Výpis všech autorů

Kate O'Brien

Narodila se v Limericku jako šesté z devíti dětí středostavovské katolické rodiny a byla vychována v církevní škole Později získala znamenité vzdělání na univerzitě v Dublinu a pracovala jako novinářka a učitelka. Roky 1922-1923 strávila ve Španělsku jako guvernantka a od té doby se datují její návraty do Španělska a hluboký zájem o Španělsko a jeho historii.

Jiří Obenberger

Narozen 29.7.1956 v Praze. MUDr., CSc., neurolog, práce z oboru.

Jaroslav Opat

Jaroslav Opat byl český filozof a historik, autor prací o Tomáši Garriguovi Masarykovi. Jaroslav Opat vystudoval v letech 1947–1951 Vysokou školu politickou a sociální, kde získal aj doktorát . Mezi léty 1953–1961 učil dějiny dělnického hnutí a dějiny KSČ na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. V roce 1961 byl z KSČ vyloučen a tři roky se živil jako horník. Mezi léty 1964–1970 pracoval na Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV. V době normalizace byl propuštěn a věnoval se dělnickým profesím. Byl signatářem Charty 77. V roce 1978 odešel do invalidního důchodu. Od té doby se intenzivněji věnoval studiu díla TGM, výsledkem byla monografie Filosof a politik T. G. Masaryk 1882–1893, která poprvé vyšla v Kolíně nad Rýnem v roce 1987. Po roce 1989 znovuzakládal Ústav T. G. Masaryka, který později v letech 1990–1997 vedl. V roce 1998 byl za svou činnost oceněn Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Janette Oke

Kanadská spisovatelka. Autorka románů pro ženy, děti a mládež.

Jan Ondřej

Narozen 18.3.1960 v Praze. Doc. JUDr., CSc., asistent na katedře mezinárodního práva UK v Praze, práce z oboru mezinárodního práva.

Gunter Oettel

Německý nakladatel a vydavatel knih z oblasti historie, umění, archeologie a památkové péče.

Eugene Ormandy

Eugene Ormandy byl uznávaný americký dirigent maďarského původu, známý především díky svému dlouholetému působení ve Filadelfském orchestru. Ormandy se narodil 18. listopadu 1899 v Budapešti a původně se vzdělával jako houslista na Královské hudební akademii v Budapešti, poté se začal věnovat dirigování. Jeho kariéra se výrazně změnila, když se v roce 1921 přestěhoval do Spojených států. V roce 1936 se stal hudebním ředitelem Filadelfského orchestru a tuto funkci zastával úctyhodných 44 let až do svého odchodu do důchodu v roce 1980.

Duke Ellington And His Orchestra

Duke Ellington, narozený 29. dubna 1899 jako Edward Kennedy Ellington, byl slavný americký skladatel, pianista a kapelník, který se nesmazatelně zapsal do světa jazzu i mimo něj. Jeho kariéra trvala více než půl století, během něhož vedl svůj orchestr od roku 1923 až do své smrti v roce 1974. Ellingtonův orchestr se stal jedním z nejvlivnějších jazzových souborů, známý svým jedinečným zvukem a hudební všestranností. Za svůj život složil tisíce skladeb, včetně koncertů, suit a filmové hudby.

Beth O'Leary

Britská spisovatelka.

Wiesław Ochman

Wiesław Ochman je proslulý polský tenorista, který vystupuje v operních domech po celém světě. Ochman se narodil 6. února 1937 ve Varšavě a svou hudební kariéru zahájil jako barytonista, poté přešel k tenorovým rolím. Studoval na Státní vyšší hudební škole ve Varšavě a debutoval ve Vratislavské opeře jako Bogdan v Moniuszkově "Strašidlech".

Philharmonia Orchestra

Philharmonia Orchestra je jedním z předních světových symfonických orchestrů, který je proslulý svými vystoupeními a nahrávkami klasického i současného repertoáru. Orchestr byl založen v roce 1945 Walterem Leggem, nahrávacím producentem společnosti EMI, a stal se všeobecně uznávaným pro svou vysokou úroveň hry pod taktovkou mnoha nejlepších světových dirigentů, včetně Otto Klemperera, Riccarda Mutiho, Giuseppe Sinopoliho a Esa-Pekky Salonena, který je od roku 2008 jeho šéfdirigentem.

Otakar Odložilík

Otakar Odložilík byl český historik, žák Václava Novotného, profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, později také jako profesor na několika amerických univerzitách . Odborně se zabýval především dějinami českého protestantismu. Studoval postupně na gymnáziích v Přerově, ve Valašském Meziříčí a v Kroměříži. Následně absolvoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Václava Novotného. Studia zakončil v roce 1923 získáním doktorátu za práci "Jednota bratří Habrovanských". Současně v letech 1920-1923 absolvoval studium na Státní archivní škole a poté nastoupil do archivu ministerstva vnitra. Na FF UK se habitoval pro československé dějiny prací "Z počátku husitství na Moravě. Šimon z Tišnova a Jan Vavřinec z Račic" a 1926 byl jmenován docentem československých dějin. Po habilitaci začal přednášet na FF UK. V roce 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na FF UK. V roce 1939 emigroval do USA, kde působil nejdříve na Univerzity of Colorado v Boulderu, poté na Univerzity of Pennsylvania ve Washingtonu, Northwestern University v Evanstonu a nakonec na Columbia University v New Yorku. V roce 1945 se vrátil z exilu zpět do Československa a začal opět přednášel na FF UK již jako řádný profesor. V květnu 1948 odjel na pozvání do USA a přednášel tam na University of Colorado v Boulderu. V USA již zůstal a působil na Univerzity of Kansas a na Columbia University v New Yorku. Od roku 1955 působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1969 jako profesor na University of Pennsylvania ve Philadelphii. V USA žil až do své smrti, podnikal ale četné cesty do Evropy. Při jedné z nich v roce 1973 zemřel a byl pohřben.

Oleg Lundstrem Orchestra

Legendární sovětský jazzový orchestr. Založen v roce 1934 První z orchestru Alt Onopyuk - saxofon Vladimir Serebryakov - saxofon Igor Lundstrom - saxofon Vitaly Serebryakov - trubka Alex Kotyakov - trubka Anatoly Minenkov - trombon Alexander Gravis - kontrobas Ilya Umanets - bicí Oleg Lundstrem - klavír

Miroslav Orel

MUDr. PhDr. Miroslav Orel , psychiatr, ředitel Krajské pedagogicko-psychologické poradny ve Zlíně. Vystudoval lékařskou fakultu a posléze jednooborovou psychologii. Pracoval jako odborný asistent Ústavu lékařské fyziologie Univerzity Palackého v Olomouci, psychiatr a vyučující na Psychiatrické klinice FN Olomouc. Dlouhodobě působí na katedře psychologie FF UP – kde přednáší základy anatomie a fyziologie, neurofyziologii a psychopatologii obecnou a speciální a v rámci UP vyučuje také psychopatologii, otázky zdraví a nemoci, psychosociální výcviky a studenty Univerzity třetího věku. Věnuje se psychologickému poradenství a lektorské činnosti. Profesně se zajímá o psychoterapii, psychosomatiku, psychologickou práci se sny apod.

Masatake Okumiya

Spoluautor knih o válečné historii.

Ljubomír Oliva

Narozen 3.11.1921, zemřel 1998. Redaktor, filmový kritik, autor a překladatel publikací z oboru kinematografie.

Kolektív ov

Karol Ondriaš

Karol Ondriaš je slovenský přírodovědec a komunistický politik, bývalý poslanec slovenského parlamentu za Komunistickou stranu Slovenska. V letech 1958 až 1967 navštěvoval základní školu v Zlatých Moravcích. Po skončení základní školy nastoupil na Lesnické odborné učiliště, obor dřevorubec, ve Veličné. V roce 1968 nastoupil na Střední lesnickou technickou školu v Liptovském Hrádku. Studium ukončil maturitou. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval v letech 1972 až 1977 odbor fyzika, specializace biofyzika. V roce 1984 vykonal rigorózní zkoušku a byl mu udělený titul RNDr. O rok později, 24. dubna 1985, obhájil kandidátskou práci na téma „Biofyzikálna analýza membránových účinkov lokálnych anestetík“ a získal hodnost kandidát věd. 19. října 1998 na Univerzitě Komenského získal titul DrSc. za disertační práci na téma „Antioxidačné vlastnosti niektorých farmakologicky aktívnych látok“. Karol Ondriaš byl ve volebním období 2002 až 2006 byl za Komunistickou stranu Slovenska zvolen poslancem Národní rady Slovenské republiky. Byl členem výboru pro životní prostředí a ochranu přírody a výboru pro evropské záležitosti. V letech 2002 až 2006 byl místopředsedou Komunistické strany Slovenska. V roce 2006 neúspěšně kandidoval na primátora Bratislavy. Po dvouletém působení jako řadového člena strany byl v roce 2008 znovu zvolen za člena Ústředního výboru KSS. Kandidát ve volbách do Evropského parlamentu dne 6. června 2009.

Karel Oliva

Narozen 15. 1. 1927 v Praze, zemřel 22. 8. 2005. PhDr., CSc., polonista, jazykovědec, lexikograf.

Josef Oktábec

Narozen 15.7.1922 v Obecnici u Příbrami, zemřel 21.7.1989. Sportovní redaktor, spoluautor sportovních publikací.

Jiři Ort

Narozen 14.11.1939 v Praze. Sociolog, práce z oboru, též práce z pedagogické psychologie a psychologie práce, rovněž autor básní a povídek a historických prací z oboru.

Jaroslav Oplt

Narozen 29.10.1912 v Motyčíně u Kladna. Zahradník, pracovník katedry fyziologie rostlin a půdní biologie, publikace z oboru květinářství.

Jan Ondřej

Doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc. . Vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. V roce 2002 byl jmenován docentem pro obor mezinárodní právo. V roce 2007 mu byl Akademií věd ČR udělen vědecký titul Doktor sociálních a humanitní věd - DSc. Od června 2011 je prorektorem Soukromé vysoké školy ekonomických studií v Praze, na které působí od jejího založení v roce 2000.

Alexandr Ort

Alexandr Ort byl český historik a politolog, jehož oborem zájmu byla česká a zahraniční politika a mezinárodní vztahy. Vystudoval na Vysoké škole politické a sociální a v akademickém prostředí již zůstal. Od roku 1949 působil postupně na Universitě 17. listopadu, na Vysoké škole politických a hospodářských věd, na Fakultě mezinárodních vztahů UK, a především v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii, kde zastával několik let post zástupce ředitele. Zabýval se zejména vnitřní a vnější politikou Francie a teorií mezinárodních vztahů. Jelikož byl aktivním účastníkem pražského jara 1968, musel po nástupu normalizace akademické prostředí opustit. Po sametové revoluci obnovil pedagogickou činnost na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Fakultě mezinárodních vztahů VŠE, kde stál u vzniku Střediska mezinárodních studií Jana Masaryka, nejstaršího českého pracoviště zaměřeného na výuku a výzkum mezinárodní politiky a diplomacie. Vyučoval i na Komenského univerzitě v Bratislavě a VŠMVV v Praze, svou pozornost soustředil na problematiku evropské integrace a české diplomacie. Zasedal v několika redakčních radách, jezdil přednášet do zahraničí a kromě toho zastával post předsedy správní rady Nadace Jiřího z Poděbrad pro evropskou spolupráci, jakož i Výboru sdružení Za evropský dům. Je autorem řady publikací, z nichž některé byly přeloženy do cizích jazyků, a rovněž překladů knih z francouzštiny a ruštiny. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Ort

Waldemar A Olga

České vokální duo.

Vít Olmer

Vít Olmer je český herec, scenárista, spisovatel a režisér. Jako herec začínal v mosteckém divadle, v roce 1964 ukončil studium herectví na DAMU, v roce 1966 pak studium filmové režie na FAMU. Jeho manželkou je herečka Simona Chytrová. Je čestným občanem městské části Praha 5. V šedesátých letech natočil několik filmů proti totalitnímu režimu , a na základě toho mu bylo za normalizace několik let zakázáno pracovat v oblasti hraného filmu. Aby mohl pokračovat ve své profesi, stal se neaktivním členem KSČ, za což se podle svých slov nestydí a nehodlá omlouvat. V roce 2012 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod č. 17 Praha 12 jako nezávislý kandidát s podporou Věcí veřejných. Získal 4,23 % hlasů a nedostal se do druhého kola. https://vitolmer.blog.idnes.cz/

Petr Ort

Narozen 1962 v Praze. Ing., Ph.D., absolvent stavební fakulty ČVUT a fakulty mezinárodních vztahů VŠE. Zabýval se rekonstrukcemi stavebních památek. Pracuje jako odhadce majetku a věnuje se problematice zednářství.

Penelope Ody

Britská publicistka zabývající se alternativní, čínskou a přírodní medicínou, vydává též knihy o léčivých bylinách.

Monika Ondráčková

Pedagožka, autorka materiálů pro výuku Občanské výchovy.

Midnight Oil

Midnight Oil je kultovní australská rocková skupina známá svou vášnivou hudbou, intenzivními živými vystoupeními a politickým aktivismem. Kapela vznikla v Sydney v roce 1972 a původně si říkala Farm, než si změnila název na Midnight Oil . V sestavě, která jí přinesla mezinárodní slávu, hráli Peter Garrett - zpěv, Rob Hirst - bicí, Jim Moginie - kytara a klávesy, Martin Rotsey - kytara a Bones Hillman - baskytara. Získali si pověst pro svůj neochvějný postoj k životnímu prostředí a sociální spravedlnosti, který se často odrážel v jejich textech.

Michael Ondaatje

Philip Michael Ondaatje, OC, je kanadsko-srílanský prozaik a básník. Proslavil se zejména svým románem Anglický pacient, který získal cenu Booker Prize a za svou zfilmovanou podobu také Oscara. Michael Ondaatje se narodil na Srí Lance do rodiny nizozemsko-tamilsko-sinhálsko-portugalského původu. V roce 1954 se s matkou přestěhoval do Anglie. V roce 1962 přesídlil do Kanady a stal se kanadským občanem. Studoval na University of Toronto a později také na Queen's University v Kingstonu.

Mark Olshaker

Americký spisovatel a producent dokumentárních filmů.

Mari Okada

Lithuanian Chamber Orchestra

The Lithuanian Chamber Orchestra je renomovaný soubor se sídlem v litevském Vilniusu, který je známý svými všestrannými výkony v oblasti klasické hudby. LCO byl založen v roce 1960 dirigentem Sauliusem Sondeckisem, který orchestr vedl až do roku 2004, a rychle si získal uznání pro svou uměleckou dokonalost a osobitý zvuk. Repertoár orchestru sahá od barokních děl až po současná díla a v průběhu let spolupracoval s mnoha významnými sólisty a dirigenty. LCO absolvoval rozsáhlá turné v mnoha zemích Evropy, Asie a Ameriky a významně přispěl k propagaci litevské hudby na mezinárodní scéně. Jejich nahrávky získaly uznání kritiky a podílejí se na různých projektech, které představují jak standardní klasická díla, tak díla litevských skladatelů. Díky svému nasazení a kvalitním výkonům se orchestr stal významným kulturním vyslancem Litvy.

Kamil Ondroušek

Autor publikací o hokeji.

Jiřina Olmrová

Narozena 1948. Psycholožka, manželka Bohuslava Blažka, spoluautora knihy Jací jsme a jací nejsme. Publikace z oboru.

Jiří Petr Oksner

Ján Orieška

Orieška Ján, doc. Ing., PhD. - publikace z oboru cestovního ruchu

Jan Opolský

Jan Opolský byl český básník a prozaik, představitel symbolismu. Narodil se v rodině advokátního koncipienta Josefa Opolského. Otec i matka Kateřina, rozená Menčíková, pocházeli z Nové Paky. V rodném městě chodil do obecné i do měšťanské školy a pak se v dílně novopackého malíře a majitele malířské dílny Václava Kretschmera vyučil a stal kopistou. Jako malíř byl zaměstnán až do roku 1914. O jeho malířské zručnosti svědčí obraz dochovaný v novopackém muzeu . Brzy osiřel, matka mu zemřela v deseti letech, otec v devatenácti. S jejich předčasnou smrtí se často vyrovnával ve svém díle. 23. srpna 1902 se oženil s dcerou novopackého obchodníka Františkou Endovou. Od roku 1914 pracoval jako prokurista v textilní firmě Oty Krtetschmera; když byla firma v roce 1921 přemístěna do Prahy, přestěhoval se i Jan Opolský. V roce 1935 odešel do penze. Zemřel v Praze a byl pochován v Nové Pace. Jana Opolského ovlivnili novopačtí přátelé, obchodník železem Josef Anton , učitel Břetislav Jampílek a spisovatel Karel Sezima, který v Nové Pace pobýval. Celoživotní přátelství spojovalo Jana Opolského s Josefem Karlem Šlejharem , kterému věnoval některé své texty. Po příchodu do Prahy se seznámil s dalšími autory - Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem a Antonínem Klášterským. Od vyzrálé prvotiny Svět smutných se jeho dílo již příliš nevyvíjelo a je pro něj typická tragika a pesimismus. Nový směr v duchu novoromantismu zaznamenal až v pozdní sbírce Čtení z hvězd a obelisků . Většina děl Jana Opolského byla vytištěna, s ohledem na jeho silný zájem o výtvarné umění a krásnou knihu, malými náklady jako bibliofilie. Více než 60 let nebyla jeho poezie ani próza vydávána a byl z české literatury prakticky vymaz...

Iva Ondřejová

Iva Ondřejová byla česká klasická archeoložka a odbornice na antický šperk, architekturu a antické umění. V letech 1964–1969 vystudovala klasickou archeologii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1970 působila na tehdejší Katedře věd o antickém starověku jako asistentka, od roku 1974 jako odborná asistentka. Titul PhDr. získala v roce 1972, hodnost CSc. jí byla udělena roku 1989. V roce 1994 byla po úspěšné habilitaci jmenována docentkou pro obor Klasická archeologie; po osamostatnění ústavu byla zástupkyní ředitele a v letech 2000–2010 ředitelkou Ústavu pro klasickou archeologii, poté zástupkyní ředitele. Přednášela a vedla semináře z antické architektury, archeologie a umění archaického a klasického Řecka, archeologie Říma, vedla kurzy starověkého umění pro obory dějiny umění a klasickou filologii. Byla členkou oborové rady klasické archeologie. Hlavní oblastí zájmu se pro ni stal antický šperk. Publikovala katalogy šperků v českých sbírkách a práce o špercích severního Řecka a Černomoří. Zajímala se o vztahy antického šperkařství ke šperkařství střední Evropy v době halštatské, laténské a římské. Napsala práci o antických řezaných kamenech ze sbírek Národního muzea v Praze, expertizy antických gem z tzv. Trevírského plenáře a relikviáře sv. Maura. Je spoluautorkou publikací o výzkumech v Kýmé a na ostrově Samothráké a podílela se na přípravě odborných katalogů, zejména pro výstavy v Galerii antického umění v Hostinném a v Muzeu antického sochařství a architektury v Litomyšli.

Elena Obraztsova

Elena Obraztsova byla slavná ruská mezzosopranistka, proslulá svým silným a emotivním hlasem. Narodila se 7. července 1939 v Leningradě a stala se jednou z předních operních pěvkyň sovětské éry. Kariéra Obrazcovové odstartovala poté, co v roce 1966 získala zlatou medaili na Mezinárodní Čajkovského soutěži v Moskvě. Její repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval role z italských, francouzských a ruských oper.

Dermot O'Leary

Britsko-irský televizní a rozhlasový moderátor, autor knihy pro děti.

Denisa Ogino

pochádza zo stredného Slovenska, ako dvadsaťtriročná však odišla pracovať do Japonska. Zamilovala sa nielen do exotickej krajiny, ale aj do Japonca, vydala sa za neho a porodila synčeka. V Japonsku napokon žila takmer desať rokov, spoznávala netradičnú japonskú kultúru a spôsob života. V súčasnosti aj spolu so synom žije v Žiline

Dana Olšovská

Autorka, ilustrátorka a překladatelka zjednodušeného učebního materiálu angličtiny.

Anastáz Opasek

Jan Anastáz Opasek, mukly přezdíván Opat chuligán , byl římskokatolický kněz, básník, teolog a benediktinský mnich, opat a později arciopat břevnovského kláštera. V letech 1919–1932 žil v Kolíně, kde vystudoval gymnázium. Studoval teologii v Praze a Římě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, v roce 1939 se stal konventuálním převorem břevnovského kláštera. Po druhé světové válce byl vyznamenán řádem za zásluhy v boji proti nacismu. V roce 1947 se stal opatem břevnovského kláštera. V září 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí . Záznam přelíčení s Opaskem je zaznamenán v knize Proces proti vatikánským agentům v Československu: biskup Zela a společníci . Autorem muklovské přezdívky je spoluvězeň Josef Petr Ondok. V roce 1968 odešel do Rakouska a posléze Západního Německa, kde žil do roku 1990. Byl jedním z hlavních organizátorů křesťanského laického sdružení Opus Bonum, které bylo založeno roku 1972. V prosinci 1989 na dálku jmenoval Prokopa Siostrzonka převorem břevnovského kláštera, aby mu tato funkce na úřadech pomohla při jednání o vrácení kláštera řádu. Během několika měsíců získal řád klášter zpět. Opasek však poté dostal infarkt a byl hospitalizován ve Vídni, Siostrzonek soudí, že se tak mohlo stát právě z velké radosti nad znovuzískáním Břevnova. Po zotavení se Opasek v Praze znovu ujal úřadu opata. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem. Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě sesterského benediktinského kláštera Rohru v Bavorsku, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze. Ke své přezdívce přišel Opasek ve věznici v Leopoldově. Když se zde j...

Alexej Osadčuk

Ukrajinský spisovatel fantasy literatury. Žije ve Španělsku.

Vladimíra Ottomanská

Učitelka a ředitelka mateřské školy, lektorka hatha jógy pro dospělé. Mgr.

Victor Ostrovsky

Victor Ostrovsky sa narodil v Edmontone, Alberta 28. novembra 1949, a do Izraela sa presťahoval vo veku piatich rokov. V 17 rokoch vstúpil do izraelských obranných síl , avšak jeho vrodená očná vada ukončila jeho nádeje stať sa vojenským pilotom. Napokon bol pridelený k vojenskej polícii. Po službe u vojenskej polície, Ostrovsky strávil šesť rokov v izraelskom námorníctve. V roku 1982 bol naverbovaný do spravodajske služby Izraela Mossad. Výcvik absolvoval v akadémii pri Tel Avive a po dva a pol rokoch bol ustanovený ako spravodajský dôstojník . V roku 1986 z agentúry odišiel, podľa jeho slov preto, že príkazy ktoré dostával od svojich nadriadených sa priečili s jeho morálnymi hodnotami a jeho predstavami o úlohe štátu izrael vo svetovej politike.

Tom Oldfield

Britský autor biografií významných sportovních osobností.

Tiger Okoshi

Tiger Okoshi , narozený 21. března 1950 v Ašii v Japonsku, je jazzový trumpetista známý svou fúzí tradičního jazzu s prvky rocku, popu a klasické hudby. Poté, co se přestěhoval do Spojených států a začal studovat na Berklee College of Music v Bostonu, se rychle prosadil jako talentovaný hudebník. Okoshi se prosadil v 70. letech a hrál s významnými umělci, jako je Gary Burton, s nímž absolvoval turné a nahrával.

The Royal Philharmonic Orchestra

The Royal Philharmonic Orchestra je jedním z předních světových symfonických orchestrů s prestižní historií a pověstí vynikajícího orchestru. RPO byl založen v roce 1946 sirem Thomasem Beechamem, hrál pod taktovkou mnoha významných dirigentů a proslul všestranným programem, který sahá od základního klasického repertoáru až po současné skladby a spolupráci s umělci různých hudebních žánrů. Během své kariéry orchestr pořídil řadu nahrávek, včetně soundtracků k filmům a crossoverových projektů. Významná byla spolupráce s pozůstalostí Elvise Presleyho, jejímž výsledkem jsou alba, která spojují Elvisovy vokální výkony s novými orchestrálními aranžemi RPO. Mezi tato alba patří "If I Can Dream" a "The Wonder of You" , která získala uznání kritiky i komerční úspěch. Kromě toho vydali album "Christmas With Elvis And The Royal Philharmonic Orchestra " , na kterém zazněly klasické vánoční písně Elvise Presleyho s bohatým orchestrálním doprovodem. RPO si i nadále udržuje nabitý program koncertů, nahrávek a vzdělávacích programů.

Sofi Oksanen

Sofi Oksanen je finská spisovatelka finsko-estonského původu. Narodila se ve Finsku v rodině finského otce a estonské matky, která v roce 1970 emigrovala ze Sovětského svazu. Vystudovala literaturu na Jyväskylské a Helsinské univerzitě. Později studovala dramaturgii na Divadelní akademii v Helsinkách. V roce 2009 ji největší estonský deník Postimees vyhlásil Osobností roku. Estonský prezident Toomas Hendrik Ilves ji v roce 2010 udělil Řád kříže země Panny Marie čtvrtého řádu. Dílo Očista bylo oceněno: V roce 2013 obdržela Sofi Oksanen za své dílo Severskou cenu Švédské akademie označovanou jako "malá nobelova cena".

Scott O Dell

Sanjida O'Connell

Petr Oslzlý

Petr Oslzlý je český divadelní dramaturg, scenárista, herec a pedagog, od února 2018 rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Vyrůstal v Prostějově. Kvůli svému původu nebyl přijat na žádnou střední školu, vyučil se v oboru kovomodelář. Díky dobrému prospěchu mohl poté studovat střední strojnickou školu v Olomouci. Dále studoval strojnickou fakultu v Brně a od roku 1968 divadelní vědu a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Studia úspěšně ukončil v roce 1973. Byl jedním z hlavních protagonistů experimentálního divadla Quidam. Od roku 1972 byl dramaturgem Divadla Husa na provázku, se kterým je od té doby spjatý dosud; v několika obdobích byl jeho uměleckým šéfem. V druhé polovině 80. let spolu s Jiřím Müllerem a Miroslavem Pospíšilem organizoval tajné bytové semináře Podzemní univerzita, kde přednášeli význační profesoři ze západních zemí. V roce 1989 se Oslzlý stal jedním z organizátorů listopadové stávky divadel a zakládajícím členem Občanského fóra. V letech 1990–1992 působil jako poradce a asistent prezidenta Václava Havla pro kulturní otázky a ředitel Kulturní sekce jeho kanceláře. Od roku 1993 je ředitelem Centra experimentálního divadla, pod které vedle Divadla Husa na provázku spadá i HaDivadlo a Divadlo U stolu. Přednáší v oboru současného světového divadla, dramaturgie a autorské tvorby na Divadelní fakultě JAMU a v minulosti též v Kabinetu divadelních studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 1995 je uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter. Od roku 1997 byl proděkanem JAMU. V roce 2000 byl jmenován profesorem. Je spoluautorem řady divadelních scénářů, konceptů divadelních akcí, přispěvatelem domácích i zahraničních časopisů, editorem či spolueditorem řady sborníků. 23. října 2017 byl Oslzlý zvolen rektorem brněnské JAMU. Na konci ledna 2018 jej do funkce jmenoval prezident Miloš Zeman, a to s účinností od 1. února 2018. Petr Oslz...

Petr Osina

Narozen 1975 ve Frýdku-Místku. JUDr., odborný asistent na Pravnické fakultě UP v Olomouci, publikace z oboru teorie práva a právní filozofie.

Ota Oliva

Prof. RNDr. Ota Oliva, CSc. se narodil 8. 12. 1926. O přírodu se začal zajímat již v útlém mládí. Ve věku devíti let uveřejnil ve Vesmíru článek o vose a o rok později o rosničce. Na gymnáziu měl již zcela vyhraněný zájem o akvaristiku a teraristiku. Účastnil se dění v pražských spolcích Leknín a Prvním spolku přátel akvarií a terrarií a v r. 1943 se setkal v akvaristickém obchodě v Praze na Smíchově s prof. Dr. O. V. Hykešem, který se stal jeho stálým rádcem. V témže roce publikoval první odborný článek o chovu Geophagus gymnogenys v Akvaristických listech. Jako zvlášť aktivní akvarista byl zván do výborových schůzí Prvního spolku, kde se blíže seznámil s hydrobiologem doc. J. Hrbáčkem. Na doporučení prof. Hykeše se po maturitě zapsal na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce 1950 promoval na revizi našich ryb se zřetelem k pohlavnímu dimorfismu, v r.1958 obhájil kandidátskou dizertační práci z ekologie ryb středního Polabí a v r.1964 se habilitoval ze systematiky a ekologie ryb české oblasti. Od r. 1963 byl samostatným vědeckým pracovníkem a později vedoucím oddělení zoologie obratlovců Katedry systematické zoologie PF UK. Od faunistiky ryb a obojživelnílů vedla jeho vysoce aktivní vědecká dráha k ekologickým aspektům a k anatomii ryb, zvláště k výzkumu okohybných svalů , se zřetelem k jejich funkčně anatomickému a fylogenetickému vývoji a významu. Vědeckou i životní dráhu skončil jako profesor zoologie Přírodovědecké Fakulty UK v Praze. Ota Oliva byl nejen vynikajícím českým ichtyologem mezinárodní úrovně, čestným členem Kanadské ichtyologické společnosti, doživotním členem Herpetologické společnosti v Londýně, členem hlavního výboru České zoologické společnosti, členem Polské zoologické společnosti ve Wroclavi, Koperníkovy společnosti v Krakově, zoologické společnosti v Londýně, Indické zoologické společnosti v New Delhi, Indické národní akademie věd, autorem mnoha vědeckých a odborných spisů a knižních publikací, ale působil i jako člen mnoha red...

Orchester Gustáva Offermanna

Slovenský popový orchestr pod vedením Gustáva Offermanna.

Oliver Onions

Oliver Onions je italská hudební skupina, kterou založili bratři Guido a Maurizio De Angelisovi. Proslulí jsou svými skladbami filmové hudby, zejména prací na spaghetti westernech a akčních komediích s populární dvojicí Bud Spencer a Terence Hill. V průběhu 70. a 80. let 20. století vytvořili Oliver Onions řadu hitů, které se staly synonymem pro filmy, které doprovázely, včetně "Dune Buggy" pro film "Altrimenti ci arrabbiamo" a "Flying Through the Air" pro "...più forte ragazzi!".

Mojmír Otruba

* 18. 9. 1923, Mladá Boleslav † 8. 6. 2003, Praha Literární teoretik a historik, editor Jeho první ženou byla Jaroslava Otrubová , která se také podílela na některých jeho edicích, druhou literární historička Zina Trochová . Otruba se narodil v rodině učitele působícího v Dobrovici a od 1935 v blízké Mladé Boleslavi, kde vystudoval klasické gymnázium a vyučil se knihařem . Byl činný v odboji, 1944–1945 z rasových důvodů vězněn. Studoval na FF UK slovanskou, klasickou a germánskou filologii ; PhDr. získal 1949 prací o poezii Otokara Fischera Drama vlastní duše. V letech 1948–1950 pracoval v kulturně propagačním oddělení ústředního sekretariátu Svazu bojovníků za svobodu, 1951–1952 na ministerstvu školství a kultury s pověřením řídit přípravu expozice české literatury v pozdějším PNP v Praze na Strahově. Od roku 1952 do roku 1985, kdy odešel do důchodu, byl Otruba zaměstnán v ÚČL, resp. ÚČSL ČSAV. Pracoval zde v oddělení pro českou literaturu 19. století . V roce 1968 byl postaven do čela oddělení pro studia lingvoliterární a textologii, po reorganizacích pak od 1972 působil jako člen redakce Lexikonu české literatury . V letech 1990–1992 byl předsedou vědecké rady ÚČL. CSc. získal v roce 1958 na základě práce Tylovo dílo v literárním vývoji třicátých let, DrSc. v roce 1993 obhájením monografie Mezitextovost jako záležitost znaková a hodnotová. Od roku 1940 publikoval básně, recenze a fejetony v regionálních časopisech Mladoboleslavské listy, Rodný kraj . 1946–1949 uveřejňoval literární příspěvky v mladoboleslavském časopise Mladé archy a 1948–1951 v Hlasu revoluce, kde tehdy spoluřídil kulturní rubriku . Dále publikoval v periodikách: Časopis pro ...