Všichni Autoři a témata

Mike Philip (1)

Autor sci-fi literatury.

John C Hocking (1)

Jaroslav Cibík (1)

Narozen 26. 10. 1943 v Praze. Dramaturg, básník, prozaik, překlady ze slovenštiny, publikuje i na internetu.

Miroslav Fritzký (1)

Viktor Jevický (1)

Vincent Sokolovský (1)

Albert Stankoven (1)

Gabriele Winkel (1)

Německá historička, spoluautorka publikace o prezidentech USA.

Ulrike Skorsetz (1)

Německá historička, autorka prací z oboru, spoluautorka publikace o prezidentech USA.

Edvard Grieg (1)

Edvard Grieg byl proslulý norský skladatel a klavírista, který je považován za jednoho z předních skladatelů romantické éry. Grieg se narodil 15. června 1843 v norském Bergenu a již od útlého věku projevoval silný zájem o hudbu. V patnácti letech byl poslán na lipskou konzervatoř v Německu, aby získal formální hudební vzdělání. Během své kariéry se Grieg inspiroval norskou lidovou hudbou, která výrazně ovlivnila jeho skladatelský styl.

Kevin Krisciunas (1)

Počítačový programátor a astronom Spojeného astronomického střediska,Havajského ústředí infračerveného teleskopu Spojeného království a teleskopu Jamese Clarka Maxwella, které jsou oba umístěny na vrcholu sopky Mauna Kea.Je autorem knihy Světová astronomická centra

Ivan Michajlovič Steblin-Kamenskij (1)

Ruský jazykovědec, syn ruského filologa M. I. Steblin-Kamenského.

James A Mackay (1)

Skotský historik a filatelista.

Milan Sládek (1)

Milan Sládek je slovenský herec – mim, choreograf, režisér a divadelní pedagog. Jeho mezinárodně nejznámější pantomimickou postavou se stal Kefka. Po absolvování řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, studoval herectví . V roce 1959 s E. Žlábkem založil v Praze pantomimický soubor, který od roku 1961 až do zákazu v roce 1968 působil v Bratislavě; uvedl např. inscenace Hadrář, Postřehy, Únos do ticha, Komedie o Tobiášovi. V letech 1968 – 1990 působil v SRN. V emigraci založil v Kolíně nad Rýnem Theater Kefka , kde rozvíjel vlastní divadelní poetiku. V roce 1992 založil organizaci Divadlo Aréna, od roku 1997 do roku 2003 byl jejím ředitelem. V roce 2000 mu prezident Slovenské republiky Rudolf Schuster propůjčil slovenské státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra III. třídy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Sládek na slovenské Wikipedii.

Milan Šára (1)

Narozen 29.10.1932 v Praze. Promovaný filolog, učebnice češtiny pro cizince.

Iosif Moisejevič Tronskij (1)

Narozen v roce1897 v Odesse. Zemřel 3. listopadu 1970 v Leningrad - ruský a sovětský klasický filolog, indoevropský učenec, největší odborník na starověkou literaturu. Doktor filologie, profesor.

Josef Šváb-Malostranský (1)

Josef Šváb-Malostranský byl český herec, kabaretiér, prozaik, dramatik, písničkář, režisér a scenárista. Stál u zrodu českého filmu a stal se prvním českým filmovým hercem . Josef Šváb-Malostranský se učil pekařem, později měl v Mostecké ulici na Malé Straně papírnictví, vydával lidové písničky a kuplety. Už tehdy si začal vymýšlet vtipné veršíky, scénky a kuplety, s nimiž vystupoval jako lidový zpěvák a ochotník. V 80. letech byl typickým představitelem českého lidového humoru a stal se mezi lidmi velmi oblíbený. Působil i v Malostranské besedě. Přispíval do humoristických časopisů Švanda dudák, Kopřivy, Humor, Dobrá kopa. Své kuplety zdarma posílal i českým krajanům do Ameriky a Austrálie. Společně s Heřmanem Zeffim měl významné místo ve vývoji českého klasického kabaretu. V letech 1885–1916 byl členem Švandova divadla. Přátelil se s významnými osobnostmi, nejvíce si rozuměl s Ignátem Herrmannem, znal se s Janem Nerudou a Svatoplukem Čechem. Rád vždy zdůrazňoval, že na Jubilejní výstavě 1891 byl prvním Čechem, který promluvil a zazpíval do Edisonova fonografu. Když hledal Jan Kříženecký herce do svých prvních filmů, Šváb se mu sám přihlásil a stal se společně s Ferdinandem Gýrou prvním českým hercem ve filmech Dostaveníčko ve mlýnici a Výstavní párkař a lepič plakátů. Oba filmy natočili v areálu Pražského výstaviště. Kromě těchto groteskních výstupů natočil v téže době i film Smích a pláč, který je vynikajícím sólovým dílkem, v němž předváděl svoji tvář na přechodu od smíchu k pláči. K filmu se pak dostal až těsně před 1. světovou válkou, kdy nová společnost Lucernafilm natočila jako svoji premiéru film podle Švábovy divadelní hry Zlaté srdéčko. Šlo o repertoárovou hru Švandova divadla a on sám si v ní zahrál se značným divadelním přehráváním roli sluhy France. Po skončení dráhy u divadla se stal knihkupcem a vydavatelem kupletů a divadelních her. Již od roku 1911 vyd...

Vlastimil Rollo (3)

Autor publikace o emocionalitě, překladatel z ruštiny.

Alfred Einstein (1)

Alfred Einstein byl německo-americký muzikolog a hudební kritik. Je znám zejména díky editaci první největší revizi Köchelova seznamu, která byla vydána v roce 1936. Köchelův seznam je souborný katalog skladeb Wolfganga Amadea Mozarta. Podle některých zdrojů byl vzdáleným příbuzným Alberta Einsteina. Einstein se narodil v Mnichově. Zpočátku studoval práva, avšak rychle zjistil, že jeho hlavním zájmem je hudba. Ve svém studiu na Mnichovské univerzitě, kde získal svůj doktorát, se věnoval především instrumentální hudbě období pozdní renesance a raného baroka, zejména pak hudbou pro violu da gamba. V roce 1918 se stal prvním editorem Zeitschrift für Musikwissenschaft a o něco později se stal hudebním kritikem pro deník Münchner Post a v roce 1927 se stal hudebním kritikem pro Berliner Tageblatt. V této době se také přátelil s hudebním skladatelem Heinrichem Kasparem Schmidem v Mnichově a Augšpurku. V roce 1933, kdy se v Německu chopil moci Adolf Hitler, opustil Německo. Odcestoval nejprve do Londýna, poté do Itálie a nakonec, v roce 1939, do Spojených států, kde přednášel na několika univerzitách včetně Smith College, Kolumbijské univerzity, Princetonské univerzity, Michiganské univerzity, či Hartt School of Music v Hartfordu ve státě Connecticut ad. Einstein se nezabýval pouze bádáním a psaním odborných esejů na určitá témata, ale psal také populární historické spisy o hudbě, včetně Short History of Music , či Greatness in Music . Zvláště díky své hluboké znalosti díla W. A. Mozarta, publikoval významnou a rozsáhlou revizi Köchelova seznamu Mozartových skladeb . Tato práce je zřejmě nejznámějším počinem Alfreda Einsteina. Einstein publikoval také comprehensive, třísvazkový soubor The Italian Madrigal o této italské světské hudební formě, což byl zároveň první detailní rozbor tohoto tématu. Jeho kniha Mozart: His Character, His Work z roku je významná studie Mozarta. Jeden z pramenů ...

Joseph Leeming (1)

Americký spisovatel, vydavatel, publicista, autor knih o hrách. Zpočátku působil v lodním průmyslu, cestoval. Religionista, specializace na východní náboženství.

Jan Kotrč (2)

Jan Kotrč byl český šachista, šachový skladatel a publicista, tvůrce českého prvního odborného šachového listu Šach-Mat roku 1884 a Českých listů šachových roku 1896 . Roku 1882 se kolem něj vytvořila šachová společnost , která se scházela v Jedličkově kavárně v Praze. Roku 1899 založil první šachovou rubriku v českém denním tisku , kterou vedl do roku 1900. Věnoval se také kompozičnímu šachu podle zásad české školy úlohové. Roku 1903 se Kotrč odstěhoval do Vídně, kde žil celých dalších čtyřicet let jako ředitel tiskárny. Ve dvacátých a třicátých letech zde vydával zajímavý časopis Arbeiter Schachzeitung, který je dnes bibliografickou raritou.

Andrej Melicherčík (2)

Bol slovenský folklorista, ktorý sa vo svojom bádaní sústreďoval na oblasť ľudovej slovesnosti, ale venoval sa aj dejinám etnografie a folkloristiky a ďalším problémom národopisu.

Jessica Sorensen (1)

Americká spisovatelka Jessica Sorensen je mnohými považována za faktickou zakladatelku stále populárnějšího žánru New Adult. Čím si toto označení vysloužila? Právě knihami Tajemství Elly a Michaela a Ella a Michael navždy. Na tomto místě bývá zvykem napsat pár slov o autorce či autorovi. Protože je ale Jessica na informace o svém soukromí dosti skoupá, můžeme na ni prozradit jen to, že si k psaní vždy pouští hodně hlasitou muziku. Kdyby prý měla sestavit seznam oblíbených kapel, byl by dlouhý několik mil a našli bychom v něm prakticky ode všeho něco. Víceméně totéž se dá říct i o jejím filmovém vkusu: ve výčtu filmů, které si pouští pořád dokola, jsou tak odlišné záležitosti jako Zkažená úča nebo Pýcha a předsudek.

Vašek Fryček (1)

Marie Trachtová (1)

Narozena 9.11.1865 v Poděbabech u Havlíčkova Brodu, zemřela 12.7.1924 v Praze. Inspektorka hospodyňských škol, publikace z oboru.

Michaela Samant (1)

Narodila se v Myjavě, v městečku ležícím v údolí Kopanic. Vystudovala myjavské gymnazium a po škole pracovala jako úřednice. V roce 2002 se rozhodla odejít do Indie za mužem, do kterého se nadálku zamilovala, aniž měla představu jak to dopadne a co ji čeká. Provdala se za něj a mají spolu dvě dcery Saloni a Sanabhí. Jako pravá indická manželka a žena v domácnosti tráví většinu času v kuchyni. To jí také nakonec vedlo k tomu, že začala psát blog s názvem Recepty z Indie, který je věnovaný především indické kuchyni.

Josef Šlajer (1)

Narozen 23.3.1913, zemřel 24.7.1974 v Praze. PhDr., pedagog, práce z oboru.

Ladislav Zápotocký (1)

Ladislav Zápotocký, pseudonym Budečský, druhý pseudonym Mikuláš Haštalský, byl český novinář a politik, průkopník socialismu a spoluzakladatel české sociálnědemokratické strany. Byl otcem pozdějšího československého prezidenta Antonína Zápotockého. Ladislav Zápotocký se narodil v Praze, v Haštalské ulici, pokřtěn byl v kostele sv. Haštala. Jeho otec Antonín Zápotocký zemřel 10. června 1853 a matka Anna se znovu vdala za Antonína Jiskru. Ten byl Ladislavovým kmotrem a též v roce 1853 ovdověl; z prvního manželství měl, jako Anna Zápotocká, jedno dítě a společně měli manželé Jindrovi další tři děti. S nevlastním otcem, který ho přivedl k zájmu o vzdělání, měl Ladislav dobrý vztah. Po dokončení obecné školy se vyučil krejčovským dělníkem. V jednadvaceti letech se Ladislav Zápotocký začal angažovat v otázkách dělnického hnutí. V roce 1873 spoluzaložil Vzdělávací besedu dělníků krejčovských, která existovala do zákazu v roce 1877. V roce 1873 se též stal redaktorem čtrnáctideníku Dělnické listy. Ve stejném roce ale redakci opustil a s dalšími socialisticky smýšlejícími redaktory založil periodikum Budoucnost. Často též přispíval do socialisty později obnovených Dělnických listů. Články v Budoucnosti a Dělnických listech podepisoval pseudonymem L. Budečský. Podle nekrologu v Dělnických novinách měl za tuto práci plat tři zlaté týdně. 28. září 1876 se Ladislav Zápotocký zúčastnil založení české zemské organizace rakouské sociální demokracie a byl zvolen do jejího užšího vedení. 7. dubna 1878 se v hostinci U Kaštanu v Břevnově konal tzv. Břevnovský sjezd. Na sjezdu byla ustavena Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku, Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký byli hlavními osobnostmi tohoto sjezdu. Vznikla tak zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany. Krátce poté bylo zahájeno policejní vyše...

Ada Siegl (1)

Narozen 17. 12. 1905 v Praze, zemřel 23. 9. 1989. Lidový hudební skladatel.

Jaroslav Selner (1)

Narodil se 5. května 1906 v Kročehlavech . Tolik dobrodružství na jediný lidský život. Generál Jaroslav Selner unikal smrti, ať se po něm sápalo gestapo nebo komunisté. Ve druhé světové válce prošel západní i východní frontou, bojoval v Africe u Tobrúku, do Československa se na jaře 1945 probil přes Duklu. Kronika rodu Selnerů sahá až do první poloviny 17. století k povstání Chodů proti německému šlechtici Maxmiliánu Lammingerovi. Jedním z přímých předků Jaroslava Selnera byl konšel z Újezda na Domažlicku Jan Selner. Spolu s dalšími vůdci rebelie, sedlákem Janem Sladkým Kozinou a draženovským rychtářem Kryštofem Hrubým, měl být popraven. Ale hrdelní trest mu byl zmírněn a ze žaláře ho propustili v roce 1698, tři roky po Kozinově smrti. Spisovatel Alois Jirásek ve svých Psohlavcích Selnerovo jméno neuvádí, používá pro něj rodovou přezdívku Čtverák, kterou získal podle újezdského statku „Hu Štveráků“, na němž hospodařil. Jan Selner Čtverák byl prvním z povstalců, kteří napadli Lammingerovy úředníky. A měl za sebou řadu odvážných činů už před tím, než se stal ústřední postavou povstání Jan Sladký Kozina. Povahu předků v sobě Jaroslav Selner nezapřel. „Byl to člověk, který měl rád život,“ vzpomíná na svého otce syn Jaroslav. „Rozhodně to nebyl upjatý důstojník zaujatý jen kariérním postupem. Rád si dal sklenku něčeho dobrého a hezká děvčata mu nebyla lhostejná.“ Vysokou válečnou školu dokončil Selner pár měsíců před podpisem Mnichovské dohody. Když v březnu 1939 wehrmacht obsadil zbytek země, vstoupil třiatřicetiletý kapitán generálního štábu do odbojové organizace Obrana národa. Jeho skupina byla ale brzy odhalena, tak se rozhodl emigrovat. Při útěku z Brna v prosinci 1939 ho gestapo málem dostalo. Po válce se ze spisů německé tajné policie dozvěděl, že ho i s kolegou nadporučíkem Fictumem v Brně sledovali. V autě před domem na něj čekala hlídka. Protože nemohl spát, vyrazil Selner na nádraží už ve čtyři ráno. Chtěl jít pěšky, ale kolem projížděla tramvaj, t...

David Václavík (1)

David Václavík je český religionista, bývalý vedoucí Ústavu religionistiky v Brně. Vystudoval filosofii a religionistiku na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V stejném roce začal působit jako odborný asistent na katedře filosofie Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, kde se věnoval především problematice soudobé filosofie a religionistiky. V letech 2000 až 2002 spolupracoval s Centrem pro ekonomickou a sociální strategii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Podílel se především na analýzách situace etnických a kulturních minorit a problematiky kulturní identity. V roce 2004 ukončil doktorské studium religionistiky a v témže roce začal také jako odborný asistent působit na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje zejména metodologii religionistiky, fenoménu nových náboženských hnutí, sociologii náboženství a roli náboženství v moderní společnosti Od roku 2005 do roku 2010 byl vedoucím tohoto pracoviště. V roce 2015 se stal vedoucím Katedry filosofie na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL . Jeho odborná činnost se věnuje zejména roli náboženství v moderní společnosti a jejím proměnám. V této souvislosti se pak zaměřuje především na tři oblasti: nová náboženská hnutí, vztahy mezi tzv. sekulární společností a náboženstvími v západních společnostech a konečně fenoménu tzv. non-religion, který v sobě zahrnuje různé podoby "bezvěrectví" od ateismu po různé formy náboženského apateismu. Právě posledně zmíněnému fenoménu pak věnoval většinu svých současných publikací. Vedle výše zmíněných oblastí se pak věnuje i otázkám souvisejících s metodologií vědeckého studia náboženství a procesem institucionalizace religionistiky jako vědecké disciplíny. V roce 2004 se stal tajemníkem České společnosti pro religionistiku a v roce 2008 byl zvolen její...

Fethullah Gülen (1)

Fethullah Gülen je turecký islámský učenec, myslitel, intelektuál, aktivista, teolog, autor a básník, obhájce vzdělání a emeritní kazatel. Je vůdcem náboženského hnutí, ke kterému se hlásí přes 10 milionů členů. Od konce 90. let 20. století žije v USA. Narodil se jako Muhammed Fethullah Gülen v obci Korucuk v blízko města Erzurum v severovýchodní části Turecka. Jeho otec, Ramiz Gülen, byl imámem v regionu. Jeho matka Emine Hanim pečovala o rodinu a měla tedy hlavní vliv na Gülenův duchovní a náboženský vývoj. Fethullah Gülen navštěvoval základní školu v rodné vsi a poté, co se s rodinou přestěhoval do nedalekého městečka, začal rozvíjet své náboženské vzdělání. V roce 1959 byla Fethullahu Gülenovi v Edirne udělena státní kazatelská licence a v roce 1966 byl převeden do města Izmir. Tam se začaly formovat jeho progresivní myšlenky o vzdělání, vědě, ekonomice a sociální spravedlnosti a množství jeho stoupenců se začalo zvyšovat. Během této doby cestoval do různých provincií v Anatolii, kde přednášel v mešitách, kavárnách a podobně. Fethullah Gülen mluvil o důležitých otázkách, od míru a sociální spravedlnosti až po teoretický naturalismus. Jeho hlavním cílem podle jeho vlastního vyjádření zůstávalo sloužit lidstvu a vést mladou generaci k harmonii mezi intelektem a náboženskou tradicí. Během svého života až do dnes byl Fethullah Gülen silně ovlivněn myšlenkami mnoha velkých muslimských učenců, mezi kterými byli: Said Nursi, Mawlana Jalaladdin Rúmí, Abu Hanifa, Ghazali, Imam Rabbani, Yunus Emre. V souladu s těmito mysliteli ztělesňují Gülenova filozofie a knihy myšlenky altruistické služby své komunitě a lidstvu obecně, harmonii mezi inteligencí a srdcem, upřímnost a hlubokou oddanost a lásku ke stvoření. Po celý svůj život je Gülen známý svou podporou demokracie, vědy, dialogu a nenásilí. Fethullah Gülen je považován za zakladatele a inspirátora světového sociálního hnutí známé jako Hizmet , často známého po...

Ján Greža (3)

Narozen 26.1.1897 v Žebráku u Hořovic, zemřel 31.5.1960 v Praze. Novinář, prózy a básně, překladatel z maďarštiny.

Eman Macoun (1)

Fotograf, spoluautor turistického průvodce.

Eva Zelená (1)

Autorka turistického průvodce.

Luisa Ondráčková (1)

Autorka kuchařských knih.

Margéris Zariņš (1)

Lotyšský hudební skladatel a prozaik.

Keith Thompson (2)

Kanadský malíř a ilustrátor, který se specializuj na fantasy a sci-fi žánr a tématem jeho obrazů bývají roboti, stroje a různé stvůry. Je rovněž autorem knih 50 Robots to Draw and Paint a 50 Fantasy Vehicles to Draw and Paint. Žije v Ottawě.

František Balada (3)

František Balada byl český matematik, deskriptivní geometr a pedagog. Studoval od roku 1913 na reálce v Hradci Králové a od roku 1917 na reálce v Pardubicích, kde v roce 1920 maturoval. Poté pokračoval ve studiu na všeobecném oddělení pražské techniky a na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Státní zkoušku vykonal na univerzitě v roce 1926. Jako učitel matematiky a deskriptivní geometrie od roku 1924 působil na středních školách v České Třebové , v Praze , Košicích , Rimavské Sobotě . V roce 1929 byl jmenován definitivním profesorem na reálném gymnáziu ve Slezské Ostravě, ale přitom byl ministerstvem školství uvolněn a v letech 1929–38 učil na české reálce Komenský ve Vídni. Po obsazení Rakouska musel Vídeň opustit. Během války působil na středních školách v Brně . Po osvobození přešel na gymnázium sr. Zdeňka Nejedlého. V roce 1947 byl jmenován externím lektorem matematiky a deskriptivní geometrie na nově zřízené Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Zde působil trvale od školního roku 1949–50 a současně byl pověřen konáním přednášek z historie matematiky na přírodovědecké fakultě. V roce 1950 získal doktorát pedagogiky a po roce 1954 se stal vedoucím katedry matematiky na Vyšší pedagogické škole v Brně. V roce 1959 se habilitoval na přírodovědecké fakultě s prací Kapitoly z dějin elementární matematiky. V roce 1960 byl jmenován docentem na Pedagogickém institutu. František Balada začal vědecky pracovat v geometrii vícerozměrných prostorů, ale velmi brzy se jeho zájem soustředil na historii matematiky. Velkou pozornost rovněž věnoval didaktice a metodice matematiky. Mezi jeho pracemi zaujímá nejdůležitější místo kniha Z dějin elementární matematiky, která vyšla v roce 1959 a byla jeho habilitační prací. Balada je autorem asi 40 prací z historie a metodiky matem...

Petr Daněk (1)

Petr Daněk je český muzikolog, pedagog, interpret, dramaturg a manažer. Absolvoval obor hudební věda na Filozofické fakultě UK v Praze v roce 1981. Poté pracoval v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV , na Ministerstvu kultury ČR , na Filozofické fakultě UK , jako člen výboru a dramaturg na festivalu Pražské jaro . Na hudební fakultě AMU spoluvytvářel obor hudební management . V letech 1991–1993 a 1997–2014 přednášel v Ústavu hudební vědy UK FF v Praze. Nyní působí na VŠMU v Bratislavě, kde přednáší dějiny hudby, hudební manažment a dramaturgii, a metodologii hudební vědy. Současně je od r. 2018 profesorem pražské HAMU a od r. 2019 členem oddělení muzikologie Ústavu dějin umění AV ČR. Je členem České společnosti pro hudební vědu, členem Slovenské muzikologické společnosti, členem redakční rady časopisu Early Music, vedoucím souboru Duodena cantitans , Capella Rudolphina a Octopus pragensis, jež se zabývají interpretací hudby renesance, raného baroka a současnosti. Natočil a vydal u firmy Supraphon a Multisonic 5 CD s hudbou vrcholné renesance. Jako intendant pracoval pro Pražský filharmonický sbor , v letech 2006–2012 působil jako programový ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Napsal a vydal řadu studií a článků v odborném tisku doma i v zahraničí věnovaných především dějinám hudby a současné hudební kultuře. Působí i jako překladatel odborných knih. Publikoval i množství popularizačních textů a průvodních slov ke koncertům. Je koordinátorem mezinárodního projektu Musica Rudolphina. Absolvoval řadu přednášek na zahraničních univerzitách . Je pravidelně zván na zahraniční oborové konference. V letech 1988–1991 byl výkonným redaktorem časopisu Hudební věda. Je mezinárodně uznávaným specialistou na hudební kulturu rudolfínské Prahy a dějiny hudebn...

Zdeněk Prchal (1)

Narozen 1932 v Patokryjích, zemřel 12. 6. 2022. Učitel na základní škole, sbormistr dětského a ženského pěveckého sboru, knihovník, spisovatel a regionální publicista .

Penelope Leach (1)

Britská sociální psycholožka. Věnuje se otázkám vývoje a výchovy dětí a dospívajících. Články a publikace z oboru.

Marie Doutlíková-Říhová (1)

Narozena 24.7.1904 v Jamném u Písku. Učitelka, literatura pro mládež, spis o socialismu a bratrství.

Jindřich Bubeníček (1)

Jindřich Bubeníček – 9. srpna 1935 Svratka) byl český ilustrátor, malíř a loutkař. Byl starším bratrem Oty Bubeníčka. Jindřich Bubeníček pocházel ze šesti dětí v umělecky založené rodině učitele Josefa Bubeníčka a jeho manželky Barbory, rozené Švarcerové. Absolvoval vyšší reálku a v letech 1874 – 1882 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jana Swertse a Antonína Lhoty. Jako učitel působil na střední odborné škole grafické a na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1914 – 1935 žil v Uhříněvsi. Ovlivnil svého mladšího bratra Otu Bubeníčka a přivedl ho k malířství. Byl členem Jednoty umělců výtvarných a patřil do zakladatelské generace výtvarníků Národního divadla. Dne 1. prosince 1883 se v Uhříněvsi oženil. První manželkou Jindřicha Bubeníčka byla Klára, rozená Filippová , se kterou měl čtyři děti. V roce 1903 ovdověl a dne 20. února 1909 se v Praze podruhé oženil s Marií Pazourkovou . Z druhého manželství pocházel syn Jaroslav . Jako představitel romantické malby se zajímal o stavební, venkovské a městské památky a českou krajinu. Byl zaměstnán v Haasově grafickém závodě jako malíř a ilustroval publikace o hradech a zámcích. V roce 1924 vystavoval vlastní loutkové divadlo na Třetí loutkářské výstavě v Praze na Vinohradech. V letech 1927-31 namaloval 25 obrazů pro městskou spořitelnu ve Slaném. Jezdil také malovat lidovou architekturu na Slovensko. Národní muzeum vlastní soubor asi 250 jeho kreseb. V roce 1934 pobýval v Domažlicích a maloval krajinné motivy v okolí Babylonu. Do Svratky, kde v létě 1935 zemřel, jezdil na letní byt a malovat v plenéru.

Lída Petříková (2)

Beletristka.

D. C Somervell (1)

Alon Gratch (1)

PhDr., psycholog, psychoterapeut, publikace z oboru.

Elisabeth Roberts (1)

František Václav Beránek (1)

František Václav Beránek se narodil 28. 8. 1902 v Německém Brodě a zemřel 25. 8. 1990 v Praze. Byl prozaikem a nakladatelem. Jako skautský činovník byl nositelem nejvyššího skautského vyznamenání Řádu skautské lilie v trojlístku. Za války byl vězněn v koncentračním táboře. Je autorem povídek s přírodní a skautskou tématikou a pověstí ze svého rodiště. Pro děti a mládež napsal Pověsti z Německobrodska, Povídky Šedého Bobra a Poselství na březové kůře.

Emmanuel Bonini (1)

Francouzský autor biografií hereček a zpěvaček.

Nicole Aknin (1)

Francouzská psychoterapeutka.

Jacques Schecroun (1)

Francouzský psychoterapeut, původním povoláním právník.

Stephanie Gertler (1)

Americká spisovatelka. Narozena 11.12.1952.

Matt Baglio (1)

Americký novinář. Žije v Římě.

Becca Blond (1)

Spoluautorka turistického průvodce.

Mary Fischerová (1)

PhDr. Marie Formáčková je absolventkou Petrohradské a Karlovy univerzity, pracovala dvacet let v časopise Vlasta,kde byla od roku 1989 šéfredaktorkou, později byla šéfredaktorkou Květů a TV Revue. Od roku 2000 se věnuje publicistice a psaní knih na volné noze. Mimo jiné je autorkou knih Momentálně jsem mrtvý, zavolejte později , Osudová láska Jaroslav Marvan, Kočka se špatnou pověstí, Opuštěné, konečně šťastné, Lásky a lidé z mého života , Vzpomínky Josefa Dvořáka, devět knih napsala s herečkou Helenou Růžičkovou a sedm s bavičem Petrem Novotným. Společně s odborníky na životní styl psala i publikace o zdravé výživě. Úspěšná byla její Kniha o líbání. Je rozvedená, má dceru Lucii a syna Petra. Žije v pražské čtvrti Praha 11.

Karel Kouba (2)

Narozen 26. 3. 1927 v Pleších, zemřel 11. 1. 2013. Prof., Ing., DrSc., ekonom, práce z oboru.

Jan Vilím (2)

Jan Vilím byl český fotograf a grafik. Začal s xylografií, pak pokračoval se zinkografií a heliogravurou . Spolu s Janem Ottou a Josefem Richardem Vilímkem založil společnost Unie, která se specializovala na litografie a po roce 1918 pod jeho vedením vytiskla první československé bankovky, kolky a poštovní známky. Jeho signatury lze nalézt na mnoha ilustracích otištěných v časopisech na konci 19. století. Byl synem učitele. Jako patnáctiletý mladík vstoupil 5. září 1871 do učení k pražskému dřevorytci Fr. Zibikrovi, zaměřenému zejména na výrobu ilustrací pro školní učebnice. Práce to byla zdlouhavá a náročná. Obrázek bylo nejprve nutné překreslit na dřevo a pak pečlivě vyrýt. Složité ilustrace, například mapy, zabíraly oběma umělcům mnoho času. V pozdější době se postup trochu urychlil fotografováním na dřevo , ale rytí jako předpoklad tisku zůstalo. V roce 1875 ukončil profesní přípravu a stal se řádným zaměstnancem. Po smrti majitele v roce 1879 tento závod asi dva roky řídil pro jeho vdovu. Aby se v řemesle zdokonalil, odebral se roku 1880 do Mnichova a o rok později do Berlína, kde pracoval ve slavném vydavatelství Bong. Německý trh ilustrovaných časopisů byl silně konkurenční, oba hlavní časopisy Frauen Zeitung a Illustrierte Zeitung uveřejňovaly množství kvalitních dřevorytů a této technice zůstávaly věrné, i když se začaly objevovat levnější alternativy. Koncem roku 1885 se vrátil do Prahy, kde otevřel xylografický závod — nejprve společně s Janem Šimáně, zhruba po roce se osamostatnil. K jeho posledním vlastním dřevorytům patří ilustrace pro Ottův encyklopedický průvodce Čechy a pro časopis Švanda Dudák. Jeho práce nebyly originální, ale spíše jemné a pečlivé. Situace na českém trhu xylografii příliš nepřála — dřevoryty byl...

Peggy Vaughan (1)

Peggy Vaughanová byla mezinárodně uznávanou odbornicí na mimomanželské vztahy. Ve své práci vycházela z osobní zkušenosti a zúročila v ní třicet let intenzivní činnosti, zahrnující podněty z bezpočtu dopisů, výzkumné projekty i aktivitu podpůrné organizace Pomoc postiženým nevěrou . Se svým manželem žila v Kalifornii.

Josef Vlach-Vrutický (1)

Josef Vlach-Vrutický byl český hudební skladatel, sbormistr, dirigent a hudební pedagog, autor básní, esejí, libret. Po studiích skladby a hudební pedagogiky na na Pražské konzervatoři byl přijat na mistrovskou školu kompozice do třídy Josefa Bohuslava Foerstera. Absolvoval v roce 1924 a působil jako učitel hudební výchovy a sbormistr. Roku 1926 odešel do Srbska. Byl sbormistrem a učitelem hudby v Sremské Mitrovici a poté mu bylo nabídnuto místo šéfa filharmonie v Dubrovníku, které zastával vedle dalších významných funkcí téměř dvacet let. Po roce 1946 se vrátil zpět do tehdejšího Československa, kde se vedle pedagogické činnosti věnoval hlavně kompozici. Byl učitelem na hudební škole v Praze, šéfem orchestru v Mariánských Lázních, recenschorim a varhaníkem v Bohosudově a ředitelem hudební školy v Mostě a v Roudnici n. L. V letech 1958-1962 učil církevní zpěv na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Byl rovněž činný jako spisovatel. Publikoval básně, divadelní hry, eseje a psal i operní libreta. Skladatelsky vyšel z díla svého učitele Josefa Bohuslava Foerstera. Slohově tíhl k novoromantismu a impresionismu. Je pro něj charakteristický mohutný zvuk orchestru a sborů. Mnoho jeho děl zůstalo v rukopise a nebylo provedeno. Napsal rovněž více než 30 sborových skladeb, z toho nejméně 8 kantát na světská i náboženská témata. Z jeho písní vyšly tiskem mimo jiné Biblické písně op. 1.