142141–142200 z 142920 Autoři
Vidiadhar Surajprasad Naipaul (1)
Sir Vidiadhar Surajprasad Naipaul, T. C., známější jako V. S. Naipaul, byl britský romanopisec hindského vyznání a indo-trinidadské etnické příslušnosti. Chaguanas, kde se Naipaul narodil, je převážně hinduistické městečko. Střední školu vystudoval v hlavním městě země Port of Spain. Do Anglie se odstěhoval roku 1950. Studoval v Oxfordu. Po studiích pracoval sedm let jako rozhlasový reportér a novinář. Jeho první čtyři romány – The Mystic Masseur , The Suffrage of Elvira , Miguel Street a A House for Mr Biswas se odehrávají na rodném Trinidadu. Na fiktivní ostrov Isabelu je umístěn román The Mimic Men . Mezi jeho další knihy patří Mr. Stone and the Knights Companion , A Flag on the Island , In a Free State , za kterou obdržel Booker Prize. K dalším jeho známým dílům patří autobiografie The Enigma of Arrival či Half a Life . V českém překladu vyšly jeho romány Dům pro pana Biswase, V ohybu řeky a Pouť. Naipaul žil v Wiltshiru v Anglii. V roce 1990 mu byl udělen královnou Alžbětou II. rytířský titul a v roce 2001 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Výběr švédské akademie vyvolal však v jeho případě množství odmítavých reakcí. Naipaul je totiž autorem dvou kontroverzních knih Among the Believers: An Islamic Journey a Beyond Belief: Islamic excursions among converted peoples , kterými si ostrou kritikou islámu znepřátelil muslimské čtenáře. Jeho ženou byla bývalá žurnalistka Nadira Naipaul. Byl potomkem politicky vlivné trinidadské rodiny Capildeo. Jeho otcem byl Seepersad Naipaul, mladší bratr Shiva Naipaul, synovec Neil Bissoondath a bratranec Vahni Capildeo....
Více od autora
Alexandr Jandera (3)
Čestmír Vejdělek byl český spisovatel, publicista a redaktor. Emigroval do Německa. Publikoval též pod pseudonymem Alexandr Jandera. Jeho syn Čestmír Kopecký se stal televizním producentem a dramaturgem. Bývalý redaktor a v letech 1951 až 1967 ředitel nakladatelství Mladá fronta. V roce 1967 se stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy . Protože byl v době normalizace politicky perzekvován, z ředitelského postu musel odejít, od roku 1972 do roku 1977 pracoval v dělnických profesích . V roce 1977 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil jako spisovatel a publicista - jednalo se o vydavatele exilového časopisu Listy. Je mimo jiné autorem několika románů žánru sci-fi, z nichž patrně vůbec nejznámější a nejčtenější je román Návrat z ráje z roku 1961, který původně vyšel na pokračování v časopise Mladý svět. Z exilu pochází jedna SF povídka Květinový dar, otištěná roku 1991. Zemřel ve svých 86 letech 14. listopadu 2011 v Kolíně nad Rýnem.
Více od autora
Jiří Kajer (1)
Dudák, spisovatel, sběratel a národopisec - to byl Jiří Kajer. Svůj činorodý život převážně zasvětil chodskému folkloru, chodské muzika i chodským pohádkám.
Více od autora
André Cognat (1)
André Cognat se narodil v Lyonu 21.2.1938. V roce 1961 opustil nejen Francii, ale i civilizaci a odjel do Jižní Ameriky, kde se posléz usadil v povodí řeky Maroni mezi Indiány Wayana, přijal jméno Antecume a později se stal i náčelníkem vesnice Antecume-Pata. Je autorem autobiografické knihy Žil jsem mezi Indiány a dokumentárních filmů o životě Indiánů. Snaží se zastupovat Indiány ve střetu s civilizací, zastává názor, že je její vliv spíše negativní; pokud ji akceptují, jen minimum z nich je schopno se začlenit do moderního způsobu života a naopak většina z nich je vytržena z tradičních kořenů a v podstatě degeneruje.
Více od autora
Jānis Akurāters (1)
Jānis Akuraters byl lotyšský básník, spisovatel a politik. Byl jedním z iniciátorů založení nezávislého Lotyšska, byl také jedním z účastníků zakládajícího zasedání Lidové rady 17. listopadu 1918 a jedním ze spoluautorů zákona o založení Lotyšska ze dne 18. listopadu 1918. Stal se prvním oceněným Cenou vlasti v oblasti literatury . Jānis Akuraters se narodil v obci Dignāja , v rodině lesníka. Zakladatelem rodu Akuraterů byl voják napoleonské armády, který během války v roce 1812 dezertoval a nadále žil na panství Sala u města Jēkabpils. Navštěvoval základní školu v Birži, poté pokračoval v městské škole v Jēkabpilsu. Absolvoval učitelské zkoušky a pracoval jako učitel v Elkšņi , Irši , Jumurdě a Iļģuciemsu u Rigy. V roce 1903 odešel studovat do Moskvy, studoval na právnické fakultě. Během studií často navštěvoval moskevské knihovny a muzea. V roce 1904 se vrátil do Lotyšska. Svou nejznámější báseň „Ar kaujas saucieniem uz lūpām“ věnoval tragickým událostem revoluce roku 1905. Jānis Akuraters byl zatčen celkem třikrát. Leden až červen roku 1905 strávil ve vazbě. V lednu 1906 byl podruhé zatčen a vězněn až do konce června. Akuraters byl potřetí zatčen v bytě lotyšské dekadentní spisovatelky, která tvořila pod pseudonymem Zemgaliešu Biruta, kde na něj tajná policie připravila „léčku“. Zadržen byl až do začátku června 1907, kdy byl deportován do Pskovska. Odtud uprchl do Finska, ale na konci roku 1907 přešel přes Švédsko až do Norska. V Oslu napsal knihu vzpomínek ze svého dětství „Kalpa zēna vasara“. V roce 1908 se vrátil do Lotyšska. Během první světové války sloužil u Lotyšských střelců, účastnil se Vánočních bitev. V listopadu 1917 byl zvolen do představenstva Lotyšské národní rady ve Valce. V roce 1918 byl zvolen do Lidové rady. Dne 23. září 1919 bylo Akuratersem zřízeno Lotyšské národní divadlo, pracoval tehdy jako vedoucí literárního a divade...
Více od autora
Samo Faltan (1)
Samuel Falťan byl slovenský a československý historik, politik Komunistické strany Slovenska, v letech 1968-1969 spojenec Gustáva Husáka a zastánce federalizace Československa, na počátku normalizace místopředseda vlády ČSSR, poslanec Slovenské národní rady a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Absolvoval Vysokou školu politických a sociálních věd v Praze v roce 1951. Pracoval pak v Historickém ústavu SAV v letech 1962–1968. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady. V letech 1946-1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Zastával i funkce v celostátní komunistické straně. 31. srpna 1968 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Rezignace na tuto funkci byla přijata v červnu 1970. V roce 1966 se zapojil do politické a odborné diskuze o hodnocení Slovenského národní povstání a potažmo česko-slovenských vztahů. Debatu odstartoval Gustáv Husák, který se v 60. letech po propuštění z vězení postupně vracel do politického života. V roce 1964 vydal své paměti, v nichž rekapituloval události okolo SNP. Na knihu zareagoval v roce 1966 s odstupem dvou let český konzervativní komunista a historik Václav Král. Falťan se následně Husáka veřejně zastal. Patřil ke skupině národně orientovaných reformních slovenských komunistů, podobně jako Husák. Jádro sporu bylo v tom, zda SNP mělo i specifický slovenský národněosvobozenecký rozměr. V roce 1967 se pak účastnil debaty pořádané Ústavem dějin KSS v Bratislavě na téma česko-slovenských vztahů. Přednesl zde úvodní projev, ve kterém kritizoval ideu čechoslovakismu. Během pražského jara se jako člen odborných komisí podílel na přípravě federalizace Československa Na konferenci ve Smolenicích v březnu 1968 vystoupil s delším referátem. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl spojencem Gu...
Více od autora
Ester Krumbachová (1)
Ester Krumbachová byla významná česká filmařka. Ve své práci kombinovala řadu uměleckých profesí, neboť byla režisérka, dramatička, spisovatelka, scenáristka, výtvarnice, scénografka a kostýmní návrhářka. Jednalo se o výraznou představitelku tzv. České nové vlny československého filmu v 60. letech 20. století. V roce 1946 absolvovala Školu uměleckých řemesel v Brně. Začínala jako kostýmní výtvarnice v divadle v Českých Budějovicích, později v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle. V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry České nové vlny. Spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během tzv. normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat. V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také velkými depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996. „Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ ...
Více od autora
Arsen Diklič (1)
Srbský básník, prozaik, dramatik, autor poezie a prózy pro děti a mládež, filmový scenárista.
Více od autora
Nils Ahnlund (1)
Švédský historik zabývající se dějinami 17. století. Profesor na Stockholmské univerzitě a Švédské akademii.
Více od autora
Jovan Cvijić (1)
Jovan Cvijić byl srbský vědec, začínal studiem geografie a geologie, postupně však přesouval svůj zájem k otázkám etnologickým a sociologickým. Své práce psal v srbštině, francouzštině, němčině i angličtině. Vystudoval geografii na univerzitě v Bělehradě , kde absolvoval roku 1889. Poté studoval ještě geologii na Vídeňské univerzitě, zde získal titul roku 1893. Poté se vrátil do Bělehradu, kde byl na Filozofické fakultě Bělehradské univerzity jmenován profesorem. Později se stal rektorem školy , pod jeho vedením vzniklo pět nových fakult - lékařská, zemědělská a teologická v Bělehradě, plus filozofické fakulty ve Skopje a v Subotici. Jeho žák Jovan Erdeljanović se stal prvním profesorem na nově vzniklé katedře etnografie. Roku 1910 Cvijić založil Srbskou geografickou společnost a stal se jejím prvním prezidentem. Tuto pozici držel až do smrti. V roce 1921 byl zvolen prezidentem Srbské královské akademie věd a umění a zůstal jím rovněž až do své smrti. Již jeho vídeňská diplomová práce Das Karstphanomen, věnovaná krasovým jevům, byla přelomovou a dočkala se mnoha vydání a překladů. Jako první určil ledovcový původ 102 jezer v pohoří Stara planina, čímž výrazně posunul představy o průběhu doby ledové v Evropě. Když přesunul svůj zájem na lidi, vyslovil některé revoluční myšlenky - například, že člověk je ekologicky senzitivní bytostí a jeho životní prostředí ovlivňuje jeho psychiku . Zavedl též pojem "metastázové hnutí", aby popsal pomalé změny v lidských společnostech. Folkloristická a etnografická data, která sesbíral na Balkáně, byla často vůbec první vědecky získaná data z této oblasti. Jeho studie mj. sehrály velkou roli při určování státních hranic Jugoslávie po první světové válce, když byl vyslán srbskou vládou na Pařížskou mírovou konferenci . Za kontr...
Více od autora
Bohumil Smetánka (1)
Narozen 10.8.1902 v Bukovině u Čáslavi, zemřel 5.10.1942. Evangelický kněz, spolupracovník časopisu Hus. Práce o evangelické církvi a J. A. Komenském.
Více od autora
Jan Niebauer (2)
Autor studie o dějinách bohoslužby, monografie o Lutherově manželce, editor sbírky modliteb a literárněvědných a editorských prací. Narozen 3.5.1918 v Německu. Farář Českobratrské církve evangelické.
Více od autora
Jiří Václav Klíma (1)
Narozen 13.3.1874 v Mnichově Hradišti, zemřel 7.4.1948 v Praze. PhDr., docent pedagogiky na Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oboru, redaktor sborníků a almanachů, překladatel z němčiny a angličtiny.
Více od autora
Vladimír Kokolia (1)
Vladimír Kokolia je český malíř a profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Kromě výtvarných aktivit je znám pro svou hudební a literární činnost, a také jako znalec kompostování a čínského tradičního taiji Vyrůstal ve Veverských Knínicích a v Brně na Lesné. V letech 1971–1975 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor Propagační grafika. Dále studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 1981 absolvoval v oboru malířství u profesora Jana Smetany. Po jednoroční vojenské službě zůstal až do roku 1992 na volné noze. V roce 1983 se oženil; s manželkou Evou mají tři děti. V 80. letech byl umělecky aktivní zejména v Brně a v Praze, vystavoval na neoficiálních místech i ve státních galeriích a vystupoval s E. Z té doby se datuje také jeho zájem o tradiční čínské taijiquan. Jeho umělecká aktivita je velmi široká, je i básníkem a textařem. V letech 1984–1997 působil jako zpěvák brněnské skupiny E, patřící svého času k absolutní špičce české alternativní a undergroundové hudby. Od roku 1992 je na AVU v Praze vedoucím pedagogem ateliéru Grafika II. V roce 2006 byl jmenován profesorem. Mnoho let se věnuje cvičení stylu Čchen tchaj-ťi čchüan, na FaVU v tomto smyslu vyučoval předmět Stání před stojanem. Je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1990. Jeho webové stránky obsahují tzv. kokopedii, informační stránku stejného formátu jako je Wikipedie. Vladimír Kokolia je tvůrcem se širokým záběrem malířských a grafických technik. Jeho tvorba je v oblasti základních forem velmi různorodá – od figurativní, přes krajiny či objekty až k ryze abstraktní. Je tomu tak proto, že pro něj nejsou specifikace tohoto druhu podstatné. Je naopak zřejmé, že pro jeho práci je mnohem důležitější vlastní sdělení, které poté provede způsobem k tomu účelu nejvhodnějším. V díle Vladimíra Kokolii dominuje snaha o průnik do podstaty světa, který ho obklopuje, s důrazem na úlohu lidského jedince v něm. A s jistoto...
Více od autora
Luděk Švorc (1)
Luděk Švorc byl kladenský fotograf a spisovatel. Ve svém díle se inspiroval krajem Kladenska a Křivoklátska.
Více od autora
Míla Kolář (1)
Narozen 2.11.1905 v Břeclavi, zemřel 20.10.1979 v Praze. Dramaturg, redaktor Práce. Autor divadelních her, beletrista, překladatel.
Více od autora
Josef Menšík (1)
Narozen 4.2.1910 v Lysicích u Blanska, zemřel 1985. Ing., učitel vinařské školy, publikace z oboru.
Více od autora
Dalibor C Faltis (1)
Narozen 19. 9. 1906 na Korčule , zemřel 21. 10. 1984 v Praze. Hudební skladatel, dramatik, prozaik a básník. Pro svou činnost literární užíval pseudonymu Dalibor C. Faltis, pro hudbu lehčího žánru pseudonymů ostatních.
Více od autora
Ewa Nowacka (1)
Vyštudovala Fakultu filológie na univerzite vo Varšave v roku 1958. Od roku 1962 patrila do komunistickej strany. V rokoch 1962-1991 pôsobila v poľskom rozhlase, kde získala čestný odznak výboru Rozhlasové a televízne vysielanie v roku 1975. V roku 1983 získala medzinárodnú cenu za literatúru. V 2009 získala zlatú medailu "Gloria Artis" Zomrela 29. marca 2011 roku . Napísala 31 kníh pre mládež a 8 kníh pre dospelých.
Více od autora
Anatolij Leonidovič Koževnikov (1)
Ruský vojenský letec, účastník 2. sv. války, autor knih z leteckého prostředí.
Více od autora
Josef Ladra (1)
Publikace v oborech Elementární částice a fyzika vys.energií, Stavebnictví, Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Obecná matematika, Termodynamika, Teoretická fyzika.
Více od autora
René Depestre (1)
René Depestre se narodil roku 1926 na Haiti. Podílel se na založení časopisu La Ruche, jehož zvláštní číslo, které bylo vydáno při příležitosti návštěvy Andrého Bretona v Port – au – Prince, bylo zakázáno tehdejším diktátorem Olič Leskotem. Depestre byl uvězněn. Díky roli, kterou pak po propuštění sehrál v lidovém hnutí, byl diktátor sesazen. Moci se ale ujala vojenská junta. A tak odešel mladý básník do exilu. Nejdříve žil ve Francii a po několika kratších pobytech v řadě zemí, včetně ročního pobytu v Československu v padesátých letech, prožil dvacet let na Kubě. V roce 1978 se vrátil do Francie a pracoval jako atašé při UNESCO. S tím ale v roce 1986 přestal a usadil se v jihofrancouzském městečku Lézignan – Corbieres nedaleko Narbonne. Od té doby se také věnuje výhradně literatuře. René Depestre je autorem řady knih pozie. Svou první sbírku publikoval už v devatenácti letech. Napsal ale také několik esejistických děl. Do francouzštiny přeložil významná díla kubánské literatury, hlavně pak knihy Nicoláse Guilléna. S přibývajícími roky se začal soustředit na psaní beletrie. Vydal několik románů a souborů povídek. V roce 1988 obdržel za román Hadriana ve všech mých snech cenu Renaudot. Českým čtenářům se poprvé představil v roce 2001, když u nás vyšla povídková kniha Chvalozpěv na ženu-zahradu.
Více od autora
Cecil (1)
Cecily von Ziegesarová sama navštěvovala jednu z elitních středních škol na newyorském Manhattanu, a tak má mnoho příhod z knih řady Gossip Girl a To je ona reálný základ v jejích zážitcích. Po maturitě nastoupila na vysokou školu Colby College ve státě Maine, kde se věnovala umění. Po dokončení studia odešla pracovat do rozhlasu v Budapešti, odkud se po roce vrátila do Spojených států a nastoupila na Arizonskou univerzitu ke studiu uměleckého psaní. Poté se přestěhovala do Londýna, kde pracovala ve vydavatelství. Když se i odtud vrátila domů, našla práci ve společnosti zabývající se balením knih a právě zde ji napadla myšlenka začít se psaním první knížky nesoucí titul Gossip Girl. V současné době se plně věnuje psaní dalších dílů této úspěšné řady, kterou rozšířila o další úspěšnou sérii To je ona. Americká společnost CW natočila televizní seriál Gossip Girl a v Americe se vysílá od poloviny září 2007.
Více od autora
C. V Rock (1)
Německý spisovatel detektivních a gangsterských románů, věcných příruček a filmových libret. Psal pod vlastním jménem, jeho různými variantami a mnoha pseudonymy.
Více od autora
Nikolaj Michajlovič Charlamov (1)
Nikolaj Michajlovič Charlamov - sovětský admirál a diplomat. U námořnictva sloužil od roku 1922, členem KSSS od roku 1925. Vystudoval Vojenské námořní učiliště S.G. Rošala , Vojenské námořní učiliště M.V. Frunzeho , dělostřeleckou třídu Speciálních kurzů velitelů námořnictva , vyšší důstojnický kurz na námořní akademii K.E. Vorošilova v Leningradu , námořní fakultu Vojenské akademie generálního štábu v Moskvě . N. M. Charlamov svou službu začal u Černomořské flotily: od října 1928 jako důstojník na torpédoborci «Dzeržinský», zástupce velitele torpédoborce «Frunze», velitel torpédoborce «Dzeržinský», velitel torpédoborce «Bodrij», velitel křižníku «Vorošilov». Od února 1938 byl náčelníkem štábu Černomořské flotily, od dubna 1941 vedoucí Odboru bojové přípravy námořnictva SSSR. Po začátku druhé světové války byl 20. července 1941 jmenován námořním atašé na sovětském velvyslanectví ve Velké Británii. Tam sloužil až do října 1944. Komunikoval s britskou Admiralitou a na základě Zákona o půjčce a pronájmu koordinoval a organizoval dodávky spojenců po moři do Murmansku. Přispěl k otevření "Druhé fronty v Evropě". Od 20. listopadu 1944 byl vedoucím oddělení a zástupcem náčelníka Hlavního námořního štábu námořnictva SSSR. Po válce byl zástupcem náčelníka Generálního štábu ozbrojených sil námořnictva SSSR , velitel 8. flotily v Baltském moři , od července 1956 náčelníkem námořní fakulty Vyšší vojenské akademie K.E. Vorošilova, od listopadu 1956 do května 1959 velitel Baltské flotily. V květnu 1959 byl poslán do Číny, kde převzal místo vojenského specialisty pro námořnictvo Lidové osvobozenecké armády Číny. Po návratu do vlasti byl od ledna 1961 předsedou Vědecko-technická komise námořnictva SSSR. V srpnu 1971 odešel do důchodu. Zemřel 9. dubna 1983, je pohřbený na hřbitově Kunčevo v Moskvě....
Více od autora
Vladimir Dmitrijevič Michajlov (1)
Novinář a spisovatel, vědeckou fantastiku píše od začátku šedesátých let. Pracoval jako vedoucí redaktor v lotyšském nakladatelství Liesma v Rize.
Více od autora
Jan Racek (1)
Jan Racek byl český hudební vědec, pedagog a organizátor hudebního života. Maturoval na gymnáziu v Bučovicích v roce 1924. Studoval na Masarykově univerzitě v Brně hudební vědu u profesora Vladimíra Helferta a dále historii, filosofii, zeměpis a dějiny umění. Vedle toho studoval hru na klavír u M. Kuhlové a Anny Holubové a nauku o harmonii a o hudebních formách u Josefa Blatného. V roce 1929 získal titul PhDr. na základě disertační práce: Idea vlasti, národa a slávy v díle Bedřicha Smetany. Stal se ředitelem hudebního archivu Moravského muzea v Brně a tuto funkci zastával až do roku 1948. Vykonal řadu studijních cest do Itálie, Belgie, Francie, Německa, Rakouska, Jugoslávie, Polska a Maďarska, na nichž se zabýval studiem knihovnické a archivní techniky. Shromáždil tisíce pramenů, které pečlivě archivoval Moravském muzeu. Jeho hlavním cílem byl soupis hudebních moravik a bohemik v zahraničních knihovnách. Dalším střediskem jeho zájmu byla raná italská monodie 17. století a posléze vztah českého a světového hudebního baroka a klasicismu v 18. století. Na Masarykově Univerzitě se v roce 1937 habilitoval docentem, ale následující okupace Československa a uzavření vysokých škol mu znemožnilo další pedagogickou činnost. V roce 1948 byl na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity jmenován profesorem hudební vědy. Stal se ředitelem hudebněvědného semináře a vedoucím katedry dějin umění. Jeho činnost mimoškolní byla rozsáhlá a rozmanitá. Byl vedoucím Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně, předsedou Společnosti Pavla Křížkovského, místopředsedou Matice moravské, spoluzakladatelem hudebně vědecké sekce Svazu českých skladatelů, redaktorem edice Musica Antiqua bohemica i čestným členem Pěveckého sdružení moravských učitelů. Aktivně se účastnil mnoha zahraničních kongresů. Byl členem vídeňské společnosti Gesellschaft zur Herausgabe von Denkmälern der Tonkunst in Östereich a švýcarské společnosti Société Internatio...
Více od autora
Josef Kaucký (1)
Narozen 22. 5. 1895 v Praze, zemřel 1. 6. 1982 v Brně. PhDr., vysokoškolský profesor matematiky a fyziky, práce z oboru.
Více od autora
Stan Telchin (1)
Stan Telchin, renomovaný autor, veřejný řečník a misionář, se narodil 14.září1924 v New Yorku. Jeho rodiče byli Źidé, do Ameriky přišli z Ruska na začátku dvacátého století. Díky své dceři a studiu Bible Stan Telchin uvěřil, že Ježíš je židovský Mesiáš. Stal se misionářem mezi Židy. Kázal v USA, Kanadě, Anglii, Norsku, Irsku, Rusku, Dánsku, Německu, na Ukrajině a v Izraeli. Jeho kniha Zrada byla přeložena do 30-ti jazyků a je , v nedávné době, nejčtenějším svědectvím Žida, který uvěřil v Ježíše. Zemřel 4. června 2012.
Více od autora
Antonín Sum (1)
Antonín Sum byl český právník, účastník domácího odboje za druhé světové války, osobní tajemník Jana Masaryka, politický vězeň v procesu s M. Horákovou, kominík, spisovatel, skaut a činovník Junáka a YMCA. Začátkem 20. let bydlel v Americe, kde jeho otec pracoval na vyslanectví. Tam jej Jan Masaryk poznal jako malého kluka . Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Za druhé světové války byl účastníkem domácího odboje, aktivně bojoval proti německé okupaci a v květnu 1945 patřil k účastníkům Pražského povstání. Po válce v letech 1946–1947 pracoval na Úřadě předsednictva vlády. V roce 1947 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí a stal se osobním tajemníkem Jana Masaryka, jímž byl až do Masarykovy smrti. V roce 1949 byl Antonín Sum zatčen a v roce 1950 odsouzen na 22 let za velezradu. Hrozil mu i trest smrti, od něhož jej zachránil svými známostmi a přímluvami jeho přítel hudebník dr. Emil Ludvík. Ve vězení zůstal do roku 1962. Až roku 1968 se dočkal rehabilitace. Byl zastáncem teorie Masarykovy "demonstrativní sebevraždy" . V roce 1968 byl zvolen starostou skautské organizace Junák během krátké období její činnosti; v letech 1969 a 1970 se snažil za cenu ústupků v rozporu se skautskými principy udržet jeho existenci, ale nakonec se spolupodílel na jeho sebelikvidaci schvalováním postupu ústřední stranické skupiny. Po sametové revoluci znovu krátce působil jako starosta...
Více od autora
Iva Nedomlelová (1)
Vysokoškolská pedagožka, autorka prací z oblasti mikroekonomie a makroekonomie.
Více od autora
Vivian Fuchs (1)
Sir Vivian Ernest Fuchs byl britský cestovatel, který jako první člověk projel napříč Antarktidou. Narodil se na ostrově Wight, jeho otec byl přistěhovalec z Německa. Vystudoval geologii na Univerzitě v Cambridgi, v roce 1929 se zúčastnil vědecké výpravy Jamese Wordieho do Grónska. Později cestoval po Africe, spolu s Louisem Leakeym zkoumal rokli Olduvai, s manželkou Joyce navštívil jezera Turkana a Rukwa. Za druhé světové války sloužil jako dobrovolník, zúčastnil se bitvy o Normandii a díky znalosti němčiny působil v okupační správě města Plön. Od roku 1947 byl zaměstnancem British Antarctic Survey a v letech 1958–1973 stál v jejím čele. Spolu s Edmundem Hillarym vedl transantarktickou expedici v rámci mezinárodního geofyzikálního roku, která od listopadu 1957 do března 1958 na vozidlech Tucker Sno-Cat podnikla 3473 kilometrů dlouhou cestu přes kontinent z Vahselovy zátoky přes jižní pól do Scottovy základny. Po návratu byl povýšen do rytířského slavu a v roce 1974 byl zvolen členem Královské společnosti. Spolu s Hillarym napsal knihu Napříč Antarktidou . Na jeho počest se uděluje od roku 1973 antarktickým výzkumníkům Fuchsova medaile.
Více od autora
František Jurný (1)
Narozen 17.3.1895 v Komně u Uherského Hradiště, zemřel 4.5.1979. MVDr., profesor chirurgie a očního lékařství na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně. Práce v oboru.
Více od autora
Miloš Kašlík (2)
Společenský pracovník a publicista. Narozen 25. 11. 1894 , zemřel 2. 3. 1974 . Po absolvování valašskomeziříčského gymnázia se stal učitelem ústavu pro hluchoněmé a později ředitelem valašskomeziříčského muzea. Studoval i výtvarné umění u V. H. Brunnera v Praze a dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Věnoval se národopisu, hudbě, baletu, loutkovému divadlu, byl předsedou muzejní společnosti. Zakládal valašské kroužky a externě učil lidový tanec na ostravské konzervatoři. Popsal valašské tance a napsal libreto k filmu Valašské tance. Vydal knihu Valaské povědačky, kterou sám ilustroval, nakreslil soubor 25 pohlednic Staré valašské kroje. V době krize se ujal vydávání časopisu Naše Valašsko, kam napsal řadu statí.
Více od autora
Siegfried Kapper (1)
Siegfried Kapper byl český a německý romantický básník, spisovatel, cestovatel a lékař. Narodil se jako Isaac Salomon Kapper v rodině židovského učitele, navštěvoval českou školu na Smíchově a od roku 1830 gymnázium na Malé Straně. V letech 1836-1839 studoval filosofii na Karlově univerzitě, zajímal se o českou literaturu a spřátelil se s mladými českými básníky, zejména s Karlem Sabinou a V. B. Nebeským. Hlásil se k české, německé i židovské totožnosti a snažil se smiřovat nacionální nepřátelství, což mu mnozí vytýkali. Po ročním pobytu jako domácí učitel v Rusku vystudoval v letech 1841-1847 medicinu ve Vídni a stal se lékařem v chorvatském Karlovaci. Roku 1843 vydal svoji prvotinu „České listy“, kterou však česká kritika odmítla. Roztrpčen odmítavými postoji českých vzdělanců , začal se zajímat o jihoslovanské jazyky a kulturu, hodně cestoval a psal většinou německy. Roku 1848 odejel do Vídně, kde působil jako novinář, a po porážce revoluce cestoval po Uhrách a Bosně a napsal několik cestopisů. Po cestách v Německu a v Itálii se roku 1854 vrátil do Čech, oženil se a působil jako lékař v Dobříši a od roku 1860 v Mladé Boleslavi. Po roce 1870 se přestěhoval do Prahy a publikoval také česky. Předválečný Spolek akademiků židů přijal jeho jméno a na jeho rodném domě zasadil pamětní desku. V německém prostředí měly Kapprovy spisy velký úspěch. Jeho živé cestopisy po Srbsku, Chorvatsku, Bosně, Bulharsku a Rumunsku spojují nadšení pro lidové kultury a poezii s ostrou pozorovací schopností etnografa. Řada jeho německých básní, inspirovaných českou a srbskou lidovou poezií, byla zhudebněna např. J. Brahmsem a zlidověla nejen v Německu.
Více od autora
František Kvapil (2)
František Kvapil byl český básník a překladatel, především z tehdejší moderní polské literatury. Studoval filosofii v Praze a později v Paříži, už za svých studentských let se intenzivně věnoval překládání i tvorbě vlastní poezie. V letech 1880–1883 pracoval jako profesor na gymnáziích a učitelských školách, poté se věnoval výhradně literární a překladatelské činnosti. Publikoval také řadu časopiseckých článků o slovanských literaturách. Jeho nejvýznamnějším dílem je mimo překlady z polštiny a podrobné studie o slovanských literaturách cyklus epických básní Zpěvy knížecí, v níž přepracovává v parnasistním stylu, napodobujícím především Victora Huga, ruské byliny. Dalším významným dílem je lyrická sbírka Zaváté stopy, vydal i několik dalších lyrických sbírek. Směrově příslušel k parnasismu. V původní poezii byl v mnohém pouhým epigonem Jaroslava Vrchlického, nicméně jako překladatel a literární vědec byl ve své době velmi oceňován. zdroj: wikipedie
Více od autora
Adolf Hrdina (1)
Narozen 1872 v Praze, zemřel 16.4.1942 v Praze. Učitel, autor pohádek a her pro děti.
Více od autora