Všichni Autoři a témata

Shari Lapeña (13)

Shari Lapena je kanadská spisovatelka, která nyní žije v Torontu v Kanadě. Než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako právnička a učitelka angličtiny. Debutovala knihou Manželé odvedle.

Sara Shepard (22)

Sara Shepard je americká spisovatelka, autorka série románů Roztomilé malé lhářky , podle níž byl později natočen stejnojmenný seriál. Další její literární sérií je Hra lží . Do češtiny už bylo přeloženo 6 dílů této série a jeden díl, který je zřejmě na pomezí 4. a 5. dílu:

Rudolf Ströbinger (21)

Rudolf Ströbinger byl novinář, publicista a spisovatel. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako redaktor a zástupce šéfredaktora v Lidové demokracii, po srpnu 1968 emigroval do Německa, kde působil v československém vysílání Deutsche Welle a Rádia Svobodná Evropa a od začátku 80. let až do své smrti byl předsedou exilového PEN klubu německé jazykové oblasti. Po listopadu 1989 zůstal v Německu, psal do řady českých deníků a spolupracoval s Českým rozhlasem 6 a rádiem Impuls. Byl autorem i dvou desítek knih literatury faktu; zajímal se především o nejnovější dějiny, zejména o zpravodajské zákulisí první a druhé světové války a historii protinacistického a protikomunistického odboje . Zemřel v severoněmeckém městě Hage, kde dlouhá léta žil.

Robert Silverberg (17)

Robert Silverberg je americký spisovatel, jeden z autorů zlaté americké generace science fiction. Už odmalička vášnivě četl. V roce 1956 úspěšně vystudoval anglickou literaturu na Kolumbijské univerzitě. Téhož roku se oženil s Barbarou Brownovou . Jeho druhou ženou se stala sci-fi autorka Karen Haberová v roce 1987. S tvorbou začal už ve svých nedospělých letech, kdy odesílal své příspěvky do různých sci-fi časopisů. V roce 1949 začal vydávat sci-fi fanzin Spaceship a o 4 roky později prodal svou první literární práci časopisu Science Fiction Adventures. Silverberg literárně debutoval v roce 1954 povídkou "Gorgon Planet" v magazínu Nebula. Ve stejný rok mu byl publikován první sci-fi román pro mládež Revolt on Alpha C. Sám přiznává, že šlo o dílo, které by co nejvíce splňovalo požadavky nakladatele . Příběh muže ve službách Hlídky je v duchu autorových oblíbených témat - nedůvěra v autoritu a v tradice. Ve svém raném literárním období se autor řídil potřebami trhu a často i dobovým vkusem čtenářů. Nevyužil naplno svůj talent, přesto vytvořil některé čtivé a přímočaré příběhy. O Robertu Silverbergovi se tvrdí, že průměrně napsal milion slov za rok , chrlil jeden příspěvek za druhým převážně do časopisů. V té době byl literární veřejnosti znám jako dobrý řemeslník, kterému chybí osobitost. Během první poloviny šedesátých let se pod patronátem Frederika Pohla postupně vypracoval na jednoho z nejnápaditějších a nejplodnějších autorů. Přestal se koncentrovat především na komerční stránku a vypracoval si vlastní osobitý styl. V tomto zhruba desetiletém období došlo v autorově tvorbě k prouhloubení charakterových vlastností postav. Nepolevil ve své vysoké produktivitě, ačkoli omezil publikování nežánrových a teoretických děl psaných pod pseudonymy. V roce 1959 ustal zájem o sci-fi literaturu a Silverberg dočasně přesunul ...

Robert Schumann (19)

Robert Schumann byl německý skladatel a vlivný hudební kritik, který je všeobecně považován za jednoho z největších skladatelů romantické éry. Narodil se 8. června 1810 v saském Cvikově, nejprve studoval práva a poté se plně věnoval hudbě. Schumannovy rané hudební touhy zbrzdilo zranění ruky, kvůli kterému se místo kariéry klavírního virtuosa zaměřil na kompozici.

Robert Kraft (20)

Robert Emil Kraft byl německý spisovatel, autor dobrodružných, detektivních a fantastických kolportážních románů, z nichž nejznámější je jeho cyklus Detektiv Nobody. Rober Emil Kraft se narodil v Lipsku roku 1859 jako syn bohatého obchodníka s vínem. Jeho rodiče se brzy rozvedli, ze střední školy byl vyloučen pro časté absence a dvakrát se pokusil o útěk z domova. Na příkaz otce se vyučil zámečníkem a poté vystudoval strojařinu na Královské Vyšší odborné škole v Saské Kamenici. Roku 1889 ukradl svému otci větší částku peněz, aby mohl cestovat po světě. Byl zatčen a krátce vězněn. Po propuštění se nechal v Hamburku v najmout na loď Shakespeare, se kterou se dostal do Londýna, pak do New Yorku a nakonec do Grónska, kde loď ztroskotala. Byl zachráněn a další jeho cesta vedla do Kanady, San Franciska, plavil se na Samou a do Austrálie navštívil Kalkatu a Bombaj. Na lodích pracoval jako námořník, steward i jako kuchař. V červenci roku 1890 byl v Suezu, odkud chtěl do Istanbulu. Plavil se jako černý pasažér na britském parníku, na kterém vypukla cholera. Rovněž onemocněl a v Istanbulu byl léčen v německé nemocnici. Zde byl chycen německými úřady a musel na tři roky narukovat do Královského námořnictva ve Wilhelmshavenu. Po propuštění z vojenské služby roku 1894 se vrátil zpět do Egypta, kde žil jako pouštní lovec v Libyjské poušti. Zde se setkal s tajemnou sektou tančících dervišů, která na něj hluboce zapůsobila a díky které se začal zabývat nadpřirozenem a okultismem a rozhodl se stát se spisovatelem. Roku 1895 se vrátil do Lipska a marně se snažil usmířit se s otcem. Oženil se s dcerou obchodníka s vínem a měl s ní dvě dcery. Uzavřel smlouvu s nakladatelem Heinrichem Gottholdem Münchmeyerem a začal psát jeden dobrodružný román za druhým. Inspiraci pro svá díla nacházel především ve svých zážitcích z cest po celém světě. Po smrti otce roku 1901...

Robert Arthur (26)

Robert Jay Arthur byl autor spekulativní sci-fi. Narodil sa vo Fort Mills, ostrov Corregidor, Filipíny, kde bol umiestnený jeho otec, Robert Arthur, Sr., neskôr poručík v armáde USA. Jeho matka bola Sarah Fee Arthur, pôvodom z New Orleans. Arthurovo strávil detstvo sťahovaním sa, tak ako jeho otec bol prevelovaný z jednej armádnej základne na ďalšiu. Arthur a jeho mladší brat John Arthur, narodený v 1914, boli vzdelávaní na verejnej škole v Hulle, štát Massachusetts, Ann Arbore, štát Michigan, Leavenworthe, štát Kansas, a Hamptone, štát Virgínia. Zatiaľ čo jeho otec bol umiestnený vo Fort Monroe v Hampton Roads, štát Virgínia, Arthur navštevoval Hamptonsku strednú školu, kde bol zvolený za prezidenta seniorskej triedy. Hoci získal štipendium na West Point, Arthur sa rozhodol nenasledovať svojho otca v armáde, a namiesto toho išiel na jeseň 1926 na William a Mary College vo Williamsburge, štát Virgína. Dva roky neskôr, prestúpil na University of Michigan v Anne Arbore, kde Arthur býval niekoľko rokov zatiaľ čo jeho otec bol profesorom ozbrojených vied a taktiky v programu ROTC. Arthur promoval na University of Michigan v 1930 s titulom B.A. v anglickom jazyku. Po práci ako redaktor na jednej z Munseyových publikácii, sa vrátil na University of Michigan kde získal titul M.A. v žurnalistike v 1932. Potom sa presťahoval do New York City, kde býval v Greenwich Village v byte na nižšom poschodí. Počas tohto obdobia, začal písať príbehy do časopisov. Medzi jeho promóciou na Michigane v 1930 a 1940, boli uverejnené jeho príbehy v časopisoch Wonder Stories, Detective Fiction Weekly, Mystery, The Illustrated Detective Magazine, Street & Smith\'s Detective Story Magazine, Amazing Stories, The Shadow, Street & Smith Mystery Reader, Detective Tales, Thrilling Detective, Double Detective, Startling Stories, Collier\'s, The Phantom Detective, Argosy Weekly, Unknown Worlds, and Black Mask. Naviac, v tom čase, Arthur pracoval ako spisovateľ a redaktor pre ...

Rex Beach (20)

Rex Ellingwood Beach byl americký romanopisec , dramatik a olympijský hráč vodního póla.

Renee Roszel (26)

Renee Roszelová píše pro nakladatelství Harlequin již od roku 1983. Do roku 2001 již měla na kontě více než třicet titulů. Renee patří se svými příběhy k vůbec nejoceňovanějším autorkám Harlequinu, mnohokrát se umístila na předních místech nejrůznějších literárních soutěží. Americký list USA Today dokonce jeden její příběh zařadil na seznam sta nejúspěšnějších amerických bestsellerů.

Raymond Queneau (18)

Raymond Queneau byl francouzský prozaik, básník a matematik. Vystudoval Sorbonnu, poté se stal zaměstnancem vydavatelství. Roku 1924 vstoupil do surrealistické skupiny. Roku 1929 se dostal do konfliktu s André Bretonem, po němž surrealistické hnutí opustil. V roce 1960 byl spolu s Françoisem Le Lionnaisem zakladatelem skupiny Oulipo. Nejprve byl ovlivněn surrealismem, člen skupiny Oulipo. Se surrealismem se poměrně brzy rozešel a věnoval se psaní tzv. experimentálních děl, kde spojoval racionalismus s fantazií. V jeho dílech se objevuje existencialistická skepse, pocit odcizení, tento vliv se mísí s jeho osobitým humorem a parodií. Často používal hovorovou formu jazyka, objevuje se u něj i fonetický přepis. Svůj první román – Svízel – zamýšlel jako překlad Descartových meditací do „novofrancouzštiny“, tedy do hovorového jazyka. Od tohoto záměru nakonec upustil. Queneauovo dílo existuje rovněž v souborném vydání Encyclopédie de la Pléiade :

Radoslav Nenadál (17)

Radoslav Nenadál byl český spisovatel a překladatel anglojazyčné literatury, amerikanista a anglista, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. října 1929 v Šumperku, avšak už v dětství se s rodinou přestěhoval do Prahy. Tam posléze vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat jako vysokoškolský pedagog. Překládal do češtiny například díla Ernesta Hemingwaye, Trumana Capoteho či Johna Irvinga a dalších. Mezi jeho překlady patří i román Sophiina volba amerického prozaika Williama Styrona. V roce 1981 Nenadál získal Cenu překladatelské sekce za překlad knihy Jamese Thurbera Filozof a ústřice a rovněž Cenu nakladatelství Odeon za práci v oblasti americké literatury. V roce 2017 byl uveden do Síně slávy v rámci Cen Josefa Jungmanna, udělovaných Obcí překladatelů. Od 80. let 20. století také psal vlastní uměleckou prózu. Mezi jeho povídkové sbírky a romány patří Rakvářova dcera a jiné prózy , Přijď zpět , Dušinky , Gaudeamus či My tě zazdíme, Aido, dále Škorpión, Zahrada či Sešitky chrámové pěvkyně . V jeho dílech se objevovalo vysokoškolské prostředí, Praha nebo také tabuizované téma homosexuality. Publikoval také vědecké práce z oblasti literární kritiky a historie, učebnice, skripta a další texty.

Petr Sís (20)

Petr Sís je mezinárodně uznávaný autor knih pro děti, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů českého původu. Narodil se v Brně jako syn režiséra Vladimíra Síse, vyrůstal v Praze. Na konci 60. let podobně jako mnoho jeho vrstevníků propadl západnímu rock and rollu, nechal si narůst dlouhé vlasy a s přáteli založil bigbeatovou kapelu. O něco později se stal jedním z prvních československých DJs. Jako hudební publicista pořídil řadu rozhovorů s hvězdami tehdejší angloamerické hudební scény a v roce 1969 uváděl pražský koncert skupiny The Beach Boys. Vedle toho svými ilustracemi pravidelně přispíval do časopisů, maloval obaly na hudební desky a filmové plakáty. Studoval na The Royal College of Art v Londýně a pražské VŠUP, kterou v roce 1974 absolvoval animovaným videoklipem k písni kapely Blue Effect nazvaným Mimikry. V roce 1980 Sísův krátký animovaný film Hlavy získal hlavní cenu na filmovém festivalu v tehdejším západním Berlíně. O dva roky později na základě nabídky výboru olympijských her v Los Angeles natočit animovanou sportovní znělku na téma veslování získal povolení vycestovat do USA. Když se státy východního bloku rozhodly letní olympijské hry bojkotovat, dostal příkaz okamžitě se vrátit do ČSSR. Sís v té době pracoval na videoklipu ke skladbě Boba Dylana You Gotta Serve Somebody určenému pro tehdy začínající MTV, proto termín návratu oddaloval, až se jeho pobyt v zahraničí stal pro československé úřady nelegálním. V roce 1984 se přestěhoval na americké východní pobřeží, kde žije a pracuje dodnes. O čtyři roky později získal americké občanství. Je autorem sedmadvaceti knih pro děti a mládež a k dalším přibližně šedesáti knihám vytvořil ilustrace. Také natočil řadu animovaných filmů a věnuje se filmovému plakátu, výtvarným objektům i nástěnným malbám. Je autorem mozaiky v newyorském metru či obří tapiserie na letištích v Praze a v Dublinu. Od září 2019 do února 2020 se v pražské galerii DOX uskutečnila...

Petr Piťha (22)

Petr Piťha je český katolický kněz, bohemista, lingvista a pedagog. V letech 1992–1994 zastával post ministra školství v první vládě Václava Klause, kam byl delegován coby nestraník Křesťanskodemokratickou stranou. Papež František jej 13. listopadu 2015 jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. Je autorem řady odborných a populárně naučných knih z oblasti výchovy, učení a lingvistiky a jedním ze zakladatelů české matematické lingvistiky. Mimo to sepsal řadu životopisů významných osobností katolické církve, např. sv. J. N. Neumanna, Zdislavy z Lemberka či Jana Sarkandera. Za své dílo obdržel řadu ocenění, mimo jiné New Europe Prize a Komenského medaili UNESCO. Východočeská Univerzita v Hradci Králové mu udělila čestný doktorát z Pedagogiky. V letech 1957–1966 vystudoval český jazyk, obecnou lingvistiku a historii na FF UK, roku 1966 získal titul kandidáta věd. Soukromě vystudoval katolickou teologii, na kněze byl tajně vysvěcen roku 1969 v Nizozemsku pro diecézi Breda. Začátkem 70. let 20. století působil v Leidenu. V roce 1988 a znovu v akademickém roce 1994-95 působil na Netherland Institut of Advanced Studies. V letech 1962–1990 působil na MFF UK a spolu s P. Sgallem, J. Panevovou a E. Hajičovou se zasloužil o zrod oboru matematická lingvistika. V r. 1991 se na brněnské Masarykově univerzitě habilitoval v oboru Bohemistika a téhož roku na podzim byl navržen na profesora v oboru Dějiny a teorie kultury . V r. 1992 byl prezidentem V. Havlem jmenován. Od roku 1990 byl vedoucím katedry občanské výchovy na PedF UK, od roku 1992 jako profesor. Reformoval studium učitelství v tomto oboru a zpracoval vzdělávací projekt „Obecná škola“ pro základní školy. Roku 1998 odešel do důchodu. Od září 2012 zastává úřad probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Mons. Petr Piťha přednesl 28. září 2018 v katedrále sv. Víta u příležitosti svátku svatého Václava a za přítomnosti kardinála Duky kázání, ve kterém ostře ...

Petr Fiala (20)

Petr Fiala je český politolog, vysokoškolský učitel a politik. Od října 2013 zastává poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně PČR, do níž kandidoval v předčasných volbách jako nestraník z prvního místa jihomoravské kandidátky ODS. Členem této strany se následně stal 7. listopadu 2013 a na 24. kongresu, který reflektoval drtivou volební porážku, byl 18. ledna 2014 zvolen čtvrtým předsedou Občanské demokratické strany. Od listopadu 2017 je místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR. Mezi 2. květnem 2012 až 10. červencem 2013 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy Nečasova kabinetu. V akademickém prostředí byl rektorem a prorektorem Masarykovy univerzity v Brně. Je předsedou správní rady nezávislého think-tanku Pravý břeh, jehož cílem je přispívat k vytváření ideového zázemí pravicové liberálně-konzervativní politiky.   Je z tradiční moravské měšťanské rodiny. Jeho dědeček František Fiala byl právník, který za první republiky pracoval jako vrchní rada politické správy na okresních hejtmanstvích v Ostravě, Hodoníně a Olomouci nebo později jako státní rada v Brně. Babička Františka z otcovy strany byla Židovka, celá rodina za války skončila v německém koncentračním táboře. Jeho otec s bratrem Jiřím se jako židovští míšenci dostali do koncentračního tábora až v roce 1944. Otec po válce vstoupil do KSČ, vystoupil po událostech v Maďarsku v roce 1956. Poté musel pracovat v dělnických profesích a kádrový profil celé rodiny byl poznamenán. Jeho matka Zdenka pracovala jako úřednice, později byla v důsledku onemocnění rakoviny v invalidním důchodu. V letech 1983–1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity , poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži . Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Po odchodu z redakce těchto novin byl od ...

Pavel Kucharský (16)

Narozen 11.1.1910 v Nemošicích u Pardubic, zemřel 22.3.1979 v Praze. PhDr., klasický filolog, jazykovědné práce, překlady z latiny.

Paulina Świst (12)

Paulina se narodila 27. září 1986 v Glivicích v polském Horním Slezsku. Vystudovala práva na Jagellonské univerzitě v Krakově. Pracuje jako právnička ve vlastní advokátní kanceláři ve Vratislavi. Zaměřuje se na trestní právo.

Paul Perry (12)

Paul Perry je spoluautorem několika bestsellerů New York Times, včetně Evidence of the Afterlife, Closer to the Light, Transformed by the Light a Saved by the Light, z nichž vytvořil populární film Fox.

Otokar Fischer (26)

Otokar Fischer byl český literární historik a profesor germanistiky na Univerzitě Karlově, divadelní kritik, teoretik a historik, překladatel, dramaturg, básník a dramatik. Pocházel z české židovské rodiny. V rodném Kolíně vystudoval gymnázium a po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu české i německé univerzity v Praze, kde studoval germanistiku . V Berlíně získal roku 1905 doktorát a nastoupil do Univerzitní knihovny v Praze. V roce 1909 se stal docentem, v roce 1917 na Karlově univerzitě v Praze mimořádným profesorem dějin německé literatury a od roku 1927 byl zde řádným profesorem. Jako odborník byl zván často do zahraničí, na vědecké kongresy a různé přednášky. Byl rozhodným antifašistou a ve 30. letech se zapojil do protifašistického hnutí. Jeho literární činnost a zásluhy ve vědním oboru dějiny německé literatury byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk a České akademii věd a umění, jejímž řádným členem se stal 29. listopadu 1933 . V letech 1920–1924 vyučoval také na dramatickém oddělení Konzervatoři hudby v Praze světovou literaturu dramatickou a rozbor světových dramat. Jeho celoživotním zájmem bylo divadlo. Už od roku 1907 působil jako divadelní referent v celé řadě novin a časopisů , Přehled, Česká revue, Cesta, Kritika, Právo lidu, Lidové noviny, Prager Presse, aj.) a po roce 1920 i krátce spoluredigoval časopis Jeviště. V jedné sezoně před válkou byl dramaturgem činohry Národního divadla, avšak z funkce odstoupil po devíti měsících pro zásadní programové neshody s vedením divadla. Stal se historikem prvního čtyřicetiletí Národního divadla a jako znalec této problematiky si vydobyl značnou autoritu, takže v roce 1935 po smrti K. H. Hilara byl vybrán jako jeho nástupce ve funkci šéfa činohry....

Otakar Brůna (20)

Otakar Brůna byl český redaktor, publicista, dramaturg a spisovatel.. Vystudoval reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě a na přelomu čtyřicátých a padesátých let studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1947 začal publikovat v regionálním tisku své první příspěvky týkající se československého filmu. Roku 1950 se stal redaktorem deníku Mladá fronta. Po absolvování základní vojenské služby začal pracovat jako novinář v armádních časopisech. Do roku 1962 pracoval pro obdeník Dukla v Bratislavě a pak se stal vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Publikoval také v různých filmových periodikách . Krátce působil jako dramaturg Armádního divadla v Martině a v Československé televizi V roce 1974 se stal šéfredaktorem měsíčníku Gramorevue. a od roku 1976 do roku 1984 byl šéfredaktorem čtrnáctideníku Svazu českých dramatických umělců Scéna, kde ale vedle odborných textů dostávaly prostor také příspěvky podporující kulturní politiku KSČ. V devadesátých letech by redaktorem TV Prima a spolupracoval s populárními časopisy . Začal jako básník. První samostatnou knihu Nebe plné hedvábí vydal v roce 1961. Pro mládež napsal dvě ideologicky motivované novely Čertovo kolo a Boj o perlu . Nejznámější z jeho tvorby jsou však knižní podoby rozhovorů se známými herci . V roce 2001 obdržel za knihu literatury faktu Vladaři Dračích údolí cenu Miroslava Ivanova.

Miroslava Varáčková (24)

Miroslava Varáčková žije a tvorí v Trnave. Je vydatá a má dve malé deti. Píše príbehy pre young aldults a väčšina jej kníh sa radí do žánru fantasy. Je verná novým, originálnym témam. Vo voľnom čase sa venuje svojej rodine, s ktorou často chodí do hôr. Miluje svoje deti, manžela, knihy, turistiku, cestovanie, dobré filmy a rockovú hudbu. Bojí sa hlbokej vody a neznáša faloš.

Miroslav Rutte (23)

Miroslav Rutte byl český literární a divadelní kritik, esejista a publicista, dramatik, prozaik a básník, filmový estetik, autor filmových scénářů. Narodil se v Praze v rodině c.k. notáře Eugena Rutteho. Studoval na gymnáziu v Žitné ulici a v letech 1908–1914 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia se posléze ujal jako sedmý v řadě divadelních referentů divadelní rubriky Národních listů a to po odchodu Otokara Fischera. Svůj první referát zde uveřejnil 5. ledna 1923. V Národních listech působil nepřetržitě až do válečných let . Zemřel roku 1954 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Miroslav Bobek (16)

Miroslav Bobek je český přírodovědec a manažer, od roku 2010 ředitel Zoo Praha a v letech 2014–2016 také prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Dlouhou dobu pracoval v Českém rozhlasu, kde se proslavil především projektem Odhalení, v němž formou reality show sledoval život goril v Zoo Praha. Miroslav Bobek vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1993 do 2009 působil v Českém rozhlase, kde pracoval zpočátku jako redaktor a zpravodaj. Věnoval se především popularizaci vědy. V roce 1997 byl vedoucím projektu Duhový most, zajišťujícího vysílání v době povodní na Moravě. V letech 1998–2000 byl šéfredaktorem stanice Praha. V roce 2000 založil divizi Český rozhlas 8 a stal se jejím šéfredaktorem. V roce 2005 koncipoval vybudování populárně-naučné stanice Leonardo, jejíž byl do roku 2009 ředitelem. Na sklonku roku 2009 zvítězil v konkurzu na ředitele Zoo Praha a k 1. lednu 2010 tuto funkci převzal. V červnu 2014 byl zvolen prezidentem Unie českých a slovenských zoologických zahrad . Tuto funkci vykonával do roku 2016. Miroslav Bobek je ženatý; s manželkou Klárou mají syna Kryštofa a dceru Markétu. V roce 1994 Miroslav Bobek inicioval a pak řadu let organizoval projekt Africká odysea, při kterém byla za pomoci satelitní a VHF telemetrie monitorována migrace čápů černých z České republiky do afrických zimovišť a zpět do Čech. Čápi byli při těchto sledováních vybaveni „batůžky“ s vysílačkami a byli sledování satelitní telemetrií. Vedl řadu expedic do Afriky, z nichž uskutečnil stovky živých vstupů. Vedoucí roli měl rovněž v projektu Nová odysea o migraci čápů v Asii, který byl zahájen v roce 2002 a volně navazoval na projekt Africká odysea. Poté dva roky organizoval on-line přenos líhnutí sokolů stěhovavých na Týnském chrámu v Praze a budovu Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Projekt měl název Sokoli v srdci velkoměsta. Mezi da...

Miloš Holas (15)

Narozen 19.5.1906 ve Vizovicích, zemřel 12.9.1989 tamtéž. PhDr., lyrický básník, autor dětské literatury s dobrodružnými náměty, nakladatelský redaktor.

Mia Sheridan (14)

Mia Sheridan žije v Cincinnati v Ohiu se svým manželem, policejním důstojníkem, a čtyřmi dětmi. Její literární tvorbu výrazně ovlivnila ztráta pátého dítěte, malé dcerky. Vášnivě ráda čte a ještě raději sama splétá milostné příběhy těch, jimž je předurčeno kráčet životem bok po boku.

Martin Andersen Nexø (15)

Martin Andersen Nexø, zapisováno také Nexö, vl. jménem Martin Andersen, byl dánský spisovatel později usedlý ve Východním Německu. Ve svém díle se zaměřoval na sociální problémy chudých, jeho nejznámější dílo je Pelle dobyvatel. Psal také knihy pro děti, povídky a je autor pamětí. Martin Andersen se narodil v jedné z nejchudších částí Kodaně, tam se také jeho život a dílo propojilo s nemajetnou vrstvou obyvatel. Později se na počátku 20. století stal prvním průkopníkem dělnické literatury v Dánsku. V roce 1877 se rodina Andersenových přestěhovala do Nexø na ostrově Bornholm. Zde se začal v roce 1884 učit obuvníkem. Od roku 1889 studoval na lidové univerzitě a začal psát první novinové články. Ke konci roku 1893 se dostal tuberkulózu a odjel na léčení do Itálie a Španělska. O těchto cestách napsal knihu Soldage . Protože mu byl posléze zakázán vstup do Itálie z politických důvodů se usídlil u Bodamského jezera, kde se setkal s Fritzem Mauthnerem. V roce 1897 složil učitelské zkoušky a našel si místo v Odense. V roce 1898 se oženil s Margrethe Thomsen a vydal svůj první cyklus povídek. V roce 1910 vydal svůj asi nejznámější román Pelle erobreren , který se zaměřuje na těžký život sedláků a migrantů; využívá svoje zkušenosti z dětství. Román se stal známý také díky úspěšné filmové adaptaci Bille Augusta v roce 1987 . První díl zachytil Pelleho jako chlapce a migranta do nové země. Druhý díl románu zachytil Pelleho již jako dospělého muže nacházejícího cestu k sociální demokracii. V roce 1919 spolu s Marií Nielsenovou přestoupil ze Socialistisk Arbejderparti do Venstresocialistisk Parti, ze které se v roce 1920 vyvinula Danmarks Kommunistiske Parti . Po obsazení Dánska Němci v roce 1941 byl Andersen zatčen, ale v roce 1943 se mu podařilo přes Švédsko utéct do Sovětského svazu. Po druhé světové válce se An...

Markus Heitz (23)

Markus Heitz je německý spisovatel žánru fantasy, science fiction a hororu. Po studiu na střední katolické škole Johanneum v Homburgu, které ukončil v roce 1991 a po vojenské službě, vystudoval v roce 2000 germanistiku a historii. Příležitostně pracoval jako novinář pro list Saarbrücker. Patří mezi nejúspěšnější německé autory své doby, přízeň čtenářů i kritiků si získal již fantasy ságou Ulldart v roce 2002, úspěšné byly také romány ze světa Shadowrun. Dosud největší úspěchy však zaznamenal s tetralogií ze světa trpaslíků, která byla záhy po svém publikování v rodné vlasti autora přeložena a vydána také v českém jazyce pod názvy Trpaslíci, Válka trpaslíků, Pomsta trpaslíků, Osud trpaslíků a Triumf Trpaslíků. Jidáš 1. Spravedlivý hněv česky-2010 Fantom Print 2. Spalující nenávist česky-2012 Fantom Print 3. Temné stezky česky-2013 Fantom Print 4. Zuřící Bouře česky-2014 Fantom Print Kolektoři

Magda Váňová (23)

Narozena 25. 10. 1954 v Chlumci nad Cidlinou. Spisovatelka, novinářka a překladatelka.

Madonna (13)

Madonna , narozená 16. srpna 1958 v Bay City ve státě Michigan jako Madonna Louise Ciccone, je celosvětově uznávaná zpěvačka, skladatelka, herečka a podnikatelka, často označovaná jako "královna popu". V roce 1978 se přestěhovala do New Yorku, aby se věnovala modernímu tanci, a brzy poté začala pracovat v hudebním průmyslu. Madonna V roce 1983 vydala debutové eponymní album, po němž následovala řada úspěšných alb, díky nimž se stala hudební ikonou. Její schopnost neustále přetvářet svou image a zvuk ji udržuje v popředí hudebního průmyslu po celá desetiletí.

Lucius Annaeus Seneca (18)

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona. Narodil se v hispánské Cordubě, kde jeho otec vyučoval řečnickému umění. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor a propagátor deklamací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v Egyptě, aby si upevnil zdraví. Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal kvestorem a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech na žádost Claudiovy čtvrté manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Sextem Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus a jeho moc začala upadat. Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, ač jeho reáln...

Lucie Seifertová (25)

Lucie Seifertová je česká spisovatelka a ilustrátorka. Za svou práci získala mimo jiné cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu, cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilobit. Vyrůstala v poděbradské ulici Na Chmelnici. Přála si vystudovat UMPRUM, ale navzdory několikaleté snaze se ji na školu nepodařilo dostat. Po studiu na Hollarově střední odborné škole výtvarné pracovala jako grafička ve sklárnách v Poděbradech a časopisech Ohníček, Dikobraz a Sorry. Na počátku 90. let byla přijata na AVU, kde působila v ateliéru malby u Jiřího Sopka. Debutovala prostorovým leporelem Tajemná Praha . V dalších letech se věnovala především grafice pro časopisy, ilustrovala knihy, působila též jako výtvarná redaktorka a pravidelně přispívala na internetové stránky Českého rozhlasu. Protože se jí dlouho nedařilo najít nakladatele, se svým manželem Petrem Prchalem založila vlastní nakladatelství. Za devítimetrové leporelo Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí , na kterém Seifertová pracovala několik let, získala cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003. Dále také Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin roku. V roce 2004 uvedla v Národním muzeu sedmdesátimetrovou zvětšeninu této knihy pod názvem Dějiny udatného českého národa. Od té doby tato putovní výstava zbrázdila celou Českou republiku a navštívilo ji více než 250 tisíc lidí. Dvojče této výstavy v angličtině absolvovalo úspěšné turné po USA. Úspěšné bylo také rodinné nakladatelství, které do roku 2007 prodalo více než 200 tisíc jejích knih. Od roku 2008 se svým manželem Panchem pracovala pro Českou televizi na stojedenáctidílném animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa . Seriál byl vysílán od roku 2009. Každý díl má okolo tří minut. Obdržela za něj cenu Elsa za nejlepší animovaný pořad a cenu Trilo...

Libor Kubánek (31)

Učitel hry na bicí nástroje a keyboard. Práce z oboru.

Libor Budinský (17)

Narozen 1967,vystudoval FF Univerzity Karlovy,od r.1993 se věnuje žurnalistice.Několik let působí v deníku Lidové noviny,nyní je redaktorem časopisu Instinkt.

Leonid Maksimovič Leonov (23)

Leonid Maximovič Leonov byl ruský sovětský spisovatel a dramaturg, který hrál v literatuře významnou roli po více než 60 let. Jeho otec Maxim Leonidov Leonov, básník a novinář, carem i s rodinou vyhnán na Sibiř, do Archangelska. Leonidovi se zde líbilo a později se tamní kraj objevil v řadě jeho povídek a novel. V ruské občanské válce byl v armádě, nejprve jako voják, poté i jako novinář. Své literární prvotiny, zejména poezii podepisoval pseudonymem Lapoť. Po roce 1925 začal psát romány, z nichž řada byla brzy vydána v zahraničí. Mimo psaní knih se odhodlal v třicátách letech k napsání celé řady mnohdy velice úspěšných dramat. I nadále působil jako aktivní novinář, po válce psal např. o ochraně pracovního prostředí, ochraně přírody a památek, o estetice pracovních nástrojů. Jeho novely se zabývají etickými problémy Ruska mezi roky 1917 - 1941, je však nutno mít na paměti, že jeho pojetí těchto problémů je v rámci „socialistické morálky“. Celá řada jeho prací byla vydána v češtině. Po roce 1960 dostal možnost cesty po Americe a i tyto prožitky využil ve své tvorbě. Byl veřejně činný v mírovém hnutí, byl poslanec Nejvyššího sovětu. Roku 1967 dostal státní cenu SSSR, poté i Leninovu cenu a roku 1972 byl zvolen do Akademie věd SSSR a stal se také členem obdobné instituce v Jugoslávii. Uměl psát nejen knihy poplatné době, ale i romantické milostné příběhy, věnoval se starým legendám, napsal bajky i pohádky, desítky povídek různých žánrů. Mnohé z nich se dočkaly několika vydání

Kristin Cast (14)

Kristin Cast žije v oklahomském velkoměstě Tulsa. Studuje vysokou školu, obor komunikační studia, a její touha stát se spisovatelkou, tak jako její matka, se splnila, když spolu napsaly sérii fantasy Škola noci.

Kolektiv autorů (30)

Klára Jarunková (17)

Klára Jarunková byla slovenská prozaička a autorka knih pro děti a mládež. Narodila se v rodině poštovního úředníka, její otec se později stal správcem horské chaty v Nízkých Tatrách. Vzdělání získala na dívčím gymnáziu v Banské Bystrici, kde také v roce 1940 maturovala. Při zaměstnání pak začala studovat slovenštinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, avšak toto studium nikdy nedokončila. Začala pracovat jako učitelka, později byla zaměstnána na bratislavské radnici, v Československém rozhlase a nakonec se usadila v redakci časopisu Roháč. V roce 1953 začala psát pro rozhlas a později i pro časopis Roháč a pro další časopisy a deníky. První kniha jí však vyšla až v roce 1960. Její přístup k dětské literatuře v té době nezvyklý – příběhy podávala z pohledu dítěte a psala je v první osobě, čímž dávala dětem možnost lépe se vcítit do děje a ztotožnit se s ním. Kromě pohádek psala i dívčí romány a umělecko-naučnou a cestopisnou literaturu. Díla jako Jediná a Bratr mlčenlivého Vlka se díky sedmdesáti překladům stala součástí zlatého fondu světové literatury pro děti a mládež. Její díla jsou přeložena do téměř 40 jazyků.

Kerstin Gier (22)

Kerstin Gierová je německá spisovatelka, autorka románů pro ženy a mládež. Píše také pod pseudonymy Jule Brandová a Sophie Bérardová. S psaním románů prý tato diplomovaná pedagožka začala v roce 1995, když přišla o práci. Již její prvotina Muži a jiné katastrofy byla velmi úspěšná a dočkala se zfilmování. V březnu 2013 byl do kin uveden film podle knihy Rudá jako rubín s hvězdným obsazením. A hned s velkým úspěchem - její román Mafie matek i další se již dávno staly kultovními a patří mezi nejprodávanější. Její knihy pro mládež jsou bestsellery po celém světě. Kerstin Gierová žije na volné noze se svým mužem a dvěma kočkami nedaleko Kolína nad Rýnem.

Karel Kálal (24)

Karel Kálal byl učitel a ředitel na školách, spisovatel. V Soběslavi vystudoval učitelský ústav a pak učil na řadě škol v Čechách , byl ředitelem průmyslové a obchodní školy dívčí v Písku. Po roce 1918 pomáhal organizovat odbory školství na Slovensku a pak byl ředitelem obchodní akademie v Banské Bystrici. Z Moravy dojížděl často na Slovensko a začal se angažovat v česko-slovenských hlavně kulturních vztazích svým dílem, články v tisku, psaním odborných prací. Byl spoluvydavatelem slovenského časopisu Dom a škola. Rodný dům spisovatele Karla Kálala v Rakově je čp.1. Na domě byla ještě za jeho života 25. května 1930 odhalena bronzová pamětní deska. Na desce je tento nápis: Zde se narodil Karel Kálal, spisovatel, 9. 1. 1860. Zemřel roku 1930 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Josef Jelen (20)

Josef Jelen byl český římskokatolický duchovní, člen kongregace redemptoristů a spisovatel. Po roce 1963 odešel z duchovenského stavu. Byl pak jedním z exponentů normalizace v Československém rozhlasu. V závěru života se určitým způsobem vrátil ke katolické víře. Josef Jelen pocházel z rodiny malíře písma a pozlacovače. Rodiče jej nasměrovali k duchovenskému stavu. Vystudoval pražské Arcibiskupské gymnázium, a po něm vstoupil do Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele . Na kongregačním učilišti v Obořišti vystudoval teologii a v roce 1946 byl vysvěcen na kněze. Následně působil v redemptoristické koleji při kostele sv. Jana Nepomuckého v Plzni. Zde proslul jako oblíbený kazatel a rovněž začal psát svá první literární a básnická díla. Po roce 1948 začal v kázáních kritizovat komunistický režim. Rovněž přes státní zákaz četl v kostele pastýřský list biskupů V hodině velké zkoušky, který navíc doplnil vlastním komentářem. To vedlo v roce 1949 k jeho zatčení a tříletému věznění. Tři roky ve vězení Josefa Jelena značně proměnily. Ihned po propuštění mohl požádat o ustanovení do duchovní správy . Nadále se snažil prosadit také jako spisovatel a básník, často se odkazoval například na Jakuba Demla. Deml sám však o kontakty s Jelenem příliš nestál, ba dokonce mu doporučoval, aby literárních a básnických pokusů zanechal. Jelen nicméně začal používat určitou sebestylizaci do role kněze rebelanta. Tím se snažil připodobnit Demlovu "rebelantskému" období z první poloviny 20. století. Josef Jelen v letech 1952-1958 působil jako administrátor v Konárovicích. Zde vedl vzorně farní agendu a poměrně ochotně spolupracoval s komunistickými orgány veřejné správy. V letech 1...

John Maddox Roberts (15)

John Maddox Roberts, narozen 25. 6. 1947 Ohio, USA. Po opuštění vysoké školy v r. 1967 nastoupil vojenskou službu, jako zelený baret se účastnil války ve Vietnamu. Po návratu se rozhodl stát spisovatelem. První román Doubleday prodal v r. 1975 , další The Strayed Sheep of Charun byl vydán r. 1977. Je autorem desítek knih, např. úspěšné serie SPQR ze starověkého Říma, fantasy serie Stormlands a detektivky s detektivem Gabe Treloarem.

Joachim Friedrich (23)

Joachim Friedrich je německý promovaný ekonom a profesor podnikového hospodářství. Vedle vědeckých publikací píše i knihy pro mládež, které byly přeloženy do více než 40 jazyků a divadelní hry.

Jitka Molavcová (13)

Jitka Molavcová je česká herečka a zpěvačka, známá především díky svému působení na české muzikálové scéně. Je spjata s kultovním pražským divadlem Semafor, které bylo v 60. letech 20. století a později centrem avantgardních performancí a hudebních experimentů. Semafor, založený Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, se stal líhní nových talentů a inovativních představení, která kombinovala prvky jazzu, pop music a komedie. Jitka Molavcová Její přínos divadlu zahrnoval herectví i zpěv, díky čemuž se stala známou osobností v českých kulturních kruzích.

Jiří Kropáček (9)

doc. PhDr Jiří Kropáček Jiří Kropáček se narodil 27. 2. 1930 v Praze a zemřel tamtéž 22.1.2009. Otcem byl italský legionář, plukovník generálního štábu čs. armády, který byl za odbojovou činnost 13. prosince 1943 v Drážďanech Němci popraven. Jiří Kropáček vystudoval obor dějin umění na filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Zde se setkal s velkými osobnostmi českého dějepisu umění Antonínem Matějčkem, s Josefem Cibulkou či Janem Květem. Po studiích pracoval nejprve v Alšově jihočeské galerii na Hluboké, kde se podílel na prezentaci jihočeské pozdní gotiky a potom v Národním muzeu v Praze . V roce 1961 se stal asistentem na katedře dějin umění a estetiky FF Karlovy University. Zde se také habilitoval. Habilitační řízení proběhlo v dubnu 1990, docentem pro obor teorie a dějiny umění jmenován k 1.5.1990. Od r. 2003 přešel na Katolickou teologickou fakultu na Ústav dějin křesťanského umění. Člen národního komitétu ICOMOS . V prosinci 1955 se oženil se studentkou mediciny Libuší Křelinovou, dcerou spisovatele Františka Křeliny, odsouzeného v červenci 1952 za protistátní činnost na 12 let. Byl zatčen 24.8.1951 na Spořilově a vězněn do roku 1960, kdy byl v květnu propuštěn na amnestii.

Jiří Černý (15)

Narozen 4. 4. 1940 v Hradci Králové, zemřel 10. 11. 2019. Autor populárně naučných publikací pro děti.

Jiří Brabenec (21)

Jiří Brabenec byl český strojař, motocyklový závodník, spisovatel a novinář. Působil jako redaktor v novinách Mladá fronta a Lidová demokracie. Často vystupoval pod pseudonymem Eric Kraft. Absolvoval Průmyslovou školu strojnickou v Kladně , dva roky studoval studoval žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V průběhu let vystřídal celou řadu zaměstnání od technických oborů přes motoristické až po novinařinu . Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Mladá fronta a poté od roku 1951 až do svého nástupu do penze v roce 1971 v deníku Lidová demokracie. V roce 1961 podnikl společně s cestovatelem Potužníkem a kolegou spisovatelem Jedličkou cestu na malých motocyklech na Blízký východ, kde jako první motocyklisté projeli Sinajskou pouští. V době politického uvolnění a svobody tisku rozkryl a investigativně vypátral do té doby zcela neznámé informace a souvislosti kolem číhošťského zázraku a osoby katolického kněze Josefa Toufara, vyšetřovaného StB. První ze série článků vydaných na toto téma byl článek s titulem Jak a proč zemřel farář Josef Toufar z 12. května a následně Světlo pravdy nad číhošťským zázrakem z 23. května 1968, které oba vyšly v Lidové demokracii. V těchto článcích vůbec jako jeden z prvních veřejně obvinil prokurátora Čížka ze lži proti lidu i státu, když v lednu 1950 nezákonně zadržel a následně exekutivně stíhal číhošťského faráře. Sérií těchto reportážních článků výrazně napomohl k otevření trestního stíhání proti vyšetřovateli Ladislavu Máchovi, který byl přímo zodpovědný za brutální mučení a předčasnou Toufarovu smrt na konci února 1950. Trestní stíhání Ladislava Máchy však zastavila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy i přesto, že se proti němu podařilo získat dostatek vypovídajícího materiálu a bylo vyslechnuto přes 80 svědků. V době politického uvolnění před vp...

Jennifer L Armentrout (27)

Jennifer Lynn Armentrout bydlí v Martinsburgu v Západní Virginii v USA. Když právě nepracuje, ráda čte, dívá se na zombie filmy nebo si užívá volný čas se svým manželem a psem Lokim. Hodně času rovněž tráví na Twitteru. Už na základní škole, když začala psát povídky, snila o tom, že se stane spisovatelkou. A taky jí moc nešla matematika. Jennifer píše paranormální romány pro mládež, sci-fi, fantasy a romance ze současnosti. J. Lynn je pseudonym autorky, pod kterým píše romantickou sérii Gamble Brothers, „new adult“ romány Počkám na tebe a Jako led , paranormální sérii Nephilim Rising nebo fantasy sérii Lux a Covenant.

Jaroslav Putík (16)

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Jaroslav Čejka (20)

Jaroslav Čejka je český básník, prozaik a publicista, který vystudoval stavební fakultu ČVUT a pracoval v různých kulturních i redakčních funkcích. Po roce 1989 působil mimo jiné v reklamě a jako redaktor, zároveň se věnoval literární tvorbě a publikoval pod několika pseudonymy. Ve svých dílech kombinuje humor, ironii a společenskou kritiku; píše poezii, prózu i detektivní příběhy.

Jaromír Hořec (22)

Jaromír Hořec byl český básník, spisovatel, novinář a publicista. Stal se jedním ze zakladatelů Mladé fronty v roce 1945 a do roku 1950 byl jejím šéfredaktorem a zároveň ředitelem nakladatelství. 1950-1953 redaktor nakladatelství Mír, 1953-1965 šéfredaktor časopisu Hlas revoluce. Díla: "Sovětské slunce míru" , "Takový je fašismus - K americké agresi v Koreji" , "K úloze československých legií v Rusku - Politika světových imperialistů a česká buržoasie v intervenci proti SSSR" , "Poslední boj Julia Fučíka" , "Cesty zrady - Několik kapitol o protisovětské a protinárodní politice české buržoasie a světových imperialistů" a další. V období 1965–1969 působil na Karlově Univerzitě. Z politických důvodů ji však musel po roce 1968 opustit. V roce 1979 založil samizdatovou edici Česká expedice, dva roky poté skončil na půl roku ve vazbě za podvracení republiky a za šíření ineditní literatury. Příležitostně psal texty k jazzové a taneční hudbě . Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí, později též jeho předsednictva a Nadace pro postavení pomníku T. G. Masaryka v Praze. V roce 1993 obnovil spolu s místopředsedou Masarykova demokratického hnutí doc. Vratislavem Preclíkem vydávání Masarykovsko-Herbenovského časopisu Čas v původní úpravě a formátu. Za tuto činnost obdržel v roce 2000 od MDH čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu. Po pádu komunismu a rozpadu SSSR spoluzaložil Společnost přátel Podkarpatské Rusi jejímž nákladem vydal řadu knih o historii země. Jeho strýcem byl spisovatel a věrný spolupracovník prezidenta Masaryka dr. Jan Herben. Zemřel roku 2009 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jarmila Dědková (20)

Jarmila Dědková učí na Taneční konzervatoři v Brně pedagogiku, psychologii, filosofii a povinný klavír. Už v roce 1975 vydává nakladatelství Blok její prvotinu Skleněný svět, určenou pro menší děti. O rok později vychází ve stejném nakladatelství , Smůla na patách , Medový čas , Křehčí než porcelán , Kamínek v botě a Sonáta pro Pavlu

Jan Vyčítal (9)

Jan Vyčítal byl český country zpěvák, skladatel a karikaturista, známý svým humorným přístupem k hudbě i výtvarnému umění. Narodil se 6. března 1942 v Brně v Československu a stal se významnou osobností české country a folkové scény. Vyčítalova kariéra trvala několik desetiletí, během nichž vydal řadu alb a hojně koncertoval. Jeho tvorba často odrážela každodenní život obyčejných lidí, ale také politickou satiru, která byla obzvláště palčivá v době komunistické éry v Československu. Vyčítalovy písně se vyznačovaly vtipnými texty a chytlavými melodiemi, díky nimž se stal oblíbeným umělcem mezi fanoušky country hudby ve své vlasti. Byl také členem slavné české country skupiny Greenhorns . Jan Vyčítal zemřel 23. února 2020 a zanechal po sobě odkaz jednoho z průkopníků žánru české country.

Jan Stach (21)

Narozen 1951, zemřel 15. 2. 2011. JUDr., Ph.D., právník, vysokoškolský pedagog, specializace na oblast kriminalistiky, publikace z oboru. Zároveň novinář, autor literatury faktu a autor detektivek a povídek s kriminální zápletkou.

Jan Hnízdil (12)

Jan Hnízdil je známý český celostní a rehabilitační lékař, jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny a také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih. Jan Hnízdil vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem, po škole pracoval jako odborný asistent na katedře tělovýchovného lékařství FTVS UK a deset let vedl rehabilitační oddělení fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jako externista také přednášel problematiku dopingu a sportovní zátěže na 3. LF UK v Praze. Je členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro psychosomatiku. Jan Hnízdil je znám díky svému veřejnému působení a knihám, snaze o výklad medicíny celostně , tj. tak, že zdravotní stav pacienta výrazně závisí na jeho psychickém stavu a na jeho tzv. životním příběhu, kdy případná nemoc zapadá do kontextu pacientova života a řešení jednotlivých životních situací, také díky kritice současného jednostranně biologického zaměření moderní západní medicíny a snaze o jeho vyvážení o celostní pohled a návrat ke kořenům a pravému smyslu medicíny. Dále se opakovaně veřejně vyjadřoval k problematice dopingu ve vrcholovém sportu, o kterém napsal ze svých zkušeností sportovního lékaře knihu Doping, aneb, Zákulisí vrcholového sportu, kritizuje, podle něj chorobnou, provázanost zdravotnického systému a lobby nadnárodních farmaceutických firem, doporučuje a usiluje o změny ve vzdělávání budoucích lékařů ve smyslu výrazného rozšíření výuky psychosomatiky pro všechny budoucí lékaře bez ohledu na budoucí specializaci, protože psychosomatiku chápe jako jádro a výchozí bod pro další jednání a pomoc pacientům. Tyto myšlenky shrnul např. ve své netradičně pojaté knize o přístupu k vlastnímu zdraví každého člověka s názvem Mým marodům : Jak vyrobit pacienta. V součas...

Jan Boněk (16)

Doc. Mgr. Jan Boněk studoval na filmové a televizní fakultě AMU a absolvoval na Vysoké škole múzických umění ve Finsku, V letech 1969 ? 2000 natočil téměř 800 dokumentárních projektů především pro Českou televizi, pro britskou televizi Channel Four, Rakouskou státní televizi a nadaci J. P. Gettyho v Los Angeles. V roce 1992 založil kulturní agenturu LA BON, v níž vyrobil převážně pro Českou televizi jako producent, autor scénářů a režisér víc než sto samostatných dokumentů. Od roku 1987 se věnuje výsledkům české egyptologie a výzkumům světoznámého egyptologa prof. Miroslava Vernera. V roce 2005 dokončil rozsáhlý projekt s českými archeology a historiky, netradiční pohled na historii Prahy od paleolitu až k třicetileté válce.

Jan Beneš (21)

Emil Hakl se narodil 25. 3. 1958 v Praze. Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník, zvukař, textař a redaktor. Vystudoval Státní konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet. Publikoval v časopisech Iniciály, v revui Moderní analfabet, v Literárních novinách, ve Tvaru, v internetovém časopise Dobrá adresa a v různých sbornících a almanaších. V současné době se živí jako novinář v týdeníku Instinkt. Ve své literární tvorbě se zpočátku věnoval poezii, prózu píše od roku 1998.

Ivan Bičík (19)

Ivan Bičík je český sociální geograf, docent Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v Praze, dětství prožil na pražské periferii v Motole a v poválečném Frýdlantu v Čechách, vylidněném odsunem. Po studiích nejprve učitelství zeměpisu a následně ekonomické geografie na Přírodovědecké fakultě UK a po základní vojenské službě se na fakultu vrátil jako pedagog. Zpočátku se zaměřil především na geografii socialistických států a měl možnost poznat reálné fungování tehdejšího systému na mnoha služebních cestách a expedicích v Rusku a ve střední Asii. Zde také prožil srpnovou okupaci roku 1968. V 70. letech také organizoval a zúčastnil se expedice studentů na Střední východ. O této cestě vydal spolu s M. Krůtou knihu Cílem je Zágros. Ivan Bičík je ženatý a s manželkou Helenou má tři děti: Marek je novinář, David je brankář a Karolína . Do 70. let hrál volejbal za tým Matematickofyzikální fakulty UK Praha a později do 90. let trénoval ženský volejbalový tým MFF UK Praha. V 80. letech zakládal spolu s prof. Václavem Gardavským nový obor geografie cestovního ruchu a od 90. let se intenzivně věnuje sledování a hodnocení využití zemědělského půdního fondu. Habilitace proběhla v roce 1990. Po celou dobu své akademické dráhy publikuje v předních českých a zahraničních časopisech . V rámci Mezinárodní geografické unie řídil pracovní komisi Land Use /Land Cover a v rámci této komise vydává ve spolupráci s dalšími zahraničními kolegy Atlas Land Use. V roce 1994 byl zvolen prezidentem České geografické společnosti a tuto funkci vykonával do roku 2006, v roce 2018 pracuje jako člen Hlavního výboru této společnosti a zástupce České geografické společnosti v Radě vědeckých společností. V 90. letech se zapojil i do řízení Univerzity Karlovy, v prvním porevolučním období pracoval jako proděkan Přírodovědecké fakulty ...

Hunterová Erin (30)

Hugo Siebenschein (22)

Hugo Siebenschein byl český literární historik, germanista, lexikograf a autor učebnic. Je znám především svým česko-německým a německo-českým slovníkem, zatím nejmodernějším ve své rozsahové kategorii.

Gerry Duggan (19)

Americký autor komiksů, režisér a fotograf žijící v Los Angeles. Mezi jeho největší úspěchy patří Deadpool, který vychází i u nás díky nakladatelství Crew.)

Franz von Liszt (19)