10141–10200 z 143506 Autoři
Juli Zeh (6)
Juli Zeh je německá spisovatelka. Juli Zeh se narodila v roce 1974 v Bonnu do rodiny právníka, prof. Dr. Wolfganga Zeh, který působil v západoněmeckém parlamentu. Její matka je překladatelka. Juli Zeh má jednoho bratra. Po maturitě roku 1993 zahájila studium práv v Pasově a Lipsku, které s výbornými studijními výsledky zakončila roku 1998 první státní zkouškou . Poté v letech 1999 až 2001 pokračovala ve studiu nadstavbového modulu Právo evropské integrace , které uzavřela ziskem magisterského titulu. Kromě toho zahájila v roce 1996 studium na Německém literárním institutu v Lipsku, které roku 2000 taktéž úspěšně zakončila. V letech 1995 až 2007 žila v Lipsku. Od roku 2007 žije společně se svým mužem, povoláním fotografem, v obci Barnewitz v Braniborsku, kde pár odkoupil a zrenovoval starší dům se zahradou. Roku 2012 se Juli Zeh stala matkou. Už během studia publikovala Juli Zeh eseje v časopisech Die Welt a Die Zeit. Pozornost na sebe upoutala zejména svou prvotinou Orli a andělé z roku 2001. Její román Hráčský instinkt byl roku 2013 zfilmován německým režisérem Gregorem Schnitzlerem.
Více od autora
Jules Férat (1)
Jules-Descartes Férat byl francouzský malíř a ilustrátor. Známý byl zejména svými obrazy ze života v továrnách, z prostředí těžkého průmyslu a z portrétů dělníků a jejich strojů. Jako ilustrátor doprovodil svými kresbami řadu knih takových autorů, jako byli Eugène Sue, Thomas Mayne-Reid, Edgar Allan Poe, Victor Hugo a zejména Jules Verne. Z jeho cyklu Podivuhodné cesty, vydávaném nakladatelem Pierrem-Julesem Hetzelem ilustroval tyto romány a novely: Kromě toho ještě ilustroval společně s Léonem Benettem, Henrim Meyerem a Édouardem Riouem Vernovu knihu divadelních her Cesty na divadle z roku 1881.
Více od autora
Jude Welton (7)
Jude Welton je dětská psycholožka se specializací na autismus. Sama má syna s Aspergenovým syndromem. Je autorkou několika populárních knih vhodných pro děti a knih o umění.
Více od autora
Jozef Škultéty (6)
Jozef Škultéty byl slovenský literární kritik, historik, jazykovědec, publicista a překladatel. V letech 1881 – 1919 redigoval Slovenské pohľady, od roku 1919 sa stal doživotním správcem Matice slovenské. Psal o významných osobnostech slovenské literatury, pro maďarskou veřejnost vydal stručné Dejiny slovenskej literatúry. Literaturu pokládal za hlavní projev národního života . Překládal z ruské literatury. Během druhé světové války se jménem Škultéty označovala druhá divize slovenské armádní skupiny „Bernolák“. Vedl ji brigádní generál A. Čunderlík a divize se účastnila například útoku Německa na Polsko v září 1939. Literární historie: Vědecké dílo: Jazykovědné práce: Ediční práce – spisy: Jiné: Překlady: Výběry:
Více od autora
Jozef Leikert (7)
Jozef Leikert je slovenský básník a autor literatury faktu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a posléze pracoval jako redaktor několika časopisů, mimo jiné i jako šéfredaktor Gama magazínu. Od roku 1997 působí na Historickém ústavu Slovenské akademie věd a byl i mluvčím a později osobním poradcem prezidenta Slovenské republiky. Je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu a členem PEN-klubu.
Více od autora
Jozef Kroner (5)
Jozef Kroner často psán též nesprávně Króner byl slovenský herec, bratr herce Ľudovíta Kronera, otec herečky Zuzany Kronerové, manžel herečky Terézie Hurbanové-Kronerové a strýc herce Jána Kronera. Pocházel z dvanácti dětí. Začínal jako dělník v Trenčíně, později jako vedoucí dílny v Považské Bystrici. Při práci se věnoval ochotnickému divadlu. Začínal v Armádním divadle v Martině . Od roku 1956 působil v činohře SND v Bratislavě až do roku 1984, kdy odešel do důchodu. Ztvárnil mnoho rolí v divadle, filmu i televizi. Například hrál hlavní roli ve oscarovém filmu Obchod na korze, dále pak hrál jako stařeček Pagáč v seriálu Slovácko sa nesúdi a je znám také z televizního seriálu Tisícročná včela. Na základě hlasování slovenských filmových novinářů v Anketě 2000 se stal slovenským hercem 20. století. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1978 titul národní umělec. Slovenský prezident Andrej Kiska mu 1. ledna 2018 udělil in memoriam Pribinův kříž.
Více od autora
Jozef Alexander Tallo (6)
Slovenský prozaik a filmový scenárista, humorista, satirik, autor historických románů.
Více od autora
Joseph Sheridan Le Fanu (8)
Joseph Sheridan Le Fanu byl irský prozaik, básník a dramatik píšící anglicky, autor povídek a románů se záhadnými a hrůzostrašnými motivy, jeden ze zakladatelů hororu a detektivního žánru. Sheridan Le Fanu procházel z rodiny duchovního. Narodil se roku 1814 v Dublinu, kde také vystudoval práva. Zakrátko se ale rozhodl věnovat se plně kariéře spisovatele a novináře, přispíval např. do časopisu Dublin University Magazine, který i několik let redigoval, stal se vydavatelem i novinářem dublinského deníku Evening Mail. Když mu roku 1858 zemřela manželka, stáhl se na čas do ústraní, vedl život podivínského samotáře a nestýkal se ani s nejbližšími přáteli. Pak se ale mezi roky 1861–1869 stal redaktorem časopisu Dublin University Magazine, kam již předtím přispíval, a především začal být považován za mistra strašidelného a napínavého vyprávění. Materiál pro svá díla čerpal z vášnivé četby náboženských, mystických a okultních spisů a gotických románů a také ze své znalosti folklóru. Za svůj život napsal čtrnáct románů, z nichž ne všechny již snesou současná měřítka, a několik sbírek kratších strašidelných příběhů, z nichž vyniká novela Carmilla ze sbírky V temném zrcadle o lesbické upírce, která ovlivnila například Brama Stokera při psaní jeho románu Drákula. Sheridan Le Fanu zemřel roku 1873 v Dublinu. V roce 2001 byla v Českém rozhlasu zdramatizována povídka Ten, který tě nespouští z očí . Přeložil a zdramatizoval Josef Hlavnička, hudba Petr Mandel, dramaturgie Jana Weberová, režie Hana Kofránková. Osoby a obsazení: Patrick O´Grady , kapitán James Barton , Patrik, právník, potomek OˇGradyho , Generál Montague , Macklin , Doktor Richards , George Norcott , neznámý , Hawkins , Fiakrista , hlas a Lady Rochdaleo...
Více od autora
Joseph Bédier (7)
Charles Marie Joseph Bédier byl francouzský filolog, romanista, literární historik, kritik a profesor, žák zakladatele romanistických studií Gastona Parise. Narodil se v Paříži v rodině právníka bretaňského původu. Dětství strávil na Réunionu. Roku 1883 byl přijat na prestižní vysokou školu École normale supérieure. Navštěvoval rovněž přednášky na École pratique des hautes études a na Collège de France, kde se setkal s filologem Gastonem Parisem, jehož žákem se stal. Po ukončení studií vyučoval v letech 1889–1891 středověkou francouzskou literaturu na Freiburské univerzitě ve Švýcarsku, poté byl jmenován odborným asistentem na Univerzitě v Caen a na École normale supérieure a roku 1903 se stal profesorem na Collège de France. Roku 1891 se oženil s Eugénií Bizarelli , se kterou měl tři děti: syny Louise a Jeana a dceru Marthe . Kromě různých studií o středověké epické poezii a kritických vydání středověkých francouzských eposů je znám rovněž jako autor vlastních adaptací rytířských románů. Roku 1920 se stal členem Francouzské akademie a roku 1925 obdržel Řád čestné legie. Roku 1929 byl zvolen ředitelem Collège de France a stal se členem Americké akademie umění a věd. Roku 1936 odešel na odpočinek. Zemřel náhle roku 1938 na mrtvici. Bédierova teorie vyvrací teorii jeho učitele Gastona Parise, podle kterého písně vznikaly od 7. do 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí. Bédier poukazuje na to, že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších. Podle Bédiera je nutno chansons de geste považovat za útvary umělé, vzniklé nejdříve na přelomu 11. a 12. století z legend, ve kterých byly uchovány historické vzpomínky. Tyto legendy byly spjaty se svatyněmi a kláštery, přes které vedly jednak velké pou...
Více od autora
Josef Vlček (7)
Josef Vlček byl moravský katolický aktivista, vydavatel a předseda Matice cyrilometodějské. V devíti letech vstoupil jako čekatel do salesiánské kongregace ve Fryšťáku, kde pak setrval až do roku 1939. V mládí byl hodně činný v katolickém sportovním hnutí Orel, za který byl ještě počátkem roku 1939 účasten na evropském sletu katolických sportovních organizací v Jugoslávii. Ve Fryšťáku dálkově vystudoval gymnázium. Roku 1939 následně po dohodě s představenými a na základě přání otce Ignáce Stuchlého, který jej výrazně ovlivnil v jeho duchovním vývoji, z kongregace odešel a vstoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Studia byl však nucen po zrušení všech českých vysokých škol přerušit a jen díky štěstí se vyhýbal nuceným pracím v Německu . Po roce 1945 působil jako generální tajemník Matice cyrilometodějské, po roce 1948 zastupoval biskupa Štěpána Trochtu ve vyjednávání mezí církví a státem za udržení církevního školství. Roku 1947 se navíc stal tajemníkem Ústředí svobodných škol. V srpnu 1948 se oženil s Ludmilou Schönweitzovou, nedlouho poté se jim narodila dcera Jana. Rodinné štěstí však netrvalo dlouho. Po vyhrocení situace v roce 1949 byl přinucen spolu se skupinou dalších lidí k útěku za hranice. Ten se však nepodařil – skupina byla vyzrazena a Vlček byl spolu se skupinou dalších katolických intelektuálů ve vykonstruovaném politickém procesu Valena a spol. v první instanci odsouzen k trestu smrti, který mu následně byl změněn na 21 let vězení. Byl vězněn celkem deset let. Během výkonu trestu pracoval jako vězeň v uranových dolech v Jáchymově. Propuštěn byl po amnestii v roce 1960. V roce 1968 se stal tajemníkem Díla koncilové obnovy olomoucké arcidiecéze a pracoval jako v olomoucké pobočce tiskového družstva Logos. Dílo bylo však nastupující normalizací zakáz...
Více od autora
Josef Velčovský (6)
Narozen 7. 10. 1945 ve Václavovicích. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a výtvarný redaktor.
Více od autora
Josef Vařeka (5)
Narozen 5. 7. 1927 ve Valašském Meziříčí, zemřel 14. 6. 2008. PhDr., DrSc., etnograf, práce v oboru.
Více od autora
Josef Vaniš (4)
Josef Vaniš byl český kameraman a fotograf. V roce 1945 dokončil studium oboru filmový laborant na grafické škole v Praze. V letech 1951 až 1958 pracoval u Československého armádního filmu. Poté až do roku 1989 ve filmovém studiu Barrandov. V letech 1953 až 1955 navštívil spolu s Vladimírem Sísem Tibet, aby zde natočili dokumentární film o stavbě silnice, která měla spojit Čínu s Tibetem. Cesta do hlavního města Tibetu Lhasy jim tehdy trvala devět měsíců. U kláštera v Čhamdo se setkali se 14. Dalajlámou Tändzinem Gjamccho, když tento právě putoval po budované silnici na oficiální návštěvu Pekingu. Do Lhasy vstoupili Vaniš se Sísem po jedenácti dnech čekání jako první Češi. Během putování pořídil Vaniš stovky černobílých i barevných negativů, jenž byly publikovány v několika obrazových knihách . Byl hlavním kameramanem dokumentárního filmu režiséta Vladimíra Síse Cesta vede do Tibetu z roku 1954, který získal v roce 1956 čestné uznání na filmovém festivalu v Benátkách, ale z českých kin byl stažen a nesměl se promítat. Pracoval s režisérem Karlem Kachyňou na filmech Závrať, Naděje či Vysoká zeď. S Dušanem Kleinem spolupracoval na filmech Radikální řez, Dobří holubi se vracejí, Vážení přátelé, ano, ale i na třech filmech z pentalogie o 'Básnících' . Spolupracoval i s dalšími významnými režiséry jako Zbyněk Brynych nebo Jindřich Polák. Podílel se též na televizním seriálu Pan Tau nebo na filmech Kačenka a strašidla, Smrt stopařek, Tichý Američan v Praze, Noc klavíristy, Dědeček, Kylián a já.
Více od autora
Josef Uher (8)
Narozen 14. 12. 1880 v Podolí u Tišnova, zemřel 5. 12. 1908 v Brně. Učitel, básník a prozaik.
Více od autora
Josef Růžička (5)
Narozen 15. 10. 1880 v Rokycanech, zemřel 3. 6. 1954 v Benešově. Středoškolský profesor, autor populárních knih o historii. Též autor odborných článků z regionálních dějin a antropologie, výročních zpráv škol a muzeí.
Více od autora
Josef Rumler (4)
Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.
Více od autora
Josef Prokop (4)
Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.
Více od autora
Josef Prokes (7)
Narozen 1947 v Brně, působí jako vysokoškolský učitel. Je členem Obce spisovatelů a Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. Jeho povídky a recenze vycházejí zejména v Hostu, Literárních novinách a Tvaru. Režíruje studentské divadlo a jeho autorská čtení jsou divácky oblíbeným programem ve sklepní scéně CED Divadla Husa na provázku, v klubu Leitnerova, v jazzovém klubu Stará Pekárna i jinde.
Více od autora
Josef Oktábec (3)
Narozen 15.7.1922 v Obecnici u Příbrami, zemřel 21.7.1989. Sportovní redaktor, spoluautor sportovních publikací.
Více od autora
Josef Müldner (8)
Josef Müldner, , byl český prozaik a básník. Je považován za průkopníka české sci-fi literatury. Narodil se v rodině libeňského lékárníka Josefa Müldnera a jeho manželky Berty, rozené Schmiedtové . U křtu dostal jméno Josef František Bedřich. Měl starší sestru Bertu . Studoval na gymnáziu v Křemencové a Truhlářské ulici. Po maturitě roku 1899 složil na filozofické fakultě Karlovy univerzity státní zkoušky a dizertaci obhájil v roce 1906. Během studií patřil s Romanem Haškem k redaktorům časopisu Letáky. Později se stal členem Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Po studiích byl středoškolským profesorem na gymnáziích v Uherském Hradišti a na Královských Vinohradech a na reálkách v Lounech a na Královských Vinohradech. První světovou válku prožil na srbské a italské frontě, kde setrval do roku 1918. Po návratu učil na vinohradské reálce až do roku 1939. Procestoval řadu evropských zemí, ze sportů se věnoval šermu a jízdě na koni. Podporoval nárok Československa na Slezsko i myšlenku přístupu slovanských národů k Jadranu a Baltskému moři. Josef Müldner byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Gabrielou, rozenou Reičovou . Dne 25. 8. 1945 se v Horních Mokropsech oženil podruhé, s Marií Suchomelovou. Svůj názor o úpadku české literární kritiky vyjádřil v polemice Kritika kritiky slovy, že kritika „...je řemeslným zneužíváním svobody slova.“ Josef Müldner přispíval do řady deníků a časopisů jako Světozor,, Zlatá Praha a dalších. Často přispíval zejména do časopisu Zvon. 1935) Ve Zločinu doktora Modrana předvídal Josef Müldner tragickou migrační vlnu v důsledku klimatických změn. Nikoliv však z jihu na sever jako důsledek nedostatku vody a jiných příčin, ale ze severu na jih, kdy lidé prchají do Afriky před vlhkem a mrazem, rozšiřujícími se od severu po Evropě. Román se odehrává v P...
Více od autora
Josef Marek (6)
Narozen 23. 1. 1936 v Praze, zemřel 22. 10. 2019. MUDr., DrSc., profesor Univerzity Karlovy; internista, diabetolog, endokrinolog; v roce 1997 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu: působil na 3. interní klinice 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze: v letech 1990-2001 jako její přednosta.
Více od autora
Josef Macurek (5)
Josef Macůrek byl český historik, žák Jaroslava Bidla, profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Odborně se zabýval raně novověkými dějinami střední a východní Evropy, především dějinami Polska, Maďarska a Rumunska. Josef Macůrek studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, poté studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1925 absolvoval s titulem PhDr. V roce 1930 se stal docentem, v roce 1935 byl jmenován mimořádným a v roce 1939 řádným profesorem. Už během studia absolvoval zahraniční cestu do Rumunska , později také do Polska a Francie . Od roku 1935 do roku 1970 působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dobu uzavření českých vysokých škol v letech 1939-1945 využil k přípravě knih, které pak vydal v letech 1945-1948. V letech 1946-1947 působil jako děkan Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po roce 1948 obrátil svůj zájem ke studiu valašského osídlení, k česko-slovenským a česko-polským vztahům v minulosti. V roce 1970 odešel do penze.
Více od autora
Josef Lacina (9)
Josef Lacina byl český středoškolský profesor, historik, spisovatel, ale i příležitostný básník a dramatik. V letech 1875–95 vyučoval na gymnáziu ve Slaném a z dějin tohoto města čerpal náměty pro řadu článků, studií a historických povídek. Vědecké práce podepisoval svým jménem, beletrii pod pseudonymem Kolda Malínský. Jeho dílo bylo ve své době populární a oceňované pro vlastenectví, vytříbený styl a hluboké znalosti autora. Na jeho památku je jedna z malínských ulic pojmenována Koldova. Narodil se 2. srpna 1850 v Malíně u Kutné Hory. V letech 1862–67 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté přešel na pražské akademické gymnázium. Roku 1871 byl přijat na filosofickou fakultu, kde vystudoval historii. V roce 1875 nastoupil jako suplující učitel na piaristickém gymnáziu ve Slaném. Od roku 1877 pracoval krátce v téže pozici na gymnáziu v Kutné Hoře, ale již následujícího léta se vrátil do Slaného, kde mezitím místní gymnázium převzalo do správy město a Lacina byl přijat jako řádný učitel. Pobyt zde jej velmi ovlivnil – z bohatých dějin Slaného čerpal zdroje pro množství odborných i uměleckých textů. Roku 1895 se stal profesorem na c. k. vyšší reálce v Praze a zároveň konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. Většinu času věnoval vyučování, výzkumu a literární tvorbě; veřejného dění se neúčastnil. Zemřel 21. června 1908 v Rožďalovicích a byl pohřben na místním hřbitově. Josef Lacina byl autorem řady odborných článků, studií a historických povídek, ale příležitostně psal i humoresky, básně a divadelní hry. Jeho povídky byly ve své době oblíbené u čtenářů a oceňované pro vlasteneckou vroucnost a slohovou dokonalost, i když kritika nacházela i nedostatky . Projevují se v nich autorovy odborné znalosti a badatelská pečlivost. Inspirovala jej regionální historie Slaného, pod...
Více od autora
Josef Kučera (6)
Narozen 27.2.1908 v Purkarci u Hluboké n. Vltavou, zemřel 10.7.1966 v Praze. Důstojník, vojenský kartograf, romanopisec, dramatik, autor rozhlasových her, politický publicista, překladatel z němčiny, angličtiny a ruštiny.
Více od autora
Josef Kučera (5)
Narozen 27.6.1958 v Rychnově nad Kněžnou. Redaktor regionálních sborníků, autor regionálních prací z regionu Orlických hor, též fotograf.
Více od autora
Josef Kotek (5)
Narozen 11. 4. 1928 v Praze, zemřel 3. 6. 2009 tamtéž. PhDr., CSc., muzikolog a publicista , publikace z oboru.
Více od autora
Josef Koritta (4)
Narozen 31.10.1903 ve Vodňanech,zemřel 5.2.1995. Ing., dr., vysokoškolský profesor, publikace z oboru strojírenských materiálů.
Více od autora
Josef Kejha (4)
Spisovatel a novinář, člen Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, žije v Plzni.
Více od autora
Josef Kandert (2)
Josef Kandert je český orientalista, religionista, etnolog, muzejník a vysokoškolský pedagog. Po maturitě vystudoval orientalistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nastoupil jako kurátor afrických sbírek do Náprstkova muzea a především se věnoval přednáškám a psaní odborných i populárních knih z orientalistiky a religionistiky. Jako dlouholetý zaměstnanec Náprstkova muzea vícekrát cestoval do Afriky. Podílel na mnoha výstavách a publikacích muzea, společně s Věrou Šťovíčovou psal cestopisy a v době kdy byla chartistkou, dělal jejím publikacím svým jménem pokrývače. Překládá oborové publikace z angličtiny Vyučuje na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obhájil kandidátskou disertační práci, habilitoval se a byl jmenován profesorem sociologie. Manželka Olga Kandertová je amerikanistka. Napsal přes 90 publikací, nejcennější jsou jeho monografie o Africe, jejích obyvatelích a umění, o mytologii a náboženských systémech, také sociologické a etnologické studie o českých zemích a Slovensku ve 2. polovině 20. století.
Více od autora
Josef Jiří Švec (4)
Josef Jiří Švec byl učitel tělocviku, sokolský pracovník, legionář a plukovník legií v Rusku. Narodil se ve vesnici Čenkov u Třeště. V Třešti vychodil základní školu a poté nastoupil na gymnázium v Pelhřimově. Po absolvování gymnázia vystudoval učitelský ústav v Soběslavi, kde složil doplňovací zkoušky jako učitel tělocviku. Poté učil osm let na obecné škole v Třebíči. V Třebíči náležel vedle Jana Syrového a Jana Máchala k propagátorům sokolské myšlenky. Roku 1911 byl vyslán třebíčským Sokolem do Ruska, šířit sokolské ideje. Zde působil jako učitel tělocviku na ekonomickém lyceu v Jekatěrinodaru na severním Kavkazu. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu byl nucen odejít na pobřeží Černého moře do města Gelendžiku, kde ho zastihla zpráva o sarajevském atentátu a samotný začátek války. Po vypuknutí války nenastoupil do Jihlavy ke svému 81. pěšímu pluku, ale hlásil se jako dobrovolník do České družiny, která se organizovala v Kyjevě. Začínal jako velitel první čety, kde se podílel na provádění rozvědek. Během svého válečného tažení poblíž města Běrežnica přijal pravoslaví a dal si druhé jméno Georgij . Pravoslaví přijalo více legionářů, především z politických důvodů. Největší slávu si získal jako velitel osmé roty 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 úspěšně bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova. Po této legendární vítězné bitvě byl za hrdinství povýšen na poručíka a jmenován velitelem 3. praporu 1. pluku. Další boje, které J. Švec v postavení velitele 3. praporu se svými vojáky absolvoval, byla bitva o Kazaň, bitva o Penzu, bitva u Lipjag a dobytí Samary. Tyto boje již byly vedeny proti bolševikům, kteří zabraňovali v odchodu čs. legií z Ruska. V srpnu 1918 byl povýšen na plukovníka a v polovině října se stal nejen velitelem pluku, ale i celé 1. divize. Poté, co mu 24. října 1918 ve st...
Více od autora
Josef Jaroslav Langer (5)
Josef Jaroslav Langer byl český obrozenecký básník, novinář a národopisný sběratel píšící již v lehce romantickém slohu. Narodil se v Lázních Bohdaneč jako syn movitého rolníka a městského důchodního. Roku 1826 absolvoval gymnázium v Hradci Králové, kde byli jeho profesory buditelé Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, ale studium ukončil v roce 1828 a začal se aktivně podílet v pražském kulturně-společenském dění. Po příkladu Františka Ladislava Čelakovského a Václava Hanky se zabýval studiem slovanského jazyka a literatury, zejména pak polské a ruské literatury. Své básnické pokusy vydával v časopisech Květy a Musejním časopise. V roce 1830 mu vyšla první kniha Selanky a mezi lety 1830-1831 pak působil v redakci časopisu Čechoslav, v němž uveřejnil mimo jiné i svou politicko-satirickou báseň České lesy s odkazem na polské povstání, čímž na sebe upoutal pozornost úřadů, což vedlo k jeho vyhoštění mimo Prahu v roce 1830, kdy se Langer musel vrátit do Bohdanče. Tam u něj propukla duševní choroba a tvůrčí krize, až na výjimky už nenapsal žádné dílo. V Bohdanči zemřel ve věku 39 let. Byl několikrát nešťastně zamilován, naposledy asi do své sestřenice Eleonory Pábíčkové, která dělala hospodyni svému bratru, chotěbořskému faráři. Langer za ní do Chotěboře jezdil. Ozvuky tohoto vztahu nalezneme v Langrových Krakováčcích: Její předčasnou smrt Langer velmi těžce nesl. To spolu s odtržením od centra dění v Praze způsobilo ztrátu jeho tvořivé a i životní energie a jeho postupné fyzické i duševní chátrání. Je Langrovou zásluhou, že jeho mladší druh Josef Kajetán Tyl na základě Langrova vyprávění odešel kvůli profesoru Klicperovi studovat na gymnázium do Hradce Králové. Langrova raná tvorba ještě ...
Více od autora
Josef Hercl (5)
Český dirigent, narozen 7. října 1928 v Praze, zemřel 25. května 2005 v Praze.
Více od autora
Josef Harna (6)
Josef Harna byl český historik a publicista. Specializoval se na moderní politické dějiny, zejména Československa, publikoval též práce z oboru politologie. Od roku 1966 působil na Historickém ústavu ČSAV, jehož vedením byl pověřen v letech 1989–1990. V roce 1993 založil Josef Harna ročenku Moderní dějiny. Externě přednášel na filozofických fakultách Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Palackého v Olomouci.
Více od autora
Josef Dušátko (3)
Josef Dušátko je bývalý československý atlet českého původu, který se specializoval na hod oštěpem. Začínal ve Slavoji Podmokly a poté byl členem oddílu Slavoj Čáslav , RH Praha , Spartak Stalingrad – Bohemians , RH Praha , Start Karlovy Vary .. V roce 1966 se zúčastnil mistrovství Evropy, ale nepostoupil do finále.
Více od autora
Josef Cibulka (4)
Narozen 1.7.1886 v Ústí n. Orlicí, zemřel 2.4.1968 v Praze. ThDr., PhDr., profesor křesťanské archeologie a dějin církevního umění na teologické fakultě, historik umění, archeolog, práce z oborů.
Více od autora
Josef Čelůstka (2)
Narozen 13.5.1928 ve Zlíně, zemřel 27.7.1993 v Praze. Autor loveckých povídek, povoláním myslivec.
Více od autora
Josef Bartunek (5)
Narozen 16. 4. 1906 v Bernarticích u Písku. Matematik, učitel, inspektor-metodik pro matematiku a fyziku, autor středoškolských učebnic.
Více od autora
Jolana Matějková (7)
Jolana Matějková - novinářka, publicistka - se narodila 3. 3. 1967. Fakultu žurnalistiky UK absolvovala v roce 1990. Spolupracovala s Mladou frontou, Světem v obrazech, Kinem a Mladým světem. V současné době je redaktorkou týdeníku Televize .
Více od autora
John Raymond (7)
Rodák z Perthu, Austrálie, žije v anglickém Londýně. Novinář, kritik, spisovatel. Pod jménem John Brosnan psal sci-fi , pseudonym John Raymond naopak uvádí žánr detektivní drsné školy – povídky s postavami policistů Dempseye a Makepeacové. Další pseudonymy: James Blackstone , Harry Adam Knight, Simon Ian Childer.
Více od autora
John Piper (8)
Americký kazatel, biblista, zakladatel Bethlehem Baptist Church, duchovní literatura.
Více od autora
John Ives (1)
John Ives je pseudonym, pod kterým publikuje Brian Garfield. Brian Francis Wynne Garfield vystudoval University of Arizona. Je autorem více než 70 knih populární literatury . Jako scenárista se podílel na zhruba 60 filmech. Píše pod pseudonymy Bennett Garland, Alex Hawk, John Ives, Drew Mallory, Frank O´Brian, Jonas Ward, Brian Wynne, Frank Wynne. Získal v roce 1976 cenu Edgar za román Hopscotch .
Více od autora
Joel Chandler Harris (5)
Joel Chandler Harris se narodil v chudé bělošské rodině v Putnam County v roce 1848 a jen díky štědrosti svých bohatých sousedů, kteří v něm rozpoznali talent, mohl získat alespoň základní vzdělání. Jeho rodný Putnam byl bohatým krajem bavlníkových plantáží a otrokářů, toto prostředí mladého Harrise výrazně formovalo a vyprávění starých otroků a příběhy o zvířatech se staly celoživotním zdrojem jeho inspirace. Důležitým místem pro jeho chlapecká léta byla i pošta v Eatontonu, kde mu místí pošťák schovával staré noviny a časopisy, vědom si chlapcovy touhy po vědomostech. Při jedné ze svých návštěv našel Harris v novinách inzerát, hledající přispěvatele do nově vznikajícího týdeníku The Countryman. Odpověděl na něj a ve třinácti letech tak začal získávat své první literární zkušenosti. Vydavatel časopisu, Joseph Addison Turner, velmi brzy rozpoznal chlapcův talent a systematicky jej začal rozvíjet – dokázal dát Harrisovým spisovatelským začátkům jasný směr, což bylo pro mladého novináře velkým přínosem. Harrisova kariéra v časopise The Countryman skončila roku 1864, kdy se Putnam Country stalo dějištěm válečných bojů. Harris kraj opustil a postupně psal pro noviny v New Orleans, Maconu, Forsythu, Savannah a Atlantě. V té době začaly vyházet první příběhy strýčka Rémuse, které mu téměř přes noc zajistily obrovskou popularitu. Kromě nejznámější knihy Rozprávky strýčka Rémuse vydal i množství dalších povídek z amerického jihu. Joel Chandler Harris zemřel roku 1908 v Atlantě.
Více od autora
Joe Townway (6)
Narozen 5. 5. 1946 ve Varnsdorfu. Chemik, pedagog, prozaik, autor manuálů pro výpočetní techniku. Píše sci-fi a westerny.
Více od autora
Joe Dassin (1)
Joe Dassin byl v Americe narozený francouzský zpěvák a skladatel, který se v 60. a 70. letech 20. století stal jedním z nejpopulárnějších frankofonních hudebníků. Joe se narodil 5. listopadu 1938 v New Yorku filmovému režisérovi Julesi Dassinovi a houslistce Béatrice Launerové a od mládí se věnoval umění. Než se přestěhoval do Francie, kde začal svou hudební kariéru, studoval na Mezinárodní škole v Ženevě a na Institutu Le Rosey ve Švýcarsku.
Více od autora