Všichni Autoři a témata

Libor Novák (1)

Libor Novák, pro odlišení od svého jmenovce uváděn též jako Libor Novák mladší , je bývalý český politik, v 90. letech 20. století výkonný místopředseda ODS a poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny, v roce 1997 rezignoval na politické posty v souvislosti s kauzou anonymních sponzorů ODS. V roce 1988 dostudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl ženatý a měl tři syny a jednu dceru. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za ODS . Zasedal v ústavněprávním výboru. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde mandát obhájil v sněmovních volbách v roce 1996. V letech 1996-1997 byl předsedou ústavněprávního výboru. Na poslanecký mandát rezignoval v prosinci 1997. Členem ODS byl od roku 1991. 1. kongres ODS ho zvolil členem smírčího výboru strany a v roce 1992 se stal předsedou tohoto výboru. Na této pozici setrval do ledna 1994, kdy nastoupil jako poradce předsedy vlády Václava Klause. 5. kongres ODS v prosinci 1994 ho zvolil výkonným místopředsedou ODS. Po nevýrazném vítězství ODS ve volbách roku 1996 se na podzim 1996 vedení strany shodlo na tom, že Novák ve funkci výkonného místopředsedy neobstál a bylo rozhodnuto tento post zrušit. Ve funkci výkonného místopředsedy měl i zodpovědnost za stranické finance, včetně kauz falešných a anonymních sponzorů ODS z poloviny 90. let . Koncem roku 1997 byly tyto aféry jedním z důvodů pádu vlády Václava Klause. Novák na sebe odpovědnost vzal a rezignoval na poslanecký mandát. V únoru 1998 byl zatčen a poslán do vazby pro podezření z krácení daní tím, že sponzorský dar pro ODS od Milana Šrejbra rozepsal na dva neexistující dárce. V listopadu 2000 ale odvolací soud potvrdil předchozí soudní verdikt, že Novák je nevinen. V květnu 2001 pak ministr spravedlnosti Jarosla...

Jozef Štolc (1)

24. 3. 1908, Hranovnica, okr. Poprad - 15. 7. 1981 Bratislava. Študoval v r. 1928-1932 na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave , v r. 1932-1933 na Filozofickej fakulte viedenskej univerzity . 1941 PhDr., 1949 doc., 1964 CSc., 1969 DrSc. Pôsobil v r. 1935-1940 na gymnáziu v Liptovskom Mikuláši, na učiteľskom ústave v Spišskej Novej Vsi a na gymnáziu v Bratislave , v r. 1940-1945 pracovník Ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave, v r. 1946-1951 pracovník Slovenskej akadémie vied a umení . V r. 1951 pracovník vydavateľstva Slovenský spisovateľ v Bratislave , v r. 1952-1953 Slovenského pedagogického nakladateľstva v Bratislave , v r. 1953-1954 pracovník Ústavu slovenského jazyka Slovenskej akadémie vied , v r. 1954-1959 katedry slovenského jazyka a literatúry Fakulty spoločenských vied Vysokej školy pedagogickej v Bratislave , 1960-1963 pracovník pobočky Ústavu pro jazyk český Československej akadémie vied v Brne , v r. 1964-1966 pracovník Ústavu slovenského jazyka SAV, v r. 1967-1976 Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra SAV , od r. 1976 na dôchodku. V r. 1945-1948 člen stálej komisie pre stanovenie úradných názvov miest, obcí a osád pri Povereníctve vnútra. V r. 1968-1972 podpredseda Združenia slovenských jazykovedcov pri SAV, v r. 1971-1973 podpredseda Slovenskej jazykovednej spoločnosti pri SAV. V r. 1970-1979 člen komisie pre obhajoby kandidátskych dizertačných prác vo vednom odbore slovenský jazyk a člen komisie pre obhajoby doktorských dizertačných prác vo vednom odbore slovenský jazyk. 1976 Strieborná čestná plaketa Ľudovíta Štúra za zásluhy v spoločenských vedách. Pracoval v oblasti výskumu slovenského jazyka, najmä výs...

Julius Seidlitz (1)

Narozen 3. září 1814 v Praze, zemřel 8. března 1857 ve Vídni. Spisovatel, žurnalista a vydavetel časopisů.

Jan Bém (1)

Jan Bém byl československý sportovec, atlet, který se specializoval na skok o tyči. S atletikou začínal v roce 1934 v Telči, později pokračoval v pražských oddílech VS, NSK a VSK a Sokol Královské Vinohrady. V roce 1946 v Oslo vybojoval na mistrovství Evropy bronzovou medaili . Celkem pětkrát zlepšil československý rekord ve skoku o tyči . Většina jeho dvanácti domácích mistrovských titulů pochází z doby druhé světové války. Po skončení sportovní kariéry působil jako atletický funkcionář a docent Stavební fakulty ČVUT.

Modest Morariu (1)

Básník, esejista, prozaik a překladatel z francouzštiny .

Jan Sázavský (1)

Narozen 7.12.1950 v Praze. Mgr., absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu, působil jako sekretář svazu lyžování a později karate při ÚV ČSTV. Od roku 1992 je sekretářem pražského tenisového svazu, věnuje se také alternativní medicíně.

Luboš Švec (1)

Pracovník Historického ústavu AV ČR se specializací na novodobé dějiny východní Evropy a pobaltských zemí.

Světlana Procházková (1)

Narozena 9.10.1962. Ing., spolumajitelka prodejní Galerie Procházka a firmy TRANS ARS Procházka, spol. v Českých Budějovicích, věnuje se obchodu s uměním, zabývá se zprostředkovatelskou činností v oblasti lidových řemesel a hudby, pořádá odborné kurzy, školení a jiné vzdělávací akce včetně lektorské činnosti, je autorkou kuchařky.

Robin Casarjian (1)

Americká psychoterapeutka.

Jacqueline Hickey (1)

Mary O'Keef Young (1)

Stefanie Roediger-Streubel (1)

Německá autorka publikací o výživě a minerálech.

Norman Manea (1)

Americký spisovatel rumunského původu, autor románů a esejí o holokaustu a o každodenním životě v komunistickém státě a v exilu. Též vysokoškolský učitel.

Mirko Boleslavský (1)

Anna Blahová (1)

PhDr., slovenská redaktorka, překladatelka z francouštiny a češtiny.

R. O. Sickey (1)

Evžen Rošický vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1931 až 1941 závodil za SK Slavia Praha, reprezentoval též na LOH 1936 v Berlíně. Stal se mistrem Československa v běhu na 800 metrů , běhu na 400 metrů překážek , byl též členem mistrovských štafet v běhu na 4x100 m a 4x400 m . Rošického časy na 800 m a 400 m překážek byly ve své době československými rekordy. Jeho nejlepší osobní výkony představovaly na trati 800 m čas 1:54,6 z roku 1935 a na trati 400 m překážek čas 56,9 z roku 1939. V roce 1935 Rošický vstoupil do KSČ a stal se novinářem. Do Rudého práva a Haló novin přispíval sportovními články, psal také fejetony a povídky do Národní práce. Během 2. světové války se stal členem protifašistického odboje. Spolu s otcem Jaroslavem Rošickým spolupracoval s ilegální skupinou Kapitán Nemo . 18. června 1942 byli oba zatčeni, 25. června pak v Praze na Kobyliské střelnici popraveni.

Antonín Zatloukal (1)

Prof. dr. Antonín Zatloukal studoval na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1935-1939. Jeho učiteli byli mj. profesoři F. Stiebnitz, F. Novotný, J. Kopal a V. Černý. V letech 1940-1945 vykonával různá, převážně manuální zaměstnání. Po 2 světové válce začal působit na filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci na katedře romanistiky, kde se stal docentem a později řádným profesorem. Olomoucké univerzitě zůstal věrný až do svého odchodu do důchodu. Byl členem našich i zahraničních společností a dlouholetým korespondentem Revue d'Histoire Littéraire de la France a L'Année balzacienne.

J. F Machotka (1)

Virgine Andrews (1)

Igor Houdek (1)

Pracovník Horské služby, autor publikací z oboru.

Karel Šandera (1)

Narozen 25.1.1903 v Mohelně na Moravě, zemřel 8.7.1959 v Praze. Ing., RNDr., DrSc., profesor technologie a fyzikální chemie potravin na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Práce v oboru.

Helga Königsdorf (1)

Německá matematička a spisovatelka.

Sergej Michajlovič Il'jašenko (1)

Ruský fyzik, publikace z oboru.

Aleksandr L'vovič Kljačkin (1)

Sovětský technik, autor publikace o letadlových reaktivních motorech.

Icchokas Meras (1)

Litevský prozaik židovského původu. Od roku 1972 žil v Izraeli.

Victor Ion Popa (1)

Rumunský učitel, herec, překladatel, dramatik a autor populárních písní.

Heide-Lore Kluckhohnn (1)

Německá autorka dětské knihy o psech.

Harald Kruse (1)

Autor příručky o přežití v extrémních situacích.

Jaromír Steinhauser (1)

Sean McMullen (1)

Australský spisovatel, autor sci-fi.

Sara Grisewood (1)

Autorka příruček pro ruční práce.

Ant Skalandis (1)

Ruský autor sci-fi, vystudovaný inženýr chemie.

Martin Hengel (1)

Martin Hengel byl německý evangelický teolog a novozákonní badatel. V letech 1972–1992 působil na Univerzitě v Tübingen. Specializoval se na dějiny raného judaismu a křesťanství. Zajímal jej především vztah mezi helenismem a palestinským judaismem a jejich vliv na počátky křesťanství. Při Univerzitě v Tübingen založil Institut pro starověký judaismus a helénská náboženství přitahující badatele z celého světa.

Jiří Hofman (1)

Jiří Hofman je bývalý český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, pak náměstek ministra práce a sociálních věcí. V roce 1996 se uvádí jako invalidní důchodce z Frýdku-Místku. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Mandát obhájil ve volbách v roce 1998. Zasedal v petičním výboru a v letech 1998-2002 navíc byl členem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V červnu 2002 po odchodu ze sněmovny byl zvolen do dozorčí rady podniku Severomoravská energetika. V září 2002 ho pak ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach jmenoval svým náměstkem. V září 2006 ho po nástupu na tento rezort odvolal nový ministr Petr Nečas. Angažoval se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Frýdek-Místek za ČSSD. V komunálních volbách roku 1998 kandidoval, ale nebyl zvolen.

Otakar Jedlička (1)

Otakar Jedlička byl český lékař, novinář a spisovatel. Od studentských let přispíval do většiny českých časopisů prózami, vesměs nepříliš originálními a silně inspirovanými příkladem známých spisovatelů. Podrobně zpracoval dějiny bojů v Čechách r. 1866. Byl aktivním členem Sokola. Současníci jej oceňovali pro obětavou vlasteneckou práci i osobní vlastnosti. Narodil se 22. prosince 1845 v Hořiněvsi jako syn lékaře. Nižší školy studoval v Broumově, poté absolvoval gymnázium v Hradci Králové. Roku 1861 se tam spřátelil s o deset let starším spisovatelem Josefem Barákem. V roce 1865 odešel do Prahy, kde byl přijat na lékařskou fakultu. Brzy ho ale postihla rodinná tragédie – zemřel mu otec a tím ztratil zdroj příjmu. Nezbylo mu než si přivydělávat doučováním a novinářstvím, což mělo nepříznivý vliv na jeho studijní výsledky. Na druhou stranu, i s pomocí Josefa Baráka, se zde začala rozvíjet jeho literární tvorba. V Praze rovněž vstoupil do Sokola a byl v této organizaci velmi aktivní. V letech 1872-5 byl praporečníkem, roku 1873 byl zvolen do výboru správního a zábavního. Roku 1876 přijal místo lékaře v Kutné Hoře a o dva roky později ve Smiřicích. Zde roku 1882 obětavě pomáhal při epidemii neštovic. V témže roce onemocněl a určitou dobu se léčil v Piešťanech. V únoru 1883 se při cestě k nemocnému nachladil a na následky nemoci zemřel ve Smiřicích 27. června téhož roku. Byl oceňovaný pro přátelskou povahu, obětavé vlastenectví a lidumilnost. Na pohřeb mu přišlo asi deset tisíc lidí, zejména z blízkého okolí, Hradce Králové a Jaroměře. Literární prvotiny uveřejnil roku 1864 v Nerudově časopisu Rodinná knihovna. Poté přispíval do většiny českých novin a časopisů, jako např. Národní listy, Národní pokrok, Svoboda, Květy, Světozor aj. Měl obdiv k předním vlasteneckým spisovatelům a snažil se napodobovat jejich styl, neusiloval příliš o um...

Edward Schillebeeckx (1)

Edward Cornelis Florentius Alfonsus Schillebeeckx byl belgický teolog a dominikán. Po ukončení humanistických studií v jezuitské koleji v Turnhoutu vstoupil Schillebeeckx ve 20 letech do Řádu kazatelů. Studoval filozofii a teologii v Gentu a Lovani, kde se mu dostalo klasické formace tomistického druhu. Roku 1941 byl vysvěcen na kněze a roku 1943 dosáhl v teologii lektorátu. Začal ihned vyučovat na řádovém učilišti v Lovani. Roku 1951 se stal doktorem teologie v Le Saulchoir, kde navázal přátelství s Marie-Dominikem Chenu. Roku 1956 byl jmenován profesorem dogmatiky na Vyšším institutu náboženských věd lovaňské univerzity. O rok později mu byla nabídnuta katedra dogmatiky a dějin teologie na univerzitě v Nijmegen a následujícího roku získal též katedru křesťanské antropologie na lékařské fakultě téže univerzity. Kardinál Bernard Jan Alfrink si jej povolal jako svého perita na jednání Druhého vatikánského koncilu a Schillebeeckx se tak stal jednou z významných postav tohoto koncilu. Ke konci koncilu mu byla spolu s Pietem Schoonenbergem svěřena příprava základních linií tzv. Holandského katechismu. Roku 1965 založil spolu s Karlem Rahnerem časopis Concilium. Publikace knih Jezus, het verhaal van een levende a Gerechtigheid en liefde. Genade en bevrijding vyvolala vážnou kritiku mezi katolickými teology. Roku 1978 byl proto povolán do Říma, aby vyjasnil některé body své nauky. Schillebeecx namísto toho poslal do Říma jen malý spisek, v němž odpověděl na christologické námitky. Po volbě Jana Pavla II. byl Schillebeeckx znovu povolán do Říma, tentokrát uposlechl. Při pohovorech se třemi teology měl vyjasnit některé své formulace, které se týkaly božství Ježíše Krista, jeho vědomí, hodnoty oběti Kristovy, ustanovení eucharistie, založení církve, Ježíšova početí a objektivity Ježíšova vzkříšení. Výsledkem pohovorů byl požadavek vůči Schillebeeckovi, aby ...

František Kovár (1)

František Kovář byl český římskokatolický reformistický kněz, později teolog, religionista, publicista, novinář, překladatel, editor, duchovní a třetí biskup-patriarcha Církve československé , profesor-biblista a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké , po roce 1950 profesor Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze. Po absolvování gymnaziálních studií v Boskovicích vystudoval teologickou fakultu Karlovy univerzity , kněžské svěcení přijal 6. července 1913. Krátce působil jako zatímní katecheta v Doubravce u Plzně a kaplan ve Stříbře , v letech 1914–1918 na své alma mater zastával pozice adjunkta a suplenta stolice novozákonní vědy. Na základě obhájené disertační práce Jesus Christus qua Magister et Paedagogus získal v roce 1916 doktorát teologie. Vedle svého akademického působení vyučoval náboženství na soukromých gymnáziích v Praze , souběžně navštěvoval další přednášky na Filozofické fakultě UK. Po vzniku samostatné Československé republiky vstoupil do služeb Ministerstva školství a národní osvěty, kde s přestávkami a v různých funkcích působil v období 1919–1935; zůstal však přitom aktivním účastníkem událostí souvisejících se vznikem a následným vývojem Církve československé. Vzhledem k tomu, že po celou dobu vysokoškolských studií i svého pedagogického angažmá patřil ke stoupencům idejí katolického modernismu, zapojil se aktivně do činnosti obnovené Jednoty katolického duchovenstva československého i jejího radikálního křídla Ohnisko, v dubnu – září 1919 spolu s Matějem Pavlíkem redigoval jeho tiskový orgán Právo národa. Zúčastnil se valného sjezdu Klubu reformních kněží 8. ledna 1920 v pražském Národním domě na Smíchově, v jehož průběhu byla ustavena Církev československá, i první schůze jejího řídícího grémia 9. ledna 1920, oficiál...

Archibald Václav Novák (1)

Archibald Václav Novák byl český cestovatel, spisovatel, nakladatel a komunální politik. Ve 20. a 30. letech 20. století se proslavil jako autor cestopisů a populární beletrie s exotickou tematikou. Archibald Václav Novák se narodil 28. dubna 1895 ve Vodňanech jako nejmladší ze synů soudního úředníka. Dětství bylo ovlivněno úmrtím otce a nelehkou finanční situací rodiny. V pěti letech navíc přišel o levé oko. Vyučil se zedníkem, později odešel do Prahy studovat stavební průmyslovku. V době první světové války pracoval v několika stavebních kancelářích jako stavební technik. V tomto období se také oženil s bankovní úřednicí Marií Hohausovou. Po válce, v roce 1919, se i s manželkou vydal do Francouzské polynésie na ostrov Tahiti. Plánoval se zde usadit, ale chtěl také zjistit stav observatoře, zřízené roku 1910 v Papeete M. R. Štefánikem. Cestoval přes Spojené státy americké, kde si na další cestu vydělával mimo jiné psaním článků do krajanského tisku a přednáškami pro Čechy a Slováky žijící v USA. Nedlouho po příjezdu do Ameriky, 26. prosince 1919, se manželům Novákovým narodil v New Yorku syn Václav. Pobyt v Americe trval téměř rok - teprve v srpnu 1920 pokračoval Archibald Václav Novák s rodinou v cestě na Tahiti přístavu Papeete. Ukázalo se, že relita na ostrovech není tak ideální, jak si Novák představoval. Štefánikovu observatoř nalezl opuštěnou a bez vybavení. Nevyšly ani plány na získání vlastního pozemku. Pobyt na Tahiti tak nakonec trval pouze tři měsíce. Archibald Václav Novák během této doby procestoval ostrov Tahiti, navštívil i sousední ostrov Moorea a také Závětrné ostrovy Huahine, Raiatea, Tahaa a Bora-Bora. Vydal se i na korálový ostrov Anaa v souostroví Tuamotu, aby se seznámil se způsobem lovu perel. Koncem listopadu 1920 opustili manželé Novákovi Tahiti a vrátili se do Spojených států. Zde strávili ještě půl roku, kdy si vyděláva...

Abu l-Hasan 'Alí ibn Husain al Mas'údí (1)

Semen Jefimovič Bresler (1)

Ruský fyzik, autor publikací z oboru molekulární biologie a radioaktivity.

František Norbert Hrachovský (1)

Narozen 11.9.1879 v Kněždubu u Strážnice, zemřel 18.1.1943 v koncentračním táboře Osvětim. ThDr., katolický kněz, homiletik, teologické a filosofické práce, publicista a redaktor.

Eugène Aisberg (1)

Francouzský fyzik, spisovatel a propagátor rádia a televize.

Otto L Bettmann (1)

Jarmila Černíková (3)

Hermína Franková je spisovatelka knih pro děti i pro dospělé. Vystudovala farmacii na brněnské Masarykově Univerzitě. Její knihy začaly vycházet na začátku 60.let. V roce 1968 napsala krátkou povídku pro děti Čarodějnička na koštěti, podle níž v příštím roce napsala námět k filmové fantasy komedii Dívka na koštěti. V 60. letech napsala i řadu knih pro dospělé, například Děti platí polovic?, Ženy pod helmou či Blázni a Pythagoras. V 70.letech kvůli zákazu publikace pracovala ve svém původním oboru v lékárně, v té době také vydala několik knih pod cizími jmény. Od začátku 80.let se snažila vracet k psaní pod vlastním jménem. Vrátila se k čarodějnickému tématu a napsala scénář k sérii fantasy komedií Ohnivé ženy. Od 90.let se znovu může naplno věnovat psaní; podílela se například na scénáři projektu Kinolabyrint na výstavu v japonské Ósace. Hermína Franková miluje jižní Čechy. Hold jim vzdala například v knihách Kluk od vody či Jupí, jdeme do světa . Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách. Nejvíc času tráví s rodinou, má dvě dcery a tři vnučky.

Eva Menzelová (1)

Spoluautorka matematické příručky pro základní školy.

lois Lošťák (1)

riedmar Krautwurst (1)

Růžena Buchtelová (1)

Pavel Strnad (1)

Narozen 10. 3. 1946 v Brně. Doc. MUDr., CSc. Neurolog. Publikace z oboru.

Karel Zink (1)

Narozen 27.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1975 tamtéž. Knihkupec, nakladatel, antikvář, publikace o knižních aukcích.

Albert Demangeon (1)

Albert Demangeon je francouzský geograf, narozen v Cormeilles , v roce 1872 a zemřel v Paříži v roce 1940

Anton Hoffmann (1)

Narozen 13. 6. 1826 v Liberci, zemřel 30. 3. 1896 tamtéž. Katolický kněz, kronikář, okresní školní inspektor, autor historických publikací a seznamu litoměřických seminaristů z roku 1847.

Ludvík Kulhánek (2)

Narozen 15.7.1865 v Domažlicích, zemřel 19.12.1943 v Praze. Katecheta, náboženské práce, duchovní hry a veselohry.

Sáva Suchevič (1)

Narozen 27. 11. 1920 v Třebovli, zemřel 22. 2. 2007. PhDr., historik umění, pořadatel katalogu výstavy a sborníku vlastivědných prací, odborník v oblasti památkové péče.

Dagmar Pohunková (1)

Narozena 1929 ve Vídni . MUDr., publikace z oboru endokrinologie, sociální medicíny, lékařské etiky a veřejného zdravotnictví, též překlady z němčiny. Náboženská publicistka a redaktorka.

Karl Frielingsdorf (1)

Karl Frielingsdorf SJ, doktor bohosloví, emeritní profesor náboženské výchovy a pastorální psychologie, ředitel pastorační psychologie vzdělávání "duchovně růst".

Arthur Ernest Wilder Smith (1)

Britský profesor, organický chemik a zastánce kreacionismu.

Marek Szal (2)

Polský knižní ilustrátor a grafik.

Terezie z Lisieux (1)

Svatá Terezie z Lisieux , vlastním jménem Thérèse Martin a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "Terezička" nebo "Terezie od Ježíška", byla francouzská řeholnice nyní uctívaná jako katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve . Terezie se narodila 2. ledna 1873 v Alençon jako nejmladší z devíti dětí Louise Martina a jeho manželky Zélie, rozené Guérinové. Měla čtyři sestry: Marii , Pavlínu , Leonii a Célinu , další čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Tereziiným narozením. Terezii byla při křtu za kmotru její sestra, tehdy třináctiletá Marie. První roky svého života prožila Terezie v Alençon, po smrti Zélie Martinové se celá rodina přestěhovala do Lisieux, kde žil se svou rodinou bratr Tereziiny matky, Isidor Guérin. Terezie vyrůstala v katolické rodině. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, roku 1882, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do kláštera karmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze následovala i nejstarší ze sester Martinových, Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou. V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Byla příliš mladá, musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa. Karmelitky v Lisieux ji měly za pyšnou a domýšlivou, protože jí příliš nerozuměly, po určitou dobu vše doplňovalo až chorobn...

Zdeňka Taplová (1)