Všichni Autoři a témata

Nataša Tanská (22)

Nataša Tanská byla česká spisovatelka a novinářka, dramaturgyně, scenáristka a herečka, působící i na Slovensku. Nataša Tanská se narodila v Praze, její otec byl Estonec, matka potomek ruských emigrantů. Dětství prožila ve Zlíně, kde ji jedenáctiletou pro film objevil na koupališti ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil režiséru Františku Čápovi. Barunka ve filmu Babička byla její první filmová role. Za okupace se s rodiči přestěhovala do Trenčína. Vystudovala VŠMU v Bratislavě, kde po studiích i pracovala. Nataša Tanská byla vdaná dvakrát, poprvé za JUDr. Bedřicha Rádla, podruhé za Jana Válka. Byla redaktorkou Kultúrneho života, dramaturgyní na Kolibě. Pracovala i v časopisu Roháč. Byla dramaturgyní hraného filmu v Bratislavě a redaktorkou pražského nakladatelství Albatros. Svoje knihy vydávala na Slovensku. Výrazně se zapsala do dějin československé vzájemnosti. Od roku 1969 žila v Praze kromě období 1990 až 1997, kdy žila v Londýně se svým druhým manželem Janem Válkem, který tu pracoval jako český konzul. Ačkoliv 30. března 1945 otiskly Lidové noviny zprávu, že Nataša Tánská zahynula během jednoho z náletů na Prahu, ve skutečnosti zemřela až 17. července 2014 ve věku 84 let v domově pro seniory Sue Ryder v Praze, kde strávila svoje poslední roky. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nataša Tanská na slovenské Wikipedii.

Mona Kasten (18)

Mona Kasten žije se svým manželem a dvěma kočkami na severu Německa. Její záliba v kávě a čokoládě je nejméně tak velká jako záliba ve slovech, která je v ní hluboce zakořeněná už od dětství. Když nepíše nebo nečte, zajímá se o filmy.

Miroslav Kučera (26)

Narozen 16. 3. 1936 v Praze. Kriminalista, spolupracovník Československé televize. Autor literatury non-fiction, detektivek ap. Emeritní podplukovník Centrály kriminální policie, autor a moderátor televizních pořadů Federální kriminální ústředny. Stálý spolupracovník časopisů Linka 158, Ring, nakladatelství Víkend, deník Expres a Rádia RIO. Publikoval rovněž v týdenících Signál, Krimimix a v měsíčníku Hot Line . Původním povoláním typograf, zabývající se amatérsky a později i profesionálně divadelní činností, externě spolupracoval s Policií České republiky a s Českou televizí. V 90. letech byl šéfem marketingu soukromé firmy KoJa, která mimo jiné poskytuje služby v oblasti ostrahy a ochrany majetku i osob. Románovou prvotinu Otrokyně lásky napsal v roce 1991.

Miroslav Janotka (2)

Narozen: 25.2.1927 Frenštát p. Radhoštěm, okr. Nový Jičín, zemřel: 12.12.1990 Praha. PhDr. etnograf; abs. FF UK Praha ; odbor. pracovník v Ústředí lid. umělecké výroby , věd. výzkum. pracovník Ú. pro etnografii a folkloristiku ČSAV . Zabýval se hl. tradiční i současnou rukodělnou výrobou, zejména řemesly zpracovávajícími dřevo, železo, bar. kovy, hlínu, rostl. i živočiš. vlákna.

Michal Altrichter (31)

Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně studoval na TF v Litoměřicích. V r. 1985 vstoupil tajně k jezuitům. V l. 1990–93 poslouchal filozofii u E. Coretha v Innsbrucku. V r. 1993 nostrifikoval u nás doktorát z filozofie . Od r. 1993 přednáší dějiny filozofie na TF v Olomouci. Vzhledem k nedostatku studijního materiálu pro posluchače TF věnuje hodně pozornosti překladatelské činnosti. Ve svých přednáškách přihlíží k filozofické metodě K. Rahnera . Studie Doteky je ve svém pohledu na filozofii umění inspirována vitrážemi malíře Jemelky a vlivem T. Špidlíka, P. A. Florenského, V. S. Solovjova, L. Šestova

Michaela Klevisová (29)

Michaela Klevisová je česká spisovatelka, novinářka, překladatelka a scenáristka. Dvojnásobná držitelka Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Vyrůstala v novinářském prostředí, její matka byla novinářka, psala do Hospodářských novin o umění a přispívala také do různých kulturních rubrik. Na Univerzitě Karlově vystudovala žurnalistiku, které se od roku 1997 profesně věnuje. Píše do časopisu Cosmopolitan, kde má na starosti rubriku knižních novinek. Dříve tvořila články o umění pro magazín Hospodářských novin IN a cestovatelské reportáže pro magazín Travel Digest. V roce 2008 spolupracovala na několika scénářích pro seriál Ulice. Dvakrát získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu. Toto ocenění získala poprvé za svou knižní prvotinu Kroky vraha již ve 32 letech, a stala se tak nejmladší držitelkou tohoto ocenění. Zapojila se také do projektu Praha Noir, který si v České republice objednalo newyorské nakladatelství Akashic Books. Publikovala zde povídku společně s dalšími 13 českými autory. Tento projekt autorce pomohl, stoupla její popularita, a zvedla se tak i poptávka po jejich knihách. Velkým koníčkem je pro ni cestování, cestami se následně inspiruje i při psaní. Často pobývá v Holandsku, což je patrné i z její tvorby. Klevisová miluje kočky a koně, což jsou motivy, které se často objevují v jejich knihách. Kritici její dílo řadí k detektivkám anglického stylu, ve kterých je narušen řád do té doby fungující komunity a je třeba jej obnovit. Případ vyšetřuje policie, je zasazen do věrohodného a dobře popsaného současného českého prostředí a velký důraz se v něm klade na psychologické vykreslení postav a společenské pozadí příběhu. Hlavním hrdinou jejich detektivních románů je Josef Bergman, starší pán klidné povahy, který vše řeší s rozvahou. Nejdůležitější jsou pro autorku detailní popisy postav, jedná se o určité „utváření mozaiky z příběhů jednotlivých postav“, zločin v jejich příbězích tvoří jen jakousi kos...

Marie Erhartová (15)

Narozena 12.10.1937 v Sedlci, okr. České Budějovice. Učitelka mateřské školy, spolu s manželem se věnuje fotografování, zejm. hub a kulturních a přírodních památek jižních Čech.

Magda Váňová (29)

Narozena 25. 10. 1954 v Chlumci nad Cidlinou. Spisovatelka, novinářka a překladatelka.

Lorna Byrne (18)

Lorna Byrne je irská mystička a spisovatelka, autorka mezinárodních bestsellerů Andělé v mých vlasech , Schody do nebe a Andělské poselství naděje . Narodila se roku 1953 v Dublinu do chudé rodiny a již od svého nejútlejšího dětství prý viděla anděly a komunikovala s nimi. Když byla malá, myslela si, že je to normální a že tyto bytosti vidí každý. Později však zjistila, že tomu tak není a o andělech, které ji provázeli nikomu neříkala. Dospělým její chování, kdy se nezajímala o fyzický svět kolem sebe, přišlo nenormální a považovali ji za mentálně zaostalou. 18. srpna 1975 se vdala za Joeho, přesně jak jí anděl Eliáš předpověděl. Joe měl však vážné zdravotní problémy, a tak žili se svými čtyřmi dětmi v chudobě. Když v roce 2000 manžel zemřel, zůstala Lorna s dětmi sama. Nyní žije na irském venkově. Kniha Andělé v mých vlasech je kronikou Lornina neobyčejného života. Popisuje v ní svá setkání s anděly a rozhovory s nimi. Na knize začala pracovat v roce 2003. V květnu 2008 kniha poprvé vyšla v Anglii a Irsku. Nyní je už kniha přeložena do 27 jazyků, vyšla v 50 zemích světa a prodalo se jí přes půl milionů kopií. Ve Své druhé knize Schody do nebe píše o vztahu lidské duše k tělu nebo například plánům, které má Bůh a andělé s lidstvem. Jak oslovit anděly s prosbou, píše v nejnovějším, třetím díle Andělské poselství naděje , kde zdůrazňuje sílu modlitby, lásky. V Česku její knihy vydává nakladatelství Ikar.

Krista Bendová (31)

Krista Bendová byla slovenská spisovatelka, básnířka, prozaička, novinářka a dramatička, známá především jako autorka knih pro děti a mládež. Pocházela z rodiny železničního úředníka. Studovala v Kráľové Lehotě, Kremnici, Nových Zámcích, později pokračovala ve vzdělávání na gymnáziu v Banské Bystrici, po maturitě přešla na Filosofickou fakultu Slovenské univerzity, kde studovala slovenštinu a ruštinu. Zároveň studovala i na dramatické akademii v Bratislavě, ale ze zdravotních důvodů své studium v roce 1945 přerušila a už jej nikdy nedokončila. Podstoupila poměrně zdlouhavé léčení a po roce 1948 začala pracovat ve vydavatelství Pravda a ve Svazu slovenských spisovatelů. Později byla krátce redaktorkou časopisů Ohník, v letech 1956–1958 časopisu Roháč a v letech 1958–1964 i deníku Pravda. Od roku 1964 se věnovala jen psaní. V roce 1983 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. První literární pokusy začala uveřejňovat už v době středoškolských studií v různých časopisech. Její tvorba vycházela z poezie Jána Smreka či Emila Boleslava Lukáča. Začínala psaním poezie, vydala několik básnických sbírek, ale od 40. let 20. století se věnovala soustavně tvorbě pro děti a mládež, přičemž se zasloužila o rozvoj dětské literatury. Ve své básnické tvorbě byla ovlivněna jak vlastním zdravotním stavem, který měl vliv i na její psychiku, tak politickými a sociálními změnami, které nastaly po roce 1948. V tvorbě pro děti se zaměřovala hlavně na vtipné využívání komických situací a charakteristických vlastností dětí. Kromě vlastní tvorby se věnovala také překladům ze sovětské a české literatury. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Krista Bendová na slovenské Wikipedii....

Konstantin Michajlovič Simonov (26)

Konstantin Michajlovič Simonov byl sovětský spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Začínal jako válečný dopisovatel, teprve poté se stal spisovatelem. Jeho tvorba se opírá o jeho zážitky z druhé světové války, kde se pokoušel propojit dokumentaristiku s epickou tvorbou. Jeho informacím nelze přikládat žádnou historickou hodnotu.

Kenny Rogers (10)

Kenny Rogers byl kultovní americký country zpěvák, skladatel, herec, hudební producent a podnikatel. Svou hudební kariéru zahájil koncem 50. let se skupinou The Scholars a následně se v polovině 60. let připojil k folkové skupině The New Christy Minstrels. Velkého úspěchu však dosáhl až po založení skupiny The First Edition v roce 1967, která se později přejmenovala na Kenny Rogers and The First Edition. Po rozpadu skupiny v roce 1976 se Rogers věnoval sólové kariéře, která upevnila jeho postavení legendy country hudby.

Karel Pecka (23)

Karel Pecka byl český spisovatel, politický vězeň a disident. Roku 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích a pracoval jako technický úředník v Tesle. Spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov začal vydávat ilegální časopis Za pravdu, cyklostylovaný v nákladu zhruba 70 výtisků a distribuovaný do schránek známým ap.; obsahoval převážně kritiku režimem propagovaného socialisticko-realistického umění, např. sovětských filmů. V květnu 1949 byl při pokusu přejít hranice do Západního Německa zatčen. Po krutém vyšetřování byl odsouzen za velezradu na 11 let vězení. Ta strávil v několika pracovních táborech . V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle. Se svou přítelkyní, baletkou a členkou souboru ND Jiřinou Kottovou, se oženil v květnu roku 1960. Manželství však v roce 1963 skončilo rozvodem. Od ledna do června 1963 vykonal náhradní vojenskou službu u PTP. Nejprve publikoval v několika časopisech povídky, často o politických vězních. Od roku 1965 se věnoval literatuře, určitou dobu psal i scénáře. Od roku 1969 byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí, s čímž začal jako jeden z prvních v době, kdy ještě nebylo jasné, nakolik to bude režim persekvovat; Štěpení byla první kniha '68 Publishers od autora žijícího v ČSSR. Její vydání mu vyneslo obvinění z příživnictví; stíhání sice prokuratura zastavila s odůvodněním, že psal román, ale i pro docházející úspory začal v roce 1975 pracovat jako čerpač vody. Mezi prvními podepsal Chartu 77. V roce 1981 získal invalidní důchod na fingovanou endogenní depresi, od roku 1988 byl ve starobním důchodu. Roku 1997 mu prezident Václav H...

Karel Linhart (2)

Narozen roku 1932. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře filosofie a sociálních teorií pedagogické fakulty. Práce v oboru.

Josef Váchal (24)

Josef Váchal byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a také spisovatel a básník. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Hlavní část jeho díla spadá do období první republiky, naopak za komunistického režimu měl existenční problémy. Mezi nejznámější díla patří kniha Krvavý román nebo ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Během svého života nebyl doceněn, jistého uznání se mu dostalo až titulem zasloužilý umělec v roce 1969. Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová . Josef Aleš nevykonal učitelské zkoušky a živil se jako podučitel a zatímní učitel. Annu Váchalovou si nikdy nevzal, i když spolu v Praze krátkou dobu žili. Statek Váchalových v Milavčích byl záhy exekučně prodán, matka Anna nastoupila do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujali babička a strýc , kteří žili ve Velvarech. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se jej ujali otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žili v Písku. Zde vyrůstal a odnesl si odtud mnoho zážitků, které formovaly jeho budoucí pohled na svět. Ze svého dětství si odnesl záporný vztah k městskému prostředí a naopak kladný vztah ke zvířatům a přírodě. V následujících letech navštěvoval školu, prospíval zde dobře, gymnázium však nedokončil. Začal číst knihy a posléze si sepisoval jejich seznam, což činil ve svém životě ještě mnohokrát. S matkou se znovu setkal až v roce 1891 a později se s ní stýkal. Ta se mezitím v Praze provdala za obuvníka Karla Hlaváčka. Ten byl až do své smrti překážkou v jeho komunikaci s matkou. V roce 1898 se odstěhoval se do Prahy, kde ho otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři Jindřichu Waitzmannovi (jeho manželka pocházela z Miro...

Josef Suchý (18)

Josef Suchý byl český fotbalista, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál 1 utkání . V lize odehrál 110 zápasů, vstřelil 1 gól, nastupoval za Viktorii Žižkov , Slavii Praha , opět Viktorii Žižkov a SK Prostějov . Mistr Československa z roku 1930, titul získal se Slavií Praha.

Jónas Jónasson (20)

Jonas Jonasson je švédský spisovatel a novinář. Autor knihy Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Jonasson se narodil jako syn řidiče záchranné služby a zdravotní sestry ve Växjö v jižním Švédsku. Po studiu švédštiny a španělštiny na univerzitě v Göteborgu pracoval do roku 1994 pro deník Smålandsposten a později večerník Expressen v rodném Växjö. O dva roky později založil vlastní mediální společnost OTW, ve které pracovalo 100 zaměstnanců. Pracoval i jako producent švédské televize TV4. Po dvaceti letech trpěl bolestmi zad a syndromem vyhoření. Během léčby se rozhodl v roce 2005 změnit životní styl, prodal svou společnost a odstěhoval se do Södermanlandu v jihovýchodním Švédsku s kočkou Molotov, která se objevila i v jeho prvním románu. V únoru 2007 měl svatbu s norskou manželkou a přestěhoval se s ní do městečka Ponte Tresa u Luganského jezera ve Švýcarsku. Zde se rozhodl dokončit dlouho plánovanou knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Narodil se mu syn, rozvedl se a syna získal do péče. Od roku 2010 s ním žije na ostrově Gotland. Z českých spisovatelů má v oblibě Jaroslava Haška a Milana Kunderu.

Joe Hloucha (19)

Joe Hloucha, vlastním jménem Josef Hloucha , byl český japanolog, spisovatel, cestovatel a sběratel umění. Narodil se v roce 1881 v Podkováni u Mladé Boleslavi, jako třetí z devíti dětí, v rodině pivovarského sládka Josefa Hlouchy a jeho ženy Anny Hlouchové, rozené Matouškové. Čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku; žijící sourozenci byli starší sestra Anna, starší bratr Karel Hloucha a dva mladší sourozenci, bratr Jiří a sestra Jiřina. Základní školu navštěvoval v Libochovicích, kde rodina bydlela od roku 1885. Další vzdělání získal na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze, kam se rodina v roce 1895 přestěhovala. Následným dvouletým studiem na obchodní akademii a absolvováním ročního kurzu účetnictví na pražské univerzitě se připravoval na úřednickou dráhu. Od mládí byl velmi ovlivněn svým strýcem, spisovatelem a cestovatelem, Josefem Kořenským. Zvláště jeho dílo Cesta kolem světa podnítilo Hlouchův zájem o cestování. Jeho vzorem se stali známí cestovatelé té doby Emil Holub a Enrique Stanko Vráz, se kterým se i osobně poznal. Když otec získal do pronájmu malostranský pivovar „U sv. Tomáše“, přál si, aby některý ze synů převzal jednou jeho živnost, ale Joe Hloucha začal pracovat v Náprstkově muzeu, kde třídil japonské a africké sbírky. Prohluboval tím svůj zájem zejména o východní kultury a samostudiem japonštiny získával stále větší znalosti o Japonsku. Ještě před svou první cestou do této země, v roce 1905, napsal svůj první román Sakura ve vichřici, který byl považován za jeho osobní příběh, i když se v tomto případě jednalo o fikci. V roce 1906 navštívil poprvé Japonsko a to rozhodlo o jeho dalším směřování. Úřednické povolání vykonával jen příležitostně, protože mnoho času potřeboval ke třem svým zásadním životním činnostem: psaní, cestování a sběratelství. Při pobytech v Japonsku mu byli velkou oporou Češi, kteří tam žili a pracovali, architekt Jan Letzel nebo ing. Karel Jan Hora s manželkou Fuku Takemoto, k...

Jindřich Plachta (14)

Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle , byl český herec a spisovatel. Narodil se jako první dítě v rodině, měl dvě sestry. Jeho otec, montér a strojní zámečník v plzeňské Škodovce, nechtěl o herecké dráze svého syna ani slyšet. Mladý Plachta musel jít na plzeňskou obchodní akademii. V letech 1910–1911 byl s rodiči v ukrajinském Bachmutu , kde otec pracoval na výstavbě lihovaru. Zde Plachta chodil do ruské školy. Měl se z něj stát účetní. Později vzpomínal na svá studia: „Spíš by se našlo u krávy nadání ke hře na citeru, než u mne atom pochopení pro podvojné účetnictví.“ Během studií vystupoval Plachta potají v plzeňském divadle jako statista. A s přáteli založil ochotnický spolek Jaro. Po maturitě odešel pracovat do Krakova jako úředník ve filiálce Pražské úvěrní banky. Po říjnu 1918 se vrátil a zůstal v Praze, kde si našel se dvěma kamarády podnájem na Smíchově a pracoval na šekovém úřadu. V Praze vzniklo po první světové válce velké množství divadélek a kabaretů. Plachta začínal v kabaretu Satyr v hostinci U Znamenáčků. Jeho první role byla pražská klepna – paní Vůněslava Acetylénová. Po zániku kabaretu se nechal zaměstnat jako suflér v kabaretu Červená sedma. Podle pamětníků mu to však moc nešlo – napovídal příliš hlasitě a afektovaně gestikuloval. Jenže obecenstvo řvalo smíchy. Proto ho šéf kabaretu Červená sedma Jiří Červený na Silvestra v roce 1921 angažoval opět jako bábu Acetylénku. Uplynulo jen několik měsíců a Jindřicha Plachtu uviděl král českých komiků Vlasta Burian. Jeho herecký projev se mu natolik zalíbil, že mu nabídl od poloviny 20. let nejdříve hostování, později i angažmá ve svém divadle. Podobně jako Jaroslav Marvan měl dělat „nahrávače“. Plachta si rychle získal přízeň publika a Burian začal cítit konkurenci. Napjatou situaci vyřešil Plachta odchodem z divadla. V sezóně 1925/1926 vystoupil pohostinsky a bez honoráře i ve třech reprízách hr...

Jan Šmíd (15)

Narozen 4.1.1965 v Pelhřimově. Rozhlasový novinář, zahraničně politický komentátor, reportáže, knihy o sportu, biografie J. Jágra.

Ján Praško (26)

Ján Praško Pavlov je český psychiatr a psychoterapeut, od roku 2008 přednosta Kliniky psychiatrie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a FN Olomouc. 22. března 2010 úspěšně absolvoval profesorské řízení na Univerzitě Palackého v Olomouci a byl vědeckou radou UP navržen prezidentovi republiky ke jmenování univerzitním profesorem lékařství, v oboru psychiatrie. Po promoci roku 1982 na lékařské fakultě UK v Praze pracoval až do roku 1987 jako sekundární lékař na psychiatrickém oddělení NsP Ostrov. V roce 1987 nastoupil jako klinický psychiatr a samostatný vědecký pracovník do tehdejšího Výzkumného ústavu psychiatrického v Praze . Po roce působení se stal vedoucím lékařem oddělení neurotických poruch. Od roku 1994 vyučuje na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v současnosti na Lékařské fakultě UPOL. Pracuje ve výborech České společnosti pro biologickou psychiatrii , České společnosti pro kognitivně behaviorální terapii , České neuropsychofarmakologické společnosti a Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně . Výzkumné činnosti se věnuje od roku 1985, kdy začal studovat cirkadiánní rytmy a léčbu pomocí jasného intenzivního světla u afektivních poruch. Dále se věnuje výzkumu etiologie a léčby deliria tremens , socioterapii a farmakoterapii u depresivních poruch , fototerapii u velkých depresivních poruch a farmakoterapii a psychoterapii v léčbě sociální fobie z pohledu dvouletého katamnestického sledování . Jeho manželkou je MUDr. Hana Prašková. Pracuje jako psychoterapeutka v Denním sanatoriu Horní Palata a přednáší na 1. LF UK. Je také spoluautorkou některých jeho publikací. Dcera Jana Prašková je spoluautork...

Ivan Sviták (26)

Ivan Sviták byl český filozof, kritik, básník a politik. Hlásil se k marxistickému humanismu a k tradicím reformního československého socialismu. Vyrůstal v Hukvaldech, kde žil jeho děd, Leopold Sviták, konstruktér automobilů. Rodiče se roku 1938 přistěhovali do Prahy . Ivan Sviták vystudoval gymnázium v Dejvicích a v letech 1943-1944 prodělal totální nasazení v ČKD. Zajímala ho filozofie. V letech 1945–1949 vystudoval právnickou fakultu UK a zapsal se na přednášky filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd . V letech 1945–1948 působil jako člen ústřední komise mlá­deže při Československé sociální demokracii, přičemž v rámci strany reprezentoval radikálně levicové křídlo. V roce 1948 po únorovém převratu přešel do KSČ. V roce 1949 získal titul doktor filozofie a od roku 1949 přednášel dějiny filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd. V letech 1954–1964 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV, kde dosáhl titulu kandidát věd. Orientoval se na historii filozofického myšlení a otázky ateismu, později na vztah umění a moci. Od roku 1956 se profiloval jako kritik dogmatického pojetí marxismu. V roce 1964 byl jako „revizionista“ propuštěn z ČSAV a vyloučen z KSČ, když byly v časopise Tvář uveřejněny výňatky z jeho Nevědecké antropologie. V letech 1964–1968 byl spolupracovníkem Filmového ústavu. Zde roku 1968 publikoval spis Lidský smysl kultury, v němž se zabýval rolí kultury v moderní společnosti. Koncem 60. let 20. století načas spolupracoval se surrealistickým okruhem UDS . Přispěl i do sborníku tohoto okruhu Surrealistické východisko. V této době se rovněž zapojil do reformního hnutí pražského jara. Patřil k radikálním intelektuálům, působil jako ideolog Klubu angažovaných nestraníků . V této době navázal kontakty s přípravným výbo...

Irena Dousková (19)

Irena Dousková je česká spisovatelka, především prozaička. Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Původní jméno Irena Freistadtová si v 70. letech změnila, jednalo se o otcovo příjmení, a přijala matčino dívčí jméno. Otec Petr Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do Izraele. V roce 1976 se autorčina rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala gymnázium, v letech 1983–1985 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou roku 1989 úspěšně absolvovala a získala titul Mgr. Vykonávání právnické praxe se však nevěnuje. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně v kulturním středisku v Praze. Později působila převážně jako novinářka . V současnosti působí jako spisovatelka z povolání. Do českého literárního kontextu Irena Dousková vstoupila nejprve jako básnířka, a to roku 1988. Vystupovala jako členka literárně-dramatického spolku LiDi, který prezentoval své básnické texty v pražské Viole. Roku 1988 vznikl příležitostně rozšiřovaný Almanach Spolku LiDi a v roce 1991 básnická sbírka, jež měla recesní název Kadění a byla vytištěna v nákladu 200 kusů na role toaletního papíru. Časopisecky autorka publikovala např. v Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu, Tvaru aj. O několik let později se autorka začala věnovat převážně tvorbě prozaické. Od počátku jejímu vypravěčskému charakteru nejvíce vyhovovaly především žánry střední epiky. Mezi hlavní charakteristické rysy autorčiny tvorby, a to jak básnické, tak i převažující tvorby prozaické, patří úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, ironii a pointu. Řada příběhů se vyznačuje autobiografickým východiskem a osobními zkušenostmi. V mnoha dílech se projevuje i bytostný zájem o jud...

Inna Rottová (25)

Inna Rottová Mirovská, rozená Želeněcová, pseudonymy Joan Kerr, Inna Rott byla česká spisovatelka, tlumočnice a překladatelka, členka Obce spisovatelů, Klubu autorů literatury faktu a AIEP. Narodila se v Leningradě do židovské rodiny. Otec Samuil pocházel z Prahy, matka Galina z Varšavy, kde se ve dvacátých letech poznali. Otec se narodil v roce 1900 v židovské rodině v Libni, kam Marie Terezie po prusko-rakouské válce nechala vystěhovat Židy z pražského ghetta. V roce 1906 odešla jeho rodina před antisemitismem, na jih Francie, povzbuzena rehabilitací Alfreda Dreyfuse. Po první světové válce se chtěli vrátit do Československa, ale v prosinci 1918 proběhl pogrom v Holešově. Odjeli tedy do Polska a usadili se v městečku Jadów. Matka Galina pocházela z Varšavy z rodiny rabína. Když se se svobodně smýšlejícím Samuilem seznámili, tak ji ortodoxní rodina, jako nezdárnou, vyhnala. Její otec rabín za ni odsloužil rituální obřad za zemřelou, a „definitivně ji vymazal z paměti rodiny“. V roce 1926 odešli dále do Sovětského svazu, „moderního ráje dělníků a rolníků“, kde je ale okamžitě zatkli jako „narušitele hranic“. Z vězení je dostal maminčin bratr, který pracoval v Moskevské komunistické internacionále. Před dalším pronásledováním se uchýlili do Leningradu, kde jim pomohl maminčin dobře situovaný strýc. Koupil pro ně malý pokoj o dvanácti metrech čtverečních v osmipokojovém komunálním bytě. V roce 1941 rodinu v Leningradu zastihla válka. Matka s Innou a její o devět let starší sestrou Tamarou zůstaly v obleženém Leningradu, zatímco otec odešel bojovat, zraněn se vrátil aby v roce 1942 zemřel. Matka a dcery přežily obléhání Leningradu , přestály krutou zimu a hlad a několikrát je před smrtí zachránila šťastná náhoda. Po krátké známosti se Inna v roce 1960 provdala za českého studenta Jaromíra Mirovského a odstěhovala se s ním do Československa, z manželství pocházejí dvě dcery. V ob...

Ian Livingstone (27)

Ian Livingstone , anglický fantasy autor a podnikatel. Spoluautor prvního dílu série gamebooků Fighting Fantasy, The Warlock of Firetop Mountain a spoluzakladatel Games Workshop.

Gustáv Murín (28)

Gustáv Murín je slovenský přírodovědec, biolog, spisovatel, esejista, publicista, dramatik a scenárista. Pochází z rodiny vysokoškolského profesora. Po maturitě na gymnáziu v letech 1978–1983 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde v 1984 získal titul doktora přírodních věd a posléze v roce 1991 se stal i kandidátem věd. Absolvoval studijní pobyty na ČAV v Praze a Brně, Universitě v Seville, Universitě v Záhřebu, Akademii věd v Německu, Akademii věd v Rakousku a Universitě v Cambridge. Svoji literární, odbornou a publicistickou tvorbu zahájil již v 80. letech 20. století kdy publikoval různé texty v různých slovenských periodikách . Psal jak různé články a příspěvky týkající se biologie a ekologie tak i volnou literární tvorbu. V roce 1985 se stal zakladatelem Klubu mladých dramatiků, v roce 1986 pak Kruhu mladých autorů. V 90. letech se podílel na vzniku almanachu mladých spisovatelů střední a východní Evropy, v roce 1994 také působil jako organizátor setkání mladých spisovatelů tohoto regionu v Budměřicích. V roce 1994 na Slovensku zastupoval časopis Playboy. Jde o člena Slovenského P.E.N. centra, v letech 2000 – 2004, 2009 – 2011 zde působil jako jeho předseda. Člen Centra San Miguel del Allende . Žije a pracuje v Bratislavě, jako vědecký pracovník Katedry botaniky Univerzity Komenského. Česky: * Sex kontra kultura, doplnené a rozšírené vydanie „Pud konta kultúra“, vyd. Hynek, 1999. * Náhradní konec světa, doplnené a rozšírené vydanie Náhradný koniec sveta, vyd. Ivo Železný, 1999. * A stanete se bohy, zbierka esejí, vyd. Ivo Železný, 2002. * Abeceda tělesné lásky , encyklopédia sexu, vyd. Triton, 2004. * Česko-slovenský/Slovensko-český Dualóg , o česko-slovenských vzťahoch, vyd. Slovenský literárny klub v ČR, Praha,  2009. * Slovenská mafie v Praze – vyd. Marenčin PT, 2014. Anglicky: * SVET JE MAL...

E. L James (20)

E L James je pseudonymem Eriky Mitchell Leonard , televizní produkční a manželky scenáristy a režiséra Nialla Leonarda, s nímž je více než dvacet let a má s ním dva pubertální syny. Ve svém reálném životě řídí Mini, má ráda cenově přijatelné bílé víno a Nutellu a nejvíc času jí zabere špinavé prádlo synů, kteří oba hrají ragby. V jejich londýnském domě není ani stopy po Červené mučírně z jejího románu, přesto jí manžel něžně říká Dračice. Studovala historii na University of Kent, psát chtěla už od dětství, snila o tom, že jednou napíše román, který způsobí poprask, ale kvůli rodině a kariéře své sny na čas odložila. Nakonec ale sebrala odvahu a pustila se do psaní svého prvního románu, Fifty Shades od Grey. Původně je psala jako fanfiction ságy Stmívání pod jménem Snowqueens Icedragons, to bylo v roce 2009. Úspěch, kterého její dílo dosáhlo na internetu, ji naprosto šokoval. Vtělila do něj podle svých slov svoji krizi středního věku a všechny své fantazie, které se zřejmě potkaly s fantaziemi mnoha žen po celém světě. Dokazuje to záplava e-mailů v její schránce, jejichž obsah je podobný: „Miluju vaší knihu. A manžel taky děkuje!“ Později změnila jména hlavních postav a v roce 2011 vydala Fifty Shades of Grey v nynější podobě. Erika Mitchelová Leonardová se publicitě spíš vyhýbá. Její agentka Valerie Hoskinsová říká, že autorka nemá zapotřebí dávat rozhovory, protože se její kniha prodává sama. Přesto Erika svolila k prvnímu veřejnému vystoupení v Británii, kam se dostalo 450 fanynek ochotných zaplatit 20 liber za vstupenku. Tam například prozradila, že musela zavolat do prodejny aut, aby se zeptala, zda mohou mít dva lidé sex v Audi R8. Prodejce řekl rezolutní „ne“. Autorka se však vypravila do autosalonu osobně a poté, co si do auta sedla, rozhodla se, že ano. Na otázku, zda její knihu četli její synové řekla: „Panebože, ne. To by mě zabilo a je taky.“ Naopak její dvaaosmdesátiletá matka je knihou nadšena. E. L. James a manželství O svém soukromí autorka ...

David Frej (21)

MUDr. David Frej Po ukončení lékařské fakulty pracoval jako internista. Na stáži v Londýně se rozhodl studovat ájurvédskou medicínu, celosvětově uznaný léčebný a preventivní medicínský systém. Absolvoval studia v Albuquerque v Novém Mexiku, v Rakousku a v indické Puně na klinice ájurvédské medicíny. Zároveň se věnoval výživě z pohledu západní i východní medicíny. Ve své praxi se zabývá léčbou nemocí, výživou, snižováním nadváhy, detoxikací a regenerací organismu. V nakladatelství Eminent vydal knihu Ájurvéda – medicína zdraví a dlouhověkosti. Pořádá semináře, ozdravné detoxikační, regenerační a relaxační pobyty. Pravidelně publikuje v měsíčníku Regenerace.

Clive Oxenden (31)

Jazykové učebnice.

Carol Higgins Clark (23)

Carol Higgins Clarková píše detektivní příběhy, jejichž hlavní hrdinkou je soukromé očko, Regan Reillyová. Společně s matkou, Mary Higgins Clarkovou, napsala již také několik knih, z nichž dvě už vyšly i u nás. Carol Higgins Clarková působila také jako herečka, diváci ji znají z filmů, televizních seriálů a divadelních představení včetně filmové adaptace její matky \„Noční výkřik\“ . Mnoho let pracovala jako asistentka v redakci vydávající matčiny detektivní romány. Carol Higgins Clarková obdržela několik cen, nejhodnotnější jsou však patrně nominace její prvotiny s názvem Na palubě na cenu Agathy Christie a cenu Anthony.

C. D Payne (20)

Humoristický spisovatel C. Douglas Payne se narodil v roce 1949 v Akronu , průmyslovém městě plném továren a vlezlé zimy. Přesto vyrostl v teplém ovzduší, obklopen láskou rodičů a tří sester. Po studiu na Akronské střední škole se zapsal na Harvard College, kde jeho hlavním oborem byla evropská historie. Absoloval ji v roce 1971 a odebral se studovat život, což činil mimo jiné jako sázeč, redaktor, fotograf, reklamní agent, grafik, výrobce nábytku a hraček, projektant a stavitel přinejmenším jednoho domu, svého vlastniho. Momentálně sní o profesi ambulantního hráče na akordeon, o němž věří, že bude nástrojem jednadvacátého století. Psaní pro něj nikdy nebyl problém , horší bylo přimět někoho, aby mu za ně platil. Po skvělém úspěchu prvotiny románu Mládí v hajzlu, je tento problém dokonale vyřešen. V současné době žije C. D. Payne se svou manželkou ve městě Sonoma County, severně od San Franciska.

Brian Tracy (30)

Brian Tracy je profesionální řečník, školitel a konzultant. Je prezidentem školící a poradenské firmy Brian Tracy International, jejíž sídlo je v Solana Beach, ve státě Kalifornie. Díky své práci se stal rovněž milionářem. Brian má za sebou nelehký život. Ze střední školy odešel bez maturity a několik let se živil manuální prací. Umýval nádobí, kácel stromy, kopal studny, pracoval v továrnách, na rančích a farmách. Kolem pětadvaceti let se stal prodejcem a začal šplhat na žebříčku podnikatelského světa. Studoval a aplikoval v praxi každičkou myšlenku, metodu či způsob, o kterém se dozvěděl, a rok za rokem se prokousával výš a výš, až se stal provozním vedoucím ve společnosti s ročním obratem 265 milionů dolarů. Když mu bylo třicet, zapsal se na University of Alberta a stal se bakalářem ekonomie. Na albert Jackson University získal titul MBA. Pracoval ve dvaadvaceti různých společnostech a průmyslových odvětvích. Od roku 1981 vyučuje své principy po celé zemi. Jeho knihy, audio programy a videosemináře byly přeloženy již do pětatřiceti jazyků a používají se ve dvaapadesáti zemích světa. Brian se o své názory podělil již s více než čtyřmi miliony lidí v pětačtyřiceti zemích. Pracoval jako poradce a školitel pro více než tisíc firem. Prožil a sám v praxi vyzkoušel každičký princip, o kterém hovoří ve své knize. Vyvedl sám sebe a tisíce dalších lidí z pocitu frustrace a neúspěchu na cestu k prosperitě a úspěchu. Brian Tracy nazývá sám sebe \"eklektikem\". Nepovažuje se za akademika a badatele, nýbrž za syntetizátora informací. Ročně tráví stovky hodin čtením nejrůznějších novin, časopisů, knih a dalších materiálů. Kromě toho věnuje mnoho hodin poslechu audioprogramů, navštěvuje řadu seminářů a sleduje spousta videonahrávek k tématům, jež ho zajímají. Informace shromážděné z rozhlasu, televize a jiných médií patří také k základů jeho vědomostí. Brian asimiluje myšlenky a informace získané na základě vlastních zkušeností. Myšlenky a informace získané od jiných lidí pak...

Bob Dylan (27)

Bob Dylan je kultovní americký zpěvák, skladatel, autor a výtvarník, který je již více než šest desetiletí významnou osobností populární kultury. Narodil se 24. května 1941 v Duluthu ve státě Minnesota jako Robert Allen Zimmerman a svou hudební kariéru zahájil na počátku 60. let 20. století písněmi, které se věnovaly sociálním otázkám, jako je válka a občanská práva. Dylanova raná tvorba s poetickými texty a folkovými melodiemi měla významný vliv na americkou hudební scénu a ovlivnila nespočet hudebníků.

Bernhard Kellermann (24)

4.března 1879 v Fuerth , † 17.října 1951 v Kleinglienicke v Postupimi ) byl německý spisovatel . Původně studoval malířství, ale od roku 1904 patřil k uznávaným německým romanopiscům. Několik jeho námětů bylo také zfilmováno. Od roku 1946 žil v sovětské okupační zóně Německa a patřil k čelným kulturním představitelům budovaného východoněmeckého státu. Podílel se na založení Společnosti německo-sovětského přátelství.

Barry White (28)

Barry White , narozený 12. září 1944 jako Barry Eugene Carter, byl americký zpěvák, hudebník, hudební producent a skladatel. White, známý svým výrazným basbarytonovým hlasem a romantickou image, dosáhl největších úspěchů v 70. letech 20. století jako sólový zpěvák a se skupinou Love Unlimited Orchestra. Jeho hudba se vyznačovala svěžími soulovými zvuky, které se vyznačovaly jeho hlubokým hlasem a orchestrální produkcí.

Arthur Doyle, (31)

Alice Oseman (34)

Alice Oseman se narodila v roce 1994 v Kentu, Anglie a studovala angličtinu na Durham University. V únoru 2016 vydala svou druhou knihu, Radio Silence, která ještě nemá český překlad. Momentálně čeká na vydání své třetí knihy , začíná pomalu pracovat na čtvrté a zároveň plánuje vydat svůj webkomiks Heartstopper, který se zaměřuje na Charlieho a Nicka .

Aleš Cibulka (21)

Aleš Cibulka je český televizní a rozhlasový moderátor a publicista. Začínal v roce 1992 jako rozhlasový moderátor v karlovarském soukromém rádiu Diana. Dva roky působil v Televizi Nova, kde moderoval pořad Snídaně s Novou. Od roku 1998, kdy ukončil svá studia na Vyšší odborné škole herecké, se stal spolupracovníkem a posléze i zaměstnancem České televize, kde moderoval pořad Dobré ráno s ČT. Rovněž s kolegyní Magdou Reifovou moderoval pro Českou televizi zeměpisnou soutěž pro děti Baťoh a společně s Ivanou Andrlovou a Zbyškem Pantůčkem účinkuje také v pořadu věnovaném českému jazyku O češtině. Jeho hlas je známý z pořadů Dobré jitro s Českým rozhlasem, Host do domu a Tobogan. Poté, co Yvonne Přenosilová jako jeho host pořadu Host do domu počátkem května 2006 řekla, že „pan Paroubek, jak říkám, si trošku hraje na Mussoliniho…“, byl z pořadu odvolán a mohl nadále moderovat již jen zábavný pořad Tobogan. 17. ledna 2015 uvedl 1000. díl, pro Aleše Cibulku to byl díl s pořadovým číslem 396. a 11 let s pořadem. 28. února 2015 Aleš Cibulka odvysílal svůj 400. díl. Od roku 2019 dostal postupně v rámci nové koncepce stanice Dvojka více prostoru . Vysílá dnes pořady Nedělní kolotoč , Dva na dvojce, Blízká setkání, Na červeném koberci, O češtině a další. Dvakrát společně s Jiřinou Jiráskovou moderoval slavností vyhlašování cen TýTý. Každý rok moderuje dětskou soutěž Zlatý oříšek. Kromě této činnosti působí i jako umělecký publicista, napsal celkem 3 knihy, z toho dvě životopisné knihy o české herečce Nataše Gollové a jednu knihu o Zdence Sulanové. Po dlouhé známosti uzavřel v roce 2007 registrované partnerství s Michalem Jagelkou. V České televizi moderoval také např. pořad Kolo plné hvězd, kam zval známe osobnosti, které si na "kole plném hvězd" vytáčely zábavné scénky z různých pořadů. Od roku 2012 moderoval na TV Barrandov každodenní soutěž Česká tajenka, kterou po něm převzal ...

Aleksandr Stepanovič Grin (22)

Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .

Xenofón (9)

Xenofón byl starořecký spisovatel, historik, filosof, vojevůdce, vojenský a politický teoretik a Sókratův žák. Protože zastával monarchistické názory a obdivoval Spartské zřízení, byl vypovězen z Athén. V roce 401 př. n. l. se zúčastnil výpravy řeckých žoldnéřů ve službách Kýra Mladšího do nástupnické války v Persii. O této výpravě napsal své nejznámější dílo Anabáze . Svůj obdiv k silným vládcům vyjádřil v dílech O Kýrově vychování, Hierón a Agésilaos, ke Spartě pak v díle Spartská ústava. Filosofické spisy Obrana Sókratova a Vzpomínky na Sókrata jsou cennými prameny vědomostí o Sókratovi. S malým úspěchem navázal dílem Hellénika na historika Thúkýdida. Vyšší úrovně dosahuje v prakticky zaměřených dílech s tematikou ekonomie nebo jezdectví , O státních příjmech a jiných. Na konci života se mohl vrátit do Athén. Po Xenofónovi je pojmenován kráter Xenophon na odvrácené straně Měsíce. Xenofón pocházel z bohaté athénské rodiny, patřící do Ercheiského dému. Jeho otec se jmenoval Gryllos a byl bohatým jezdcem. V mládí se zapojil do posledních střetnutí peloponéské války jako kavalerista. Možná bojoval i v bitvě u Arginús. V té době se seznámil s athénským filosofem Sókratem a stal se jeho posluchačem. Během oligarchické „Vlády třiceti“ působil ve skupině jezdců, o něž se tento režim opíral. Ve svých Řeckých dějinách se zmiňuje o krutých činech tohoto oddílu. Díky tomuto a svým konzervativním názorům byl však po svržení této vlády a obnovení demokracie donucen Athény opustit. Roku 401 př. n. l. přijal pozvání svého přítele Proxena, který v té době v Řecku verboval žoldnéřské vojsko, a připojil se společně s asi 1...

Wolfgang Hohlbein (27)

Wolfgang Hohlbein je německý spisovatel sci-fi, fantasy a hororu fiction, který žije v blízkosti Neuss v Severním Porýní-Vestfálsku. Jeho manželka, Heike, je také spisovatelka a se svým manželem často spolupracuje. Wolfgang a Heike spolu mají dceru Rebeccu, která se rovněž věnuje psaní románů, v Česku vyšlo její dílo Vzhůru k nebesům. Patří mezi nejčtenější německé autory současnosti. S psaním povídek začal již ve věku patnácti let. Spolu s manželkou napsal román Märchenmond . S tímto dílem se zúčastnili literární soutěže, kterou vyhráli a román se stal během poměrně krátké doby bestsellerem. V současné době má na svém kontě více než dvěstě knih, z nichž značná část byla přeložena i do jiných jazyků . I přes tyto úspěchy byl až v roce 2006 prvním dílem přeloženým do angličtiny román Märchenmond a publikován ve Spojených státech amerických. Sám tvrdí, že Hagen von Tronje je jeho vlastním nejoblíbenějším dílem. Patří mezi autory, jehož díla vyšla i v České republice. Zatím posledními díly, které se dostaly na český trh jsou dva díly trilogie Letopisy Elfů a tři díly z legendy o pokladu Nibelungů.

Vojtěch Cach (28)

Vojtěch Cach byl český prozaik a dramatik. Narodil se sice ve Vídni, ale už od mládí žil v Československu. Vyrůstal v Holicích a vystudoval reálku v Pardubicích. Patřil ke generaci, na kterou plnou silou dolehla hospodářská krize 30. let, charakterizovaná velmi vysokou nezaměstnaností. Cach míval jednak krátkodobá zaměstnání, jednak byl i nějakou dobu nezaměstnaný. V době, kdy se v Německu vzmáhal nacismus, přijal své první novinářské místo v Chebu. Za okupace byl nasazen na Mostecku, brzy však z práce utekl a začal se skrývat. Zúčastnil se protifašistického odboje jako člen partyzánské brigády. Po válce na Mostecku zůstal, stal se kulturně propagačním referentem Severočeských hnědouhelných dolů, pak se stal šéfredaktorem krajského časopisu KSČ Sever, krátce pracoval v Ústí nad Labem, Děčíně, od roku 1955 v Praze. V období let 1956-1960 byl šéfredaktorem měsíčníku Divadlo a pak si zvolil jediné zaměstnání - spisovatel.

Vladimir Vladimirovič Nabokov (28)

Vladimir Vladimirovič Nabokov, rusky: Владимир Владимирович Набоков, , byl ruský a později americký prozaik; svou ranou prózu a poezii psal pod pseudonymem Sirin. Vladimir Nabokov se narodil 10. dubna 1899 v Petrohradu do zámožné rodiny. Jeho otec, Vladimir Dmitrijevič Nabokov , byl právník, známý politik a jeden z hlavních představitelů Konstitučně demokratické strany . Pocházel ze starého ruského šlechtického rodu Nabokovů. Jeho matka, Jelena Ivanovna , byla dcerou bohatého obchodníka se zlatem. Vladimir Nabokov měl dva bratry a dvě sestry.   Dědeček z otcovy strany, Dmitrij Nikolajevič Nabokov, byl ministrem spravedlnosti za vlády cara Alexandra II. a Alexandra III. Babička z otcovy strany, baronka Maria Ferdinandovna von Korf , byla dcerou barona Ferdinanda Nikolaje Viktora von Korf , německého generála ruské armády. Dědeček z matčiny strany, Ivan Vasiljevič Rukavišnikov , byl obchodník se zlatem a mecenáš. Babička z matčiny strany, Olga Nikolajevna Rukavišnikovová ,  byla dcerou tajemníka Nikolaje Illarionoviče Kozlova , který pocházel z kupeckého rodu a stal se lékařem, biologem, profesorem a ředitelem imperátorské lékařské akademie a stál v čele lékařské služby ruské armády. V rodině Nabokovových se denně hovořilo třemi jazyky: rusky, anglicky a francouzsky. Díky tomu ovládal budoucí spisovatel tyto jazyky již od dětství. Jak říkal sám spisovatel, číst anglicky uměl dříve než rusky. První roky svého života strávil Nabokov v pohodlí a blahobytu domu rodičů na ulici Bolšoj Morskoj v Petrohradu a na venkovském sídle Vyra v Gatčinské oblasti nedaleko Petrohradu. Nabokov začal studoval na Těniševské akademii v Petrohradu, kde se několik let před ním vzdělával spisovatel Osip Mandelštam. Mezi jeho hlavní koníčky patřily literatura a ent...

Vladimír Šindelář (25)

Narozen v Písku 2. května 1959, v současné době žije a pracuje v Milevsku. Původně vyučený typograf, po skončení základní vojenské služby a krátkém působení v milevské tiskárně se pak znovu do vojenského sukna ještě na nějaký čas vrátil – působil jako praporčík v další službě v Táboře, kde řídil jedno z oddělení vojenské tiskárny. Po odsloužení vojenského závazku pracoval v letech 1987 – 97 v oddělení propagace píseckého Jitexu a od roku 2000 působí v Milevském muzeu, nejprve jako správce fondu militárií, od července 2004 jako ředitel muzea. Odborné znalosti si prohloubil studiem Střední knihovnické školy v Brně, kterou ukončil roku 1991. Už od mládí se živě zajímal o staré zbraně a šerm. Jeho šermířské začátky se datují od roku 1974, kdy začal šermovat v píseckém oddíle sportovního šermu. Už krátce poté se však stal zakládajícím členem skupiny historického šermu Kavalír z Týna nad Vltavou a roku 1977 jej nacházíme v řadách písecké šermířské skupiny rival, kde působil do roku 1989. Ukázkám starého renesančního šermu se při občasných vystoupeních svého souboru Collegium 1570 věnuje až dodnes. Kromě těchto aktivit působil zejména v osmdesátých a devadesátých letech minulého století v brněnském klubu vojenské historie. Zde se v uniformě příslušníka rakouského granátnického pluku č. 1 Kaiser účastnil celé řady rekonstrukcí napoleonských bitev doma i v zahraničí . V osmdesátých letech se rovněž začal zabývat dějinami katů a poprav, hrdelního práva a staré justice. V rámci své muzejní činnosti koná po celém jihočeském regionu přednášky na historická témata: dějiny katů a poprav, staré válečnictví, ale třeba i dějiny odívání nebo historii stolování a vaření. Publikovat začal počátkem osmdesátých let, nejprve v regionálním tisku . Jeho články o zbraních se záhy začaly objevovat např. v časopise ABC vědy a techniky mládeže, ve Střelecké revui, ve St...

Ursula Summ (20)

Vyhlášená německá odbornice v oblasti stravování, přes deset let vede semináře pro lidi s nadváhou. V roce 1994 založila klub zaměřený na dělenou stravu

The Rolling Stones (14)

The Rolling Stones je legendární britská rocková skupina založená v Londýně v roce 1962. Je to jedna z nejtrvalejších a nejvlivnějších kapel v historii rocku, známá svou rockovou hudbou založenou na blues, osobitým zvukem a charismatickým vystupováním na pódiu. Původní sestavu skupiny tvořili zpěvák Mick Jagger, kytaristé Keith Richards a Brian Jones, baskytarista Bill Wyman, bubeník Charlie Watts a klávesista Ian Stewart. V průběhu let prošli Stones několika změnami v sestavě, ale Jagger a Richards zůstali jádrem kapely.

Simone de Beauvoir (11)

Simone de Beauvoir , celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir, česky též Simone de Beauvoirová nebo Simone Beauvoirová , byla významná francouzská spisovatelka, myslitelka, filozofka, feministka a existencialistka. Její jméno je dodnes spojováno s přispěním k emancipačním snahám žen, feministickou a sociální teorií a svobodomyslným způsobem života. Simone de Beauvoir se narodila v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl právník s uměleckými sklony, její matka byla katolicky založená. Po první světové válce životní úroveň rodiny poklesla, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní klášterní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy předpokládalo naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu a po zbytek života zastávala ateistické názory. Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě – Sorbonně. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný otevřený svazek – bez závazku věrnosti – až do Sartrovy smrti v roce 1980. V roce 1929 dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech 1931–1943 působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu a Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce 1942 se vzdala profesorského povolání a dále se věnovala jen spisovatelské či...

Saul Bellow (18)

Saul Bellow, vlastním jménem Solomon Bellows byl americký židovský spisovatel; jedna z nejvýznamnějších osobností americké prózy 20. století. Saul Bellow se narodil v Lachine, místní části Montréalu, krátce poté, co jeho rodiče emigrovali z Petrohradu. Dětství strávil na předměstí Chicaga, kam se rodina přestěhovala. Vyrůstal v ghettu a naučil se mnoha jazykům; uměl anglicky, francouzsky, hebrejsky. Rodiče pocházeli z Ruska – byl ovlivněn ruskou literaturou 19. století, ale od mládí na něj působila také četba bible a dramat Williama Shakespeara. Začal studovat na Chicagské univerzitě, ale později přešel na Northwestern University. Původně chtěl studovat literaturu, ale kvůli antisemitským náladám, které údajně vládly na katedře Chicagské univerzity, si zvolil studium sociologie a antropologie. V roce 1941 získal americké občanství a v době vojenské služby během 2. světové války napsal svůj první román Rozkolísaný člověk. Později pracoval jako profesor antropologie, působil zejména na Chicagské univerzitě, ale po obrovském literárním úspěchu svých románů přednášel na řadě univerzit ve Spojených státech i zahraničí. Ačkoli byly jeho první romány kladně přijaty literární kritikou, příliš se neprodávaly. Teprve román Herzog, vydaný v roce 1964, se i přesto, že jde o závažné dílo, dostal na seznam bestsellerů a zajistil mu, společně s dalšími romány 60. a 70. let, světový věhlas. Za svoje románové dílo získal řadu literárních cen, včetně těch nejvýznamnějších: v roce 1975 dostal Pulitzerovu cenu za román Humboldtův dar; v roce 1976 obdržel Nobelovu ceny za literaturu – za pochopení situace člověka a jemnou analýzu současné kultury, která se projevuje v jeho díle. Byl také prvním romanopiscem, který obdržel třikrát Národní knižní cenu . Saul Bellow byl pětkrát ženat; jeho čtvrtou ženou byla matematička rumunského původu Alexandra Ionescu Tulcea, s níž...

Richard Marcinko (14)

Richard Marcinko se narodil na Den díkůvzdání v roce 1940 v málem městečku v Pennsylvanii jménem Lansford, kde dle vlastního Marcinkova popisu nikdo jiný než Slováci a Češi nežili. V okolí se těžilo uhlí, i okres se jmenoval Carbon County a nejbližší větší město bylo Coaldale. Otec se jmenoval Juraj Marcinko a matka byla podle jména Češka - Emilie Teresa Pavlík Marcinko. Když bylo malému Richardovi 12 let, tak se přestěhovali do New Brunswick, New Jersey a kluk s překvapením zjistil , že mimo Slováků a Čechů existují i Poláci, Maďaří, Ircani, Židi, černoši a Hispanci. Původně Richard chtěl vstoupit k Marines, protože tehdy president Eisenhower posílal Marines do Libanonu, ale přišli mu na to, že je mu teprve sedmnáct a tudíž ho nevzali. Poučen a lépe připraven na lhaní, pak Richard prošel sítem u Navy - námořnictva a 15. října 1958 nastoupit do Navy boot campu in Great Lakes, Illinois - pořád mu ještě chybělo víc jak měsíc do osmnáctých narozenin - a začal tak vojenskou kariéru, která trvala třicet let, tři měsíce a sedmnáct dnů aktivní služby. Richard Marcinko odešel z US Navy 1. února 1989 v hodnosti kapitána. Co bylo mezitím, o tom jdou legendy, existují desítky stránek na Internetu, stačí do vyhledávačů na Internetu naklepat \"Marcinko\", jsou napsaný dvě knihy vzpomínek, tři učebnice a devět románů - tedy zatím. V historii amerického námořnictva má Richard Marcinko své důležité místo. Dickie začal - jako mnozí další - ve Vietnamu jako mladý důstojník jednotek SEALS. Zatímco ostatní vojáci budovali opevnění z pytlů s pískem ostnatého drátu, Marcinko a jeho četa operovali za nepřátelskými liniemi - za frontou. Oblečení v typických místních černých pyžamech, bosí, vyzbrojeni ukořistěnými sovětskými zbraněmi a munici Marcinkův tým \"lovil\" Vietcongy hluboko v jejich území. Během prvního šesti-měsíčního období...

Radka Kneblová (20)

Překladatelka z ruštiny a angličtiny.

Philippe Diolé (7)

Francouzský publicista, potápěč a člen Cousteauovy posádky, podílející se na sedmi Cousteauových knihách o výzkumech lodi Calypso, odborným zaměřením archeolog.

Pavol Hammel (20)

Pavol Hammel je významný slovenský zpěvák, skladatel a hudebník, který je široce uznáván za svůj přínos slovenské hudební scéně. Narodil se 7. prosince 1948 v Bratislavě, svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a rychle se stal významnou osobností domácího popového a rockového žánru. Hammel byl zakládajícím členem vlivné skupiny Prúdy, která sehrála zásadní roli při formování slovenského beatového hnutí. Jeho spolupráce s Mariánem Vargou v Prúdech vedla v roce 1969 k vytvoření kultovního alba "Zvoňte zvonky".

Pavel Taussig (21)

Pavel Taussig je český filmový historik, scenárista, novinář a publicista. Jedná se o významného českého filmového historika, který své práce také, mimo jiné, pravidelně publikuje v různých společenských, televizních, rozhlasových a filmových časopisech. Kromě toho také účinkuje v bonusových materiálech na mnoha DVD s českými filmy, kde podává svůj odborný komentář k příslušnému snímku. V Československé televizi se autorsky podílel na přípravě pořadu Úsměvy českého filmu. Autor námětu k oscarovému filmu Kolja z roku 1996.

Pavel Brycz (21)

Pavel Brycz je český spisovatel. Na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem vystudoval český jazyk. Studoval také dramaturgii na pražské DAMU. Učil na gymnáziu v Kadani, živil se jako publicista i textař v reklamní agentuře. Je nejen prozaikem, ale i básníkem, textařem a autorem povídek pro děti. Spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který napsal řadu povídek především pro děti. Je autorem dvou večerníčků: Dětský zvěřinec a Bílá paní na hlídání Jeho první sbírkou byly povídky Hlava Upanišády . Za knihu básní v próze Jsem město získal Cenu Jiřího Ortena . U čtenářů i kritiky bodoval především románovou epopejí Patriarchátu dávno zašlá sláva . Za knihu Bílá paní na hlídání získal Zlatou stuhu 2011 v kategorii nejlepší beletrie pro děti a mládež. Je autorem také řady textů pro hudební skupinu Zdarr, ex-členů kapely Laura a její tygři. Jeho práce byly přeloženy do několika jazyků. V roce 2017 začal vyučovat český jazyk na Podještědském Gymnáziu Liberec, kde ovšem nyní již nepůsobí. Zastoupen také v antologiích Daylight in Nightclub Inferno a Městopis .

Pablo Neruda (18)

Pablo Neruda, vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto , byl chilský komunistický básník, diplomat a politik, nositel Nobelovy ceny za literaturu , autor řady básnických sbírek. Není jisté, jak jeho literární pseudonym vznikl. Vedou se teorie, že mu byl předlohou český spisovatel Jan Neruda, avšak sám Pablo nikdy nepřiznal, jak jméno Pablo Neruda vzniklo. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších básníků 20. století. Psal v mnoha básnických stylech od eroticky nabitých milostných básní, , surrealistických básní, historických eposů až po politické manifesty. Během svého života zastával mnoho diplomatických funkcí a působil jako senátor v chilském Senátu za chilskou komunistickou stranu. Když konzervativní chilský prezident González Videla zakázal v Chile komunismus, byl na něj vydán zatykač. Přátelé ho měsíce skrývali doma ve sklepě v chilském přístavním městě Valparaísu. Poté utekl do exilu přes horský průsmyk blízko Maihujského jezera do Argentiny. Pár let poté se stal blízkým spolupracovníkem socialistického prezidenta Salvadora Allendeho. V době chilského státního převratu vedeném Augustem Pinochetem byl hospitalizován s rakovinou a po dvanácti dnech zemřel na srdeční infarkt. Už za svého života byl legendou, jeho smrt se stala silným symbolem rezonujícím po celém světě. Pinochet odmítl přeměnit jeho pohřeb na veřejnou událost, ale tisíce truchlících Chilanů neuposlechly zákazu vycházení a zaplavily ulice, aby mu vzdaly hold. Jeho pohřeb se stal prvním veřejným protestem proti tehdejšímu režimu. Narodil se v Parralu . Jeho otec, José del Carmen Reyes Morales, pracoval u železnice. Jeho matka, Rosa Basoalto, byla učitelka, která zemřela dva měsíce po jeho narození. Společně s otce...

Ota Šafránek (20)

Ota Šafránek, vlastním jménem Otto Passer byl český redaktor, prozaik a dramatik, autor knih pro děti a mládež. Pocházel z rodiny obchodníka s konfekcí. Roku 1930 po maturitě nepokračoval z finančních důvodů ve studiu a věnoval se nejprve obchodu a pak se stal berním úředníkem. Po roce 1945 pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, do roku 1946 byl redaktorem časopisu Vpřed a pak působil v nakladatelství Orbis. Od roku 1949 pracoval jako dramaturg v Divadle Na Fidlovačce, pak v pražském Varieté a od roku 1951 v Divadle státního filmu. Od roku 1953 byl redaktorem a v letech 1954–1955 šéfredaktorem časopisu Divadlo. Poté byl spisovatelem z povolání s výjimkou let 1957–1961, kdy byl šéfredaktorem časopisu Dikobraz. Debutoval roku 1940 psychologickou novelou Svatební dar. Po skončení války se věnoval především literatuře pro děti a mládež . Jako dramatik se snažil o vytvoření nového dramatu, které by politicky podporovalo budování komunistické společnosti. Jeho dílo doplňují dva překlady ze slovenštiny. V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy texty autorových her Osmina důstojníka, Pásla panenka páva a Podúředník Pršala .

Oldřich Daněk (15)

Oldřich Daněk byl český dramatik, spisovatel, režisér a scenárista. Ve své dramatické tvorbě se inspiroval epickým divadlem Bertolta Brechta. Jeho otec byl řezník, matka prodavačka. V posledním ročníku gymnázia v Moravské Ostravě byl totálně nasazen na práci do říše. Po válce, v roce 1945, si dodělal maturitu. V té době se stal rovněž hercem ostravského Divadla Petra Bezruče a vstoupil do KSČ. Od roku 1946 začal studovat pražskou DAMU. Absolvoval v roce 1950, a to jak v oboru herectví , tak režie . Po studiu se stal režisérem Klicperova divadla v Hradci Králové, kde působil až do konce roku 1953. V letech 1954–1956 byl umělecký šéf činohry i režisér Divadla F. X. Šaldy v Liberci. V roce 1956 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, nejprve jako externí scenárista, od roku 1958 jako dramaturg a od roku 1960 jako režisér. Napsal pro Barrandov scénáře k řadě filmů, např. Ošklivá slečna nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky . Hojně také v 60. letech publikoval v tisku, zejména fejetony a drobné úvahy . V roce 1967 byl zvolen do ústředního výboru Svazu československých spisovatelů a byl aktivním účastníkem Pražského jara. V roce 1968 podepsal výzvu Dva tisíce slov, za což byl v roce 1970 vyškrtnut z komunistické strany a v roce 1973 propuštěn z Filmového studia Barrandov. Od té doby byl spisovatelem na volné noze. Přes "osmašedesátnický škraloup" mu ale bylo umožněno psát zejména pro televizi a rozhlas . V 80. letech byl dokonce oceněn titulem zasloužilý umělec a Řádem Klementa Gottwalda . V té době spolupracoval zejména s pražským Vinohradským divadlem, pro nějž napsal své nejslavnější hry . Zemřel v Praze, na karcinom hrtanu a selhání srdce. Pohř...

Nick Arnold (30)

Nick Arnold je britský autor známé knižní série Děsivá věda. Nickova první publikovaná díla se objevila jako výsledek projektu, pracoval na univerzitě v severním Londýně, kde se snažil učit malé děti. Bylo o něm napsáno pozitivní hodnocení a začal psát Děsivé vědy. Jeho knihy jsou ilustrovány Tony De Saullesem. Když se zrovna nevěnuje Děsivé vědě tráví svůj čas tím, že učí dospělé. Žije v Anglii, kde je nyní velmi populární. Edice děsivá věda: Protivné breberky, Tajuplné lidské tělo, Nezdravé nemoci, Protivná příroda, Chemický chaos, Vesmír, hvězdy a slizcí ufoni, Zákeřná zeleň, Potrhlí vědátoři, Šokující elektřina, Zrádné síly, Zabijácká energie, Ohromná archeologie, Riskantní experimenty, Příšerné světlo, Pekelné zvuky, Splašený čas, Nebezpečný let, Smrtící jedy, Výbušné nebezpečné experimenty, Příšerně velká kniha kvízů, Mikroskopická monstra, Návod k použití lidského těla, Zmatený mozek, Děsivý dinosauři v knize skládaček, Mizerná medicína, Praštěné vynálezy, Nechvalně proslulé experimenty , Nechutně výživné experimenty , Omračující věda všeho, Lidské tělo , Zmatený mozek V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nick Arnold na anglické Wikipedii.

Miranda Lee (30)

Miranda Lee je australská spisovatelka. Narodila se jako nejmladší ze 4 dětí v Port Macquarie v prostředí australské buše, kde i vyrostla a vzdělání získala na venkovské škole. Krátce se věnovala hudební dráze, pak se ale odstěhovala do Sydney a vrhla se do světa počítačů. Je šťastně vdaná a má tři dcery a žije poblíž Sydney. S psaním romancí začala, když musela kvůli závazkům vůči rodině zůstat doma a mimořádné pochopení pro své psaní vždy nalézala u svého manžela. Když začal psát, měla za úkol napsat sérii šesti knih za pouhých devět měsíců. Její manžel přerušil své zaměstnání, aby mohl vést domácnost a naučil se dokonce i vařit a vykonávat všechny domácí práce, aby ji podpořil v její kariéře spisovatelky. Miranda ráda vytváří příběhy uvěřitelné, moderní, svižné a sexy. Mezi její koníčky patří čtení plnokrevných rodinných ság, řešení slovních hříček, hazardní hry a filmová představení. Mezi českými čtenářkami je velmi oblíbená a u nás jí vyšly na dvě desítky titulů.

Milan Holeček (26)

RNDr. Milan Holeček byl vzděláním geograf a povoláním redaktor a publicista. Dvacet let redigoval měsíčník Lidé a země, více než deset let byl šéfredaktorem Nakladatelství České geografické společnosti. Celý profesní život věnoval popularizaci geografie a šíření zeměpisných znalostí. Redigoval a byl autorem či spoluautorem mnoha učebnic zeměpisu pro základní, střední a odborné školy i jiných publikací. Vyšlo mu několik samostatných knižních titulů a stále publikuje, zejména poznatky z dějin zeměpisných objevů. Zemřel po těžké nemoci 1.8.2019