5161–5220 z 143655 Autoři
Tarryn Fisher (7)
Americká spisovatelka románů pro ženy, zakladatelka módního blogu. Tarryn Fisher je autorkou deseti románů pro New York Times a USA Today Bestseller . Narodila se jako " nepřítel slunce " ; v současné době žije se svými dětmi, manželem a psychotickým huskym v Seattlu ve Washingtonu. Tarryn píše o darebácích. ...
Více od autora
Susan Hill (7)
Britská autorka se narodila roku 1942 ve Scarboeough v Yorkshiru. Od roku 1963 se věnuje vlastní tvorbě, kromě příspěvků do novin a časopisů napsala přes třicet titulů – románů pro dospělé, knížek pro děti, povídek. Pro Daily Telegrph psala pravidelný sloupek, zajímá se o divadlo. Napsala hru pro děti a několik rozhlasových her pro dospělé. Divadelní adaptace jejího pozoruhodného románu „Žena v černém“ se hrála několik let ve West Endu. Susan Hillová založila nakladatelství Long Barn Books, řídí literární časopis a podíl na obchodě s dárkovými předměty. S manželem a dvěma dcerami žije ve venkovském sídle v Gloucestershire.
Více od autora
Steve Biddulph (13)
Steve Biddulph je australský psycholog, rodinný terapeut a spisovatel, který napsal řadu knih na téma výchovy, a to zejména chlapců. Jeho díla se však také zaměřují na dnešní roli muže v západní společnosti. K jeho tématům tedy patří vztah syna k otci, přerod chlapce v muže, partnerství se ženou i vlastní otcovství, ale také práce nebo hledání smyslu v životě. Ve svých knihách se zasazuje o laskavý rodičovský přístup a zdůrazňuje význam, jaký pro děti mají dospělé vzory. Upozorňuje také na nebezpečí, jaká hrozí dětem, které rodiče předávají do péče institucí dříve než dosáhnou dvou let. Za svou práci, v níž vybízí otce k tomu, aby v životech svých dětí zastávali aktivnější rodičovskou roli, získal v roce 2000 v Austrálii ocenění Otec roku . Je také ekologickým aktivistou, angažuje se i na poli lidských práv.
Více od autora
Steve Alten (8)
Steven Robert Alten je americký spisovatel žánru sci-fi, známý především románovou sérií Meg - což značí megalodona, pravěkého predátora, který měl být dávno vyhynylý, ale kterého objeví hlubokomořský potapěč. Narodil se a vyrostl v americké Philadelphii. Získal bakalářský titul v tělesné výchově na Penn State University , magisterský titul ve studijním programu tělovýchovného lékařství na University of Delaware a doktorát si udělal na Temple University. Ve snaze podporovat svou pětičlennou rodinu se rozhodl, že napíše román, o kterém přemýšlel již několik let. Nakonec spatřil světlo světa román MEG: Teror pochází z hlubin . Aby ale zaplatil poplatky za redakci, musel prodat své auto. A 13. září 1996 ztratil kvůli psaní knihy práci… Po sepsání osmého románu Černá barva krve mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba. V průběhu let byl přímo zaplaven e-maily od dospívajících, kteří nenáviděli čtení, dokud si nepřečetli nějakou z jeho knih. Dozvěděl se, že někteří středoškolští učitelé používají jeho knihy při výuce. Autor proto zahájil celostátní neziskový program Adopt-An-Author, jehož cílem je přivést studenty ke čtení. Učitelé, kteří se do programu zaregistrují, získají obří plakáty žraloka, bezplatné učební plány, materiály atd. Míra úspěšnosti tohoto programu je prý obrovská.
Více od autora
Štěpán Vlašín (14)
Štěpán Vlašín byl český literární kritik a historik. Za mlada byl nuceně nasazený v Královopolské strojírně v Brně. Po válce studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poté se z něj stal učitel na gymnáziu, na průmyslových školách, nějaký čas také přednášel na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1954 učil na Vysokém učení technickém v Brně marxistickou filozofii a vedl Ústav české literatury. Získal hodnost doktora věd. Kromě akademického života byl Vlašín jako člen KSČ činný i v politice. Byl poslancem Národního výboru města Brna a předsedal jeho kulturní komisi. Pracoval také v Socialistické akademii. Do důchodu odešel po roce 1990. Literatura jej obklopovala po celý život. Četl produkci celonárodní, ale i regionální díla méně známých autorů, mezi nimiž hledal talenty. Psal nejen odborné literárněvědné práce, ale i tisíce recenzí a kritik současné literatury. Dokonce i jeho ženy měly co do činění s knihami. První žena Vlasta Vlašínová se věnovala ruské literatuře, druhou byla Drahomíra Vlašínová, literární historička. Jeho syn Mojmír Vlašín je zoologem, ekologem a politikem. Přispíval do mnoha deníků a časopisů. Byly mezi nimi Host do domu, Rovnost, Nová mysl, Rudé právo, Estetika, Impuls, Česká literatura, Kulturní tvorba, Literární archiv, Kmen, Universitas, Věda a život, Brněnský večerník, Nové knihy, Lidová demokracie a další odborná i regionální periodika. Připravoval i programy a pásma pro Český rozhlas. V Brně bydlel v Masarykově čtvrti, později v Ořešíně. Na procházce poblíž Ořešína v roce 2012 zkolaboval a o několik dní později zemřel v bohunické nemocnici. Z prorežimních pozic například kritizoval dikci revue Svědectví a její „nenávistný vztah k pokrokovým tradicím“ apod....
Více od autora
Štěpán Neuwirth (10)
Narozen 9. 2. 1944 v Ostravě. Publikovat začal v roce 1966. Spolupracuje s desítkami redakcí novin, časopisů, Českým rozhlasem i televizí. Prvním rozsáhlejším literárním dílem byl román Pazderna, který vycházel v Ostravském večerníku v roce 1971 pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Napsal množství povídek, črt, fejetonů a reportáží. Hlavním námětem jeho tvorby je příroda. Jako publicista se výrazně podílel na ochraně krajiny Poodří. V současné době žije v Polance nad Odrou. Již více než sedm let působí jako mluvčí Fakultní nemocnice v Ostravě. Dosud vydané dílo v knižní podobě: Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů, Vyznání krajině, Tep nemocnice.
Více od autora
Stella Tack (8)
Německá psychoterapeutka a spisovatelka. Autorka fantasy románů pro mládež.
Více od autora
Stanislav Vodička (6)
Stanislav Vodička byl český umělecký knihvazač a spisovatel. Narodil se 15. 3. 1910 v Rožďalovicích na Nymbursku v chudé rodině. Začal se učit na krejčího, ale po 2 týdnech z učení odešel. Potom se díky šťastné náhodě dostal ke knihaři Janu Rajmanovi, kde se vyučil uměleckým knihařem. Spolu s ním se u Rajmana vyučil také Josef Studený ze Skřinářova, který byl synovcem básníka Jakuba Demla. Tak v knihařské dílně Jana Rajmana v Rožďalovicích poznal Stanislav Vodička Jakuba Demla asi roku 1928. Po vyučení se Vodička přestěhoval na nějaký čas do Prahy, kde pracoval u knihaře Ludvíka Bradáče. Po vojenské službě se pak vrátil do Rožďalovic. V roce 1934 odkoupil za 10 000 Kč od výše zmíněného J. Studeného knihařskou dílnu v Tasově. Dílna byla v domě č. p. 27, který patřil poštmistrovi Antonínu Demlovi, bratru básníka Jakuba Demla. V městečku Tasově na Českomoravské vrchovině žil S. Vodička téměř 20 let. Začátky v dílně bez zákazníků byly těžké. Jak říkal, vázal od bohatě zdobených a zlacených knih až po knihy, které rozžvýkala kráva. Vázal knihy mimo jiné také pro Nakladatelství Marie Rozy Junové, která vydávala díla Jakuba Demla nebo pro Dominikánské nakladatelství v Olomouci. Některé Demlovy knihy také koloroval. Ve Vodičkově knihařské dílně se často scházel Jakub Deml se svými přáteli a za krátko i knihař patřil mezi ně. O tomto přátelství i tehdejší době podal později svědectví v knize „Básník Jakub Deml v Tasově“. V roce 1948 svědčil u soudu ve prospěch Jakuba Demla, který byl neprávem obviněn z kolaborace s fašisty. Ve prospěch J. Demla svědčil také básník Vítězslav Nezval. V dubnu 1937 se S. Vodička oženil. Bydlel u Tasova na samotě zvané Papírna, v domě, kde se dříve ručně vyráběl papír. V tomto domě kdysi nějaký čas bydlel svůdce a vrah žen Hugo Schenck. Za války byla nouze o materiál a tak si vydělával a bylinami barvil zvířecí kůže sám. Po válce roku 1946 přemístil dílnu do tasovského lihovaru. ...
Více od autora
Standa Procházka (5)
Čelný představitel české lidovky ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech 20. století. Vyučil se číšníkem v Praze, současně se však účastnil amatérských pěveckých soutěží a brzy začal spolupracovat s pražskými tanečními orchestry. Hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry a Egona Fuchse. Stal se oblíbeným interpretem písní v lidovém tónu a jako takový spolupracoval například s orchestrem Antonína Balšánka. Od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval také na čajích pro čtenáře časopisů Pražanka a Hvězda v pražské Lucerně. Počátkem čtyřicátých let byl společně s Inkou Zemánkovou a Bajo triem sólistou orchestru Jaroslava Maliny. V letech 1943–45 účinkoval v lidových operetách v Divadle U Nováků. Poté se na krátkou dobu vrátil do Mostu jako kulturní referent. Již v roce 1946 však v Praze opět zpíval jako sólista orchestru Václava Bláhy v Lucerna baru a nahrával také v pražském rozhlase s orchestrem Františka Aloise Tichého. Spolupracoval i s orchestry Bobka Bryena a Ferdinanda Petra, zpíval na různých kabaretních scénách. V letech 1963–66 byl členem souboru Brněnské estrády, se kterým účinkoval na mnoha místech Československa. Později příležitostně spolupracoval s různými orchestry hrajícími lidovkový repertoár, např. s orchestry Karla Vacka, Karla Valdaufa, s dechovou hudbou Supraphonu vedenou Jindřichem Bauerem a dalšími. V roce 1967 založil dámský orchestr Slávinky, se kterým též absolvoval mnoho zájezdů. Řada skladeb v jeho podání byla zaznamenána na deskách firem Esta a Ultraphon. K nejznámějším patří například: Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval, Tam na stráni.
Více od autora
Spike Milligan (6)
Terence Alan Patrick Sean „Spike“ Milligan se narodil v Ahmed Nagaru v Indii. Jeho otec, původem Irčan, kapitán Leo Alphonso Milligan sloužil v Britské indické armádě. Spike prožil dětsví v Indii. Před válkou hrával jako trumpetista s jazzovou skupinou. Během 2. Světové války, kdy již žil v Anglii, sloužil v Britské armádě u Královského dělostřelectva. Pro své vojenské kolegy připravoval mnoho zábavných vystoupení. Po válečném zranění se z něj stal konferenciér. Po návratu do Anglie se opět vrátil k hraní v jazzové kapele. Jeho snem bylo proniknout do rozhlasu jako scénarista nebo herec. Nakonec se mu povedlo obojí. V rozhlasu BBC začal s Peter Sellersem, Harry Secombem a Michael Bentinem vysílat pořad Goon Show. Jednalo se o revoluční pořad, ve kterém každý z aktérů hrával vícero postav. V roce 1952 se u něj projevily duševní poruchy jako schizofrenie a deprese. V roce 1956 s Peterem Sellersem chtěli převést humor Goon Show na televizní obrazovky. Prvním pokusem bylo THE IDIOT WEEKLY, PRICE 2D. Poté následovalo ještě mnoho dalších pokusů, ale žádné nebyly tak úspěšné jako původní vysílání Goon Show. V roce 1969 přišel s vlastním pořadem Q5. Jednalo o zcela inovativní styl podávání humoru. Šlo o satirické skeče, které převracely pravidla komiky na hlavu. Tento styl humoru měl velký vliv na práci Monty Python, kteří tento styl komiky proslavili po celém světě. Spika můžete také zahlédnout ve filmu MONTY PYTHON´S LIFE OF BRIAN. Spike Milligan napsal také několik knížek s poezií, především pro děti jako např. Silly Verse for Kids. Jeho poezie je často označována za poezii nesmyslů. Přesto jeho báseň On the Ning Nang Nong byla v roce 1998 v celorepublikovém hlasování zvolena za nejoblíbenější komickou báseň. Spike Milligan zemřel ve věku 83 let na onemocnění jater. Na svém náhrobním kameni chtěl mít napsáno : "I told you I was ill" . Diecéze to nechtěla dovolit až došli ke kompromisu s irským překladem této věty ("Dúirt mé leat g...
Více od autora
Soňa Havlíčková (4)
Narozena 1974. Mgr., středoškolská učitelka, autorka učebnic českého jazyka pro střední školy.
Více od autora
Sherryl Woods (11)
Americká autorka romantických příběhů pro ženy, novinářka a televizní kritička.
Více od autora
Scott O'Dell (3)
Scott O'Dell, vlastním jménem O'Dell Gabriel Scott byl americký spisovatel, autor dvaceti osmi historických a dobrodružných románů pro děti a mládež, tří románů pro dospělé čtenáře a několika knih literatury faktu. O'Dell studoval na několika vysokých školách , ale studium nikdy nedokončil. Během 2. světové války sloužil u amerického letectva. Poté byl kameramanem a novinářem . Knihy začal O'Dell psát roku 1934, koncem padesátých let 20. století začal psát knihy pro děti a mládež, které mají vzrušující zápletky, živě vykreslené charaktery a jasný morální záměr . Většina z nich se odehrává v historických dobách v Kalifornii a v Mexiku. Za své dílo obdržel O'Dell roku 1972 prestižní Cenu Hanse Christiana Andersena.
Více od autora
Satsvarūpa Dāsa Gosvāmī (6)
Narodil se 6.prosince 1939 v New Yorku. V červenci roku 1966se setkal s Prabhupádou a v září téhož roku od něho přijal zasvěcení. Začal psát články do časopisu Hare Krišna, který se jmenuje Back to Godhead a později se stal jeho odborným redaktorem. Cestoval po USA a přednášel na Vysokých školách. Působí ve funkci zasvěcujícího duchovního učitele a člena GBC.
Více od autora
Samantha Young (11)
Samantha má 27 let, je Skotka a studovala starověkou a středověkou historii na univerzitě v Edingburghu. Píše od té doby, co si pamatuje. Zkoušela psát v řadě žánrů. Velkou částí jejího života je také hudba, má mnoho oblíbených kapel, které jí také pomáhají při psaní. Samu sebe prohlašuje za závislou na knihách, má hodně oblíbených autorů, mezi které patří také J. K. Rowlingová.
Více od autora
Růžena Dostálová (10)
Růžena Dostálová byla česká filoložka, historička, literární historička, překladatelka a přední byzantoložka. V letech 1945–1950 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy klasickou filologii a zároveň v letech 1949–1952 i novořečtinu. V roce 1952 na téže univerzitě obhájila disertační práci Řecký román o Ninovi na papyrových zlomcích a získala titul PhDr. V roce 1959 získala titul CSc. Po studiu pracovala v ČSAV.V roce 1993 se habilitovala pro obor byzantská a novořecká filologie na Univerzitě Karlově a v roce 1996 byla jmenována profesorkou v oboru klasické filologie. Byla autorkou velkého množství knih, odborných studií i překladů. Externě přednášela na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně.
Více od autora
Rupert Matthews (9)
Britský novinář, autor naučné literatury pro děti a mládež, též policejní komisař. Poslanec Evropského parlamentu.
Více od autora
Rudolf Krautschneider (9)
Rudolf Krautschneider je český publicista, vydavatel a ilustrátor, námořník, mořeplavec a dobrodruh . Napsal zhruba desítku knih a natočil několik dokumentárních filmů. Sám o sobě říká, že je tak trochu Rakušanem, trochu Němcem i Čechem, ale „přesvědčením” je Polákem. Je členem ČANY – České asociace námořního yachtingu. Narodil se ve Vídni v roce 1943 v rodině rakouského otce a moravské matky. Po skončení 2. světové války bydlel v dětském domově a pak se svou matkou ve Znojmě, otec byl vojákem wehrmachtu a vrátil se z vězení až šest let po válce. Základní školu ukončil sedmou třídou, po té pracoval v dole a delší dobu jako dřevorubec v lese. Svoji první jachtu začal stavět na řece Dyji. Moře, které se později stalo jeho vášní, spatřil poprvé, když mu bylo 16 let. Zkoušel se plavit na cizích lodích, ale snil o vlastním plavidle, a tak začal budovat svoji jachtu. V 60. letech se poprvé kontaktoval s polskými námořníky a staviteli jachet. Z polských přístavů se pak vydával na velké námořní plavby. Potěšil Poláky tím, že je považoval za lidi, na které se mořeplavec může v nesnázích spolehnout, s čímž se setkal v různých přístavech světa. Popularitu mezi světovými jachtaři získal díky plavbám na svých jachtách „Vela”, „Polka”, „Polárka” a „Victoria”. S jachtou „Vela” doplul v roce 1976 na Shetlandy a v dalších letech s jachtou „Polka” na Špicberky a na Falklandy , kde se octl v době mezistátního konfliktu. Na ocelové „Polárce” vykonal plavbu kolem Antarktidy . Jeho oceánské lodi mají pevnou konstrukci, ale délku jen 3 metry a 30 až 60 cm. Pokud nepluje na lodi, věnuje se rodině, píše nebo ilustruje knihy, objíždí české školy se svými přednáškami. Dříve si také na plavby vydělával jako dřevorubec....
Více od autora
Rudolf Dvořák (13)
Rudolf Dvořák byl zakladatel české orientalistiky, univerzitní profesor a překladatel. Nejdříve studoval filologii na Karlově Univerzitě, poté i v Mnichově a Lipsku. Mezi lety 1900–1901 byl děkanem Filozofické fakulty UK, mezi lety 1915–16 pak rektorem celé univerzity. Měl široký záběr takřka do všech odvětví orientalistiky a vydal desítky publikací, a to jak překladů, tak vlastních děl. Spolupracoval též na tvorbě Ottově naučném slovníku, kde napsal většinu hesel z oblasti orientalistiky.
Více od autora
Rudolf Daumann (5)
* 02.11.1896 † 30.11.1957 Bavorský učitel, autor, novinář. Ve 30.-40. letech vydal devět populárních sf románů v duchu Hanse Dominika. Během války žil v Rakousku, kde byl členem ilegální komunistické strany. Po válce žil v NDR, byl ředitelem rozhlasového vysílání rádia GDR a mnoho let nepublikoval. V 50. letech napsal osmnáct historických románů, které byly stejně ceněny jako jeho sf. Romány Der Untergang der Dakota a Tatanka-Yotanka vyšly i na Slovensku .
Více od autora
Rostislav Křivánek (9)
Rostislav Křivánek je český spisovatel, dramatik, básník, libretista a novinář. Až do svých osmnácti let žije v rodném Děčíně, kde studuje gymnázium a po celé studium stojí v čele děčínské pobočky Hudební mládeže. Tady také debutuje v oblasti dramatické literatury prvotinou Chopin v Děčíně, kterou se spolužáky nastuduje pro Městskou knihovnu Děčín. V letech 1978–1982 studuje na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze obor Organizace a řízení divadel a kulturních zařízení. Po absolutoriu se stává provozním ředitelem divadelní scény DAMU Disk. Tady začíná spolupracovat s tehdejším studentem režie Zbyňkem Srbou, pro kterého autorsky upravuje hru Carlo Gozziho Král jelenem a píše pro ni texty písní. Jejich zhudebnění se ujímá čerstvý absolvent práv JUDr. Vladimír Franz. Roku 1985 tak začíná plodná spolupráce Rostislava Křivánka s Vladimírem Franzem, která trvá dodnes. K textu hry se s režisérem Srbou a hudebníkem Franzem později vracejí ještě v roce 1992, kdy Krále jelenem inscenují v pražském divadle ABC. Z Disku Křivánek odchází v roce 1986 do svobodného povolání, aby s většinou absolventského ročníku DAMU, který odchází do angažmá v mosteckém divadle, spolupracoval jako dramaturg na dnes již legendárních inscenacích Filozofská historie a Cirkus Humberto . Zároveň pro soubor píše hru Masopust, kterou se ale nepodaří realizovat. Vedle toho objíždí česká divadla a kulturní zařízení s agenturní verzí Králem jelenem jako zvukař, osvětlovač i herec. Do tohoto období patří i jeho kabaretní féerie Bedekr aneb Pozdvižení ve zdviži , kterou i režíruje. V roce 1987 nastupuje jako reportér do kulturního časopisu pro mládež Pionýr. Když se o dva roky později změní společenská situace, stává se šéfredaktorem časopisu, jehož název se mění na FILIP . Pro neshody s vedením vydavatelství Mladá Fronta odchází pak s celou redakcí počátkem ro...
Více od autora
Roman Pihan (11)
Narozen 20.5.1963 v Praze. Manažer v soukromé firmě, fotograf a publicista, věnuje se zejména digitální a reklamní fotografii. Publikace z oboru.Ing. Roman Pihan vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Záhy však začal působit v reklamě, marketingu a využití fotografie při propagaci. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Jeho fotografie jsou využívány v řadě reklam, propagačních projektů, kalendářích atp. i pravidelně zveřejňovány v různých časopisech. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Provozuje vlastní fotografický server www.fotoroman.cz. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.
Více od autora
Richard Crha (5)
Narozen 19. 10. 1953 v Litoměřicích, zemřel 12. 3. 2017 tamtéž. Dramaturg kulturního střediska, novinář a redaktor, spisovatel, básně v časopisech.
Více od autora
Raymond Radiguet (5)
Raymond Radiguet byl francouzský spisovatel. Narodil se ve francouzském městě Saint-Maur-des-Fossés nedaleko Paříže. Studoval na Lycée Charlemagne, odkud ale v patnácti letech odešel, aby se mohl živit jako novinář a věnoval se též literatuře. Vydal dva romány: Ďábel v těle a Ples u hraběte d´Orgel . Především Ďábel v těle, příběh vdané ženy, která má poměr s šestnáctiletým chlapcem, zatímco její manžel bojuje na frontě první světové války, vzbudil velký ohlas. Za tři měsíce od vydání se prodalo 100 000 výtisků. Román byl patrně částečně autobiografický. Druhý román vyšel až posmrtně. Napsal též dvě divadelní hry a čtyři básnické sbírky . Jeho patronem v literárních kruzích, nakladatelem a blízký přítelem byl Jean Cocteau, s nímž se seznámil roku 1918. Radiguet zemřel na břišní tyfus jako dvacetiletý. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Raymond Radiguet na anglické Wikipedii.
Více od autora
Ray Conniff (6)
Ray Conniff byl americký kapelník, aranžér a skladatel, který významně přispěl k hudebnímu žánru easy listening. Conniff se narodil 6. listopadu 1916 v Attleboro ve státě Massachusetts a v hudebním průmyslu začal působit poté, co se přestěhoval do New Yorku a začal hrát na trombon v orchestru Bunnyho Berigana. Později spolupracoval s dalšími big bandy, včetně těch, které vedli Harry James a Artie Shaw.
Více od autora
Radovan Šimáček (10)
Radovan Šimáček byl český publicista a spisovatel především historických románů. Radovan Šimáček se narodil roku 1908 v Praze, v rodině nakladatele Bohuslava Šimáčka a jeho manželky Milady, rozené Šimáčkové . Pocházel z rodiny, jejíž členové byli činní v kultuře. Jeho příbuznými byli spisovatel M. A. Šimáček a nakladatel František Šimáček. Strýc Vladimír Šimáček byl herec a sestra Dagmar, provdaná Outratová byla spisovatelka a překladatelka. Po ukončení reálného gymnázia v Křemencově ulici v Praze roku 1926 absolvoval roční abiturientský kurz na obchodní akademii a v letech 1927-1929 dvouletý studijní pobyt na École libre des sciences politiques v Paříži. Poté pracoval rok jako úředník v exportním oddělení Zbrojovky v Brně, v letech 1930-1942 byl redaktorem časopisu Hospodářský rozhled a v letech 1942-1944 redaktorem Světového literárního klubu v nakladatelství Máj. Pak byl nasazen do výroby a pracoval až do konce druhé světové války jako pomocný dělník. Od roku 1945 do roku 1951 působil jako šéfredaktor tiskové služby na ministerstvu zahraničního obchodu a jako redaktor časopisu Zahraniční obchod, v letech 1951-1952 byl redaktorem národohospodářských publikací v Průmyslovém vydavatelství a v letech 1952-1959 v nakladatelství Orbis. Poté pracoval jako korektor ve Středočeských tiskárnách a od roku 1964 byl redaktorem Československé vlastivědy při Socialistické akademii a působil i v jejím nakladatelství Horizont. Roku 1971 odešel do výslužby, ale i nadále spolupracoval s ministerstvem zahraničního obchodu při vydávání ekonomických příruček. Radovan Šimáček aktivně provozoval jezdecký sport. V letech 1927-1930 o něm psal články do časopisu Gentleman a v letech 1930-1934 vydával specializovaný časopis Turf a podílel se na činnosti jezdeckých organizací. Časopisecky debutoval Radovan Šimáček roku 1926. Své literární příspěvky otiskoval v různých novinách a časopisech a...
Více od autora
Radek Adamec (11)
Narozen 1965. Původní profesí učitel, autor knih a audioknih pro děti, zakladatel nakladatelství Colibris.
Více od autora
Přemysl Rut (12)
Přemysl Rut je český klavírista, zpěvák, divadelní režisér, herec, spisovatel-esejista, básník, dramatik, redaktor-publicista a divadelní pedagog. Během svých studii na pražské DAMU spolupracoval s Nedivadlem Ivana Vyskočila, kde působil nejprve jakožto zpěvák a klavírista, později i jako autor. Po studiích činoherní režie na pražské DAMU, kde absolvoval v roce 1979 , působil během své vojenské služby v Uherském Hradišti ve Slováckém divadle jakožto režisér a umělecký vedoucí zdejší Malé scény. V letech od roku 1984 do roku 1990 učil na Pražské konzervatoři a současně vedl poloamatérský divadelní soubor Malé české divadlo, kde uváděl inscenace svých her a scénická čtení her, které tehdejší režim nepovoloval inscenovat. Zároveň s tím také pomáhal vydávat samizdatový časopis O divadle. Po sametové revoluci krátce pracoval jako redaktor Literárních novin. Od roku 1993 působil jakožto umělec ve svobodném povolání. Od roku 1999 spolupracuje jako pedagog na pražské DAMU, od roku 2003 zde působí jako vedoucí katedry autorské tvorby, roku 2008 byl jmenován profesorem. Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem. Před sametovou revolucí mohl v médiu připravit jen lekce poetiky pro děti . V roce 1991 měla premiéru jeho první rozhlasová hra Polygoné, v roce 1993 pak dostal nabídku od dramaturga Dušana Všelichy, aby připravil autorský pořad. Piannissimo mělo 69 dílů a jak sám říká, bylo pro něho iniciační. V jeho rámci realizoval cyklus Čtení ze špatné literatury, cyklus svých prvních apokryfních pohádek i cyklus portrétů písničkářů, který byl zárodkem jeho "pozdějších projektů rozhlasových, pódiových i edičních, jimiž se pokouším připomínat českou autorskou píseň v celém jejím časovém rozpětí". Později moderoval odpoledne Rádia Mama a stal se tradičním autorem rozhlasových her i teoretikem rozhlasu. Přemysl Rut ale vystupuje i v České televizi, působí i jakožto nakladatelský redaktor a edi...
Více od autora
Petra Neomillnerová (15)
Petra Neomillnerová je česká spisovatelka a recenzentka. Absolvovala střední knihovnickou školu, po revoluci se věnovala tvorbě užité grafiky a v současné době se živí psaním fantasy. Zajímá se o přírodu, magii a poezii. Dlouhodobě spolupracuje s časopisem Pevnost, který se zabývá fantastikou. Psala také pro zaniklý a v mezičase obnovený web BDSM.CZ. Na Internetu používá přezdívku Alraune. Tvorba Petry Neomillnerové se vyznačuje osobitým stylem, někdy nazývaným „dirty fantasy“, především drsnou a přímočarou charakterizací postav i prostředí, otevřeným zobrazováním násilí a sexu, vyprávěním v přítomném čase a první osobě a svéráznými, emancipovanými hrdinkami . Od roku 2012 se věnuje i tvorbě literatury pro děti a mládež pod hlavičkou vydavatelství Albatros.
Více od autora
Petr Kukal (11)
Petr Kukal je český básník, spisovatel a publicista. Petr Kukal vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze , obor český jazyk–literatura a občanská výchova. Pracoval jako učitel na ZŠ T. Stolzové v Kostelci nad Labem a na SŠ a VOŠ MILLS v Čelákovicích, dále jako šéfredaktor časopisu Moderní vyučování, šéfredaktor nakladatelství učebnic ALTER, působil na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR a ve vedení Výzkumného ústavu pedagogického. V letech 2005–2015 se věnoval vzdělávání dospělých. Od roku 2015 do dubna 2018 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, kde dosáhl popularity jako správce twitterového účtu. V roce 2016 Ministerstvo kultury získalo za tento účet Křišťálovou lupu v kategorii Obsahová inspirace. Od května 2018 do března 2020 působil jako tiskový mluvčí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde skončil kvůli některým svým vyjádřením na sociálních sítích vůči členkám akademické obce. Od dubna 2020 do února 2021 působil jako správce sociálních sítí a specialista komunikace v Národní knihovně České republiky. Od března 2021 působí jako správce sociálních sítí Středočeského kraje. Je členem Českého centra mezinárodního PEN klubu, České křesťanské akademie a individuálním členem Asociace muzeí a galerií ČR. Petr Kukal je držitelem několika literárních ocenění , za publikaci Písmenková polívka získal spolu s ilustrátorkou Soňou Juríkovou v roce 2020 zvláštní cenu poroty soutěže BELMA: Best European Learning Materials Awards. Od října 2017 spolupracuje s Českým rozhlasem Dvojka , a od roku 2019 také s náboženským vysíláním České televize. Je zastoupen ve sborníku Nejlepší české básně 2017. Jeho verše byly přeloženy do ruštiny, polštiny, maďarštiny a bosenštiny. V roce 2018 mu byla udělena pamětn...
Více od autora
Petr Horák (8)
Petr Horák , je český filosof a emeritní profesor Akademie věd ČR . Středoškolské vzdělání získal Petr Horák na Francouzském gymnáziu v Brně a po maturitě v roce 1953 nastoupil na FF MU, kde promoval v roce 1958. V roce 1966 obhájil ve Filosofickém ústavu AV ČR kandidátskou práci z oboru filozofie a začal tam působit jako vědecký pracovník. Habilitoval se roku 1990 na FF MU a získal titul docent. V roce 1993 se stal profesorem dějin filozofie. Delší dobu byl šéfredaktorem Filosofického časopisu. Od roku 2009 přednáší na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice. Je ženatý, má dceru.
Více od autora
Petr Dillinger (12)
Petr Dillinger byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera a jeho ženy Kláry roz. Samkové. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937. V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem "Skupiny výtvarných umělců v Brně" a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. ...
Více od autora
Petr Bartůněk (10)
Narozen 1939 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista - kardiolog a angiolog, věnuje se převážně kardiální formě lymeské boreliózy. Autor článků a prací z oboru. Také autor cestopisných reportáží a sběratel medicínských historek.
Více od autora
Peter Krupka (14)
Narozen 2. 6. 1965 v Brně. RNDr., Ph.D., matematik, středoškolský a vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Peter Altenberg (8)
Peter Altenberg, původním jménem Richard Engländer byl rakouský spisovatel židovského původu. Proslavil se především drobnými prózami, které zachycují životní pocit Vídeňáků v době před rozpadem rakousko-uherského mocnářství. Stylistickou inspiraci nalezl ve francouzském útvaru básně v próze. Patřil do okruhu autorů kolem Arthura Schnitzlera . Typickým pro něj byl bohémský styl života.
Více od autora
Pavel Šidák (4)
Narozen 1. 5. 1977 v Praze. PhDr., Ph.D., bohemista, lingvista, autor kritických recenzí a literárních studií.
Více od autora
Pavel Řezníček (9)
Pavel Řezníček je český surrealistický básník a prozaik. Pavel Řezníček maturoval na střední jedenáctileté škole v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu nedokončil. Prošel mnoha zaměstnáními, nyní je v důchodu. Po absolvování povinné vojenské služby se přestěhoval do Prahy, kde se podílel na vydávání samizdatového surrealistického časopisu Doutnák. Jeho tvorba byla do roku 1989 na indexu zakázaných knih. Žije v Praze. Debutoval v roce 1967 v Sešitech pro literaturu. Jeho básně jsou zastoupeny v mnoha zahraničních antologiích surrealistické poezie a vyšly přeloženy v literárních časopisech po celém světě. V roce 1983 vyšel francouzsky v nakladatelství Gallimard román Strop , který se dočkal i italského vydání. Po roce 1989 vydal mimo jiné sbírky Kráter Resnik a jiné básně , Plovací sval , Hrozba výtahu , Kakodémonický kartáč ; surrealistické romány Vedro , Zvířata , Zrcadlový pes a další, humoristickou trilogii o tzv. brněnské bohémě Hvězdy kvelbu , Popel žhne , Blázny šatí stvol s volným pokračováním Natrhneš nehtem hlavy jejich .
Více od autora
Pavel Petrovič Bažov (8)
Pavel Petrovič Bažov byl ruský spisovatel. Je znám díky pohádce Malachitová skříňka, publikované v roce 1939. Stal se také autorem několika knih o revoluci a občanské válce. Jeho vnukem byl bývalý ruský ministerský předseda Jegor Gajdar. Pavel Bažov se narodil v rodině vedoucího svařovny v ocelárně. Zpočátku se živil různě. V letech 1889 – 1893 studoval v náboženské škole v Jekatěrinburgu. Poté se chtěl dostat i na Tomskou univerzitu, nakonec však byl odmítnut. Dočasně pracoval jako učitel ruštiny, nejprve v Jekatěrinburgu, pak v Kamyšlově. Zde studoval uralský folklór. Když začala první světová válka, připojil se Bažov k bolševikům. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády. V letech 1923–1929 žil v Jekatěrinburgu a pracoval v redakci novin Rolník, kam přispíval esejemi o pracovních podmínkách dělníků. V té době publikoval první knihu Ural byl , která pojednávala o životu na Urale v letech 1880–1890. Byl rovněž poslancem Nejvyššího sovětu. Po druhé světové válce začal Bažov pomalu ztrácet zrak, což mu však nezabránilo v publikační činnosti. Z jeho díla jsou nejznámější pohádky Malachitovaja škatulka . Pod tímto názvem vyšlo v letech 1939–1973 několik sbírek těchto pohádek. Do češtiny je přeložila Olga Mašková. Na námět pohádky Kamenný kvítek napsal Sergej Prokofjev v letech 1948–53 stejnojmenný balet, Op. 118. Byla rovněž zfilmována.
Více od autora
Pavel Petr (12)
Narozen 3.1.1969 ve Zlíně. Básník, podílí se na výtvarném životě Zlínska.
Více od autora
Pavel D Vinklát (11)
Narodil se 27. listopadu 1959 v Jablonci nad Nisou a od pěti let bydlel v Liberci na Králově Háji. Absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze, v letech 1984–9 učil na SPŠ textilní v Liberci a následné čtyři roky byl dramaturgem libereckého Experimentálního studia. V roce 1995 spoluzaložil a vydával vlastivědný časopis Jizerské a Lužické hory a do roku 2000 byl jeho šéfredaktorem. Od roku 1997 se jako redaktor věnuje také knižní tvorbě, nejdříve v Nakladatelství 555 a po roce 2001 s manželkou Květou v nakladatelství Knihy 555. Je autorem či spoluautorem několika publikací . Od roku 2002 je redaktorem měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory a současně se zabývá vlastivědnou a přírodovědnou publicistikou, píše poezii, fotografuje a skládá písně. V roce 1981 spoluzaložil a dosud je dramaturgem folkového festivalu Jizerská nota v Hejnicích. Od roku 1971 se věnoval závodně a později i trenérsky sportovní gymnastice, rekreačně se zabývá lyžováním, horolezectvím, vodáctvím a má rád volný pobyt v horské přírodě. Žije v Bílém Potoce pod Smrkem.
Více od autora
Paul Cézanne (10)
Paul Cézanne byl francouzský malíř, často nazývaný „otec moderního umění“. Snažil se dosáhnout syntézy realistického zobrazení, osobního výrazu a abstraktního obrazového řádu. Z umělců své generace měl Cézanne zřejmě největší vliv na umění 20. století. Henri Matisse obdivoval jeho nakládání s barvou, Pablo Picasso rozvinul jeho plošné kompoziční struktury do kubismu. Po většinu Cézannova života však byla jeho tvorba buď ignorována nebo znevažována a umělec tvořil v izolaci. Nedůvěřoval kritikům umění, měl málo přátel a až do roku 1895 vystavoval jen sporadicky. Odcizil se dokonce i své rodině, která ho považovala za podivína a revoluční povahu jeho umění nechápala. Narodil se v zámožné rodině jako nejstarší ze tří dětí. Jeho otec Louis August byl původně obchodník s plyšovými klobouky a posléze úspěšný bankéř. Matka Anne Elisabeth se za svobodna jmenovala Aubertová a byla dcerou soustružníka pracujícího se dřevem z Marseille. Od roku 1852 navštěvoval v rodném Aix-en-Provence Collège Bourbon. Zde se spřátelil s Émile Zolou a pozdějším inženýrem Jeanem Baptistem Baillem. Nazývali se Nerozluční a jejich přátelství přetrvalo do dospělosti. Cézannův otec chtěl, aby Paul získal kvalitní vzdělání a šel v jeho stopách jako bankéř. Proto Paul po ukončení gymnázia od roku 1859 studoval dva roky práva na univerzitě v Aix. V téže době zakoupil jeho otec poblíž Aix venkovskou usedlost Jas de Bouffan. Cézanne ji vyzdobil nástěnnými malbami a mnohokrát ji zachytil na svých obrazech. Paul se ovšem toužil stát malířem, což mu jeho otec povolil až v roce 1861. V dubnu toho roku odjel Paul do Paříže, kde začal v soukromé Académie Suisse studovat malířství. Académie Suisse ovšem nebyla školou v pravém smyslu slova, nýbrž ateliérem, kde mohli malíři za poplatek malovat živé modely. Cézanne zde poznal mj. Moneta, Renoira, Guillaumina a zejména Pissarra, k němuž měl ze všech malířů lidsky i umělecky nejblíže. Ven...
Více od autora
Patrick Lynch (6)
Britský spisovatel znám především jako autor brilantně zvládnutých románů souvisejících s lékařskou vědou. Jeho knihy vycházejí ze skutečných poznatků moderní vědy, ať už se jedná o bakterologii, biologii či medicínu. Dokáže se však se ctí vyrovnat i s tématy naprosto odlišnými, například s problematikou psychopatického pronásledování populárních osobností, o němž se dočteme v napínavém thrilleru POSEDLÍ. Díky obrovské autorově vypravěčské invenci vznikají charakteristické příběhy, čtené zpravidla doslova jedním dechem. Patrick Lynch je autorem několika románů, z nichž většina vyšla i v češtině. V současné době žije a pracuje v Londýně.
Více od autora
Olga Stehlíková (9)
Olga Stehlíková vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze a publicistiku na VOŠP v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora a redaktorkou literárního on-line Almanachu Wagon, připravuje Ravt, on-line magazín Tvaru. Moderuje dva pravidelné pořady věnované literatuře na stanici Český rozhlas – Vltava. V roce 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, za který roku 2015 získala cenu Magnesia Litera za poezii. Sbírka Vejce/Eggs vyšla v unikátní úpravě v listopadu 2017, spolu se stejnojmennou LP deskou s hudbou Tomáše Brauna, napsanou na vybraná dvojverší z této sbírky. S básníkem Milanem Ohniskem napsala pod pseudonymem Jaroslava Oválská sbírku společných básní Za lyrický subjekt . V témže roce publikovala svou druhou řadovou sbírku Vykřičník jak stožár . Její básně byly přeloženy do 7 jazyků. Povídky publikovala v časopisu Host a Dobrá adresa. K vydání jsou připraveny rukopisy knih pro děti Kluci netančej a pohádkového příběhu Kařut a Řabach . V roce 2017 zvítězila v čtenářské anketě Tvárnice a stala se kritikem roku 2018.
Více od autora
