141721–141780 z 142631 Autoři
Monika Jankůj (1)
Působí jako lektorka kreativních kurzů se zaměřením na keramiku, drátování a smalt ve výtvarných studiích po celé České republice. Je mistrem Cechu českých a moravských uměleckých dráteníků a keramik-točíř na volné noze se zaměřením na drátovanou kameninu. Má syna Matyáše a dceru Julii Matyldu.
Více od autora
Libuše Macháčková (1)
Narozena 17.4.1892 ve Velkých Horoušanech u Prahy. Beletristka, autorka divadelních a loutkových her, vydavatelka příruček a časopisů pro domácnost.
Více od autora
Pavel Jehlička (3)
Pavel Jehlička byl český středoškolský profesor a školní inspektor. Psal zejména učebnice přírodopisu, básně a povídky pro mládež. Přispíval do Riegrova Slovníku naučného a pedagogických časopisů. Narodil se v Benešově roku 1826. Studoval na staroměstském gymnáziu, přičemž navštěvoval i některé přednášky na filosofické fakultě . V letech 1847-48 studoval filosofii a učitelství, k nimž později přidal přírodovědu a počtářství. Roku 1851 se stal suplujícím profesorem na gymnáziu v Jindřichově Hradci, pak v Hradci Králové a na středních školách v Chebu. Po absolvování zkoušek z fyziky a matematiky v obou zemských jazycích byl pak v roce 1856 jmenován řádným učitelem na chebském gymnáziu. Mimo jiné zde pořádal školní sbírky a přispěl k založení botanické zahrady. Po osmi letech byl na vlastní žádost přeložen na staroměstské gymnázium, kde kdysi studoval, čímž se mu splnila dávná touha, vrátit se na tento prestižní ústav jako profesor. V roce 1870 se stal členem zkušební komise pro školy měšťanské a obecné a získal místo jako okresní školní inspektor v Poděbradech. Dva roky poté byl přeložen do Příbrami a roku 1875 mu byly přiděleny školy na Plzeňsku a Přešticku. Zemřel v Plzni 16. září 1883 ráno na mrtvici. Pohřben byl na hřbitově u Všech Svatých v Plzni. Psal především učebnice přírodopisu pro obecné a střední školy. Na stejné téma přispíval i do Riegrova Slovníku naučného a do časopisů. V menší míře psal také básně a povídky pro mládež. Knižně vyšly: Pro potřeby středních škol upravil Dra A. Pokorného názorný přírodopis všech tří říší . Jeho básně vycházely především v časopise Škola a život, některé byly zařazeny do školních čítanek a zpěvníků....
Více od autora
Jana Dubová (1)
Jana Dubová se narodila v roce 1929 v Praze. Absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie-psychologie. Časopisecky publikovala drobné prózy a reportáže. V roce 1962 debutovala románem Měsíc na karanténě a v roce 1971 vyšel její povídkový triptych Sen o tichu.
Více od autora
Jan Soukenka (1)
Jan Soukenka se narodil jako syn obuvníka 1. 10. 1881 v Praze, jeho rodina však měla domovské právo v Plaňanech. Tam se také narodili jeho mladší sourozenci. Soukenka vystupoval pod pseudonymem Neklan, byl činný v literárním spolku Syrinx. Působil jako redaktor Národních listů, novinář a publicista, básník, politický spisovatel. Zemřel 6. 10. 1949 v Praze.
Více od autora
Bohumil Bárta (1)
JUDr. Bohumil Bárta , odborný asistent katedry trestního práva na právnické fakultě University Karlovy, práce z oboru.
Více od autora
Robert Leckie (1)
Robert Leckie se narodil 18. prosince 1920 ve Philadelphii. Už od malička tíhl k psaní a jako sportovní redaktor přispíval do několika novin. V roce 1941, den po útoku na Pearl Harbor, dobrovolně narukoval do americké námořní pěchoty a stal se členem První námořní divize . Zúčastnil se všech akcí své roty, krom bitvy o Okinawu. Po 2. sv. válce se začal živit jako profesionální reportér a novinář. Psal pro řadu významných novin, jako jsou New York Daily News, New York Journal American nebo Buffalo Courier Express. Napsal přes 40 knih nejen o 2. sv. válce, ale také o Francouzskoindické válce nebo Válce v Perském zálivu. Jeho nejprodávanější knihou zůstává ta první, napsaná v roce 1954 – Helmet for My Pillow.
Více od autora
Anna Stránská (1)
Narozena roku 1908 v Dolní Dobrouči, zemřela roku 1991. Spisovatelka pro děti, překlad a televizní úprava knihy z francouzštiny.
Více od autora
Petra Nemravová (1)
- výtvarnice -jezdí na kurzy po celém světě, kde sbírá informace, zkouší nové techniky a potkává se se stejně "nemocnými" lidmi. -na kurzech měla tu čest učit se například od Donny Kato... -bydlí s manželem, dvěma holčičkami a zvířátky v domku u Prahy
Více od autora
Roman Vehovský (1)
Český dobrodruh a spisovatel. Strávil celkem sedm let na cestách po převážně po Asii. Cestoval převážně autostopem a na cestu se snažil vydělat přímo v cizích zemích. O svých cestách vydal dvě knihy a v současné době pořádá přednášky po celé republice doprovázené poutavým výkladem i zajímavými fotografiemi. Jeho poznávacím znamením je podpis v knihách. V žádné nechybí a je to vždy originál.
Více od autora
Marie Tomíšková (1)
Narozena 1943. Ing. arch., práce o urbanismu, věnuje se českým architektonickým historickým památkám.
Více od autora
Růžena Baumová (1)
Jiří Baum se narodil v Praze. Vyrůstal v době, kdy technika začínala intenzivně přetvářet svět a kdy velké sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba umožňovala již využívat řadu technologických prostředků a při tom ještě cestovat krajinami, které byly ještě málo dotčené civilizací. Studium Jiří Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě univerzity Karlovy a tam také získal v roce 1928 doktorát. Cesty Ještě před koncem studia ale již Jiří Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium – žádali o něj oba ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charkterisitické, že již na této první velké cestě Jiří Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií. V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a Jiří Baum se vrátil domů. O rok později odjel Jiří Baum za Viktorem do Brazilie a tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazilie v té době proslulá. Jiří Baum a Anny se vrátili do Prahy a Jiří Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii – vědu o pavoucích. V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro Jiří Bauma nedopadla dobře – dostal malarii...
Více od autora
František Janíček (1)
František Janíček , technik a pekárenský technolog, práce z oboru pekárenské a strojírenské technologie, autor učebnic pro obor truhlářství.
Více od autora
Ján Švec (1)
Jan Švec po absolvování Středního odborného učiliště ve Stochově pracoval patnáct let na dole Tuchlovice. Dnes je zaměstnán u České pošty.
Více od autora
Volker Zimmermann (1)
Narozen 1968. Historik, zabývá se především dějinami sudetských Němců. Publikace o situaci sudetských Němců v župě Sudety.
Více od autora
Pavel Nedvěd (1)
Pavel Nedvěd je bývalý český fotbalový záložník a reprezentant. Nejlepší fotbalista Evropy v roce 2003, dvojnásobný medailista z mistrovství Evropy , vítěz Poháru vítězů pohárů a Superpoháru UEFA, v Česku čtyřikrát vítěz ankety Fotbalista roku a Sportovec roku 2003, mistr Československa a dvojnásobný mistr Česka a Itálie. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. V letech 2001–2009 byl hráčem Juventusu Turín. Působil také v týmech RH Cheb , Škoda Plzeň , Dukla Praha , Sparta Praha a Lazio Řím . S Laziem a Juventusem získal tzv. Scudetto, což je titul mistra italské Serie A. Dne 26. srpna 2009 oficiálně potvrdil konec fotbalové kariéry. Pavel Nedvěd byl součástí české fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996, kde česká reprezentace podlehla až ve finále Německu. Jeho výkon ale nezůstal bez povšimnutí a v létě 1996 si ho vyhlédl trenér Zdeněk Zeman a přestoupil ze Sparty Praha do Lazia Řím, s kterým v sezóně 1997/98 vyhrál italský fotbalový pohár a o sezónu později získal poslední Pohár vítězů pohárů ve finále s Realem Mallorca, v němž vstřelil vítězný gól na konečných 2:1 . V létě 2001 přestoupil za 41,2 milionů eur do Juventusu, kde se měl stát náhradou za francouzského záložníka alžírského původu Zinédina Zidana, který to samé léto přestoupil do Realu Madrid. Nedvěd se stal páteří týmu, který vyhrál v sezónách 2001/02 a 2002/03 italskou nejvyšší ligu. Nedvěd také pomohl Juventusu do finále Ligy mistrů v roce 2003, ale kvůli trestu za žluté karty po faulu na Steva McManamana nemohl v zápase nastoupit a Juventus prohrál v penaltovém rozstřelu s AC Milán. Na konci roku 2003 získal jako druhý Čech, po Josefu Masopustovi, cenu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. V anketě obdrž...
Více od autora
Jozef Palášthy (1)
RNDr. Jozef Palášthy, CSc. bol významná osobnosť slovenského múzejníctva, prírodovedec, zoológ s literárnymi a výtvarnými sklonmi. Narodil sa 1. marca 1929 vo Svätom Antone. Po skončení vysokoškolských štúdií na novozriadenej Pedagogickej fakulte Slovenskej univerzity v Košiciach, odbor prírodopis, chémia a zemepis, sa stal asistentom na Katedre prírodných vied Vyššej pedagogickej školy v Prešove a počas tohto obdobia externe spolupracoval s Krajským múzeom v Prešove. V roku 1957 tu začína pracovať už na plný úväzok, najprv vo funkcii vedúceho prírodovedného oddelenia a od roku 1972 až do odchodu do dôchodku v roku 1989 vo funkcii riaditeľa. Bol autorom stálych prírodovedných expozícií nielen v prešovskom, ale aj v iných múzeách nášho regiónu. Vo vedeckej práci sa spočiatku zameriaval na oblasť neživej prírody, no skoro sa preorientoval na zoológiu stavovcov. Ako terénny ornitológ obohatil získanými výskumami faunu vtákov, cicavcov o výskyty viacerých nových druhov nielen na východnom Slovensku, ale v rámci celého Slovenska i Československa. Výsledkom týchto výskumov bola publikácia „Torysa – migračná cesta vtáctva“. Je autorom viacerých populárno-vedeckých článkov pre turistických sprievodcov i článkov týkajúcich sa propagácie ochrany prírody a živočíchov – najmä ochrany netopierov v opálových baniach na Dubníku. V ochranárskej publikácii „Príroda okresu Prešov a jej ochrana“ so svojimi spolupracovníkmi zosumarizoval výsledky dlhoročných výskumov stavovcov Prešovského okresu. Spracoval i krátke prozaické príbehy z poľovníctva a ochrany prírody, ktoré boli uverejnené v slovenských i českých časopisoch. Ako poľovník sa podieľal na rozvoji slovenského poľovníctva v rovine teoretickej i praktickej. V rozličných časopisoch publikuje výsledky svojich výskumov o kritériách hodnotenia trofeji mačky divej, o populáciách zajaca poľného v revíroch Prešovského okresu, o ochrane losa mokraďového v Československu. Bol členom Slovenskej a Československej zoologickej spoločnost...
Více od autora
Nicola Edwards (1)
Autorka Nicola Edwards je zkušená spisovatelka a editorka informačních knih pro děti. Za posledních 15 let pracovala na stovkách titulů, od geografie a vědy k historii a gramotnosti.
Více od autora
Alois Vojkůvka (1)
Narozen 3.6.1903 v Rychlově u Bystřice pod Hostýnem, zemřel v srpnu 1977 v Ostravě. Knihař, básník, prozaik.
Více od autora
George Santayana (1)
George Santayana, celým jménem Jorge Augustín Nicolás Ruiz de Santayana byl americký filosof, kritik a spisovatel španělského původu, představitel naturalismu a „klasické“ americké filosofie. Narodil se v rodině španělských diplomatů, dětství prožil v Madridu a v Ávile a od roku 1872 žil s matkou a třemi sourozenci v Bostonu. Po maturitě na klasickém gymnáziu studoval od roku 1882 na Harvardu, kde mezi jeho učiteli byli i William James a Josiah Royce. Po promoci 1886 studoval dva roky v Berlíně a napsal monografii o Rudolfu Hermannovi Lotzem, kterou roku 1890 na Harvardu obhájil a stal se profesorem. Roku 1912 toto místo opustil, protože chtěl mít větší svobodu, a odstěhoval se do Evropy. Žil pak jako nezávislý spisovatel v Paříži a v Oxfordu a od roku 1925 trvale v Římě, od začátku války v klášterním útulku „Modrých sester“. Santayana byl velice plodný a úspěšný spisovatel a do roku 1904 se věnoval hlavně poezii. Jeho jediný román, „Poslední puritán“ mu získal ve třicátých letech světovou proslulost. Jeho hlavní díla jsou: Santayanovo myšlení bylo ovlivněno pragmatismem jeho bostonských učitelů, zejména W. Jamese, Spinozou a Lotzem, vyvíjelo se však velmi samostatně. Santayana je myslitel lidského jednání , z jehož potřeb se odvíjí i poznání a intelekt. Za základ všeho považoval Santayana hmotu, avšak vysoce hodnotil i symbolické činnosti ducha, které nelze na hmotu redukovat. Umění, náboženství a věda jsou si podle něho blízké tím, že pracují se symboly; umění a náboženství jsou mu expresivní oslavou plnosti života a pokud by se zaměnily za vědu, ztratilo by se jak umění žít, tak smysl pro krásu - pro Santayanu tak důležitý. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Santayana na anglické Wikipedii.
Více od autora
Milan Hořejší (1)
Narozen 22.3.1919 v Řeži u Podbořan. Ing., CSc., vědecký pracovník Ústavu výpočetní techniky a automatizace, práce z oboru aerodynamiky.
Více od autora
Marcus Fabius Quintilianus (1)
Marcus Fabius Quintilianus byl římský řečník a učitel rétoriky. O jeho životě se ví velmi málo jistých dat. Jisté je prakticky pouze to, že se narodil v dnešním Španělsku. Odtamtud se poměrně brzy dostal do Říma a tam se proslavil. Marcus Fabius Quintilianus ve svém díle definoval ideál řečníka, řečník by měl podle něj dobře znát teorie, měl by absolvovat cvičení a mít praxi v řečnění. Velký důraz kladl na morálku, domníval se, že rétor by měl být čestný a důstojný člověk a že nesmí nabádat lid ke špatným věcem a činům. Quintilianus přikládal rétorice velkou důležitost a byl přesvědčen, že v budoucnosti bude mít mnohem větší význam. Z tohoto důvodu prosazoval výchovu k jazykové kultuře. V mládí studoval v Římě řečnictví a kolem roku 60 se vrátil do Hispanie , kde působil jako řečník a učitel. V roce 68 byl povolán do Říma, kde působil jako soudní obhájce a učitel rétoriky. Brzy si zde získal takové jméno, že ho císař Vespasian jmenoval státním učitelem výmluvnosti, kde působil 20 let. Do jeho školy chodilo mnoho studentů, mezi nimi i Plinius mladší. Po 20 letech strávených vyučováním rétoriky se uchýlil do soukromí a sepsal obšírné dílo o výchově řečníka . Poté byl opět povolán a to k výchově vnuků sestry císaře Domitiana, synů Flavia a Clementa, kteří byli ustanoveni jako dědici trůnu. Podle jeho přednášek byly vydány dvě knihy o umění řečnickém a ze zápisů jeho žáků je nejslavnější dílo Dialogus de oratoribus, jež se nyní vydává pod jménem historika Tacita.
Více od autora
Edward Conze (1)
Eberhart Julius Dietrich Conze byl britsko-německý spisovatel, známý díky své překladatelské činnost buddhistických textů. Narodil se v Londýně. Doktorát obdržel na University of Cologne v roce 1928. Během nacistické éry se stal zastánce komunismu. Byl vědeckým pracovníkem University of London a University of Oxford. Česky vyšla jeho kniha Stručné dějiny buddhismu.
Více od autora
Milan Hrabal (5)
Milan Hrabal je český spisovatel. Po absolvování ekonomické školy v České Lípě pracoval jako ekonom, později jako vedoucí odboru školství a klutury Městského úřadu Varnsdorf. V letech 2007 až 2016 pracoval v hudebním oddělení Městské knihovny Varnsdorf. Působil mj. také jako vedoucí poetického studia Doteky. V letech 1990-2003 byl redaktorem literárního časopisu Psí víno. Spoluorganizuje literární soutěže pro děti i dospělé ve Varnsdorfu. Je členem několika literárních a zájmových organizací, mj. Českého centra mezinárodního PEN klubu, Severočeského klubu spisovatelů a Sdružení Q. Je čestným členem Zwjazku serbskich wuměłcow a Společnosti přátel Lužice. Žije ve Varnsdorfu. Píše poezii a prózu, je také překladatelem, především z lužické srbštiny. Knižně vydal několik antologií, mj. antologii současné lužickosrbské poezie nazvanou Jazyk, jímž porozumíš větru. Kromě toho je editorem více než 60 publikací. Vydal 11 sbírek poezie, sbírku povídek a knížku pro děti. Debutoval v roce 1981 sbírkou Sólo větru v Severočeském nakladatelství v Ústí nad Labem. Jeho zatím poslední básnická knížka, cyklus básní Cestou bolesti a víry , byla přeložena do několika jazyků, mj. do lužické srbštiny, němčiny, lotyšštiny a angličtiny. V roce 2016 vyšel výbor z jeho poezie Eine schimmernde Wabe Glimmer . V roce 2019 vydalo nakladatelství Pop Verlag Ludwigsburg jeho sbírku Wenn die Fische davonfliegen. Za překlady ukrajinské poezie získal v roce 2016 prestižní Gogolovu cenu. Za překlady lužickosrbské literatury byl v roce 2018 oceněn Čestným odznakem Domowiny.
Více od autora
Vratislav Pokorný (1)
Mgr., Ing. Psycholog, zabývá se prevencí sociálně patologických jevů, je vedoucím psychologického centra Vojenské akademie v Brně.
Více od autora
Robert Seydel (1)
Robert Seydel se narodil v roce 1976. Vystudoval dějiny a publicistické a komunikační vědy ve Vídni. Pracuje jako novinář.
Více od autora
John Campbell (1)
Třebaže vystudoval fyziku na MIT a Duke University, John Wood Campbell Jr. se proslavil psaním na začátku hospodářské krize. V roce 1937 začal vydávat časopis Astounding Stories a později Analog. Velkou měrou se podílel na formování spisovatelské kariéry takových velikánů jako jsou Isaac Asimov, R. A.Heinlein, T. Sturgeon, A. E. van Vogt a další. Kupoval od nich povídky a uveřejňoval je v Astounding. Od roku 1950 se Campbell odklonil od science fiction a začal prosazovat spíše žánr psi-sci. Patrně proto, že podlehl Dianetice* L. Rona Hubbarda . Je vidět, že i vzdělaný člověk může podlehnout vlivu církve jako scientologové. *Dianetika, metoda zvyšování duševního potenciálu zejm. autogenními, koncentračními a jinými mentálními praktikami . D. provozuje Scientologická církev zal. 1954 v Kalifornii L. R. Hubbardem : uznává nesmrtelnou lidskou duši, která se musí převtělovat a různými ppraktikami a výchovou se snaží duši od převtělování osvobodit.
Více od autora
Zdeněk Verner (1)
Narozen roku 1925, zemřel 13.9.1973 v Brně. Ing., CSc., docent na katedře tváření strojní fakulty Vysokého učení technického v Brně.
Více od autora
Ljuba Skořepová (1)
Luba Skořepová, vlastním jménem Libuše Skořepová, byla česká herečka, spisovatelka, autorka divadelní hry, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Z jejího křestního jména Libuše vznikla domácká „Luba“, která však byla celý její život komolena na „Ljuba“, což je jiné, obvyklejší křestní jméno. V letech 1942–1944 studovala herectví na Pražské konzervatoři. Po osvobození působila v Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND . Po jeho zániku se v roce 1948 stala členkou činohry Národního divadla. Své poslední představení na prknech Národního divadla odehrála dne 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Během šedesáti šesti let působení ve zdejším souboru ztvárnila na 140 rolí. Kromě Národního divadla hostovala např. v divadle Metro, Ypsilon, Rubín, Řeznické, v Městských divadlech pražských a dalších. Jejím prvním manželem byl herec Josef Pehr, druhým spisovatel Pavel Hanuš . Skořepová však zůstala bezdětná. Značnou část svého volného času trávila Luba Skořepová na své chalupě v obci Líšný na Železnobrodsku.
Více od autora
Marianne Arlt (1)
Publikuje v oblastech: mládež; vývojová psychologie; puberta; rodiče.
Více od autora