Všichni Autoři a témata

František Tuláček (1)

Ing. František Tuláček pocházel z rodiny rolníka v Budiměřicích. Jako nejstaršího syna ho rodiče poslali na studia. Na nymburském reálném gymnáziu maturoval ve válečném roce 1941. Protože české vysoké školy byly v Protektorátu Čechy a Morava uzavřeny, Vysokou školu zemědělskou v Praze absolvoval s titulem zemědělského inženýra až po válce. Pak pracoval na několika místech Čech v drůbežářských závodech, kde získával další praktické zkušenosti pro svou budoucí učitelskou dráhu. Jeho nejvyšším zařazením byl post technicko-výrobního náměstka ředitele Drůbežářských závodů v Plzni v padesátých letech. V dalším vzestupu mu tehdy zabránilo více důvodů: kromě náboženského vyznání, "kulackého" původu jeho samého i jeho manželky to bylo především tvrdošíjné odmítání vstupu do KSČ. S celou rodinou se proto přestěhoval na Hanou do Přemyslovic na Prostějovsku, kam byla z Jeseníku přemístěna celostátní drůbežnická škola s internátem. Dostal na ní místo učitele, dálkově si doplnil pedagogické vzdělání. V dalších letech vychovával ve zdech novogotického zámku konfiskovaného roku 1951 potomkům Edmunda Bochnera v Přemyslovicích středoškolskou mládež připravující se na zaměstnání v drůbežářství, popř. na studium na zemědělských fakultách. František Tuláček byl autorem řady odborných publikací, vědeckých článků i učebnic z oboru chovatelství drůbeže. Zabýval se především teorií chovu drůbeže, genetikou a plemenářstvím. Byl posuzovatelem drůbeže na výstavách , které i sám organizoval, a samozřejmě také dlouholetým funkcionářem Českého svazu chovatelů drobného zvířectva. Jako první Čech byl roku 2008 vyznamenán Medailí za zásluhy Evropského chovatelského svazu. Stal se nestorem českého drůbežářství. Ani po odchodu do penze nepřestal s chovem kachen a králíků, dokud mu síly sloužily pomáhal v přemyslovické drůbežárně ještě alespoň jako noční hlídač. V létě 2012 oslavil v rodinném kr...

Patrick Holford (1)

Odborník na výživu, publikace z oboru.

Petra Němcová (1)

Petra Němcová je česká topmodelka. Narodila se v Karviné. Její otec byl zedník a matka učitelka. Po základní škole studovala obor Oděvnictví na SPŠ chemické v Ostravě. Odmaturovala s vyznamenáním v roce 1997. V roce 1995 vyhrála českou soutěž Elite Model Look. Poté odjela do Milána. Získala titul Model roku 2003 časopisu Sports Illustrated Swimsuit Issue, v němž se objevila na obálce. Jako modelka pracovala mj. pro Victoria's Secret, jakož i pro další společnosti zaměřené na dámskou módu. Dne 3. června 2004 zasedla v porotě na 53. ročníku Miss Universe v ekvádorském hlavním městě Quito. Dne 26. prosince 2004, když byla se svým snoubencem v Thajsku, je zasáhlo tsunami. Petra přežila tak, že vyšplhala na palmu, kde strávila následujících 8 hodin. Navíc utrpěla zranění pánve, z něhož se úspěšně vyléčila. Její tehdejší přítel, britský módní fotograf Simon Atlee, však při neštěstí zahynul. Tato zkušenost ji po uzdravení v roce 2005 motivovala k založení charity na pomoc obětem živelních katastrof Happy Hearts Fund . Zmínka o této nadaci padla také v reklamě na notebooky firmy Hewlett-Packard, v níž Němcová účinkovala v roce 2007. Nadace pomáhá dětem, které při zemětřesení nebo tsunami přišly o rodinu a základní věci k přežití. Jejím přítelem byl i populární anglický zpěvák James Blunt, s nímž se však rozešla v únoru 2007. Od roku 2007 je vegankou. Na začátku roku 2009 byla tváří a mentorkou americké modelingové televizní soutěže A Model Life. V letech 2013–2014 udržovala partnerský vztah s haitským premiérem Laurentem Lamothem.

Irina Amelung (1)

Dr., lektorka na Katedře německého jazyka VŠE Praha, spoluautorka učebnice němčiny.

Richard Rutherford (1)

Michal Holováč (1)

S. Meyer Clark (1)

Práce z oboru kynologie.

Ed Smith (1)

Americký florista a designér, publikace z oboru.

Dr. K. H. W. Bolder (1)

Maxmilian Krieger (1)

Karel Amerling (2)

Karel Slavoj Amerling byl český pedagog, filozof a lékař, zakladatel novátorského všeobecně vzdělávacího ústavu Budeč vlastní koncepce, který však finančně zkrachoval , autor vlastní universalistické filosofie označované jako diasofie , svérázný polyhistor, známý a přítel mnoha významných českých osobností své doby . Karel Amerling přišel na svět jako syn hostinského Jana Amerlinga a jeho druhé manželky Anny Jelínkové. Byl vychován v rodině svého dědečka, nedostudovaného teologa, od něhož se naučil základy latiny a řečtiny. Po studiu na gymnáziu v Klatovech a univerzitě v Praze získal roku 1836 titul doktora medicíny. Během studií a krátce po nich spolupracoval s tehdejšími předními českými vědci – nejprve jako asistent Jana Svatopluka Presla na univerzitě. Potom nastoupil jako tajemník a správce sbírek hraběte Kašpara Šternberka, a tak se stal spolupracovníkem Vlastenského muzea. Po čase začal provozovat soukromou lékařskou praxi, ale soustavně se čím dál více zaobíral svým celoživotním zájmem, snahou organizovat vzdělávání českého učitelstva, zlepšit a zpřístupnit vzdělání všem. V roce 1839 založil v domě čp. 525/II na nároží ulic Žitné a V tůních na Novém Městě v Praze vzorovou školu, nazvanou Budeč. Název byl inspirován tradicí, podle níž mělo být přemyslovské hradiště Budeč sídlem nejstarší školy v Čechách. Slavnostního položení základního kamene školy se zúčastnili mj. František Palacký a Jan Svatopluk Presl. Přestavbou bývalého řeznického domku tam vznikla třípatrová stavba. Byla završena dřevěnou věží pro astronomickou pozorovatelnu, která byla vybavena hvězdářským dalekohledem a meteorologickými přístroji. Na půdě školy se sušily léčivé rostliny. Škola byla vybavena tiskařskou dílnou a chemickou laboratoří. Přístup do školy měly také dívky a...

Ján Zeman (1)

MUDr. Jan Zeman byl český lékař a jedna z vůdčích postav hnutí otevřených bratří . Dětství prožil ve Vídni, kde se ve třinácti letech obrátil na víru. Univerzitní studia absolvoval v Brně. Ve sborech se věnoval činnosti kazatelské, překladatelské a vydavatelské. Roku 1955 byl zatčen a nakrátko uvězněn za spáchání trestného činu maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi, protože vykonával duchovní činnost bez státního svolení. Po propuštění z vězení nesměl pracovat jako lékař.

Marcel Griaule (1)

Wolfgang Feist (1)

Narozen 1954. Dr. ing., zabývá se úsporným vytápěním rodinných domů.

Jobst Klien (1)

Dr., Ing., německý autor publikací o nízkoenergetických domech a bydlení.

Runjin Wu (1)

Čínský lékař, žije v Německu. Autor publikací o tradiční čínské medicíně.

Erika Alice Haase (1)

Narozena v Polsku, žije v Německu. Autorka publikací o alternativní léčbě , tradiční čínské medicíně a zenových meditacích.

Karel Špaček (1)

Práce z oblasti finančnictví.

Ivan Jindřich (1)

Břetislav TRUHLÁŘ v r. 1945 maturoval v Prahe, kde 1945 – 52 na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity študoval slovanskú filológiu, psychológiu a filozofiu. R. 1945 – 47 externý redaktor denníka Mladá fronta, 1947 – 52 redaktor kultúrnej rubriky denníka Práca, 1950 – 52 externe aj redaktor vydavateľstva Svoboda v Prahe. Od 1952 pôsobil stále v Bratislave, najprv ako vedecký ašpirant Ústavu dejín slov. literatúry SAV, od 1957 ako vedecký pracovník. Popri poézii začal publikovať literárnokritické state, neskôr svoj záujem sústredil na výskum českej a slov. ľavicovej a socialistickej literatúry, socialistického realizmu a najmä na výskum diela Petra Jilemnického. Debutoval knihou Slovenská próza o Povstaní , v 50. rokoch vydal monografiu Peter Jilemnický, spisovateľ-bojovník , ktorú korigoval i doplnil v ďalších monografiách: Národní umělec Petr Jilemnický , Peter Jilemnický a v dokumentárnej knihe Peter Jilemnický . Autor kníh Veľká inšpirácia , Tri portréty , Próza socialistického realizmu , Strana a literatúra , Literatúra a skutočnosť , Socialistickou cestou k realite v literatúre . V edícii Slov. prozaici pripravil publikácie Vladimír Mináč , Miloš Krno , Alfonz Bednár . Napísal knihu reportáží Stredoázijské zápisky . Slov. prózu prekladal do češtiny, edične pripravil na vydanie diela viacerých slov. a českých autorov , antológiu slov. socialnej poviedky Široké rady .

Richard Ades Warshak (1)

Dr. Americký psycholog.

Luis Ramón Marín (1)

Luis Ramón Marín byl španělský fotograf a reportér. Pracovat jako fotograf začal v roce 1908, což bylo poprvé, kdy se jeho snímky objevily v tisku. Po většinu své novinářské kariéry byl spojován s madridskými novinami Informaciones. Během Španělské občanské války pořídil obrovské množství fotografií, zejména během obléhání Madridu. Po válce bylo jeho dílo považováno za politicky nepohodlné a přestal publikovat v tisku. Z tohoto důvodu v roce 1940 odešel z postu profesionálního fotografa. Jeho fotografie byly dlouho neznámé. Teprve v roce 2008 dcera umělce vydala několik tisíc negativů ukryté ve čtyřicátých letech ze strachu z konfiskace a zničení.

Paul Collins (1)

Britský zahradní architekt, publikace z oboru.

Friedrich Wilhelm Mader (1)

Německý evangelický teolog a spisovatel. Autor dobrodružných románů, divadelních her, povídek a básní.

Vladimir Ivanovič Grigor'jev (1)

Ruský fyzik, autor publikací z oboru.

Antonín Švancar (1)

Ing. architekt, překlady ze slovenštiny.

Frank B Minirth (1)

Americký lékař, psychiatr, autor knih z oblasti psychologie.

Paul D Meier (1)

Americký psychiatr.

Štěpán Laner (1)

Překlady z angličtiny, práce o vojenství a parašutismu.

Oto Brhlík (1)

Spoluautor učebnice pro svářeče.

Jo Iddon (1)

Anglická psycholožka.

Johannes Friedrich (1)

Lee Feigon (1)

Americký profesor historie, autor prací o historii a politických reáliích východní Asie.

Walter Peterhans (1)

Walter Peterhans byl významný německý dokumentární fotograf známý jako učitel a vedoucí osobnost uměleckého stylu Bauhaus od roku 1929 do roku 1933. Řadí se do světové meziválečné avantgardy jako zástupce německé Nové věcnosti společně s umělci jako byli Karl Blossfeldt, Albert Renger-Patzsch, August Sander a Helmar Lerski. Tato skupina představovala nový směr, kterým se vydala fotografie v Evropě - tzv. nemanipulovaná fotografie. Po svém příchodu do Chicaga začal v roce 1938 učit kurz „vizuálního tréninku“ pro studenty architektury v Illinoiském technologickém institutu pod vedením Miese van der Rohe. Čtyři semestry jeho předmětu obsahovaly deset zásadních stupňů. Tento kurz byl tak úspěšný, že přežil Peterhanse o více než třicet let. Na Bauhausu, kam přišel přišel na pozvání Hannese Meyera, Peterhans vyučoval teorie Kanta, Platóna a Pythagora aby mohl ukázat jaké krásy dokážeme vykonstruovat v mysli, a jak je můžeme vytvořit v uměleckém díle. Peterhansova vlastní práce v 30. letech 20. století spočívala ve snímání detailů nebo zátiší složené z každodenních předmětů. V Americe se nakrátko oženil s americkou architektkou Gertrude Lempp Kerbisovou. V době jeho působení učitele v Bauhausu u něj studovala například Grete Stern se svým mužem Horaciem Coppolou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter Peterhans na anglické Wikipedii.

Andrej Čerevka (8)

Ilustrátor.

Robert Fischer (1)

Robert James „Bobby“ Fischer byl americký šachista, mistr světa v šachu v letech 1972–1975. Už v 15 letech postoupil do turnaje kandidátů a stal se velmistrem. Titul mistra světa získal v roce 1972 výhrou „zápasu století“ v Reykjavíku na Islandu nad sovětským obhájcem titulu Borisem Spasským. Tento turnaj probíhal během studené války a byl interpretován jako vítězství USA nad Sovětským svazem. Po tomto zápase Fischer dvacet let nesehrál žádnou turnajovou partii. V roce 1975 odmítl obhajovat svůj titul mistra světa, když mezinárodní šachová federace nepřijala jeho podmínky konání zápasu. Až roku 1992 se Spasským sehrál odvetný zápas, v němž ho opět porazil, a od té doby se již žádných turnajů nezúčastnil. Jelikož se zápas konal v Jugoslávii, na kterou tehdy byly uvaleny sankce, hrozilo mu v USA vězení. Od té doby žil v několika státech v emigraci, po zatčení v Japonsku roku 2004 obdržel azyl a občanství na Islandu, kde rovněž zemřel. Pravidelně se objevuje v diskusích o tom, kdo je nejlepším šachovým hráčem všech dob. Výrazně přispěl k rozvoji teorie šachového zahájení, svými vítězstvími zpopularizoval šachy, díky němu se začaly v šachu „točit“ větší finanční částky a k rozvoji hry přispěl i vynálezem nového způsobu měření času hráčů na rozmyšlenou a návrhem alternativních pravidel šachů, zvaných nyní Fischerovy šachy . Robert James Fischer se narodil v nemocnici Michael Resse v Chicagu. Jeho matka Regina rozená Werderová byla naturalizovanou americkou občankou německého židovského původu, narozená ve Švýcarsku, vyrůstala v St. Louis ve státě Missouri, později byla učitelkou, zdravotní sestrou a lékařkou. Jako Fischerův otec byl zanesen v rodném listu Hans-Gerhardt Fischer, německý biofyzik a první manžel Reginy Werderové. Pár uzavřel manželství v roce 1933 v Moskvě, kde Wenderová studovala medicínu. Roku 2002 vyšel v deníku The Philadelphia Inquirer článek, jehož autory byli Pet...

Guy Barter (1)

Od roku 1990 člen Royal Horticultural Society , nyní jako Chief Horticultural Advisor. Po promoci v oboru zahradnictví rozjel poradenský servis členům RHS. Je to člověk, který rád přiloží ruku k dílu a rád si zabahní boty. 'Ve svém volném case pěstuji ovoce a zeleninu,' říká.

Stephen Venables (1)

Britský horolezec a spisovatel, televizní a rozhlasový publicista.

Gérard Keijsper (1)

Publikace o letadlech.

Martina Hop (1)

Mičihiko Hačija (1)

Emmanuel Guibert (1)

Emmanuel Guibert je francouzský komiksový kreslíř a scenárista. Po absolvování lycea navštěvoval v roce 1980 několik měsíců různé umělecké školy v Paříži. Poté začal profesionálně navrhovat storyboardy pro filmy a videoklipy. Jako komiksový autor debutoval v roce 1992 albem Brune, na kterém pracoval sedm let. V ateliéru Atelier des Vosges, který založil v roce 1995 Frédéric Boilet, se seznámil s komiksovými kreslíři Didierem Tronchetem, Christophem Blainem und Joannem Sfarem. Se Sfarem vytvořil příběh La fille du professeur o dívce z Londýna, která se v roce 1900 zamilovala do oživlé egyptské mumie. Od roku 2000 působí jako scenárista a spolu s Joannem Sfarem kreslí komiksovou sérii Sardine de l'espace. Mezinárodně známým se stal v roce 2003 trojdílnou publikací Le Photographe , pro kterou zpracoval kresby a scénář. Trilogie vypráví zážitky francouzského fotoreportéra Lefèvrea v roce 1986 během Sovětské války v Afghánistánu. Dílo bylo přeloženo do více než deseti jazyků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emmanuel Guibert na německé Wikipedii.

Harry Putz (1)

Učebnice češtiny pro cizince.

Jan Konicar (3)

Narozen 20.6.1958 v Jihlavě. Ing., stavební inženýr, obor pozemní stavby, projektant. Práce z oboru.

Jim Lensveld (1)

Maksim Ivanovič Sbojčakov (1)

Ruský prozaik.

Wajdi Mouawad (1)

Dramatik Wajdi Mouawad se narodil roku 1968 v Libanonu. V osmi letech se přestěhoval do Francie a v šestnácti do Kanady, kde žije až dosud. Roku 1991 absolvoval obor herectví na École nationale de théâtre a od té doby se oddává výhradně divadlu. Kromě psaní vlastních divadelních textů se věnuje i režii a herectví. Byl spoluzakladatelem divadla Ô Parleur a v současnosti pracuje v montrealském divadle Quat’sous, jehož je ředitelem. Kritika ho chápe jako velmi výraznou postavu mladého quebeckého divadla a jeho hrám i režijní práci se dostalo mnoha ocenění v Kanadě i ve Francii. Ve svých dramatických textech pojednává většinou o závažných tématech lidského života, o smrti, dětství a dospívání. Dovede naladit velmi působivou lyrickou či tragickou notu, ale současně ji zlehčuje a prohlubuje upřímným humorem — tu dětsky rozdováděným a naivním a tu zase humorem velmi černým, dalo by se vskutku říci: humorem kanadským. O svém pojetí režie říká následující: „Nejde mi ani tak o inscenování , jako spíše o oduševňování, prostupování duchem . Vedu herce k tomu, aby sami nalezli ducha, který by jim byl vlastní, a který by byl vlastní i představení, v němž účinkují. Jedině tak mohu diváky oslovit.“ Mimo jiné je autorem následujících divadelních her: — Svatba u kromaňonců — Alfons — Willy Protagoras zavřený na záchodě — Ruce Hedviky v okamžiku narození — Sen — Nůž — Pobřeží — Sny — Pacamambo — Rêves — Incendies — Willy Protagoras enfermé dans les toilettes — Forêts — Assoiffés — Le soleil ni la mort ne peuvent se regarder en face — Seuls - Chemin, texte et peintures — Ciels — Journée de noces chez les Cromagnons ...

Šrí Šrímad (1)

Šrí Šrímad Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda přišel na tento svět 1. září 1896 v Kalkatě, v Indii. Jeho otec Gour Móhan De, obchodník s textilem, a matka Rádžní mu dali jméno Abhaj Čaran. Podle bengálské tradice rodiče pozvali astrologa, aby dítěti sestavil horoskop. Astrologova předpověď byla opravdu pozoruhodná: až dosáhne věku sedmdesáti let, přeplaví se přes oceán a stane se významným náboženským kazatelem a otevře 108 chrámů. Gour Móhan byl čistý vaišnava a vychovával svého syna k vědomí Krišny. Jeho rodiče byli rovněž vaišnavové, a tak se Gour Móhan za celý svůj život nedotkl masa, vajec ani kávy nebo čaje. Svého duchovního mistra, Šrílu Bhaktisiddhántu Sarasvatího Gósvámího, potkal poprvé v Kalkatě v roce 1922. Bhaktisiddhánta Sarasvatí, význačný představitel filozofie oddanosti a zakladatel šedesáti čtyř védských ústavů , si vzdělaného mladého muže oblíbil a přesvědčil ho, aby svůj život zasvětil rozšiřování védského poznání. Šríla Prabhupáda se stal jeho žákem a o jedenáct let později byl v Allahabádu obřadně zasvěcen. Již při jejich prvním setkání v roce 1922 požádal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura svého budoucího žáka Šrílu Prabhupádu, aby šířil védskou moudrost v angličtině. V následujících letech napsal Šríla Prabhupáda komentář k Bhagavad-gítě, podporoval Gaudíja Math a v roce 1944 začal bez pomoci vydávat anglicky psaný čtrnáctideník „Back to Godhead“ . Sám ho editoval, přepisoval rukopisy, obstarával korektury a dokonce i osobně prodával jednotlivá čísla. Jeho žáci nyní pokračují s vydáváním tohoto časopisu po celém světě v různých jazycích. V roce 1947 odměnila gaudíja-vaišnavská společnost Šrílu Prabhupádu za jeho filozofickou učenost a oddanost titulem „Bhaktivédánta“. Roku 1950, ve věku padesáti čtyř let, Šríla Prabhupáda opustil rodinný život a odešel do ústraní, aby mohl věnovat více času studiím a psaní. Odjel na posvátné místo Vrindávana, kde žil za velice skromných podmínek v historick...

Ladislav Rusek (2)

Ladislav Rusek , skautskou přezdívkou Šaman, byl český výtvarník, skaut, pedagog, publicista, esejista a básník. V jeho výtvarné i literární tvorbě zaujímá významné místo skautská tematika a křesťanské motivy. Jeho skautské výtvarné dílo patří ke světově nejvýznamnějším. Po maturitě v Lipníku nad Bečvou vystudoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrie na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po deseti letech výuky na základní škole v Postřelmově se vrátil do Olomouce, nejprve na Pedagogický institut a později zpět na Univerzitu Palackého, kde až do roku 1990 jako odborný asistent vyučoval kresbu, grafiku, dekorativní kompozici a písmo a dějiny umění. Vedle pedagogické činnosti byl po celou dobu sám činným výtvarníkem – především grafikem. Byl žákem významných osobností československé výtvarné scény. Mezi jeho učitele patřili Prof. Bohumil Markalous - John , malíř Jan Zrzavý , malíř František V. Mokrý a Aljo Beran . V roce 1964 byl na základě své tvorby a výstav přijat do tehdejšího Svazu českých výtvarných umělců. Jako teoretik publikoval řadu recenzí, odborných článků a katalogových textů; svým kolegům-výtvarníkům zahájil na 70 výstav. Několik let psal do kulturní stránky deníku Lidová demokracie, kde vyšlo na 40 jeho článků, recenzí a esejů. V literární oblasti své tvorby se hlásil k duchovnímu poselství Otokara Březiny, Ernesta Thompsona Setona a Henryho Davida Thoreaua. Veřejnosti představil své verše i esejistickou prózu – kromě vydaných básní, esejů a vzpomínkových textů – na několika literárních čteních, např. v samostatném pásmu Cesta přírodou a životem, uskutečněném roku 2000 v Městském divadle v Prostějově a dalších v Divadle hudby v Olomouci a i jinde. Po konci druhé světové války se stal členem skautského oddílu v Oseku nad...

Jiří Načeradský (1)

Jiří Načeradský byl český malíř, grafik a vysokoškolský pedagog, představitel českého moderního malířství, profesor Akademie výtvarných umění v Praze a Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně. Jeho díla jsou charakteristická zejména zaměřením na lidské tělo a lidské postavy, někdy i s erotickým a sexuální podtextem a kontextem. Pražskou Akademii výtvarných umění vystudoval v letech 1957–1963 u Vlastimila Rady. Koncem 60. let dva roky pobýval a tvořil v Paříži. Po roce 1989 se začal věnovat i pedagogické činnosti. Jeho díla jsou vystavena v mnoha českých galeriích, například Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Středočeského kraje. Několik obrazů vystavuje Centre Georges Pompidou v Paříži. Zemřel dne 16. dubna 2014

Milan Vocel (1)

Spis z oboru strojírenství.

Václav Sádlo (1)

PhDr. Václav Sádlo * 14. 1. 1949 Písek Václav Sádlo Vystudoval češtinu a historii na pedagogické fakultě, později, už jako učitel na základní škole v Hořičkách, si doplnil vzdělání studiem oboru archivnictví–historie na filosofické fakultě. Po sedmiletém učitelování školu opustil a odešel do Okresního muzea v Náchodě, s nímž spojil svůj další život. Stal se jeho ředitelem a z pozice své funkce se podílel na rozsáhlých změnách, jimiž muzeum prošlo. Mimo jiné se mu podařilo zahájit rozsáhlou ediční činnost. Např. byla vydána řada publikací s tematikou opevnění 1935–1938. Od roku 1985 vychází sborník Náchodsko od minulosti k dnešku, po čtyřiceti letech jediné souvislé vlastivědné periodikum v regionu. Pestrá je i jeho osobní publikační činnost, v níž mimo desítky článků, recenzí, glos a jiných publicistických textů dominují zejména samostatné monografie. Prvotina Odboj občanů okresu Náchod v zahraničních pozemních jednotkách z roku 2000 přináší přehled účastníků všech druhů zahraničního odboje ve vztahu k regionu a zároveň sleduje regionální i celostátní historické, kulturní i společenské souvislosti. Kniha Běloveská tragédie – příčiny, průběh a následky , rekonstruuje události z května roku 1945 v Bělovsi u Náchoda krátce po podepsání německé kapitulace. Nakladatelství Bor vydalo jeho knihy Egon Hostovský a rodný kraj a Aby se nezapomnělo… . První z nich vyšla ke stému výročí narození hronovského židovského spisovatele Egona Hostovského, zatímco druhá byla vydána k příležitosti uplynutí šedesáti pěti let od konce druhé světové války.

Bedřich Karen (1)

Bedřich Karen, vlastním jménem Bedřich Fremmr, byl český divadelní a filmový herec. Narodil se jako syn škodováckého dělníka, avšak záhy coby student plzeňské reálky začal projevovat silnou náklonnost k divadlu a literatuře. Později školu opustil, aby se mohl zcela věnovat herectví. Již v roce 1905 se stal na radu Vendelína Budila členem venkovské divadelní společnosti J. E. Sedláčka. Později prošel společnostmi J. Tuttra, A. Kučery a operetní společností M. Zieglerové. V roce 1910 pak přijal angažmá v plzeňském divadle , později v letech 1917 až 1921 v Divadle na Vinohradech. V roce 1921 odešel za Karlem Hugo Hilarem do Národního divadla a zde působil až do roku 1959, kdy odešel do důchodu. Bedřich Karen za svou bohatou hereckou kariéru vytvořil celou řadu vynikajících a různorodých rolí, a to jak na divadelních jevištích, tak v rámci rodícího se československého filmu. Za zmínku stojí zejména nemalé množství rolí, v nichž ztvárnil postavy záporné, či lépe „záporné“ Zejména zde zazářilo v pravém světle jeho mistrovství, kdy si divák může marně lámat hlavu, čímpak si ho postava lotra získala, že k ní cítí prazvláštní vztah souznění a nelhostejnosti k jejímu osudu. Opověď není jednoduchá, přesto ne nemožná – jde totiž v pravdě o koncert starého divadelnického umu, talentu a herecké geniality. Přestože existují i filmy, které v současnosti lze považovat za mírně úsměvné, poplatné době vzniku. Ovšem i zde lze nalézt značné kouzlo ryzího herectví, jakožto hlavní devizu starých dobrých herců, ke kterým bude provždy patřit i Bedřich Karen.