Všichni Autoři a témata

James F Balch (1)

Dr. J. Balch je absolventem lékařské fakulty Indiana University - chirurgická specializace na urologii. Po 2 leté základní službě v námořnictvu USA si zavedl soukromou urologickou praxi. Je členem Americké lékařské asociace, držitelem diplomu Americké urologické rady a členem Amerického kolegia chirurgů. Během posledních 17 let dr. Balch pomáhal pacientům osvojit si díl zodpovědnosti za jejich zdravotní stav, tato filozofie se odráží i v jeho publikační činnosti a v rozhlasových i televizních pořadech, kde vystupuje.

Vladimir Vasil'jevič Mavrodin (1)

Ruský historik.

Jaroslav Bárta (1)

Jaroslav Bárta je český fotograf. Studoval kameru a uměleckou fotografii na FAMU, kterou absolvoval roku 1973. Pak pracoval jako volný fotograf, v letech 1977–1987 jako fotograf podniku Stavby silnic a železnic a od roku 1988 opět jako volný fotograf. V roce 1990 byl zakladatelem a prvním předsedou Asociace fotografů. V letech 2002–2009 působil jako vedoucí katedry fotografie FAMU, kde nyní zastává funkci interního pedagoga. V sedmdesátých a osmdesátých letech tvořil fotografické cykly detailů a struktur a civilizačního prostředí. V devadesátých letech se významně podílel na projektu Letem českým světem, který srovnává záběry krajiny a městské zástavby s odstupem jednoho století. Bártovy fotografie jsou zastoupeny ve sbírkách Umělecko-průmyslového muzea, Moravské galerie a v zahraničí. Kromě fotografické tvorby se věnuje grafickým návrhům publikací a plakátů, organizuje výstavy a přednáší.

Oldřich Pluhař (1)

Fyzik, autor publikací o mechanickém kmitání.

Ludwik Kulczycki (1)

Polský sociolog a publicista, zabýval se tématem anarchismu, socialismu, federalismu a autonomie a ruské revoluce.

Alois Kříž (1)

Alois Kříž byl český novinář a rozhlasový pracovník. Narodil se českým rodičům, kteří před první světovou válkou žili převážně v Německu. Aloisův otec musel narukovat do rakouskouherské armády a matka se dvěma dětmi se přestěhovala do Ledvic, kde Alois navštěvoval obecnou školu. Osmiletou reálku studoval v Duchcově a poslední ročník absolvoval v Praze-Bubenči. V roce 1929 zahájil studia na právnické fakultě Karlovy univerzity, složil dvě státní zkoušky, studia však nedokončil. Pocházel z velmi chudých majetkových poměrů, otec byl válečný invalida, Alois si v době studií přivydělával kondicemi, v době prázdnin manuálně pracoval na stavbě železnice, česal chmel, pracoval v dolech. V roce 1931 se stal státním úředníkem a jako elév nastoupil do účtárny. Potřeba zabezpečit rodinu jej přivedla do sportovní redakce Poledního listu z koncernu Jiřího Stříbrného. V období Protektorátu Čechy a Morava působil jako aktivistický redaktor v protektorátním rozhlase, byl též členem hnutí Vlajka. Po skončení války byl obviněn z kolaborace, v roce 1947 byl postaven před Národní soud, jímž byl, společně s aktivistickými novináři Rudolfem Novákem a Antonínem Kožíškem 26. března 1947 odsouzen k smrti provazem. Popraven byl téhož dne. wikipedia.org

Kamil Holý (1)

Narozen 28.9.1873 v Českých Budějovicích, zemřel 26.1.1952 v Praze. Dramatik, autor společenskokritických a utopických dramat, divizní generál, ředitel vojenského archivu, historik vojenství.

Étienne Gabriel Morelly (1)

Etienne-Gabriel Morelly byl francouzský osvícenský filosof, představitel racionálního a utopického socialismu. O jeho životě není mnoho známo, údajne žil v malém měste Vitry-le-François. Morelly se zapsal do dějin filosofie dílem Zákoník přírody, v kterém byl první krát sformulován princip komunismu každému podle jeho potřeb a každému podle jeho schopností. Morelly uznává navrhuje: zrušení soukromného vlastnictví, práva a povinnosti práce pro každého občana a pro základní existenční potrěby, státní systém organizace vzdělání, bydlení, zdravotnictví, solidarity a spolupráce. Morelly je kritik soukromného vlastníctví a obchodu. Morellyho filosofie dějin je založena na cyklické koncepci přechodu z neuvědomelého do uvedomělého stavu. Morellyho spoločenský systém je založen na kooperujících komunitách , složen z rodin. Snažil se vyvodit zákony společenského pokroku ze "stálé a neměnné lidské přirozenosti". Jeho ideální společnost spočívá na zrušení soukromého vlastnictví, právu každého občana být živen na útraty kolektivu a na jeho povinnosti přispívat podle svých schopností k obecnému blahobytu. Dodržování těchto tří zásad by podle Morellyho mohlo vymýtit ze společnosti všechny neřesti a každé zlo. Požadoval úplné zrušení obchodu a peněz. Pro Morellyho učení se nadchl zejména Gracchus Babeuf. Ideální formu společnosti popsal v díle Ztroskotání plovoucích ostrovů, neboli Basiliada slavného Bidpaje. Forma románu je inspirována románem Angličana Richarda Heada Plovoucí ostrov, možná i Gulliverovými cestami. Ale v otázce systému vlády se inspiroval zejména popisem vlády Inků od Garcilasssa de la Vegy v jeho Královských komentářích. V románu je popsán ostrov, kde je neznámé soukromé vlastnictví, "matka všech deliktů". Země je společným zdrojem obživy. Morellyho komunistická společnost má přísně organizovanou strukturu s pevně řízenou výrobou a rozdělováním. Svazek výrobců se řídí centrálním ekonomickým plánem. Vše se rozděluje...

Josef Šavel (1)

Doc., CSc., elektroinženýr, odborné práce z elektrotechniky a elektroniky.

Táňa Havlíčková (1)

Táňa Havlíčková je nekonvenční módní návrhářka, která učí ženy, muže i děti, oblékat svou duši. Po úspěšné kariéře módní návrhářky zažila pocit nenaplnění z této zdánlivě povrchní profese, a protože cítila, že móda zdaleka není jen o oblékání těla, ale že je velmi hlubokou sondou do nitra člověka, začala pracovat jako stylová poradkyně, zkoumat, co vlastně oblečení vysílá a jak s ním pracovat, abychom byli nejen sladěni, hezky oblečeni,ale hlavně nalezli soulad mezi tělem a duší a s tím rovnováhu a harmonii ve svém životě. Oblečení je velmi silná neverbální komunikace, kterou používáme mnozí naprosto nevědomě a vysíláme chaotické signály - říká fashion terapeutka Táňa Havlíčková a radí, jak komunikovat pomocí oděvu tak, abychom byli sami sebou, abychom se cítily skvěle a aby nám oblečení opravdu slušelo.

Jan Skula (1)

RNDr., CSc., matematik, autor prací o informačních systémech.

Richard Špíšek (1)

RNDr., programátor.

Bohuslav Kavka (1)

Narozen 1869 v Praze, zemřel 4.5.1914 tamtéž. Spis o úrazových pojišťovnách, publikace z oboru divadla.

Marcel Jiřina (1)

Narozen 11. 7. 1938 v Opavě. Publikace v oborech elektronika, elektrotechnika, počítačový hardware a software, využití počítačů, aplikovaná matematika, aplikovaná statistika.

Vladimír Krátký (1)

Publikace z oboru elektroniky.

František Bukvaj (1)

Františk Bukvaj - narozen 1936 v Třešti, pedagog, povoláním učitel češtiny a dějepisu. Autor básní, reportáží a historických statí, zejména publikací s regionální tematikou.

Jiří Zábranský (1)

Autor populárně psychologické a motivační knihy.

Antonio Escohotado (1)

Španělský filozof, právník, esejista a univerzitní profesor. Známý především svým dílem o historii drog a protiprohibičními postoji.

Josef Hermach (1)

Josef Hermach byl český katolický kněz, vysokoškolský pedagog, teolog, filosof, pastoralista a biblista. Vystudoval klasické gymnázum v Plzni, které zakončil maturitou v roce 1943. Za II. světové války, v letech 1943-1945, byl v „Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském“ a v závěru války byl totálně nasazen v Mirošově a Letňanech. V září 1945 začal studovat bohosloveckou fakultu University Karlovy v Praze, kterou dokončil v roce 1949. Na kněze byl v Praze vysvěcen 29. června 1949. Po kněžském svěcení byl 1. srpna 1949 ustanoven kaplanem v Petrovicích u Rakovníka. Dále působil od ledna 1951 jako administrátor v Čisté u Rakovníka. Od října 1953 byl ustanoven kaplanem v Praze–Karlíně a od července 1955 administrátorem v kostele sv. Gotharda v Praze–Bubenči. Zde mu byl také k 1. května 1960 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, který neměl až do roku 1966. Pracoval tedy nejdříve jako dělník dva měsíce v Pragovce v Karlíně a poté 6 let jako výhybkář na nádraží v Praze–Vršovicích. Státní souhlas získal od 1. prosince 1966 a vrátil se do pastorace. Tu vykonával jako administrátor v Praze-Podolí, kde působil do konce září 1970. Zároveň byl jmenován od 12. prosince 1967 spirituálem kněžského semináře v Litoměřicích, s účinností od 1. prosince 1967. Jeho působení ve funkci spirituála bylo ukončeno 30. září 1970. Na základě intervence litoměřického biskupa Štěpána Trochty byl 15. listopadu 1969 jmenován monsignorem. V letech 1968 až 1970 složil na CMBF v Litoměřicích státní zkoušky a v květnu 1970 s vyznamenáním se stal licenciátem veškerého bohosloví. 12. října 1970 byl na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích jmenován asistentem, s účinností od 1. října 1970. Brzy poté, získal doktorát teologie po předložení disertační práce s názvem: „Ekumenický pohled na nerozlučitelnost manželství“, a 16. prosince 1970 byl promován. Dne 5. září 1973 byl jm...

Jaroslav Ryšavý (1)

Narozen 15.12.1883 v Neslovicích u Ivančic. PhDr., učitel, práce z oboru školství, zeměpisné mapy.

Hilarin Felder (1)

Mons. Dr. Hilarin Felder, OFMCap byl švýcarský katolický teolog. Jeho četná díla — přeložená do více světových jazyků — z nichž jmenujeme: Jesus Christus, Jesus Christus von Nazareth, Apologetica a jiné — jsou knihy vědeckého formátu. Mezi jeho nejstarší patří Ideály sv. Františka, neboť na něm pracoval téměř celý svůj život.

Jane Brevoort Walden (1)

Manželka amerického novináře Charlese Johna Vincenta Murphyho, autorka beletrie .

Stuart D. L Paine (1)

Britský polární výzkumník, autor knihy o expedici na jižní pól.

Felix Kadlinský (1)

Felix Kadlinský byl český barokní spisovatel a překladatel. Psal česky. Jeho nejznámějším dílem je sbírka písní Zdoroslavíček. Byl členem jezuitského řádu, do kterého vstoupil v roce 1635. Poté byl učitelem a zastával úřad prokurátora české provincie. Roku 1650 byl vysvěcen na kněze. Byl též profesorem teologie a přírodních věd v koleji v Uherském Hradišti. Ke stáří trpěl chorobou kloubů, patrně dnou nebo revmatismem, a tak odešel do kláštera a nevycházel. Posledních šest let života byl upoután na lůžko. Tíhnul k obyčejnému lidu a chtěl jej vzdělávat. Jeho díla jsou idylická, mají snahu přikrášlovat skutečnosti. Překládal mnoho církevních textů z latiny a němčiny, mj. přeložil Plesání křesťanské duše a Jinou chválu od Fridricha von Spee.

František Fiedler (1)

František Fiedler byl český národohospodář a rakousko-uherský, respektive předlitavský, mladočeský politik. V letech 1907–1908 ministr obchodu Předlitavska. Odborně se profiloval jako národohospodář a právník. Po studiích práv byl promován sub auspiciis imperatoris, publikoval knihy o dějinách zemědělství v českých zemích. Krátce působil v justici, pak se stal tajemníkem českého zemského výboru . Přednášel na obchodní akademii. Vyučoval na české technice, kde od roku 1891 nastoupil docenturu v oboru zemědělského zákonodárství a kde byl roku 1899 jmenován profesorem právních a státních věd. Učil také na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako profesor správní vědy a správního práva, kde byl navíc jedno funkční období děkanem. Od roku 1901 byl poslancem Říšské rady za městskou kurii, obvod Karlín, Smíchov. Nastoupil sem 29. října 1901 místo Josefa Kaizla. Mandát obhájil ve volbách roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, kdy byl zvolen za okrsek Čechy 016. Opětovně získal za tentýž obvod poslanecké křeslo ve volbách roku 1911. V Říšské radě setrval až do konce monarchie. Od roku 1901 rovněž zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu. Roku 1901 je uváděn jako mladočeský kandidát. Po volbách roku 1907 i 1911 zasedl v poslaneckém klubu Český klub. Na českém sněmu se podílel na vypracování zákona o zápisu do pozemkových knih a dalších předloh. Byl do něj volen za obvod Poděbrady-Městec Králové, na Říšskou radu za obvod Smíchov-Karlín. Vrchol jeho politické kariéry nastal počátkem 20. století, kdy se za vlády Maxe Becka stal dodatečně ministrem obchodu Předlitavska. Funkci zastával v období 9. listopadu 1907 – 15. listopadu 1908. Byl členem mladočeské strany a poslancem za tuto stranu. Do funkce ministra ho vybral výkonný výbor strany. Původně měl být ministrem jiný mlado...

Ludwig Gumplowicz (1)

Ludwig Gumplowicz byl jeden z otců zakladatelů sociologie, profesor práva na univerzitě v Grazu. Svá díla psal německy i polsky. Narodil se v židovské rodině v Krakově, kde strávil své dětství a dospívání. Jeho otec Abrahám se aktivně účastnil programů podporujících asimilaci Židů. Roku 1862 se jeho dům stal centrem povstalecké činnosti,  v němž sehráli aktivní úlohu jeho dva bratři. Roku 1857 nastoupil na Jagellonskou univerzitu v Krakově, jenž v době jeho narození ležel v Polsko-litevském soustátí, později bylo svobodným městem, ještě později bylo anektováno Rakousko-Uherskem, což Gumplowicze přivedlo k ochraně národnostních menšin na území Rakousko-Uherska, zejména Slovanů. Čtvrtý rok svého studia strávil ve Vídni. 1864 úspěšně zakončil své doktorské studium prací charakterizovanou jakou protikatolická, již posléze publikoval roku 1867 pod názvem “Prawodawstwo Polskie wzgłędem Żydów”. 1868 úspěsně obhájil svou habilitační práci, čímž získal titul Dr. Habil . S tímto titulem mohl následně začít přednášet na univerzitě. Ještě několik let však pracoval jako notář a redaktor svého vlastního krakovského časopisu „Kraj“.  Roku 1874 se přestěhoval Štýrského Hradce, kde se roku 1876 stal docentem, a 1892 rovněž profesorem Katedry státního práva na místní univerzitě. Kromě přednášení se zde však také aktivně věnoval autorské činnosti v němčině. Do Polska se již nikdy nevrátil. Jako první polský sociolog se věnoval výzkumu problémů etnických menšin. Díky své teorii o střetu ras byl považován za rasistu. Přestože jeho díla byla velmi úspěšná a vzbudila ohlas, Gumplowicz s jejich dopadem nebyl spokojen. Konec života dožil v osamění, cítil se prý jako ve vyhnanství, jak napsal v dopisu. V této fázi života nejvíce toužil po návratu do Polska, kde by mohl rozvíjet svá původní témata z období dospívání. Fakt, že převážnou část své vědecké činnosti strávil ve Štýrském Hradci, zapříčinil, že Gumplowicz by...

František Khol (1)

Narozen 4.11.1877 v Praze, zemřel 3.1.1930 tamtéž. Ing., knihovník, dramaturg, prozaik, libretista, překlady z francouzštiny a němčiny. -- Působil jako knihovník Národního muzea v Praze. Do literatury a literární historie zasáhl jen nesměle několika novelami a historickými studiemi o městě Benátkách a G.Casanovovi. V letech 1915-1925 byl dramaturgem činohry ND. Jako navrhovatel her zastihl závěr Kvapilovy éry, prošel dobou krize po Kvapilově odchodu v roce 1918, kdy však byly uvedeny i první hry Čapků a R.Rollanda, a působil zde i po nástupu K.H.Hilara , jenž převzal rozhodující iniciativu i v dramaturgii. Jako výraznější osobnost se neprosadil, jeho nástupcem se v Hilarově období stal F.Götz. Největší zásluhy si Khol získal jako ředitel divadelní agentury Centrum, která v první republice přejímala dřívější postavení německých agentur a zasloužila se o prosazování českých dramatiků na zahraničních scénách. Přeložil Scribeovo a Legouvého drama Adrienna Lecouvreurová .

Enrico Ferri (1)

It. právník, poslanec, socialista.

Hans Kurella (1)

Německý psychiatr a neurolog, specialista v oboru forenzní antropologie, též propagátor rasových teorií.

Marcus Schneck (1)

Autor přírodovědných publikací.

Mikuláš Lenin (1)

Vladimir Iljič Uljanov , který přijal přezdívku Lenin , , byl komunistický politik a revolucionář, vůdce bolševické strany, první předseda vlády sovětského Ruska a posléze Sovětského svazu . Byl teoretikem leninismu, který definoval jako adaptaci marxismu v období imperialismu. Stál v čele Říjnové revoluce roku 1917 v Rusku, poté byl do roku 1923 de facto nejvyšším představitelem Sovětského svazu, za jehož zakladatele je všeobecně označován. Inicioval uznání porážky a stažení Ruska z první světové války brestlitevským mírem a vedl zemi do občanské války, která si vyžádala 7–12 milionů obětí, především z řad civilního obyvatelstva. Uljanov kromě vlastního jména používal více různých pseudonymů, například iniciály V. U., Petrov nebo Jacob Richter. Některé své spisy publikoval pod pseudonymem Nikolaj Nikolajevič Lenin. Jméno je snad odvozené od sibiřské řeky Leny, ale existuje o tom více teorií a on sám nikdy neprozradil, proč si je vybral. Pseudonymem Lenin se podepsal v soukromém dopise Plechanovovi v roce 1901, definitivně se pro něj zřejmě rozhodl až v červnu 1902, kdy opouští ostatní dříve osvojená jména. Lenin se narodil v ruském Simbirsku jako syn Ilji Nikolajeviče Uljanova , zámožného gymnaziálního ředitele čuvašského původu a později státního rady , jenž usiloval o demokratizaci a vzdělání pro veškeré obyvatelstvo Ruska a vykonal mnohé pro vzdělání neruských etnik v oblasti Povolží, a jeho liberální ženy Marie Alexandrovny Blankové . Jeho dědeček Moše Ickovič Blank , otec jeho matky, byl žid, který konvertoval k pravoslaví. Prababička z otcovy strany byla kalmycko-mongolského původu, babička jeho matky byla Povolžská Němka luteránského vyznání. Sám Lenin byl pokřtěn jako p...

M Janin (1)

Jaroslav Holman (2)

Narozen 27.2.1910 v Praze, zemřel 11.4.1980 tamtéž. JUDr., právník, lektor rétoriky na právnické fakultě, autor právně-popularizačních děl a propagandistických prací.

Jaromíra Šimoníková (1)

Narozena 22. 2. 1940 v Břestu. Doc., Ing. arch., CSc., architektka, vysokoškolská pedagožka, zabývá se zejména designem nábytku.

William Lubbeck (1)

Wilhelm Lubbeck vyrostl na rodinném statku v německém Püggenu . Po vypuknutí války v roce 1939 byl povolán do armády a zařazen k rotě těžkých zbraní 58. pěší divize. Na jaře 1941 byl převelen do skupiny armád Sever, připravující se na invazi do Ruska. Za mrazivé zimy se účastnil obléhání Leningradu, bojoval v sérii stále beznadějnějších bitev u řeky Volchov, podél koridoru k Děmjanské kapse, u Novgorodu a u Ladožského jezera. Brzy poté, co obdržel Železný kříž první třídy, byl v roce 1943 povolán na školení důstojníků. Po návratu na frontu na sklonku léta 1944 se ujal velení své původní roty, která si celý trýznivý rok probojovávala ústup přes Pobaltí. Když byl po válce propuštěn z tábora válečných zajatců, bojoval Lubbeck o přežití v kalamitních podmínkách poválečného Německa. Rozhodl se nakonec dostat se na rodinný statek v sovětské zóně. Po šesti obtížných letech se pak rozhodl opustit Německo. Emigroval se svou rodinou a příštích deset let strávil budováním nového života nejdříve v Kanadě a potom ve Spojených státech.

Emilie Bastian-Stumpf (1)

Německá spisovatelka.

Augusto Cury (1)

Augusto Jorge Cury je brazilský lékař, psychiatr, psychoterapeut a spisovatel. Vyvinul teorii multifokální, o fungování mysli a stavebního procesu myšlení. Prodalo se mu přes 15 milionu výtisků knih v Brazílii. Je výzkumník v oblasti kvality života a rozvoje inteligence, řešení povahy, výstavby a dynamiky emocí a myšlenek. Jeho díla byla publikována ve více než 40 zemích.

Přemysl Rolčík (1)

Narozen 8.5.1922 v Praze, zemřel 24.9.1989 v Praze. Profesor Vysoké školy umělecko průmyslové pro obor knižní kultury, grafik, ilustrátor.

Robert B Edgerton (1)

Robert B. Edgerton, rodák z Maywoodu ve státě Illinois, působil dlouho jako profesor psychologie na Kalifornské státní univerzitě v L.A. Je autorem víc než dvaceti knih o psychologii, antropologii a sociologii.

Matthew Scott Hansen (1)

Americký spisovatel.

Zdeněk Martinek (1)

Zdeněk Martínek byl český herec. Pocházel ze živnostenské rodiny, jeho otec byl obchodník. Herectví vystudoval na Pražské konzervatoři v letech 1941 až 1946, poté následovala základní vojenská služba. V českém filmu a v televizi působil prakticky 40 let , většinou se ale jednalo vždy o role drobné, vedlejší či epizodní, hrál zde nejrůznější lidi a postavy. Jeho hubená až vychrtlá postava jej, zejména ve vyšším věku, předurčovala spíše pro role vážné až záporné. Ke konci života hrál často různé nevrlé dědky. Nejčastěji hrál ve filmech Karla Kachyni. Výborný byl v tel. filmu "Nejlepší kšeft mého života", kde si zahrál milovníka života.

Jaroslav Řehoř (1)

Narozen 9. 2. 1934 v Litomyšli, zemřel 31. 3. 2023. Strojní inženýř, hodinář, konstruktér, překladatel odborných textů z německého jazyka, práce z oboru.

Jarmila Turnerová (2)

Narozena 15.5.1904 v Praze. PhDr., středoškolská profesorka, básně a prózy.

B. A James (1)

Britský pilot RAF a publicista, diplomat.

Marie Šteflová (1)

W. R. Hoffmann (1)

W. Hubert (1)

U. Lottringová (1)

Ute Moos (1)

Léčitelka, autorka publikací z oblasti alternativního lékařství.

Pavol Čaplovič (2)

Bol slovenský archeológ, historik a etnograf zaoberajúci sa predovšetkým archeologickm výskumom na Orave. Písal o hromadných nálezoch v Nižnej, Hrádku v Istebnom, lužických hroboch pod Skalkou, praveku oravy, Trninách, Tupej skale nad Vyšným Kubínom. Knižne mu vyšli práce: Oravský zámok, Čaro kresaného dreva, Ľud Oravy v minulosti. Zostavil monografiu Dolného Kubína, Veličnej, Podbieľa. Všetky svoje práce aj fotograficky zdokumentoval. Svoju vedeckú činnosť zavŕšil monumentálnou monografiou Orava v praveku.

Miroslava Kvášová (1)

PhDr. Miroslava Kvášová , historička, archivářka, kurátorka a knihovnice, publikuje práce z historie Pelhřimovska. Vystudovala historii na Palackého univerzitě v Olomouci. Působí jako zastupkyně ředitele Muzea Vysočiny Pelhřimov a vedoucí Vědecko-výstavního oddělení MVP.

Hans Friedrich Leopold von Seeckt (1)

Petr Bednařík (1)

Narozen 14. 3. 1973 v Hradci Králové. Vědecký pracovník v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a na Fakultě sociálních věd UK . Historik s odborným zaměřením na dějiny židů v českých zemích a na Slovensku ve 20. století a dějiny médií ve 20. století. Historik kinematografie a médií.

V Preiss (1)

Ondrej Karakoz (1)

Narozen 29. 1. 1900 v Kyjevě , zemřel 9. 1. 1972 v Nitře . Dr., zemědělský odborník karaimského původu, spisy z oboru zootechniky, genetiky a biologie.

Robert Santholzer (1)

Publikace o nátěrech.

Karel Jaroš (2)

Karel Jaroš je významný český mistr zvuku a pedagog. Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT a studoval rovněž na FAMU. Od roku 1998 působí na soukromé vyšší odborné škole. Od roku 2006 také na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku kde vedl i oponoval desítky bakalářských i magisterských prací. Účastnil se také řady stáží a workshopů převážně v Německu a Velké Británii . 28. listopadu 2019 byl jmenován profesorem. V roce 1969 nastoupil jako technik zvuku do Filmového studia Barrandov, kde od roku 1977 pracoval jako mistr zvuku až do roku 1990. V současnosti působí jako pedagog a příležitostný mistr zvuku. Je také členem následujících odborných společností: Asociace pracovníků se zvukem , Audio Engineering Society a Verband Deutscher Tonmeister . Za svou profesní kariéru vytvořil mnoho desítek známých českých filmů, televizních inscenací, sérií a seriálů i drobnějších děl. Spolupracoval s Jurajem Herzem, Jiřím Menzlem, Antonínem Moskalykem, Dušanem Kleinem, Janem Hřebejkem či Zdeňkem Troškou. Mezi nejznámější díla Karla Jaroše patří Postřižiny, Vesničko má středisková, Upír z Feratu, Slavnosti sněženek nebo Policie Modrava.

Antonín Havránek (1)

Narozen 16. 1. 1934 v Praze, zemřel 18. 10. 2013. Doc., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, specializace na fyziku polovodičů a polymerů, literatura z oboru.

Miloš Sládek (6)

Miloš Sládek je český literární historik, vysokoškolský učitel, archivář a editor. Zabývá se starší českou literaturou, zejména obdobím baroka. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Působil v Okresním muzeu Praha-západ v Jílovém u Prahy , poté jako odborný pracovník Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze, kde od roku 1991 uspořádal řadu písemných pozůstalostí významných osobností, k nimž připravil tištěné průvodce. Externě vyučoval na katedře historie UJEP v Ústí nad Labem , od roku 1998 přednáší starší českou literaturu na Pedagogické fakultě UK a od roku 2011 také na Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK, kde se mj. na základě knižní monografie Slovo ze srdce jejich habilitoval pro obor historie . Od roku 1997 působí v literární sekci České křesťanské akademie. Věnuje se problematice literatury českého baroka a lidových vlivů na literární tvorbu. V pojetí barokní literatury navazuje na myšlenková východiska a dílo prof. Alexandra Sticha. Editorsky připravil několik antologií a komentovaných edic raně novověkých literárních památek. Publikoval řadu odborných článků v časopisech Dějiny a současnost, Tvar, Posel z Budče aj. a sbornících . Organizuje akce literárního a kulturního charakteru .

František Novek (1)

Slovenský generálmajor, autor vzpomínek z 2. světové války.