Všichni Autoři a témata

Edward Kajczynski (1)

Pavla Gomba (1)

Pavla Gomba je výkonná ředitelka UNICEF v České republice. Před tím působila jako finanční analytička na Nizozemské obchodní komoře a v obchodním oddělení Dánského velvyslanectví v Praze. Jako konzultantka pracovala rovněž na finančním oddělení Magistrátu města Masvingo v Zimbabwe. V letech 2004–2010 působila ve funkci členky Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Od roku 2008 je členkou správní rady Nadace rozvoje občanské společnosti. V roce 2013 byla zvolena členkou vládního Výboru pro práva dítěte. Od roku 2018 je členkou Rady DMS Fóra dárců. Pavla Gomba absolvovala obor Finance a Řízení lidských zdrojů na VŠE Praha, kde také pravidelně přednáší v předmětu „Financování neziskových organizací“. Pravidelně publikuje na aktuální témata z oblasti rozvojové pomoci a mezinárodního dění, na základě zkušeností z cest do krizových oblastí vydala knihu Slyšíte nás. Od roku 2013 je magazínem Forbes nepřetržitě řazena mezi nejvlivnější ženy České republiky, stejně tak se pravidelně umisťuje v žebříčku nakladatelství Economia TOP ženy Česka v kategorii Veřejná sféra. V roce 2014 byla zařazena mezi European Young Leader .

Jeffrey Cooper (1)

Autor literárních adaptací filmových hororů Noční můra z Elm Street.

Lev Rubinštein (1)

Pavel Vošický (1)

Pavel Vošický byl český malíř a grafik. Vyrůstal v rodině policejního úředníka, který byl v únoru 1948 propuštěn z politických důvodu. V letech 1954–58 absolvoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor umělecké kovářství a zámečnictví. V říjnu 1959 byl vojenskou kontrarozvědkou zatčen a následně odsouzen k odnětí svobody na 18 měsíců nepodmíněně poté, kdy byl sledován jako podezřelý ze špionáže. V květnu 1960 byl z vězení propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Základní vojenskou službu dokončil jako příslušník technických praporů. Po dvou letech dělnického povolání byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou , kterou absolvoval v roce 1969. V šedesátých letech vystupoval jako zpěvák, například v Divadle Apollo. V roce 1969 odešel do exilu, v roce 1976 se stal občanem USA. Pracoval jako grafik, podílel se vedle jiného jako art director na prezidentské kampani Jimmyho Cartera. V první polovině devadesátých let se přestěhoval zpět do České republiky. Své obrazy a kresby vystavoval ve Vídni, Norimberku, New Yorku a Praze. O jeho díle, včetně reprodukcí, více na stránkách Art for Good.

Dan Hope (1)

Odborník na horská kola. V 18 letech závodil za Velkou Británii na mistrovství světa v Durangu ve státe Colorado. Je uznávanou autoritou v nejnovější technice horských kol a se svým partnerem konstruuje kola na zakázku, prodávaná v jejich speciálním obchodě v Londýně. Autor publikace La mountain bike z roku 1998.

Joža Mettlerová-Toucová (1)

Jan Duchoň (1)

Narozen 18.11.1898 v Horažďovicích, zemřel 1977.. Autor loutkových her, maloval též divadelní dekorace. Jan Duchoň se narodil 18. listopadu 1898 v Horažďovicích, zemřel 1. února 1977 v sušické nemocnici ve věku 78 let. Bydlel s rodiči v Horažďovicích v čísle 165. Nejlepší léta svého života věnoval loutkovému divadlu. V roce 1923, když se vrátil z vojny, založil pod tělovýchovnou jednotou Sokol v Horažďovicích kroužek loutkového divadla. Začali v podstatě z ničeho. Sami členové loutkového divadla vyrobili za tím účelem konstrukci samotného loutkového divadla a vyřezali první dřevěné marionety. I pan Jan Duchoň vyrobil sám několik loutek, malování kulis bylo jeho výhradní záležitostí., sháněl a rozepisoval scénáře. Pro loutkové divadlo psal pan Duchoň sám i divadelní hry.

Hans Schlag (1)

Narozen 1948, německý spisovatel,autor historických románů.

Alfonso Vinci (1)

Italský horolezec, geolog a spisovatel. „Indiana Jones z Valtelliny.“

Ivan Ryčovský (1)

Překladatel z angličtiny a velštiny .

Jan Horký (3)

Ing., práce z oboru matematiky a elektrárenské statistiky.

Daniel-Henry Kahnweiler (1)

Daniel-Henry Kahnweiler byl německý obchodník s obrazy, vydavatel a spisovatel. Je spojen s nástupem kubismu v letech 1907–1914. Narodil se v rodině německého židovského finančníka. Jeho strýc vlastnil zlaté doly v Jižní Africe. Vystudoval gymnázium ve Stuttgartu. Zabýval se hudbou a uvažoval o kariéře dirigenta. Otec jej poslal na zkušenou do Paříže, kde pracoval u burzovního makléře. Ve volném čase intenzivně navštěvoval muzea, galerie a divadla. Spřátelil se s Eugène Reignierem. V letech 1903–1904 zakoupil první grafické listy. V roce 1904 se oženil s Lucií Godon. V roce 1905 odešel do strýcovy firmy v Londýně. Vedle práce i zde hojně navštěvoval galerie a cestoval po Anglii. Na konci roku 1906 mu strýc nabídnul místo v jeho dolech v Jižní Africe. Kahnweiler se ale rozhodl stát se obchodníkem s uměním. Strýc mu poskytl částku 1 000 liber a dal mu roční lhůtu na to, aby se jeho galerie stala soběstačnou. Na Salonu nezávislých nakoupil obrazy nebo kresby od Henri Matisse, André Deraina, Maurice de Vlamincka, Kees van Dongena, Paula Signaca, Othona Friesze, Charlese Camoina a Georgese Braqua. S většinou z těchto malířů se osobně seznámil. Kahnweiler se rozhodl obchodovat s obrazy svých vrstevníků. V létě se seznámil s Pablem Picassem a byl jedním z prvních, kdo v jeho ateliéru viděl přelomový obraz Avignonské slečny. V roce 1908 otevřel svou první galerii ve Vignonově ulici. Zde vystavil i obrazy Georgese Braqua, které byly odmítnuty na Podzimním salonu. Při této příležitosti použil kritik Louis Vauxcelles poprvé pojem kubismus . Galerie neměla žádnou inzerci ani propagaci, informace o ní se šířily pouze ústně. Obrazy ze své sbírky zapůjčoval na výstavy mimo Francii. Byly to výstavy především v Německu, ale též v Rusku, Anglii, USA i jinde. Paradoxně byly tedy kubistické obrazy nejméně známé ve Francii. Kahnweiler postupně získával smlouvy o výhradním zastupování malí...

Bibhútibhúšan Bandjopádhjáj (1)

Narodil se ve vesničce Muratipuru jako nejstarší z pěti dětí vesnického bráhmana. Prostředí svého dětství vylíčil ve své románové prvotině s autobiografickými rysy Píseň o cestě. Po studiích pracoval několik let jako úředník u různých firem a nakonec zakotvil v učitelském povolání. Ačkoliv druhou polovinu života strávil v městském prostředí, vracel se ve své tvorbě na bengálský venkov, zejména do povodí řeky Ičhámatí, kam zasadil děj několika svých děl. Napsal 17 románů a mnoho povídek. Svým osobitým stylem si zajistil pevné místo v moderní bengálské literatuře.

L. A. Čarská (1)

Lydie Čárská, Лидия Алексеевна Чарская, vlastním jménem Čurilová , rozená Voronová byla ruská herečka a spisovatelka, která se proslavila na poli penzionátního dívčího románku. U nás byla hojně překládána ve 20. letech. Na rozdíl od ostatních evropských autorek líčila život nikoli bohatých měšťanských dívek, nýbrž mladých ruských šlechtičen, jak to odpovídalo situaci v Rusku. Názory na výchovu se v nich sice nelišily, ale rozdílné jsou vnější znaky, charakterizující prostředí domovů šlechtických dívek. Jako Ruska mohla Čárská poskytnout svým hrdinkám širší pole působnosti, umístit je na Kavkaz nebo na Sibiř . Charakteristický rys Čárské: literární konstrukce neopírající se o skutečný život. Byla oficiální hlasatelkou ideologie rozkládající se buržoazně-feudální ruské společnosti. Její hrdinky byly sentimentální a falešně humánní šlechtické slečny, hrdinové skvělí důstojníci, ušlechtilí aristokraté. Nejraději pracovala s tajemstvím, intrikami, neuvěřitelnými dobrodružstvími, milostnými zápletkami s žárlivostí. Nelze jí přitom upřít značnou řemeslnost dovednost, schopnost, fabulovat, fantazii, kterou se lišila od ostatní průměrné dívčí literatury a která byla příčinou, proč Čárská pronikla daleko za hranice své země a zaplavovala evropské knižní trhy.

Boris Anisimovič Rubin (1)

Ruský biochemik.

Milena Černohorská (1)

Narozena 4. 7. 1933 v Opavě, zemřela 11. 1. 2009. Promovaná historička, hudební teoretička, publicistka, práce z oboru.

Heinz Schimmelbusch (1)

Jana Komárková (1)

Nar. v r. 1965. Dietní sestra. Publ. z oboru.

Jevgenij Junga (1)

Ruský spisovatel.

Oldřich Formánek (1)

Dagmar Antošová (1)

Autorka propagačních brožurek o českých hradech.

Alexander Cannon (1)

M.D., Ph.D., britský psychiatr, okultista, hypnotizér.

Augustin Charvát (1)

Augustin Charvát byl československý voják a stíhací pilot sloužící za první světové války ve francouzském letectvu. Během války mu byl uznán 1 jistý a 2 pravděpodobné sestřely nepřátelských letadel. V listopadu 1914 se přihlásil do francouzské Cizinecké legie a odjel na frontu jako příslušník roty „Nazdar“. Během rekonvalescence po zranění se roku 1916 přihlásil k letectvu a po absolvování pilotního výcviku byl přidělen k průzkumné letce F 58 jako pilot doprovodné stíhačky Nieuport XI. Po dalším zranění nastoupil v září 1917 ke stíhací letce N 315 vybavené nejprve Nieuporty 17, 21, 24, a 27, a později SPADy S.VII a S.XIII. Zde dosáhl jednoho jistého a dvou pravděpodobných sestřelů a 20. října 1917 se podílel na útoku na německou vzducholoď L 50. Dosáhl hodnosti adjudant a po skončení války byl v roce 1919 československými ozbrojenými silami přejat v hodnosti poručíka letectva. Po válce se vrátil do Československa, kde zastával různé funkce v armádním letectvu . Postupně dosáhl hodnosti plukovníka a postavení velitele leteckého pluku č. 1. V tomto období také reprezentoval Československo na I. ročníku Mezinárodního leteckého meetingu v Curychu v roce 1922, a během jeho druhého ročníku v roce 1927 působil jako jeden z rozhodčích. Jeho celoživotní láska k létání se mu stala osudnou 19. září roku 1931, kdy v mlze nad Českomoravskou vrchovinou během přeletu z Olomouce do Hradce Králové ztratil orientaci a při pokusu nouzově přistát u obce Útěchov u Moravské Třebové jím pilotovaný Letov Š-16.27 narazil do příkrého svahu. Následující den zraněním podlehl. Na místě havárie byl postaven pomník.

Jozef Krcho (1)

Profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Publikace z oboru geografie a kartografie.

Armand Maloumian (1)

Francois Armand Maloumian byl francouzský spisovatel. Roku 1948 byl v SSSR zadržen a obviněn ze špionáže pro Francii, nejprve byl odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl jako cizinci změněn na 25 let těžkých prací. Po roce 1956 se začalo jednat o jeho propuštění, po kterém odjel do Francie.

Milan Lučanský (1)

Slovenský fotograf.

Věra Prošková (1)

Regionální publicistka, zaměřená na oblast Ústecka.

René Plášil (1)

Nenapravitelný kriminálník, který od svých 16 let trávil život ve vězení nebo nápravném zařízení. Vyvrhel s vysokým IQ kašlající na společnost, který se nikdy nepoučil ze svých činů. Nebo snad člověk, jež se narodil ve špatné době na špatném místě v rodině nejevící o syna dostatečný zájem. Ať už pomineme jedno nebo druhé, René, hlavní postava stejnojmenného časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové, který byl od sedmnácti let sledován její filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy - Běžec na trati K.... a Bohové s.r.o. a Deník zapomenutého.

José Du Sec (1)

Alois Červenka (1)

Působil jako učitel, později se stal profesorem v Hradci Králové a v Moravské Ostravě. V Moravské Ostravě pracoval v městském archivu jako historický odborník. Zabýval se dějepisným výzkumem širokého Ostravska a výtěžky své práce otiskoval v časopisech i uplatnil je v četných přednáškách a regionálních besedách ostravského rozhlasu. Pracoval většinou jenom vědecky, kniha " Za černým kamenem" je jeho debutem.

Stanislav Sahánek (1)

Stanislav Sahánek – 27. února 1942, Koncentrační tábor Mauthausen) byl český vysokoškolský učitel a germanista, jenž působil do roku 1938 – jako docent – na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a od roku 1938 až do uzavření českých vysokých škol nacisty také na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Narodil se v rodině učitele v Trávníku Hugo Sahánka jeho manželky Anny Mašlaňové. Po maturitě na německém Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži započal filologické studium němčiny a češtiny na české Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; svoji disertační práci s názvem České prvky v díle Marie Ebnerové z Eschenbachu však podal v Brně, na ní navazující habilitační práci , věnující se literátu Ferdinandu von Saarovi pak při svém následném působení v Bratislavě, kde setrval až do roku 1938. V roce 1938/1939 se opět navrátil do Brna, avšak historické události spojené s uzavření českých vysokých škol dne 17. listopadu 1939 mu odepřeli možnost, iniciovanou z Bratislavy, jmenovat jej mimořádným profesorem pro obor dějin německé literatury, kterou již onehdy podpořila i samotná Masarykova univerzita. V roce 1941 byl spolu s dalšími brněnskými pedagogy nacisty zatčen a na začátku roku 1942 zavražděn v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. V 1947 byl in memoriam jmenován řádným profesorem pro obor dějin německé literatury na FF MU v Brně. Profesor Sahánek se zaobíral především tzv. moravskou německy psanou literaturou; je autorem např. prací o spisovatelce Marii von Ebner z Eschenbachu a Ferdinandu von Saarovi, či odborné studie o Literárním biedermeieru v německém písemnictví. Působil jako gymnazijní pedagog v Uherském Hradišti, Třebíči na Gymnáziu Třebíč a v Brně na Státním reálném gymnáziu v Legionářské ulici. Dne 20. listopadu 1909 se na Královských Vinohradech oženil s Marií...

František Adámek (1)

František Adámek byl bankovním úředníkem a archeologem. Od roku 1947 kustodem muzea v Olomouci. Po návratu z dvouletého vězení po politickém procesu pracoval až do důchodu jako preparátor v ústavu Anthropos Moravského musea v Brně. Technicky vedl výzkumy např. na Stránské skále nebo v jeskyni Pod hradem. Od mládí zkoumal s dalšími amatéry Hradisko u Obřan . Konal záchranné výzkumy na Brněnsku . Od konce 30. let spolupracoval s Karlem Absolonem. Působil jako externí konzervátor muzea v Tovačově. Dlouho se věnoval obraně pravosti Rukopisů. V roce 1972 ukončil publikační činnost i funkci jednatele Moravského archeologického klubu.

Mirko Kalousek (1)

Narozen 19. 6. 1915 v Nachičevani , zemřel 6. 8. 1996. RNDr., fyzikální chemik a vysokoškolský učitel.

Zbyšek Svoboda (1)

PhDr., odborník v nauce o vlajkách, praporech a stadnadrách, historické práce práce z oboru vojenství, autor knihy Židovský deník 1848.

Ottwell Binns (1)

Ottwell Binns byl plodný autor detektivních románů. Binns se narodil v roce 1872 v Rochdale, Lancashire. Psal také dobrodružné romány a westerny, často používal pseudonym Ben Bolt.

František Spurný (1)

Narozen 1. 10. 1927 v Prostějově, zemřel 24. 11. 2004. Doc., PhDr., CSc., archivář v Šumperku, regionální publicista.

Ondřej Tůma (1)

Výtvarník, básník a hudebník.

Francis Westerman (1)

Percy Westerman se narodil 22. února 1876 v Portsmouthu v Anglii a vzdělával se na Portsmouthské střední škole. psal literaturu pro děti, mnoho jeho knih bylo dobrodružných s námořní tématikou. Vzal si v roce 1900 Florenci Wagerovou z Portsmouthu. Vždy byl horlivý námořník a tak strávli líbánky na plachetnici v Solentu. Jejich syn John F.C. Westerman se narodil roku 1901 a také psal dobrodružné knihy pro chlapce Ve svých 70ti letech byl neochotně přinucený zůstat v hausbótu na suché zemi, ale dál spěšně psal. Napsal sérii příběhů o pilotu Colonu Standischovi , česky vyšlo pouze Emírův Rubín. Zemřel v 82 letech

Milena Králová (1)

Pedagožka a lektorka seminářů o moderní výchově dětí. Více než 25 let pracuje ve školství, mimo jiné působila ve speciální škole pro žáky s více vadami, ve třídě s prvky Montessori výuky, v dětském domově, v azylovém domě pro matky s dětmi, v mateřské školce i v základní škole, v dětském krizovém centru a také byla profesionální chůvou dvojčat a chůvou autistického chlapce. Je matka dvou dospělých dětí.

Vít Kremlička (1)

Vít Kremlička je český hudebník, spisovatel a literární publicista. Na základní škole odmítnul vstoupit do Pionýra, nebyl ani členem SSM. Po maturitě na pražském Akademickém gymnasiu vystudoval jednoletou pomaturitní nástavbu na Střední pedagogické škole v Praze 6-Dejvicích . Potom studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Brandýse nad Labem obor speciální pedagogika , odkud byl kvůli politickému protestu vyloučen ze studií a zakázán mu vstup na půdu fakulty. Po Sametové Revoluci studoval bohemistiku a komparatistiku na Filozofické fakultě UK v Praze , studium však ani tehdy nedokončil. V letech totality pracoval jako zeměměřič, noční strážný, topič a operátor ve výpočetním středisku Pražských pivovarů a sodovkáren, pracoval též v pekařství. Pro svoji literární činnost byl perzekvován Státní bezpečností. V letech 1982–1985 byl členem undergroundové hudební skupiny Národní třída , poté frontmanem countryfolk/westernbeat hard-metalové skupiny His Boys-Jeho hoši – zpěv, elektrická mandolína. Od roku 1985 byl spolutvůrcem undergroundové kulturní revue Jednou nohou, později Revolver Revue, roku 1989 stál u zrodu Informačního servisu, později týdeníku Respekt. V letech 1995–1996 byl externím dramaturgem Divadla Komedie v Praze, kde svým podílem spoludotvářel umělecký profil souboru. Dramaturgoval více her, mj. Raimund - Alpský král a nelida, Shakespeare - Hamlet, Strindberg - Sonáta duchů a Bouře, Ibsen - John Gabriel Borkmann. Též zde byla v režii Ireny Perclové uvedena jeho tematicky a formálně progresivní divadelní hra - inscenovaná petice Spravedlnost pro Leonarda Peltiera a mokřadní organismy. V literatuře debutoval v roce 1981 básněmi a prózami v samizdatovém časopise Violit, dále publikoval v samizdatových sbornících (mj. Už na to seru, protože to mám za pár, uspořádal Andrej Stankovič, 1985, 9x kontra…, uspořádal ...

Pipaluk Freuchen (1)

Pipaluk Jette Tukuminguaq Kasaluk Palika Hager byla dcerou slavného dánského výzkumníka Petera Freuchena z jeho prvního manželství s Eskymačkou jménem Navarana Mequpaluk. Manželství trvalo od roku 1911 do roku 1921, kdy žena zemřela při epidemii španělské chřipky. Pipaluk měla mladšího bratra jménem Mequsaq Avataq Igimaqssusuktoranguapaluk .

Frank Niepel (1)

Autor knih pro domácí kutily i řemeslníky

Vladimír Bláha (1)

Fotograf, autor doprovodných fotografií k regionální literatuře z oblasti Moravy.

Zdeněk Mísař (1)

Je krucemburský rodák. Jeho rodiče brzy přesídlili do Ždírce n. Doubr. Zdeněk Mísař se narodil 3.6.1923 a po studiu na Přírodovědecké fakultě, vojenské službě a aspirantuře u prof. R. Kettnera byla jeho profesionální činnost trvale spjata s katedrou geologie. Od roku 1971 ji přes dvacet let vedl a vybudoval z ní významné geologické pracoviště, zaměřené z velké části na studium stavby a složení krystalinických komplexů, na němž však ani ostatní specializace geologie nebyly zanedbávány. Po určitou dobu, po náhlém umrtí doc. Weisse, vedl přednášky regionální geologie světa na brněnské Přírodovědecké fakultě UJEP. Jeho široké zájmy jej vedly k podrobným výzkumům ve více oblastech Českého masívu a Západních Karpat, takže se stal předním znalcem regionální geologie Československa; Jeseníky, problémy styku západních a východních Sudet, styku moldanubika a moravika byly předmětem jeho obzvláštního a dlouholetého zájmu. Jeho již tak značný rozhled a znalosti rozšířily významně i zahraniční studijní a pracovní pobyty, zejména ve Finsku, Austrálii, Grónsku i USA i srovnávací studie v řadě dalších oblastí. Své poznatky a zkušenosti vtělil kromě desítek publikací i do řady knih a učebnic, z nichž můžeme jako zcela ojedinělé dílo vyzvednout Regionální geologii světa, na níž pracoval přes 15 let. Kromě činnosti výzkumné a pedagogické, kdy vychoval desítky absolventů a aspirantů, je třeba vyzvednout jeho práci organizační a rozvíjení mezinárodní spolupráce; jeho láska k bazikám a ultrabazikám jej vedla k prosazení dlouholetých badatelských programů, které po řadu let úspěšně řídil. Jeho velkorysost umožnila každému spolupracovníku uplatňovat své vlastní zájmy a vedla nakonec k vytvoření pozoruhodného souboru děl. Za jeho práci, jak to často bývá, se mu nedostalo příliš vděku. Život postavil Zdeňka Mísaře před řadu těžkých zkoušek, kdy musel překonávat závažné zdravotní komplikace; jeho zanícení a elán mu vždy umožnily překonat je a pokračovat v načatém díle. Posilou mu byly i je...

Štěpán Novák (1)

Ilustrátor.

František Pirk (1)

Narozen 7.8.1923 v Praze. MUDr., DrSc., práce o trávicím ústrojí.

Jaroslav Josef Svoboda (2)

Narozen 28. 6. 1894 v Praze, zemřel roku 1944 tamtéž. Legionář, bankovní úředník, prozaik, překladatel z ruštiny a němčiny.

Václav Špoula (1)

Fotograf.

Radim Moravec (1)

Narozen 5.7.1928. MUDr., CSc., práce v oboru hygieny a zdravotní prevence.

Vladimír Bok (1)

Autor vysokoškolských učebnic biologie.

Antonín Felix Richter (1)

Narozen 3.6.1896 v Dolanech u Olomouce, zemřel 8.9.1979 v Praze. MUDr., DrSc., profesor lékařské chemie, publikace z oboru.

František Piškula (1)

Narozen 10.10.1917 v Rohatci. Ing., CSc., profesor lesnické mechanizace, práce z oboru.

Radomír Hrdina (1)

Narozen 27. 6. 1954 ve Šternberku. prof., MUDr., CSc., publikuje v oblasti farmakologie a toxikologie .

Jindřich Rath (1)

Práce z oboru technologického zpracovnání keramiky.

Milan Paleček (1)

Narozen 7. 10. 1926, zemřel 3. 4. 2005. Autor publikací z oboru sklářství.

Roman Široký (1)

Roman Široký je bývalý český fotbalový záložník a obránce. Je odchovancem Zbrojovky Brno, vybojoval s ní titul Mistra ČR ve starším dorostu v sezóně 1991/92 pod vedením Františka Harašty. Byl v brněnském širším kádru v sezoně 1995/96, do nejvyšší soutěže však zasáhl až o sezonu později. Odehrál 12 prvoligových utkání, aniž by skóroval. 2.října 1996 nastoupil v základní sestavě Boby Brno proti SK Slavia Praha 1:1, utkání přihlíželo 44.120 diváků. Druhou nejvyšší soutěž hrál na jaře 1995 za FK GGS Arma Ústí nad Labem, na jaře 1996 za FC LeRK Brno a na jaře 1997 za Slováckou Slaviu Uherské Hradiště. Vstřelil 3 druholigové góly, po jednom v každém ze jmenovaných klubů. V roce 1997 se velmi vážně zranil a kariéru dohrál na amatérské úrovni v Rakousku v klubech USC Wampersdorf a SC Neupack Hirschwang V sobotu 15. července 1995 nastoupil za Boby Brno v utkání Poháru Intertoto na hřišti rumunského klubu Ceahlăul Piatra Neamț .

Oldřich Beneš (1)

Práce a překlady o fotografování.

Josef Zíka (1)

Studoval na Státní knihovnické škole v Praze a na Filozofické fakultě UK. Do Univerzitní knihovny v Praze nastoupil v září 1942. Podílel se na přípravě bibliografie světové literatury o divadle. Stal se vedoucím předmětového katalogu. Byl však povolán na min. školství a osvěty – do odboru pro lidové knihovny. Podílel se na budování základů poválečného knihovnictví. Ve druhé polovině 40. let byl autorem knihovnických publikací: Knížka pro čtenáře , Knižní recenze a Knihovnické dílo Antonína Sovy . Byl redaktorem časopisu Knihovna. Angažoval se ve spolkovém životě. V r. 1945 byl jednatelem přípravného výboru Svazu českých knihovníků, v r. 1947 byl zvolen místopředsedou. V 50. letech přešel do oblasti nakladatelské činnosti, o knihovnictví se však zajímal celý život a spolupracoval s knihovníky. V edičním odboru min. informací a osvěty vedl postupně veškerou vydavatelskou činnost u nás. Byl ředitelem Nakladatelství ČSAV. Na začátku 60. let vyjížděl do zahraničí, snažil se prosazovat nové formy spolupráce se západními vydavateli, organizoval vydávání koedic. V r. 1963 se podílel na organizaci liblické konference o F. Kafkovi a v nakl. Akademia vydal sborník z této konference. V r. 1971 byl odvolán z funkce ředitele nakl. Akademia a pak působil jako tajemník Jednoty matematiků a fyziků. Ve volném čase se věnoval literární historii. Je ceněna jeho monografie Antonín Sova . Ještě v r. 1970 vyšla jeho publikace Otakar Březina, další práce však zůstaly nezveřejněny. I když byl již nemocen, přispěl padesátistránkovou statí Masaryk a literatura do třísvazkového Masarykova sborníku VII., který vyšel v samizdatu v r. 1980.

Pat Conroy (1)

Narozen 26. října 1945 v Atlantě v Georgii .Americký spisovatel a autor řady románů. Do češtiny byly přeloženy dva: Pán přílivu a Hudba na pláži. Zemřel 4. března 2016 na rakovinu slinivky.