Všichni Autoři a témata

Jaroslav Jandoš (1)

Profesorem v oboru informatiky na VŠE Praha, Ing., CSc., publikace v oborech elektronické obchodování - elektronické podnikání, systémová integrace, informační strategie, komunikační sítě a služby, technické prostředky informačních systémů, distribuované systémy.

Antonín Vítek (1)

Antonín Vítek byl pracovník Akademie věd České republiky, chemik a přední český znalec a popularizátor v oboru kosmonautiky. Jako expert, komentátor a poskytovatel odborného výkladu vystupoval v řadě rozhlasových a televizních pořadů. Podílel se také na množství popularizačních článků a knih. Založil a vedl specializovanou encyklopedii kosmonautiky SPACE 40. Vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy obor organická chemie . Poté nastoupil do Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Zde pracoval mj. na programovém vybavení československé automatické pece pro materiálové experimenty v beztížném stavu ČSK-1, která byla použita na orbitálních stanicích Saljut 7 a Mir. V ústavu pracoval přes 20 let. Ke konci svého působení se zde věnoval prakticky pouze programování. Z politických důvodů však byl omezován jeho služební i platový postup, a proto v roce 1985 nastoupil do Základní knihovny ČSAV, nynější Knihovny Akademie věd České republiky. Zde se věnoval zavádění informačních technologií, mj. sestavoval počítačovou databázi všech vědeckých studií ústavů tehdejší Akademie věd. Známý byl zejména svým zájmem o kosmonautiku, ve které patří mezi nejpřednější české znalce a popularizátory, často vystupoval nebo byl citován ve sdělovacích prostředcích. Využíval přitom svých velkých znalostí kosmických lodí, raket a družic, jejich parametrů i startovacích a přistávacích sekvencí. Ke 40. výročí vypuštění první umělé družice Země založil specializovanou encyklopedii kosmonautiky SPACE 40, která svým jménem navazovala na dřívější poloilegální spolek zájemců o kosmonautiku SPACE z roku 1961. Spolupracoval na několika encyklopedických projektech v češtině, např. Technický slovník naučný, 2. vyd., Encyklopedie Diderot, encyklopedické projekty Ottova nakladatelství aj. Je autorem publikací v oboru organické chemie, fyzikální chemie, výpočetní techni...

Jan Hrubeš (1)

Narozen 19. 2. 1995 v Pardubicích. Ing., středoškolský učitel chemie, hráč na kontrabas a regionální politik.

Vsevolod Ivanovič Karpov (1)

Josef Musil (1)

Josef Musil byl československý volejbalista, reprezentant Československa, člen stříbrného týmu na olympijských hrách v Tokiu a bronzového na hrách v Mexiku. Byl také mistrem světa z roku 1966 a vicemistrem Evropy z roku 1967. Od dětství byl členem Sokola. V roce 1946 se s rodinou přestěhoval do Prahy. V československé reprezentaci působil v letech 1952–1968. Sedmkrát se stal mistrem ČR a jednou mistrem Itálie. V roce 2001 vyhrál anketu o nejlepšího českého volejbalistu 20. století a v roce 2004 byl v americkém Holyoke jako první český volejbalista v historii uveden do mezinárodní Síně slávy. V témže roce obdržel čestné občanství rodné obce. 28. října 2009 byla Josefu Musilovi udělena medaile Za zásluhy. Ke konci života trpěl Alzheimerovou chorobou, kvůli níž byl od listopadu 2015 hospitalizován.

Jiří Borský (2)

Jiří Borský . Profesor průmyslové školy elektrotechnické, autor učebnic kreslení pro klempíře.

Ota Hälbig (1)

Ing. Ota Hälbig

Václav Větrovec (1)

Narozen 14.4.1909 Dobrá , zemřel 17.3.1988 Praha. Ing., elektrotechnik, práce z oboru.

Jaromír Nosek (1)

Jaromír Nosek je český herec, absolvent Gymnázia Ivana Olbrachta a brněnské JAMU. Ve filmu Účastníci zájezdu z roku 2006 ztvárnil roli Ignáce. Další role dostal např. ve filmech Rebelové, ROMing nebo Román pro ženy a v seriálech Místo v životě, Vyprávěj, Poste restante, Ohnivý kuře, Četníci z Luhačovic a Vyšehrad.

Michal Skarbiński (1)

Rudolf Polák (1)

Narozen 12.2.1934 v Praze. Fyzikální chemik, práce z oboru kvantové chemie.

Pavel Žák (1)

Pavel Žák je český textař, režisér, scenárista, klavírista a skladatel. Narodil se 28. srpna 1941 v Rychnově nad Kněžnou. Roku 1955 odmaturoval na Vyšší pedagogické škole v Hradci Králové. Poté studoval dálkově na Akademii múzických umění v Praze a to obory harmonie a skladbu. Zde úspěšně absolvoval roku 1963. Po studiu začal působil jako učitel a metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze. Už v této době začal spolupracovat s Jaroslavem Jakoubkem a tak vzniklo několik písní např. pro Karla Hálu, Hanu Hegerovou či Evu Olmerovou. V letech 1964–1968 studoval dálkově na Univerzitě Karlově. Byl dramaturgem a zvukovým režisérem na Světové výstavě 1967 v Montrealu a autorem, hudebním režisérem a scenáristou několika pořadů Československého rozhlasu jako Radionokturno, Houpačka, Koncert Mikrofóra, Junior 30, Top twenty, 60 pro 20, Radioburza, Sonda X, Kotouče slávy, Junior večerník, Vysíláme za dobrou práci a pro radost. Uplatnil se také v literárně-dramatické a hudební redakci pořadů pro děti a mládež v Československé televizi. Na svém kontě má od roku 1963 dle svých slov přes 1300 písňových textů. Jako textař spolupracoval s mnoha hudebními autory, např. Karlem Vágnerem, Zdeňkem Mertou, Alešem Sigmundem, Zdeňkem Maratem, Vítězslavem Hádlem a mnoha dalšími. Psal texty především pro Hanu Zagorovou, Petra Rezka, dvojici Hložek-Kotvald a Karla Černocha. U některých skladeb je rovněž autorem hudby, sám žánr označuje jako pop-šanson. Hudbu psal i pro televizní filmy a inscenace. Je autorem básnických sbírek pro děti i dospělé Žákajda a Kalamajky.

Ivo Babuška (1)

Ivo Babuška je česko-americký matematik a stavební inženýr. Narodil se v rodině architekta a stavitele Milana Babušky. Proslavil se aplikovanou numerickou matematikou. Za svůj přínos v oblasti mechaniky byl odměněn Humboldtovou cenou, udělovanou na Humboldtově univerzitě v SRN. Získal několik čestných doktorátů z různých univerzit světa. Ivo Babuška v letech 1941 až 1945 absolvoval Vyšší průmyslovou školu stavební v Praze . V r. 1945 vykonal doplňkovou maturitu na malostranské reálce a následně se zapsal na Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze . Babuška vystudoval fakultu, která byla předchůdkyní Stavební fakulty ČVUT. V červnu 1949 se stal stavebním inženýrem . Ivo Babuška pracoval krátce na Ústavu ocelových konstrukcí u prof. F. Faltuse. Jeho zájmy o obory matematiky, které poskytovaly nástroje pro řešení praktických úloh stavební mechaniky, ho však v roce 1949 přivedly do Ústavu pro matematiku České akademie věd a umění, dnešního Matematického ústavu AV ČR. V roce 1968 odjel legálně na roční vědecký pobyt do USA, kde již zůstal s celou rodinou . Po mnoho let pak pracoval na Marylandské univerzitě v College Parku. Ve Spojených státech pokračoval intenzivně v aplikacích metody konečných prvků do praxe, a zůstal jim věrný dodnes. Od roku 1990, po pádu totalitního komunismu a otevření hranic Československa, jezdí opět do Prahy pravidelně. Dosud působí v Institute for Computational Engineering and Sciences, University of Texas, Austin. První významný projekt, k jehož řešení Ivo Babuška v letech 1953–1956 přispěl, byl posouzení mechanického napětí způsobeného uvolňováním tepla při tuhnutí betonu při výstavbě přehradní hráze Orlík. V průběhu řešení tohoto problému vznikla řada disertačních prací celé jedné generace českých numerických matematiků, např. prof. Karla Rektoryse. Počítače v Československu tehdy nebyly, a tak v...

Emil Vitásek (1)

Narozen 29.5.1931 v Českých Budějovicích. RNDr., vědecký pracovník Matematického ústavu Akademie věd České republiky.

Vladimír Kasika (1)

Autor středoškolských učebnic pro obor elektrotechnika.

Jan Lehner (1)

Autor technického spisu o používání silikátových vláken.

Ludvík Surý (1)

Práce o silikátových vláknech.

Jan Kladrubský (1)

Michail Aleksandrovič Michejev (1)

Ruský technik, publikace o sdílení tepla.

Alfons Guidi (1)

Odborník v oblasti lisování, přistřihování a přesného stříhání. Publikace z oboru.

Jaromír Kuba (1)

RNDr., autor prací z oboru strojírenství.

Bohumil Bumbálek (1)

Narozen 26.10.1926 v Rudě, okr.Žďár n.Sáz. Prof., CSc., strojní inženýr, práce z oboru strojírenské technologie.

Bohuslav Ošťádal (1)

Narozen 28. 1. 1940 ve Zlíně. Profesor normální a patologické fyziologie , MUDr., DrSc., lékař, pediatr. V roce 1963 promoval na Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Pak pracoval v Ústavu patologické fyziologie. V roce 1965 přešel do Fyziologického ústavu AV ČR, v letech 1990-1995 byl jeho ředitelem, do roku 2005 vedoucím Oddělení vývojové kardiologie, nyní odpovědným řešitelem Centra pro výzkum chorob srdce a cév. Zabývá se normální fyziologií, experimentální kardiologií, zvláště problematikou odolnosti srdečního svalu k nedostatku kyslíku v průběhu vývoje.

Oldřich Ambrož (1)

Narozen 19.12.1939 v Říčanech u Brna. Strojní ing., vysokoškolský pedagog, zaměřuje se na technologii svařování a tváření.

Ladislav Šůcha (1)

Narozen 6.12.1924 v Praze, zemřel 27.2.1982. Ing., dr., CSc., docent katedry analytické chemie, publikace z oboru.

Záviš Holzbecher (3)

Narozen 16. 12. 1918 v Náchodě, zemřel v listopadu 2012. Ing. dr., DrSc., profesor analytické chemie, práce v oboru.

Vsevolod Vladimirovič Šapošnikov (1)

Zbyněk Čácha (1)

Práce v oboru topenářství.

Natan Jefimovič Kobrinskij (1)

Ruský, resp. sovětský vědec a autor publikací z oblasti ekonomické matematiky a kybernetiky.

Milan Kubát (1)

Milan Kubát byl český a československý elektroinženýr, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Vyučil se elektromechanikem v ČKD Praha. V roce 1951 absolvoval ČVUT. Pracoval potom ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích a v ČKD Praha. V letech 1962-1965 zastával funkci technického náměstka VHJ ČKD Praha. Od roku 1956 působil i jako vysokoškolský pedagog. Zabýval se výkonovou polovodičovou elektronikou a mikroelektronikou. Patřil mezi zakladatele průmyslové výroby polovodičové techniky v Československu. V roce 1974 byl jmenován profesorem ČVUT. Zasedal v kolegiích ČSAV. V roce 1960 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, roku 1977 získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Od roku 1968 byl náměstkem ministra těžebního průmyslu, v letech 1969-1970 náměstkem federálního ministra-předsedy Federálního výboru pro průmyslu a v letech 1971-1979 náměstkem ministra pro technický a investiční rozvoj ČSSR. Od roku 1979 se stal členem vlády jako ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR. Tento post zastával v třetí vládě Lubomíra Štrougala, čtvrté vládě Lubomíra Štrougala a páté vládě Lubomíra Štrougala až do roku 1988. K roku 1979 se uvádí jako předseda Obvodního výboru Svazu československo-sovětského přátelství v Praze 2. Angažoval se i stranicky. Byl členem předsednictva Obvodního výboru KSČ a členem ekonomických komisí městského výboru KSČ i Ústředního výboru KSČ. XVII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu. Ač české národnosti, byl zvolen za slovenský obvod . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci....

Pavel Mitschka (1)

Narozen 3. 4. 1932. Ing., CSc., chemik.

S. H Pinner (1)

Chemik, vysokoškolský učitel, autor publikací z oboru.

Eduard Aleksandrovič Jakubajtis (1)

Valentin Nikolajevič Bogomolov (1)

Jindřich Běťák (1)

Člen české metrologické společnosti. Autor knih, článků a výukových kurzů z oboru metrologie.

Jiří Kodeš (1)

Ilustrátor a knižní grafik.

Miroslav Štěpánek (2)

Miroslav Štěpánek byl režisér, výtvarník, scenárista a scénograf, vedle Jiřího Trnky nejvýznamnější osobnost českého animovaného filmu. Maturoval na Dvořákově gymnáziu v Kralupech nad Vltavou. Krátce studoval na FF UK v Praze obor kunsthistorie, tato studia nedokončil. V roce 1950 absolvoval DAMU . Součástí studia byla tříletá část oficiální výuky výtvarné průpravy u malíře a grafika prof. Františka Tichého na VŠUP, kde mimo něj v té době byl silný vliv i prof. Karla Svolinského či dalších významných pedagogů těchto let. Dle hesla v Encyklopedii výtvarníků loutkového divadla v Českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950 od Milana Knížáka Miroslav Štěpánek v době studií například navrhl výpravu i loutky ke hře Josefa Pehra a Leo Spáčila "Guliver v Maňáskově" pro loutkářský soubor posluchačů III. ročníku AMU, hrající v pražském studentském divadle Disk. Premiéra 18.11. 1949. motto: Miroslav Štěpánek se věnoval volné grafické tvorbě, loutkám, karikatuře, scénografii, tvorbě knižních ilustrací, typografii, plastice, počítačové grafice, převážně však výtvarné práci a režii v animovanému filmu. Na začátku své profesionální dráhy vytvořil několik scénografických prací např. pro balet Národního divadla a měl velký zájem působit jako knižní ilustrátor, k čemuž se pojí několik jeho knižních realizací, z nejvýznamnějších Fidlovačka J. K. Tyla, 1958 a Kladské povídky J. Š. Kubín, 1958. Některá další ceněná ilustrační díla pro vydání knih například O. Pavla, B. Hrabala, F. M. Dostojevského aj. nakonec nebyla publikována a jsou dnes součástí pozůstalosti v držení M. Štěpánka ml. V době své pracovní kariéry Miroslav Štěpánek s rodinou udržuje přátelský vztah mj. s básníkem a sp...

Milan Wolf (2)

Narozen v Praze. Zabývá se dějinami kinematografie.

Henri Pirenne (1)

Henri Pirenne byl belgický historik. Absolvoval Lutyšskou univerzitu a poté učil až do roku 1930 na Gentské univerzitě. Během okupace Belgie Německem se stal prominentním představitelem belgického nenásilného odporu, v letech 1916–1918 byl v německém zajetí. Jakožto historik byl zaměřením medievista. Přispel například k poznání vzniku středověkého města, pozice islámu v Evropě. Sepsal také rozsáhlé dílo Histoire de l'Europe des invasions au XVIe siècle a ve své vlasti se stal národním hrdinou kvůli sepsání sedmisvazkového díla Histoire de Belgique. Jeho dílo se stalo značně vlivné, vycházela z něho mimo jiné i škola Annales.

V Dobroklonskij (1)

Vladimír Vachala (1)

Elektrotechnická práce.

Luděk Křišťan (1)

Publikace z oboru elektroniky.

Jan Pulkrábek (1)

Narozen 18.4.1902 v Humpolci, zemřel 31.1.1966 v Praze. Ing. dr., DrSc., profesor zdravotní techniky a vedoucí katedry tepelné techniky strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Josef Miškovský (1)

Narozen: 10. 3. 1859 v Poboři u Kouřimě, zemřel: 13. 8. 1940 v Českém Brodě. Žurnalista, knihkupec a nakladatel v Českém Brodě, kulturní historik .

Bernhard Pabst (1)

Německý klasický filolog.

Ludwig Preiss (1)

Jindřich Halabala (1)

Jindřich Halabala byl český nábytkový designér, teoretik, publicista a pedagog. Proslavily ho především návrhy stylového nábytku pro brněnské UP závody v letech 1925 až 1955, kde pracoval jako hlavní designér. Díky této pozici zásadně ovlivnil vzhled meziválečných a poválečných českých domácností. Jindřich Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech do rodiny stolaře Štěpána Halabaly, jehož řemeslu se naučil v rodinné firmě mezi lety 1918 a 1920. Poté nastoupil na Státní československou odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou ukončil o dva roky později. Po škole nastoupil na praxi do Spojených UP závodů, kde se seznámil s jejich zakladatelem Janem Vaňkem. V roce 1922 zároveň začal studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se specializací na nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Studium dokončil v roce 1926. Ve stejném roce již vytvořil první návrhy nábytku a koberců. V roce 1927 byl na krátko zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze, aby v roce 1928 konečně nastoupil do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. V roce 1927 se Jindřich Halabala oženil s Pavlou Sekerkovou, se kterou měl dva syny; v roce 1929 syna Jindru a v roce 1935 syna Ivana. V roce 1930 byl přeložen do brněnské centrály Spojených UP závodů jako vedoucí ateliéru, kde až do roku 1946 pracoval na různých pozicích a zásadně se tak zasloužil o komplexní pojetí výroby, propagace a prodeje. Později se začal zajímat i o předávání svých poznatků dalším generacím a mezi lety 1951 až 1954 externě přednášel na fakultě lesnického a dřevařského inženýrství při VŠPDI v Košicích. V roce 1954 byl jmenován mimořádným profesorem a zahájil svoje dlouholeté působení na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde založil a vedl Vědeckovýzkumný ústav. Zde působil až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Hala...

Miroslav Makarius (1)

Narozen roku 1912, zemřel roku 1972. Ing., práce v oboru technologie zpracování kovů.

Jana Bočková (2)

Když nepracuje, snaží se být na horách. Básničky psala svým dětem a když odrostly, tak do šuplíku a nyní do různých výběrových almanachů.

Theodor Pištěk (1)

Narozen 25.10.1932 v Praze. Akademický malíř a kostýmní výtvarník.

Oldřich Páleníček (1)

Narozen 9.10.1941 ve Zlíně. Grafik, náměty z Podhostýnska, ilustrace a ex libris.

Giuliano Procacci (1)

Italský historik, autor prací o dějinách Itálie.

František Velišský (1)

Narozen 3. 4. 1840 v Čejkovicích a Jičina, zemřel 8. 8. 1883 v Praze. Středoškolský profesor, klasický filolog, překladatel a archeolog.

Helena Hladká (1)

Spoluautorka publikace o háčkování.

Zdeněk Kusý (1)

Tomáš Husák (2)

Tomáš Husák je český diplomat. Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci, po promoci v roce 1975 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Pragoinvest, kde pracoval až do roku 1981. Poté do roku 1989 pracoval pro československé velvyslanectví v Barmě . Poté krátce pracoval jako ředitel oddělení opět v Pragoinvestu. V letech 1990–1998 působil na několika řídicích pozicích na českých ministerstvech: nejprve jako referent a později ředitel odboru Asie na Ministerstvu zahraničního obchodu, poté jako vrchní ředitel sekce zahraničního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu , resp. Ministerstva zahraničních věcí . V tomto období byl také členem představenstva České exportní banky a pojišťovny EGAP, spolupracoval s VŠE a ČVUT, publikoval a přednášel. V letech 1998–2002 působil jako velvyslanec ČR ve Švédsku. V letech 2002–2006 pracoval na MZV ČR, nejprve jako ředitel odboru dvoustranných ekonomických vztahů , poté jako vrchní ředitel sekce ekonomické a kulturní. Také působil v řídicích výborech některých vládních agentur . V letech 2006–2011 působil jako velvyslanec a vedoucí Stálé mise ČR při Evropské úřadovně OSN v Ženevě. V letech 2014-2019 působil jako velvyslanec ČR v Jižní Koreji. Tomáš Husák je ženatý, má dvě děti.

Otakar Jelínek (2)

Otto Jelinek, po návratu do České republiky Otakar Jelínek je kanadský krasobruslař, podnikatel a politik českého původu. V srpnu 2013 se stal velvyslancem Kanady v České republice. Z republiky odešla rodina Jelinkova po roce 1948, když jim byla zestátněna továrna na korkové a hliníkové zátky. Po ročním pobytu ve Švýcarsku zvolili cestu do Kanady namísto původně zamýšlených Spojených států. Firma založená jeho otcem – The Jelinek Cork Group – patří dodnes ke špičce producentů korku. Spolu se sestrou Marií získali juniorský domácí titul v roce 1955, v letech 1957 a 1958 bronzovou medaili na MS, čtvrté místo na olympijských hrách v Squaw Valley v roce 1960, zvítězili doma i na šampionátu USA v roce 1961, následně získali titul mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic v Praze a profesionálních mistrů světa v krasobruslení sportovních dvojic . Po skončení sportovní kariéry se věnoval podnikání v oblasti sportovních potřeb . Byl poslancem dolní komory kanadského parlamentu a ministr pro multikulturalismus, ministr sportu , veřejných prací a financí ve vládách Briana Mulroneyho. Do České republiky se vrátil v roce 1994 jako šéf české pobočky a předseda rady ředitelů pro střední Evropu firmy Deloitte & Touche. V roce 2005 firmu Deloitte & Touche opustil. 18. února 2010 se stal členem dozorčí rady Ostravsko-karvinských dolů. Po návratu do Čech bydlel nejprve v Praze-Nových Vokovicích, poté v Dubovém mlýně v Šáreckém údolí v Praze-Dejvicích, poblíž autobusové zastávky Korek. K zajímavostem patří, že Otto a jeho sestra Maria Jelinek mohou odvodit svůj původ z novodobého šlechtického rodu Žižků z Trocnova.

Jaroslav Pecháček (1)

Prozaik a výtvarník Otec, vyučený obuvník, pracoval jako pomocný dělník, matka byla posluhovačkou. Po ukončení měšťanky v Praze-Karlíně a neúspěšném pokusu o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval dvouletou školu obchodní. 1926–31 pracoval jako úředník v různých obchodních firmách . Při zaměstnání navštěvoval výtvarnické kurzy . Po vojenské službě již nenalezl stálé zaměstnání, krátkodobě pracoval v rozmanitých propagačních podnicích jako reklamní kreslíř a příležitostně se živil jako ilustrátor obrázkových časopisů a nedělních příloh deníků . Od roku 1937 se věnoval pouze literární a výtvarné práci. Během okupace byl totálně nasazen v závodě Elektrotechna v Karlíně, po válce byl instruktorem kreslení večerních kurzů Ústřední školy dělnické a odborové ústředny. 1950–51 byl zaměstnancem Krajského národního výboru v Pardubicích, 1952–54 národního podniku Výstavnictví, poté ve svobodném povolání. 1970 odešel do důchodu.

Otto Hora (2)

Narozen 1949. Spisovatel, publicista.

Milíč Čapek (1)

Filosof. Gymnázium navštěvoval v Hradci Králové a Vysokém Mýtě. Na FF a PřF UK vystudoval filozofii, matematiku a fyziku; 1935 PhDr. V r. 1948 se habilitoval na Carleton College , profesorem byl jmenován na Boston University 1962. Působil na Iowa University a University of Nebraska , UP v Olomouci , Carleton College a Boston University . Byl členem International Society for Logic, Methodology and Philosophy of Science aj.; zúčastnil se několika světových filozofických kongresů.