Všichni Autoři a témata

Barbara De Angelis (16)

Americká psycholožka a poradkyně v oblasti mezilidských vztahů, publikace z oboru.

Antonín Novotný (20)

Narozen 15.5.1891 v Praze, zemřel 28.2.1978 v Rochesteru . PhDr., kulturní a umělecký historik, publikace o staré Praze.

Antonín Matzner (13)

Antonín Matzner byl český publicista, spisovatel, producent, hudební režisér a dramaturg. Antonín Matzner studoval klavír u Marty Mikelkové, hudební teorii a skladbu u Josefa Bartovského, Bořivoje Mikoty a Františka Kováříčka. Po studiích začal publikovat v časopisech Mladý svět, Melodie, Hudební rozhledy atd. V roce 1960 založil v Plzni jazzový klub. Zabýval se hlavně hudební lexikologií. Kromě publicistické činnosti prakticky spolupracoval s předními populárními i jazzovými interprety jako producent a hudební režisér. Byl dramaturgem festivalu Pražské jaro.

Anna Bauerová (18)

Anna Bauerová byla česká kunsthistorička a spisovatelka. Napsala několik populárně-naučných knih a řadu historických románů. Zaměřovala se zejména na období, kdy v Čechách žili Keltové. Vystudovala historii, kunsthistorii a muzeologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Působila v oblasti památkové péče a správě muzejních fondů ve Středočeském kraji, zpracovala publikaci Národní kulturní památky Středočeského kraje, připravila řadu výstav i stálých expozic. Ve vlastní tvorbě postupně přešla od literatury populárně-naučné k psaní historických románů.

Aleš Pivoda (23)

Narozen 16. 12. 1952. Novinář, redaktor a publicista zaměřený zejména na kriminální temata a oblast fotbalu, také spisovatel, autor literatury faktu, detektivek a publikací o fotbalu.

Agnetha & Anni-Frid Björn & Benny (11)

Björn Ulvaeus a Benny Andersson spolu s Agnethou Fältskogovou a Anni-Frid Lyngstadovou tvoří švédskou popovou skupinu ABBA, jednu z nejúspěšnějších skupin v historii populární hudby. Skupina vznikla ve Stockholmu v roce 1972 a rychle se proslavila po vítězství v soutěži Eurovize v roce 1974 s hitem "Waterloo". Toto vítězství je katapultovalo mezi mezinárodní hvězdy. Hudba skupiny ABBA se vyznačuje chytlavými melodiemi, složitými harmoniemi a charakteristickými vokály Agnethy a Fridy. Vydali řadu hitových alb včetně "Ring Ring", "Waterloo" a "ABBA", která obsahují některé z jejich nejikoničtějších písní. Skupina svými inovativními produkčními technikami a využíváním nahrávacích technologií předběhla svou dobu a přispěla tak ke svému zvuku, který je dodnes vlivný a široce uznávaný. Přestože se skupina ABBA v roce 1982 rozpadla, její odkaz přetrvává a její hudba si stále získává nové fanoušky díky různým revivalům, včetně muzikálů jako "Mamma Mia!", a vydávání nového materiálu i desítky let po jejich největší popularitě.

Zdeněk Hurt (14)

Narozen 1956. Letecký inženýr, práce z oboru.

Yrsa Sigurðardóttir (25)

Yrsa Sigurðardóttir je islandská spisovatelka, autorka románů pro děti a mládež a detektivek. Rodačka z Reykjavíku ukončila 1983 gymnasium Menntaskólinn í Reykjavík, studovala stavební inženýrství na Islandské univerzitě, které ukončila titulem B. C. a pokračovala na Concordia University v Montrealu, kde v roku 1997 získala akademický titul Master of Science. Několik let pracovala jako inženýrka pro společnost Fjarhitun. Čtyři roky byla technickou vedoucí v mezinárodním týmu pro velký evropský elektrárenský projekt na východě Islandu u Kárahnjúkar Damm. V odlehlém pracovním táboře se zde ve volné čase v 1998 začala věnovat literatuře. Se svým manželem a dvěma dětmi bydlí v Seltjarnernes u Reykjavíku a vede úspěšně dvojí život spisovatelky a inženýrky. Napsala 5 románů pro děti a mládež , 2 z nich získaly islandské ocenění za literaturu tvoří sérii označovanou Tóra Gudmunsdottir, jsou volně propojeny postavou advokátky Tóry Gudmunsdottir a jejího německého přítele Matthiase, bývalého policisty. V dramatických napínavých detektivních příbězích hrají podstatnou roli i nevyřešená tajemství minulosti. Atraktivitu dosahuje autorka zobrazením neotřelého osobitého islandského prostředí a neopomíjí náznaky severské mystiky jako přitažlivou kulisu událostí. Tóra ani Matthias nedisponují nadpozemskými vlastnostmi superhrdinů ani geniálními technickými pomůckami. Je to sympatická realistická dvojice v uvěřitelných přesto dech beroucích příbězích. Další knihy jsou samostatné detektivní romány, ve kterých jsou pro děj důležité záhadno a nadpřirozené jevy. „Ég man þig“ přináší dvojici vyšetřovatelů - policistku Dagný a psycho...

W.F. Waller (32)

Vojta Beneš (22)

Vojta Beneš byl československý politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Byl bratrem prezidenta Edvarda Beneše a Václava Beneše. Vojta Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako syn rolníka Matěje Beneše a jeho manželky Anny Petronily, roz. Benešové . Maturoval na učitelském ústavu v Praze. V období let 1897–1908 byl pedagogem na obecné škole v Čakovicích, od roku 1908 učil na měšťanské škole v Brandýse nad Labem. V letech 1911–1914 pracoval na českých krajanských školách v USA. Krátce před začátkem první světové války se vrátil do vlasti. V létě roku 1915 ale opět odjel do USA. Zapojil se do československého odboje a agitoval ve prospěch zahraničního exilu mezi krajany. Do Československa se vrátil roku 1919. V roce 1920 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. V letech 1919–1920 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Brandýse nad Labem, v období let 1920–1922 byl okresním školním inspektorem v Praze a od roku 1922 do roku 1925 zemským školním inspektorem v Čechách. Působil jako místopředseda Československé obce legionářské. Byl též předsedou Zemského ústředí péče o mládež v Čechách a funkcionářem Svazu československého učitelstva, přičemž v letech 1928–1932 byl jeho předsedou. Angažoval se v přípravě reformy československého školství. Vydal četné odborné studie na téma organizace učitelské práce. Členem sociální demokracie byl od roku 1897, v rámci sociální demokracie vydával měsíčník Červánky. Plně se zapojil do politiky po vzniku Československa. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senát...

Vlasta Svobodová (26)

Vlasta Svobodová je česká politička, bývalá senátorka za obvod č. 55 – Brno-město a členka ODS, dcera majora Vladimíra Šoffra. Před vstupem do Senátu pracovala jako konzultantka geologie. Ve volbách 1996 se stala členkou horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazila komunistu Pavla Pavlíka. V senátu se angažovala ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ve volbách 1998 odmítla kandidovat. V letech 2002–2006 zastávala funkci místostarostky městské části Brno-střed. Ve volbách 2006 svůj mandát neobhájila, neboť kandidovala na nevolitelném 20. místě.

Vladimír Drnák (19)

Jan Václav Rosůlek, pseudonym Vladimír Drnák byl český poštovní úředník, básník, prozaik a dramatik, autor románů z období první světové války, životopisných románů z uměleckého prostředí, próz z různých žánrů populární literatury a knih pro děti. Pocházel z úřednické rodiny. Pardubickou reálku nedostudoval a roku 1911 se stal poštovním úředníkem. V letech 1914–1918 bojoval na italské frontě. Po návratu pracoval opět jako poštovní úředník na různých slovenských poštovních úřadech a také v Pardubicích. Roku 1931 se přestěhoval do Prahy jako úředník Poštovní hospodářské ústředny a v této funkci pracoval až do svého odchodu do důchodu roku 1947. Dne 29. března 1920 se v Pardubicích oženil s učitelkou jazyků Markétou Netušilovou . Jejich dcera Helena byla herečka a dokumentátorka v Divadelním ústavu. Do literatury vstoupil několika básnickými sbírkami patetických veršů a divadelní hrou pro děti. Brzy se však jeho doménou stala próza, těžící z válečných zážitků první světové války. Jeho povídky a romány s touto tematikou podávají drastický obraz utrpení šikanovaných vojáků na italské frontě. Později začal s rutinní obratností produkovat celou řadu dobrodružných, detektivních a konvenčních společenských příběhů i dívčích románů. Pod pseudonymem Vladimír Drnák pak publikoval své závažnější, především životopisné romány. Po roce 1945 psal především práce pro mládež.

Vilhelm Moberg (9)

Karl Artur Vilhelm Moberg byl švédský prozaik a dramatik, známý především svou tetralogií Vystěhovalci o švédských sedlácích, kteří se v polovině 19. století vystěhovali do Minnesoty. Narodil se na malé farmě ve farnosti Algutsboda poblíž města Emmaboda v jižním Švédsku, v historické provincii Småland. Jeho otec byl voják a drobný sedlák. Roku 1907 se rodina přestěhovala na zemědělskou usedlost v blízké obci Moshultamåla. Pracoval jako zemědělec a lesní dělník a později i jako sklář. Byl vášnivým čtenářem a vzdělával se četbou. V letech 1916–1918 studoval na několika středních školách v obcích Grimslöv a Katrineholm. Studium ale musel přerušit, protože se nakazil španělskou chřipkou a byl nemocen půl roku. Po uzdravení pracoval do roku 1929 jako novinář v provinčních novinách v Östergötlandu. Roku 1923 se oženil s Margaretou Törnqvistovou. Jedna z jeho dcer, Eva Mobergová, se stala rovněž spisovatelkou. Debutoval roku 1921 sbírkou humoresek z vojenského života I vapenrock och linnebyxor . Roku 1926 se prosadil jako dramatik komedií Kassabrist , ale skutečné uznání čtenářů a kritiky si získal až roku 1927 románem Raskens: En soldatsfamiljs historia . Tento a následující román Långt från landsvägen z roku 1929 mu umožnily věnovat se pouze literatuře. Mobergovo rozsáhlé prozaické i dramatické dílo má silně realistický a demokratický charakter. Propagoval rousseauovský návrat k přírodě, jako republikán vystupoval proti švédské monarchii a proti ústupkům švédské vlády vůči nacistickému Německu. Jeho nejznámějším dílem se stala tetralogie Romanen om Utvandrarna o švédských sedlácích, kteří se v polovině 19. století vystěhovali do Minnesoty. Odpor proti despotickým monarchům vyjádřil také ve svém dvoudílném historiografickém díle Min sven...

Václav Hybš (13)

Václav Hybš byl český dirigent, skladatel a hudebník, známý svou tvorbou v oblasti lehké hudby, včetně taneční hudby, operet a populárních písní. Vedl orchestr Václav Hybš , který se stal jedním z nejpopulárnějších orchestrů v České republice. Během své kariéry Hybš významně přispěl k rozvoji české hudební scény, a to jak svými živými vystoupeními, tak nahrávkami. V jeho orchestru často vystupovali různí hosté, což se odráží i v názvu jednoho z jeho alb "A jeho hosté". Václav Hybš 'práci s operetami zachycuje album " Václav Hybš Hraje Operetu" , které ukazuje jeho všestrannost a schopnost interpretace tohoto žánru. Kromě toho album "Hybš hraje na kolonádě" naznačuje soubor představení, která se možná odehrávají v tradičním lázeňském prostředí, kde jsou kolonády běžným architektonickým prvkem. Jeho příspěvky k české hudbě ocenilo publikum pro jejich půvab a melodickou přitažlivost.

Traditional Jazz Studio (15)

Traditional Jazz Studio je česká jazzová skupina, která vznikla v roce 1959 v Praze. Kapela, která se zaměřuje na tradiční neworleanský styl jazzu, je již mnoho desetiletí významnou součástí české jazzové scény. Během své kariéry TJS spolupracovala s řadou českých i zahraničních umělců a přispěla tak k popularizaci a zachování klasických jazzových stylů v České republice. Repertoár kapely zahrnuje širokou škálu jazzových standardů i původních skladeb. V průběhu let TJS vystupovala na různých jazzových festivalech a koncertech doma i v zahraničí a vybudovala si pověst díky svému autentickému zvuku a dynamickým vystoupením.

Tomáš Špidlík (27)

Tomáš Josef kardinál Špidlík byl moravský katolický teolog, kněz, jezuita a kardinál . Tomáš Špidlík absolvoval základní školu a gymnázium v rodných Boskovicích. V roce 1938 začal studovat latinu a českou literaturu na filozofické fakultě v Brně. Po uzavření českých vysokých škol nacisty na podzim 1939 vstoupil 23. září 1940 do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy. Když i tento obsadili nacisté, pokračoval v letech 1942–1945 ve filozofických studiích na Velehradě. Zde složil 24. září 1942 řeholní sliby. Příprava byla několikrát přerušena nucenou prací, nařízenou nejprve německou, pak rumunskou a nakonec ruskou armádou. Po skončení studií byl Špidlík jmenován prefektem velehradského gymnázia. Vyučoval zde češtinu a ruštinu. V roce 1946 byl poslán na teologická studia do holandského Maastrichtu, kde 22. srpna 1949 přijal kněžské svěcení. V roce 1950 doplnil svá jezuitská formační studia v italské Florencii. V roce 1951 již bylo zřejmé, že se do vlasti nebude moci vrátit. Byl pozván ke spolupráci s Vatikánským rozhlasem. V letech 1951–53 tedy pokračoval ve studiích na Papežském orientálním institutu v Římě a v roce 1955 zde obhájil doktorskou práci Joseph de Volokolamsk. Un chapitre de la spiritualité russe pod vedením jezuity prof. Irenea Hausherra. Od roku 1954 vyučoval jako docent východní a patristickou teologii v Římě v Papežském orientálním institutu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském institutu Teresianum a hostoval na mnoha evropských i světových univerzitách, mimo jiné v St. Paul ve Spojených státech, v Indii a v Kinshase . V roce 1961 byl jmenován profesorem. V letech 1951–1989 byl spirituálem Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě. Špidlíkovy české páteční promluvy na Radiu Vatikán byly překládány do mnoha dalších jazyků. Tomáš Špidlík byl prastrýcem studenta, křesťanského ak...

Tom King (17)

Americký výtvarník, ilustrátor a kreslíř komiksů, podílel se na seriálech Simpsonovi, Futurama nebo Spongebob v kalhotách.

Thornton Wilder (14)

Thornton Wilder byl americký spisovatel a dramatik. Trojnásobný nositel Pulitzerovy ceny. Vyrůstal v Číně, kde byl jeho otec konzulem. Během první světové války sloužil u Pobřežní stráže Spojených států amerických. Po válce studoval na Oberlin College a na Yaleově univerzitě. V letech 1920–1921 pokračoval ve studiu archeologie na Americké akademii v Římě. Absolvoval v roce 1926 obor francouzština na Universitě v Princetonu. Vyučoval francouzštinu na střední škole. V letech 1931–1936 vyučoval na Universitě v Chicagu. V průběhu druhé světové války sloužil u United States Army Air Forces v Africe a v Itálii. Po válce se plně věnoval literatuře a příležitostným přednáškám. Wilderovo dílo bylo přijímáno různě a tak procházel střídavě obdobími slávy a obdobími, kdy byl téměř zapomenut. První divadelní hru The Trumpet Shall Sound publikoval během studia 1919–1920 ve studentském časopisu. Jeho druhá kniha The Bridge of San Luis Rey z roku 1927 se stala čtenářskou senzací a obdržela Pulitzerovu cenu za beletrii za rok 1928. Veliký úspěch měla o deset let později jeho divadelní hra Our Town a o čtyři roky později další hra The Skin of Our Teeth . Obě obdržely opět Pulitzerovu cenu. V roce 1938 upravil divadelní hru Einen Jux will er sich machen od rakouského divadelníka Johanna Nestroye z roku 1842. Děj přemístil do městečka poblíž New Yorku a uvedl pod názvem The Merchant of Yonkers . Hra ale neuspěla. Po letech námět na popud divadelníka Tyrone Guthrieho opět přepracoval a uvedl pod názvem The Matchmaker . Hra měla premiéru na festivalu v Edinburghu v roce 1954 a záhy se hrála úspěšně v USA i ve světě. V roce 1964 byla přepracována na muzikál Hello Dolly!, který byl v roce 1969 úspěšně zfilmován....

Susan Crosby (24)

žije se svým manželem a dvěma syny ve slunné Kalifornii. Při psaní romantických příběhů čerpá ze svých vlastních bohatých zkušeností, které získala v nejrůznějších profesích. Byla instruktorkou synchronizovaného plavání, vedoucí personálního oddělení v továrně na hračky, manažerkou automobilky a působila také v místním amatérském divadle. Nezapírá, že ji neustále uchvacuje téma vzájemné komunikace v milostných vztazích. Hrdinové jejích příbehů jsou silné osobnosti s vřelým srdcem a důvěrou ve vlastní schopnosti, které bojují za svou lásku a proměňují své sny o láskyplných vztazích ve skutečnost.

Stanislav Peleška (13)

Narozen 11. 11. 1930 v Žáru na Prachaticku, zemřel 14. 4. 2019. RNDr., biochemik, práce z oboru zahrádkářství.

Stanislav Hejda (15)

Narozen 13.11.1928 v Kladně, zemřel 14.2.1994. MUDr., DrSc., literatura o správné výživě.

Stanislav Bártl (13)

Stanislav Bártl byl český novinář, publicista, spisovatel a cestovatel. Narodil se 13. prosince 1927 v Praze 9. Vyučen jako radiomechanik. V jednadvaceti letech se stal redaktorem v Mladé frontě, kde pracoval až do roku 1989. V roce 1959 založil první vědeckou rubriku v českých denících a řadu let vedl víkendovou přílohu. Stal se prvním českým novinářem, který působil v Antarktidě a poté i v Arktidě. O Antarktidě napsal knihu Bílá pevnina, která jako první česká kniha mapovala historii hledání a objevování Antarktidy. Ta mu následně dopomohla k pozvání na expedici roku 1958. Na půl roku se tak stal členem IV. sovětské antarktické expedice. V létě roku 1963 se vydal na ledoborci Leningrad k otevření severní námořní cesty ledovým oceánem. V roce 1986 přeletěl severní točnu ve výši 10 km. Jako spisovatel se věnoval historii objevování a dějin polárních krajin, ale také historii lodí, atomových ponorek či bojů o polární končiny v období druhé světové války. Stal se nositelem ceny Akademie věd Československé republiky za přínos k popularizaci vědy a techniky, členem polární sekce České geografické společnosti a Klubu autorů literatury faktu KALF.

Sheri Whitefeather (22)

Sheri Whitefeatherová žije v jižní Kalifornii. Holduje etnické kuchyni, obřadům severoamerických indiánů, navštěvuje galerie a starobylé krámky na pobřeží. Psaní se stalo její vášní, a proto velmi ráda přispívá do edice Desire. Když zrovna nepíše, čte až do časných ranních hodin. Spolu s manželem se Sheri věnuje výrobě uměleckých předmětů z kůže. Vliv manžela, stříbrotepce, který je původem Creek, lze vystopovat i ve volbě námětů, které se často týkají indiánské tématiky. Projevuje se také v lásce ke zvířatům. Doma mají hotový zvěřinec, který zahrnuje nejen rozmazleného anglického buldoka, ale i koně, hady, ještěrky, fretky a čtyři bengálské kočky. Jejich dospívající syn se vášnivě věnuje skateboardu. Být spisovatelkou romantických příběhů je pro Sheri nejbáječnější povolání na světě. "Na psaní miluji úplně všechno," svěřuje se. Když tvoří, dělá jí společnost psí miláček, který jí oddaně leží u nohou a hlasitě chrápe. Její rada čtenářkám, jak učinit život více romantickým, zní: Sněte! Mluvte o tom, čeho byste chtěla dosáhnout a pomáhejte druhým v jejich úsilí být štastnějšími! A taky udělejte čas od času o nějakém nudném odpoledni to, na co právě máte chuť - spontánně, od srdce a bez výčitek!

Ryan Holiday (23)

Je americký obchodník a autor. Je bývalým riaditeľom marketingu pre American Apparel a publicistom a redaktorom pre New York Observer. Holiday je autorom niekoľkých kníh a písal pre časopisy ako sú Forbes , Fast Company , The Huffington Post , The Columbia Journalism Review , The Guardian , Thought Catalog , Medium.com a New York Observer. Zaujíma sa o stoickú filozofiu.

Ruth Jean Dale (19)

pochází z novinářské rodiny. Sama také pracovala několik let jako reportérka a její manžel je redaktorem jednoho menšího jihokalifornského deníku. V novinářské profesi se dokonce uplatnila i není nejmladší dcera. Své příběhy Ruth Jean často umisťuje do nádherné přírody horských scenérií Colorada, jak tomu bylo v jejích předchozích knížkách, vydaných v češtině pod názvy Svatba na zapřenou, Líbánky na zapřenou, Úprk k oltáři nebo v její poslední knize Princezna z farmy, který vyšla letos v edici Láska a smích.

Robert Schumann (20)

Robert Schumann byl německý skladatel a vlivný hudební kritik, který je všeobecně považován za jednoho z největších skladatelů romantické éry. Narodil se 8. června 1810 v saském Cvikově, nejprve studoval práva a poté se plně věnoval hudbě. Schumannovy rané hudební touhy zbrzdilo zranění ruky, kvůli kterému se místo kariéry klavírního virtuosa zaměřil na kompozici.

Richard Hooker (8)

Hiester Richard Hornberger ml. byl americký spisovatel a chirurg, píšící pod pseudonymem Richard Hooker. Jeho nejznámějším dílem je román MASH založená na dramatických i zábavných zážitcích ze života chirurga během Korejské války. Napsal ji společně s W. C. Heinzem. Román se stal předlohou pro velmi úspěšný film MASH a o dva roky později pro stejnojmenný televizní seriál. Narodil se v Trentonu v New Jersey. Navštěvoval Bowdoin College v Brunswicku, kde také studium úspěšně zakončil a kde se také stal členem studentského spolku Beta Theta Pi. Poté odešel na Cornell Medical School do New Yorku. Po úspěšném ukončení školy byl povolán do války v Koreji a umístěn v 8055th MASH. Nebyli sice přímo na frontě, nicméně byli velmi blízko a blízkost bojů dosvědčoval i velký počet zraněných proudící do polní nemocnice. Mnoha zdejším lékařům zde bylo jen málo přes dvacet let a velmi často měli jen malé praktické chirurgické zkušenosti. Během bitev však dokázali ošetřit „až 1000 případů denně“. Podle vzpomínek Hornbergerových kolegů byla válka v Koreji silná, často ji popisovali jako peklo. Hornbergera popisovali jako výborného chirurga se skvělým smyslem pro humor. Ačkoliv Hornberger pojmenoval svůj stan „Bažina“ , stejně jako ve svém románu, byl politicky konzervativní. Po válce Hornberger pracoval na Ministerstvu pro záležitosti veteránů Spojených států amerických, poté odešel na soukromou praxi ve Waterwille v Maine. Nakonec se usadil v praxi na Broad Cove v Bremen v Maine. Jeho zkušenosti v 8055 MASH se staly základem pro budoucí román. Roku 1956 začal své vzpomínky vkládat do knihy. V šedesátých letech se setkal se svým bývalým kolegou z MASH a jeho manželkou , přičemž si večer u alkoholu vyprávěli příběhy z války. Hornberger později přiznal, že tento večer jej motivoval k dopsání rukopisu. Kniha byla odmítnuta několika vydavateli, proto začal spolupracovat se s...

Radoslav Nenadál (18)

Radoslav Nenadál byl český spisovatel a překladatel anglojazyčné literatury, amerikanista a anglista, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. října 1929 v Šumperku, avšak už v dětství se s rodinou přestěhoval do Prahy. Tam posléze vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat jako vysokoškolský pedagog. Překládal do češtiny například díla Ernesta Hemingwaye, Trumana Capoteho či Johna Irvinga a dalších. Mezi jeho překlady patří i román Sophiina volba amerického prozaika Williama Styrona. V roce 1981 Nenadál získal Cenu překladatelské sekce za překlad knihy Jamese Thurbera Filozof a ústřice a rovněž Cenu nakladatelství Odeon za práci v oblasti americké literatury. V roce 2017 byl uveden do Síně slávy v rámci Cen Josefa Jungmanna, udělovaných Obcí překladatelů. Od 80. let 20. století také psal vlastní uměleckou prózu. Mezi jeho povídkové sbírky a romány patří Rakvářova dcera a jiné prózy , Přijď zpět , Dušinky , Gaudeamus či My tě zazdíme, Aido, dále Škorpión, Zahrada či Sešitky chrámové pěvkyně . V jeho dílech se objevovalo vysokoškolské prostředí, Praha nebo také tabuizované téma homosexuality. Publikoval také vědecké práce z oblasti literární kritiky a historie, učebnice, skripta a další texty.

Plútarchos (12)

Plútarchos, starořecky Πλούταρχος byl řecký spisovatel, historik a filozof, autor historických a moralistických děl. Plútarchos v mládí hodně cestoval po tehdy známém světě – osobně poznal Řecko, Egypt, Malou Asii, několikrát navštívil Řím. Studoval v Athénách, Korinthu a v egyptské Alexandrii a získal velmi kvalitní vzdělání. V pětačtyřiceti letech se usadil ve svém rodném městě a žil zde až do smrti. Stal se slavným již za svého života. V rodném městě zastával významné úřady a založil zde pobočku platónské akademie. Získal čestné občanství Athén, byl poctěn přátelstvím římských císařů Traiana a Hadriana a udržoval úzké kontakty s delfskou věštírnou, kde pravděpodobně působil jako kněz. Plútarchos byl velmi plodný autor. Ve starověku bylo známo 227 jeho literárních prací, do současnosti se dochovalo jen asi 150. Jeho hlavním historickým dílem jsou Životopisy slavných Řeků a Římanů , dvacet dva dvojic životopisů významných řeckých a římských osobností, které navzájem porovnával a které měly podle něho být vzorem a poučením pro život. Plútarchos totiž nehledal jen společné rysy slavných osobností, ale především jejich morální kvality. Plútarchovy životopisy měly velký význam i v pozdějších obdobích, kdy z nich čerpali náměty pro své hry mnozí světoví dramatici . Druhou velkou skupinu jeho děl tvoří moralistická etická díla, latinsky nazývaná Moralia . Jde o drobnější práce, které řeší mnohé etické otázky každodenního života, morálky a chování . Napsal také mnohá díla, která se věnovala literatuře, přírodovědě, filozofii, matematice, náboženství a dalším oborům. Pro svou manželku napsal dílko Útěcha ženě a kromě toho vytvořil asi sto stručných příběhů Ctnosti žen....

Petr Žantovský (22)

Petr Žantovský je český novinář, publicista, komentátor a vysokoškolský pedagog. V 80. letech působil v normalizační hudební žurnalistice, v 90. letech v soukromých nakladatelstvích, od nového tisíciletí měl různá kontroverzní akademická angažmá a zastával veřejné funkce v mediální oblasti, věnoval se moderátorské či publikační činnosti a literární tvorbě. Prezident Miloš Zeman jej ocenil státním vyznamenáním, kritici jej však hodnotí jako předního představitele české dezinformační scény. Narodil se v Pardubicích 15. května 1962. V roce 1988 absolvoval obor rozhlasová žurnalistika na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získal v oboru teorie a historie žurnalistiky a médií na Katolické univerzitě v Ružomberku, kde v roce 2009 obhájil dizertační práci na téma Dějiny české žurnalistiky po roce 1989. V roce 2015 pak habilitoval v oboru masmediální studia na Fakultě masmédií Panevropské univerzity v Bratislavě, když obhájil práci na téma Mediální manipulace – nemoc české demokracie. Oponenturu mu psal Václav Klaus a podle Deníku Referendum proběhla nezvykle rychle, Žantovský však kritiku odmítl. V 80. letech se stal externím spolupracovníkem časopisu Melodie poté, co byl v souvislosti s tažením proti rockové hudbě jmenován nový šéfredaktor Miroslav Kratochvíl a odešla z něj většina redaktorů; toto období je spojováno s výrazným poklesem kvality časopisu. Publikoval také v periodicích Amatérská scéna a v jazzovém měsíčníku Akcent, po roce 1989 pracoval jako vedoucí kulturní rubriky v deníku Práce a v týdeníku Reportér. V letech 1994–2003 působil v nakladatelské oblasti, jako ředitel nakladatelství Melantrich a Votobia . Následně přešel do akademické sféry, od roku 2003 působil na Univerzitě J. A. Komenského v Praze, kde počínaje rokem 2005 vedl katedru sociální a masové komunikace. Pak se stal spoluzakladatelem Vysoké školy Zdeňka Kalist...

Petr Il'jič Čajkovskij (20)

Ruský hudební skladatel.

Pavel Eisner (21)

Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník židovského původu. Pocházel z pražské židovské rodiny. Odmalička byl bilingvní. Studoval slavistiku, germanistiku a romanistiku na pražské německé univerzitě, kterou dokončil roku 1918. Od roku 1914 působil jako překladatel v České obchodní a živnostenské komoře. Souběžně pracoval i jako redaktor pražského německého deníku Prager Presse. Kromě toho přispíval i do řady kulturních časopisů, od března 1936 byl členem Pražského lingvistického kroužku. Po německé okupaci roku 1939 byl perzekvován na základě aplikace tzv. norimberských zákonů. Jeho deportaci do Terezína odložil fakt, že měl německou manželku a nebyl praktikujícím židem. Zemřel roku 1958 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny . Překládal rovněž odborná díla z oblasti muzikologie a operní libreta. Českou literaturu také překládal do němčiny. Jeho překlady, především z němčiny, jsou jazykově velmi kultivované, vynikají přesností a detailní znalostí českého i výchozího jazyka. Je pro ně typické časté používání neobvyklých výrazů, zejm. archaismů a neologismů, a obecně neobvyklých jazykových prostředků.

Pavel Dobeš (6)

Pavel Dobeš je český písničkář a hudebník, známý svými humornými a často satirickými písněmi. Na české hudební scéně se objevil v 70. letech 20. století a popularitu si získal v 80. letech 20. století svým osobitým stylem, v němž se mísí folková hudba s vtipnými texty, často komentujícími každodenní život a společenské problémy. Dobešova schopnost navázat kontakt s publikem prostřednictvím vyprávění příběhů a chytré hry se slovy z něj učinila oblíbenou osobnost české kultury. V průběhu let vydal několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský a textařský talent.

Patrick Ryan (8)

Patrick Ryan byl anglický prozaik. Narodil se na britském ostrově Wight rodičům irského původu. Během druhé světové války sloužil v britské armádě, zúčastnil se akcí v Severní Africe, Itálii a Řecku. Po válce se Ryan přestěhoval do Leedsu a během padesátých let pracoval jako manažer v továrně. Svoje zkušenosti z Yorkshirského života později popsal v humorných pamětech How I Became a Yorkshireman. Později se stal vrchním poštmistrem v Harrogate . V šedesátých letech začal Ryan psát pro humoristický a satirický časopis Punch, který byl v té době ve Velké Británii značně populární. Přispíval také do časopisů Playboy a Holiday. Nejvíce Ryana proslavila jeho první kniha, protiválečný humoristický román Jak jsem vyhrál válku . Důstojník Ernest Goodbody zde vypráví jako válečný hrdina svůj příběh, jak prožil válku. Ve skutečnosti byl ale typickým antihrdinou, který zcela nepochopil, jak to ve válce skutečně chodí, a stal se tak postrachem svým podřízeným. Tato kniha byla v roce 1967 zfilmována režisérem Richardem Lesterem s Johnem Lennonem ve vedlejší roli vojína Gripweeda .

Moravanka (19)

Moravanka je tradiční moravská lidová hudební skupina z České republiky, kterou v roce 1976 založil vynikající akordeonista a skladatel Jan Slabák. Soubor je proslulý autentickou interpretací moravské lidové hudby, která se vyznačuje živými melodiemi, bohatou instrumentací a regionálními kulturními vlivy. Během své kariéry vydal Moravanka řadu alb, která oslavují tradiční zvuk Moravy a do svého repertoáru často zařazují charakteristické lidové tance a písně tohoto regionu. Kapela se těší popularitě nejen ve své vlasti, ale i na mezinárodní scéně, kde vystupuje na různých festivalech a akcích, na nichž prezentuje živé lidové tradice Moravy. Jejich hudba významně přispívá k zachování a propagaci regionální české kultury a dědictví.

Miroslava Varáčková (24)

Miroslava Varáčková žije a tvorí v Trnave. Je vydatá a má dve malé deti. Píše príbehy pre young aldults a väčšina jej kníh sa radí do žánru fantasy. Je verná novým, originálnym témam. Vo voľnom čase sa venuje svojej rodine, s ktorou často chodí do hôr. Miluje svoje deti, manžela, knihy, turistiku, cestovanie, dobré filmy a rockovú hudbu. Bojí sa hlbokej vody a neznáša faloš.

Miroslav Slach (17)

Miroslav Slach byl prozaik a dramatik, původně autor literatury pro mládež s historickou tematikou, od konce 60. let též autor literatury pro dospělé s náměty z okupace a pobytu J. W. Goetha v Čechách. Miroslav Slach se narodil v učitelské rodině. Jeho otec působil jako profesor, později ředitel na rolnických školách na Slovensku. Studoval na reálném gymnáziu v Prešově a Bánské Bystrici, kde v roce 1938 maturoval. Na lékařské fakultě v Praze studoval Miroslav Slach jen do uzavření vysokých škol. Pracoval zprvu jako zemědělský dělník, až se mu podařilo se dostat na Amerlingův učitelský ústav v Praze. Po jeho absolvování působil jako učitelský praktikant a výpomocný učitel. V roce 1944 byl Miroslav Slach totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, koncem války byl v ilegalitě. Po osvobození začal opět učit na měšťance ve Všetatech a při zaměstnání studoval na filozofické fakultě v Praze obory dějepis, filozofie, slovanská filologie a literární historie. Doktorskou práci obhájil na téma Drama a Karel Čapek. Učil na středních školách, byl i ředitelem základní školy. V roce 1979 se rozhodl věnovat pouze literární práci.

Miroslav Rutte (23)

Miroslav Rutte byl český literární a divadelní kritik, esejista a publicista, dramatik, prozaik a básník, filmový estetik, autor filmových scénářů. Narodil se v Praze v rodině c.k. notáře Eugena Rutteho. Studoval na gymnáziu v Žitné ulici a v letech 1908–1914 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia se posléze ujal jako sedmý v řadě divadelních referentů divadelní rubriky Národních listů a to po odchodu Otokara Fischera. Svůj první referát zde uveřejnil 5. ledna 1923. V Národních listech působil nepřetržitě až do válečných let . Zemřel roku 1954 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Miroslav Pravda (18)

Narozen 18.11.1928 ve Strakonicích. PhDr., asistent francouzštiny na Karlově univerzitě, práce a překlady z oboru.

Milan Holub (22)

Narozen 18. 9. 1934 v Praze, zemřel 12. 11. 2004. JUDr., CSc., práce z oboru občanského práva.

Martin Gregora (17)

Martin Gregora je český lékař v oboru pediatrie, autor populárně naučných publikací a politik. V roce 1989 promoval na II. Lékařské fakultě UK, kde získal atestaci z pediatrie I. a II stupně. V současnosti pracuje jako primář Dětského oddělení Nemocnice Strakonice a.s. Je členem pracovní skupiny dětské endokrinologie MESPE . Martin Gregora se věnuje také publikační činnosti, je autorem či spoluautorem několika populárně naučných knih pro rodiče. V roce 2006 až 2010 působil jako zastupitel města Strakonice za hnutí Nestraníci. V roce 2010 uspěl na jihočeské kandidátce TOP 09 ve volbách do Poslanecké sněmovny, v průběhu volebního období 2010 až 2013 se v Poslanecké sněmovně podílel na prosazení několika novel zákona především v oblasti zdravotnictví. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval za TOP 09 a STAN v obvodu č. 12 – Strakonice. Se ziskem 19,03 % hlasů vyhrál první kolo a postoupil tak do kola druhého. V něm však prohrál poměrem hlasů 48,74 % : 51,25 % se sociálním demokratem Karlem Kratochvíle.

Marie Homolová (13)

Narozena 1946 v Praze. Novinářka, redaktorka Lidových novin, týdeníku Vlasta, publicistka, knihy o českých historických památkách a o významných osobnostech historie.

Malý Orchestr Carmen Party (3)

Konstantin Aleksandrovič Fedin (21)

Ruský prozaik.

Kōhei Horikoshi (21)

Japonský manga výtvarník.

Karel Kapoun (19)

Karel Kapoun je český politik, v letech 2008 až 2014 senátor za obvod č. 36 – Česká Lípa, v letech 2000 až 2012 zastupitel Libereckého kraje a v letech 2002 až 2014 místostarosta města Doksy. Je členem ČSSD. Po základní škole Karla Hynka Máchy v Doksech nastoupil na českolipské gymnázium, kde odmaturoval v roce 1973. Poté dva roky absolvoval dřevařskou nástavbu a v letech 1975 až 1980 studoval Vysokou školu lesníckou a drevárskou ve slovenském Zvolenu. Po základní vojenské službě nastoupil v roce 1981 do Severočeských dřevařských závodů Česká Lípa, kde v různých funkcích setrval do roku 1998, pracoval také v mimoňské firmě FALCON jako vedoucí technického oddělení a po krátkodobé nezaměstnanosti se šest let živil jako finanční poradce. Stále působí jako aktivní fotbalový rozhodčí a byl 17 let předsedou Okresního fotbalového svazu v okrese Česká Lípa.. V únoru 2013 již nekandidoval. Je ženatý, s manželkou Jitkou má dvě dcery, Jitku a Ivu. Členem ČSSD je od roku 1997. V letech 2000 až 2012 byl členem zastupitelstva Libereckého kraje. Od roku 2002 do roku 2014 působil jako místostarosta města Doksy. V roce 2008 se rozhodl kandidovat do Senátu PČR. V prvním kole obdržel 27,76 % hlasů a byl poražen tehdejším hejtmanem Libereckého kraje Petrem Skokanem z ODS, který získal 32,11 %. Ve druhém kole se poměr sil obrátil a Ing. Karel Kapoun zvítězil ve volbách se ziskem 59,53 % všech platných hlasů. V horní komoře zastával funkci místopředsedy Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a současně byl předsedou Podvýboru pro sport Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Karel Kapoun působil v dozorčí radě krajské nemocnice v České Lípě. Z funkce byl novým zastupitelstvem kraje 18. prosince 2012 odvolán. V komunálních volbách v roce 2014 obhájil za ČSSD post zastupitele města Doksy. Na kandidátce byl původně na 6. místě, vlivem preferenčních hlasů však skončil první....

Karel Boušek (19)

Karel Boušek byl český básník, překladatel a politický pracovník. Narodil se jako syn cukrářského dělníka, předválečného člena KSČ. Roku 1942 absolvoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni a pak do roku 1945 pracoval v kanceláři nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1945–1947 působil ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích a krátce v redakci Mladé fronty. Poté byl propagačním pracovníkem firmy Velton v Hradci Králové a později ředitelem národního podniku Panar v Praze. V letech 1951–1967, kdy pracoval v Gramofonových závodech , připravil řadu literárních pořadů pro Divadlo hudby, jehož byl ředitelem. Od roku 1967 do roku 1969 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariátu ÚV KSČ, v letech 1970–1971 ředitelem odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČSR a pak do roku 1976 ředitelem Divadelní a literární agentury DILIA, pro kterou připravil řadu literárních pásem. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Odeon a roku 1984 odešel do důchodu. Debutoval ještě během středoškolských studií ve Studentském časopise a roku 1940 sbírkou básní Probuzené město, ve které se přihlásil k odkazu Jiřího Wolkra. Hned jeho následující sbírka Prameny žízní se ale vyznačuje katolickou orientací, křesťanskou symbolikou a hymnickým patosem. Následujících třicet let nepublikoval a věnoval se své profesní a politické činnosti. Až roku 1971 vydal sbírku básní Ploty. Po ní následovala celá řada dalších sbírek a výborů, které upevnily jeho postavení jako jednoho z oficiálních básníků normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě lyrické poezie a písňových textů psal také básně s politicky orientovanými náměty. Patřil tak mezi prorežimní autory a roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. Po roce 1990 uveřejnil už jen dva tituly, ale roku 1995 obdržel Cenu Jiřího Wolkera. Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny....

Jostein Gaarder (25)

Jostein Gaarder je norský spisovatel knih převážně pro děti a mládež. Narodil se v učitelské rodině. Jeho otec byl ředitelem střední školy a matka učitelka. Jeho matka Inger Margrethe je autorkou několika knih pro děti. Jostein studoval skandinávské jazyky a teologii na univerzitě v Oslu, v letech 1981–1991 vyučoval filosofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu. V této době napsal spolu se svými kolegy šest učebnic k dějinám náboženství a filosofie. Mezinárodní úspěch Sofiina světa: "románu o dějinách filozofie" vydaného v roce 1991 mu umožnil se psaním živit. Ve svých knihách provází dějinami filozofie, náboženství, pojednává o základních otázkách lidské existence a nabádá čtenáře k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem nich. Angažuje se také v politice a ekologii, kterou podporuje prostřednictvím Nadace Sophie. Anna – Jaký bude rok 2082? Anně je 16 let, baví ji přírodovědný kroužek a moc by chtěla vědět, jak bude vypadat svět v budoucnosti. To se jí vyplní – po gaarderovsku – prostřednictvím snu. Anna se ocitne v roce 2082 a zjistí, že svět budoucnosti vypadá docela jinak. Kam zmizel hmyz potřebný k opylování stromů, proč vyhynula některá zvířata? V knize najdou čtenáři řadu opakujících se motivů ze Sofiina světa. Místo filosofie a dějin myšlení se román zajímá o přírodu a ekologii. To je otázka Odkud a kam jdeme? Byl svět odjakživa? Bude dál existovat, až tu nebudu? Kniha otázek, které  sestavil Jostein Gaarder s hlubokým porozuměním a citem pro dětské chápání a vnímání. Každá otázka navozuje okruh dalších a dalších témat, o nichž si budou děti s rodiči povídat. Jostein Gaarder, autor románu o dějinách filosofie Sofiin svět, dokázal, že stejně citlivě dokáže promlouvat k  dětem jako k teenagerům.   Dívka s pomeranči Oduševněle napsaný zamilovaný příběh, který osloví čtenáře všech věkových kategorií. V průběhu jednoho večera, během něhož 15let...

Josef Pohl (14)

Plukovník Ing. Josef Pohl byl československý občan a voják. Za druhé světové války bojoval na straně československého armádního sboru proti nacistům. Za hrdinství byl vyznamenán mimo jiné 3x čs. válečným křížem, medailí za hrdinství a mnoha sovětskými vyznamenáními. Po roce 1945 navrhli sověti majora Pohla na udělení medaile Hrdina sovětského svazu, což českoslovenští soudruzi zamítli s tím, že se jedná o nebezpečného reakcionáře. Po komunistickém převratu v roce 1948, byl souzen pro velezradu, špionáž a vyzvědačství a odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl proveden v Pankrácké věznici 25. května 1950. Po sametové revoluci byl major Josef Pohl rehabilitován a povýšen na plukovníka. V roce 1998 mu byla in memoriam udělena medaile Za hrdinství prezidentem republiky a v roce 2009 byl in memoriam vyznamenán ministrem obrany Vyznamenáním Zlaté lípy. Narodil se 15. dubna 1911 v Kostelci nad Orlicí v rodině kováře. Vystudoval gymnázium, stavební fakultu ČVUT a získal titul inženýra. Poté vstoupil do armády a po absolvování vojenské akademie v Hranicích byl vyřazen v hodnosti poručíka a až do demobilizace a rozpuštění armády po okupaci v roce 1939 sloužil v různých důstojnických pozicích. Po rozpuštění armády byl nasazen k silničnímu úřadu v Bratislavě, nakonec se ocitl v Polsku, kde přeběhl frontu a v roce 1943 se přihlásil k čs. armádnímu sboru, se kterým prošel zbytek války jako velitel praporu a zástupce velitele pluku ženijního vojska. Po válce sloužil na hlavním štábu armády a začal studovat Vysokou školu válečnou v Praze . Již před únorem 1948 byl ale sledován 5. oddělením hlavního štábu , na přímý pokyn Bedřicha Reicina, náměstka ministra obrany a spolupracovníka NKVD. V roce 1949 byl vyloučen ze studia na VŠV, poté vyhozen z armády a v červenci 1949 zatčen. Byl vyslýchán v tzv. „Domečku“, středověkým způsobem mučen, nucen k nepravdivým výpovědím a nakonec ve spolupráci Reicina...

Josef Dvořák (17)

Josef Dvořák je český herec a divadelní ředitel. Vyrostl v Kadani, v letech 1965 až 1970 působil v Kladivadle v Ústí nad Labem, v letech 1972 až 1990 v divadle Semafor, od roku 1990 je ředitelem a protagonistou Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Nejdříve hrál s Jitkou Molavcovou a Jiřím Suchým, později vytvořil samostatnou skupinu. Ze stovek televizních rolí patří mezi nejznámější ty v seriálech: Nemocnice na kraji města, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Byli jednou dva písaři, Arabela, Návštěvníci, Hospoda. Ve filmu hrál například v Jáchyme, hoď ho do stroje , Lvi salónů , Hřbitov pro cizince , Černí baroni . Proslul rolemi vodníků a obecně tvorbou pro děti. Společně s Jitkou Molavcovou, Pavlem Zedníčkem, Štěpánkou Haničincovou a dalšími herci vytvářel sérii pořadů Malý televizní kabaret . V televizi jej často můžeme vidět s Jitkou Molavcovou, která působí ve stejném divadle. Také propůjčil svůj hlas několika večerníčkům jako je např. Maxipes Fík, nebo Bob a Bobek. Jak bylo spočítáno, ke konci roku 2012 Josef Dvořák byl k slyšení celkem v 156 epizodách různých večerníčků.

Joachim Friedrich (24)

Joachim Friedrich je německý promovaný ekonom a profesor podnikového hospodářství. Vedle vědeckých publikací píše i knihy pro mládež, které byly přeloženy do více než 40 jazyků a divadelní hry.

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (26)

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, původním jménem Jiří Guth, křtěný Jiří Karel byl český propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru a spoluautor olympijské charty. V letech 1900–1929 byl předsedou Českého a po vzniku republiky Československého olympijského výboru, spoluzakladatel a první předseda České amatérské atletické unie, předseda a redaktor Klubu turistů. Známý je zejména jako autor publikací o správném a slušném chování. Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bařinové, v noci z 23. na 24. ledna, matrikové datum narození je 24. ledna, podle rodinné tradice se narodil ještě 23. Pokřtěn byl jako Jiří Karel Guth. Z jeho tří bratrů byli dva lékaři, třetí byl radou zemského soudu. V letech 1870—1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. Od roku 1888 do vzniku Československa učil na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské a Klatovech a na dívčí škole Minerva. V roce 1919 byl Jiří Guth jmenován odborovým radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, kdy navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby. Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875 - 3. června 19...

Jiří Kouřimský (15)

RNDr. Jiří Kouřimský, CSc. - pracovní i společenský život dr. Kouřimského byl od dob univerzitních studií úzce spjat s Národním muzeem - byl nejen u nás i v zahraničí uznávaným mineralogem, ale zastával i řadu významných funkcí od vedoucího tehdejšího mineralogického oddělení přes ředitele Přírodovědeckého muzea až po ředitele Národního muzea. Působil ve výboru Společnosti Národního muzea a byl i jejím čestným členem. Kromě muzejní mineralogie se záhy věnoval poznání drahých kamenů, způsobům jejich zpracování a využití a jejich lokalitám - stal se zakladatelem české gemologie. Jiří Kouřimský byl nesmírně pilný a výkonný člověk. Vždyť jeho bibliografie čítá na 350 titulů odborných článků a knih, které jako magnet přitahovaly zájem veřejnosti o mineralogii a muzejní sbírky…. Byl jedním z mála, kteří dokázali svůj obor popularizovat a přiblížit ho široké veřejnosti. Vyňato a kráceno z textu J. Litochleba z Národního muzea v Praze.

Jaroslav Uhlíř (16)

Jaroslav Uhlíř je známý český hudební skladatel, zpěvák a herec, který se zasloužil o rozvoj dětské hudby a televizní tvorby. Uhlíř se narodil 14. září 1945 v Praze, původně studoval na výtvarníka, ale nakonec se zaměřil na hudbu. Značnou popularitu mu přinesla spolupráce s textařem Zdeňkem Svěrákem, s nímž vytvořil řadu písní pro dětské televizní pořady a filmy. Z jejich spolupráce vzešlo mnoho oblíbených melodií, které se staly stálicemi v českých domácnostech.

Jaroslav Hovorka (13)

Vynikající český spisovatel a lékař MUDr. Jaroslav Hovorka se narodil v Chrudimi, dne 2.9.1925. Studoval na gymnáziu v Brandýse nad Labem a v Praze, kde také absolvoval lékařskou fakultu. Působil jako lékař v oblasti leteckého a kosmického lékařství, lékařství cizokrajných chorob a stal se odborníkem v oblasti epidemiologie a bakteriologie. V letech 1971-73 byl zaměstnán jako vrátný v Národním divadle. Byl osobním lékařem významného českého herce Jana Wericha. Úspěchů dosáhl i na poli sportovním - účastnil se maratónských běhů a běhů na dlouhé tratě. Jako hráč na čelo působil několik let ve Filharmonii hl. Města Prahy a hrál i jako člen vlastního smyčcového kvarteta. Známá je i jeho malířská tvorba, která vychází z námětů jeho rodného kraje - Vysočiny. Výše uvedené skutečnosti se velmi výrazně odrážejí v jeho literární tvorbě, ve které se prolínají texty plné poutavého a vtipného vyprávění s odbornými fakty a skutečnostmi. Vše je skvěle vyvážené, poskytující prostor pro čtenářovu fantazii a zvídavost. MUDr. Jaroslav Hovorka napsal dvacet sedm knih. Mnohé byly vydány v zahraničí. V současné době dokončuje první díl rozsáhlé trilogie, popisující dějinné procesy let 1800 - 2000 očima obyčejných lidí s pracovním názvem „Na břehu Křišťálové řeky“. Z jeho již vydaných knížek nutno zmínit alespoň tyto: Balada z domu V+W, Tamilské listy, Erotikon, Škola zázraků, Cesta do stáří, Údolí Jaků, Barevná léta Země trav.

Jan Kotrba (17)

Jan Kotrba byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Povoláním byl mistrem pekařským v Praze a předsedou Zemské jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev, bytem Praha II, Rumunská ulice 8, údaje z roku 1919 uvádějí jako bydliště Prahu II, Žitnou ulici 651. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu zasedal až do jeho zrušení v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do senátorského klubu nově zřízené Strany národní jednoty.

Jan Filip (24)

PhDr. Jan Filipský, CSc. je český vysokoškolský učitel, jazykovědec, zaměřením indolog, a také překladatel. V 60. letech 20. století vystudoval tamilistiku, indologii a anglistiku na FF UK v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Za svůj život napsal několik odborných monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků. Zdroje: a)http://www.orient.cas.cz/kontakty/pracovnici/filipsky.html b)aleph.nkp.cz

Jamie Oliver (22)

James Trevor Oliver , známější jako Jamie Oliver, je kuchař, autor kuchařských knih, moderátor, podnikatel v oblasti gastronomie pocházející z Anglie, je známý též jako šéfkuchař bez čepice . Oliver uváděl desítky televizních show s tematikou vaření a vydal desítky velmi úspěšných kuchařských knih, z nichž některé vyšly i v českém překladu. Vyrůstal v Essexu, kde jeho rodiče Trevor a Sally vlastnili hospodu s názvem The Cricketers, kterou vedli od roku 1976. O svých rodičích říká, že ho naučili pracovní morálce, respektu a slušnosti k ostatním a přátelskému vystupování i v komplikovaných situacích. Oliver je dyslektik a strávil pět let školní docházky ve speciální třídě. S manželkou Jools se seznámil ve svých 17 letech. Sezdali se roku 2000 a mají pět dětí: dcery Poppy Honey Rosie , Daisy Boo Pamela a Petal Blossom Rainbow a syny Buddy Bear Maurice a River Rocket Blue . Zpočátku však jeho žena trpěla problémy s plodností kvůli syndromu polycystických ovárií a musela podstoupit umělé oplodnění - své potíže shrnula i v knize "Minus Nine To One: The Diary Of An Honest Mum". Jools je designérkou vlastní značky dětských oděvů Little Bird. Po ukončení střední školy začal Oliver pracovat v restauracích - nejprve umýval nádobí hospodě svých rodičů, poté začal pracovat pro italského kuchaře Antonia Carluccia, než v roce 1997 přesídlil do The River Café v Hammersmithu. Tam se jako sous chef také poprvé objevil na televizních obrazovkách v pořadu BBC na Vánoce roku 1997. Později odstartoval svou vlastní kuchařskou show "The Naked Chef", ke které vydal i stejnojmennou kuchařku. Přezdívku "naked chef" si vysloužil podle své snahy očesat komplikované recepty na jednoduché základní ingredience. Díky svému pořadu se stal celeb...

Ivan Bičík (19)

Ivan Bičík je český sociální geograf, docent Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v Praze, dětství prožil na pražské periferii v Motole a v poválečném Frýdlantu v Čechách, vylidněném odsunem. Po studiích nejprve učitelství zeměpisu a následně ekonomické geografie na Přírodovědecké fakultě UK a po základní vojenské službě se na fakultu vrátil jako pedagog. Zpočátku se zaměřil především na geografii socialistických států a měl možnost poznat reálné fungování tehdejšího systému na mnoha služebních cestách a expedicích v Rusku a ve střední Asii. Zde také prožil srpnovou okupaci roku 1968. V 70. letech také organizoval a zúčastnil se expedice studentů na Střední východ. O této cestě vydal spolu s M. Krůtou knihu Cílem je Zágros. Ivan Bičík je ženatý a s manželkou Helenou má tři děti: Marek je novinář, David je brankář a Karolína . Do 70. let hrál volejbal za tým Matematickofyzikální fakulty UK Praha a později do 90. let trénoval ženský volejbalový tým MFF UK Praha. V 80. letech zakládal spolu s prof. Václavem Gardavským nový obor geografie cestovního ruchu a od 90. let se intenzivně věnuje sledování a hodnocení využití zemědělského půdního fondu. Habilitace proběhla v roce 1990. Po celou dobu své akademické dráhy publikuje v předních českých a zahraničních časopisech . V rámci Mezinárodní geografické unie řídil pracovní komisi Land Use /Land Cover a v rámci této komise vydává ve spolupráci s dalšími zahraničními kolegy Atlas Land Use. V roce 1994 byl zvolen prezidentem České geografické společnosti a tuto funkci vykonával do roku 2006, v roce 2018 pracuje jako člen Hlavního výboru této společnosti a zástupce České geografické společnosti v Radě vědeckých společností. V 90. letech se zapojil i do řízení Univerzity Karlovy, v prvním porevolučním období pracoval jako proděkan Přírodovědecké fakulty ...

Irena Fabiánová (20)

Spoluautorka učebnice "Slabikář" pro 1. ročníka ZŠ.