3481–3540 z 143723 Autoři
Eva Hošnová (19)
Narozena 26.6.1951 v Praze. PhDr., CSc., filoložka, práce z oboru českého jazyka.
Více od autora
Eurythmics (15)
Eurythmics bylo britské hudební duo, jehož členy byli Annie Lennox a Dave Stewart. Poprvé dosáhli významného úspěchu v 80. letech 20. století se svou syntézou popu, rocku a elektronické hudby. Průlomem pro skupinu bylo jejich druhé album "Sweet Dreams " vydané v roce 1983, na němž se objevila kultovní titulní skladba, která se stala celosvětovým hitem a dodnes patří k jejich nejuznávanějším písním. Po tomto úspěchu vydala skupina Eurythmics řadu úspěšných alb, včetně alba "Touch" z roku 1983, které ještě více upevnilo její postavení v hudebním světě díky hitům jako "Here Comes the Rain Again" a "Who's That Girl?".
Více od autora
Emanuel Moravec (13)
Emanuel Moravec, pseudonym Stanislav Yester byl český politik, legionář, voják z povolání, teoretik válečnictví, publicista a ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem za Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945 a stal se jejím symbolem. Od 13. března 1943 byl vedoucím představitelem Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě . Emanuel Moravec se narodil 17. dubna 1893 v Praze. Otec Jan Petr Moravec byl pražským obchodníkem. Matka Malvína, roz. Sapinová. V roce 1911 vystoupil demonstrativně z římskokatolické církve, aby dal najevo odpor k vládnoucím Habsburkům. Vystudoval průmyslovou školu. Odmaturoval v roce 1912. V den vypuknutí první světové války 28. července 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády. Odešel do školy jednoročních dobrovolníků do Salcburku a poté se zúčastnil bojů na srbské frontě a v Haliči. V roce 1915 Emanuel Moravec padl do ruského zajetí. V Rusku požádal o ruské občanství, aby mohl vstoupit do České družiny, ale nebylo mu vyhověno, proto se přihlásil dobrovolně k 1. srbské dobrovolnické divizi, kde působil jako velitel kulometné čety. V září 1916 byl zraněn v bitvě u Amzači a po skončení léčby byl v březnu 1917 na vlastní žádost zařazen do československých legií. Moravec nastoupil k 6. československému pluku, nazvanému Hanácký, do Borispolu. Při evidenci se však dopustil podvodu a nahlásil nepravdivou informaci, že je strojním inženýrem, čímž se snažil vylepšit si svou pozici ve vojsku. Na tento podvod se přišlo až po jeho návratu do Československa. Účastnil se také bitvy u Zborova. V červenci 1918 si během obranných bojů u obce Bogatinskaja zlomil klíční kost při pádu z koně. Nemohl se tak vrátit zpět ke své jednotce. Zůstal tedy v Omsku jako velitel kulometného oddílu. V době léčení se také pustil do své první literární tvorby zaměřené na oblast vojenství. ...
Více od autora
Eduard Čech (15)
Narozen 24.8.1908 v Plzni, zemřel 21.3.1979 v Praze. PhDr., profesor na obchodní akademii, učebnice češtiny.
Více od autora
Dušan Uhlíř (12)
Dušan Uhlíř je český historik, zabývající se především dějinami 18.–20. století a také dějinami napoleonských válek. V roce 1961 absolvoval studium historie a českého jazyka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po studiu od roku 1963 působil v Historickém ústavu ČSAV v Praze. V roce 1967 získal titul PhDr. a v roce 1968 CSc. V roce 1973 nastoupil do Krajského kulturního střediska v Brně, kde pracoval až do roku 1978. Poté rok pracoval v Městském kulturním středisku S. K. Neumana v Brně. V letech 1979–1984 byl ředitelem muzea ve Slavkově u Brna. Poté se stal ředitelem Muzea města Brna, kde působil až do roku 1993. Od roku 1993 dodnes působí na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. V roce 1993 se habilitoval v oboru obecných dějin novověku a v roce 1998 byl jmenován profesorem. 1990-2014 externí výuka na katedře historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 2013 emeritní profesor.
Více od autora
Dirk Husemann (11)
Jako vědecký žurnalista a archeolog provádí archeologický průzkum dějin. Studoval dějiny pravěku a starověku, klasickou archeologii a etnologii v Münsteru. Píše reportáže a literaturu faktu, například o nejstarším městě na světě v Sýrii, posledních záhadách Stonehenge nebo o stravovacích návycích ve vazbě na doping na antických olympijských hrách.
Více od autora
Denisa Prošková (14)
Denisa Prošková je novinářka a spisovatelka. V roce 2003 získala s textem Titulovaná blbost cenu v soutěži Evropský fejeton. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové vystudovala obor atelier knižní ilustrace a grafiky. Po narození dětí se shodou okolností a náhod dostala k novinařině. Přestože tento \"přestup\" brala jako \"provizorium\" věnuje se jí do dnes. S odstupem bere tuto zkušenost jako velmi obohacující a pro svůj osobnostní rozvoj důležitou. Přesně podle hesla: věci, které se na začátku mohou jevit jako prohra se ukáží jak výhra a naopak. Když děti odrostly, vrací se zpět k ilustrátorské činnosti a zkušenosti z novinařiny využívá i při samostatné literární tvorbě. Denisa nevypadá jako typická Češka. Její portugalský pradědeček jedné bezbožné noci koncem 19. století svedl svou třináctiletou africkou otrokyni. Vzniklý potomek v dospělosti úspěšně zatloukl otrocký status matky a oženil se s Egypťankou z lepší rodiny. Jejich potomek se shodou neuvěřitelných náhod spojil s Denisinou středoevropskou matku. Ta si ovšem věnem přinesla genetickou infuzi babičky ze švýcarského Lugana.
Více od autora
Dean Reed (12)
Dean Reed byl americký herec, zpěvák, skladatel, režisér a socialista, který se během studené války stal významnou osobností Latinské Ameriky a východního bloku. Reed se narodil 22. září 1938 v Denveru v Coloradu a koncem 50. let se přestěhoval do Hollywoodu, aby se věnoval kariéře v zábavním průmyslu. Ačkoli měl ve Spojených státech jen omezený úspěch, proslavil se v zahraničí poté, co si jeho hudba počátkem 60. let získala popularitu v Jižní Americe.
Více od autora
Christopher Ailsby (7)
Anglický historik, zaměřený na dějiny druhé světové války. Publikace v oboru.
Více od autora
Christian Callec (10)
Narozen v Alžíru, žije v Nizozemí, publicista, autor knih o gastronomii a příbuzných oborech.
Více od autora
Carlo Goldoni (12)
Carlo Goldoni byl proslulý italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes. Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini , práva v Pavii a později v Modeně . Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou. V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII.. V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.
Více od autora
Brněnský Rozhlasový Orchestr Lidových Nástrojů (11)
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů je české hudební těleso známé interpretací tradiční lidové hudby, zejména z moravského regionu. Orchestr je významným kulturním subjektem, který přispívá k zachování a šíření moravské lidové hudby.
Více od autora
Brigitte Blobel (14)
Brigitte Blobel je německá novinářka a spisovatelka. Vyrostla v Hamburku, studoval divadlo a politické vědy a pracoval ve Frankfurtu nad Mohanem jako redaktorka pro The Associated Press. Brigitte Blobel je podruhé vdaná. Má čtyři děti, po dvou z každého manželství. Nyní žije ve svém rodném městě. Kromě své práce nezávislé novinářky a scenáristky, píše knihy pro mládež a dospělé, za které byla již několikrát oceněna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brigitte Blobel na německé Wikipedii.
Více od autora
Břetislav Balatka (11)
Břetislav Balatka je český fyzický geograf. Zabývá se geomorfologií území ČR, zejména studiem říčních teras. Podílel se i na zpracování fyzickogeografické regionalizace ČR. "Absolvoval studium odborného zeměpisu na PřF UK v roce 1954. Poté nastoupil jako odborný pracovník do Geografického ústavu ČSAV, kde setrval téměř čtyři desítky let. Po zrušení ústavu v roce 1993 přešel jako celá řada dalších geografů z pražského pracoviště na Přírodovědeckou fakultu UK, kde až dosud působí na katedře Fyzické geografie a geoekologie."
Více od autora
Bohuslav Záborský (14)
Narozen 25.5.1854 v Cerhenicích, zemřel 12.1.1912 v Brandýse nad Labem. Středoškolský profesor, práce v oboru dějin antického Říma, překladatel z latiny, autor popularizační zoologické práce pro děti. Pod vlastním jménem publikoval překlady z latiny a publikace o dějinách antiky, pod pseudonymem popularizační práce z biologie.
Více od autora
Bohuslav Chňoupek (11)
Bohuslav Chňoupek byl československý politik, diplomat a publicista , jeden z hlavních představitelů Komunistické strany Československa za normalizace. Začínal jako novinář na Slovensku, od roku 1945 byl členem KSČ, jakožto politik se zejména uplatnil jako ministr zahraničních věcí ČSSR v letech 1971–1988, od roku 1972 byl také poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po roce 1990 odešel ze společenského života. Pocházel z rodiny státního zaměstnance. Své základní, středoškolské i vysokoškolské vzdělání získal v Bratislavě. Po převratu v roce 1948 se stal redaktorem propagandistického časopisu Borba, v letech 1950–1958 působil jakožto redaktor deníku Smena, od roku 1955 působil ve východoslovenském Prešově, od roku 1958 jakožto zpravodaj deníku Pravda tamtéž, v letech 1960 až 1965 coby zahraniční dopisovatel těchto novin v Sovětském svazu. Od roku 1965 do roku 1967 byl šéfredaktorem bratislavského časopisu Predvoj. V letech 1950–1952 byl členem předsednictva Slovenského svazu novinářů. Členem KSČ byl od roku 1945 do roku 1990, tedy plných 45 let. Zastával řadu stranických a státních funkcí. V letech 1965–1970 je uveden jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ se stal 26. září 1969 v době počínající normalizace. Ve funkci člena ÚV KSČ ho pak potvrdil XIV. sjezd KSČ, XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V letech 1967–1968 byl náměstkem ministra kultury ČSSR, pak v letech 1969–1970 ústředním ředitelem Československého rozhlasu. Zde se podílel na první vlně posrpnových čistek v řadách redaktorů rozhlasu. Od roku 1970 do ledna 1972 působil jako velvyslanec ČSSR v Sovětském svazu a v dlouhém období 1971–1988 coby ministr zahraničních věcí ČSSR v 2., 3., 4. a 5. vládě Lubomíra Štrougala. Zejména...
Více od autora
Běla Čapková (6)
Narozena 1879, zemřela 4.3.1968 v Praze. Autorka vzpomínek na svého dědečka B.Smetanu.
Více od autora
Armand Lanoux (9)
Armand Lanoux se narodil 24.10.1913 v Paříži. Původním povoláním učitel, později novinář a rozhlasový pracovník, vydal několik básnických sbírek ovlivněných proudem surrealismu: proslul však zejména jako prozaik. Lanouxovy detektivní příběhy vznikaly ve čtyřicátých letech, ještě za války. Po válce publikuje Lanoux velmi mnoho, za dvacet let napsal kromě esejistických prací asi dvacet románů. Z jeho knih jsme si v českém překladu až dosud mohli přečíst Majora Watrina, Setkání v Bruggách, Když nastává odliv. A. Lanoux byl odměněn za svá díla četnými literárními cenami: r. 1948 získal Prix du roman populiste, r. 1953 Prix Apollinaire a Grand Prix du Roman de la Société des Gens de Lettres, r. 1956 Prix interallié a v roce 1963 Goncourtovu cenu. Zemřel 23.března 1983 Champs-sur-Marne.
Více od autora
Antonín Pelc (7)
Antonín Pelc byl český karikaturista, malíř a ilustrátor. V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě. Po druhé světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii. V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny a nositelem Řádu práce. V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50. letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie. V pozdních letech se také věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem. Obrazy:
Více od autora
Anna Tučková (13)
Narozena 1923 v Brně, zemřela 1. 11. 2012. Promovaná novinářka, redaktorka, politické publikace.
Více od autora
Alois Dostál (20)
Narozen 2.7.1858 v Kvasinách u Solnice, zemřel 13.6.1934 v Českém Brodě. Působil jako římskokatolický kněz na faře v Úvalech. Byl autorem povídek, románů a divadelních her pro mládež. Věnoval se i místní historii – je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval.
Více od autora
Allen Ginsberg (8)
Irwin Allen Ginsberg byl americký básník, jedna z vůdčích osobností beatnické generace. Pocházel z USA, ale jeho matka byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla duševní poruchou , což A. Ginsberga výrazně ovlivnilo. Ve 40. letech 20. století studoval na Columbia College, kde roku 1948 získal bakalářský titul. Ve studiích pokračoval, seznámil se téměř s celou pozdější beat generation, ale kvůli opakovaným krádežím a problémům s drogami byl ze školy vyloučen. Po vyloučení prošel řadou povolání. Ginsberg cestoval po Severní i Jižní Americe, Evropě i Asii. Byl vyhoštěn z Kuby, protože kritizoval vládní úřady. Poté vedl kampaně proti zneužívání moci v mezinárodní politice. V roce 1965 byl vyhoštěn z Československa – studenti jej v Praze zvolili králem Majálesu a Ginsberg byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. Tehdejší československý tisk jej obvinil z kažení československé mládeže. V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami; tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky flower power. Zajímal se jak o americkou, tak o evropskou kulturu, z asijské ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky na univerzitě Náropa ve městě Boulder v Coloradu . Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel. Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman , William Carlos Williams a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. All...
Více od autora
Alice Pinková (10)
Narozena 11. 4. 1926, zemřela 26. 5. 2001. Autorka kuchařských a gastronomických příruček a publikací z oblasti rad pro domácnost.
Více od autora
Alice Pantermüller (13)
Alice Pantermüllerová je německá autorka dětských knih. Proslavila se především sérií Lenčiny katastrofy. Alice Pantermüllerová již od dětství psala příběhy, kterými spolu se svou mladší sestrou plnila školní sešity. Tenkrát si ještě ale nebyla jistá, zda by se chtěla stát spíše spisovatelkou nebo raději učitelkou. Po studiu gymnázia ve Flensburgu se rozhodla pokračovat studiem oboru učitelství němčiny, umění a dějin pro základní a střední školy. Po dokončení studia odjela do Skotska pracovat jako pomocná učitelka pro výuku němčiny, kde vyučovala hned na dvou základních školách. Po svém návratu začala přemýšlet o odchodu z učitelské branže a pustila se do studia oboru knihkupec. Od roku 2000 žije se svým mužem a dvěma syny v Dolním Sasku. V závěru roku 2009 se zúčastnila konkurzu vypsaného nakladatelstvím Arena, jednou literární agenturou a mnichovským Merkurem. Konkurz si kladl za cíl najít román jakéhokoliv žánru pro čtenáře od 10 do 14 let. Alice do soutěže přispěla svým příběhem Ostrov dinosaurů, který původně psala pro své dva syny. Její rukopis se ale dokázal mezi dvěma sty příběhy prosadit a konkurz vyhrál. Nakladatelství Arena vydalo rukopis v roce 2001 pod názvem Bendix Brodersen aneb Strašpytlové nezažijí žádná dobrodružství. Alice Pantermüllerová se po tomto úspěchu stala slavnou především díky sérii Lenčiny katastrofy, ve které vypráví prostřednictvím deníku vtipné zážitky desetileté Lenky a její nejlepší kamarádky Xeni. Série je bohatě ilustrována Danielou Kohlovou. Podle série Lenčiny katastrofy se natáčí v Severním Porýní-Vestfálsku a Bavorsku film. Natáčení bude probíhat do začátku listopadu 2018, německá kina uvedou tento film v roce 2019. Natáčení se chopila režisérka Neele Leana Vollmar, která už slavila úspěch se sérii pro mladé diváky s názvem Rico a Oskar, malí detektivové. Film je z produkce Lieblingsfilm a Dagstar Film v koprodukci se Senator Film....
Více od autora
Alfons Bohumil Šťastný (20)
Alfons Bohumil Šťastný, křtěný Bohumil Václav byl český spisovatel a překladatel, autor skautských příběhů a pravděpodobný autor detektivních příběhu s Léonem Cliftonem, které jsou také připisovány Jaroslavu Puldovi. Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině řezníka Karla Šťastného. V roce 1900 se oženil s Josefou Knotkovou. Původním povoláním byl učitel, ale kvůli chorobě se musel učitelství vzdát a věnoval se literatuře pro mládež. Národní knihovna uvádí na 380 dobrodružných knih od A. B. Šťastného, označuje ho za pravděpodobného autora cliftonek, avšak totéž tvrdí i o Jaroslavu Puldovi, kterému cliftonky ve svém fondu připisuje. Na stranu Šťastného se přiklání portál detektivní literatury. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky cliftonky digitalizuje a zveřejňuje, avšak otázku autorství neřeší. Každopádně se jedná o zajímavý fenomén české literatury, i když se knihy tváří jako překlady z angličtiny. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Více od autora
Alexandra David-Neel (6)
Alexandra David-Néelová, rozená Louise Eugénie Alexandrine Marie Davidová, byla belgicko-francouzská cestovatelka, průzkumnice, spiritualistka, buddhistka a spisovatelka. Ve známost vešla především díky své návštěvě tibetské Lhasy v roce 1924, kdy byl cizincům vstup do města zakázán. David-Néelová napsala přes třicet knih o východních náboženstvích, filosofii i o svých cestách. Měla vliv na beatnické spisovatele jako Jack Kerouac a Allen Ginsberg či filosofa Alana Wattse. Její knihu o Tibetu čte také Karel Kopfrkingl v románu a filmu Spalovač mrtvol. Narodila se v Paříži, v šesti letech se její rodina přestěhovala do Elsene v Belgii. Již v mládí se seznámila s učením Heleny Petrovny Blavatské a Teosofické společnosti. V Paříži studovala filosofii a důkladněji se začala zajímat o buddhismus. V letech 1890 a 1891 cestovala do Indie. V Tunisu se setkala s inženýrem Philippem Francoisem Néelem, za kterého se v roce 1904 provdala. Manžel financoval všechny její další cesty a stal se jejím manažerem a literárním agentem. I když spolu nežili, nikdy se nerozvedli. P. F. Néel zemřel v roce 1941. V roce 1911 David-Néelová podruhé cestovala do Indie, aby tam dále prohlubovala své znalosti o buddhismu. V této době se dvakrát setkala s 13. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem. V letech 1914–1916 žila v jedné ze sikkimských jeskyní nedaleko tibetských hranic a společně s mladým mnichem lamou Jongdänem se věnovala studiu. Jongdän se později stal jejím adoptivním synem. V roce 1916 se vydala do Tibetu. V Žikace se v srpnu 1916 setkala s tehdejším pančhenlámou. Když se chtěla vrátit do Evropy, zrovna probíhala první světová válka, rozhodla se proto vydat do Japonska. V Japonsku se setkala s Ekaiem Kawagučim, který v roce 1901 navštívil Lhasu v převlečení za čínského lékaře. To inspirovalo A. David-Néelovou, která se rozhodla zkusit navštívit Lhasu. Na tuto cestu, která trvala tři roky, se připravovala dvouletým pobytem v jeskyní...
Více od autora
Aleš Opatrný (15)
Mons. doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. , je český katolický kněz, teolog a autor duchovní literatury. Byl vedoucím Pastoračního střediska pražské arcidiecéze , je mimo jiné spoluzakladatelem a členem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů a vedoucím katedry pastorálních oborů na KTF UK. Dne 8. září 2011 jej papež Benedikt XVI. jmenoval čestným prelátem Jeho Svatosti. Je stoupencem hnutí katolické charismatické obnovy.
Více od autora
Aleš Novotný (13)
Aleš Novotný se narodil ve Valticích na jižní Moravě. Vystudoval Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky v Brně a později i obor geologie na Masarykově univerzitě. Psaní se věnuje od svých třinácti let a svou první „knihu“ napsal o rok později. Tehdy se jednalo o fantasy příběh pro děti. Dnes má ale v oblibě zejména kriminálky, horory a thrillery. Je velkým fanouškem Gillian Flynnové, Anthonyho Horowitze, R. L. Stina a J. K. Rowlingové. Pamatuj na smrt je jeho debutovým románem pro mládež.
Více od autora
Zdeněk M Veselý (10)
V letech 1948–1971 byl redaktorem deníku Lidová demokracie, od r. 1971 působil jako nezávislý novinář. Psal též televizní hry, publicistickou literaturu a špionážní a detektivní romány, např. Člověk u klíčové dírky , Ukradl jsem bombu , Zatoulaný kamión . Své první tři beletristické práce publikoval ve spolupráci s Jiřím Brabencem.
Více od autora
Zdeněk Lukeš (15)
Zdeněk Lukeš je český architekt, historik architektury, odborný publicista a vysokoškolský pedagog. Je autorem a spoluautorem mnoha článků a knih, přednášek, kritických prací i učebních textů. Od začátku 90. let 20. století působí na Pražském hradě. Pochází z výtvarnické rodiny. Jeho rodiči byli akademičtí sochaři Vladimír Kýn a Jaroslava Lukešová . Je ženatý s akademickou malířkou a restaurátorkou Janou rozenou Frömlovou . Má děti Jana , Veroniku a Petra . Dědečkem Zdeňka Lukeše byl český a československý politik Josef Lukeš , jeho babičkou byla Klára Staňková. Jeho strýcem byl prof. JUDr. Zdeněk Lukeš. Jeho bratrancem je český historik prof. Igor Lukeš Absolvoval Fakultu architektury ČVUT. Po promoci v roce 1980 a prezenční vojenské službě nastoupil do Národního technického muzea, kde pracoval v archivu architektury až do roku 1990. Specializoval se zde především na architekturu 20. století . Během Sametové revoluce se účastnil práce Koordinačního centra Občanského fóra v Laterně magice. V roce 1990 nastoupil na Pražský hrad, kde se stal členem kulturní sekce, následně památkového odboru. Podílel se na projektu revitalizace Pražského hradu v éře prezidenta Václava Havla. V letech 1995–1997 působil jako odborný asistent na UMPRUM. V letech 2000–2005 vyučoval na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci, během let 2000 až 2003 zastával funkci děkana této fakulty. Od roku 2005 učí na University of New York in Prague. Pro veřejnost nepravidelně pořádá vzdělávací tzv. Psí vycházky za architekturou. Pozvánky na ně zveřejňuje ve vlastní sekci Architektura na webových stránkách Neviditelný pes. Psí vycházky se dočkaly i pěti knižních vydání. Od září 2009 pravidelně publikuje články o...
Více od autora
Winston Groom (11)
Winston F. Groom byl americký romanopisec a spisovatel literatury faktu, nejvíce se proslavil svoji knihou Forrest Gump, která byla zfilmována v roce 1994. Winston Groom se narodil ve Washingtonu. Vyrůstal v Mobile v Alabamě, kde také absolvoval střední školu . Rodiče chtěli, aby se stal právníkem jako jeho otec, ale tato myšlenka ho příliš nenadchla. Po střední škole začal studovat na Alabamské univerzitě , kde dostal nabídku na editora školního časopisu a svá studia ukončil. Od roku 1965 do roku 1969 sloužil v armádě a zažil na vlastní kůži vietnamskou válku. Po jeho návratu z Vietnamu pracoval jako reportér pro Washington star, ale brzy toho nechal a začal se věnovat psaní svého prvního románu Better Times Than These , který byl publikován v roce 1978. Jeho další román As Summers Die si získal větší popularitu a jeho kniha Conversations with the Enemy , byla nominována na Pulitzerovu cenu v roce 1983. V roce 1985 se Groom přestěhoval zpátky do Mobile, kde začal pracovat na románu Forrest Gump, který byl publikován v roce 1986 a který nesklidil takový úspěch, jaký si jeho autor přál, dokud nebyla kniha zfilmována pod stejným názvem v roce 1994 s Tomem Hanksem v roli Forresta. Film udělal z románu bestseller a bylo ho prodáno na 1,7 miliónu kopií po celém světě.
Více od autora
Vlastimil Brodský (8)
Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech . V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40. K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci , ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek. Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech, později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 1941–1944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský. Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo. Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry , kde působil v sezóně 1946–47 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divad...
Více od autora
Vladimír Zicháček (11)
RNDr. Vladimír Zicháček byl pedagog v oboru zoologie, biologie a ekologie. Autor učebnic, publicistických textů, medailonů slavných, kteří studovali na Slovanském gymnáziu, též básní a beletristických textů. Vladimír Zicháček studoval na Slovanském gymnáziu, maturoval v roce 1960 a pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, obor biologie a chemie. Později působil jako pedagog na gymnáziu ve Šternberku a ve Vsetíně, a také jako metodik-didaktik v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. V roce 1989 se vrátil na Slovanské gymnázium jako zástupce ředitele školy. O 3 roky později byl jmenován jejím ředitelem a funkci zastával 15 let. S úsilím se věnoval rozvoji francouzské sekce a díky tomu v roce 2005 obdržel Palmový řád francouzské Akademie za rozvoj česko - francouzských vztahů. Během svého působení na Slovanském gymnáziu se věnoval také regionální historii, například zpracoval medailony významných osobností spjatých s historií školy a několik let byl v čele Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Byl také autorem řady učebnic a odborných knih a editoval pět rozsáhlých almanachů Slovanského gymnázia.
Více od autora
Vladimír Šustr (11)
Vladimír Šustr byl český spisovatel, autor dobrodružných románů pro mládež i pro dospělé. Šustr vystudoval roku 1930 obchodní školu v Olomouci a do roku 1936 pracoval jako úředník. Poté působil jako nezávislý reportér v Jižní Americe . Po návratu do vlasti pracoval do roku 1943 opět jako úředník, poté jako reklamní textař a od roku 1950 jako scenárista Československého státního filmu. V letech 1952–1958 však musel pracovat jako pomocný dělník a topič. Od roku 1958 se mohl zcela věnovat literatuře. Šutr je autorem řady dobrodružných románů odehrávajících se většinou v Jižní Americe, přispíval i do Rodokapsu a Rozruchu. Psal také divadelní hry pro mládež.
Více od autora
Vladimír Smolák (11)
Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.
Více od autora
Vladimír Mikulica (4)
Narodil se 15. 4. 1947 v Brně, zemřel 16. 9. 2009 v Litoměřicích. MVDr., etolog, autor publikací o chovu psů.
Více od autora
Vladimír Kroc (8)
Ing. Vladimír Kroc je český rozhlasový moderátor a publicista. Kroc v dětství strávil dva roky v Indii, kam jeho otce vyslala na montáže plzeňská Škodovka. Po té se mu zalíbila kamera a chtěl věnovat filmařství, ale na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění brali v době konce jeho středoškolských studií jen dva uchazeče. Vystudoval proto Vysokou školu ekonomickou , ale tomuto vědnímu oboru se s výjimkou čtrnáctidenního zaměstnání ve společnosti Motokov těsně po škole nikdy nevěnoval. Ještě během vysokoškolských studií založil se spolužáky na kolejích na pražském Jarově studentský rozhlas po drátě a posléze v něm začal také vysílat. Po vojenské službě nastoupil v roce 1989 do Československého rozhlasu a po Sametové revoluci se stal parlamentním zpravodajem. Následně se však stal moderátorem rozhlasových pořadů a vysílá na stanicích Český rozhlas Radiožurnál a Český rozhlas Dvojka . Působil také v České televizi, kde moderoval pořad Studio 6. Absolvoval roční stáž v Austrálii, při které prohluboval své znalosti anglického jazyka. Z prostředí tohoto kontinentu napsal dvě publikace, a sice Orion hlavou dolů a Jižním křížem krážem. Od roku 1988 je ženatý se spolužačkou z vysoké školy a je otcem dcery Elišky a syna Kryštofa.
Více od autora
Vladimír Kott (8)
Narozen 1.7.1910. Ing., dr., publikace a redakční práce z oboru ovocnictví.
Více od autora
Vladimir Galaktionovič Korolenko (16)
Vladimir Galaktionovič Korolenko byl ruský spisovatel, který strávil většinu života na Ukrajině. Narodil se v rodině soudce v ukrajinském Žitomiru. Střední školy navštěvoval v Žitomiru a v Rovně. Od roku 1871 studoval techniku v Petrohradu a od roku 1874 zemědělství v Moskvě. Byl vyloučen ze studia za účast ve studentském narodnickém hnutí a později poslán do vyhnanství na Sibiř do Vjatské gubernie . V roce 1881 odmítl slib oddanosti novému caru Alexandru III. a byl deportován do Jakutska. Po návratu z vyhnanství žil v Nižním Novgorodě. V letech 1896–1900 žil v Petrohradu a od roku 1900 až do své smrti v ukrajinské Poltavě. V roce 1893 navštívil světovou výstavu v Chicagu. V roce 1895 se stal redaktorem časopisu Russkoje Bogatstvo . Byl členem Ruské akademie věd. Na své členství ale roku 1902 rezignoval , na protest proti anulování volby Maxima Gorkého čestným členem akademie . Revoluci v roce 1917 přijal rezervovaně, během občanské války psal proti rudému i proti bílému teroru. Rovněž apeloval proti antisemitismu. Korolenko debutoval povídkou Epizody iz žizni iskatělja v roce 1879. Napsal řadu povídek ze života sibiřských a později ukrajinských vyděděnců a tuláků. Po návštěvě v Chicagu napsal novelu Bez jazyka o osudech ukrajinského rolníka, který emigroval do USA.
Více od autora
Vladimír Babula (16)
Vladimír Babula byl český redaktor, spisovatel, autor vědecko populárních a vědeckofantastických povídek a románů. Narodil se v rodině s komunistickým přesvědčením. Ve Zlíně vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a pak se uchytil jako ilustrátor dětských knížek. Krátce poté začala válka a on emigroval v obavě ze zatčení do Švýcarska. Po skončení války se vrátil do Československa a začal pracovat jako redaktor severočeského vydání deníku Mladá fronta. Ze severních Čech se přestěhoval do Prahy a zde nastoupil u stejného nakladatelství jako zemědělský redaktor. Pak nastoupil jako dělník v továrně Tatra, ale v roce 1952 se do redakce vrátil. Začal u Mladého technika, který změnil název na Věda a technika mládeži a pod tímto názvem jej začal jako šéfredaktor řídit. Odtud odešel v roce 1960 do ČTK a nakonec se živil jako samostatný novinář. Zemřel brzy, ve věku 47 let. Měl celkem 3 děti: z prvního manželství syna Dmitrije a dceru Alenu, z druhého manželství syna Tomáše. Vladimír Babula začal nejdříve vytvářet dětská leporela , pak se pustil do SF románů, které otiskoval na pokračování v jím vedeném časopise VTM , poté je vydala Mladá fronta knižně. O několik let později je Babula vydal znovu v poněkud zkrácené verzi pod názvem Oceánem světelných roků. Mimo tyto romány napsal několik sci-fi povídek do časopisu Pionýr. Také jej zlákal SF autor Rudolf Faukner k společnému napsání a vydání knihy vědecko-populární i přes SF název Kdyby přišli Marťané.... V řadě různých časopisů měl otištěny své SF povídky. Všechny tyto práce byly poplatné době vzniku, tedy nadšeně budovatelské.
Více od autora
Vilém Reichmann (9)
Vilém Reichmann, přezdívka Jappy; byl český výtvarník německého původu, karikaturista a fotograf. Proslul zejména černobílými imaginativními fotografiemi s poetikou náhodných setkání, tvarových analogií či abstrahujících detailù. Vilém Reichmann pocházel z brněnského německého prostředí. Otec Johann Reichmann pocházel z Rostěnic a byl odborným učitelem a ředitelem měšťanské školy v Brně. Matka Marie, rozená Schwarzová se narodila v Jihlavě. V letech 1927–1932 vystudoval architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně a získal titul inženýra. Již jako posluchač školy prokázal levicové smýšlení, když byl funkcionářem socialistického studentského spolku Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler a členem komunistické strany . Krátce působil jako výpomocný učitel v Hanušovicích a do války pak pracoval na brněnském stavebním úřadě. V té době také kreslil karikatury do časopisů a novin - Index, Tvorba, Trn, Tramp, Simplicus, Arbeiter Ilustrierte Zeitung , Rovnost, Žijeme, Haló noviny. Přezdívku Jappy, kterou své kresby a karikatury signoval, získal v trampském hnutí. Dne 2. prosince 1935 se v Brně oženil s Rudolfinou Barborou Zukalovou , herečkou Zemského divadla. V roce 1938 bylo rozvedené manželství prohlášené za rozloučené. Jako Němec byl za 2.světové války zařazen do německého vojska, kde odmítl vstoupit do důstojnické školy. Na frontě přeběhl na ruskou stranu a v zajateckém táboře se připojil ke skupině antifašistů. Odsud se vrátil po válce jako zajatec a na svobodu se dostal po zásazích bývalé manželky. V letech 1947–1948 byl členem postsurrealistické skupiny Ra, která v té době uspořádala sérii výstav. Později byl členem fotografické skupiny DOFO a uměleckého Sdružení Q . Po roce 1948 působil ve svobodném povolání (člen Sva...
Více od autora
Viktor Kudělka (12)
Autor literárněvědných prací, teatrolog, divadelní a filmový kritik, esejista, publicista, překladatel a editor. Studoval na reálném gymnáziu v Místku a pak 1949–53 na brněnské filozofické fakultě češtinu a ruštinu. 1953 byl nejprve krátce lektorem ruštiny na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně a téhož roku se stal aspirantem Slovanského ústavu ČSAV v Praze. 963–78 učil externě slovinštinu a srbochorvatštinu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1964– 65 byl na studijním pobytu v Lublani a na filozofické fakultě tamní univerzity učil češtinu a českou literaturu. Po další reorganizaci pracoval od 1971 až po odchod do důchodu v brněnské pobočce Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Od 90. let působí jako odborný poradce a externí dramaturg Městského divadla Brno, v posledních letech také jako odborný spolupracovník Slezského divadla v Opavě. Od počátku své publikační činnosti se Kudělka věnoval slovinské literatuře a okrajově i ostatním jihoslovanským literaturám, a to nejen jako badatel , ale také jako překladatel. Více na knihovnicka.net
Více od autora
Vergilius (10)
Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury. Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie , narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve v Cremoně a v Mediolanu , později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky , ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby. Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole . Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.
Více od autora
Věra Lamprechtová (11)
Narozena 11. 10. 1925 ve Vsetíně, zemřela 13. 3. 1998 v Brně. Jazykovědkyně, zaměřena na výzkum východomoravských nářečí.
Více od autora
Věna Hrdličková (12)
Věnceslava Hrdličková též Věna byla přední česká sinoložka a japanoložka. Věnceslava Hrdličková v roce 1950 vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získala i doktorát filozofie, v roce 1967 titul kandidát věd a v počátkem devadesátých let i docenturu. Profesně se zajímala především o čínskou a japonskou orální literaturu, či estetiku čínských a japonských zahrad. Rovněž dostala řadu ocenění, například 1994 jí byla udělena zlatá plaketa F. Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách v 1995 zlatá medaile Masarykovy akademie umění či Řád vycházejícího slunce, který jí udělil japonský císař v roce 2006 za zásluhy v oblasti šíření japonské kultury v České republice.
Více od autora
Václav Vydra (12)
Václav Vydra se narodil v Praze v roce 1956. Je synem divadelních herců Václava Vydry a Dany Medřické. Po studiich na pražské konzervatoři začal hrát v divadle Kladno . Zde si zahrál např.ve hrách Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojanské . Poté hrál v Městských divadlech pražských , např. Osel a stín , Sen noci svatojanské atd. V Divadle na Vinohradech se objevuje jako Filip francouzský ve hře Král Jan nebo jako Martin Kabát v Hrátkách s čertem. V tomto divadle hrával také jeho dědeček a rodiče. Nejvíce se ale proslavil na televizní obrazovce jak ve filmových, tak v seriálových rolích. Účinkoval ve velice úspěšných českých filmech a také v pohádkách . Z televizních seriálů můžeme jmenovat např. Bylo nás pět, Život na zámku, Návštěvníci nebo Náměstíčko.
Více od autora
Václav Kosmák (19)
Páter Václav Kosmák byl katolický kněz, fejetonista, romanopisec a satirik, autor tzv. kukátek. Páter Václav Kosmák, významný moravský spisovatel a vlastenec, se narodil 5. září 1843 v moravské obci Martínkov čp.76 v domku u školy – mistru krejčímu, kostelníku, Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, jako čtvrtý ze šesti dětí. Od dětství měl velký zájem o vzdělávání, proto jej doporučil místní farář František Jedlička na hlavní farskou školu u sv. Jakuba v Jihlavě u učitele Březiny . Pokračoval pak 1854–1862 dál ve studiu na německém gymnáziu v Jihlavě. Mladého Václava Kosmáka ale zastihla v jeho dvaceti letech první životní rána, 12. října 1863 mu zemřela matka. Pro svůj český původ a nedokonalou němčinu zažíval ústrky i ponižování. O svátcích v létě i v zimě chodíval pěšky z Jihlavy 39 km domů do Martínkova. V Jihlavě rád navštěvoval tamní český majáles, kde v něm vzplanul cit vlastenectví. Na tato svá studentská léta vzpomínal v četných črtách a povídkách. Na přání rodičů v roce 1862 vstoupil do brněnského semináře a za kněze byl vysvěcen 4. června 1866. O prázdninách se vydal na cestu do Mariazell. Jeho kněžským povoláním prolíná také činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm bylo místo kaplana v Moravských Budějovicích 1866–1868. Zde byl také jedním z prvních členů tamního obrozenecko-vlasteneckého spolku Budivoj, kde působil jako oblíbený recitátor, klavírista a zpěvák. Byl společenský, rád přednášel a zpíval v tamní české Weiglově kavárně. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem, advokátem dr. Eduardem Špatinkou. Po dvou letech v Moravských Budějovicích dále působil od 21. srpna 1868 do roku 1869 v Hostimi a od 15. září 1869 do roku 1870 v Biskupicích u Hrotovic. Později byl 1870–1872 administrátorem v Řeznovicích u Ivančic, kde napsal několik úspěšných románů. Protože byl vynikající řečník a vlastenec, byl zván na různá...
Více od autora