Všichni Autoři a témata

Richard Blandford (1)

Autor komiksových adaptací románů.

Eugen Sopko (2)

Ilustrátora a spisovatel. Výtvarné umění studoval v Bratislavě a v Mnichově. Od konce 60. let až do své smrti žil a působil v Německu.

Tomáš Vávra (1)

Autor publikacez oboru elektrotechniky.

Hildburg Thiemeyer (1)

Německá autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Lynn ten Kate (1)

Magdaléna Micková (1)

Spoluautorka učebnic hry na housle.

Amadeus Wolfgang Mozart (1)

Nicolas Bouvier (1)

Nicolas Bouvier byl švýcarský cestovatel, spisovatel píšící francouzsky, novinář a fotograf. Narodil se jako nejmladší dítě v rodině univerzitně vzdělaného knihovníka Auguste Bouviera a jeho ženy Antoinette. Jeho dědečkem z matčiny strany byl švýcarský hudebník a skladatel Pierre Maurice. Otec byl specialista na literaturu, zabývající se třicetiletou válkou a jeho syn byl od mládí fascinován mapami cizích zemí a jejich barvami a snil o tom, že je navštíví. První vzdělání získal na soukromé náboženské škole Brechbühl v Ženevě a pak na Collège Calvin. Prázdniny trávil na zámku des Coinsins, jehož majitelem byl dědeček z otcovy strany Bernard Bouvier. Tam také hodně četl a začal se zajímat o historii. Auguste Bouvier často cestoval a podporoval tento zájem i u svého syna. První samostatnou cestu do Burgundska uskutečnil mladý Nicolas ve svých 17 letech. Po návratu se zapsal na studia středověké historie, sanskrtu a práva na Univerzitě v Ženevě. Po ukončení studií byl celý jeho další život neodmyslitelně spjatý s cestováním. V roce 1948 byl vyslán na reportáž do Finska pro deník Tribune de Genève a pak v roce 1950 cestoval po alžírské Sahaře pro Le Courrier. Následovala řada dlouhých cestovatelských výprav, které uskutečnil sám, nebo v doprovodu svého přítele, švýcarského malíře Thierry Verneta. Byl zastáncem „pomalého cestování“, k němuž řekl, že při cestování „ze všeho nejhorší je spěch; je třeba nechat věci přijít k sobě, nechat je na sebe působit“. Zážitky z cest literárně zpracoval ve svých cestopisech; některé z nich doprovodil kresbami Thierry Vernet. První cestovatelskou výpravu podnikl v roce 1951 spolu s Thierry Vernetem a Jacquesem Choisy. Cestovali z Benátek do Istanbulu a z této cesty vznikla útlá knížka Douze gravures de Thierry Vernet. Trois textes de Nicolas Bouvier. V roce 1953 se vydal s Thierry Vernetem autem Fiat Topolino přes Balkán a Írán do Pákistánu. První polovinu této cesty zachytil v...

Ludwig Mies van der Rohe (2)

Ludwig Mies van der Rohe, narozený jako Maria Ludwig Michael Mies , byl německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, tuto funkci převzal od Hannese Meyera . Ještě před ním byl ředitelem Bauhausu Walter Gropius . Později se Mies ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology , technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval tzv. druhou chicagskou školu. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltou nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Mies, stejně jako mnoho jeho současníků, usiloval o vytvoření nového architektonického stylu, který by ztělesňoval moderní, poválečnou dobu právě tak, jako ztělesněním své doby byla například architektura antická nebo gotická. Stál u vzniku architektonického stylu, který se vyznačoval maximální čistotou a jednoduchostí a ovlivnil celé dvacáté století. Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastou...

Jarmila Vrchotová-Pátová (2)

Narodila se v Praze. Pocházela z rodinného prostředí, které kultuře všestranně přálo. Její otec František Páta, známý slavista, překladatel a spisovatel, byl za okupace 2. 7. 1942 popraven nacisty. Vystudovala zpěv na konzervatoři a hudební pedagogiku na Univerzitě Karlově. Patřila k našim nejvýznamnějším pěvkyním, koncertovala doma i v zahraničí, nahrávala gramofonové desky a CD pro Supraphon, Panton a Eternu. Ceněny jsou například její interpretace děl Janáčkových, Dvořákových, Foerstrových, Martinů a lužickosrbské vokální tvorby. Pedagogickou činností se zabývala na fakultě UK a na AMU, kde také několik let vedla katedru zpěvu a operní režie. S velkým uznáním na ni vzpomíná řada významných pěvců, působících na domácích i zahraničních scénách . Napsala celou řadu statí a knih pedagogických, například po roce 1989 opakovaně vydávanou Didaktiku zpěvu pro sólisty, sborové pěvce a budoucí pěvecké pedagogy. Byla roky předsedkyní federální komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru teorie hudební výchovy. Zabývala se dále činností lektorskou a recenzentskou, odbornými přednáškami na krajské a celostátní úrovni, referáty na mezinárodních pěvecko-pedagogických konferencích atd.

Oberpfalcer František (1)

Eliška Knotová (1)

Narozena 18. 3. 1929 v Praze. Redaktorka, spoluautorka knihy pohádek, kompilátorka.

Ladislav Kruta (1)

Paolo Risso (1)

Bettie B Youngs (1)

Bettie B. Youngsová, doktorka filosofie a pedagogiky, je celosvětově uznávanou lektorkou a poradkyní. Žije v Del Mar v Kalifornii. Její práce a výzkum v oblasti problémů pozitivního přístupu k životu doma i v zaměstnání zdokonalily život tisíců lidí a získaly jí pověst jednoho z nejuznávanějších mluvčích moderní reformy na tomto poli v USA. Je však známá i za hranicemi své vlasti; její zkušenosti už téměř dvě desetiletí pronikají do více než šedesáti zemí světa. Získala si mezinárodní uznání za svou práci s dětmi i dospělými: osvětluje účinky stresu na zdraví, vztah životních postojů a úspěchu, roli sebeúcty a její vliv na úspěch, vrcholný výkon a vitalitu, stadia růstu a vývoje ve vztahu ke smyslu a cíli života. Doktorka Youngs byla kdysi zvolena učitelem roku. Působila jako profesorka a výkonná ředitelka nadace Phoenix ED Foundation. Pracovala ve výboru zplnomocněnců Drake university a je poradkyní společnosti Fortune a četných organizací a asociací. Založila společnost Bettie Youngs & Associates a je předsedkyní Instruction & Professional Development, Inc., která se specializuje na poradenství pro firmy, které po celém světě uzavírají kontrakty v oblasti obchodu, průmyslu a vzdělávání. Doktorka Youngs je autorkou patnácti knih, vydaných v devětadvaceti jazycích.

František Pavlík (1)

František Pavlík byl moravský truhlářský dělník, člen brněnského Sokola, oběť demonstrace za zřízení druhé univerzity v Brně vyučující v češtině. Jeho pohřeb se stal národní manifestací, které se podle dobových odhadů účastnilo až 80 tisíc lidí Narodil se v Ořechově nedaleko Brna, vyučil se stolařským dělníkem. Byl členem cvičenecké jednoty Sokol Brno II a sympatizoval s českými národními myšlenkami. V říjnu roku 1905 se František Pavlík zúčastnil série demonstrací za zřízení česky vyučující univerzity v Brně, tak jak toho bylo v předešlých letech dosaženo v Praze. Dav byl shromážděn před Besedním domem, kde byl Pavlík v tlačenici před Besedním domem smrtelně poraněn bodákem na pušce jednoho z příslušníků 49 c. k. pěšího pluku, který pomáhal rakouské policii dostat dav pod kontrolu. Byl převezen do městské Zemské nemocnice, kde svým zraněním podlehl. Na místě před Besedním domem byla ještě několik dnů po činu patrná krev, lidé sem začali přinášet květiny. Pohřbu Františka Pavlíka v Brně a smutečního průvodu na Ústřední hřbitov do Štýřic se účastnily desetitisíce lidí, uvádí se, že až 80 tisíc. Pietní obřad sloužil P. Tomáš Eduard Šilinger, nad hrobem zemřelého promluvil za Sokoly brněnský župní činitel a politik Ladislav Pluhař. Celá událost se obešla bez bezpečnostních incidentů, byla však výraznou manifestací ve snaze o českou, respektive moravskou, národní emancipaci vůči většinově německy mluvícímu brněnskému prostředí. Rakouskými úřady nebyl případ nikdy došetřen a vojín, na jehož bodáku byla nalezena krev, nebyl nijak potrestán. V souvislosti s odvody mužů v říjnu 1905 k nástupu základní vojenské služby byl rodině Františka Pavlíka posmrtně doručen jeho povolávací rozkaz. Jeho krajané z Ořechova tak přijeli k odvodu do Brna odění v černé se smutečně ozdobeným vozem a velkou podobiznou Pavlíka v sokolském kroji. Po vzniku samostatného Československa byla Františku Pavlíkovi odhalena na zdi Besedního d...

Boža Čvančarová (1)

Narozena 1.4.1907 v Praze. Redaktorka, memoáry z pobytu v Argentině.

Maxmilián Skála (1)

Maxmilián Skála. Autor publikací o transformátorech.

Hyman Fagan (1)

Autor knih a článků o anglické historii. Též komunistický politik.

D. J McIntosh (1)

D.J. McIntosh e bývalou editorkou bulletinu kanadských spisovatelů detektivní literatury Fingerprints. Většinu svého času věnuje indiánským rezervacím na pobřeží Huronského a Torontského jezera, kde se oddává dvěma zálibám: hudbě a dějinám starověké Mezopotámie. Pracuje pro Reportéry bez hranic a Výbor na ochranu novinářů.

Jan Taišl (3)

Narozen 23. dubna 1906 v Plzni. Docent katedry matematiky (). Předmětem jeho zájmu byla především matematická analýza, zvláště pak elementární aritmetika a algebra.

Jerome Preisler (1)

Spisovatel, spoluator knih z týmu Toma Clancyho.

Ludmila Menclová (1)

Jiří Vávra (1)

Vraný Josef, 9. 5. 1874 - 27. 3. 1937, č. agrární novinář a politik; statkář. Od 1906 redaktor, od 1922 šéfredaktor deníku Venkov; od 1918 člen výkonného výboru agrární strany; 1918-25 poslanec, od 1925 senátor republikánské strany, zemědělský odborník a publicista, beletrista. Používal také pseudonymy Jan Kobr, Jiří Vávra, Kateřina Romanovská, J. V. Stránecký. Redigoval tiskoviny Lidový deník a Venkov, založil týdeník Cep a beletristický časopis Rozkvět. Autor lidových románů a fejetonů .

Libor Lenža (1)

Narozen 1969 v Českém Těšíně. Astronom, řídící pracovník, publikace z oboru astronomie a kosmonautiky.

Čestmír Šikola (1)

Čestmír Šikola byl československý voják, příslušník výsadku Clay a politický vězeň komunistického režimu. Narodil se 28. listopadu 1919 v Mukařově v budově místní školy. Otec Josef byl učitel, matka Bohumila byla v domácnosti. Měl dva sourozence; bratra a sestru. Po absolvování obecné školy v Mukařově vystudoval gymnázium v Turnově a od roku 1937 začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické. 17. listopadu 1939 byl jako student zatčen gestapem a internován v Ruzyňské věznici. Z důvodu nízkého věku byl ale propuštěn. Dne 4. ledna 1940 přešel na Slovensko, odkud se přes Maďarsko, Turecko a Sýrii dostal do Francie. V Agde byl 6. března 1940 prezentován do československé zahraniční armády. Ve funkci polního pozorovatele se účastnil ústupových bojů o Francii. Po pádu Francie byl 13. července 1940 evakuován do Anglie. Od ledna do začátku května 1941 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze a následně postupně povýšen na desátníka aspiranta. Začátkem roku 1942 byl zařazen do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 1. března do 30. května 1942 absolvoval radiokurz. Ve funkci instruktora výcviku byl 10. dubna 1942 povýšen na četaře aspiranta. Od 1. do 28. listopadu 1942 absolvoval parakurz a dokončovací kurz. Od 27. dubna do 4. června 1943 prodělal výcvik v civilním zaměstnání. Již jako radista skupiny Clay prodělal od 2. srpna do 30. září 1943 spojovací cvičení v Londýně a ve Skotsku. V říjnu 1943 byl s ostatními příslušníky výsadku přesunut přes Alžír do Itálie, kde na vyčkávací stanici v Bari čekal na výsadek. Vysazen byl společně s ostatními v ranních hodinách 13. dubna 1944 u obce Hostišová. Od 30. dubna 1944 do 30. března 1945, kdy přes prostor působení výsadku přešla fronta odeslal 800 zpráv a podílel se na tom, že výsadek Clay byl jedním z nejúspěšnějších. Po osvobození byl od 20. dubna 1945 zařazen k vojenskému velitelství Brno a od 11...

Jaroslav Blovský (1)

Karel Rón (1)

Narozen 11.10.1875 ve Vysokém nad Jizerou, zemřel 13.5.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, redakční a publikační činnost z oboru fyziky.

Stanley Bradleay (1)

Ellen Potter (1)

Ellen Potter je americká autorka je děti i dospělé knih . Vyrůstala v Upper West Side, New York a studovala tvůrčí psaní na univerzitě Binghamton a nyní žije v Candor v severní části státu New York. Byla přispěvatelem Cimarron recenze, Epocha, Hudson Review, a sedmnáct.

Glenda Bendure (1)

Autorka turistických průvodců.

David Willett (1)

Charles Hebbert (1)

Autor turistického průvodce.

Hans Krijt (1)

Narozen v nizozemském Zaandamu, bydlí od roku 1948 s menšími přestávkami v Československu, kde vystudoval v roce 1955 filmovou fakultu Akademie můzických umění. Do poloviny šedesátých let pracoval jako režisér - dokumentarista v Čs. televizi, později působil jako učitel nizozemštiny a začal překládat českou, sporadicky i slovenskou beletrii do nizozemštiny.

Han Nolan (1)

Werner Gross (2)