Všichni Autoři a témata

Ján Gažo (1)

Slovenský chemik, vysokoškolský učitel, práce z oboru.

Bill McKibben (1)

William Ernest "Bill" McKibben je americký ekolog, autor, a novinář, který píše o vlivu globálního oteplování. V roce 2010, Boston Globe jej nazval "pravděpodobně národný přední ekolog" a časopis Time ho popsal jako "nejvíc zelený novinář na světě."

Jean Coué (1)

Jean Coué byl francouzský spisovatel, novinář a šansoniér, autor knih pro děti a mládež.. Jeho rodiče pocházeli z Bretaně. Psát začal již v šestnácti letech a psaní se pro něho stalo vášní. Po problematických studiích začal vystupovat v kabaretech na Montmartru. Roku 1958 začal pracovat ve francouzské letecké společnosti Air France a v letech 1966–1970 působil jako novinář a politický zpravodaj v Alžiru. Roku 1967, po návštěvě Laponska, vydal svůj první román Kopoli, le renne guide . Působil také jako politický aktivista při přednáškách ve školách. Žil v Bretani. Jeho literární dílo čítá kolem třiceti titulů a skládá se z historických a dobrodružných románů a pohádek pro děti a mládež a z několika společenských románů. Děj dobrodružných děl často situuje do nebezpečného prostředí alžírských pouští, ve společenských románech se zabývá problematikou smrti a rasismu, z lásky k moři a Bretani vznikly jeho adaptace bretaňských pohádek. Za své dílo získal celo řadu ocenění, například roku 1969 Cenu Sobriera-Arnoulda za knihy pro mládež udělovanou Francouzskou akademií, nebo roku 1980 nizozemskou cenu Zilveren Griffel.

Bohuslav F Růžinský (2)

Narozen 11. 3. 1870 v Praze, zemřel 28. 11. 1959 tamtéž. Knihkupecký pracovník, prokurista a bibliograf. Autor publikací z oblasti zahrádkářství.

Sharon J Wohlmuth (1)

Americká fotografka.

Hans Land (1)

Narodil se 11.března 1908 v Brémách, kde také prožil svůj život a 19.března 1974 zemřel. Původní profesí stavitel lodí a ředitel rodinné firmy Burmester Werft. Je autorem okolo 500 westernů, dobrodružných a kriminálních románů, z nichž byla celá řada přeložena.

Jan Střelba (1)

Narozen 11.8.1888. Překladatel z francouzštiny a maďarštiny.

Antonín Hobza (1)

Antonín Hobza byl český právník, profesor církevního a mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a akademik ČSAV. Antonín Hobza se narodil jako jedno z osmi dětí do skromných poměrů, proto se během studií musel živit zcela sám. Původně měl být knězem, ale po absolvování gymnázia v Třebíči si zvolil pražskou právnickou fakultu, kde byl roku 1902 promován doktorem práv. Poté získal praxi u zemského soudu a byl na kratší studijní stáži na univerzitě v Bonnu, aby od roku 1904 našel trvalejší konceptní místo v železničním a nadačním referátu zemského výboru. Zároveň se začal vážně zajímat o právní teorii, publikoval první časopisecké příspěvky, zejména o územní samosprávě, které byly pozitivně přijaty. Nakonec ale u něj převážil zájem o církevní právo, v němž se roku 1907 na české právnické fakultě habilitoval a o čtyři roky později byl jmenován mimořádným profesorem, takže administrativu opustil a věnoval se jen akademické činnosti. Postupně ovšem opouštěl klasická kanonistická témata a věnoval se spíše veřejnoprávní regulaci církví, mj. hájil v tehdejší době menšinové stanovisko žádající odluku církve od státu. Po vzniku Československé republiky toto téma krátkodobě řešil i na ministerstvu zahraničních věcí, kde řídil právní sekci a mj. se podílel na budování diplomatického sboru, ale podporoval také diplomatické uznání Sovětského svazu, což bylo v rozporu s tehdejší vládní politikou. Pak už se zabýval převážně jen mezinárodním právem na univerzitě, když byl již roku 1917 v tomto oboru jmenován řádným profesorem, a to jako první v celé monarchii. Do té doby šlo o okrajovou záležitost a Hobza se tak stal průkopníkem českého, resp. československého mezinárodního práva jakožto vědního oboru. Značně potřebná a používaná byla především jeho dvoudílná učebnice. Z hlediska teoretického přístupu byl pozitivista. Kromě teorie se ale věnoval i praxi, byl např. členem Institutu mezi...

Rudolf Čermák (1)

Narozen 16.9.1888 v Plzni, zemřel 18.8.1959. Výtvarný pedagog, literatura z oboru.

Jiřina Klenková (1)

Po ukončení vysokoškolského studia působila mnoho let jako speciální pedagog – logoped na základní škole pro žáky s vadami řeči. V 90tých letech se podílela na zakládání poradenských orgánů ve školství – Speciálně pedagogických center pro děti a žáky s vadami řeči. V tomto období spolupracovala externě s katedrou speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1996 působila na této katedře jako interní pracovník, je garantem studia specializace logopedie se surdopedií. I nadále spolupracuje s logopedy ve školských zařízeních, externě působí jako logoped ve zdravotnickém zařízení. K dlouhodobým odborným zájmům se řadí problematika dětí s vrozenými vývojovými vadami .

Heidi Toffler (1)

Heidi Tofflerová byla americká futurologička a publicistka. Byla manželkou Alvina Tofflera. Byla spoluautorkou několika knih, které s ním napsala. Spolu s manželem založila a vedla strategickou poradenskou firmu Toffler Associates. Zabývala se strategickým plánováním. Radila vládám a korporacím. Byla mimořádnou profesorkou na National Defense University ve Washington, DC, USA. Byla čestnou spolupředsedkyní výboru pro UNIFEM - organizace OSN pro podporu rozvoje ženského hnutí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heidi Tofflerová na slovenské Wikipedii.

Georgij Iosifovič Gurevič (1)

Stavební inženýr, spisovatel. G. debutoval novelou Čelovek-raketa – spolu s G. Jasnym, v době, kdy byla literatura pod vlivem tzv. „teorie krajní meze“ a výrobního románu, které ovlivnily stavbu tehdejších SF. Takové jsou G. knihy: Topol stremitěľnyj – o vysazování větrolamů ze zvlášť vypěstovaných rychle rostoucích topolů, Iněj na palmach – román se špionážní zápletkou, Podzemnaja něpogoda – o velkém projektu využití tepla sopek ke stavbě elektráren, Rožděnije šestogo okeana , varianta výrobního románu, v níž se zabývá pokusy s bezdrátovým přenášením energie vzduchem. G. napsal sbírky povídek Plenniki asteroida a Na prozračnoj planetě . My iz Solněčnoj sistemy , pokus o anticipační sociálně utopický román, zobrazuje budoucí komunistickou společnost. Z dalších děl uveďme Priglašenije v Zenit a Těmpograd o pokusech s překonáváním času. Fyzici v obavě, že nedokáží včas vyřešit neodkladné vědecké problémy, odcházejí do pokusného města, ve kterém čas plyne nesrovnatelně rychleji než na ostatní Zemi. Problematika relativity času a tzv. temporologie se objevuje v povídkách sbírky Učebniki dlja volšebnika . Román V zenitě je věnován problematice dalekých kosmických cest. G. vyšly i výbory povídek: Prochožděnije Němezidy a Mestorožděnije vremeni . Č. vyšla dále povídka Infra Draka in: Povídky z vesmíru . G. je také autorem teoretických statí a studií o SF literatuře. V knize Karta strany Fantazii se snaží rozdělit SF literaturu podle problematiky a vztahu k vědě a technice a jeho Besedy o naučnoj fantastike (Besedy o vě...

Ján Šafránek (3)

Jan Šafránek je český malíř a kreslíř. Jeho žánrové figurální obrazy současného světa lidí jsou malovány výraznými barevnými odstíny na základě důkladné lineární kresebné konstrukce, vycházející z původních kreseb a skic. Původně začínal jako malíř filmových panelů a reklam pro filmový podnik v Hradci Králové. V této době také maloval narativní obrazy tvořené klasickou drobnopisnou technikou. V roce 1974 přesídlil do Prahy, kde si zařídil vlastní ateliér. Postupně navazoval kontakt s mnoha umělci, většinou z alternativní kulturní scény. Zúčastnil se různých neoficiálních výstav a aktivně se podílel na řadě akcí. Jeho obrazy z pražského období jsou ironickým komentářem k absurditě každodennosti normalizované společnosti 70. let. Maloval figurální výjevy z nočních lokálů, hospod, bufetů, různých slavností a jiných pouličních aktivit. Po podpisu Charty 77 a ztrátě existenčních možností emigroval do Rakouska. Ve Vídni se zapsal na Vysokou školu užitých umění, kde studoval 3 semestry malbu a kresbu v ateliéru profesora Carla Ungera. 1981-1985 žil a tvořil v Austrálii . 1985 cestoval po USA a Mexiku a posléze se opět usadil ve Vídni. V této době podniknul řadu studijních cest po Itálii. 1986 se vrátil do Sydney. Podniknul řadu cest po Tasmánii, Novém Zélandu, Tichomoří, Fidži, Velikonočním ostrově a Jižní Americe. Z cest si přivezl důležitý kresebný materiál, který potom použil jako inspiraci k tvorbě svých dalších obrazů. 1990 odjel na trvalo do Evropy, kde žije a tvoří v Praze a ve Vídni. Uspořádal mnoho samostatných výstav v Evropě i zámoří.

Irena Wagnerová (1)

PhDr. Irena Wagnerová, Ph.D. MBA - absolvovala magisterský a doktorský obor psychologie na Filosofické fakultě UK v Praze. Studovala Human Resources Management na University of Texas v USA a vystudovala MBA program se zaměřením na investiční rozhodování na Prague International Business School. Jako personální ředitelka působila 5 let ve společnosti Energizer Czech, s.r.o., kde mezi její hlavní pracovní náplň patřil nábor a výběr zaměstnanců, mzdová struktura a odměňování, vzdělávání, pracovní hodnocení a řízení výkonnosti, snižování stavů pracovníků a jiné. Od roku 2001 se zabývá lektorskou a publikační činností a spolupracuje na personálních projektech. O dva roky později začala působit jako odborná asistentka na Katedře psychologie FF UK v Praze, kde vyučuje a vede magisterské, rigorózní a disertační práce . Od roku 2008 členka správní rady CMC Graduate School of Business a od ledna 2009 Akademická děkanka

Vladimír Hrbek (1)

Ing. Vladimír Hrbek, CSc. , elektrotechnik, práce z oboru.

Gerald Durell (1)

Kieran Kramer (1)

Autorka historických románů, bývalá zaměstnankyně CIA, novinářka, a učitelka angličtiny.

Karel Pravec (1)

Práce o K. Atatürkovi.

Max Schmid (1)

Katolický kněz, jezuita, autor náboženských spisů.

František Machek (1)

Autor technického spisu.

Ernesto Cardenal (1)

Ernesto Cardenal byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tematiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezry Pounda. Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda , který byl politikem a knězem. Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad. Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury. Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista . Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos . Zemřel ve věku 95 let v Managui na následky selhání srdce a ledvin. Výbor z Cardenalovy po...

Anton Dončev (1)

Bulharský prozaik a filmový scénárista ANTON DONČEV se narodil 14. září 1930 v Burgasu a vystudoval práva v Sofii. Pracoval na ministerstvu kultury, jako redaktor, v televizi, od roku 1989 v agentuře Sofija-press. Do literatury vstoupil ve svých 26 letech, kdy společně s Dimitrem Mantovem vydal první román Probuzení s námětem z časů svržení byzantské nadvlády a znovuvytvoření bulharské říše. Na historické náměty se Dončev soustředil i ve svých dalších dílech - Pověst o časech Samuilových a Přelom . Je držitelem ceny Balkanika za rok 1999. Téměř výlučně se věnuje próze s historickou tematikou a filmovým scénářům. Jeho nejúspěšnějším literárním dílem je román "Přelom" , v němž popisuje násilnou islamizaci rodopských Bulharů v 17. století. Zatím poslední jeho román "Podivný rytíř Svaté knihy" se zabývá bogomilským hnutím. Napsal scénáře k filmům "Kolojan" "Smečka" "Z druhé strany zrcadla" "Řeka o dvou pramenech" a další.

Vladimír Duka (1)

Lidový léčitel.

Lubomír Šerák (1)

Spoluautor středoškolských učebnic chemie.

Juana Inés De la Cruz (1)

Sestra Juana Inés de la Cruz byla mexická řeholnice a básnířka ovlivněná Góngorou a Quevedem. Původním jménem Juana Inés de Asbaje y Ramírez de Santillana. Pocházela z rodiny žijící v malé vesničce San Miguel de Nepantla nedaleko Amecameca. Již ve věku 10 let uměla latinsky a stala se nejen vášnivou čtenářkou antických autorů, ale sama začala psát své první literární pokusy. Ve věku 14 se stala známou pro svůj půvab, nadání a básnický talent. Péči jí věnovala manželka mexického místokrále. Ve věku 16 let vstoupila Juana do řádu bosých karmelitánek, který však po třech měsících opustila. V roce 1669 vstoupila do řádu hieronymitek, v němž zůstala až do smrti. Měla všestranné vědecké zájmy; kromě jiného pozorovala hvězdy. Říkala, že zasvěcením se vědě se člověk přibližuje Bohu. Psala poesii i prózu, dramata i komedie, často vystupovala proti ponižování žen muži. Zemřela na následky morové nákazy 17. dubna 1695. Mezi nejdůležitější díla patří Neptuno Alegórico , Carta Athenagórica , autobiografická esej Respuesta a Sor Filotea de la Cruz a poema Primer sueño .

Lubor Stejskal (1)

Narozen 11.10.1931 v Praze. Prof. , MUDr., DrSc., neurolog a neurochirurg z Neurochirurgické kliniky 1. LF UK a ÚVN v Praze.

Joan Hedgecock (1)

David Harris (1)

Britský vysokoškolský pedagog v oboru sociálních věd.

Christian Heeb (4)

Švýcarský fotograf. Specializuje se na krajiny a domorodé obyvatele Ameriky.

Mitch Meyerson (1)

Odborník na podnikový rozvoj a personální růst - publikace z oboru.

Petr Mikšíček (1)

Petr Mikšíček je český kulturní vědec, fotograf a spisovatel. Vystudoval kulturní studia na Filozofické fakultě Univerzity v Praze. Ve své diplomové práci se v roce 2004 zabýval vývojem českého pohraničí ve 20. letech století. Toto téma ho natolik fascinovalo, že se v následujících letech s tímto tématem zabýval ještě intenzivněji a vydal o něm několik, většinou dvojjazyčných publikací. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Petr Mikšíček na německé Wikipedii.

Giorgio Rigotti (1)

María Lluïsa Borràs (1)

Katalánská historička umění, spoluautorka Pijoanových Dějin umění.

G. S Graber (1)

Britský spisovatel a historik.

René Bělohradský (1)

Mgr., fotograf, též horolezec, průvodce a pedagog.

Don Fulsom (1)

Novinář a spisovatel, specializace na politické zpravodajství, vysokoškolský pedagog. Původním vzděláním historik.