901–960 z 142921 Autoři
Jaroslav Kmenta (25)
Jaroslav Kmenta je český investigativní novinář a spisovatel, reportér časopisu Reportér. Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES. Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města. V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě. Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů. Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích. V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto. Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci. V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance. V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice. V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse , který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4...
Více od autora
Jaroslav Čechura (30)
Jaroslav Čechura je český historik, specializující se na novověké sociální dějiny. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie – politická ekonomie – dějiny umění. V letech 1977 až 1986 byl pracovníkem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze; dalších 17 let vedl Archiv Národního muzea a 25 let redakci historické řady Časopisu Národního muzea. Učil na FF UK a spolupracoval též s Max-Planck-Institut für Geschichte v Göttingenu. Kromě toho vyučuje na KTF UK a Technické univerzitě v Liberci. Je členem několika redakčních či vědeckých rad. Od počátku se profiloval jako medievalista a zabýval se hospodářskými a sociálními dějinami Čech ve středoevropském kontextu. Později rozšířil svůj záběr o období raného novověku, jež nahlíží „zdola“, konkrétně pak prizmatem poddanských vztahů, každodennosti, rebelií, kriminality, sexuality, stavovské politiky či tradiční kultury venkova. Vzhledem k nebývalému rozsahu knižní tvorby, která cílí nejen na odborného, ale i laického konzumenta, tak Čechura náleží k nejvýznamnějším současným českým představitelům mikrohistorie. V rámci reorganizace bylo schváleno děkankou filosofické fakulty UK rozhodnutí ředitele Ústavu českých dějin Ivana Šedivého o zrušení profesorského místa se specializací na české dějiny raného novověku s účinností 1. července 2015. Zrušení místa, a tedy Čechurovo propuštění, vzbudilo jisté překvapení v rámci univerzity, ovšem upozornil na ně i Petr Zídek v Lidových novinách.
Více od autora
Jack Higgins (28)
Jack Higgins se narodil 27.7.1929 a vyrůstal střídavě v Anglii a Irsku. Prošel řadou různých zaměstnání, dálkově vystudoval na Londýnské univerzitě a od roku 1958 působil jako učitel. V této době začíná pod svým skutečným jménem Harry Patterson i pod různými pseudonymy vydávat dobrodružné romány situované z velké části do období druhé světové války. Dnes jich má na kontě přes 60 a mnohé se dočkaly filmového zpracování.
Více od autora
Hartwig Hausdorf (31)
Hartwig Hausdorf * 11.12.1955- je německý spisovatel, cestovatel a záhadolog. Hartwig Hausdorf vystudoval Mnichovskou univerzitu se specializací na cestovní ruch. Po praxi v cestovní kancelář se zaměřením na východní Asii a Čínu vedl až do roku 1999 cestovní kancelář a organizované skupinové zájezdy. Od roku 2002 pracuje na volné noze jako spisovatel a badatel. V současnosti patří mezi nejznámější záhadology který se vydává do míst, kde se děje nebo nalézá něco neobvyklého – záhadného. Vlastní zážitky a poznatky popisuje ve svých knihách. Jeho názory jsou v mnoha případech až rebelské a vizionářské. Věří, že v budoucnu přijde okamžik, kdy neznámé jevy nebudou vědci škatulkovat jako paranormální fenomén a zavrhovat je okamžitě jako nesmysl, ale začnou se jimi zabývat. Až teprve tehdy přijde skutečný pokrok..
Více od autora
Barbara Delinsky (30)
Barbara Delinsky vyrůstala na předměstí Bostonu a v tomto městě také vystudovala psychologii a sociologii. Nějaký čas pak pracovala v Massachusettské společnosti pro prevenci násilí na dětech, a když v sobě po narození prvního syna objevila talent k fotografování, přispívala svými fotografiemi a krátkými reportážemi do časopisu Belmont Herald. Záhy si uvědomila, že má přirozené nadáni pro vyjadřování se slovem a že ji psaní baví a uspokojuje. Protože ale pocházela z prostředí, kde literární sklony nebyly běžné, ani ji nenapadlo, že by se mohla psaním knih doopravdy živit. Teprve když zůstala doma, aby se starala o děti, rozhodla se zkusit štěstí s psaním ženských románů. Roku 1981 tak vyšla její první kniha, a protože se u čtenářů setkala s úspěchem, brzy následovaly další. Do dnešního dne vydala Barbara Delinsky přes sedmdesát románů a mnohé z nich byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Příběhy Barbary Delinsky jsou studiemi mezilidských vztahů, ať už jde o manželství, přátelství, vztahy rodičů a dětí či sourozenců navzájem. "Psaní," říká autorka, "se pro mě stalo formou sebevyjádření, prostředkem, jak sdílet hluboké zážitky, které mi přinesl život. Zároveň ale vycházím z každodenní zkušenosti a snažim se, aby moje postavy byly čtenářům blízké." Právě proto jsou pro autorku nejčastějším zdrojem inspirace skutečné situace a události. Důležitou roli při jejich uměleckém zpracování pak hraje zevrubná znalost prostředí. Například při psaní knihy Léto odhodlání se Delinsky musela obeznámit s chovem angorských králíků a lovem humrů, obory, o kterých do té doby neměla sebemenší představu. "Informace hledám na internetu i u odborníků," říká spisovatelka. "Ověřila jsem si, že věrohodnost prostředí je pro příběh skoro stejně důležitá jako plastické vykreslení postav."
Více od autora
Zdeněk Pohlreich (21)
Zdeněk Pohlreich je český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, herec, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. V letech 2009 až 2018 moderoval pořad Ano, šéfe! Poté, co nesložil přijímací zkoušky na střední školu, nastoupil do učebního oboru kuchař. Vaření jej nejprve vůbec nebavilo. Po vyučení nastoupil do pražského hotelu Stop. Na přelomu 70. a 80. let byl členem reprezentačního baseballového týmu. Po zájezdu do Nizozemska začal uvažovat o emigraci a v roce 1986 se k ní rozhodl. Realizoval ji o tři roky později. Přes jeden rok strávil v Nizozemsku jako šéfkuchař restaurace Het Schellinkje, odtud po obdržení povolení odjel do australského Adelaide, kde mu v začátcích pomáhal strýc. Začal jako sous-chef v restauraci La Guillotine, v níž se později stal šéfkuchařem. Po návratu z emigrace postupně pracoval na stejných pozicích v pražských hotelech Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott. V roce 2007 založil vlastní podnik v ulici Na Poříčí poblíž Náměstí Republiky – Café Imperial ve stylu prvorepublikových Grand Café. O rok později zakládá druhou restauraci Divinis na Starém Městě za Týnským chrámem, ta je vedena v italském duchu. Zatím posledním přírůstkem do sítě Pohlreichových podniků je v roce 2016 otevřené moderní české bistro Next Door by Imperial, které se nachází naproti první restauraci. Do povědomí široké veřejnosti se Zdeněk Pohlreich dostal díky jeho působení v pořadech TV Prima. Mezi ty nejznámější patří gastronomické reality-show Ano, šéfe! a Na nože podle námětu britských pořadů kuchaře Gordona Ramseyho. K těmto dvěma prvním pořadům se později přidaly také Šéf na grilu, Česko vaří s Pohlreichem, Vařte jako šéf!, Už dost, šéfe!, Teď vaří šéf!, Rozpal to, šéfe! a Zdeňkova akademie. Zdeněk Pohlreich je také autorem mnoha kuchařek. V současnosti učí na Střední škole gastronomické a hotelové v Praze a vede několik kurzů v rámci Pražského kulinářského institutu.[...
Více od autora
Wilhelm Hauff (20)
Wilhelm Hauff byl německý romantický spisovatel, jehož tři almanachy autorských pohádek z let 1825–1827 patří k trvalým hodnotám světové literatury. Wilhelm Hauff se narodil roku 1802 ve Stuttgartu. Po smrti svého otce roku 1809 žil se svou matkou a třemi sourozenci u svého dědečka v Tübingenu, kde se samovzdělával v jeho knihovně. Od roku 1817 studoval na klášterní škole v Blaubeurenu a od roku 1820 teologii a filozofii na tübingenské univerzitě, kde byl členem studentského nacionalistického spolku Tübinger Burschenschaft Germania. Roku 1824 se stal ve Stuttgartu domácím učitelem v rodině württemberského ministra války Ernsta Eugena Freiherra von Hügela. V té době začal psát fantastické povídky a pohádky, jejichž náměty nacházel ve starých bájích, pověstech a v orientálních Pohádkách tisíce a jedné noci, které pak vydal ve třech svazcích Pohádkového almanachu pro syny a dcery vzdělaných stavů. V každém almanachu jsou pohádky pospojovány pomocí tzv. rámcového příběhu v jeden celek a almanachy jsou také podle tohoto příběhu pojmenovány – Karavana , Šejk z Alexandrie a jeho otroci a Hospoda ve Spessartu . Po návratu z velké studijní cesty po Francii, Flandrech a Německu roku 1826 začal Hauff pracovat jako vedoucí redaktor beletristických částí novin Morgenblatt für gebildete Stände. Roku 1827 se oženil se svou sestřenicí Luise a těsně před smrtí se dočkal narození dcery Wilhelmine. Wilhelm Hauff zemřel roku 1827 ve Stuttgartu v pětadvaceti letech na tyfus.
Více od autora
Thomas N Scortia (13)
Thomas Nicholas Scortia byl původním povoláním fyzikální chemik a letecký výzkumník a mimo 5 románů, které napsal s Robinsonem, je autorem dalších šesti knih. Spolu Frankem Robinsonem vydali v roce 1974 Skleněné peklo - Glass Inferno, 1975 Prometheus v plamenech - Prometheus crisis, a v roce 1979 Noční můra - Nightmare Factor. 1981 Ponorka - Gold Crew, a v 1987 Výbuch - Blowout.
Více od autora
Stanislav Jelínek (35)
Stanislav Jelínek je český rockový kytarista a skladatel. Působí jako sólový a doprovodný kytarista popových a rockových umělců a některých muzikálů, věnuje se i komponování nahrávání filmové hudby apod. Má skladbu na kompilačním albu Czech Masters of Rock Guitar.
Více od autora
Shannon Drake (29)
Heather Graham Pozzessereová je americká spisovatelka píšící historické romány, jejichž hlavním námětem je láska. Psala také pod svým rodným jménem Heather Graham, v současnosti je známější pod pseudonymem Shannon Drake. Spisovatelka se narodila 15. března 1953 v Miami-Dade County na Floridě . Na střední škole se seznámila s Hersheym Dennisem Pozzesserem, za kterého se po absolutoriu střední školy provdala. Později vystudovala obor divadelní umění na University of South Florida. Nejdříve se pohybovala v divadelním prostředí, později ji tato práce přestala naplňovat, a proto začala být literárně činná, nejdříve psala hororové příběhy a poté romance. V roce 1982 prodala svoji první novelu s názvem When Next We Love. V současnosti žije se svými pěti dětmi a manželem na Floridě.
Více od autora
Robert Ervin Howard (30)
Robert Ervin Howard byl známý americký spisovatel žánru fantasy, historických dobrodružných příběhů, hororů a westernů. Zároveň s tím je považován za jednoho ze zakladatelů podžánru fantasy – sword and sorcery . Byl psychicky nevyrovnaným člověkem, toužícím žít v jiném světě. Spáchal sebevraždu poté, co se dozvěděl o blížící se smrti své matky. Na poli žánru fantasy měl jediného rivala, a sice J. R. R. Tolkiena, a právě Tolkienova a Howardova literární podobnost inspirovala moderní žánr hrdinské fantasy. Spolu se svými dvěma přáteli a korespondenty C. A. Smithem a H. P. Lovecraftem patřil k nejdůležitějším spisovatelům Cthulhu mýtu. Narodil se v Peasteru v Texasu, jako jediný syn cestujícího venkovského lékaře Dr. Isaaca Mordecai Howarda a jeho ženy trpící tuberkulózou, Hester Jane Ervin Howard. Rody obou rodičů měly bohaté kořeny napříč americkým jihem, s různými předky od bojovníků Konfederace v občanské válce po zemědělce. Právě motivy hrdosti, ztráty a zloby později dominovaly v Howardově fikci. Autorův časný život byl tráven cestováním po texaských dobytkářských maloměstech: Dark Valley , Seminole , Bronte , Poteet , Oran , Wichita Falls , Bagwell , Cross Cut , a Burkettu . Rozhovory s válečnými veterány a texaskými rangery, vyprávění duchařských příběhů jeho babičkou a bývalými otroky a návštěvy starých pevností a historických míst, to vše na něj velmi zapůsobilo a stalo se jeho inspirací. Po čase dosáhl věku teenagera a dychtivě hltal krvavé historky umírajícího pohraničníka a naučil se umění dlouhého příběhu. Během Howardova mládí měla jeho matka velký vliv na jeho intelektuální růst. Od mládí se zajímal o dráhu profesionálního spisovatele a svou první práci publikoval již v osmnácti letech. Jeho spisovatelská kariéra zasahovala do m...
Více od autora
Radko Pytlík (27)
Radko Pytlík je český literární historik, spisovatel a editor; v denním tisku užívá autorskou šifru "rp". Věnoval se především životu a dílu Jaroslava Haška a jeho Osudům dobrého vojáka Švejka. Narodil se v rodině vědce hydrobiologa. Po absolvování reálného gymnázia v Praze od roku 1947 studoval češtinu, literární vědu a filosofii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1952 obhájil doktorskou disertaci na téma „Počátky tvorby Jaroslava Haška“. Ke konci studií pracoval jako tajemník odboru umění Socialistické akademie. Od roku 1951 po celou kariéru publikoval články v denním tisku – Lidové noviny, Rudé právo, Svobodné slovo a v periodikách , Host do domu, Kulturní tvorba, Věda a život, Divadlo, Květy, Dikobraz, Literární noviny, Tvorba a dalších. Zasloužil se o popularizaci české literatury a literárního humoru. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil roku 1955 do Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd v Praze, kde zůstal po celou vědeckou kariéru. Kromě toho přednášel na FFUK v Praze i v zahraničí. Věnoval se především životu a dílu Jaroslava Haška, ale psal také o jeho literárních současnících Vilému Mrštíkovi, E. E. Kischovi, Franzi Kafkovi, Josefu Kadlecovi, Jiřím Křenkovi a dalších, ze současných spisovatelů se věnoval například Bohumilu Hrabalovi. V roce 1991 odešel do důchodu. Byl dvakrát ženat. Jeho druhou manželkou se stala Věra Dyková , jež byla archivářkou Památníku národního písemnictví a v současnosti vede nakladatelství Emporius. Jeho synem z druhého manželství je zpěvák Vojtěch Dyk.
Více od autora
Otakar Batlička (17)
Otakar Batlička byl český radioamatér , světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu. V rané dospělosti několik let cestoval po světě. Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel. Ztvárnil v nich zčásti své vlastní zážitky, především do nich však s velkou volností přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem Obrany národa - Východ, pro niž jako zdatný radiotelegrafista obstarával spojení se sovětskou zpravodajskou službou NKVD, resp. "Moskvou". Po zatčení byl nakonec uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde zahynul; příčina jeho smrti není zcela jasná. O jeho mládí se traduje řada smyšlených, tzv. batličkovských legend. Narodil se jako syn úředníka z pražských plynáren. Brzy v dětství mu zemřela matka a otec na něj pravděpodobně neměl příliš času. Jako kluk měl Batlička každopádně jeden problém za druhým. Neměl smysl pro disciplínu a často se bouřil. Poctivým srovnáváním dobových dokumentů bylo nicméně doloženo, že není pravda, že by Otakar Batlička ještě někdy před plnoletostí utekl na několik let do světa, jak se o něm traduje. Cestu do zahraničí ve skutečnosti podnikl až v dospělosti. Navzdory legendám se po návratu z cest po světě rychle dostal do svízelné životní situace. Neměl maturitu a těžko hledal práci. Zkoušel různá zaměstnání, nabízel se tajné policii, pojišťoval psy, nakonec si otevřel vlastní soukromou školu boxu, kde byl instruktorem. Údajně získal vavříny ve střelbě, závodil na motorce. Na jedné výstavě v Nuslích se později seznámil s radiotelegrafií. Znovu tak začal cestovat, tentokrát jen éterem na vlnách, ale zato po celé planetě. Mezi smyšlenky patří, že by se spojil s Nobileho vzducholodí a podobné velikášské kousky, které opět zmiňují ...
Více od autora
Ota Dub (25)
Ota Dub, též Otto Dub byl český lékař a spisovatel. Používal pseudonymy Jan Tomeš, Michal Dudek a Zdeněk Wagner. Po absolvování lékařské fakulty UK v Praze působil deset let jako primář-internista v Liberci, později krajský internista v Ústí nad Labem. V roce 1966 se habilitoval a od roku 1976 byl krajským gerontologem. Psal odborné a popularizační práce z oblasti lékařství, také v jeho beletristických knihách se často objevuje lékařská tematika. Po jeho smrti byly některé práce zfilmovány.
Více od autora
Maria Treben (25)
Maria Treben, rozená Günzel byla rakouská spisovatelka a bylinkářka, která se v 80. letech 20. století stala slavnou díky svým dvěma knihám: Zdraví z boží lékárny a Léčebné úspěchy Marie Treben. Její první kniha byla přeložena do 24 jazyků a prodalo se přes 8 milionů výtisků. Treben se účastnila seminářů a prezentovala na konferencích o přírodních léčebných prostředcích v Německu, Rakousku a v celé Evropě, její přednášky přitahovaly stovky lidí. Je vnímána jako průkopník obnoveného zájmu o přírodní prostředky a tradiční medicínu na konci dvacátého století. Narodila se roku 1907 v Žatci jako prostřední ze tří dcer majitele tiskařského obchodu. Ten zemřel, když jí bylo 10 let. Po první světové válce se staly Sudety součástí nově vzniklého Československa. V dospělém věku pracovala mimo jiné jako osobní tajemnice spisovatele Maxe Broda. V roce 1945, po skončení druhé světové války, se stala spolu s manželem Ernstem Gottfriedem Trebenem obětí vyhnání Němců z Československa. Několik let žili v uprchlických táborech, než našli útočiště v Rakousku a usadili se v roce 1951 v Grieskirchenu. Zemřela v roce 1991. Používala tradiční přírodní prostředky z Německa a východní Evropy - pouze místní byliny, a součástí léčby byly vždy rady v oblasti výživy. Běžně používala tymián, vlaštovičník větší, česnek medvědí, rozrazil, puškvorec, heřmánek, kopřivu a kontryhel. Léčila širokou škálu potíží od lupénky přes zácpu a cukrovku až po nespavost. Používala své vlastní recepty i tradiční léčivé prostředky, jako Švédské kapky, o kterých věřila, že jsou všelékem. Některé z jejích prostředků a rad se ukázaly jako kontroverzní, stejně jako všechny přírodní léčebné kúry, neboť je obtížné prokázat jejich účinnost. Přesto jsou její díla stále populární a jsou zmiňována kvůli jejím podrobným znalostem evropských léčivých bylin. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Treben na anglické Wikipe...
Více od autora
Ladislav Dvorský (22)
Ladislav Dvorský byl český spisovatel, autor knih pro děti a mládež, básník, prozaik, dramatik, publicista, jazykovědec a překladatel.
Více od autora
L. Ron Hubbard (40)
Lafayette Ronald Hubbard byl americký spisovatel, zakladatel dianetiky a scientologie. Mimo obrovského množství scientologické literatury napsal také mnoho dobrodružných a vědeckofantastických děl. Ty zpočátku publikoval v různých pulpových magazínech, čímž se zařadil mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Narodil se v Tildenu v Nebrasce v rodině armádního důstojníka a feministické vysokoškolské pedagožky. V mládí hodně cestoval . V roce 1930 se zapsal na studium stavebnictví na George Washington University ve Washingtonu. Zapsal se také např. do jednoho z prvních kursů jaderné fyziky , nicméně oproti svým tvrzením neprospěl. Universitu nedokončil, opustil ji v roce 1931. Živil se pak jako pilot a spisovatel, jako letec se zúčastnil různých expedic. V roce 1933 si vzal svou první ženu, spisovatelku Margaret Grubbovou, s níž měl dvě děti. Krátce sloužil u United States Marine Corps a za druhé světové války sloužil u United States Navy. Hubbard psal pro různé literární časopisy vědeckofantastické, fantastické, detektivní, westernové a dobrodružné prózy, a to povídky, romány a jeden scénář. Používal řadu pseudonymů, byl velmi známým autorem. V roce 1950 publikoval knihu Dianetika, moderní věda o duševním zdraví , v níž popsal vlastní psychologickou teorii, nazývanou dianetika. Tato kniha se přes odmítnutí odborné veřejnosti široce rozšířila a stala se bestsellerem, jen za rok po vydání se prodalo 150 000 výtisků. Registroval také spolek Hubbard Dianetic Research Foundation . V roce 1952 rozšířil Hubbard dianetiku o „užitou náboženskou filosofii“, kterou nazval scientologie. V témže roce si také vzal svou poslední manželku, Mary Sue Whippovou. Až do konce života pak stál v čele scientologické církve. ...
Více od autora
Jussi Adler-Olsen (29)
Carl Valdemar Jussi Henry Adler-Olsen je dánský spisovatel, vydavatel a editor. Vystudoval politologii a filmovou vědu. Pracoval jako novinář, redaktor a nakladatel. Ve své tvorbě se zaměřuje na témata psychických poruch a mezinárodních konspirací. Narodil se v Kodani jako jediný syn ze čtyř dětí. Jeho otec byl úspěšný sexuolog a psychiatr Henry Olsen. Své dětství prožil se svou rodinou v oficiálních rezidencích lékařů v několika psychiatrických léčebnách po celé Dánsku, což později ovlivnilo jeho názory a témata, kterým se věnoval ve svých knihách. Později hrál v několika kapelách jako kytarista v popových kapelách Milchshake Bufferband, Dirty Drummer Trousers a Studiegruppen. Jussi Adler-Olsen studoval několik oborů: mezi lety 1970 a 1978 to byla medicína, společenské vědy a filmová věda. Zabýval se také moderními politickými dějinami. Literatura zajímala už během studia, byl velký fanoušek komiksů a animovaného filmu. V letech 1980 - 1985 zpracoval a vydal první dánský lexikon kreslených seriálů, který se stále vydává. Jako vydavatel působil i dál, kromě odborných publikací vydával i krásnou literaturu, například dánský překlad Osudů dobrého vojáka Švejka. V roce 2010 obdržel Jussi Adler Olsen cenu čtenářů udělovanou Dánským sdružením knihoven, literární cenu za nejlepší kriminální román Cenu Haralda Mogensena a od Skandinávské kriminální společnosti také cenu Zlatý klíč. V roce 2011 získal Jussi Adler Olsen za svůj román Journal 64 prestižní dánské ocenění De gyldne Laurbær . Tato cena knihkupců je udělována od roku 1949. Oddělení Q je kriminální série o kodaňském policejním oddělení Q v čele s Carlem Mørckem. Jussi Adler-Olsen plánuje napsat deset knih z této série. Detektivky vycházejí také jako audioknihy čtené Igorem Barešem. Svou literární kariéru zahájil bestsellerem Alfabethuset , následovaly romány A děkovala bohům a Washingtonský dekre...
Více od autora
Josef Šusta (31)
Josef Šusta byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty . Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění, k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou. Po studiích v Českých Budějovicích , Praze a Vídni pokračoval studijním pobytem v Itálii . Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy , děkanem filozofické fakulty , prezidentem České akademie věd a umění , habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin . Byl nositelem francouzského řádu Komtura Čestné legie . Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství . Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka. Po skončení druhé ...
Více od autora
Josef Hons (26)
Ing. Josef Hons byl český vysokoškolský pedagog, spisovatel, básník, publicista. Narodil se v Kutné Hoře jako syn pekaře. Maturoval na reálném gymnasiu roku 1925 a odešel do Prahy, kde na Českém vysokém učení roku 1931 absolvoval obor stavba a údržba drah. Roku 1935 nastoupil k ČSD, složil zkoušky na výpravčího. ale pak se na odboru pro udržování dráhy v Praze věnoval své profesi. Již od počátku třicátých let přispíval do Volnosti a dalších periodik. Začátek protektorátu prožil Josef Hons jako dopravní referent na Generálním ředitelství stavby dálnic v Praze. v letech 1943–45 byl zaměstnancem Ředitelství drah v Praze. Toto šťastné profesní spojení a podpora ministerstva železnic mu dovolily v letech 1944 a 1945 strávit několik týdnů v rakouském Krumbachu, kde byl za války uložen vídeňský železniční archiv, a zde získal základy pro své díla. Po roce 1945 pracoval na ministerstvu dopravy , od roku 1957 až do odchodu do důchodu byl zprvu docentem, později profesorem na Vysoké školy železniční v Praze, po jejím přestěhování pak Vysoké školy dopravní v Žilině. Dále psal odborné články, skripta pro studenty, pohádky pro děti a knihy pro mládež. Za svou životní literární tvorbu oblasti historie techniky byl roku 1979 jmenován čestným členem Společnosti pro dějiny věd a techniky Čs. akademie věd.
Více od autora
Josef Holeček (35)
Josef Holeček byl český spisovatel s regionálním zaměřením na jižní Čechy, představitel realismu, ruralismu a tzv. venkovské prózy. Dále působil jako překladatel a novinář. Narodil se v selské rodině Vojtěcha Holečka a Kateřiny Blahové ze Žďáru. Měl sedm sourozenců, kromě pěti, kteří se nedožili jednoho roku; čtyři vlastní: Annu , Vácslava , Jana a Františka Xavera redaktora v Chicagu a další tři, z druhého manželství otce s Eleonorou Blahovou sestrou Kateřiny: Marii Vaněrovou , Eleonoru Vaněrovou a Kateřinu řádovou sestru a učitelku. Josef si 16. 11. 1889 vzal za manželku Zdenku Zemanovou . Měli spolu tři děti: Jarolíma legionářského spisovatele, PhDr. Dariu Podlipskou překladatelku a PhDr. Jelenu Dolanskou-Heidenreichovou zpěvačku a pedagožku. Studovat začal v Písku, kde se spřátelil s Františkem Heritesem, dále v Českých Budějovicích a potom, jak sám napsal ve vzpomínkách, ho srdce táhlo do Tábora – na reálné gymnázium. V Táboře na gymnáziu Holeček obdivoval ředitele Václava Křížka. Vzpomíná na něho: „Křížek, učený, osvícený a na slovo vzatý Čech a Slovan. Nekrčí se a neomlouvá za svůj slovanský původ a také jeho žáci jsou hrdí a sebevědomí Češi“ . Nejstarší táborský park dnes nese název Holečkovy sady. Od roku 1926 je v něm umístěn pomník Josefa Holečka. Přátelství navázané na táborském gymnáziu s Jihoslovany přivedlo Holečka k celoživotnímu zájmu o dějiny, literaturu a umění. Po studiích pracoval v Záhřebu jako vychovatel; od roku 1875 byl dopisovatelem Národních listů ve válce na Balkáně. Jeden čas sám vydával Slovanské listy. Pracoval v redakci Národních listů, překládal slovanský a finský folklor. Byl velkým zastáncem Slovanů, roku 1887 navštívil Rusko a v roce 1889 se dostal do Malé Asie a Cařihradu. Od roku 1895 až do své smrti žil na Smíchově (o...
Více od autora
Jiří Gruša (28)
Jiří Gruša byl český básník, prozaik, překladatel, literární kritik, diplomat a politik. Od června 1997 do ledna 1998 zastával post ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve druhé Klausově vládě . V letech 2003 až 2009 byl prezidentem mezinárodního centra PEN klubu. Pro jednu ze svých knih použil pseudonym Samuel Lewis. Narodil se v Pardubicích. Jeho otec byl technickým úředníkem, který byl po válce nucen se přihlásit do dolu v rámci náboru pracující inteligence. Po absolvování středoškolského studia v Pardubicích byl Gruša, nyní pocházející z dělnické rodiny, přijat na Karlovu univerzitu, aniž by musel vstoupit do komunistické strany. Nejprve studoval český jazyk a historii, po roce přešel na Filozofickou fakultu studovat obory filozofie a historie. Během studia se u něho začal projevovat organizační talent, díky kterému působil na pozici redaktora v různých literárních časopisech. Svou poezii pravidelně zasílal do redakcí pražských novin, kde se jeho básně setkávaly vždy s odmítavou odpovědí redakcí pro intelektuální obsah a neplnění potřebných ideových předpokladů. Vysokou školu ukončil v roce 1962, kdy vyšla jeho básnická sbírka Torna. V tomto roce také nastoupil základní vojenskou službu. Dále se věnoval básnické tvorbě. V roce 1963 byla v pražských novinách zveřejněna část jeho práce, která byla vytržena z kontextu. V této práci byly zmíněna i osoba Fidela Castra. Díky tomu byl pozván do Dobříše, kde se setkal s celou řadou mladých spisovatelů. Zde vznikla myšlenka vzniku časopisu pro mladou literaturu, proto zorganizoval vše potřebné a ještě během jeho vojenské služby vznikl časopis Tvář, s odkazem na Františka Halase, jehož se stal redaktorem. Po měsíci působení v časopise Tvář, se objevil v tisku článek jeho přítele z Pardubic Vladimíra Medka, pojednávající o tom, že není správné, aby nevycházely starší básně bez stalinských ve...
Více od autora
J. D. Robb (33)
Nora Roberts se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: „Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu.\" Vdala se mladá a usadila se v Keedysville v Marylandu. Krátce pracovala jako právní sekretářka. „Uměla jsem psát rychle, ale neuměla jsem hláskovat. Byla jsem nejhorší právní sekretářka vůbec,“ říká dnes. Když se jí narodili synové, zůstala doma a zkusila každé řemeslo, které se nahodilo. Vánice v únoru 1979 ji přinutila najít jiné východisko. Zůstala doma zasněžená se svými syny. Mladšímu byly tři roky, staršímu šest let. Neměla tehdy žádnou možnost poslat je do školky. Během vánice vytáhla tužku a zápisník a začala psát jeden z příběhů. Tehdy začala její kariéra spisovatelky. Několik jejích rukopisů však bylo zamítnuto, ale později přeci jen uspěla. Její první kniha, Irský plnokrevník , vyšel v nakladatelství Silhouette v roce 1981. Se svým druhým manželem Brucem Wilderem se seznámila, když ho najala, aby jí postavil domácí knihovnu. V červenci 1985 se vzali. Od té doby rozšířili svůj dům, hodně cestovali po světě a otevřeli spolu knihkupectví. Během svého života byla Nora vždycky obklopená jen muži. Nejen že byla nejmladší ze všech svých sourozenců, ale byla dokonce jediná holka. A právě život strávený mezi muži dal Noře docela dobrý pohled na mužskou mysl, který dnes její čtenáři tolik obdivují. V roce 2007 se 4 její knihy dočkaly filmového zpracování. Nora je členem několika spisovatelských skupiny a vyhrála nespočetné ceny od jejích kolegů a nakladatelského průmyslu....
Více od autora
Hiromu Arakawa (35)
Hiromu Arakawa je japonská manga umělkyně z Hokkaido, která se narodila 8.5. 1973. Její nejznámější manga je Fullmetal Alchemist, která byla později několikrát zfilmovaná jako anime Fullmetal Alchemist a Fullmetal Alchemist: Brotherhood. Vyrůstala na mléčné farmě společně se třemi staršími sestrami a jedním bratrem. Roku 1999 se přestěhovala do Tokia a začala pracovat jako asistent Hiroyuki Etō, autor Mahōjin Guru Guru. Její vlastní kariéra jako manga spisovatele začala až vydáním Zatoulaný Pes v Square Enix Měsíční Shōnen Gangan v roce 1999. V červenci 2001, Arakawa zveřejnila první kapitolu Fullmetal Alchemist.
Více od autora
Friedrich Engels (42)
Friedrich Engels, v českém prostředí někdy uváděný jako Bedřich Engels , byl německý politický filosof a ekonom, spoluzakladatel marxismu, vůdčí osobnost první i druhé internacionály. Byl osobním přítelem Karla Marxe a jeho spolupracovníkem na prakticky všech významných dílech z oblasti filosofie, ekonomie a o teorii komunismu. Narodil se v rodině, která vlastnila textilní továrnu. Už na základní škole projevoval velké nadání pro jazyky, literaturu, poezii a jiná umění. Byl tělesně zdatný a celoživotně se věnoval sportu. Studoval na gymnáziu, ale studium na otcovu žádost nedokončil, aby se mohl věnovat obchodu. Po škole nějakou dobu pracoval v otcově továrně, potom u brémské obchodní společnosti. Byl velmi pracovitý, ve volném čase studoval historii, filozofii a literaturu. V roce 1839 začal spolupracovat s časopisem radikální literární skupiny Mladé Německo, kam přispíval články proti útlaku dělnické třídy a náboženskému pokrytectví boháčů . V době, kdy absolvoval vojenskou službu, navštěvoval přednášky Friedricha Schellinga na Berlínské univerzitě, kde se sblížil s mladohegelovci. V roce 1841 napsal studie Schelling o Hegelovi, Schelling a zjevení a Schelling – filosof v Kristu, kde vystoupil proti jeho reakčně mystické filozofii. Následně se začal hlásit k revolučním demokratům. Po vojenské službě odjel do Manchesteru, kde pracoval v podniku, jehož spolumajitelem byl jeho otec. Zde se začal zajímat o životní podmínky dělníků, o místní chartistické hnutí, utopický socialismus a britskou ekonomii. Posílal své články do německých novin a v listopadu 1842 se poprvé sešel s Karlem Marxem v redakci Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem. Roku 1844 mu vyšel v Německo-francouzských ročenkách, které vydával Karel Marx, Nástin kritiky politické ekonomie. V době pobytu v Anglii Engels dokončil již započatý příklon k materialismu a od ...
Více od autora
Franz Schubert (37)
Franz Schubert byl rakouský hudební skladatel, který významně ovlivnil raně romantickou hudební éru. Narodil se 31. ledna 1797 ve Vídni a navzdory krátkému životu byl plodný - zemřel 19. listopadu 1828 ve věku 31 let. Schubertovo dílo zahrnuje více než 600 světských vokálních skladeb , sedm kompletních symfonií, duchovní hudbu, opery, příležitostnou hudbu a velké množství komorní a klavírní hudby. Jeho Symfonie č. 8 h moll, známá jako "Nedokončená symfonie", je jednou z jeho nejslavnějších skladeb, ačkoli ji zanechal dokončenou pouze ve dvou větách.
Více od autora
Čingiz Ajtmatov (19)
Čingiz Torekulovič Ajtmatov, kyrgyzsky Чыңгыз Айтматов, rusky Чингиз Торекулович Айтматов, byl kyrgyzský spisovatel, prozaik a publicista, píšící kyrgyzsky a rusky, jeden z představitelů tzv. magického realismu. Proslavila ho milostná novela Džamila , zasazená do období 2. světové války, za kterou obdržel Leninovu cenu. V tvorbě Čingize Ajtmatova se obdivuhodným způsobem snoubí realismus a legenda, motivy národní kyrgyzské kultury, témata humanismu a hlubokého člověčenství. Jeho tvorba je poetická natolik, nakolik může být próza přirovnávána k poezii. Čingiz Ajtmatov se narodil 12. prosince 1928 v rodině Torekula a Nagimy Ajtmatových, ve vesnici Šeker v Talaské oblasti, Kyrgyzstánu. Byl kyrgyzské národnosti . Podle kyrgyzské tradice má každý znát všechny své předky až do sedmého pokolení a Čingiz znal opravdu každého z nich jménem a o každém věděl, čeho ve svém životě dosáhl. Jméno Čingiz dostal Ajtmatov podle slavného vojevůdce Čingischána. Rodina Ajtmatova držela vždy při sobě. Čingizovi byla blízká zejména jeho babička, která ho brala s sebou na významné oslavy a setkání , k vypravěčům národních bájí, zpěvákům. Spisovatel reflektuje tyto své zážitky z dětství ve své tvorbě, která je protkána kyrgyzským národním koloritem a změnami, které pro národ přineslo období sovětské moci. Otec Čingize Ajtmatova, Torekul, byl významným politickým činovníkem Kyrgyzské sovětské socialistické republiky. V roce 1935 odjel s rodinou do Moskvy studovat politickou školu. V roce 1937 byl však zatčen, obviněn z buržoazního nacionalismu a spolu s mnoha dalšími kyrgyzskými komunisty o rok později popraven. Čingize spolu s jeho dalšími sourozenci vychovávala matka sama, rodina nesla punc nepřítele sovětského národa. Čingiz Ajtmatov vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Frunze a pracoval jako zootechnik a veterinář až do roku 1966. Mezitím vystudoval Li...
Více od autora
Bohumil Mathesius (25)
Bohumil Mathesius byl český básník, překladatel, editor, publicista a literární vědec , bratranec jazykovědce Viléma Mathesia. V letech 1898–1906 navštěvoval gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, v letech 1906–1912 studoval na Univerzitě Karlově obory čeština a francouzština. V roce 1909 debutoval v almanachu Kniha mladých povídkou Hans Plum v divadle. Po jednoleté vojenské službě učil na gymnáziu v Praze-Smíchově. Roku 1914 byl mobilizován a na srbské a italské frontě, kde byl celou I. světovou válku byl dvakrát raněn. 1919 odešel jako vojenský dobrovolník na Slovensko, kde po demobilizaci působil jako úředník. Do Prahy se vrátil v roce 1921. V roce 1925 byl členem výboru Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s Novým Ruskem. V letech 1926–1927 redigoval spolu s Františkem Xaverem Šaldou a Juliem Fučíkem časopis Tvorba. V roce 1927 spoluzakládal Literární noviny a v letech 1934–36 byl jejich šéfredaktorem. Od roku 1945 byl profesorem Univerzity Karlovy pro ruskou a sovětskou literaturu. Zemřel na rakovinu a je pohřben v Praze-Strašnicích. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Jako literární vědec se specializoval na ruskou literaturu, ze které přeložil řadu děl. Překládal však též z němčiny, francouzštiny, norštiny a latiny. Velmi uznávanými se staly jeho parafráze a volné překlady staré čínské poezie , které velmi ovlivnily celou následující básnickou generaci . Později publikoval i antologii japonských básní tanka pod názvem Verše psané na vodu . Také přispěl do Ottova slovníku naučného statěmi z ruské literatury...
Více od autora
Vladimír Prokop (21)
Mgr. Vladimír Prokop je předním odborníkem na ilustrátory české dobrodružné literatury a autory rekonstrukcí pravěku, především pak na dílo Zdeňka Buriana.Je rovněž autorem středoškolských skrip z dějin literatury a výtvarného umění a publikuje práce týkající se uměleckých osobností Sokolovska. V současné době učí na sokolovském gymnáziu.
Více od autora
Václav Jan Staněk (21)
Václav Jan Staněk byl významný český vědecký pracovník – zoolog, mykolog, botanik, fotograf, filmař, první autor českých přírodovědných filmů, autor mnoha fotografických knih o zvířatech. Dlouholetý člen zoologického oddělení Národního muzea, asistent ředitele pražské Zoologické zahrady, posléze její ředitel . Ve 30. letech 20. století publikoval v mnoha obrázkových časopisech, např. Pestrém týdnu, Pražském ilustrovaném zpravodaji nebo Světozoru a časopisu Fotografia. Je známý jako zoolog, mykolog, biolog, fotograf a filmař zvěře, tvůrce prvních českých přírodovědných filmů, autor četných fotografických knih o zvířatech. Působil v zoologickém oddělení Národního muzea, od roku 1936 v pražské ZOO jako asistent u ředitele, profesora Jiřího Jandy. Po jeho úmrtí od 26. srpna 1938 do konce října 1939 byl ředitelem ZOO. Za druhé světové války natáčel filmy v rámci Českomoravského ústředí filmů, po válce v Krátkém filmu, části Československého státního filmu. Kmenový autor nakladatelství Artia. Nositel Stříbrné plakety G. J. Mendela, kterou mu udělilo prezidium ČSAV za zásluhy o rozvoj biologických věd. Natočil více než třicet krátkých a středometrážních filmů. První barevný film byla trilogie Píseň lesa z roku 1950. Podloženo hudbou Josefa Staňka , s lyrickým komentářem básníka Františka Halase, který tlumočil herec Václav Voska. Komentáře k mnoha Staňkovým filmům namlouvali známí herci jako Karel Höger, Dana Medřická, Otomar Korbelář, Rudolf Hrušínský. Film Do země ledovců zachytil práci výpravy arktického odboru Čs. přírodovědného klubu na Island v roce 1948. O rok později se Dr. Staněk chtěl vypravit za natáčením cestopisného a přírodovědného filmu s cestovatelem Ladislavem Pařízkem do Afriky. Řadu let na tu výpravu šetřil peníze, ale kvůli změně režimu ji už nemohl uskutečnit. Do Afriky za fotografováním mohl odjet až v roce 1969, soukrom...
Více od autora
Stanislava Jarolímková (38)
Pražská rodačka, absolvovala fakultu žurnalistiky UK, psala pro řadu pražských novin a časopisů, spolupracovala i s rozhlasem a televizí. Knihy začala psát v roce 1999 a zatím má na svém kontě 15 vlastních knih.
Více od autora
Stanislav Lyer (29)
Středoškolský profesor, romanista, publicista, překladatel z francouzštiny a italštiny. Publikoval články o francouzském jazyce a o vyučování francouzštiny, je autorem velkého francouzsko-českého slovníku. V překladech z francouzštiny i italštiny se soustřeďoval na texty esejistické a historické.
Více od autora
Miroslav Bouchner (23)
Narodil se 16. prosince 1926 v Pohranicích na Slovensku, odkud se záhy s rodiči přestěhoval do Říčan. Po maturitě na gymnáziu v Praze absolvoval v r. 1951 Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. První zaměstnání získal ve Státním zdravotním ústavu v Praze, odkud po jednom roce odešel do Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze - Ruzyni, kde pracoval šest let. Od r. 1959 až do odchodu do důchodu v r. 1990 působil ve VÚLHM. Tam se nejprve věnoval biologii koroptve polní, později biologické ochraně snůšek pernaté zvěře. Zmapoval oblasti výskytu tetřeva a tetřívka a zabýval se zaváděním bělokura rousného. Později se zaměřil na výzkum vodní pernaté zvěře, zejména na kachny a na využití umělých hnízd. S Klubem sokolníků spolupracoval na umělém odchovu loveckých dravců. Po celý život byl aktivním členem České společnosti ornitologické. Byl autorem více než 50 vědeckých a 120 odborných prací, množství populárních článků a několika knih. Myslivecké praxi byly věnovány jeho metodické příručky Divoká kachna - myslivecká péče a způsoby lovu a Umělá hnízdiště pro kachny. Nejobsáhlejší jsou jeho knihy Poznáme je podle stop, vydaná také v cizině, a Stopy zvěře, jimiž obohatil naši odbornou literaturu.
Více od autora
Konstantin Biebl (36)
Konstantin Biebl byl český básník a prozaik lyrické, snové orientace. Narodil se ve Slavětíně u Loun do rodiny lékaře Petra Biebla, podle matriky praktického lékaře, podle literatury zubního lékaře a za první světové války lékaře vojenského, především chirurga, který působil na haličské frontě v Chelmu, kde onemocněl břišním tyfem a během rekonvalescence spáchal sebevraždu. Obecnou školu navštěvoval ve Slavětíně, reálku začal studovat v Lounech, kde v 5. ročníku propadl z češtiny a opakoval jej v Praze, kde složil maturitu již jako voják rakousko-uherské armády. Poté musel narukovat na frontu první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí; léčil se v Sarajevu. Roku 1918 se vrátil do Prahy, ohrožen tuberkulózou. Roku 1921 složil na novoměstském piaristickém gymnáziu v Praze maturitní zkoušku z latiny a nastoupil na lékařskou fakultu Karlovy univerzity, ale studia nedokončil. Věnoval se zcela básnické tvorbě. V roce 1922 se svými levicově orientovanými přáteli vstoupil do KSČ. Mezi jeho nejbližší přátele patřili spolužák z lounské reálky Karel Konrád a Jiří Wolker, s nímž v roce 1922 trávil prázdniny na léčení v Jugoslávii v sanatoriu v Bašce na ostrově Krk, kde se zamiloval do tuberkulózní pacientky J. Mikšovské, jejíž smrt ho -mimo jiné- inspirovala k básnické sbírce Zloděj z Bagdádu. Z TBC se vyléčil. V letech 1921-1924 byl členem Literární skupiny, z níž společně s přáteli přešel do Devětsilu. V roce 1925 navštívil Francii, v letech 1926 a 1927 podnikl cestu do exotických zemí , jež ho inspirovala k básnické sbírce S lodí, jež dováží kávu a čaj, k četným reportážím a próze. V té době svou senzitivní, přecitlivělou a labilní psychiku začal posilovat alkoholem a drogami. Roku 1931 se oženil s Marií Bulovovou, na svatební cestu odjeli do Alžírska a Tunisu. V roce 1934 podepsal prohlášení ustavují...
Více od autora
Jiří Rajlich (33)
Jiří Rajlich je český historik se zaměřením na vojenské a letecké dějiny. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1991 působí ve Vojenském historickém ústavu, kde je ředitelem historicko-dokumentačního odboru. Ve svých pracích se zabývá meziválečnou i poválečnou historií československého letectva, osudy československých letců na západní frontě během druhé světové války, ale i činností Luftwaffe v českých zemích nebo Čechoslováky bojujícími ve španělské občanské válce. Zaměřuje se i na obraz armády a bezpečnostních sborů ve filmu a televizi. Kromě autorství desítek historických knih, které vyšly v Česku i v zahraničí, a stovek vědeckých studií byl také kurátorem řady muzejních výstav a expozic. Za svou literární činnost obdržel Cenu Miroslava Ivanova, byl vyznamenán Záslužným křížem ministra obrany II. i III. stupně. Jako jeden ze členů týmu Vojenského historického ústavu třikrát získal cenu Gloria musealis. Dne 28. října 2019 mu prezident České republiky Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. třídy. Je předsedou redakční rady časopisu Historie a vojenství a členem redakčních rad časopisů Letectví a kosmonautika, Vojenská história a Securitas Imperii.
Více od autora
Jean-Paul Sartre (32)
Jean-Paul Sartre IPA byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem, a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922–1924 byl v přípravné třídě na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži. V letech 1933–1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde s...
Více od autora
Ivo Jahelka (12)
Ivo Jahelka je český písničkář a právník, známý svými humornými a satirickými písněmi, které často obsahují prvky folku a country. Jeho hudební kariéra je poněkud netradiční, neboť své umělecké aktivity vyvažuje profesionální kariérou právníka. Jahelkova hudba často odráží jeho právnické vzdělání, vtipné texty si pohrávají se slovy a právními pojmy. V České republice si získal příznivce díky svému jedinečnému spojení hudby a komedie, které nachází odezvu u posluchačů, kteří oceňují jeho chytrý pohled na každodenní situace a společenské komentáře.
Více od autora
Howard Fast (33)
Howard Melvin Fast byl americký spisovatel, scenárista a publicista. Narodil se v chudé židovské rodině . Od dětství cestoval po Americe a živil se různými nekvalifikovanými profesemi, v osmnácti letech vydal svůj první román Two Valleys a stal se profesionálním spisovatelem. Věnoval se především námětům z americké historie: napsal životopis Thomase Paina nebo knihu Freedom Road, v niž se zabýval osudy černých otroků osvobozených po občanské válce. Psal také komerční literaturu pod pseudonymy E. V. Cunningham a Walter Ericson. Za druhé světové války pracoval pro Office of War Information. V roce 1943 vstoupil do Komunistické strany Spojených států amerických a psal pro její noviny Daily Worker. V roce 1950 byl vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost a když odmítl vypovídat, byl odsouzen k tříměsíčnímu vězení. Velká nakladatelství s ním přestala spolupracovat, založil proto v roce 1952 vlastní firmu Blue Heron Press, kde vydal svůj nejúspěšnější román Spartakus. V roce 1952 neúspěšně kandidoval do Kongresu za American Labor Party. Byla mu udělena Stalinova cena míru. Ve druhé polovině 50. let se od komunismu odklonil, což vysvětlil rozčarováním z odhalení Stalinových zločinů a ze sovětské intervence v Maďarsku. Poté, co byl v roce 1960 zrušen zákaz působení komunistů v americkém filmovém průmyslu, odešel Fast do Hollywoodu a stal se scenáristou. Podle jeho námětů vznikly filmy Spartakus, Podzim Čejenů, Man In the Middle, Přelud, Jednadvacet hodin v Mnichově, The Immigrants a Dubnové ráno a seriály The Lives of Benjamin Franklin a How the West Was Won. Svůj život popsal v autobiografii Being Red . Spisovatelem se stal i jeho syn Jonathan Fast.
Více od autora
Hannah Howell (30)
Dustin Hannah Howell alias Sarah Dustin alias Sandra Dustin alias Anna Jennet. Hannah Howell se narodila v roce 1950 v Massachusetts, USA a je známou autorkou historických romancí. Na svém kontě má více jak 40 knih, a to převážně s tématikou ze staré dobré Anglie, či středověkého Skotska a také několik western příběhů ) Některé své knihy publikovala pod pseudonymy Sarah Dustin, Sandra Dustin nebo Anna Jennet. Hannah je pyšná na svůj původ – její předci z matčiny strany byli původními kolonisty, kteří osidlovali Ameriku již v 17. století. Svého manžela, leteckého inženýra, Hannah potkala během jedné cesty do Anglie a své ano si řekli již před více jak 35 lety. Mají dva syny a dvě vnoučata. Rovněž jejich domácnost doplňují tři kočky Spooky, Matilda a Shadow. Hannah byla ženou v domácnosti a svou spisovatelskou kariéru zahájila až v roce 1988. V současné době je členkou amerických romantických spisovatelů a píše zhruba jednu knihu měsíčně, takže je autorkou velmi plodnou. Ve volném čase se ráda věnuje historii, čtení, kroketu, hraje na piano a miluje zahradničení.
Více od autora
Esther Verhoef-Verhallen (31)
Esther Verhoef-Verhallen je již dlouhá léta zárukou čtivých a srozumitelných naučných knih o zvířatech, které oslovují širokou čtenářskou veřejnost. V roce 1997 se její Encyklopedie koček umístila v žebříčku CPNB Top 100 nejlépe prodávaných knih. Její knihy vycházejí v mnoha zemích na celém světě. Kromě psaní knih o zvířatech a fotografování se Esther věnuje redaktorské práci, je hlavní redaktorkou časopisu o zvířatech a šéfredaktorkou měsíčníku pro milovníky koček.
Více od autora
Edita Plicková (27)
Narozena 1940 v Praze. Edita Plicková je výtvarnice - malířka, ilustrátorka, graička, obrázkové práce pro děti, na jejíchž ilustracích vyrostlo už několik generací dětí. Je autorkou mnoha ilustrací ke knihám pro děti, k edukativním materiálům. Ilustrace připravila mimojiné např. i k večerníčku. Mnozí z nás dostali při odchodu od lékaře například didaktické kartičky, jiní vyrůstali na omalovánkách či knížkách plné jejích ilustrací. Má zkrátka široký umělecký záběr. Získala Cenu Noci s Andersenem za ilustrace ke knize Dagmar Lhotová a Zdeněk K. Slabý: Pohádky, které přinesl vítr. Spolupracovala na více než 45 knížkách a 25 leporel. Má dvě dcery.
Více od autora
David Gemmell (35)
David Gemmell byl anglický spisovatel fantasy literatury. Gemmellovy knihy v Česku vydávalo nakladatelství Návrat, nyní je ve stejné edici publikuje Perseus. Již v 16 letech byl vyloučen ze školy za organizování hazardních her a musel začít pracovat. V noci si přivydělával jako vyhazovač z nočních klubů, k čemuž mu značně dopomáhala jeho robustní postava, ale k násilí se uchyloval jenom minimálně a to díky své neobyčejné výřečnosti. Pracoval také jako novinář na volné noze pro několik významných deníků . Zemřel 28. července 2006 po prodělané operaci srdce. Každou jeho knihu lze číst samostatně a další díly jen volně navazují. Následuje seznam jeho knih .
Více od autora
Antonín Zápotocký (34)
Antonín Zápotocký byl československý komunistický politik, odborový předák a později premiér Československa, který se stal druhým československým komunistickým prezidentem po Klementu Gottwaldovi a pátým od vzniku samostatného Československa. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953. Byl synem Ladislava Zápotockého , krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí. Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják Rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku, která do svých požadavků zahrnovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost byl odsouzen na 18 měsíců, devět měsíců vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny. Ve třicátých letech byl představitelem komunistických Rudých odborů. Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil v...
Více od autora
Albert Pražák (31)
Albert Pražák byl český literární historik. Do roku 1914 působil jako středoškolský profesor v Praze na gymnáziu Karla Sladkovského. Po vypuknutí 1. světové války byl odveden a prošel srbskou a ruskou frontu. Od roku 1921 působil jako profesor na univerzitě v Bratislavě a od roku 1933 v Praze. Roku 1924 se stal členem české akademie věd a Královské společnosti nauk. Roku 1926 se podílel na založení Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, v této společnosti působil jako generální sekretář. V květnu 1945 byl předsedou České národní rady. Po návratu presidenta Beneše do Československa 16. května 1945 se navrátil k pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově. Do důchodu odešel v roce 1951. V padesátých letech se ocitl v nemilosti a byl znovu oceněn až po smrti, v roce 1966. Albert Pražák byl dvakrát ženatý. S první manželkou Marií, rozenou Pexovou měl syna Přemysla a Jiřího. Jeho druhou manželkou byla od roku 1919 filoložka dr. Klára Pražáková, rozená Fuxová. Třetím dítětem byla Hana Drábková.
Více od autora
Vojtěch Kubašta (40)
Vojtěch Kubašta byl český malíř, grafik a ilustrátor. Od roku 1919 žil v Praze. V roce 1938 dostudoval architekturu na ČVUT v Praze, jeho pedagogy byli např. Oldřich Blažíček, Zdeněk Wirth, V. V. Štech a Antonín Engel. Od roku 1937 se věnoval knižní grafické úpravě. V roce 1941 přednášel reklamní grafiku na Rotterově škole v Praze. V období 1945–1949 byl grafikem nakladatelství Aventinum. Od roku 1953 spolupracoval s nakladatelstvím Artia, tyto knihy vyšly v překladech do 22 jazyků. Zemřel na Dobříši, pochován je na hřbitově Na Malvazinkách. Ve čtyřicátých letech ilustroval dětské knihy . V poválečném období se jeho tvorba přesunula z grafické úpravy knih pro dospělé ke kolorované grafice s pražskými motivy, trojrozměrným papírovým betlémům a především pokračoval v práci na knihách pro děti. Ty nejen ilustroval, ale také vytvářel podle vlastních návrhů trojrozměrné rozkládací knihy, ve své době na světové úrovni. Díky jejich exportním vydáním z Artie je dodnes ve světě uznáván jako jeden z průkopníků prostorové dětské knihy. Jen část z nich vyšla i česky , jiné byly vydány česky až po roce 1989. Z pozdějších knih ilustrovaných Kubaštou jsou známé zejména naučné knihy H. a E. Škodových Už vím proč I a II a Zákulisí velkoměsta . Velkou kolekci výtvarníkových knih schraňuje americké muzeum Bienes Museum of the Modern Book. Zde také proběhla v roce 2005 výstava jeho děl následovaná výstavou v Praze v r. 2006. Výstava Kubaštových prostorových knih a dalších jeho prací proběhla v Brně do 29. června 2014. Součástí byly i prostorové pohlednice.
Více od autora
Vladimír Barta (49)
Pochádza z Banskej Štiavnice . Vysokoškolské štúdiá absolvoval v Nitre a postgraduálne absolvoval štúdium žurnalistiky na UK Bratislave. Žije a tvorí v Banskej Bystrici. Fotografickej tvorbe sa venuje už štvrté desaťročie. Je zakladateľom a predsedom novinárskeho Klubu fotopublicistov. Ešte počas redaktorskej práce v Československom a neskôr v Slovenskom rozhlase spolupracoval, ako autor fotografií a publicista, s rôznymi slovenskými i zahraničnými periodikami. Neskôr jeho tvorivá činnosť smerovala najmä ku knižnej tvorbe. Jeho meno sa objavuje v tiráži 109 slovenských a českých publikácií. Po revolúcii v roku 1990 zakladá vydavateľstvo reprezentačných obrazových kníh a fotoagentúru - AB ART press. Vlastným nákladom od r. 1990 do 1. 1. 2008 vydal 62 obrazových kníh o Slovensku a 8 sprievodcov. Niektoré publikácie boli ocenené a prezentovali Slovenskú republiku na medzinárodných výstavách. Medzi najkrajšie knihy Vladimíra Bártu patria: Krajina môjho srdca, Hory moje hory, Slovensko v treťom tisícročí, Slovensko v Európe, Slovenské hrady, Nad Slovenskom, Tatry čarovné. Počas svojej doterajšej tvorby na verejnosti sa prezentoval vyše 30 autorskými výstavami, na Slovensku i v zahraničí. S fotoaparátom prešiel mnoho krajín. Doménou v jeho tvorbe však naďalej zostáva Slovensko a jeho krásy.
Více od autora
T Lobsang Rampa (16)
Angličan Cyril Henri Hoskins, do nějž se údajně r. 1949 převtělil tibetský láma a lékař. Autor mnoha populárních knih o Tibetu, jejichž faktická spolehlivost je však sporná a jedná se spíše o fikce.
Více od autora
Noah Gordon (28)
Noah Gordon je americký spisovatel. Světový úspěch si získal hlavně trilogií o lékařské dynastii Coleů . Noah Gordon se svou ženou žijí na lesní farmě v Berkshirských vrších v západním Massachusetts. Manželka je vydavatelkou místních novin, on je lékařský technik na jejich pohotovostní stanici. Mají tři odrostlé děti, Lízu, Jamie a Michaela. Při psaní trilogie se pro hodnověrnost děje nechal zaměstnat v nemocnici, studoval dějiny lékařství i různé chirurgické postupy v minulosti.
Více od autora
Neale Donald Walsch (26)
Neale Donald Walsch je americký spisovatel a autor tří knih Hovorů s Bohem. Svou filozofii dále rozvíjí v knihách Přátelství s Bohem, Přijímání Boha, O lidských vztazích, Bůh, na kterého čekáme, Nová proroctví či Co si Bůh Přeje, které vyšly i česky. Jeho nejnovější kniha Home with God: In a Life That Never Ends byla vydána v roce 2006. Narodil se 10. září 1943 v Milwaukee, USA, a je křtěný jako římský katolík, ale už z rodiny byl povzbuzován k tomu, aby hledal svou spirituální pravdu. Studoval Bibli, indické Védy a Upanišády. Říká, že jeho knihy nejsou channellingem, ale že jsou inspirovány Bohem a že mohou pomoci lidem vytvořit nový osobní vztah s ním. Bůh v jeho knihách například říká: „není nic, co musíte dělat“. Walsch věří v panteistického Boha, který komunikuje sám se sebou. Jeho vize jsou vyjádřeny ve filozofii Nové spirituality, která překračuje a spojuje všechna stávající náboženství a teologie, osvěžuje a přetváří je. Založil nadaci Conversations with God a občanské a duchovní hnutí Humanity´s Team, jejichž smyslem je šířit myšlenky Nové spirituality a zavádět je do života, obzvláště myšlenku, že všichni jsme jednotní s Bohem i celým Životem a sdílíme jedinou existenci. Walsch navazuje na spiritualitu 60. let dvacátého století a spojuje západní a východní duchovní nauky. V některých bodech lze nalézt paralely s vírou Bahá'í, ačkoliv baháisté nevěří v panteismus, nebo s velmi raným gnosticismem. Walschovy knihy jsou obvykle zařazovány mezi New Age, ale poněkud nesprávně, protože nepřinášejí náboženské představy a jsou zpravidla v harmonii se základními tématy moderní západní duchovní kultury . Walsch se setkává s kritikou za to, co někteří vidí jako přílišnou horlivost při hledání cest, jak získat peníze pro své organizace. Před začátkem publikován...
Více od autora
Ľubomír Feldek (31)
Ľubomír Feldek je slovenský básník, prozaik, dramatik a překladatel a manžel spisovatelky Oľgy Feldekové. Pochází z úřednické rodiny, vzdělání získával v Senici, v Žilině, kde v roce 1954 i maturoval. Po skončení střední školy studoval na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě slovenský jazyk a literaturu. Už během studií začal pracovat jako redaktor ve vydavatelství Mladé letá, odkud musel v říjnu 1958 odejít v souvislosti s politickou perzekucí otce a zároveň mu na jeden rok zabránili uzavřít vysokoškolské studium státní zkouškou . V letech 1960–1961 pracoval jako redaktor závodního časopisu v Nižné na Oravě. V letech 1961–1973 byl spisovatelem ve svobodném povolání a v letech 1973–1986 vedoucím redaktorem oddělení původní a překladové poezie a současně dramaturgem divadla Nová scéna v Bratislavě. V roce 1989 protestoval proti uvěznění Václava Havla, podepsal politický manifest Několik vět a v listopadu se podílel na založení hnutí Veřejnost proti násilí. Od roku 1990 byl vedoucím redaktorem kulturní přílohy Ahoj, Evropa občasníku Veřejnost. V současnosti žije v Praze a Bratislavě První básně uveřejňoval ještě během studií na střední škole ve školním časopise Mladý průkopník. Jeho tvorba je inspirována českým poetismem, zejména poezií Vítězslava Nezvala. Poezii píše "pro všech pět smyslů", staví ji na neobvyklé citlivosti vnímání světa, zdůrazněné citovosti, konkrétnosti, obraznosti, fantazijnosti, intimnosti. V jeho poezii dominuje zejména metaforický princip. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překladům z moderní světové poezie A klasických dramatických děl . Dále překládal díla takových autorů jako jsou: Rabíndranáth Thákur, Karel Jaromír Erben, Ján Kollár, Johann Wolfgang Goethe, Heinrich Heine, Alexandr Sergejevič Puškin, Arthur Rimbaud, Vítězslav Nezval, Stefanov, Antonyč, Lautréamont, Ma...
Více od autora
Louis Armstrong (21)
Louis Armstrong , důvěrně známý jako "Satchmo" nebo "Pops", byl výraznou osobností světového jazzu a jedním z nejvlivnějších umělců v historii této hudby. Armstrong se narodil 4. srpna 1901 v New Orleans v Louisianě a jeho kariéra trvala pět desetiletí, od 20. do 60. let 20. století. Byl trumpetistou, skladatelem, zpěvákem a příležitostným hercem, známým pro svůj charismatický pódiový projev a hlas stejně jako pro svou hru na trubku.
Více od autora
Lisa Jackson (32)
Americká autorka mrazivých thrillerů pro ženy. Lisa vystudovala Oregonskou státní univerzitu a pracovala zpočátku v bankovnictví. Na literaturu se dala na radu své sestry, spisovatelky Nancy Bushové, a svou první knihu – harlekýnku – vydala roku 1983. Od té doby napsala přes 70 romantických knih, ze začátku i se spoluprací Nancy. Pak se ale jejich cesty a styly rozdělily, Lisa totiž začala tíhnout víc k napětí a k temnějším příběhům. Přes patnáct let se věnovala psaní romancí, historických románů i romantickým detektivkám. Nyní definitivně přechází na temné – i když z části také romantické - thrillery. S oblibou nechává napínat své čtenáře na skřipec napětí a hrůzy, krutě vraždí nebohé oběti a přivádí na literární scénu ty nejhorší a nejbrutálnější sériové vrahy. Ale čtenářům to, zdá se, vůbec nevadí a už roky jsou její thrillery na předních místech žebříčků nejprodávanějších knih roku. Lisa má rozděláno několik detektivních řad, např. s kalifornským detektivem Anthonym Paternou nebo s neworleanskými policisty Rickem Bentzem a Reubenem Montoyou. Nakladatelství Domino z nich vybírá ty nejnapínavější. Je členkou Mystery Writers of America, International Thriller Writers a Romance Writers of America.
Více od autora
Karel Hais (32)
Karel Hais byl český anglista, tvůrce televizního kurzu angličtiny, učebnic a slovníků.
Více od autora
Josef Svátek (30)
Josef Svátek byl český novinář, kulturní historik a spisovatel, zejména historických románů. Svátek sice vystudoval reálné gymnázium v Ječné a následně roku 1858 České vysoké učení technické v Praze, ale pak se věnoval žurnalistice a historii. Byl vrstevníkem májovců a v mládí se přátelil s Adolfem Heydukem. Působil v redakci Pražských novin a Pražského deníku, psal také pro Prager Zeitung. Ve svých dílech zpracovával výsledky svého bádání v málo známých, nebo těžko přístupných archivech. Jeho prózy, týkající se zejména mocenské sítě jezuitů v Evropě a v Čechách, stavovského povstání a pobělohorských represí i revoluce v roce 1848, sympatizují s nekatolíky, vynikají množstvím historických a kulturních detailů a bohatým i fantastickým dějem. Ve srovnání s nejvýznamnějšími českými autory historických próz, Václavem Benešem Třebízským, Aloisem Jiráskem a Zikmundem Wintrem, náleží Josefu Svátkovi v tomto žánru druhořadé místo. Byl ovšem schopen též autorství odborných historických prací, některých dodnes využívaných, kdy navázal i na dílo zaneprázdněného profesora Antonína Rezka . Josef Svátek zemřel 9. prosince roku 1897 v Praze. Byl ženat s Antonií, rozenou Pechawetzovou pocházející z Prahy, se kterou se oženil 6. září 1860 a měl osm dětí, narozených v letech 1859–1870. Manželka Antonie Svátková, roz. Pechawetzová, zemřela 21. prosince 1871. Podruhé se Josef Svátek oženil s Antonií Pohlovou z Rychnova nad Kněžnou 21. října 1873. Měli jedinou dceru Klementinu, narozenou 23. listopadu 1877, která zemřela 26. listopadu 1877. Josef Svátek napsal několik svazků do pokračování Zapovy Česko-moravské kroniky:
Více od autora
Josef Sudek (29)
Josef Sudek byl významný český fotograf pražských motivů, ateliérových aranžmá, zátiší, reportáže, krajiny i reklamy. Začal fotografovat ve svých 17 letech. Svá vrcholná díla vytvořil ve zralém věku – poté, co rezignoval na vlivy moderních proudů. Ve 30. letech odrážely jeho fotografie především vnější svět a teprve od 40. let našel obratem k sobě samému svou nezaměnitelnou tvůrčí podobu, díky které je známý i v zahraničí. Tehdy začaly vznikat jeho proslavené pohledy z okna ateliéru a pozoruhodná zátiší, oboje zpracované kontaktním otiskem různě velkých negativů na pozitiv. Sudkovu práci nepřerušila ani válka, ani poválečný vnější tlak, který nutil umělce řídit se doktrínou socialistického realismu. V té době se Sudek naopak vrátil k piktorialismu, a v řadě svých prací předjímal pozdější vývoj fotografie k postmoderní syntéze, aby se tak stal stále živým zdrojem inspirace pro další generace. Spolu s Františkem Drtikolem, Jaroslavem Rösslerem a Jaromírem Funkem patří k nejvýznamnějším českým fotografům období mezi první a druhou světovou válkou. Je zároveň jedním z výjimečných avantgardních fotografů v Evropě. Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně, otci Václavovi a matce Johanně. O rok později se narodila jeho sestra Božena. Jeho otec, který byl malíř a dekoratér, zemřel 1. ledna 1899 na zápal plic. Sudek začal v letech 1902–1908 chodit do obecné školy v Nových Dvorech. Pak pokračoval dva roky na Královské zemské škole řemeslnické v Kutné Hoře. Po ní se v červenci 1910 zapsal do tříletého učení u pražského knihaře Františka Jermanna, kde také poprvé začal fotografovat. Roku 1913 ukončil studium a získal tovaryšský list Společenstva knihařů, kartonážníků, ozdobníků a pouzdrařů, se kterým nastoupil do zaměstnání u knihaře v Nymburku. Okolí Nových Dvorů a tamější „panoramaticky působící“ krajina nepochybně velmi ovlivnila jeho pozdější krajinářskou tvorbu. Bylo krátce před začátkem první ...
Více od autora