10681–10740 z 143094 Autoři
Anne Ashley (5)
Anne Ashley se narodila v Leicester, Anglii kde se i vzdělávala. Žila po dlouhou dobu ve Skotsku, nyní žije v západní zemi Anglie s manželem, dvěma syny a dvěma kočkami. Píše historické romance pro Mills & Boon od roku 1997.
Více od autora
Anna Markowitz (5)
Narozena 25.11.1949. Pěvkyně, pianistka, hudební pedagožka, autorka poezie a prózy.
Více od autora
Anna Maria Liberati (3)
Narodila se v Římě v roce 1951, promovala v oboru klasické literatury na univerzitě La Sapienza v Římě, kde kromě toho navštěvovala kurzy archeologie na národní archeologické škole. V současné době je ředitelkou Muzea římské civilizace v Římě. Publikovala mnoho článků z oboru muzeologie a archeologie o různých aspektech římské civilizace, řídí ediční řadu Život a oděvy starých Římanů a spolupracuje s odbornými časopisy. Je jedním z organizátorů výstav v Itálii a v zahraničí a četných archelologických kongresů. Nedávno publikovala monografii "Římský dům" pro řadu "Imago urgis" a statě "Dům ve městě", "Knihy, noviny a korespondence", "Vojáci a válka ve všedním životě ve starověké Itálii" a "Legie - Dějiny římských vojáků".
Více od autora
Anna (4)
Více od autora
Anita Franková (4)
Narodila se jako jediné dítě v rodině advokáta v Litomyšli. Krásné a šťastné dětství ukončil Mnichov. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde ji zastihla okupace se všemi protižidovskými opatřeními, včetně zákazu školní docházky. Anita místo páté třídy navštěvovala jen ilegální kroužek. Tatínek náhle zemřel. V létě 1942 byly s maminkou deportovány do Terezína. V dívčím domově L 410 se seznámila s děvčaty, s nimiž se pak přátelila celý život. V prosinci 1943 byly s maminkou zařazeny do transportu s cílem Osvětim, rodinný tábor. Koncem července 1944 se dostaly do tábora Stutthof a poté do jeho pobočného tábora Guttau. Společně prožily, chatrně oblečené a vysílené, evakuační pochod vězňů. Když se po delším pochodu vrátily do tábora, Anita onemocněla, a dalšího pochodu už nebyla schopna. Obě proto spolu s několika málo vězni zůstaly v táboře. Jen náhodou pak unikly smrti, když esesáci začali vězně vraždit injekcemi, střelbou, údery pažbou pušek. Anita s maminkou po několika ranách upadly do bezvědomí, ale za nějaký čas se probraly na sněhu: esesáci byli pryč. Za tři dny je našli vojáci Rudé armády a převezli je do nemocnice v Syzrani a Kujbyševu. Domů se vrátila nejprve Anita v listopadu 1945, její maminka až v březnu 1946. O čtyři toky poději však na následky zranění z Guttau zemřela. Všechny Anitiny vzpomínky a vlastně celý její život byl pevně spojen s maminkou, která jí svou pohotovostí a statečností několikrát zachránila život. Po návratu se Anitě podařilo vystudovat vat obor dějepis-archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se také provdala a narodila se jí jediná dcera Ela. Po promoci pracovala několik let ve Státním ústředním archivu jako archivářka, od 1. října 1969 až do své smrti, tedy téměř čtyřicet let, byla zaměstnána v pražském Židovském muzeu. Podílela se na vytvoření Dokumentačního střediska, z něhož později vzniklo oddělení holocaustu. Můžeme říci, že počáteční rozčlenění a uspořádání písemného, fotografického a ...
Více od autora
Angelo Scarano (6)
Angelo Scarano se narodil na jihu Itálie, v dětství se ale přestěhoval do Čech, kde dochodil základní školu a vystudoval gymnázium. Do rodné Itálie se znovu vrátil během svých studií biblistiky na Papežském biblickém institutu v Římě. Od roku 2003 působí jako odborný asistent na Katedře biblických věd KTF UK v Praze. V roce 2004 obhájil a publikoval svou doktorskou práci. Je knězem pražské arcidiecéze a v současnosti působí ve farnosti Praha - Stodůlky.
Více od autora
Angelika Kipp (7)
Sociální pracovnice, spisovatelka, autorka publikací zaměřených na ruční práce.
Více od autora
Andrzej Kuśniewicz (5)
Polský prozaik, esejista, básník, redaktor „Miesięcznika Literackiego”.
Více od autora
Andrea-Anna Cavelius (5)
Německá redaktorka, autorka a lektorka knih z oboru zdravotnictví a psychologie.
Více od autora
Andrea Wandel (7)
Andrea Wandel miluje koně už tak dlouho, její paměť sahá, a skoro stejně dlouho na nich jezdí. Dlouhá léta pracovala jako hudební redaktorka v nejrůznějších německých časopisech, než se rozhodla proměnit zálibu v zaměstnání. Její první kniha nazvaná Kamarád pro Marii vyšla v roce 2003. Po ní následovalo deset dobrodružných příběhů o Marii a jejím newforestském poníkovi Šťístkovi. Knižní řada o Sonnenhofu, Mareike, Julii a jejich nezbedných haflinzích je napsána přímo pro Pony Club. Až doposud vyšly čtyři díly a další se připravují. Andrea Wandel žije na předměstí Berlína se svým manželem, dětmi, psem, kočkou, morčaty a samozřejmě také s koňmi: německým jezdeckým poníkem, newforestským poníkem a jedním velmi starým shagya-arabem.
Více od autora
André Suarés (5)
André Suarès, vlastním jménem Isaac Félix Suarès , byl francouzský básník, spisovatel, dramatik, esejista, kritik a autor životopisů. Narodil se v bohaté židovské rodině v Marseille. Studoval na École normale supérieure, kde se spřátelil s Romainem Rollandem. Studia nedokončil a začal se živit psaním kritik a další novinářskou prací. Při Dreyfusově aféře se aktivně zapojil po boku Emila Zoly ve prospěch obviněného. Byl členem skupiny básníků a spisovatelů, která se utvořila okolo redakce časopisu La Nouvelle Revue française. Dalšími členy skupiny byli např. André Gide, Charles Péguy, Henri Ghéon, Léon-Paul Fargue, Jacques Copeau. Za druhé světové války se musel skrývat. Používal řadu pseudonymů: Caërdal, ResSua, Félix Bangor, Ponce Bondel, William Makepace Bruce, Yves Scantrel, André de Séipse, ad. Dále napsal eseje o básníku Paulu Claudelovi, skladatelích Bachovi a Mozartovi. Byla vydána jeho korespondence s následujícími kolegy a přáteli: Paul Claudel , Romain Rolland , Charles Péguy , André Gide .
Více od autora
André Laurie (7)
André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.
Více od autora
András Berkesi (7)
Byl maďarský spisovatel, autor detektivních a špionážních románů. Byl chráněncem Kadárova režimu a od roku 1945 působil jako důstojník tajné politické policie komunistického režimu. Ve svých dílech většinou líčí boj proti nepřátelům proletariátu a proti kontrarevoluci. V toto duchu jsou pochopitelně i líčeny události v Maďarsku roku 1956. Přesto autor patří dodnes k nejčtenějším domácím spisovatelům a jeho dílo je předmětem živé literární a politické diskuse.
Více od autora
Amedeo Molnár (6)
Amedeo Molnár byl český teolog, vysokoškolský pedagog a historik, ve své době přední badatel v oboru medievistiky, světově známý především studiemi o české a evropské reformaci a středověkém kacířství. Jako polyhistor klasické vzdělanosti byl znalcem patristiky, valdenství, Husa a husitství a teologického vývoje Českých bratří. Narodil se jako mladší syn elektroinženýra Bedřicha Molnára a učitelky Anity, rozené Selli. Studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze, kde byl jeho učitelem literární historik Felix Vodička. Zde byl za Protektorátu Čechy a Morava pro své výborné znalosti němčiny a přátelství se studentem Roubíčkem při maturitě v roce 1942 účelově označen jako příslušník židovské rasy. Po maturitě absolvoval v letech 1942–1945 teologický kurs, organizovaný v době německé okupace Synodní radou Českobratrské církve evangelické. České vysoké školy totiž byly za války zavřeny. V letech 1944 a 1945 byl vikářem v Železném Brodě. Po osvobození Československa se zapsal v letním semestru 1945 jako posluchač na Husovu fakultu v Praze a zároveň i na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V letech 1945 a 1946 studoval ve francouzském Štrasburku. Roku 1947 se stal asistentem na Husově teologické fakultě v Praze a v březnu 1948 zde obhájil doktorskou práci o Lukáši Pražském. V květnu téhož roku získal i doktorát univerzity ve Štrasburku . Roku 1949 se habilitoval na Husově fakultě pro obor církevních dějin a – po rozdělení bohosloveckých fakult na husitskou a evangelickou – v roce 1950 se stal docentem historické symboliky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Tehdy se oženil s bohoslovkou Marií, rozenou Harantovou , která od roku 1952 působila jako vikářka, resp. farářka Českobratrské církve evangelické na sborech Praha-Kliment, Horní Počernice a Kladno). V roce 1964 se jim narodila d...
Více od autora
Amanda Conner (9)
Americká autorka a kreslířka komiksů. Ilustrátorka v reklamních agenturách.
Více od autora
Alžběta Bublanová (6)
Alžběta Bublanová je česká spisovatelka. Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého. V roce 2012 debutovala sbírkou povídek Čtyři stěny, za niž získala Cenu Karla Hynka Máchy. V následujících letech jí vyšly knihy V Tichu , Odraz ode dna , Barák a Ti, kterým se narodíš . Pracuje jako lektorka psaní v „Kurzech z obýváku“. Vydává také lokální časopis o pražském náměstí Jiřího z Poděbrad „Náměsíčník“. Jejím otcem je bývalý ministr vnitra František Bublan. Její matka se jmenuje Věra Bublanová. Má dva sourozence. Je vdaná, její muž se jmenuje Ondřej a mají spolu dceru Julii. Od osmnácti let žije v Praze.
Více od autora
Alžběta Birnbaumová (6)
Alžběta Birnbaumová , rozena Šourková byla česká historička umění první absolventka dějin umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity a spisovatelka, v letech 1923-1925 manželka Václava Breindla a v letech 1926-1934 manželka Vojtěcha Birnbauma. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu na Smíchově v Praze vystudovala v letech 1920-1925 dějiny umění na Filosofické fakultě UK . Již během studií se provdala za profesora přírodopisu smíchovského gymnázia a pozdějšího profesora obecné zoologie na Přírodovědecké fakultě UK dr. Václava Breindla .. Jako první historička umění na české Karlově univerzitě roku 1925 obhájila rigorózní práci na téma Zámek "Troja" u Prahy. Vydala k tomuto tématu řadu časopiseckých článků a publikací. V době studií se zamilovala do svého o 21 let staršího profesora, Vojtěcha Birnbauma, za něhož se 21. ledna 1926 na Staroměstské radnici provdala, za svědka šel Birnbaumův příterl, historik Josef Šusta. Po osmi letech manželství Birnbaum předčasně zemřel. Alžběta po něm převzala činnost v klubu Za starou Prahu a od roku 1928 také funkci. Na počest svého manžela sestavila sborník Listy z dějin umění, do kterého kromě statí zařadila také jeho korespondenci. Od roku 1938 spolupracovala s redakcí Ottova naučného slovníku nové doby. V letech 1938-1948 byla editorkou edice Poklady národního umění, 1946 založila knižnici Horizont. V 50. letech byla zatčena, po propuštění pracovala v Pražském památkovém středisku. Zemřela v Praze 18. 11. 1967. Přeložila knihu Friedricha Wilhelma Foerstera "Evropa a německá otázka", Praha 1938 Literární pozůstalost je uložena v archivu Ústavu dějin umění České akademie věd. Konvolut předmětů ze své domácnosti Birnbaumová darovala do sbírek Národního muzea v Praze....
Více od autora
Alojz Lorenc (1)
Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...
Více od autora
Alois Urban (7)
Narozen: 9. října 1912 v Ústí nad Orlicí Zemřel: 9. ledna 1981 v Praze Alois Urban po maturitě na reálce v České Třebové v roce 1931 pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1935 získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. V roce 1937 získal doktorát za práci z diferenciální geometrie. Do roku 1945 působil na středních školách, po válce se stal asistentem na Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. V roce 1948 studoval v Holandsku u profesora Schoutena. V roce 1950 se habilitoval a v roce 1954 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na stavební fakultě ČVUT. Alois Urban byl spoluautorem středoškolské učebnice Deskriptivní geometrie pro 11. ročník. V 60. letech vyšly dva díly jeho známé vysokoškolské učebnice Deskriptivní geometrie.
Více od autora
Allen Carr (7)
Allen Carr byl britský autor knih o odvykání kouření a dalších psychických závislostech včetně závislosti na alkoholu. Založil síť klinik, které odvykají kouření jeho metodou the Easyway. Do roku 1983, než ve svých 48 letech přestal kouřit, kouřil třiatřicet let a v posledních letech až 100 cigaret denně. Než Allen Carr přestal kouřit a začal se profesionálně věnovat problému kouření, živil se jako účetní. Provedl mnoho pokusů přestat kouřit a vždy trpěl silnými abstinenčními příznaky. V posledních letech dokázal vykouřit i 100 cigaret denně, ovšem nikdy méně než tři krabičky denně. 15. července 1983 přestal kouřit natrvalo. Začal zkoumat, proč bylo tak jednoduché přestat kouřit, ale nemohl tomu přijít na kloub, než zjistil, že problém není nutno hledat v tom, proč to bylo tak jednoduché, nýbrž spíše proč se to zdá jiným kuřákům tak těžké. Začal se profesionálně věnovat problému závislosti na nikotinu a léčit z této závislosti kuřáky; nejdříve svou metodu používal na individuálních sezeních ve svém bytě a nakonec při skupinových seminářích. Dnes se tyto skupinové semináře konají po celém světě pod značkou Allen Carr’s EASYWAY®. V roce 1985 Carr napsal svou nejznámější knihu Snadná cesta jak přestat kouřit. Dodnes je to nejprodávanější kniha o odvykání kouření na světě. Metoda EASYWAY je v principu protikladem tradiční „metody silné vůle“. Allen Carr tvrdil, že k tomu, aby člověk přestal kouřit, silnou vůli nepotřebuje. Potřebuje se pouze myšlenkově naladit do stavu, kdy nebude po cigaretách tesknit. Jestliže se takto kuřák naladí ještě během doby, co kouří, bude vyléčen ze své závislosti v momentě, kdy típne svou poslední cigaretu. Metoda se zakládá na analýze a racionálním vhledu. Carr kuřákům vysvětloval, že samotná drogová závislost na nikotinu je poměrně slabá, kuřák při odvykání necítí žádnou fyzickou bolest, je to jen pocit prázdnoty. Skutečným problémem jsou podle něj pochybnosti. Kuřák sice chce přestat,...
Více od autora
Alison Mackonochie (7)
Anglicky píšící autorka publikací o těhotenství a péči o dítě. Redaktorka a spisovatelka.
Více od autora
Alfréd Rényi (3)
Alfréd Rényi byl maďarský matematik, který pracoval v oborech kombinatorika, teorie grafů, teorie čísel, ale nejvíce vynikl v teorii pravděpodobnosti. Rényi se narodil v Budapešti do rodiny maďarských Židů; jeho otec Artur Rényi byl strojní inženýr a jeho matka Barbara Alexanderová byla dcerou filozofa a literárního kritika Bernáta Alexandera. Kvůli tehdy platnému protižidovskému zákonu nemohl být přijat v roce 1939 na univerzitu, ale v roce 1940 se zapsal na Budapešťskou univerzitu. Studium dokončil v roce 1944. Byl odveden na nucené práce, z kterých utekl. V roce 1947 dokončil doktorská studia na Szegedské univerzitě, pod vedením Frigyese Riesze. V roce 1946 se oženil s Katalin Schulhofovou , rovněž matematičkou. V roce 1948 se jin narodila dcera Zsuzsanna. Po krátkém působení jako profesorský asistent v Budapešti byl v roce 1949 jmenován mimořádným profesorem na Debrecínské univerzitě. V roce 1950 založil Matematický institut Maďarské akademie věd, a řídil ho až do své smrti. Nyní nese institut jeho jméno. Rozvinul dále axiomatickou teorii pravděpodobnosti Kolmogorova.
Více od autora
Alfred Neumann (4)
Alfred Neumann je rodem Prus, narodil se 15. října 1895 v Lidzbarku jako syn obchodníka s dřívím. V rodišti strávil jen nejútlejší dětství, pak žil v Berlíně, kde studoval. Po studiích romanistiky stal novinářem, pak dramaturgem Komorních her mnichovských. Sám říká, že je "typickým pětadevadesátníkem", že nepokládá vliv místa, kde žil, za tak důležitý, jako vliv bouřlivé doby svého mládí. Po úspěchu svého prvního románu oddal se Neumann úplně spisovatelství. Od roku 1933 žije trvale ve Florencii, kamž zajíždíval již dříve. Za První světové války psal verše, pro válce debutoval dramatem Vlastenec, jednajícím o caru Pavlovi, který se ze strachu stane ukrutníkem . Pak následoval román Ďábel , za který autor dostal Kleistovu cenu , Rebelové román, o němž praví kritika, že je divukrásným květem německé řeči, a Guerra, pokračování Rebelů, líčící revoluci v Toskánsku v roce 1848, Hrdina, z ovzduší fémových vražd v poválečném Německu, Zrcadlo bláznů román o vévodovi Jindřichu II. z Lehnice, v němž se uplatňuje Neumannův humor, a drama Rod Danieli. Poslední díla jsou Nový césar , Císařství a Královna Kristina Švédská .
Více od autora
Alexandros Charalambidis (6)
PhDr. Alexandros Charalambidis je absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze obor učitelství 5. až 12. stupeň se zaměřením na ruský jazyk a hudební výchovu a je mj. autorem řady učebnic hudební výchovy pro žáky druhého stupně ZŠ, víceletých gymnázií i čtyřletých gymnázií.
Více od autora
Alexandra Rebrová (4)
Historička, archivářka, knihovnice, PhDr., Narozena 4.5. 1945 v Daruvaru v bývalé Jugoslávii.
Více od autora
Alexandra Jirkovská (8)
Prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc. je přední osobností v oboru diabetologie a vnitřního lékařství. Byla zvolena do výboru European Foot Study Group, do níž se dostala vytrvalou pílí a aktivitou v oboru. Prof. Jirkovská přednáší zejména na postgraduálních akcích, seminářích, symposiích i předatestačních kursech. Profesorka vnitřních nemocí , MUDr., CSc., diabetoložka . Zabývá se syndromem diabetické nohy. Publikace z oboru.
Více od autora
Alexandr Ort (6)
Alexandr Ort byl český historik a politolog, jehož oborem zájmu byla česká a zahraniční politika a mezinárodní vztahy. Vystudoval na Vysoké škole politické a sociální a v akademickém prostředí již zůstal. Od roku 1949 působil postupně na Universitě 17. listopadu, na Vysoké škole politických a hospodářských věd, na Fakultě mezinárodních vztahů UK, a především v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii, kde zastával několik let post zástupce ředitele. Zabýval se zejména vnitřní a vnější politikou Francie a teorií mezinárodních vztahů. Jelikož byl aktivním účastníkem pražského jara 1968, musel po nástupu normalizace akademické prostředí opustit. Po sametové revoluci obnovil pedagogickou činnost na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Fakultě mezinárodních vztahů VŠE, kde stál u vzniku Střediska mezinárodních studií Jana Masaryka, nejstaršího českého pracoviště zaměřeného na výuku a výzkum mezinárodní politiky a diplomacie. Vyučoval i na Komenského univerzitě v Bratislavě a VŠMVV v Praze, svou pozornost soustředil na problematiku evropské integrace a české diplomacie. Zasedal v několika redakčních radách, jezdil přednášet do zahraničí a kromě toho zastával post předsedy správní rady Nadace Jiřího z Poděbrad pro evropskou spolupráci, jakož i Výboru sdružení Za evropský dům. Je autorem řady publikací, z nichž některé byly přeloženy do cizích jazyků, a rovněž překladů knih z francouzštiny a ruštiny. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Ort
Více od autora
Alex Garland (4)
Alex Garland je anglický romanopisec, scenárista a režisér. Vystudoval dějiny umění na Manchesterské univerzitě. V prvním románu Pláž , který se brzy stal kultovním, čerpal Garland ze svých zážitků, kdy jako batůžkář cestoval po světě. Román byl zfilmovaný, stejně jako i další kniha Tesseract . Napsal scénář například k filmům 28 dní poté , Sunshine , Neopouštěj mě , Dredd nebo Ex Machina , který i režíroval, stejně jako film Annihilation .
Více od autora
Aleš Rozehnal (6)
JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D., je český advokát, bývalý jednatel společnosti CET 21 s.r.o. Zabývá se mediálním a soukromým právem. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy . Je autorem publikace Úvěry zajištěné zástavním právem. Je spoluautorem knihy Korupce na český způsob. Působí jako vedoucí katedry práva na Bankovním institutu a jako odborný asistent na Fakultě právnické ZČU v Plzni a na Fakultě humanitních studií UK. Zároveň působí jako advokát.
Více od autora
Aleš Gerloch (8)
Aleš Gerloch je český právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá hlavně teorií práva, právní filozofií a ústavním právem. Od roku 2014 zastává funkci prorektora pro akademické kvalifikace Univerzity Karlovy. Také externě vyučuje na Právnické fakultě Západočeské univerzity. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě UK vykonával funkci děkana. Provozuje také advokátní praxi a od roku 2006 je místopředsedou Legislativní rady vlády. Téhož roku byl zvolen Právníkem roku v oblasti veřejného práva. V roce 2008 obdržel stříbrnou medaili Antonína Randy, kterou získal jako významný představitel politického, veřejného a společenského života, za jeho zásluhy o fungování demokratického právního státu a významnou pomoc a spolupráci s Jednotou českých právníků. Narodil se v Ostravě. Do Prahy přišel s rodiči v polovině 60. let. Otec Vladimír byl novinář, na počátku normalizace od dubna 1970 vedoucí ideologického byra ÚV KSČ na konci 70. let byl zástupcem šéfredaktora Rudého práva. Matka pracovala na sekretariátu KSČ. V Praze Aleš Gerloch dokončil základní školu a odmaturoval. Již v 18 letech se stal kandidátem na členství v KSČ a členem KSČ byl až do roku 1990. V roce 1978 úspěšně ukončil magisterské studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde od té doby působí jako učitel. Od roku 1983 se pravidelně stýkal s agentem StB, když StB zkoumala možnost využít ho jako tajného spolupracovníka. Spis byl uložen roku 1986 se závěrem, že Gerloch je kladně politicky orientován, je ochoten být ve styku s orgány MV a informovat o situaci na PF UK Praha v oficiálním styku. Podle českého publicisty Jana Urbana se Gerloch před rokem 1989 setkával nejméně deset let s příslušníky StB. Urban v roce 2019 ve svém příspěvku do internetového média HlídacíPes.org uvádí, že "podle dochovaných dokumentů je zjevné, že pan Gerloch se nijak nestyděl předávat tajné policii i charakteristiky osob ze svéh...
Více od autora
Alena Vlčková (6)
Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.
Více od autora
Alena Večeřová-Procházková (4)
Narozena 1971. MUDr., psychiatrička, od roku 1996 odborná asistentka na Katedře psychiatrie IPVZ v Psychiatrické léčebně Praha-Bohnice. Od roku 2004 působí jako lektorka výcvikové komunity ve Skálově institutu. Odborné práce z psychiatrie a toxikomanie.
Více od autora
Alena Munková (4)
Alena Munková, rozená Alena Synková byla česká novinářka a publicistka, scenáristka a dramaturgyně, vnučka nakladatele Adolfa Synka a mladší sestra spisovatele Františka Listopada, která se stala jednou z posledních osob, které byly v době 2. světové války v dětském věku vězněny v Terezínském ghettu a přežily holokaust. Její tehdejší dívčí básničky pocházející z let 1942–1945, kdy zde byla vězněna, byly několikrát i zhudebněny. Po 2. světové válce vystudovala žurnalistiku na fakultě Vysoké školy politické a sociální a posléze pracovala ve Filmovém studiu na Barrandově, nicméně z politických důvodů byla na počátku 50. let donucena této činnosti zanechat. Poté od roku 1954 pracovala v nakladatelství Naše vojsko a souběžně s tím vystudovala pražskou FAMU, poté pracovala v dokumentačním oddělení Ústřední půjčovny filmů v Praze, kde vydávala pravidelný týdenní bulletin Filmové informace. Od roku 1964 působila jako scenáristka a dramaturgyně Studia kresleného a loutkového filmu, od té doby se váže její spolupráce na animovaných dílech a televizních seriálech populárních večerníčků s Václavem Bedřichem, Vladimírem Jiránkem nebo Jiřím Šalamounem. Společně se svým manželem Jiřím Munkem pracovala jako významná scenáristka dokumentárních a zejména animovaných filmů a seriálů – například:
Více od autora
Alena Macková (7)
Narozena 18.3.1963 v Liberci. JUDr., občanské právo. Publikace z oboru.
Více od autora
Alena Hejduková (4)
Mgr., středoškolská učitelka, autorka učebnic českého jazyka pro střední školy.
Více od autora
Alena Bartoňová (6)
Narozena 15. 11. 1957 v Jilemnici. Kadeřnice, spoluautorka kuchařky, autorka povídek a ilustrací.
Více od autora