brazílii jako směsici kultur a etnik. Anna Seghers ho považovala za 'brazilského Balzaca'. Od roku 1961 byl...

Jiří Pilka (22)

Narozen v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu vystudoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze hudební vědu. Pro ilegální činnost ve skautském hnutí, zakázaném v době komunistické totality, byl odsouzen a zavřen na půl roku. Určitý čas pracoval jako pomocný dělník a řidič, později se stal archivářem Českého hudebního fondu, posléze dramaturgem hudebního vysílání Československé televize. V roce 1969 působil jako šéfredaktor tohoto vysílání, ale jako nestraník byl v roce 1972 propuštěn. Po určité době nezaměstnanosti se stal provozním pracovníkem komorního orchestru v Pardubicích, který byl veden dirigentem Liborem Peškem. 1977-1989 působil v hudebním oddělení Divadelního ústavu v Praze, v roce 1990 se stal znovu šéfredaktorem hudebního vysílání Československé televize. 1991-1992 zastával funkci ředitele Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK, 1992-1996 a 2000 byl ředitelem mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Vedle zaměstnání působil trvale v oboru kritiky, hudební publicistiky, napsal stovky hudebních programů pro rozhlas, scénáře pro televizi. Soustavně se věnuje hudební popularizaci, vydal 15 knih o hudbě.

Jan Sedlák (17)

prof. PhDr. Jan Sedlák. CSc. je českým historikem umění, především architektury. V současné době působí jako děkan Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jeho odborný zájem se týká především architektury historismu, secese a meziválečného modernismu. Publikoval například knihy o brněnské secesi a brněnských vilách, věnoval se také moravské tvorbě Jana Santiniho. Spíše okrajově se věnoval také malířskému dílu, konkrétně dílu Henriho de Toulouse-Lautrec a Paula Gauguina.

Jan Kábrt (24)

Profesor Jan Kábrt se narodil 17. července 1910 v Trubějově na Náchodsku. Absolvoval náročný obor klasické filologie a germanistiky na Filozofické fakultě UK v Praze, ve studiích pokračoval ve Štýrském Hradci a promoval v r. 1934. Potom pracoval až do roku 1954 jako profesor latiny na gymnáziu, po zrušení tohoto předmětu nastoupil na lékařskou fakultu UK v Praze a velmi aktivně se zasadil o zřízení samostatné katedry jazyků na této fakultě. Od roku 1966 až do osmdesátých let stál v jejím čele. Měl zcela rozhodující podíl na tvorbě a koncepci nového oboru, vyučovaného na lékařských fakultách – základů řecko-latinské lékařské terminologie.

Jackie Merritt (29)

Jackie pevně věří tomu, že každý, kdo ovládá gramatiku, může napsat knihu. Stačí chtít a mít do toho chuť. Dokazuje to na svém vlastním příkladu. Po léta pracovala jako účetní a napsala stovky a stovky obchodních dopisů, nikdy ale ani jediné slůvko z jakéhokoliv příběhu. V roce 1987 se rozhodla, že to zkusí, a o rok později jí vyšla první kniha. Jackie žije s manželem na americkém jihozápadě. Kromě rodiny jsou její největší radostí knihy; ráda je píše, ráda je i čte. Když právě nepíše ani si neužívá četby, ráda amatérsky maluje a hraje na klavír. V češtině zatím Jackii vyšlo pětadvacet knih

Ivana Havranová (32)

Ivana Havranová je absolventkou Filozofickej fakulty Jána Amosa Komenského, odbor žurnalistika. Profesionálne rástla v redakcii Smena, Zornička, neskôr v Československej televízii ako publicistka mládežníckeho magazínu Televízny klub mladých. Neskôr si založila vlastné vydavateľstvo a vydávala časopisy Maxi super, mesačník pre deti Mamatatajojo, slovenský Bulvár, Fiškál, Lišiaka a Bambuľku. Je autorkou viac ako 400 televíznych scenárov, množstva poviedok pre deti, rozhovorov, reportáží. Má dcéru Ivanu a syna Michala. Je vydatá za publicistu Michala Havrana. Súčasťou rodiny je aj malý jazvečík Jožinka.

Ivan Broz (27)

Ivan Brož byl český diplomat, překladatel, publicista a spisovatel literatury faktu. Jako agent StB poprvé evidován coby externí přednášející VAAZ v Brně pod krycím jménem VLTAVA . Před rokem 1989 psal také politicky zaměřené knihy, úvahy, brožury aj., které byly volně dostupné nebo pro tzv. vnitřní potřebu, např. pro vojáky, učitele atd. Později byl dlouholetým spolupracovníkem Haló novin.

Isaac Bashevis Singer (24)

Isaac Bashevis Singer – 24. července 1991 Miami, USA) byl americký spisovatel polskožidovského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu . Singer se narodil pod jménem Jicchok Heršl Zinger jako syn chasidského rabína ve vesnici Leoncin nedaleko Varšavy. Jeho matka Batšeba byla také dcerou rabína; z jejího jména později Singer odvodil svůj přídomek Bashevis . Jeho starší bratr Israel Jošua Singer byl také spisovatel a byl prvním kdo jej výrazně ovlivnil v literární tvorbě. I jeho starší sestra Hinde Esther Singer byla spisovatelkou a stala se inspirací pro některé jeho literární postavy. V roce 1935, v době rostoucího antisemitismu v Evropě, Singer emigroval do Spojených států amerických, když odjel z Varšavy vlakem přes Německo do Cherbourgu, odkud odplul lodí přes Atlantský oceán. V Polsku zanechal svou ženu Ráchel a syna Izraela, kteří v roce 1936 odešli do Moskvy a o rok a půl později do Palestiny. Singer se usadil v New Yorku, kde se začal živit jako novinář v jidiš novinách Forvets. V roce 1940 se oženil s Almou Haimann, která předtím emigrovala z Německa. V roce 1943 získal občanství USA. Isaac Bashevis Singer byl proslulý tím, že odmítal jíst maso – vegetariánem byl 35 let svého života a často se toto téma objevovalo v jeho povídkách. V povídce Řezník napsal dokonce toto: „Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Pro zvířata je jejich život navždy Treblinkou.“ Singer tvořil téměř výhradně v jidiš; napsal řadu novel, knih pro děti, esejů a článků. Nejznámější jsou jeho povídkové knihy, z nichž řada vyšla v češtině. V jeho románech i povídkách se ukazuje těžký život židovského národa, jak v Polsku tak i po válce. V Polsku musejí bojovat s antisemitismem, po válce pak bojují s dědictvím šoa. Některé jeho povídky jsou plné židovské mytologie – především pak sbírka Korunka z peří, která je považo...

Ian McEwan (32)

Ian McEwan je britský spisovatel, držitel Řádu britského impéria a autor známého románu Betonová zahrada. Pro ni a pro svá raná díla bývá v angličtině a francouzštině přezdíván Ian Macabre , v češtině někdy jako básník perverze. McEwan se narodil v Aldershotu v Anglii, ač velkou část svého života strávil na Dálném východě, v Německu a v severní Africe, kde byl jeho otec vyslán jako armádní důstojník. Mladý Ian vystudoval University of Sussex a University of East Anglia, kde byl absolventem kurzu tvůrčího psaní Malcolma Bradburyho. V roce 1999 s ním jeho první žena, Penny Allen, prohrála soudní spor a McEwanovi bylo uděleno opatrovnictví nad oběma jejich syny. Jeho druhá žena, Annalena McAfee, je redaktorkou britského deníku The Guardian. V březnu 2004, jen několik měsíců poté, co jej britská vláda přizvala na večeři s americkou první dámou, Laurou Bushovou, mu byl odepřen přístup do USA na bezpracovní vízum . Po pár dnech a mnoha ohlasech v britských médiích byl McEwan nakonec do USA přijat. Celní úředníci, jak sám uvedl, mu sdělili: „Stále vás nechceme pustit, přitahujeme takhle ale mnoho nežádoucí publicity.“ Vláda USA McEwanovi později poslala omluvný dopis. Je členem Královské literární společnosti , Královské umělecké společnosti a Americké akademie umění a věd . V roce 1990 mu byla udělena Toepferovou nadací v Hamburku Shakespearova cena. Jeho pravděpodobně největším oceněním je Řád britského impéria, jejž obdržel v roce 2000. V témže roce byl hostem Pražského festivalu spisovatelů. Ian McEwan je ateista. Jeho prvním vydaným dílem byla sbírka „makabrózních povídek“ První láska, poslední pomazání , jež v roce 1976 vyhrála Cenu Somerseta Maughama. Mezi první romány patří ...

Helena Malířová (32)

Helena Malířová, rodným jménem Helena Nosková byla česká novinářka, spisovatelka, publicistka a překladatelka, vlastní sestra herečky Růženy Naskové. Narodila se v rodině Josefa Noska , který působil v různých povoláních – jako kontrolor, účetní, správce a úředník pražského magistrátu. Sám byl též literárně činný, publikoval v časopisech a příležitostně překládal z maďarštiny. Matka Josefa, rozená Bučinová byla druhou manželkou Josefa Noska. Helena se narodila jako starší ze dvou dcer manželů Noskových. Se sestrou Růženou na pražském Novém Městě. Růžena vzpomínala, jak starší Helena od malička psala pohádky a dovedně kreslila. Až do otcovy smrti se však neodvážila svou zálibu v literatuře výrazněji projevit. Okolo roku 1900 se sestry Noskovy seznamovaly s předními intelektuály své doby . Helena se též seznámila se svým budoucím manželem, studujícím práv, básníkem Janem Malířem . Helena začala publikovat časopisecky a její první povídkovou knihu Lidské srdce zaznamenala Moderní revue. Dramatická prvotina Bratrství byla uvedena na Národním divadle v roce 1905. I když ji režíroval Jaroslav Kvapil, dočkala se pouze dvou repríz. V roce 1904 se, po pětileté známosti, provdala za Jana Malíře; jejich manželství však nebylo dlouhé, Jan Malíř zemřel 14. 11. 1909 na tuberkulózu. Netradiční myšlení Heleny Malířové se projevilo již v roce 1910, když vystoupila z římskokatolické církve a zůstala bez vyznání. Po smrti manžela cestovala po Evropě, v roce 1912 se jako reportérka a ošetřovatelka zúčastnila na Balkáně srbsko-turecké války. Od roku 1913 žila ve Vídni. Zde se seznámila s Ivanem Olbrachtem a pod jeho vlivem vsoupila do sociálně demokrati...

Golem (10)

Fiona Watt (32)

Autorka knih pro děti zaměřené na výtvarné umění a ruční práce.

F. V Krejčí (30)

František Václav Krejčí byl český spisovatel, novinář, kritik a překladatel, politik, meziválečný poslanec a senátor za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Už koncem 19. století se angažoval v sociálně demokratickém hnutí, kam přešel jako původně studentský aktivista blízký proudu takzvaných realistů, který měl zpočátku blízko ke Straně pokrokových socialistů. V roce 1896 se podílel na vzniku Dělnické akademie, jejíž zřízení inspiroval Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1933 vedl kulturní rubriku deníku Právo lidu, která díky němu dosáhla vysoké úrovně. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Později přešel do horní komory parlamentu. V parlamentních volbách v roce 1929 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1935.

Eric Lambert (22)

Eric Lambert byl anglo-australský spisovatel. Narodil se v Londýně, jeho rodiče se brzy přestěhovali do Austrálie, kde prožil své mládí. Za druhé světové války bojoval jako dobrovolník australské armády na Středním východě a později na japonské frontě. Byl zajat a dostal se do japonského zajateckého tábora Čangi. Byl členem Komunistické strany Austrálie.

Colin Dexter (27)

* 29. září 1930 - Stamford, Lincolnshire - + 21.března 2017 Oxford. Colin Dexter je anglický autor detektíviek, preslávený knihami, v ktorých hlavným hrdinom je inšpektor Morse. Je držiteľom Rádu britského impéria za prínos do literatúry.

Charles Théodore Henri De Coster (22)

Charles-Theodore-Henri De Coster byl belgický, francouzsky píšící spisovatel. Jeho nejznámějším dílem je Čtení o Ulenspiegelovi, o jeho rekovných, veselých a slavných příhodách a o Lammovi Goedzakovi v zemi Flanderské a jinde z roku 1867, v Česku vydané jako Pověst o Ulenspieglovi.

Boris Vian (27)

Boris Vian , pseudonym Vernon Sullivan , byl francouzský prozaik, novinář a kritik, jazzový hudební skladatel, trumpetista, dramatik, písničkář, herec, malíř, překladatel, scenárista a člen kolegia patafyziky. Jeho nejznámějším románem je Pěna dní z roku 1947. Vian trpěl vrozenou srdeční chorobou, která pravděpodobně ovlivnila jeho hektický způsob života a práce. Narodil se v rodině vzdělaného obchodníka jako druhé ze čtyř dětí. Studoval jazyky, literaturu a studia zakončil na technice. Roku 1942 se seznámil Claudem Abadiem, a poté se Vian stal hudebníkem v jeho jazzovém orchestru. Druhá světová válka se Viana nijak nedotkla, neboť ji prožil mezi hudbou a mejdany. Pro nedostatek peněz byl Vian v roce 1945 nucen hledat práci, kterou nalezl ve Francouzském normalizačním úřadu. Od roku 1946 pracoval v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. V této době napsal několik děl, která však byla vydána až později. Jeho první román Naplivu na vaše hroby se stal ve Francii bestsellerem a umožnil Vianovi stát se finančně nezávislým. Vian román prezentoval jako dílo Vernona Sullivana, Američana černé pleti, sám sebe uváděl pouze jako překladatele. Přestože mystifikace vyšla brzy najevo, Vian pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Příběh vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy. Nakladatel tohoto díla byl obžalován pro nemravnost a Vian odsouzen k 15 dnům vězení. O rok později vyšel Vianův nejslavnější román Pěna dní, který se stal populárním až po Vianově smrti. Vian zemřel při promítání filmové verze románu Naplivu na vaše hroby na srdeční selhání. V jeho dílech se objevuje více témat, která by šlo označit jako stěžejní . Tato témata se mísí s jakousi idealizací lásky. Dále u něj lze najít prvky existencialismu jako je pocit strachu z nepřátelské společnosti a út...

Bohuslav Hlinka (19)

Byl spisovatelem z povolání.Věnoval se literatuře faktu a encyklopedické literatuře z různých oborů.Na jeho konte je neméně než patnáct titulů,jež byly přeloženy i do němčiny,francouzštiny,španělštiny,angličtiny a arabštiny.Velmi se ve svých knihách zabýval problematikou peněz.

William Somerset Maugham (24)

Viktor Andrejevič Suvorov (16)

Ruský autor vojensko-historických knih pochybné vědecké hodnoty zaměřených na roli Sovětském svazu v období 2. světové války. Od roku 1978 žije ve Velké Británii.

Václav Vokolek (28)

Václav Vokolek je český spisovatel a publicista. Narodil se jako syn katolického literáta a esejisty Vladimíra Vokolka. Po středoškolských a nedokončených vysokoškolských studiích pracoval jako zámecký správce, pracovník muzea a později restaurátor výtvarných děl zejména v severních Čechách; v roce 1975 si zvolil svobodné povolání. Po listopadu 1989 působil i v literárních redakcích, podílel se na založení nakladatelství Triáda, od roku 1995 vyučuje na pražské Vyšší odborné škole publicistiky. Roku 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, které sepsal spisovatel Petr Placák. Editorsky se věnuje literárnímu odkazu svého otce a kulturní historii českých zemí z pohledu duchovna. Intenzivně se věnuje také výtvarné tvorbě. Žije v Milovicích. Mikoláš Chadima, Milan Jakobec, Petr Piňos a Zuzana Dumková, Jakub Pech a David Peltán Jakub Pech Slunovrat Definice revoluce Pravidelná spolupráce s ČRo – Vltava a se stanicí Čro 6 Česko jedna báseň Uchem jehly rozhovory Sváteční slovo Projekt Mezi nebem a zemí – sedmidílný seriál Krajina v nás – dílo Václava Vokolka , režie Jan Maroušek Očarovaný les , režie Jan Maroušek Vnitřní místo , režie Jan Maroušek Sólo pro Island na texty z Očarovaných kamenů , režie Alena Krejčová Host, Souvislosti, Literární noviny, Tvar, Ateliér, Moderní analfabet, Proglas, Humus, Neon, Aluze, Regenerace, A2, Listy aj. Redaktorem časopisu Host a šéfredaktorem Souvislostí 1968 Litvínov, 1969 Gelsenkirchen, 1977 Praha, Blansko, 1978 Brno, 1979 Wrocław, Olesnica, 1980 Budapest, 1981 Wałbrzych, 1984 B...

Stanislav Češka (27)

Narodil jsem se roku 1955 v Brně. Po maturitě na brněnském Gymnáziu Křenová jsem vystudoval technickou kybernetiku na elektrofakultě Vysokého učení technického v Brně. Od ukončení studií pracuji jako softwarový specialista. Více jak dvacet pět let je mým bydlištěm podobně jako u mého literárního hrdiny Stanislava Berky brněnská čtvrť Bystrc. Po obvyklých literárních pokusech na škole jsem napsal dvě série pohádek, z nichž část byla opakovaně odvysílána jako rozhlasové a televizní večerníčky. Mám rád americkou drsnou detektivní školu a její autory, jako jsou například Raymond Chandler, Ross Macdonald nebo Robert B. Parker. Podobný žánr mi v domácí detektivce chyběl. Po určitém váhání, jestli jsem schopen napsat detektivku, jsem nakonec přivedl na svět svého soukromého brněnského detektiva Stanislava Berku. Na sérii jeho příběhů nyní pracuji a doufám, že snad ještě nějakou dobu pracovat budu. Berka je bývalý kriminalista, který policii opustil v 90. letech. Používá při svém pátrání často velmi neortodoxní metody a má jediný cíl, pomoci svým klientům a spravedlnosti. K mým velkým koníčkům patří také historie. Proto jsem rozpracoval sérii historických detektivek, ve kterých se zvědavý čtenář bude moci podívat do období raného středověku v naší zemi. První z těchto románů by měla MOBA vydat v 1. pololetí roku 2012.

Slávka Poberová (19)

Slávka Poberová, dívčím jménem Jaroslava Vojtěchová , je česká prozaička, redaktorka, překladatelka z angličtiny a nakladatelka. Slávka Poberová vystudovala dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960-1965. Po absolutoriu nastoupila jako tisková referentka v hudební agentuře Pragokoncert, kde zůstala do roku 1968. Přešla do Čs. ústředí knižní kultury, po jeho zrušení v roce 1969 se stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky Světa práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, kde se stala r. 1992 zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou. V roce 1968-1970 absolvovala na Fakultě žurnalistiky UK postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost, v roce 1980 tam získala za práci Počátky českého ženského hnutí v tisku doktorát filozofie. Od roku 1963 publikovala v kulturním zpravodajství Čs. rozhlasu, psala divadelní recenze do Středočeského vysílání, pak přidávala další noviny a časopisy , v 80. letech spolupracovala s rozhlasovým Kolotočem. Upravovala různé knihy mnoha autorů, ke kterým ji vázaly vzpomínky z dětství, např. E. H. Porterová Pollyanna či Paul d´Ivoi Tajemný doktor . Začala překládat z angličtiny nejdřív jako spolupracovnice Jiřího Pobera, potom samostatně , ale brzy dala přednost vlastní prozaické práci. Debutovala v roce 1974 Životy na schovávanou , vyd. Mladá fronta. V roce 1978 vyšly Zlodějky vody, vyd. Čs. spisovatel, v roce 1982 Případ pro veverku v kole, vyd. Práce, v roce 1983 Jablko od stromu, vyd. Olympia, v roce 1985 Žirafka, vyd. Olympia, v roce 1989 Čekatelky, vyd. Práce a v roc...

Scott Snyder (29)

Scott Snyder je americký komiksový scenárista. Svou první příležitost získal u Marvel Comics, ale brzy přesídlil k vydavatelství DC Comics a tamnímu imprintu Vertigo. Proslul především svou originální sérií American Vampire a prací na sériích Batman a Swamp Thing. Mimo tvorby komiksů se věnoval či stále věnuje i výuce tvůrčího psaní na New York University, Columbia University a Sarah Lawrence College. V České republice vydaly komiksy Scotta Snydera nakladatelství BB/art a CREW. Vertigo: DC Comics:

Richard Bach (20)

Richard David Bach je americký spisovatel. Je znám především bestsellerem Jonathan Livingston Racek z roku 1972 a filmem, který byl na jeho námět natočen. V jeho knihách se také objevuje jeho obliba letectví a dokonce i létání v metafoře. Letectví je jeho koníčkem od 17 let. V roce 1955 navštěvoval Long Beach State College. Je autorem několika beletristických i faktických prací, včetně Jonathana Livingstona Racka , Iluze , Jediného a Out of My Mind . Většina jeho děl je částečně autobiografická a používá aktuální nebo vysněné téma nějaké události jeho života, skrze kterou může ilustrovat svou filosofii. Ve svých knihách udržuje konzistentní filozofii: Naše pravá přirozenost není ohraničena prostorem ani časem, jsme vyjádřením bytí, skutečně se nerodíme ani neumíráme a vstupujeme do tohoto světa dojmů a podob, abychom se bavili, učili, sdíleli zkušenosti s těmi, na kterých nám záleží, zkoumali a především učili, jak milovat a milovat znovu.